Ztracená plodina bájných Inků

Připraveno ve spolupráci s  portálem Potravinovezahrady.cz

Ačokča pochází z Jižní Ameriky, kde ji v Andách pěstovali Inkové. Je považována za jednu ze „ztracených plodin Inků“ a je obzvlášť vhodná pro permakulturní zahrady a pěstování bez chemie. Patří mezi ty druhy zeleniny, které při minimálním úsilí poskytnou maximální užitek. V současné době je velkým hitem farmářských trhů.

Pět důvodů pro pěstování podle Marka Kvapila

1. Ačokča je neuvěřitelně plodná

Z jediné rostliny lze sklidit více než stovku chutných plodů, které lze konzumovat syrové, pečené i vařené. Syrové chutnají podobně jako okurka. Pečené připomínají spíše sladkou papriku. Proto se jí u nás někdy říká „paprikookurka“. Plody se sklízejí v době, kdy v nich ještě nedozrála semena. Zralá semena jsou tmavě hnědá až černá a nedají se rozkousat. Ačokča dokáže efektivně využít malou plochu. Je proto vhodná pro městské zahrádky s limitovanou výměrou. Svými úponky vyšplhá do výšky až šesti metrů. Budete-li ji pěstovat na opoře, u zdi domu či na plotu, můžete i z malého záhonku sklidit dostatek plodů na celou zimu.

2. Snadno se pěstuje

Ačokča má s okurkou a paprikou společného nepřítele – přízemní mrazíky. Vysévá se proto až v druhé polovině května. To je asi nejdůležitější předpoklad úspěchu. Nemusíte předpěstovávat sazeničky, což je značná výhoda oproti paprikám. Vysejete semínka rovnou do země, zabezpečíte rostliny před slimáky a necháte růst. Za pár týdnů se rozjedou a jejich bujný růst, kvetení a nasazování plodů zastaví při dobré péči až první podzimní mrazíky. Nároky na pěstování jsou podobné jako u okurek. Vyžaduje vyhnojenou půdu, prosluněné stanoviště a dostatek vláhy. Za sucha může zcela přestat plodit. Vegetační doba je 90 až 110 dnů.

3. Odolává plísním lépe než okurka

Při pěstování bez chemie trpí okurky často plísněmi. Ačokča je v podstatě bezproblémová okurka a plísně zvládá mnohem lépe. Možná díky svému bujnému růstu, možná také díky tomu, že k nám dosud nebyly zavlečeny choroby, které jsou pro ni smrtelné. I proto ji rozhodně lze doporučit každému, kdo pěstuje bez chemie.

4. Plody lze nakládat, péct i nadívat

Plody ačokči mají všestranné využití v kuchyni. Můžete je naložit do sladkokyselého nálevu a zavařit. Nejsou sice křupavé jako znojemské nakládačky, ale jíst se rozhodně dají. Podobají se sterilovaným paprikám. Ačokču můžete také zapékat na mnoho způsobů nebo nadívat různými náplněmi, jako to dělají v Peru či Bolívii, kde patří plněná ačokča k tradičním pokrmům tamní kuchyně. Je to nepálivá náhražka plněných papriček jalapeňos.

5. Z ačokči lze dělat vynikající kvašáky

Mám to vyzkoušené a opravdu mohu doporučit. Tímto způsobem se dají využít i starší přezrálé plody s tvrdými semeny, která se při konzumaci vyplivují. Postup je stejný jako u okurek a výsledek je překvapivě srovnatelný. Plody ačokči nemají křupavost okurek, ale u kvašáků to vůbec nevadí. Chuť je opravdu dosti podobná známým okurkovým kvašákům.

Recept na kvašáky z ačokči

Nejprve připravte slaný nálev: na každé dva litry vody použijte tři vrchovaté lžíce soli a nechte projít varem. Na dno sklenice vložte česnek, cibuli, bylinky a koření dle chuti (bobkový list, pepř, kopr, oregano, čili papričky), můžete přidat pár listů vinné révy. Sklenici naplňte plody ačokči a zalijte horkým nálevem tak, aby veškerý obsah sklenice zůstal ponořený. Uložte ji na plech a nechte pár dnů v teple kvasit. Po bouřlivém kvašení, při němž obvykle sklenice přeteče, umístěte na chladné místo a postupně konzumujte.