Stavební zákon v praxi I.

Území kolem nás se neustále vyvíjí a jako každý organismus, i my jsme v důsledku toho vystavováni celé řadě vlivů. Pozitivních i negativních – jak kdy a jak pro koho. Vlastníkům nemovitostí o tom netřeba dlouze vykládat. Problémy související s výstavbou a otázkami stavebního práva se ale dotýkají nejen stavebníků, nýbrž například i jejich sousedů.

Základní pojmy

Máme-li se bavit se znalostí věci o problematice umísťování, povolování a užívání staveb, potřebujeme znát především základní pojmy, s nimiž stavební zákon ve svých ustanoveních zachází. Jejich vymezení najdeme v § 2 stavebního zákona. Právě v něm jsou definovány takové pojmy jako např. stavební pozemek, nezastavitelný pozemek, nezastavitelné území, veřejná infrastruktura, územně plánovací dokumentace, stavební podnikatel, stavebník, stavební dozor a řada dalších. Dnes se zastavíme u pojmu „stavba“, jak je definován ve třetím odstavci citovaného ustanovení. Podle něho se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání.

Stavba nemusí být pevně spojená se zemí…

Z uvedeného je tedy předně zřejmé, že v oboru stavebního práva není určujícím znakem stavby její pevné spojení se zemí. Podle citovaného ustanovení tak může být stavbou i věc movitá, která je ale užívána takovým způsobem, že to vyžaduje příslušné povolení stavebního úřadu. Jako příklad lze uvést odstavený železniční vagon užívaný k rekreačním účelům či klíny zajištěný velký sud, který je poměrně často využívaný na zahrádkách jako besídka. Dosti rozšířená představa, že stavební dílo nespojené pevně se zemí není stavbou, a nemůže proto podléhat regulaci ze strany stavebního úřadu, je tudíž mylná.

… ale musí vzniknout lidskou zásluhou

Podle citovaného ustanovení není pojem stavby závislý ani na technologii svého zhotovení či na použitých materiálech. Stavba tak může být provedena nejen klasickým způsobem (zděná z cihel, kamene či provedena ze dřeva), nýbrž z jakéhokoliv stavebního materiálu, jakýmkoli způsobem, a to bez ohledu na to, k jakému účelu má sloužit a na jak dlouho. Z tohoto pohledu je tak stavbou i dílo vzniklé pouhým složením prken do zámků v nich. Může jít přitom o budovy, sklady, skleníky, nádrže, opěrné zdi, oplocení atd. a z hlediska svého účelu o stavby pro bydlení, rekreaci, skladování a pod. Vždy však musí jít o výsledek záměrné lidské činnosti, jehož provedení vyžaduje určitou míru stavebně technických znalostí a dovedností. Stavbou tak nebude např. jeskyně vzniklá přírodní cestou, přestože jí bude někdo využívat jako sklad. Stavba přitom může vzniknout nejen tzv. mokrým procesem (zděním, litím), ale i pracemi pouze tesařskými či truhlářskými, kdy jednotlivé stavební prvky jsou spojovány čepy, hřebíky, ale i jinak. Za stavby je však nutno považovat i různé zahradní chaty, altány, kůlny na nářadí, plechové garáže atd., které se jako výrobky prodávají v obchodní síti, a to v okamžiku jejich umístění na pozemek.

Když chybí definice

Z uvedeného je vidět, že stavební zákon nedefinuje pojem stavby vyčerpávajícím způsobem, naprosto konkrétně, nýbrž že ponechává v tomto směru prostor pro volnou úvahu – správní uvážení správního orgánu (stavebního úřadu). Vzhledem k rozmanitosti stavebních děl není vyčerpávající definice pojmu stavba ani možná. Tuto skutečnost je třeba mít na paměti, neboť autorovi konstrukčně i realizačně jednoduchého stavebního díla by se mohlo lehce stát, že si je sám posoudí jako něco, co povolení stavebního úřadu nepodléhá, a provede jej bez přivolení stavebního úřadu, ačkoliv bylo v dané věci nutné. Pak by jej ovšem stihly nepříznivé důsledky s takovým chováním spojené, jako je řízení o odstranění stavby (viz § 129 až § 131 stavebního zákona) a řízení přestupkové, případně o správním deliktu (viz § 178 až § 183 stavebního zákona). V pochybnostech a vzhledem k výši možných sankcí bude proto vždy vhodnější případný stavební záměr předem projednat s příslušným stavebním úřadem. Vyhnete se tím mnohým nepříjemným překvapením.

Dlužno též poznamenat, že pokud stavební zákon používá pojem „stavba“, rozumí se tím podle okolností podle odstavce čtvrtého § 2 stavebního zákona i její část nebo změna dokončené stavby (její nástavba, přístavba či stavební úprava).

KDY NEPOTŘEBUJETE ÚŘEDNÍ SOUHLAS

Orientační výčet staveb (sestavený s ohledem na zájmy vlastníků bytových domů), k jejichž realizaci se nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení, je následující:

■ budovy o jednom nadzemním podlaží do 25 m ²zastavěné plochy a do 5 m výšky, nepodsklepené, jestliže neobsahují pobytové místnosti, hygienická zařízení ani vytápění, neslouží k ustájení zvířat a nejde o sklady hořlavých kapalin a hořlavých plynů;

■ budovy pro zemědělství o jednom nadzemním podlaží do 70 m ²zastavěné plochy a do 5 m výšky, nepodsklepené, s výjimkou staveb pro ustájení zvířat, pro chovatelství a zemědělských staveb, které mají sloužit pro skladování a zpracování hořlavých látek (např. seníky, sušičky, sklady hořlavých kapalin, sklady chemických hnojiv);

■ stavby pro chovatelství o jednom nadzemním podlaží o zastavěné ploše do 16 m ²a do 5 m výšky;

■ zimní zahrady o jednom nadzemním podlaží a skleníky do 40 m ²zastavěné plochy a do 5 m výšky;

■ přístřešky o jednom nadzemním podlaží, které slouží veřejné dopravě, a jiné veřejně přístupné přístřešky do 40 m ²zastavěné plochy a do 4 m výšky;

■ technická infrastruktura a doprovodná technická zařízení pro rozvod vody, energií, tepla, pro zajištění služeb elektronických komunikací, pro odvádění odpadních a dešťových vod a větrání, a to vedení technického zařízení uvnitř budov a jejich stavební úpravy; zařízení, která jsou součástí nebo příslušenstvím energetické soustavy; stavební úpravy energetických vedení, vodovodů a kanalizací, pokud se nemění jejich trasa; přípojky vodovodní, kanalizační a energetické v délce do 50 m;

■ bazény do 40 m ²zastavěné plochy;

■ ploty do výšky 1,8 m, které nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi a veřejným prostranstvím;

■ oplocení pozemků pro zemědělské a lesnické účely bez podezdívky;

■ opěrné zdi do výšky 1 m, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi a s veřejným prostranstvím;

■ udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu a vzhled stavby, životní prostředí a bezpečnost při užívání a nejde o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou;

■ terénní úpravy a zařízení malého rozsahu, a to úpravy terénu, násypy a výkopy do 1,5 m výšky nebo hloubky, pokud nejsou větší než 300 m ²a nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi a veřejnými prostranstvími;

■ výrobky, které plní funkci stavby, včetně nosných konstrukcí pro ně, nepodsklepené, pokud nebudou sloužit k užívání osobami nebo k ustájení zvířat;

■ stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob jejího užívání, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost.

Není stavba jako stavba

Vzdor tomu, že pod pojem stavba spadá celá řada stavebních děl, nepodléhají všechny stejnému povolovacímu režimu. Je to dáno tím, že ne všechny stavby mohou potenciálně ovlivnit veřejné zájmy chráněné zvláštními předpisy či oprávněné zájmy a práva účastníků řízení stejným způsobem. Nároky a podmínky jejich existence jsou různé, a to v závislosti nejen na místě jejich umístění, ale i na takových parametrech, jakými jsou velikost stavby z hlediska zastavěné plochy či výšky, účelu užívání a účinků jejich užívání na okolí apod. Jinou pozornost jistě zasluhuje povolení přístřešku na zahradě rodinného domu než povolení samostatně stojící stavby v krajině. Právě z těchto skutečností (rozdílností staveb) stavební zákon vychází, když v ustanovení § 103 specifikuje stavby, jejich změny, ale i terénní úpravy, zařízení a udržovací práce, k jejichž realizaci není třeba stavební povolení ani ohlášení, a v ustanovení § 104 naopak specifikuje stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce, které bez ohlášení stavebnímu úřadu provést nelze. Všechny ostatní stavby pak vyžadují ke své realizaci stavební povolení vydané příslušným stavebním úřadem.

Pozor na územní plánování

Okolnost, že shora uvedené stavby nevyžadují ke své realizaci stavební povolení ani ohlášení, však ještě zdaleka neznamená, že je lze bez dalšího provést. To by byl velký omyl, neboť v ustanovení § 103 stavebního zákona jsou pouze vypočteny stavby, u nichž bylo v rámci stavebního řádu upuštěno od jejich povolování či ohlašování. Nadále však platí jejich regulace z hlediska územního plánování. Tedy zatímco v rovině povolování staveb došlo k úlevě a zjednodušení pro stavebníky, v rovině územního plánování stále platí, že umísťovat stavby nebo zařízení lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, nestanoví-li zákon jinak. Bez opatření těchto dokumentů nelze k výstavbě přistoupit.

( Pozor: I v dnešní době se můžete setkat s řízeními vedenými podle „starého“ zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který byl zrušen ke dni 1. 1. 2007, a to v případech stanovených v § 190 stavebního zákona č. 183/2006 Sb. V podstatě jde o správní řízení zahájená přede dnem účinnosti nového stavebního zákona a neskončená do 31. prosince 2006 pravomocným rozhodnutím.)

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY

Problematiku stavebního práva upravují (až na určité výjimky) s účinností od 1. ledna 2007 následující zákony a vyhlášky:

■ Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb.,
■ Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění vyhl. č. 491/2006 Sb. a vyhl. č. 502/2006 Sb.,
■ Vyhláška č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech,
■ Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb,
■ Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti,
■ Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území,
■ Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření,
■ Vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu,
■ Zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění.