Započtení jako obrana i úskok

Započtení je institutemdůležitým, značně letitým, avšak v moderní době i do jisté míry zneužívaným. Jistě si dokážete představit případ, kdy dlužník, kupříkladu nájemce vašeho bytu, nezaplatí hned několik splátek nájemného, přičemž proti těmto svým splatným dluhům uplatní k započtení nároky, které by pronajímatele, natož pak běžného člověka, napadly jen stěží. Vědom si toho, že existují určité opravy v bytě, které podle zákona musí hradit pronajímatel, oznámí takový nájemce udivenému panu domácímu, že tyto opravy musel z technických důvodů urgentně provést sám a že na ně vynaložil značnou částku, která pokrývá čtyři měsíční nájmy, jež tedy nezaplatí, neboť zanikly započtením. Jde sice o elegantnější cestu jak neplnit své závazky, než se placení zcela vyhýbat, ale každý dlužník, který namítá započtení, riskuje, že v případě sporu bude soud existenci jím započítávané pohledávky předběžně zkoumat.

Ve výše uvedeném případě by pak pronajímatel – pokud nájemce své údajně vynaložené náklady a právo na jejich započtení neprokáže dostatečně – mohl dlužníka žalovat nejen na zaplacení nájemného i s poplatkem z prodlení, ale mohl by nájem bytu pro neplacení i vypovědět.

Pak by bylo na nájemci, aby se podle nedávno novelizované právní úpravy domáhal určení neplatnosti této výpovědi. V takovém případě by osud jeho dalšího bydlení závisel na tom, zda by soud jeho započtení uznal jako oprávněné či nikoli.

Investor versus zhotovitel

Další praktickou situací, při níž se může institut započtení hodit, je stavba rodinného domu. Může se například stát, že se investor ocitne vůči zhotoviteli díla v pozici dlužníka, neboť nebude spokojen s kvalitou prací či se zpožděním oproti smluveným termínům. Jestliže by pak zhotovitel provádějící stavbu požadoval soudně nezaplacenou část ceny díla, může objednatel, který se ocitl v roli žalovaného, mimo jiné namítat započtení, kterého se dříve nedomáhal. Pohledávka objednatele by mohla spočívat zejména v nezaplacených smluvních pokutách stanovených smlouvou o dílo a vzniklých následkem zhotovitelova prodlení se stavbou. Tyto námitky proti určité pohledávce se mohou klidně objevit až v řízení u soudu zahájeném z popudu druhé strany.

Každý, kdo se chystá domáhat se svého nároku ze smlouvy, by se měl proto raději řádně přesvědčit, zda tu není nějaký protinárok, byť i jen hypotetický, který by mu protistrana mohla hodit jako klacek pod nohy. V soudním řízení se totiž snadno stane, že žalobce o takový klacek udělá pořádný kotrmelec. Obecně platí, že smluvní vztahy, zvláště pak ty komplikovanější, mezi něž smlouva o dílo nepochybně patří, s sebou nesou řadu vzájemných závazků, z nichž vzniká i množství vzájemných pohledávek.

Je pak na poradě s advokátem či jiným právním odborníkem, aby byly zhodnoceny naděje na úspěch v soudním sporu, protože soud musí každou jednotlivou námitku stran přezkoumat. A námitka započtení patří mezi velmi závažné.

Co nelze započíst

Ustanovení § 581 Občanského zákoníku nám dává vodítko v tom, jaké pohledávky započíst nelze, respektive vůči kterým nelze započtení uplatnit. Obecně nelze proti pohledávce již splatné započíst pohledávku dosud nesplatnou, byť již existující. Podle Občanského zákoníku nelze rovněž započíst pohledávky promlčené (Obchodní zákoník otevírá možnost v některých případech započítávat i pohledávky promlčené, jakož i nesplatné, avšak jen za úzce vymezených podmínek.).

Dále nelze uplatnit započtení proti pohledávce z náhrady škody způsobené na lidském zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku stejného druhu. Na okraj je třeba podotknout, že také pokud jde o pohledávky na výživné, platí pro ně zcela odlišná úprava obsažená v zákoně o rodině.

Podstatné je, že výše uvedená pravidla o způsobilých a nezpůsobilých pohledávkách platí u tzv. jednostranného započtení, kdy jen jeden z účastníků právního vztahu činí úkon k započtení směřující.

Nicméně zákon výslovně stanoví, že i pohledávky jinak nezpůsobilé k započtení, o nichž byla řeč výše, lze započítat, jestliže se na tom obě strany dohodnou. Pak už jde ale o dvoustranný právní úkon, nikoli o jednostranné započtení.

CO ŘÍKÁ ZÁKON

Občanský zákoník v § 580 říká, že mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Z tohoto textu vyplývá zejména následující:

1) Musí jít o pohledávky vzájemné a k započtení způsobilé

2) Některý z účastníků musí učinit úkon směřující k započtení (v praxi může postačit kupř. písemné sdělení typu „Vůči Vaší pohledávce z titulu nájemného ze smlouvy XY započítávám tímto svou pohledávku z titulu náhrady vzniklé škody…”)