Rekonstrukce zahrady je kompromis

Při rekonstrukci zahrady se většinou řeší podobné problémy jako u nové zahrady. Navíc se musí nejprve stará plocha sanovat a upravit pro nový záměr, pak lze teprve začít s novým řešením. Starší zahrada má ale něco, co nová jen zřídka: určitou atmosféru, charakter a styl. A záleží jen na majitelích, co z toho ponechají a převezmou a co naopak změní. Změny se budou odvíjet od jejich představ o budoucí zahradě, kromě nich ale budoucí podobu určují mnohá další kritéria, o kterých si zde něco povíme.

Co odstranit a co ponechat

Stará zahrada nebývá holá pláň bez rostlin. Pokud by tomu tak bylo, například louka nebo travní porost, pak se s ní bude zacházet jako se zahradou novou. Většinou na ní rostou keře a stromy, někdy značných rozměrů a výšek. To znamená první otazník – které ponechat, co odstranit a co upravit?

Typickým příkladem je starý strom nebo keř, který je pro odborníka cenný, ale pro nového majitele žádnou hodnotu nepředstavuje. Ne všichni považují stáří za „cennost“ a to, že může jít o vzácný exemplář, už nepozná téměř nikdo. Ne každý si při této příležitosti uvědomí, že pokud si nově vysadí takový strom nebo keř, bude na podobný efekt čekat roky i desetiletí. I proto si vykácení vzrostlých dřevin na zahradě vždy dobře rozmyslete!

Na druhé straně ale mohou být na staré zahradě i rostliny již nepěkné a třeba i nezdravé, mohou se nezadržitelně rozrůstat. Jde hlavně o takové druhy, které se šíří podzemními výběžky, typické jsou některé keře a popínavky (kustovnice cizí, ostružina, zplanělý šeřík apod.). Těch je lepší se zbavit.

Už jste viděli? Zahrada, která si umí pomoci sama

Původní stavby a konstrukce

Podobné to bude v případě starých staveb na zahradě. Jde především o kůlny, dřevníky, králíkárny, dílny, garáže a podobně. Patří sem ale i staré oplocení, zídky a schodiště, cestičky. Bývají cenné jen ve výjimečných případech. Pokud jsou vystavěny alespoň z kvalitního materiálu, lze je rozebrat a materiál použít na jiné nebo podobné účely. Za kvalitní materiál se dá považovat až na výjimky jen solidní kámen, dobře vypálené cihly a kovářské výrobky, které je možno úspěšně restaurovat.Pokud bude na staré zahradě stát umělecký předmět, socha, váza nebo jiná skulptura, stojí za pokus jej nejen zachránit, ale i odborně opravit a znovu použít. Tomu se říká kulturní dědictví.

Představy kontra možnosti

Jako vše ostatní v životě, je třeba, aby vaše ambice a představy o ideální zahradě odpovídaly realitě, možnostem a schopnostem. Jinak se zastavíte vyčerpaní v půli cesty – a to je škoda. Na druhé straně se rád držím hesla slavného zahradníka Karla Foerstera, který říkal, že zahrada není nikdy hotová… Také si můžete pomoci heslem buddhistickým, že cílem je cesta sama. Ale nejlepší metodou je zahradu vybudovat k obrazu svému a pak si ji užívat a přiměřeně vylepšovat. To vyžaduje střízlivě zvážit nejenom vlastní možnosti, ale i možnosti zahrady. Řekneme si tady o těch základních.

Funkce zahrady

Jak chcete budoucí zahradu využívat? Má být jen čistě rekreační, nebo okrasná, nebo i užitková? Nebo od každého něco? Každý ze způsobů využití vyžaduje trochu jiný přístup a také klade jiné nároky na následnou péči a čas, který zahradě věnujete. Jsou lidé naočkovaní „půdním virem“ a jiní se sterilním přístupem k zahradě. S postupujícím věkem se tyto vztahy k půdě mění a najednou z vás třeba bude zahradník. Může to začít pěstováním bylinek nebo růží do vázy a najednou zjistíte, jak fascinující je svět rostlin. A co teprve vlastní jahody, česnek, rukola, salát, rajčata nebo jablka, o kterých s jistotou víte, že jsou bio a eko. To vše se vám může přihodit. Je dobré s tím počítat.

Také si přečtěte: Přírodní zahrádka vám ušetří práci

Velikost pozemku

Jak se říká u spalovacích motorů: objem ničím nenahradíš. Tato parafráze platí do jisté míry i u zahrady. Je zcela logické, že na malou zahradu se prostě nevměstná bazén, tenisový kurt a golfové odpaliště. A možná ani jedno z toho. S tím se prostě musíte srovnat nebo koupit větší pozemek. Na druhé straně se dá ale do jisté míry i kouzlit. Bazén může být menší, stejně jako terasa a další plochy. Chytrá řešení jsou v těchto případech k nezaplacení. Zde může pomoci zkušený zahradní architekt. Čím je zahrada menší, tím je třeba více přemýšlet a pracovat s detailem. Určit si priority a z toho vycházet – jiná cesta není.

Orientace a tvar

Nejenom velikost, ale i orientace ke světovým stranám může být důležitá pro využití a řešení zahrady. Pokud je většina plochy zastíněna budovou nebo stromy (i od souseda), máte omezené možnosti jak využití, tak i výběru nových rostlin. Ne každému druhu vyhovuje stín, a to platí i opačně. Zahrada, která je celý den vystavena slunečnímu žáru, se využívá také složitěji. V tomto případě ale můžete vysadit vyšší strom, postavit pergolu a podobně. Existují také slunečníky, markýzy.

Ani tvar zahrady není dobré podceňovat. Právě u starých zahrad se můžeme setkat nejčastěji s nezvyklým tvarem. Zatímco parcely v nové zástavbě bývají většinou pravidelné obdélníky, staré zahrady mohou být úzké a protáhlé, víceúhelníkové či různě nepravidelné. To většinou úpravy komplikuje.

Svažitost a přístup

Jedním z nejsložitějších problémů při rekonstrukci zahrady je svah. Čím strmější, tím hůře. Začíná to již přístupem do domu a garáže, celoživotními výstupy po schodech nahoru a dolů. Aby se zahrada ve svahu dala intenzivněji využívat, je třeba ji srovnat do roviny. To znamená vytvořit terasy, spojované opěrnými zídkami nebo svahem. Obojí má svá úskalí, financemi to začíná a složitější údržbou končí. Pokud to jde, vyhýbejte se strmým svahům. Mírný sklon naopak může do zahrady vnést velmi zajímavé prvky a možnosti. Lze jej využít pro potok či vodní kaskádu, posezení s výhledem a podobně.

Při rekonstrukci je dobré myslet i na to, jak budete do zahrady dopravovat materiál, případně techniku a stroje. Může to být limitující pro nápady, které jste si vysnili. Existují sice velmi šikovné stroje a technologie, se kterými se dají vykonat působivá díla, ale marná sláva, ani malý bagřík obývákem neprojede.