Právě poslední dva uvedené materiály tvoří základ současné nabídky. Jak se rozhodnout, aby vana byla pěkná, dlouho vydržela, snadno se udržovala a přitom nás nepřipravila o celoživotní úspory? Odpověď není jednoduchá – každý z materiálů má své klady a zápory a stejně tak i své příznivce a odpůrce.
Ocel je klasika Mnoho lidí vzpomíná s láskou na staré litinové vany. Jakmile se v nich totiž už jednou voda ohřála, vydržela díky akumulačním vlastnostem materiálu teplá velmi dlouho. Vany z ocelového plechu jsou jejich nástupcem. Jsou lehčí, jejich výroba je jednodušší a levnější. Ve velké většině případů se řadí na spodní příčky pomyslného cenového žebříčku. Klasickou bílou smaltovanou vanu koupíte už za cenu kolem 2 000 Kč. Na první pohled jen stěží poznáte rozdíl mezi jednotlivými značkami a cenovými úrovněmi, rozdílů v kvalitě je však mnoho. Lišit se mohou hlavně tloušťkou oceli a kvalitou (hladkostí povrchu) smaltu. Za minimum se považuje materiál o tloušťce 2 mm. Čím silnější je totiž podklad, na který se smalt nanáší, tím lepší mechanické vlastnosti vana má. Při instalaci a hlavně během užívání se pak pod vahou lidského těla neprohýbá. Díky tomu se ve smaltu nevytvoří mikroskopické trhlinky, které po letech užívání řádně ztíží nebo dokonce znemožní údržbu vany. Používání dostatečně silného materiálu je jedním z důvodů, proč si například firma KALDEWEI může dovolit poskytnout třicetiletou záruku u svých van s tloušťkou materiálu 3,5 mm. Akrylát pro tvarování První akrylátové vany se na trhu objevily v sedmdesátých letech minulého století. Akrylát je velmi dobře tvarovatelný, pružný a tvrdý termoplast. Jeho nevýhodou je křehkost, proto jedním z hlavních pravidel pro instalaci je precizní usazení buď na nožičky dodávané výrobcem, anebo do speciálního polystyrenového lože, které vyplní prakticky celý prostor pod vanou. Vana samotná je také vyztužena – poté co lis podle kopyta vyrobí skořepinu vany, musí se dno vyztužit obvykle dřevotřískovou deskou a celý rub vany se olaminuje. Běžná tloušťka akrylátové vany je 4-5 mm, u drahých a luxusních van (většinou určených pro instalaci do prostoru) najdete až 8mili metrové stěny. Hlavní předností tohoto materiálu je snadná tvarovatelnost, není obtížné vyrobit prakticky jakýkoliv požadovaný tvar. To už je jen krok k tomu, aby se ve vanách uplatňovaly módní trendy stejně jako u designu mobilních telefonů či automobilů. A tak období typické oblými liniemi vystřídalo ostré tvarování, připomínající současné ostré lomy na karoseriích nejnovějších modelů automobilů.
Něco navíc Základní nabídku doplňují ještě zvláštnosti řadící se do kategorie luxusních van. Za cenu desítek až stovek tisíc můžete koupit vanu z umělého mramoru nebo dokonce dřevěnou. Zajímavou novinkou na trhu jsou keramické vany od firmy DURAVIT, která si nechala od věhlasného designéra Philippa Starcka navrhnout ucelenou sérii Starck 3, která vedle vany obsahuje i další sanitární zařízení. Tyto vany jsou určeny pro zákazníky, kteří požadují design známého tvůrce, značkový výrobek a zároveň rozumnou cenu – vany koupíte už za ceny kolem deseti tisíc korun.
Smalty a akryláty – Smaltované i akrylátové vany se vyrábějí nejen v bílém, ale i barevném provedení. Podle prodejců však bílá převažuje. – Vanu nikdy nečistěte prostředky obsahujícími písky – nejvýhodnější jsou šampony a podobné saponáty. – Speciální povrchy jako email plus usnadní čištění – voda po nich steče a nemůže se usazovat vodní kámen. – K vaně kupujte jen originální příslušenství – vyvarujete se problémů při reklamaci výrobků. Týká se to hlavně nožiček pro usazení vany. – Minimální tloušťka stěny je u smaltované vany 2 mm, u akrylátové 4 mm.
Kontakty: HOESCH, Seydlerova 2150, Praha 5, tel.: 251 623 847; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116; KALDEWEI, Kykalova 1, Praha 4, tel.: 222 135 533; LUCITE INTERNATIONAL, Jánský vršek 13, Praha 1, tel.: 257 112 221; PLECHÁRNA, Dobrovského 5, Praha 7, tel.: 604 246 360;
text: Lucie Brzoňová a Marek Burza foto: archiv |
Od kamene po akrylát
První skutečné vany byly dílem mistrů klempířů, kteří nejčastěji pracovali s mědí a s jejími slitinami. Dalším materiálem v řadě byla keramika, časem ji vystřídala litina, která se široce uplatňovala až do 20. století. Pak bylo už jen otázkou času, kdy pokročilé technologie umožní tvarování van z ocelového plechu a posléze i z akrylátů.