Zapomeňte na klasické radiátory

Klasický čistý a jednoduchý design nabízí rastrové těleso Credo Uno. Cena začíná na 5 000 Kč, KERMI

Pokud se vynechají méně obvyklé způsoby, mezi které patří třeba použití infrazářičů nebo vytápění – zvlášť v panelových domech a bytovkách – pomocí topných trubek vedoucích do vyšších pater, které vydávají teplo skoro celou sezonu, zbudou dvě možnosti – podlahové topení a nástěnné radiátory. Každá z nich má své výhody a nevýhody.

Proč začít od podlahy?

Podlahové topení je všeobecně považováno za drahý způsob topení. Ale není to pravda. Záleží samozřejmě na tom, který ze systémů zvolíte, zda takzvané teplovodní, nebo pouze elektrické topné rohože. Teplovodní funguje jako klasický radiátor a srovnatelné jsou proto i provozní náklady. V podlaze máte zabudované trubky, kterými proudí teplá voda. Od ní se ohřívá podlaha a dál vzduch v místnosti. Tento způsob topení je třeba instalovat vždy při stavbě, dodatečné řešení je nákladné. Navíc je nutné dobře vypočítat výkon. Nezapomeňte, že podlahu nelze rozpálit na 50 °C jako radiátory, protože po ní musíte chodit.

Mnohem rozšířenější jsou ale elektrické kabely nebo rohože. Hlavně proto, že je lze instalovat na podlahu a napojit na přívod elektřiny i dodatečně. Přitom na výběr je opět několik systémů. První dělení je na obyčejné a tenkovrstvé, druhé na rohože a kabely. Klasické podlahové topení se volí při stavbě nebo celkové rekonstrukci domu, neboť v tomto případě podlaha „naroste“ až o 10 cm. Více se používají samostatné kabely než rohože. Tenkovrstvé systémy využijete tehdy, když toužíte po teplé podlaze a přitom neplánujete žádné velké opravy. Rohože či samostatné kabely se pokládají přímo na stávající dlažbu či beton a je třeba je překrýt další podlahovou krytinou. Podlaha nenaroste o víc než 2 cm. Není nutné nic bourat, měnit dveře ani provádět další stavební úpravy.

Podobně je třeba se rozhodnout, zda zvolit levnější kabely nebo dražší rohože. Zpravidla záleží na prostoru, kam je kladete. Pokud máte členitou místnost, třeba koupelnu, kde je nutné se vyhnout vaně, sprchovému koutu či toaletě, pod které kabely nesmí přijít, je snadnější práce s kabely. U dlouhé rovné chodby je naopak praktičtější volit kabely připevněné na rohoži, kterou jednoduše roztočíte a pokládka je hotová. Cenově jsou obě řešení prakticky srovnatelná, neboť kabely přijdou zhruba na 600 Kč za metr čtvereční, ale zase zpravidla více zaplatíte za jejich pracnější položení. Cena rohoží je zhruba dvojnásobná.

Topení pověšené na zdi

Druhou rozšířenou možností vytápění koupelny jsou trubková otopná tělesa, takzvané žebříky. Oproti klasickým radiátorům mají mnoho výhod – jejich stavební hloubka je pouze 7 až 8 cm, lze je pověsit na zeď, proto nezabírají místo u podlahy, kde ho není nazbyt, a hlavně je lze do koupelny přidat kdykoli, protože se dají zapojit do klasické zásuvky. Navíc tato tělesa lze nejen pověsit na zeď, ale třeba majitelé propojených koupelen a toalet ocení to, že je lze postavit do prostoru a vytvořit tak určitou dělicí příčku.

Trubková tělesa se vyrábějí ve stovkách velikostí a barev včetně kovových povrchů. Základní cena vždy platí pro bílé provedení, za barvu podle vzorníku RAL je třeba si zpravidla připlatit zhruba 30 %. Nejdráž přijdou nerezové výrobky.

Ceny přitom začínají zhruba na 2 000 Kč u těch nejmenších, ovšem designové výrobky mohou přijít i na 100 000 Kč. Ale rozhodovat byste se neměli jen podle ceny a vzhledu. Mnohem důležitější je výkon.

Otopný žebřík SNXL Sorano (P. M. H.), rozměry 121 x 48 cm, cena v provedení lesklý chrom 4 102 Kč, TIZZIO

Otopné těleso Cinus (VILLEROY & BOCH) se vyrábí ve dvou variantách, s horizontálními trubkami rovnými nebo do oblouku. Na výběr máte jak standardní bílou barvu, tak chromové povedení. V prvním případě zaplatíte od 22 250 do 29 630 Kč, ve druhém od 50 500 do 67 350 Kč, KREINER EXKLUSIV

Nejen jako radiátor, ale zároveň i sušák na ručníky slouží otopné těleso Planus (VILLEROY & BOCH). Na stěně je připevněný pouze jednou svou hranou, a tak ho lze natáčet – pouze na vás záleží, zda ho „uklidíte“ rovnoběžně se stěnou nebo ho vytočíte do prostoru. Cena se pohybuje od 13 000 Kč výše, KREINER EXKLUSIV

Zatímco u novostaveb nebo při rekonstrukcích ho vypočte projektant, nebezpečí hrozí hlavně tehdy, když se majitel rozhodne měnit radiátor sám, a to „kus za kus“. Při srovnání radiátorů stejné velikosti zjistíte, že trubkové dává jen třetinu tepla než klasické. Pokud tedy má být radiátor jediným zdrojem tepla, je třeba zvolit – pokud to místo dovoluje – třikrát větší, nebo vybrat typ, kde jsou trubky ve 2 či 3 řadách, či zvolit třeba otopné stěny.

Pokud si pořídíte radiátor Koratherm Reflex získáte jak otopné těleso, tak zrcadlo. Cena začíná na 4 833 Kč, KORADO Novinka od firmy SCIROCCO, představená na boloňském Cersaie - radiátor Brick, který lze skládat jako stavebnici, AQUATRADE Radiátor Optima pořídíte v několika velikostech od rozměru 80 x 45 až do 180 x 60 cm. Cena se pohybuje v rozmezí od 2 190 do 3 740 Kč, RAVAK

NÁŠ TIP

RADIÁTOR TAK TROCHU JINAK

Zapomeňte na klasické deskové či trubkové radiátory. Italští designéři jsou opět o krok dál! Na veletrhu Cersaie představila firma TUBES svou novinku – radiátor ve tvaru šroubovice. Vyrábí se ve třech výškách 171, 199 a 227 cm v podlahovém nebo nástěnném provedení. V prodejně AQUA TRADE ho koupíte za cenu od 105 990 Kč.

Topit celý den je plýtvání

Koupelnu se sice doporučuje vytápět až na 24 °C, rozhodně to ale neznamená, že byste za to museli platit tisíce korun ročně. Člověk koupelnu používá hlavně ráno, než rodina odejde do práce, a pak večer. Je proto zbytečné zde topit celý den. Na to je dobré myslet i při výběru termostatu.

Na trhu se prodávají desítky regulačních přístrojů. Přičemž ty nejlevnější přijdou zhruba na 100 Kč. Ty umí pouze to, že klesne-li teplota v koupelně pod nastavenou hodnotu, tak se topení znovu zapne. Kdo je ale ochotný dát za termostat zhruba třikrát až čtyřikrát tolik, získá „chytrou krabičku“, u které si lze nastavit několik režimů, a to jak pro všední den tak i víkendy.

Den si lze rozdělit na několik úseků a pro každý zvolit jinou teplotu. Proto je možné, aby se v koupelně začalo topit třeba hodinu předtím, než vstáváte, a pak v šest večer, aby měly děti teplo, až se půjdou koupat. Mezitím lze volit jen udržovací teplotu. Rozdíl mezi oběma teplotami by ale neměl být větší než 5 °C. Pokud by klesl třeba na 10 °C, vyjde vás opětné vytopení prostoru na víc peněz, než kdybyste topili stále stejně. Navíc v koupelnách, kde je největší vlhkost vzduchu v celém bytě, hrozí, že by při poklesu teplot došlo ke kondenzaci páry a zřejmě brzy by se v koutech objevila první plíseň. A její odstranění by stálo mnohem víc, než co byste ušetřili na topení.