Proměny bytových radiátorů

Používání radiátorů (od slova radiace neboli záření) se datuje zhruba od poloviny devatenáctého století, tedy hned od vynálezu ústředního či etážového vytápění. Z technického hlediska jde o tepelný výměník, kterým proudí teplá voda z kotle.

Radiátory se vyrábějí buď jako žebrové nebo deskové, zvláštním typem jsou koupelnové žebříky. Žebrové radiátory jsou sešroubovány z litinových, hliníkových nebo ocelových žeber, které jednak zvyšují teplosměnnou plochu a navíc svým tvarem podporují proudění okolního vzduchu.

Žebrové radiátory mají dlouhou životnost, zabírají však hodně místa a obsahují velké množství vody, takže se pomaleji rozehřívají. Proto se dnes často používají ploché deskové radiátory svařené z profilovaných ocelových nebo hliníkových plechů.

Nové za staré

Starší litinové či plechové radiátory byly určeny pro vysokoteplotní provoz, zatímco dnes se z úsporných důvodů používají nízkoteplotní topidla, kterým stačí ohřát topné médium na 50 °C a méně. Tato změna klade nové požadavky nejen na zdroje tepla, ale také na samotné radiátory.

Bolavou patou starých plechových žebrových radiátorů byla také nevzhlednost a velikost, takže byly estetickou překážkou při návrhu interiérového stylu. Navíc se na nich usazoval prach a obtížně se čistily. Dnes si můžete vybrat radiátory z kovu, ze skla i z kamene. Radiátor se tak stává plnohodnotným interiérovým doplňkem. Kdysi jste si mohli kromě barvy nátěru vybrat jen výšku a počet žeber, nyní není nouze o „speciály“ do různých místností, např. koupelen či obytných místností.

Trubkové radiátory

K vyhledávaným teplovodním bytovým radiátorům dnes patří ocelové trubkové článkové radiátory. Jejich předností je možnost snadného čištění, díky vzdálenosti mezi trubkami. Vysoký podíl sálavého tepla radiátoru zajišťuje velice rychlý ohřev, to vše s minimálním vířením prachu – což je zvlášť dobré pro alergiky. Tyto radiátory jsou vyráběny ve výšce od 19 cm do 600 cm, v různých délkách a tvarech.