Domy z tvrzeného papíru

Kolumbijská džungle je druhým nejdeštivějším místem na světě. Přesto si zde rodina Jimenezových ze sedmi set kilogramů starého papíru, cementu a písku postavila funkční dům.

Podobné dílo vytvořili i designéři švýcarské společnosti Wall AG. Hlavní předností projektu nazvaného Universal World House je - kromě rychlé a snadné výstavby i zanedbatelné hmotnosti (400 kg) - především jeho nízká cena.

Uvedené bydlení lze totiž pořídit za necelých sto tisíc korun. Základním stavebním materiálem je hmota na principu celulózy, plně vyrobená z recyklovaného novinového papíru a kartonů, napuštěná pryskyřicí.

A do třetice - v Čechách rovněž najdete unikátní domek, sestrojený z lisovaných desek. Základní stavební surovinou na jejich výrobu jsou očištěné a rozdrcené nápojové kartony, včetně klasických krabic od mléka...

Osvědčená řešení

Stavět lze prakticky z čehokoli. Ačkoli člověk stále hledá a objevuje nové a nové hmoty, materiály, netradiční alternativy i související technologie, ve statistikách stejně vedou staletími osvědčené suroviny. Kámen, hlína, sláma, konopí..., dřevo. I proto prakticky neexistuje číslo časopisu Můj dům, v němž bychom se přinejmenším nedotkli nebo rovnou nepředstavili nějakou velmi zdařilou praktickou realizaci dřevostavby. Téma se tím stalo samozřejmostí, zdomácnělo, zažilo se a mnohé čtenáře už ani nepřekvapí. Příčiny současného vzestupného zájmu o dřevostavby lze vidět především v příznivých mechanických a konstrukčních vlastnostech výchozí suroviny i ve vývoji a aplikaci spousty nových komponentů na bázi tohoto ryze přírodního materiálu. Významnou roli ve změně myšlení stavebníků samozřejmě sehrál i zájem architektů, projektantů a investorů. Ve hře je pak ještě jeden aspekt - objektivní nutnost minimalizace energetické spotřeby budov a bydlení v nich. To vše při požadavku na zachování dlouhodobé životnosti staveb (z dočasných a rekreačních provizorií se staly plnohodnotné stavby) a dosažení interiérového komfortu ve všech ročních obdobích.

Žádné provizorium

Ve spojitosti s dřevostavbami (vyjma klasických roubenek nebo srubů) se nejčastěji diskutuje o konstrukčním řešení a materiálové skladbě pláště objektu. Tedy o sendvičích, panelech a prefabrikátech, což v praxi představuje osvědčenou koncepci většiny stavebnic a skládaček - montovaných staveb. Laická polemika se pak vede ani ne tak o systému, jako spíše o kvalitě a vlastnostech předem zhotovených a v místě realizace „bleskurychle" sestavených dílů v kýžený dům. Na druhé straně existuje bezpočet přesvědčivých důkazů, že je v podstatě jedno, zda základní stavební prvek budoucího domu tvoří zděná či dřevěná nosná konstrukce. Důležitý je finální produkt. Připomeňme si, o co jde. Termínem montovaná se obecně označuje stavba, jejíž podstatná část - vnější stěny i vnitřní příčky, střešní a další konstrukční prvky - se předem zhotoví ve výrobním závodě a pak následně smontují až na staveništi. Touto metodou se zhotovují především velkorozměrné díly obvodového pláště (většinou už i s otvorovými výplněmi, s prostupy, průchody a kanály energetických rozvodů a dokonce i s exteriérovými a interiérovými obklady stěn), tak vnitřní příčky, stropní (tedy i podlahové) prvky a dokonce jednotlivé části budoucího krovu. Výhodou takto zhotovených panelů je montáž suchou cestou, bez ohledu na roční období nebo nepřízeň počasí. Stavebníci navíc oceňují také velmi krátké výrobní, dodací i montážní lhůty.

Fragment hotové stavební konstrukce z OSB desek

Panely rodinného domu, sestavované ve výrobní hale (VS DOMY)

Takto, v teple a v suchu, vznikají jednotlivé komponenty budoucí stavebnice (Fermacell)

SENDVIČOVÝ SYSTÉM

■ prefabrikát (sendvič) většinou značí nosný dřevěný rám s tepelnou izolací a opláštěním
■ rozdíly v konstrukci vyplývají z odlišné technologie výroby a způsobu praktické montáže
■ u rámové konstrukce může být stupeň předvýroby jednodušší (sestaví se z dílčích trámů a hotové panely se prostě zaizolují a oboustranně opláští až na stavbě)
■ do kategorie montovaných dřevostaveb se řadí i hrázděné konstrukce s typickými diagonálními vzpěrami a relativně malým prostorem mezi jednotlivými trámy (předvýroba jako v předchozím případě není možná)
■ oblíbené jsou i skeletové stavby, kdy vzpěry nesou vertikální zátěž a příčné výztuhy leží ve stropě (místo masivního dřeva se někdy používají lepené vrstvené nosníky, které zůstávají přiznané)

Namleto a naštípáno

Při využití hlavních konstrukčních dílů a celků (stropních a vazných trámů, pozednic apod.) se samozřejmě zužitkovávají výslovně mohutnější stromy nebo dokonce jen některé jejich části. Stromy totiž mohou mít určité vrozené vady a nepravidelnosti, bránící výrobě rozměrnějších prvků. Pak je nutné dřevní hmotu dělit na menší části, které se opětovným spojením zbaví uvedených vad a kazů a výsledný produkt návdavkem získá jiné požadované vlastnosti. Zmíněnou metodou se vyrábějí materiály, které v mnoha ohledech předčí masivní dřevo. Jejich předností je kupříkladu objemová stálost, vyšší požární odolnost nebo odolnost proti biologickým škůdcům. Jde o tzv. aglomerované materiály, kdy se z pilin, hoblin, třísek nebo štěpků vyrábějí desky a nejrůznější tvarovky. Pojivem je zde zpravidla cement, různá lepidla či pryskyřice a dokonce sádra. Desky jsou buďto využívány přímo, nebo se z nich předpřipravují lepené profily, I-nosníky a další stavební, zejména nosné konstrukční prvky, komponenty opláštění, podlah atd. K trendům dnes rovněž patří ekologické tepelněizolační materiály z dřevního vlákna. Spolu s ochrannými nátěry, izolacemi a dalšími materiály se díky nim totiž podstatně zlepšily technické parametry stavebních konstrukcí a staveb, jejichž základ tvoří právě dřevní hmota.

Vlákno a karton se sádrou

Kromě samotného dřeva a materiálů vyráběných na bázi dřeva existují a ve stavebnictví se víc než úspěšně uplatňují další organické materiály. Korek, sláma, rákos, bambus, celulózová nebo rostlinná vlákna. Pro svoji nízkou objemovou hmotnost se využívají především jako obkladové či podlahové prvky a zejména tepelné izolace. A zmíněný papír? Určitě vás napadnou podlahové krytiny, tapety, tepelné izolace, stropní podhledy, dělicí příčky, nábytek, samozřejmě obaly... Jak ovšem dokazuje výše uvedené, z papíru v té či oné podobě se staví i celé budovy. Při předpokladu neustálého zkvalitňování výrobního procesu lze zpracování dřevní hmoty takovýmto způsobem dokonce považovat za environmentální. Využití papíru ve stavebnictví představuje množinu prvků v konkrétních výrobcích, v konstrukčních skladbách, ve stavebních technologiích nebo v přepravních, obalových a ochranných prostředcích. Snad nejznámějšími „papírovými" výrobky jsou sádrokarton a sádrovláknité desky (např. Fermacell), použité v konstrukcích stěn, stropů a podlah. Výrobky splňují a mnohdy dokonce překračují parametry i předepsané normy pevnosti, statické zatížitelnosti, požární odolnosti a zvukové izolace. Zmíněné produkty přitom nejsou žádnou horkou novinkou, třeba takové sádrovláknité stavební desky se Evropě používají od roku 1971 a u nás zhruba od roku 1996.

Příklad dokončené montované stavby (Kubis Vario – RD RÝMAŘOV)

Sádrovláknité desky splňují normy požární odolnosti a zvukové izolace

Výroba sádrovláknitých desek

Starý vytříděný papír se zpracuje v mlýnech na celulózová vlákna. Ta se pak za sucha smíchají se sádrou, kde ve směsi vytvoří pevnou vazbu - obdobně, jako je tomu v případě armovacího železa v betonu. Výrobní proces pokračuje nanášením vytvořené směsi na výrobní pás za kontinuálního provlhčování, následného lisování, vysoušení, impregnace a broušení. Desky se pak řežou na potřebné formáty stavebních či podlahových (stropních) desek. Výsledný produkt se nejčastěji používá při výrobě konstrukcí vnitřních a vnějších plášťů dřevostaveb, což v porovnání s dřevotřískovými elementy šetří prostředky a zvyšuje produktivitu práce. Sendvičové panely s těmito deskami na dřevěném rámu lze použít také na nosné konstrukce střešních nástaveb.

Cílevědomý program

Dílčí komponenty spoluvytvářejí ucelený stavební systém nezpochybnitelných předností. Patří k nim nízká hmotnost konstrukcí, eliminace nežádoucích mokrých stavebních procesů, poměrně značný tepelný komfort a požární odolnost.

Systém nachází praktické uplatnění také při stavbách vícepodlažních a při rekonstrukcích starších objektů, kde nedochází k nežádoucímu nadměrnému zatěžování (přetěžování) budovaných či stávajících konstrukcí.

Sádrovláknité desky navíc garantují kvalitní zvukovou izolaci a jsou vhodné i do vlhkého prostředí. Desky jsou vzduchotěsné, a proto se využívají i při realizaci projektů nízkoenergetických a energeticky pasivních domů.

DŘEVĚNÁ SELANKA

1. Desky na bázi dřeva:
■ z rostlého dřeva (SWP): jednovrstvé, vícevrstvé z latí, prkna, lamely, hranolky, fošny
■ desky překližované: překližky, jádrové a složené desky
■ desky vrstvené: podobné překližce, soubor vrstvených dýh s rovnoběžnými vlákny
■ desky vláknité: vyrábějí se suchým nebo mokrým procesem, za použití ohřevu či tlaku
■ desky třískové: výroba slisováním a ohřevem malých částic - třísky, hobliny, piliny
■ desky cementotřískové: kombinace různorodých materiálů - zde cementu a třísek (Cetris)
■ desky OSB (Oriented Strand Board): vícevrstvé, z plochých třísek a lepidla

2. Lepené lamelové dřevo: čtyři standardní třídy pevnosti

3. Zhuštěné dřevo: pevnost se zvyšuje lisováním při teplotě 140-160 ºC a tlaku 10-15 MPa

4. Modifikované dřevo: chemicky upravené dřevo, např. acetylací nebo teplovodní modifikací

5. Kompozity: kombinace dřeva s jinými materiály: s plasty, sádrou, cementem