|
|
Zatahujeme i vytahujeme Naším bitevním polem je především pracovní plocha. Tam se rády zabydlují malé kuchyňské spotřebiče – od opékačů topinek po kávovary a další. Sluší se nabídnout jim obydlí ve skříňkách s roletou instalovaných na pracovní ploše. Ideální je, když máme na stejném místě zásuvku na elektřinu, takže nemusíme přístroje nikam stěhovat, chceme-li je uvést do chodu. Poté co nám tito pomocníci poslouží, zatáhneme za nimi roletu. Ta se uplatní v kuchyni zároveň i jako zajímavý dekorační prvek. O co nás připravily spotřebiče stojící na pracovní ploše, o to si ji musíme zvětšit. Bez čar a kouzel, prostě a jednoduše vysunutím ještě jedné desky, ukryté pod stabilní pracovní. V malých kuchyních může posloužit jako jídelní stůl. Zvlášť příjemnou vymožeností je výsuvná nahřívací deska umístěná poblíž varné jednotky. Pěkně v teplíčku se díky ní udrží vše, co jsme uvařili a na ni odstavili. Navíc si na ní můžeme před servírováním nahřát talíře.
Obložený jako chlebíček Dřez a jeho okolí bývá považováno za ztracené území, pokud jde o využití místa. Nemusí tomu tak být vždycky. Za dřez se dá umístit posuvná skleněná deska chránící proti stříkající vodě. Za ní se jako pod deštníkem schová držák na papírové utěrky, na nože nebo polička na cokoliv, přichycená na liště, po které se s ní dá také posouvat. Ani místo pod dřezem není třeba odepsat. Ve většině dřezových skříní se s ním počítá pro mycí a čisticí prostředky. Docela dobře se tu daří i boxu na tříděný odpad.
Zásuvko, co se v tobě ukrývá? Do zásuvek a nejrůznějších výsuvných zařízení se dnes dá schovat kdeco, i věci dříve nevídané. Tak třeba kráječ chleba, který je koncipovaný jako výklopné zařízení, jež je součástí výsuvu, stejně jako sběrač na nakrájené krajíce a kontejner na celý chleba. Kromě „chlebové“ jednotky je praktickou zajímavostí i jednotka „utěrková“, tedy skříňka s držáky, přes které jsou přehozené utěrky. Aby i v zásuvkách vládl pořádek a každá věc měla své předem určené místo a neputovala po nich sem a tam, rozparcelujeme si je vkladnými boxy. Kromě klasických čtvercových nebo obdélníkových existují i speciální vložky na jednotlivé nože nebo zarážky, které zadrží talíře, aby se nedaly do pohybu při otvírání a zavírání zásuvky.
Přízemní nápady Při hledání úložných prostor v kuchyni se určitě vyplatí sehnout se až k zemi. Právě tam, pod skřínkami, jsou skryté rezervy. Do podstavců kuchyňské sestavy mohou být zabudované nízké zásuvky. Do jedné se pohodlně vejdou prachovky, houby na nádobí, smetáček a lopatka. Další může skýtat útočiště pro plechy na pečení, sousední pro dárkové papíry nebo staré noviny. A vedle se ještě schovají i malé výsuvné schůdky. Ocení je zvláště ti, kdo si zvolili pro ukládání věcí v kuchyni vyšší sféry.
Jak získat prostor v kuchyni – Už při zařizování kuchyně si vybíráme sestavy s racionálně koncipovaným úložným prostorem. – Snažíme se využít i zdánlivě nevyužitelné prostory, například v podstavci skříněk. – Každý předmět by měl mít v kuchyni své místo, kam se dá uložit. Pomáhá nám to udržovat pořádek, a to je vítaný spojenec v boji o prostor. – I v místech skrytých lidskému oku, tedy ve skříňkách, výsuvných zařízeních a zásuvkách, musí panovat řád. Slouží nejen k dobré orientaci, ale i k maximálnímu využití každého centimetru.
Kontakty: ABB ELEKTO-PRAGA, Preslova 3, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 364 111, fax: 483 312 059, www.abb-epj.cz; ATELIÉR PEDRO (EWE), Ostrovského 36/3167, Praha 5, tel.: 251 562 639, INTERIÉR ČÁP (ALNO, EWE), Budějovická 11, Praha 4, tel.: 241 732 285; MIELE CENTER STOPKA (SIEMATIC), Klimentská 46, Praha 1, tel.: 221 851 045, fax: 221 851 046
text: Helena Chvojková foto: archiv |
Blog
Evropa pod jednou střechou
|
|
Se vstupem České republiky do Evropské unie přestává udivovat, když se soused přestěhuje třeba na jih Francie a na jeho místě se usadí Holanďan, který má rád kopcovitou krajinu. Vzájemné ovlivňování jednotlivých kultur v sjednocené Evropě může přinášet pozoruhodné výsledky. Ukázkovým příkladem je rodinný dům na irském venkově. Příroda západního Irska je pro některé Středoevropany příliš drsná. Ulrika Fuhrer a Martin Beuster patří ale k těm romantickým ekologům, které okouzlila natolik, že se rozhodli usadit se v hrabství Galway natrvalo. Jejich úvaha byla jednoduchá: „Žádné tučné konto v bance nemáme, ale původní dům potřebám dnes už pětičlenné rodiny prostě nestačí. Můžeme zrušit kancelář ve městě a svou překladatelskou firmu řídit přímo z domova. Potřebujeme jednoduchý dům s levným provozem, ten starý využijeme k práci.“ Dlužno podotknout, že oba objekty jsou od sebe vzdálené vlastně jen pár kroků přes zahradu.
Dům jako puzzle Zadání investoři definovali poměrně přesně. Chtěli dům ekologický, postavený pouze z přírodních materiálů, zdravotně nezávadný a využívající solární energii. Žádný projekt však neodpovídal jejich představě a dlouho hledali někoho, kdo jim poradí. Jako správní intelektuálové neměli doma televizi, a proto neznali známého irského architekta Duncana Stewarta, který ve svých pořadech z obrazovky radí lidem jak správně bydlet. Na doporučení přátel jej nakonec oslovili. Duncan Stewart navrhl originální dřevěný dům s půdorysem ve tvaru písmene „Y“. Všechny požadavky investorů akceptoval a dokonce sám našel i dodavatele. Malá rodinná firma Holzbau Unterluggauer z rakouských Východních Tyrol vyrobila podle Stewartova projektu dřevěnou konstrukci i všechny ostatní dřevěné prvky. Ty pak zaměstnanci společnosti nařezali, očíslovali, přepravili přes moře a na místě přesně sestavili jako puzzle. Příprava projektu trvala tři roky, samotná stavba tři měsíce a tři dny.
Tuláci ve vlastním domě Uspořádání místností je velmi netradiční. Pokoje mají stejný tvar a stejnou velikost. Toto řešení dovoluje všem členům rodiny volný pohyb i soukromí, ale bez pevného vymezení „osobního“ prostoru. „Jsme jako tuláci. Schoulíme se a spíme kdekoli a kdykoli chceme,“ upřesňuje Ulrika. V domě skutečně nejsou žádné hranice nebo předem určené funkce – kromě kuchyně a koupelny. Pouze okna s odlišným světlem a různými výhledy usnadňují orientaci v členitém objektu. Materiál použitý při stavbě tohoto nezvyklého příbytku by prošel i nejpřísnějšími testy ekologické organizace Greenpeace. Konstrukci ze smrkových trámů doplňují modřínové podlahy, venkovní obložení je také z modřínu. Dřevo není lakované, ale voskované. Znamená to, že dům se obejde – i v drsném západoirském podnebí – bez jakékoli údržby. Důležitou roli hraje izolace stěn z vrstev hoblin s ovčí vlnou pranou v boraxu. Spolu s pískem tvoří ovčí vlna dokonalou zvukovou izolaci stropu. Ve zdech jsou také trubky rozvádějící energii ze solárních panelů na střeše. Přírodní hlinitopísčitou omítku na vnitřních zdech Ulrika s Martinem ponechali v původní barvě. Ostatně rustikálnímu charakteru vnitřního vybavení takové řešení docela sluší. Dominantou obývacího pokoje není televize, ale kamínka na dřevo. Tady občas děti Clara, Daniel a Emma pořádají pro své rodiče flétnový koncert. Ten první se uskutečnil, když tu přespali první hosté. Byli to architekt Duncan Stewart a dva východotyrolští truhláři.
Kontakt: Duncan Stewart, Earth Horizon Productions, 13 Windsor Place, Dublin 2, Ireland, tel.: 0035 31 662 7475, fax: 0035 31 662 0337, e-mail: info@earthhorizon.ie Dodavatel: Holzbau Unterluggauer GmbH, Aguntstrasse 15, A-990 Lienz, Austria, tel.: 0043 485 262 800, fax: 0043 485 262 800-8
text: Ljuba Mesteková foto: Ivan Bárta |
Bůh Hélios a pixely
|
|
Do subtilních sporů antických filozofů zasáhl osobitým způsobem také Zeuxis, významný řecký malíř ze začátku 4. století před n. l. Bravurní malíř si totiž liboval ve vytváření optických malířských klamů a k údivu současníků napo- doboval dokonale skutečnost. Podle pověsti se na jím malované hrozny slétali ptáci a chtěli je zobat. Zeuxis tak byl prvním mužem v dějinách, který vlastním rukodělným umem a bez technických pomůcek dokonale fixoval obraz okolního světa.
V této souvislosti nelze opome-nout antického boha slunce jménem Hélios, který jako světlonoš přinášel lidem i bohům světlo. Právě on stál u zrodu temné komory nazývané camera obscura. Její princip je znám od starověku. Jednoduchá bedýnka byla opatřená malým otvorem (clonou), kterým procházely Héliovy světelné paprsky tak, že vznikal zmenšený obraz předmětů před otvorem kamery; navíc s převrácenými stranami a stojící na hlavě. Existence camery obscury byla známa i dalšímu řeckému filozofu, Aristotelovi, a jeho prostřednictvím se tímto divem mohli kochat i učenci středověku.
Od dob renesance se štěrbinové kamery používaly často jako pomůcky při kreslení, zvláště pro perspektivní konstrukce. Vynálezu se pochopitelně zmocnili i jarmareční promotéři a při výročních slavnostech umožňovali publiku nekonečně se podivovat tomuto zázraku. V baroku přišlo další zlepšení camery obscury v podobě přenosné zrcadlovky s konvektorem a matnicí. Nyní bylo možné lehce obkreslit obraz promítnutý na papír a tyto výkresové camery se těšily velké oblibě zvláště mezi amatéry. Zbýval ještě poslední krok; natrvalo zachytit stávající obraz kmitající v temné komoře. Ten učinil roku 1727 německý lékař J. H. Schulze. Zjistil, že lze zobrazovat předměty chemickým účinkem světla na stříbro. Ač tento chemický jev byl znám již v 17. a 18. století, Schulze dokázal, že stříbro rozpuštěné kyselinou dusičnou černá světlem. A ve chvíli, kdy se mu podařilo získat první provizorní otisky písmen, byla cesta otevřená. Objevu se zmocnila celá plejáda učenců i amatérů všech profesí, kteří na desky papírové, skleněné i kovové, rozestíraly stříbro v různých substancích, včetně pryskyřičných materiálů.
Teprve J. N. Niepce (1765 až 1833), Napoleonův vysloužilý důstojník, posedlý vynalézáním, si ochočil Héliovo poselství. Vytvářel řady obrazů nazývaných heliografie, jejichž vznik se zakládal na působení světla na stříbrnou desku vystavenou parám jodu a vyvolávanou parami rtuti. Obraz byl natolik věrný skutečnosti, že hned vzbudil zájem malířů. Roku 1825 se spojil s J. N. Niepcem mladý francouzský malíř Louis J. Daguerre (1789 až 1851), který se živil malováním dekorací pro pařížská divadla. Pro usnadnění práce konal pokusy fixovat obraz povstalý čočkou v temné komoře. Když se koncem 40. let 19. století objevily na světě první daguerrotypie, byl učitel pomalu zapomenut a slávu sklidil partner a následovník Daguerre. Vynález se šířil velkou rychlostí a např. již r. 1849 byla v Londýně založena Photographic Society.
Nové médium, které mělo přirozenou vlastnost, takřka hmatatelně zastupovat skutečnost, se současně stalo prvním technologickým derivátem naší vizuální komunikace. Není proto divu, že francouzský malíř Delaroche si pospíšil se zvoláním o zániku malířství. Hned od počátku fotografický obraz existoval ve všech žánrových podobách známých výtvarnému umění, i když několik nejbližších desetiletí v jeho vývoji je doslova zasvěceno ateliérovému portrétu. U něho se uplatnily základní vlastnosti fotografie; věrný, pohotový a obecně dostupný záznam, který díky aranžmá lichotil portrétovaným.
Nečekaně rázným vstupem fotografie na celosvětovou kulturní scénu po polovině 19. století začala fotografie hrát roli hromadného komunikačního prostředku, k níž od počátku byla před- určena. Sto let existence fotografie do počátku druhé světové války zformovalo řady profesionálů i amatérů, kteří se opájeli hrou s fotografickým přístrojem. K ovládání přístroje na zachycení skutečnosti totiž nebylo třeba ani talentu, absolvování výtvarné akademie nebo ateliéru. Ten si pořizovali podnikaví jedinci, kteří pochopili nesčetné výhody strojového záznamu skutečnosti.
Od experimentů se světlem a jeho fixací se další pozornost zaměřila na zdokonalování vlastního fotografického aparátu a jeho mechaniku. Cílem bylo dosáhnout takové optické cesty, aby zobrazovaná skutečnost byla co nejostřejší. Když vídeňský fyzik M. Petzval vypočítal parametry čočky, jeho mechanik V. Voigtländer ji hbitě sestrojil a habsburská monarchie se konečně viděla v pravém světle. Nyní bylo možno zaostřit a ustálit latentní obraz na negativ, aby se pozitiv získal jeho překopírováním na papír. Po heliografii a daguerrotypii se objevila fotografie. Ke komoře a čočce, se rychle připojovaly závěrky, hledáčky, clony, zaostřovací zařízení a okolo první světové války byly fotografické aparáty dostupné i širokému publiku. Výrobci se sice předstihovali v jejich designu a technických možnostech, ale až do objevu digitálního záznamu se v principu nic nezměnilo. Dnes se věrnost obrazu ke skutečnosti již neměří počtem ptáků zobajících papírové hrozny, ale podivnou jednotkou zvanou pixel; čím je jich víc na ploše, tím věrnější obraz. Ovšem za jediného předpokladu – že Hélios žije.
Kontakty: Antik, Nerudova 24, Praha 1, tel.: 602 268 282; ANTIKVARIÁt, Valentinská 8, Praha 1, tel.: 224 816 253; Antique, Saská 3, Praha 1, tel.: 257 534 383, 606 917 248; Bazar–Antik, Saská 3, Praha 1, tel.: 602 131 353
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Růže a jasmín pro Diora
|
|
U městečka Plascassier jsme našli další zajímavou sobnost do našeho seriálu. Žije zde Hubert Biancalana, muž, kterého proslavila tvrdá dřina. Není to na něm ale vidět, stejně jako jeho věk – je mu už přes šedesát. I v horkém odpoledni srší dobrou náladou a s francouzským šarmem žertuje s návštěvnicemi a vesele pokřikuje na své zaměstnankyně. A samozřejmě v jeho ruce nesmí chybět cigareta! S ní je zachycen na většině fotografií, které visí na stěnách. Na jedné z nich je i herečka Sigourney Weaverová, na jiné Gregory Peck.
Zdroj vůně V Domaine de Manon pěstují přes hektar růží stolistých (Rosa centifolia) a přibližně 1 000 m2 růží damašských (Rosa damascena), které se sklízejí v květnu a červnu. A k tomu ještě bílý jasmín (Jasminum grandiflorum na 5 000 m2), kvůli kterému se vstává od začátku července až do půlky září v pět hodin ráno, protože kvítky se musejí trhat před rozedněním. Květy pana Biancalany jsou tak kvalitní, že je od něj vykupují nejslavnější výrobci francouzských parfémů.
Něco dobrého Na farmě si můžete prohlédnout růžová pole a poslechnout si vyprávění o radostech či strastech farmářů, ale nenechte si ujít ani ochutnávku výborného želé z jasmínových a růžových kvítků nebo fíkového džemu. K zakoupení jsou zde také krásně voňavá květinová mýdla. Přestože s růžemi i jasmínem je po většinu roku plno práce, na farmě nechybějí ani olivovníky a réva.
Na růžích ustláno Spát na růžích se nevyplácí, i když jich máte tolik. Pořád je musíte hnojit, okopávat, množit, obnovovat výsadby, protože konkurence číhá nejen okolo, ale i jinde na světě. Takových lidí jako pan Biancalana už v okolí moc není, protože levnější jsou květiny dovážené z Bulharska, Maroka, Egypta a dalších zemí. Francouzská vláda kupodivu dotuje pěstování levandule, ale nepodporuje růžaře. V roce 1975 bylo v oblasti asi 2 200 květinových „voňavkářských“ farem, dnes se drží už jen asi 120 pěstitelů růží a přes dvacet statečných pěstitelů jasmínu. Kromě zahraniční konkurence je tady i jiná hrozba: při výrobě parfémů se dnes používá čím dál víc syntetických esencí a ty přírodní kupují jen výrobci nejdražších značek. Držte s námi panu Biancalanovi, jeho rodině i zaměstnancům palce. Budou to potřebovat. A když se vám naskytne příležitost jet se podívat na jejich farmu, podpořte je třeba nákupem vynikajících mýdel a želé.
10 000 kvítků Na jeden kilogram je třeba osm až deset tisíc jasmínových kvítků, které se musejí jemně otrhat a něžně uložit, aby se nepomačkaly a nevyprchaly z nich cenné esence. Jedna zkušená osoba natrhá kilogram za dvě hodiny, na menších farmách se dá denně sklidit asi třicet kilogramů květů.
Kontakt: Le Domaine de Manon, Plascassier, Francie, tel.: +33 493 601 276, +33 612 180 269
text: Jana Pyšková foto: autorka, ISIFA |
Tři (ne)klasické kombinace
|
|
Dochované překrásné slavnostní stoly sloužící při starořeckých hostinách či kováním bohatě zdobená lehátka dosvědčují, že kov se využí-val jak pro svou pevnost a odolnost, tak i kvůli možnosti překrásně ho tvarovat. Tyto a další vlastnosti umožňují vytvářet při výrobě nábytku doslova zázraky, o čemž jsme se mohli přesvědčit i o několik století později, například u první židle z trubkové oceli.
Obliba sílí K nejstarším poznaným kovům jako zlato, stříbro, měď či cín přibyly časem železo, olovo, ocel a litina. Každý jinak zabarvený a s odlišnými vlastnostmi rozhodujícími o způsobu zpracování a využití. Díky nejnovějším technologiím si dnes můžeme dopřát nejvyšší kvalitu. Je jen na spotřebiteli, zda dá přednost subtilním profilům lehce naznačujícím elegantní prvek či robustnímu provedení, které symbolizuje odolnost a spolehlivost. Časem se stalo pravidlem, že kov se kvůli svému technickému a studenějšímu vzhledu kombinuje s dalšími materiály.
Kov a sklo Právě v současném interiéru vynikne nádherná kombinace ko-vu se sklem. Jeho jemné linky doplněné kovovými prvky vytvářejí ojedinělou podívanou. Oba materiály samy o sobě působí elegantně, a tak není divu, že výsledný solitér zaujme na první pohled.
Vynikne v prosvětlených místnostech, díky neutrálnímu barevnému provedení působí efektně také v barevných interiérech. Místnosti nemusí být ani příliš velké, protože průhledné sklo vytváří dojem volného prostoru. Jediným záporem je méně snadná údržba. Oba materiály se zrcadlí a na lesklém povrchu je vidět sebemenší nečistota.
Kov a sklo 1 Náročnější údržba 2 V rodinách s malými dětmi by skleněné plochy měly být ve výšce od 47 cm 3 Sklo je vhodné do menších prostor
Kov a plast Neutrální barevnost kovu se mnoho designérů rozhodlo oživit plastem. Ten totiž může mít libovolný odstín, práci pak usnadní i jeho snadné tvarování. Dnes už běžná kombinace materiálů se vzájemně esteticky, ale i opticky doplňuje. Zatímco plast působí křehce (i když tomu tak nemusí být), kov výrobku dodává na bytelnosti. To a moderní vzhled zapříčinily, že je tato kombinace vyhledávána zvláště v mladých domácnostech. Tam přijde vhod i rozumná, často i příjemně nízká pořizovací cena.
Kov a plast 1 Snadná údržba 2 Vhodné do rodin s malými dětmi 3 Příznivá cena
Kov a dřevo Oblíbenou a často vyhledávanou kombinací je kov se dřevem, oba materiály totiž evokují v interiéru sounáležitost s přírodou. Dřevo bývá zpravidla stěžejním materiálem a doplňující kovové prvky mají funkční a estetickou roli. Na subtilních kovových nožkách může stát komoda či prádelník, jejichž zásuvky se otevírají pomocí zdobných úchytek rovněž z kovu. Také konstrukce mnoha konferenčních či televizních stolků bývá z tohoto pevného a odolného materiálu, dřevo pak dotváří harmonii mezi studeným a teplým vzhledem. Je-li kov zastoupen ve větší míře než dřevo, pak je výsledný efekt chladnější, což se však do moderního pojetí interiéru hodí.
Kov a dřevo 1 Klasická kombinace pro ty, kteří se rádi obklopují teplými přírodními materiály. 2 Dřevo se udržuje pomocí speciálních přípravků (k dostání v běžné obchodní síti drogerií). 3 Zvolit můžeme nábytek z masivního dřeva nebo opatřeného dřevěnou dýhou (nábytek z masivu je podstatně dražší).
Kontakty: DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; EUROLUX INTERIÉRY, Žalanského 22, Praha 6, tel.: 235 097 611, fax: 235 097 622; Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 271 742 241, fax: 271 742 242; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 125, fax: 543 107 126; HOTOVÝ INTERIÉR, Roztylské nám. 12, Praha 4, tel.: 272 770 232; značková prodejna v Rubin centru, Sokolovská 79, Praha 8, tel.: 296 579 571, fax: : 296 579 572; Foersterova 4, Karlovy Vary, tel.: 353 585 545; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833; KONSEPTI, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358; KTC INTERIER, obchod. centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; nákupní centrum Zličín II, tel./fax: 226 082 259, 226 082 260; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; SELENE (svítidla Artemide), Neumannova 161, Prachatice, tel./fax: 388 313 410; Sázavská 32, Praha 2, tel./fax: 222 521 345; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Kde se koupou princezny
|
|
Romantickou koupelnu v retrostylu si může vybudovat každý, a když se navíc nachází v domě, v jehož průčelí je ozdobným písmem napsáno datum 1812, je to přímo povinnost. Přidá-li se k tomu všemu majitelčina záliba v anglickém stylu bydlení, nemůže vzniknout nic nevkusného.
V domě majitelka nechala vybudovat celkem tři koupelny, přičemž každá z nich má svou vymezenou úlohu. Ta první a zároveň největší je vybavená velkou masážní vanou a je určená zejména k relaxaci – v prostorné vaně se jí může pohodlně oddat celá rodina najednou. S velkou rodinnou koupelnou těsně sousedí miniaturní koupelna, která je určena hlavně k rychlé hygieně – vešel se do ní sprchový kout, umyvátko a klozet. My jsme pro vás vyfotografovali koupelnu o podlaží níž, která nás svým romantickým kouzlem oslovila nejvíce.
Spižírna, nebo kabinet? Majitelka se domnívá, že místnost, kde je nyní vybudovaná koupelna, sloužila kdysi jako velká spižírna nebo soudě podle okna učitelský kabinet. Dům má totiž bohatou historii a ví se, že svého času tu byla obecní škola, takže teorie s kabinetem je pravděpodobnější. Jedním z hlavních důvodů, proč zrovna tady má být koupelna, bylo také velké okno, kterým dovnitř dopadá denní světlo. To také prospívá květinám, jimiž je okno téměř celé zaplněno – při troše fantazie máte dojem, že jste se ocitli v zahradě.
Život kolem vany To hlavní, co v koupelně nesmělo chybět, byla volně stojící vana na nožičkách. Když majitelka konečně objevila tu pravou, pustila se do dalšího zařizování. Aby se zachoval venkovský styl, bylo potřeba k vaně najít optimální retro baterii. S barvou a povrchem nožiček ladí podlahová baterie, která v matné barvě se zvláštní patinou působí jako opravdová starožitnost. Vana vyplňuje celý prostor pod oknem a poskytuje tak majitelce trochu netradiční, ale pohodlné koupání s pohledem na okno částečně zakryté květinami. Na protější straně místnosti je umístěný stojící kombi klozet a bidet, vkusně doplňující vanu a ostatní retroprvky. Po vzoru historických koupelen si majitelka vybírala i koupelnový nábytek. K dotvoření celého interiéru si zvolila nábytek z masivního dřeva ve starorůžové barvě. Za dveřmi najdete malou skříňku, na níž má své místo dekorace v podobě malovaného porcelánového džbánu, na druhé straně dveří kraluje skříňka, jejíž součástí je mramorová deska a do ní vestavěné umyvadlo, dále zrcadlo, poličky a dvě lampičky. K pověšení ručníků, k uložení časopisů, toaletního papíru či květin slouží kovové stojany od firmy LE PATIO.
S přesností starých mistrů S úctou k tradici, a pokud to bylo možné vzhledem k stavu zchátralosti domu, snažila se majitelka zachovat v celém domě původní kamenné schodiště a dlažbu. Hledala něco podobného i pro koupelnu. Keramická dlažba a obkládačky tedy nepřipadaly v úvahu. Charakter staré dlažby a obkladů dokonale připomínal jedině mramor. Přesnou představu splňovala kolekce Antik, která se hodila strukturou materiálu i svou barvou, kterou měla majitelka vybranou jako barvu zdí a nábytku. To ještě netušila, jak tvrdý oříšek připravila obkladačům. Pokládka dlažby a obkladů probíhala celkem bezproblémově, ale se spárováním bylo potřeba si pořádně vyhrát. Každý kousek obkladů byl jiný a strukturovaný povrch mramoru nebylo možné zatřít spárovací hmotou, také barvu spárovacího cementu bylo nutné sladit – takže se práce protáhly na dva týdny. Ale výsledek je dokonalý a majitelka je velmi spokojená.
Kontakty: CERAMICA PRAGA, Dejvická 28, Praha 6, tel.: 224 323 150; ING. SITNIANSKÝ (stavitel), tel.: 602 405 111; JUNGMANN KERAMIKA & KÁMEN, Voršilská 6, Praha 1, tel./fax: 224 933 224; LE PATIO, Národní tř. 22, Praha 1, tel.: 224 934 853, 224 934 402, fax: 224 934 549
text: Lucie Martínková foto: Aleš Malý |
Stavba 6/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Stavba/6_04/Obsah.PDF
Středočeské pueblo
|
|
Relativně malý rodinný dům se nachází na pozemku, kde se již v 19. století rozkládalo venkovské stavení se stodolou a chlévy. Špatný technický stav původního obytného objektu vylučoval rekonstrukci. Už jen jeho zbourání vyžadovalo od mladých manželů množství energie. Naštěstí jim pomohli přátelé. Staré cihly tak mohly být částečně použity při stavbě nového domu. Po poradě s architekty Jiřím Poláčkem a Václavem Škardou z Atelieru K2 zachovali investoři ještě další originální prvek – břidlicové schodišťové stupně, které vedou ke vstupní zastřešené části. Hmotu stavby tvoří dvě části na půdorysu ve tvaru písmene „L“, obě mají pultovou střechu. Vyšší kryjí betonové tašky, nižší patří travinám a skalničkám. Vnější štukovou omítku zedníci ručně hladili, aby nebyla sterilně dokonalá, ale – slovy autorů v průvodní zprávě – „provedena v jemné křivosti“.
Příjemná volnost Jsem přesvědčen, že nový dům by se musel líbit i hospodářům před sto lety, přestože je samozřejmě zcela současný. Klidnou atmosféru minulých dob evokuje smrková kulatina, z níž řemeslníci vyrobili nosníky stropu a krokve. Přiznaná střešní konstrukce je vidět i díky proskleným plochám mezi vstupem, zádveřím a chodbou. Již zde hosta osloví intenzivní pocit volnosti. Podlahy v přízemí jsou betonové. „Kdyby byly rovněž dřevěné, už by to asi bylo příliš ‚country‘. Navíc se tady může chodit třeba i v botách,“ dodává paní domu. Podlahové úrovně reagují na okolní terén. Hlavní obytný prostor přechází přes terasu ve zmíněné atrium, které je od ulice oddělené zdí. Ve středu domu se nachází krb s betonovou lavicí prohřívanou ohněm. V průhledu jednoramenného schodiště architekti umístili velkoformátová bezrámová okna, kterými se vnitřní prostor otevírá do exteriéru. Spojení s okolím vyniká i v podkrovní ložnici. Pohled z okna na okolní domy vám připomene malebné malostranské scenerie a vy pochopíte, že rovná střecha by se sem prostě nehodila.
Těžko definovatelné kouzlo Prolínání interiéru s exteriérem je opticky zvýrazněno stejným odstínem vnějších i vnitřních nátěrů stěn. Objekt tak svým způsobem připomíná známá puebla. Avšak nejen v této vzdálené podobě s indiánskými sídly z jihozápadu Severní Ameriky pramení jeho kouzlo. Ani smrková kulatina v kombinaci se zatravněnou pultovou střechou, která může někomu pro změnu evokovat inspiraci norskou architekturou, by sama o sobě stavbě její nezaměnitelnou originalitu nevtiskla. Jedinečnost domu spočívá v tom, že přes množství různých asociací, jež vás při jeho návštěvě napadají, patří právě tam, kde je, a nikam jinam. Na místo, které má svou vlastní historii.
Architekti: Ing. arch. Jiří Poláček (1971) absolvoval v roce 1997 Fakultu architektury ČVUT. Odbornou praxi získal ve studiu R. U. A. a Architektonickém atelieru Lábus. Je spoluzakladatelem Atelieru K2. Ing. arch. Václav Škarda (1971) vystudoval v roce 1997 Fakultu architektury ČVUT. Odbornou praxi získal v ateliéru Bočan, je spoluzakladatelem Atelieru K2.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 493 m3 Zastavěná plocha: 88 m2 Odpovědný projektant: Ing. arch. Zdeněk Heřman Náklady: 2 370 000 Kč
Kontakty: Atelier K2, Nám. hrdinů 8, 140 00 Praha 4, tel./fax: 261 222 339, e-mail: atelierk2@volny.cz, http://atelierk2.nanetu.net Dodavatelé Ing. Milan Härtig, mobil: 732 245 421 Staviro, a. s., Ing. Martin Svoboda, Okružní 12, 251 70 Čestlice, tel.: 272 680 523, fax: 272 680 537, mobil: 602 216 870, e-mail: martin.svoboda@staviro.cz, www.staviro.cz
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer, archiv Atelieru K2 |
Královna, která uzdravuje
|
|
První zahradní pivoňky byly do Evropy dovezeny až koncem 19. století a získaly si značnou oblibu. Byly ozdobou klasických francouzských zahrad a svou výškou 75 až 100 cm poutaly neobvyklou pozornost. Většina zahradních pivoněk pochází z pivoňky bělokvěté. Popisují se podle barvy květu a jeho tvaru. Ten je jednoduchý, poloplný, plný nebo tzv. třepenitý. Na pivoňce můžeme kromě květu obdivovat sytě zelený list. U některých druhů se postupně zbarvuje do měděnočervené barvy. Rozmanité květy mohou být bílé, růžové, červené, vínové.
Kam patří? Pivoňky patří do čeledi pryskyřníkovitých a dělíme je do dvou velkých skupin: na bylinné a dřevité keře. Květiny rostou na stejném stanovišti řadu let, do své přirozené krásy vykvetou po třech až čtyřech letech po výsadbě. Mají nápadné květy se zelenými kališními lístky. Pivoňky jsou rozšířené v Evropě i v Číně. Některé druhy, například pivoňka keřovitá, se odpradávna pěstují pro krásné růžové nebo bílé květy, které se rozvíjejí od května do června.
Druhy Tradiční léčivkou je pivoňka lékařská. Původní nešlechtěný druh pivoňky lékařské kvete červeně (květy mají průměr až 12 cm). Pivoňce se daří na světlých místech i na výsluní a v půdě obohacené vápníkem. K evropským druhům patří pivoňka tenkolistá. Od příbuzných květin se liší listy, které jsou mnohonásobně dělené v tenké úkrojky, takže připomínají lístky kopru. Vyžaduje drenážovanou a ži- vinami bohatou zem. Zajímavým druhem je pivoňka úzkolistá. Dorůstá pouze do výšky 50 cm a má čárkovitě stříhané listy. Pivoňka obecná má štětinky na horním okraji listů. Roste na Balkáně a v Turecku (z Istanbulu byla přivezena v roce 1583). Má zářivě červené květy, podobné vlčímu máku.
Zahradní pivoňka se často označuje také jako čínská pivoňka. Domovem tohoto druhu, který byl základem pro další šlechtění, je Čína.
Co pro ně udělat Všechny druhy pivoněk mají podobné nároky. Vysazují se mělce (kořenový bal má být zakryt do výšky maximálně tří centimetrů). Květiny by se neměly často přesazovat. Travnatý porost jim nevyhovuje, mají raději výživnou humózní půdu, která nesmí být příliš mokrá. Daří se jim na chráněném osluněném stanovišti, při silnějším větru se totiž ničí květenství. Pivoňky s těžkými květy by se měly podpírat nebo vyvazovat, protože se ohýbají. Na jaře můžete přihnojovat organickým hnojivem nebo hnojivem s nižším obsahem dusíku. Když na podzim ostříháte uschlé listy, zabráníte tak houbovým chorobám. Odkvetlá květenství se musejí odstřihnout, aby tvorba semen rostlinu nevysilovala. Pivoňky množíme dělením starších rostlin nebo výsevem semen (na konci léta).
Zajímavost – Léčivé účinky pivoňky byly a jsou využívány hlavně v čínské medicíně. Spolknutí semínka chránilo před zlými sny, vývar z kořene pomáhal proti žaludečním a střevním křečím.
Čínská kráska Legenda vypráví, že čínská císařovna Wu přikázala pivoň-kám, aby kvetly i v zimě. Květiny ji však neposlechly, a proto byly císařovnou vyká-zány ze dvora až do města Lójang, kde se dodnes dodržují květinové slavnosti. Za dynastie Tchang (7. až 9. stol.) byla pivoňka velmi oblíbenou květinou. Básník Li Po o ní napsal, že je to krasavice, z níž rosa mámí vůni. V Číně je pivoňka symbolem moci, vznešenosti, bohatství, úspěchu a naděje. Je ozdobou při slavnostních příležitostech.
Křížení druhů S umělým mezidruhovým křížením začali v polovině 19. století Francouzi, ovšem nejvíce hybridů pochází z dvacátých a třicátých let minulého století od Fran-couze V. Lemoina a Američana A. R. Saunderse.
text: Lenka Kopecká foto: Hortiservis a Josef Blažek |
Staňte se kočovníkem
|
|
Většině z nás se při představě „mobilního“ bydlení vybaví zašedlý obraz dávných časů s indiány putujícími za zvěří s neodmyslitelným tepee na zádech, či skupina svobodomyslných Romů pod zastřešeným vozem. Realista vzpomene spíš na špinavou maringotku sloužící jako nocležna kdesi daleko od rodiny na montáži. Dnes vás ale už nemusí děsit představa vyděděnce přežívajícího za vsí v mrazivém a nepohodlném bydlení. Moderní design a nové materiály neúprosně odstranily romantiku nomádských příbytků – mobilní obydlí 21. století úspěšně konkurují standardním „pevným“ domům. Dnešní domovy na kolech nabízejí možnost stylového odklonu od zavedených klišé jak v bydlení, tak v životě samotném.
Hlavní je styl a představivost Za architektonickou legendu v oblasti pohyblivého bydlení je považován Richard Buckminster Fuller, který vstoupil do dějin svým projektem domu Dymaxion, realizovaným již v roce 1939 (viz Můj dům č. 11/2002). Jeho projekt nadčasově designovaného mobilního domu určeného k sériové výrobě daleko předstihl svou dobu – i dnes by byl považován za futuristický objekt. Celá stavba připomínající stříbřitý létající talíř je zavěšena na ústředním pilíři, který drží pohromadě jednotlivé hliníkové pláty. Svým odvážným a netradičním přístupem Fuller inspiroval mnohé ze svých následovníků. Ať už jde o Eduarda Boehtingka, autora rozkládacího obytného přívěsu Markies, který připomíná lehoučký japonský dům, nebo vizionáře Wese Jonese, autora futuristického projektu přenosného obytného systému Pro/Con, z jehož barevných dílů můžete vhodnou variací snadno sestavit obytný objekt vysoký jako několikapatrový dům. Vedle těchto novátorských konceptů však samozřejmě existují spolehlivá, lety ověřená a cenově dostupná řešení, jejichž stručný přehled, v němž vynecháme pouze stany všech druhů a velikostí, vás může inspirovat.
Obytný přívěs Obytný přívěs je nejrozšířenějším, nejznámějším a pravděpodobně také nejstarším způsobem motorizovaného kempování. Je preferován především lidmi, kteří se touží o dovolené klidně přemístit se vším pohodlím ke břehu oblíbeného rybníka nebo na mořské pobřeží (sociálně slabší nebo nonkonformní jedinci jej mohou využívat i jako celoroční domov). Z toho zákonitě vyplývá základní nevýhoda přívěsu – hodí se pouze k jednoúčelovému využití při delším pobytu na jednom místě. Výhodou je ale jeho velká praktičnost – k nenáročnému lokálnímu pohybu v okolí kempu vám postačí jen zapřáhnout vlastní auto. Při pohybu městem vám ale bude na obtíž a problematickým břemenem se stává po většinu roku. Proto je nejrozumnější uvažovat jen o jednorázovém pronájmu, který se pohybuje v cenách podle vybavení od 1 100 Kč na den.
Obytná auta Mnohem efektnějším a mobilnějším bydlením na čtyřech kolech jsou obytná auta s nástavbou, která dělíme na alkovny, polointegrály a integrály. Alkovny jsou vozy s prostorem na spaní převislým přes kabinu řidiče. Tím dochází ke zvýšení celého vozu a k problematickému posunu jeho těžiště. Kromě toho je leckomu velmi nepříjemné pravidelně přespávat v prostoru s vydýchaným přehřátým vzduchem, nehledě ke klaustrofobickým pocitům z nízkého stropu rovnou nad hlavou. Polointegrované nebo integrované vestavby automobilů jsou již mnohem luxusnější variantou. Protože nevyužívají ke spaní prostor nad kabinou řidiče, jsou tyto vozy většinou nižší a lůžko nebo dvoulůžko se spouští od stropu na přední sedadla. Tato vozidla vyhovují dobrodružněji založeným lidem, kteří nechtějí strávit dovolenou na jednom místě. Jejich nevýhoda spočívá v jejich hmotnosti a výšce. Ne všude se totiž příliš vysoký vůz vejde a ne po každém středověkém mostečku může přejet. Svou roli sehrává i to, kolik osob vozidlo přepravuje (nad 9 osob už má statut autobusu). Z toho pak samozřejmě vyplývá i nutnost vlastnit náležité řidičské oprávnění. Nepříjemným záporem je fakt, že díky přísným pravidlům v řadě měst odpadá možnost pohybu v historických centrech a zvětšuje se i spotřeba pohonných hmot. Z toho důvodu někteří zkušení praktici ještě táhnou za sebou malé osobní vozidlo. Pasažérům je však dopřán vysoký cestovní komfort, kdy se pouhým otočením sedačky ocitnou u právě servírované večeře. Za každý luxus se ale platí, a tak i v tomto případě počítejte při koupi s tím, že budete nuceni sáhnout pořádně hluboko do kapsy. Výrazně dražší je samozřejmě i pronájem těchto vozů ve specializovaných půjčovnách. Ceny nových obytných vozů stoupají od cca 1 300 000 Kč. Přijatelnější je proto varianta vůz si na prázdniny prostě pronajmout, a to podle velikosti a vybavení zhruba od 2 800 Kč/den.
Obytná vestavba v dodávkovém vozidle Oproti již zmíněným typům jsou výhody obytné vestavby v dodávkovém vozidle především v mobilitě, nenápadnosti a v zachování všech jízdních vlastností vozu. Dodávkový vůz umožní rychlejší přesuny v terénu, neomezené možnosti variability interiéru, operativní kempování v zahraničí, levnější silniční a dálniční poplatky i trajekty. Obytná vestavba vám může být doslova „střižena na tělo“ – lze si objednat vůz uzpůsobený jako kancelář, jako stánek k veletržním prezentacím nebo jako útočiště pro sportovce. V neposlední řadě je jistě zajímavá i nižší pořizovací cena. Toho, kdo sám není dostatečně manuálně zručný a musí se spolehnout na šikovné ruce profesionálů, jistě zaujme cena základního typu vestaveb. Nejskromnější variantu lze při troše štěstí a šikovnosti pořídit již v rozmezí 31 500–39 400 Kč.
Mobilní domy V kategorii „mobilní domy“ jsou zastoupeny u nás ještě nepříliš obvyklé, snadno stěhovatelné stavby, jejichž obytná plocha se pohybuje většinou v rozpětí 20–25 m2. Nápad stavět mobilní domky, jež lze využít k účelům rekreačním stejně jako ke komerčním, a to zejména pro podnikatele, kteří potřebují rychle a za dostupné prostředky vybudovat kancelář na pronajatém pozemku, se zrodil zhruba před 40 lety v západní Evropě.
Mobilní domky sice nemohou nahradit kvalitu a komfort bydlení v pevném domě, ale nabízejí příjemnou letní a víkendovou alternativu. Jsou již dodávány plně zařízené moderním nábytkem v běžné velikosti a na rozdíl od karavanů poskytují dostatek prostoru. Jejich největším kladem je fakt, že je můžete snadno odvézt do bezpečí v případě přírodních pohrom, jako je například stále aktuální hrozba záplav, nebo je bez obtíží přemístit, jakmile se rozhodnete pronajmout si pozemek v jiné lokalitě. Nepotřebujete pro ně stavební povolení, stačí jen zajistit si možnost připojení k elektrické a vodovodní síti. Domky je dokonce možné variabilně sestavovat do nejrůznějších kombinací a velikostí. Svým vzhledem mobilní dům připomíná obvyklý menší domek bez zbytečných zdobných prvků. Objekt je ukotven na čtyřech železných „nohách“ umístěných v rozích domu. Nosná konstrukce je sestavena z pozinkovaných ocelových profilů, zdi tvoří dřevěné nosiče vyplněné izolací ze skelné vaty. Ve zdech jsou již zakomponovány kompletní rozvodné systémy, venkovní zdi i povrch střechy chrání speciální nepromokavá fólie, imitující běžné povrchové materiály jako střešní tašky apod.
Vzhledem k vyšší pořizovací ceně a malému povědomí u nejširší veřejnosti u nás ještě ne- existuje možnost pronájmu těchto domků, zato je však možné obrátit se na několik firem, které zprostředkují jejich nákup a případně i pronájem vhodných pozemků. Nejlevnější z těchto plně vybavených domků se pohybují okolo 390 000 Kč a doprava na určené místo vychází zhruba na 15 000–30 000 Kč.
Bezstarostná jízda Jak je vidět, pro novodobé nomády je nabídka skutečně široká. Jednotlivé firmy se předhánějí ve stále nových a zajímavějších variantách, které jsou běžně dostupné i našem trhu. Stačí si zkrátka vybrat a zkusit prožít aspoň pár letních týdnů na čtyřech kolech. Možná v menším pohodlí než v hotelu, ale zato mnohem zábavněji a dobrodružněji.
Praktická rada Pro vozidlo nad 750 kg celkové hmotnosti je nutné mít řidičské oprávnění skupiny E. Nad 3 500 kg celkové hmotnosti je třeba řidičské oprávnění skupiny C!
Kontakty: Vladimír Horký, HYKRO, s. r. o., (půjčovna karavanů), K Šeberáku 7, 148 00 Praha 4, tel./fax: 244 914 663–6, mobil: 608 210 035, e-mail: prague@pujcovnakaravanu.cz KRSCARAVAN vestavby obytných vozů, Tomáš Krs, Zahradní 501, 345 62 Holýšov, tel.: 379 491 603, mobil: 777 732 332, fax: 379 422 982 e-mail: tad@maiva.cz, www.krs.cz Mobido (dovoz a prodej mobilních domků), Ústecká ulice, 184 00 Praha 8, tel./fax: 283 852 614, mobil: 777 558 743, 603 258 445, e-mail: info@mobido.cz, www.mobido.cz Karavan Shop, 5. května 48, 140 00 Praha 4, tel.: 261 222 555, mobil: 608 434 303, fax: 261 222 500, e-mail: prague@karavan.cz, www.karavan.cz
text: Tomáš Bartusek foto: archiv firem, Vitra Design Museum |
