Blog

Střídmá elegance

Z přelomu třicátých a čtyřicátých let pochází rodinná funkcionalistická vila, kterou kompletně zrekonstruovaly architektky Katarína Fialová a Monika Lněničková ze studia Miramari design.

Práce autorek byla částečně komplikována tím, že neexistovala žádná původní dokumentace. Tento fakt jim však na druhou stranu jejich činnost usnadnil. Měly totiž přece jen o něco volnější pole působnosti, než kdyby se dům za každou cenu snažili vrátit do nějakého původního stavu.

Posledních patnáct let byl dům opuštěný, předtím v něm sídlily nejrůznější státní instituce. Jeho současné majitele – mladé manžele – lákala změna rušného městského prostředí za venkovský klid. Navíc se zamilovali do původní zahrady s exotickými dřevinami.

Lino zachránilo parkety

Podstatnou změnou prošel už samotný plášť domu – oprýskanou omítku neurčité barvy nahradila světle krémová fasáda, se kterou příjemně kontrastuje hnědá keramická krytina střechy. Celek doplňují bílé rámy zrepasovaných oken a venkovních dveří.

Autorky zcela změnily dispozici domu. Zatímco v přízemí se původně nacházely oddělené místnosti, dnes ze zádveří vejdete do obytné haly s krbem, která je přímo propojená s obývacím prostorem. Tato společenská zóna slouží zároveň jako oddechová, například pro poslech hudby. Kuchyň je od ostatních partií přízemí oddělena zvýšeným barovým pultem. Několik francouzských oken propojuje první podlaží se zahradou.

Přechodní uživatelé z dob komunistické éry překryli původní dřevěnou podlahu nevzhledným linem, které ji ale ochránilo před možným poškozením. Dubové parkety stačilo přebrousit a naolejovat. Po více než půlstoletí tak opět mohou prozařovat interiér svými hřejivými tóny.

Kombinace více stylů

První poschodí poskytuje zázemí návštěvníkům, kteří se ve znovuzrozené vile zdrží přes noc. Oba hostinské pokoje se otevírají na balkony, z nichž jeden zastřešuje venkovní terasu. Rohovými okny proniká dostatek denního světla také do pracovny. K pohodlí hostů přispívá koupelna s vanou, umyvadlem a sprchovým koutem.

Intimní část podkroví je zcela vyhrazena pro majitele. Z velkoryse pojaté ložnice lze vejít do prostorné koupelny a dvou navzájem protilehlých šaten.

Prosvětlený a prostorný interiér vily je zařízen velmi vkusně, přestože jednotlivé kusy nábytku nerespektují jeden styl. Najdete zde funkcionalistické i moderní solitéry. Jejich kombinací však vzniká dokonale harmonický celek, který pomáhají dotvářet i další prvky – plastiky, obrazy, skleněné vázy a citlivě rozmístěné pokojové rostliny.

Technické údaje:

Dispozice: 7 + 1

Obytná plocha: 380 m²

Pozemek: 3 000 m²

Zleva Katarína Fialová, Monika Lněničková

Ateliér:

Studio Miramari design vzniklo v roce 2003. Založily je Katarína Fialová (1967) a Monika Lněničková (1975). Mezi jejich realizace patří kompletní dodávka interiéru kancelářských

prostor firmy Delpharmea. Zařídily též prodejní prostory společností Siemens mobile, kancelářské prostory Hays International a interiér bytového domu Villa Bianca.

Z dalších realizací:

	Kanceláře společnosti Hays International. Sjednocující interiérový prvek zde představují všudypřítomné pravoúhlé linie
	Jedinečnost interiéru pražské pobočky společnosti Siemens mobile v Radlické ulici vyplývá ze zajímavé kombinace skla, lakovaného dřeva a nerezové oceli
	Masivní stůl v provedení oxotické dýhy omango doplňují nevšední papírová svítidla od švýcarského designéra Ingo Mauera

Kontakt:

Miramari design,

mobil: 777 810 807, 777 810 800,

www.miramari-design.cz

text: Filip Hubička

foto: TISOPHOTO

zdroj: Můj dům 9/2004

Kombinace klasiky a moderny

Představte si sluncem zalité svahy luxusní Masarykovy čtvrti, jež je od dvacátých let jednou z nejprestižnějších brněnských lokalit. Zde se objevil výkvět funkcionalistické vilové architektury. Díky tomu tu můžete potkat skupinky zahraničních návštěvníků, kteří i po osmdesáti letech obdivují často již zašlé a v zahradách zarostlé objekty, z nichž některé se dostaly do dějin československé architektury. Snad proto se investor, když se mu podařilo získat jeden z mála posledních volných pozemků, rozhodl pro stavbu vily, která by nezapřela inspirativní zdroje této žádané lokality.

Původně projekt svým půdorysným osovým řešením připomínal více klasickou římskou vilu, a nejspíš proto se v průběhu realizace investor rozhodl doplnit pracovní tým o další dva architekty, kteří navrhli vizuální zjednodušení detailů, upravili fasádu a pozměnili použití materiálů. A hlavně upravili koncept interiéru, který se tak daleko více přiblížil představám investora, milovníka umění klasické moderny.

Krása jednoduchosti

Přicházíte-li k domu zvenčí, spatříte jednoduchou betonovou zeď a puristicky pojaté vstupní prvky z nerezové oceli. I klasická bílá fasáda s omezeným počtem okenních otvorů nenaznačuje návštěvníkovi obsah. Když vejdete do vstupní zahrady, uvidíte travertinové dlažby, které jsou jako koberec rozvinuty z vnitřních prostor domu. Tady určitá plebejskost materiálů a výrazu víceméně končí.

Podle půdorysu je zcela zřejmé, že dům je stavěn tak, aby svým majitelům poskytl maximální pohodlí a luxus. Dominantou domu je velký obytný prostor, který je částečně zvýšen do dvou podlaží a prosvícen střešním světlíkem. Stěny takto vzniklé haly slouží jako malá galerie majitele, který je současně sběratelem umění. Obytnému prostoru dominuje velký komín krbu obložený travertinem. Světlík je vybaven elektrickou stínicí roletou pro zaclonění a obrazy jsou nasvíceny galerijním osvětlením. Tento prostor je skutečně obytným centrem pro nejrůznější aktivity. Majitel může využívat určité intimity u stěny z bambusu, kde za elektricky ovládanou posuvnou stěnou je skryta plazmová televize, nebo odpočívat u krbu či s rodinou a přáteli posedět u velkého jídelního stolu.

Kuchyň může být součástí obytného prostoru, nebo být oddělena za pojízdnými skleněnými stěnami. Okna po celé stěně obytného prostoru skýtají nádherný výhled nejen na výstaviště a tuto část Brna, ale i do poměrně rozlehlé zahrady u domu. Nejkrásnější posezení se nabízí na terase, která je propojena posuvnými skleněnými stěnami v aluminiových rámech. Pro slunění jsou zde umístěna i lehátka. Slunolam z nerezového plechu osazeného v rámu ze stejného materiálu kryje tento prostor před slunečními paprsky v nejteplejší dnech. Toto podlaží je doplněno dvěma malými šatnami, toaletou, pokojem pro hosty a velkou garáží.

Už v obytném prostoru jsou vidět hlavní materiály, které jsou v domě užity. Na podlahách, dveřích, knihovně a v šatnách je užit masivní bambus. Shodný materiál se opakuje na dvířkách kuchyně nebo stropních obkladech. Omítky jsou bílé a doplňky a okna užívají hliníkové profily spolu s broušeným nerezem. Žádná svítidla se příliš opticky neprosazují, jsou zhotovena z aluminia. Tyto ušlechtilé materiály doplňuje transparentní sklo na zábradlí.

Na první pohled vše vizuálně jednoduché, ale jen odborníci vědí, že to, co je jednoduché, bývá velmi složité.

Nádherné vysoké dveře potažené bambusovým masivem jsou zalícovány do nerezového profilu a srovnány jak se zdí, tak s podhledem. Co nemusí být vidět, vidět opravdu není – jsou to např. prvky jako zabudované vytápění v podlahách, aluminiové krycí žaluzie či nepřímé osvětlení v zapuštěných lištách s xenonovými zdroji.

Dalším podlažím je tzv. „rodinné“ patro s ložnicemi, koupelnami, dětským pokojem a pracovnou majitele. Zajímavé jsou obě velké otevřené šatny navržené z bambusu na hliníkových konzolách. Ložnice rodičů je vybavena italským nábytkem v puristickém japonském stylu z drásaného bambusu a ořechu. Nejluxusnější místností domu je asi koupelna rodičů z bílého carrarského mramoru. V kombinaci s ušlechtilými doplňky a kvalitními značkovými zařizovacími předměty vytváří opravdu nádherný komplet.

Z horní galerie, která je spojkou mezi křídlem rodičů a místností obývanou mladší generací rodiny. je zajímavý pohled do obytného prostoru. Ostatní koupelny a toalety jsou obloženy až po strop italskými skleněnými mozaikami v různých barevných kombinacích.

Spodní podlaží skrývá druhé centrum domu. Je to osově umístěný bazén vybíhající do zahrady. Podlahy jsou z travertinu, velkými okenními otvory se při plavání nabízí výhled do nově vybudované zahrady. Bazén je doplněn také místností s vířivkou a saunou. Zde je umístěna i biliárová místnost s barem pro návštěvy. Technologické srdce domu je ukryto ještě v dalším podlaží v podzemí.

Závěrem

V domě jsou viditelně od sebe zónově odděleny části domu pro relaxaci, denní a společenský život a podlaží určené pouze pro rodinu. Tomuto rozmístění napomáhá také umístění domu na svahu. Je zde plně využito současných technologií k řízení domu, ochraně a ovládání vytápění a osvětlení. Vnitřní vybavení bylo většinou navrženo a vyrobeno na zakázku. Nábytek byl dodán od značkových italských a španělských výrobců (Andreu World, Acam, Depadova, Gervasoni, Indecasa, San Giacomo, Living Divani a Alivar ). Svítidla jsou belgické (Deltalight), italské (Luceplan) a německé (Erco) provenience. Vše bylo vybráno tak, aby byl dodržen jednotný styl, vzhled a funkce.

Kontakty:

Autor:

ing. arch. Jiří Horák, Heinrichova 32, Brno;

Ateliér RAW, ing. arch.Tomáš Rusín a ing. arch. Ivan Wahla,

Domažlická 12, Brno;

Dodavatel interiéru a svítidel:

A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno,

tel.: 542 212 898, fax: 542 214 439;

Libínská 3127/1, Praha 5,

tel.: 242 216 618,

www.amosdesign.cz;

Dodavatel kuchyně: KOROLA, Heršpická 5a, Brno,

tel.: 543 107 272,

www.korola.cz

text: Vladimír Ambrož

foto: Oto Pajer a archiv firmy
zdroj: Moderní byt 9/2004

Valašská romance

K rozsáhlému kulturnímu dědictví Valašska patří kromě krojů, hudby a tance i lidová architektura. Můžete se zde stále setkat s tradičními roubenými stavbami, které bývají v tamní horské krajině rozptýleny okolo malých políček. Tyto objekty dodnes inspirují mnohé tvůrce a investory. Stejně jako v případě rodinného domu na Valašsku, který navrhl architekt Libor Sošťák.

Výhled do přírody

„Nechtěli jsme za každou cenu vymýšlet něco nového. Naším cílem byl praktický dům, který zapadne do regionálních souvislostí,“ říká majitel.

Z místních tradic vycházejí použité materiály – dřevo, pískovec a štuková omítka. Objekt je situovaný na jižním svahu. Charakterizuje jej sedlová střecha s vikýři a viditelné dřevěné konstrukce stříšek nad balkonem a krytou lodžií. Drsný výraz kamenného zdiva změkčují zmíněná štuková omítka a četné dřevěné prvky.

Půdorysně je objekt vyřešen maximálně účelně. Z malého zádveří vejde host do prostorné haly s točitým schodištěm do podkroví. Do objektu se lze dostat i z garáže, a to přes prádelnu. Ve společenské vstupní části najdete obývací pokoj, který se otevírá na terasu s výhledem do okolní přírody. Jídelna je posuvnými dveřmi spojena s kuchyní.

Z jídelny sejdete po třech schodech do odpočinkové „bazénové“ zóny. Rozdílné úrovně podlah částečně sledují sklon terénu a opticky tak zvětšují vnitřní prostor. „Jde o terénní skok, který navazuje na okolí. Tamní svažité pozemky jsou odděleny terasami,“ dodává Libor Sošťák.

Variabilní podkroví

Podkroví je zcela vyhrazeno pro obyvatele domu. Stejně jako ostatní obytné místnosti proteplují ložnici dubové parkety, které příjemně ladí s přiznaným trámovím a bíle omítnutými stěnami. Za hezkého počasí je možné místo do postele servírovat snídani na malém balkoně, jenž kryje vstupní část. Dva prosvětlené dětské pokoje navíc disponují krytou lodžií. Další místnost lze jednoduchými úpravami předělat na kuchyň. V budoucnu by tak v podkroví mohla vzniknout další plnohodnotná bytová jednotka.

Tepelné čerpadlo systému vzduch-vzduch vytopí celý objekt při venkovních teplotách až do cca –7 stupňů Celsia. Pokud přijdou větší mrazy, využívá majitel i plynový kotel. Obývací pokoj v přízemí pomáhá temperovat vnitřní krb.

Technické údaje:

Obestavěný prostor: 2 003 m³

Zastavěná plocha: 283 m² + 32 m²

Užitná plocha přízemí: 223,6 m²

Užitná plocha patra: 167 m²

Obytná plocha přízemí: 55,8 m²

Obytná plocha patra: 112,5 m²

Architekt:

Akad. arch. Libor Sošťák (1959) maturoval v roce 1978 na Střední umělecko-průmyslové škole v Brně, obor konstrukce a tvorba nábytku a interiéru. Poté studoval na Fakultě architektury VUT v Brně. V roce 1986 absolvoval Školu architektury Akademie výtvarných umění v Praze. Se zahraniční tvorbou se podrobně seznámil při studijním

pobytu v ateliéru UPA 6 v Paříži-Nanterre.

Působil na volné noze, od roku 1994 je zaměstnancem společnosti Block. Realizuje novostavby a rekonstrukce rodinných domů, administrativních budov i dalších objektů. Navrhuje též interiéry prodejen, klubů a restaurací

Z dalších realizací

Vstupní část novostavby rodinného domu na Valašsku s krytou lodžií nad garáží

Rodinný dům v Ratiboři s typickou valašskou štítovou vazbou. Vliv lidové architektury je v Šosťákově tvorbě jasně patrný

Kontakty:

Akad. arch. Libor Sošťák, Ratiboř u Vsetína 11, 756 21,

tel.: 571 442 580,

e-mail: arch.sostak@seznam.cz;

Block, a. s., středisko Block Studio, Palackého 258, Vsetín,

tel.: 571 670 602, mobil: 606 712 910,

e-mail: sostak@block.cz;

Hlavní dodavatel JASY Vsetín, s. r. o., Jiráskova 701, Vsetín,

tel.: 571 413 023, fax: 571 421 077,

e-mail: jasy@jasy.cz, www.jasy.cz

text: Filip Hubička, Petr Zhoř

foto: Petr Zhoř
zdroj: Můj dům 9/2004

Od kohoutků k senzorům

Pro hodně lidí je při volbě koupelnových baterií důležitá cena. Rozhodnou-li se pro levnější typ, musí se smířit zpravidla i s tím, že z dlouhodobého hlediska neušetří. Kromě životnosti armatur je totiž nutno počítat i s provozními náklady. Úspora při nákupu nejlevnějších typů je pak značně iluzorní.

V koupelnách se používají baterie umyvadlové, sprchové a vanové. Ty se dále podle instalace rozlišují na nadomítkové neboli nástěnné, které jsou zabudovány na omítku nad umyvadlem, vanou či ve sprchovém koutu. Dále jsou to baterie podomítkové, jejichž technika přívodu vody je ukryta pod obkladem, a baterie stojánkové, jež se instalují přímo do zařizovacího předmětu.

Podle způsobu ovládání se rozdělují baterie na kohoutkové, pákové, joistickové a senzorové. Každá změna od tradičních kohoutkových představuje nejen větší komfort obsluhy, ale i úsporu vody. Další stupeň z hlediska bezpečnosti užívání i úspor představují baterie termostatické.

Starý dobrý kohoutek

V českých koupelnách se stále ještě často vyskytují starší typy tradičních kohoutkových dvourukojeťových baterií, které mají manuální směšování teplé a studené vody. U těchto armatur se jako těsnicí prvek používá gumový kroužek dosedající na mosazné sedlo. Aby baterie nekapala, je nutno gumová těsnění často měnit.

Kdo si potrpí na tradici a chce si zařídit koupelnu v retro stylu, nemusí však zoufat. Po ohromném zájmu o pákové a senzorové baterie se designéři v posledních letech vrátili i k osvědčeným kohoutkům a nabízejí rozmanité tvary různých stylů. U moderních kohoutkových baterií jsou použity místo gumového těsnění keramické destičky, jejichž překrývání dokonale těsní. Jsou vysoce odolné proti opotřebení a nevyžadují téměř žádnou odbornou údržbu.

Baterie umyvadlové

V dnešní době se k umyvadlu v koupelně instalují převážně stojánkové baterie pákové nebo tří-otvorové (kohoutové). Tyto baterie mohou být s uzávěrem výpusti nebo bez něj. Často jsou vybaveny dalšími doplňky, které zjednodušují obsluhu a poskytují další funkce. Jednou z nich je například ústní sprška (irigátor), která umožňuje čištění zubů a masáž dásní.

Jakkoli se nástěnné baterie instalují k umyvadlům již výrazně méně, výrobci na ně nezapomínají a ve svých sériích nabízejí technicky kvalitní i designově zdařilé typy. Pokud se pro ně rozhodnete, dbejte na to, aby byly zabudované přibližně ve výšce 20 cm nad horní hranou umyvadla. Vysoko umístěná armatura nepůsobí esteticky a navíc se při jejím používání neubráníte stříkání vody do stran.

Páka je pohodlná

Ještě před dvaceti lety byly u nás pákové baterie považovány za komfort. Dnes je však najdeme v 80 % domácností. Jejich obliba je dána především velmi snadnou obsluhou. Směšování teplé a studené vody je zajištěno keramickým těsněním – kartuší –, což jsou vzájemně se překrývající destičky s otvory. Pohybem páky se mění velikost otvoru a reguluje se přítok vody i její mísení. Funkčnost a životnost baterie závisí nejvíce na kvalitě kartuše. Komfort ovládání je dán i rozmezím otáčení. Čím je úhel větší, tím snadněji a přesněji lze nastavit teplotu.

Termostat šetří

Maximální komfort obsluhy, prevenci před opařením horkou vodou a také možnost úspory představují baterie termostatické, které jsou vhodné k umyvadlům, sprchám i vanám. Při ovládání termostatu se zvolí optimální teplota, což bývá zpravidla 40 °C. Termostat si během chodu automaticky upravuje průtoky teplé a studené vody, kterou neohřívá, nýbrž mísí. Teplotu lze podle potřeby měnit, a to i během používání, vyšší stupeň však lze nastavit až po odjištění pojistky. Baterie hlídá zvolenou teplotu s přesností plus minus 1 °C a při výpadku studené vody se zcela uzavře. Směšování vody na požadovanou teplotu probíhá během několika vteřin. Úsporným prvkem je také tlačítko, které omezuje intenzitu vody na dostačující množství.

Chytré senzory

Senzorové umyvadlové baterie využívají přednosti bezdotykového ovládání pomocí optoelektrického snímače v kombinaci se směšovací baterií. Vložením rukou do umyvadla snímač reaguje tak, že se otevřou elektromagnetické ventily na přívodech teplé a studené vody. Po vyjmutí rukou ze snímané zóny se ventily uzavřou. Tyto baterie se mohou instalovat i na jednotrubkový přívod studené vody. Skládají se z ramínka (výtokové části) a elektronické části s čidlem. Díky snímači zajišťují maximální úsporu. Při jednom umytí rukou můžeme ušetřit až 4 litry vody.

Při navrhování vodovodních baterií výrobci oslovují designéry, s nimiž se společně snaží skloubit praktickou a estetickou stránku. Renomovaní výrobci mají ucelené série sladěné s dalšími koupelnovými doplňky, někteří dokonce i se sanitární keramikou nebo nábytkem. Čistý a spíše univerzální tvar podtrhuje eleganci, která nepodléhá času.

Nezapomeňte, že:

– termostatické baterie šetří vodu i energii

– páková baterie uspoří oproti kohoutkové až 30 % vody

– kapající kohoutek může zvýšit měsíční spotřebu vody i o několik kubíků

Životnost baterie závisí na:

– kvalitě kartuše

– odborné montáži

– pravidelné údržbě

Kontakty:

ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6,

tel.: 220 512 865,

www.aliseo.cz ;

GEOS AGT, Rochlická 1135, Liberec 30,

tel.: 482 428 960,

www.geosagt.cz ;

HANSA, Žatecká 888, Kralovice,

tel.: 373 302 113, fax: 373 396 260;

KLUDI ARMATUREN, Pražská 355, Slaný,

tel.: 312 522 877;

NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno,

tel.: 548 428 011, fax: 548 428 012;

RAF, Lipenská 49, Olomouc,

tel.: 585 157 700, fax: 585 157 701;

SANELA, Dukelských hrdinlů 989, Lanškroun,

tel.: 465 350 770,

e-mail: marketing@sanela.cz ;

SANIBLOK, Branka 20, Brno,

tel.: 541 223 080

text: Libuše Lhotská

foto: archiv
zdroj: Svět koupelen 3/2004

Dvě křehké snítky rudých gladiol…

Vysoké květiny s elegantními květy zaujmou na záhoně i v kytici. Ve Středomoří a v některých oblastech Afriky a Malé Asie rostou podél cest, zvláště ve vlhčím prostředí. Každý květ, chráněný listenem, se skládá ze tří vnějších a tří vnitřních okvětní lístků, na bázi srostlých v trubku. Tvarem je přizpůsobený přívalovým dešťům a horkým dnům – horní okvětní plátek chrání rozmnožovací orgány – pestík a bliznu – před deštěm i horkem a sluncem. Dnešní kultivary jsou výsledkem křížení původních jihoafrických druhů. Mají drobné jednoduché i velké plné květy a dosahují 30–180 cm. Jsou také oblíbenou květinou ve floristice.

Co mají mečíky rády

Pěstování mečíků není složité, stačí jen dodržovat několik zásad. Jde o květiny k řezu, proto je raději sázejte do produkční části zahrady spíš než do květinových záhonů. Tam je sice můžete vysadit také, ale asi je nebudete řezat do vázy, abyste se nepřipravili o jejich krásu. Elegantní květina potřebuje trvale osluněný záhon s propustnou, dobře zpracovanou půdou, která má mírně kyselou nebo neutrální reakci. Samozřejmě že ocení dostatek živin, ale nesnáší čerstvý hnůj. V těžkých, neprovzdušněných půdách trpí houbovými chorobami.

Výsadby hlíz

Na jaře odplevelený záhon dobře urovnejte a do půdy zapravte plné hnojivo CERERIT v dávce 10 dkg/m ², v lehkých hodně propustných půdách dávku můžete zvýšit. Koncem dubna či začátkem května vysazujte opatrně oloupané hlízy do řádků vzdálených od sebe nejméně 30 cm, v řádcích by měla být mezi hlízami vzdálenost alespoň 15 cm.

Hloubku výsadby volte podle velikosti hlíz a lehkosti půdy. Velké hlízy sázíme nejméně do 10 cm, aby se rostliny v létě nevyvracely, menším hlízám drobnějších odrůd stačí i 7 cm. Po vysázení povrch záhonu přitlačte a důkladně zalijte. Hlízy vyraší podle teploty půdy za 10–20 dní, pak můžete záhon mělce nakypřit. Při velkých teplotách raději ochlazujte povrch půdy zálivkou, dokud všechny hlízy nevyraší.

Růstové období

Během vegetace udržujte záhon čistý bez plevelů a podle potřeby kypřete. Nesmírně důležité je mečíky správně zalévat. Jsou tři období s největšími nároky na vodu. První nastává krátce po výsadbě a podpoří zakořenění a rašení hlíz. Druhé období přichází na přelomu června a července a vláha by měla být spojena s přihnojením dusíkem, protože v té době hlízy nejintenzivněji rostou. Třetím důležitým obdobím je tvorba klasů: při nedostatku vláhy by se ohýbaly stonky. Přebytek vláhy ale gladiolám škodí, a proto zalévejte méně často, ale o to důkladněji. Především vysoké odrůdy potřebují vyvazovat k oporám, protože se vyvracejí a lámou, zejména když přijde letní přívalový déšť.

Chemické ošetření

Během vegetace nezapomínejte ani na chemickou ochranu. Doporučujeme preventivní postřiky proti houbovým chorobám, zvláště Botrytis, která je pro mečíky nebezpečná podobně jako pro plody jahod.

Stejné je to i v boji proti savému hmyzu, jako jsou mšice a třásněnky, které poškozují sáním listy i květy. Postřiky je možno kombinovat a doplnit tekutým hnojivem na list (např. VEGAFLOR, HARMAVIT) v předepsané koncentraci od výrobce.

Z houbomorných přípravků můžete aplikovat například RONILAN, ROWRAL 50 WP, DITHANE M 45, TOPSIN M, KUPRIKOL, proti škůdcům AMBUSH, DECIS, DRAGON, DICARSOL, KARATHE, PIRIMOR nebo MOSPILAN. Dejte pozor na METATION – nepomůže proti třásněnkám a je velmi jedovatý (škodí všem živočichům). Způsob používání přípravků a jejich ředění najdete na obalech. Postřiky zásadně neprovádějte v době květu, popálili byste je.

Přípravky lze zakoupit ve větších drogeriích, květinářstvích a zahradnických centrech, ceny malých balení se pohybují od 40 do 120 Kč.

Mečíky v naší přírodě

Možná ani nebudete chtít věřit, že tyto exoticky vyhlížející květiny rostou v naší přírodě. Při velkém štěstí můžete najít dva velmi přísně chráněné a ohrožené druhy. Mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) s červeně nachovými květy roste na vlhkých loukách a lesních světlinách zejména na východní Moravě. Mečík bahenní (Gladiolus palustris) má květy červeně fialové a můžete jej při velkém štěstí najít na slatinných loukách ve středním Polabí a na jihovýchodní Moravě.

Jmenovky pro odrůdy

Doporučujeme odrůdy při výsadbě označit jmenovkami. Mohou to být obyčejné plastové pásky, na které napíšete názvy měkkou tužkou (můžete ji snadno smazat, ale na jmenovce vydrží), krásně vypadají ale jmenovky dřevěné nebo keramické

Vegetativní množení

Zásobním orgánem mečíku je hlíza, typická pro druh i kultivar barvou, tvarem i rozměrem. Nad původní hlízou (loňskou) se během vegetace utvoří nová hlíza s drobnými dceřinými hlízkami, zvanými také korály nebo brut. Ty dobře poslouží pro množení.

Na podzim při sklizni vyberte větší „korále“ (1,5 cm), opatrně je oberte z mateřských hlíz, očistěte a uskladněte. Na jaře je vysévejte ve vzdálenosti 5–10 cm, mladé rostliny pak důkladně hnojte a zalévejte. Vypěstování květuschopné hlízy trvá asi dva roky. Dalším způsobem je dělení hlíz – několik dnů před výsadbou je rozřežte čistým ostrým nožem na poloviny a řezné rány ošetřete fungicidem.

Kontakty:

LUKON GLADS, Jaroslav Koníček,

Na Brůdku 75, 289 22 Lysá n. Labem,

tel.: 325 561 710,

www.lukon-glads.cz ;

Ráj zahrádkářů Turnov, s. r. o., Sobotecká 248, 511 01 Turnov,

tel.: 603 833 235,

www.zahrada-online.cz ;

Zahradnictví Černý, Husova 139, 551 01 Jaroměř,

tel.: 491 812 312,

www.cernyseed.cz

text: Jaroslav Koníček, Jana Pyšková

foto: Petr Pyšek, LUKON GLADS

ilustrace: Petra Vodičková
zdroj: Můj dům 8/2004

Na kraji města

Novým fenoménem poslední doby u nás je vznik satelitních seskupení rodinných domů v okolí velkých měst. Tato novodobá sídliště rostou někdy živelně, nekoordinovaně a každý majitel parcely si může postavit, co chce, pouze s menšími regulativními požadavky útvaru architekta. To je přednost (pro investora), ale i nebezpečí (pro okolí), že v dané lokalitě vznikne něco nehorázného. Ochranu pro obě strany – investora i okolí – představuje spolupráce s renomovaným architektem.

Věděli, co chtějí

Při zrodu domu, který vidíte na těchto stránkách, probíhala z hlediska architektů ideální spolupráce s investorem. Ten vyslovil základní požadavky (počet podlaží a počet ložnic, sociálních zařízení, propojení obytného prostoru s kuchyňským a s jídelnou apod.) a stanovil přibližnou výši rozpočtu. Pak nechal architekty hledat nejlepší řešení v rámci těchto mantinelů a pochopitelně i vzhledem k stavební parcele, její orientaci, podloží a požadavkům regulace území. V domě měly vzniknout kromě jiného (garáž, vstupní a komunikační prostory v obou podlažích, terasa ad.) celkem tři ložnice, šatna a dvě sociální zařízení v patře, pracovna, koupelna s WC a obývací pokoj propojený s kuchyní a jídelnou v přízemí. Místem nebylo nutné šetřit – dům zaujímá plochu cca 170 m², takže ložnice jsou velké cca 15 až 19 m², koupelny mají plochu 7,5 až 8,5 m², terasa skoro 14 m², kuchyň něco přes 13 m² a obývací pokoj téměř 40 m².

V přízemí se tedy odehrává společenský a společný rodinný život a druhé podlaží bylo komunikačně rozděleno na rodičovskou a dětskou zónu. Důležitá podmínka investora zněla, že vnitřní dispozice musí v budoucnu umožnit dvougenerační používání domu. Architekti oceňovali jasnost zadání a navrhli koncept, který investor schválil jen s drobnými připomínkami. Konzultace nad plány probíhaly za vzájemného respektu a výsledek vždycky uspokojil obě strany. Díky tomu, že vkus investorů byl v souladu s návrhy architektů včetně materiálů, povrchů a barevnosti, dopadla realizace přesně podle prováděného projektu, přestože realizační dokumentaci dělala z časových důvodů jiná firma.

Na kraji vsi

Protože se stavební parcela nachází v nově vznikající zástavbě na rozhraní města a vesnice, zvolili architekti takové řešení exteriéru, aby dům do tohoto prostředí nenásilně vrostl. Proto není stavba vysoká a fasáda je zčásti obložená impregnovanou borovicí. Valbová střecha, která ukončuje kompaktní hmotu domu, je nasazena přímo na nadpraží oken ve druhém podlaží. Hlavní vstup je z jižní mírně se svažující strany od přístupové komunikace, k severní straně jsou orientovány technické místnosti a schodiště.

Vzhledem k rozpočtu a fyzikálním vlastnostem doporučili architekti vytvořit nosné konstrukce a obvodové zdi pomocí tzv. ztraceného bednění, které nabízí firma Velux. Díky promyšlenému systému mnoha prvků, z nichž se dají v krátké době sestavit jak obvodové, tak nosné zdi i stropy, rodí se dům tímto způsobem nesmírně rychle. Hrubá stavba může být hotová během tří až čtyř týdnů. Bednění ze speciálně konstruovaných sendvičových desek je postupně naplněno betonem a samo se rovněž stane součástí konstrukce. Vzniknou tak stěny s vysokou zvukovou a tepelnou izolací bez tepelných mostů, tj. míst, kde se ztrácí teplo. To znamená, že i při tloušťce jen 30 cm dosahují stejného tepelného odporu jako téměř dvojnásobně silné zdi z jiných materiálů, takže se také zvětšuje užitková plocha stavby, tedy obytné prostory navíc.

Dům respektuje svůj částečný venkovský charakter i řešením interiérů. V obytných místnostech jsou štukové omítky a plovoucí dřevěné podlahy, v koupelnách a na WC dlažba a obklady. Celek působí neokázale, ale solidně a na první pohled je zřejmé, že stejná čistota tvarů se nachází i uvnitř. Je to dobrý příklad příměstské vily, jakých si lze přát kolem našich měst co nejvíce.

Kontakty:

HANS-PAUL ARCHITEKTI,

Ing. arch. Filip Ziegler (projekt a dozor stavby), Dušní 8, Praha 1,

tel.: 224 813 881, 224 812 433, 602 354 306;

VELUX v Brně a v Praze,

on-line na webových stránkách www.velux.cz/e-obchod nebo

prostřednictvím zákaznického centra na telefonním čísle 531 015 511;

Sokolova 1d, Brno,

tel.: 531 015 511, fax: 531 015 512

text: Bea Fleissigová

foto: Oto Pajer
zdroj: Moderní byt 8/2004

Kov v zahradní architektuře

Historie kovu je poutavá, prochází dějinami lidstva. Na jedné straně nové vynálezy zlepšují životní podmínky a usnadňují práci, na straně druhé kolem nich tečou potoky krve. Kovy sloužily především jako pracovní nástroje a zbraně, krása vznikala jen jako ohromný luxus. Luxusem je i zkrášlit zahradu, aby nám v ní bylo ještě lépe.

Pohádková procházka historií

Jsou to už tisíce let, co člověk poprvé vyrobil kus železa. Ten pak nasadil na násadu a začal si „okopávat“ svoji první „zahrádku“.

Je tomu několik století, co společnost dam a kavalírů přecházela přes litinový můstek a mířila k litinovému zahradnímu altánu na konci parku na odpolední piknik.

Je tomu pár desítek let, co si farmář John Frusciante v Nebrasce zálibně prohlížel svůj nový, právě dokončený velkoskleník nejmodernější konstrukce z hliníkových prutů.

Je tomu několik let, kdy senátor Wright slavnostně stiskl spínač, jímž v městském parku v Sydney spustil novou nerezovou „zpívající“ světelnou fontánu, plně řízenou elektronikou.

Ve stejnou dobu bylo v zahradách v centru Paříže představeno veřejnosti ocelové umělecké dílo. Téměř na počátku „pařížského diametru“ – to znamená velké osy – bylo v Tuilerijských zahradách instalováno jednoduché prostorové mezikruží symbolizující sjednocení i pohyb vpřed.

Od teorie k praxi

Výše uvedené příběhy ukazují, že použití kovů v zahradní architektuře má velmi dlouhou tradici a velkou rozmanitost – technikou počínaje a uměním konče. Počínaje drobnými předměty a prvky a konče grandiózními stavbami skleníků, zimních zahrad a paláců…

Pergoly, altány, skleníky, mosty, vodní nádrže, fontány, mříže všech možných funkcí, treláže, patníky, obrubníky, dlažby, vyhlídky, oplocení a samozřejmě sochy.

Ještě nedávno se použitý materiál omezoval na tradiční litinové konstrukce nebo železo. Současná společnost ale používá nesmírně rozvinuté technologie, které se nabízejí při tvorbě zahrad, parků a drobné architektury. Zahrnují právě i velkou škálu kovových materiálů a jejich povrchových úprav.

Ocel a její možné povrchové úpravy

Ocel můžeme natírat ochrannými nátěry nebo dokonce soustavami nátěrů bezbarvých či v rozsáhlé barevné škále. Dá se ošetřit práškovými vypalovacími barvami (komaxit) v celé barevné vzorkovnici RAL.

Může se také ošetřit žárovým zinkováním nebo dalšími druhy galvanických úprav kovů (chromování, fosfátování, moření) nebo šopovat, což je nástřik jiným tekutým kovem. Další možnou úpravou je tradiční kovářské grafitování (nátěr směsi grafitu a rozpouštědla). Velmi moderní a nesmírně oblíbenou verzí je ocel upravená tak, aby na povrchu záměrně zkorodovala, čímž se vnitřní masiv oceli uzavře před dalším pronikáním koroze (Corten, Atmofix).

Nerez a jeho povrchové úpravy

Na rozdíl od běžné oceli nebo železa nepotřebuje úpravu povrchu z důvodu zlepšení fyzikálních vlastností kvůli životnosti. Jde pouze o různá estetická vnímání povrchu materiálu.

Nerezové prvky se upravují nejrůznějšími stupni brusů a jejich provedením v závislosti na očekávaném vizuálním působení. Dále se používá leštění, pískování, kuličkování…

Hliník a jeho povrchové úpravy

Jednou z častých úprav hliníku je eloxování (elektrolytická oxidace). Při tomto procesu se povrch pokryje vrstvou nekovového charakteru z oxidů hliníku. Tvrdost povrchu se blíží korundu a je odolný vůči korozi i mechanickému poškození. Finální úprava je pak přírodní nebo v mnoha barevných odstínech. Podobně jako ocel se dá hliník upravit práškovými vypalovacími barvami (komaxitem) v barevné škále celého vzorníku RAL (je možná širší barevná škála než u eloxování).

Jak si vybrat vhodný materiál

Výběr vhodného materiálu pro váš záměr závisí na mnoha parametrech, ale určitě byste měli využít rady odborníků – architekta nebo zkušeného kovovýrobce, nejlépe však obou.

Jak si vybrat správný kov do zahrady

Typ a prostředí stavby

Záleží na objektech, k nimž je zahrada komponována. Někdy chceme, aby zahradní prvek co nejvíce korespondoval s historií, materiálem a řemeslem svého okolí. Ke statku jihočeského baroka jen málokdo zvolí high-tech konstrukce, a naopak v prostředí kancelářských budov s celoskleněnými fasádami bude romantická stavbička působit nemístně. Jindy se odvážíme naprosto opačného přístupu vedeni filozofií kontrastu v přesvědčení, že dnes nemůžeme myslet, a tudíž ani tvořit stejně jako naši předci před sto dvěma sty lety. Nezbytné jsou cit, pokora, a naproti tomu využívaní současné techniky a avantgardní přístupy. Jak je skloubit? Takové úvahy bývají tou nejtěžší úlohou a nemají nikdy jasný výklad. Rozmanitost lidského vkusu je nekonečná.

Finanční náročnost materiálu, jeho zpracování a pozdější údržby

Obecně můžeme směle prohlásit, že čím je kvalitnější výrobek, tím menší obtíže potom přináší jeho užívání. Kvalita má ovšem vliv na cenu. Stejně tak se na ceně projeví i to, jestli použijete typové řešení výrobce, nebo si „vymýšlíte“.

Účel a design samotného zahradního prvku

Zde platí to samé jako v kritériu jedna. Při plánování prvků drobné a zahradní architektury je vždy dobré dlouho přemýšlet a pomocí literatury nebo osobně se seznamovat s různými postupy myšlení tvůrců již realizovaných věcí. Je dobré se poučit jak z realizací výborných, tak i těch nepovedených. Cílem je výtvarný dojem i technická funkčnost.

Dostupnost zpracovatelských firem

Ocelovou konstrukci jednoduchých tvarů a při použití běžných pracovních postupů zvládne každý pečlivý zámečník. Nerezové a hliníkové konstrukce už jen specializované firmy s příslušnými zkušenostmi a strojním vybavením, zvlášť když se jedná o tvarově nestandardní výrobky. Počítačově řízené obráběcí stroje jsou dnes nutnou podmínkou pro přesnou práci kovozpracovatelů. Náročnost výrobního procesu má samo sebou vliv na cenu.

Transportovatelnost konstrukcí

Při vymýšlení budoucí ozdoby své zahrady nezapomínejte ani na způsob transportu.

Velikost, hmotnost i dostupnost na konkrétním místě hrají důležitou roli.

Nezanedbávejte konečnou úpravu

– Povrchovým úpravám věnujte mimořádnou pozornost. Kvalitní úprava má prvořadý vliv jednak na vzhled, jednak na životnost konstrukcí.

– Při výběru firmy si nechte předložit katalog realizovaných zakázek, případně se ptejte po kontaktech na spokojené zákazníky.

Kontakty:

ALMO, spol. s r. o., Zenklova 245, 180 00 Praha 8,

tel.: 283 841 545, fax: 283 841 545,

e-mail: almo@cbox.cz ;

Architektonický atelier DOMY, spol. s r. o.,

Politických vězňů 19, 110 00 Praha 1,

tel.: 224 233 730, fax: 222 245 346,

e-mail: domy@domycz.com , www.domycz.com ;

Doležal s. r. o. – zakázková kovovýroba,

Letovská 544, 199 00 Praha 9,

tel.: 266 172 514, fax: 220940163,

e-mail: zdenek@dolezalsro.com , www.dolezalsro.com

text: Jan Topinka, Jana Pyšková

foto: autoři
zdroj: Můj dům 8/2004

Materiály pro stavbu 2/2005

/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2005/Materialy/2_05/obsah.pdf

Kdo je tady pánem?

Na to, kdo je v této kuchyni pánem, má každý člen domácnosti svůj názor. Nejvíce času v kuchyni tráví pochopitelně paní majitelka, která si pro zpříjemnění vaření dokonce pořídila společnici v podobě miniaturní televize, při jejímž sledování jde prý práce lépe od ruky. Když se ovšem domem začnou linout vůně připravovaného pokrmu nebo se ozve specifický zvuk otevírající se lednice, v kuchyni se okamžitě zabydlí další „pán“ — dvouletý psí nalezenec Charlie. Právě on dokáže ve vteřině zabydlet celou kuchyň, a protože je to rodinný mazlíček, asistence při vaření a jiné skopičiny jsou mu s úsměvem tolerovány. To vše zpoza baru pozoruje pan majitel a o tom, kdo v kuchyni kraluje, ani v nejmenším nepochybuje… To vše se možná v nejbližších měsících velmi rychle změní, neboť rodinu čeká další přírůstek…

Ta pravá

Protože mladí manželé bydlí již ve třetím bytě a v zařizování kuchyně nejsou žádní nováčci, vše probíhalo hladce a bez problémů. Majitelka měla hned od začátku poměrně jasnou předsta vu o designu budoucí kuchyně. Vzhledem k tomu, že místnost určená kuchyni byla velmi světlá, mohla si dovolit nábytek v odstínu tmavého třešňového dřeva v kombinaci s vanilkovou. Přesně takovou objevila v jednom libereckém kuchyňském studiu. Jako ideální se jí zdála sestava z modelové řady Kamelot od firmy SYKORA. Na základě předložených rozměrů jim ve studiu vypracovali první návrh, s tím však nebyla příliš spokojená, a proto si ho přepracovala k obrazu svému. Společně pak ve studiu doladili detaily a kuchyň mohla být namontována.

Když se smíchá třešeň s vanilkou

Sestava skříněk je situována do tvaru písmene L, do U pak kuchyň uzavírá úzká barová deska. Spodní část kuchyně vyplňují skříňky, zásuvky, trouba a myčka. Pracovní deska je z třešňového lamina, do ní je zapuštěná varná sklokeramická deska a v pravé části kuchyně nerezový dřez. K prosvět-lení sestavy zvolila majitelka jednoduché bílé obkládačky, které kryjí zeď mezi horními a dolními skříňkami. Vzhledem k možnosti přímého odtahu do komína si vybrala nerezový dekorační odsavač par umístěný nad varnou desku. Horní část kuchyně tvoří nízké i vyšší skříňky a otevřené police. Tmavé třešňové lamino odlehčují rámečky skříněk ve vanilkové barvě a sklo vsazené do těchto rámečků. Z levé části uzavírá sestavu subtilní bar tvořený deskou širokou 38 cm, chromovou nohou a dvěma chromovými konzolemi, jež desku zvedají od pracovní plochy.

Finanční rozpočet kuchyně

– nábytek Kamelot lamino třešeň/vanilka, 49 050 Kč

– sklokeramická varná deska VFI-400 I, FAGOR, 12 990 Kč

– vestavná trouba 2H-414 B, FAGOR, 8 990 Kč

– odsavač par Quadrifoglio, ARDO, 3 590 Kč

– dřez PMX 611, FRANKE, 2 888 Kč

– baterie AQ 308 CR, 1 457 Kč

– drátěný program, 1 672 Kč

– osvětlení, 1 403 Kč

Kontakty:

ARDO, Václavské nám. 808/66, Praha 1,

tel.: 296 220 777;

FAGOR ELEKTRO, Klavíkova 12, České Budějovice,

tel.: 387 311 698;

Sokolovská 184, Praha 8,

tel./fax: 284 824 808;

FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9,

tel.: 281 090 411,

www.franke.cz ;

IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1,

Praha 5, tel.: 251 610 110;

ITALIA INTERIOR – DESIGN, Na mlýnské stoce 9a, České Budějovice,

tel/fax: 386 352 963;

SYKORA, Razov 1204, Vizovice,

tel.: 577 002 232

text: Lucie Martínková

foto: Aleš Malý
zdroj: Svět kuchyní 3/2004

Zastřené světlo

Pouze Číňané se snažili omezovat tyto nepříjemné důsledky a jejich zásluhou vznikl lampion – jednoduchá kulovitá nebo hruškovitá konstrukce z průsvitného papíru. Přímé působení zdroje světla tak začalo být kultivováno a lampion poskytoval příjemné difuzní světlo, s oblibou umocňované zbarveným papírem, které navíc nabízelo i hru neobvyklých efektů.

Evropané tuto variantu krocení světla v podstatě vůbec nevy-užili, a teprve když francouzský fyzik Lavoisier ukázal pravé působení vzduchu při spalování, začaly být zdokonalovány odvěké svícny. Jeho krajan Aimé Argand roku 1789 totiž zjistil, že k plnému kulatému knotu ponořenému v oleji má vzduch přístup pouze na okrajích. Nahradil ho knotem dutým a celý hořák opatřil skleněným cylindrem, aby přístroj měl lepší tah. Svítivost byla dvojnásobná, ale problém činila znavující ostrost plamene. Problém se ihned snažili odstranit Argandovi následovníci, které lze nazvat prvními designéry světla. Němec Lange skleněný cylindr nahradil plechových stínítkem a bratři Girardotové přispěchali se zamlženými skleněnými koulemi na způsob mléčného skla. Kolem roku 1850 začaly být zásluhou Američana Sillimanna olejové lampy zatlačovány petrolejovými, které lépe svítily, a vzápětí dosáhly všeobecného užití na různé způsoby – jako stolní, visací nebo nástěnné. Konstrukce „petrolejek“ však nemohla zabránit častým explozím, kdy petrolejové páry smíšené se vzduchem pronikly k plameni.

Teprve Edisonův objev žárovky, která sama o sobě je lampou, způsobil zásadní obrat ve vývoji lampy. Souběžné využívání svítiplynu nebo elektrické obloukové lampy sice poskytovalo nové možnosti, ale především veřejný prostor a vlastní obytný interiér byl stále odkázán na „petrolejky“, jak je tomu na odlehlých místech zeměkoule dodnes. Po technickém doladění Edisonových žárovek začal být patrný zásadní předěl mezi svícnem a lampou, který existoval až do konce 19. století. Svit žárovky řízený vypínačem se stal tak samozřejmým, že v důsledku pokroku se na vývoji lampy mohli podílet i umělci. Techniku ponechali elektrotechnikům a sami se soustředili na modelování tvaru a kvalitu světla vydávaného prostřednictvím stínítka, které se naráz jevilo nejdůležitějším prvkem lampy. Nepochybně se již inspirovali čínskou zkušeností s barevnými lampiony, ale papír nahradili sklem.

Všichni tito umělci ve své době vytvářeli vitraje pro kostely, kde používali výlučně skla barveného ve hmotě. Odtud byl jenom krok k jeho využívání u stolních lamp. Secesní interiér charakterizovaný florálními liniemi dostal barevný akcent a rozzářil se nečekanými barevnými efekty. Průkopníkem v tomto směru se stal Louis Comfort Tiffany (1848–1933). Jako jeden z prvních Američanů studoval malířství v Paříži a roku 1875 začal pracovat se sklem. O čtyři roky později založil sklárnu, kde začal vyrábět duhově zbarvené sklo Favrile Glass, za které sbíral ceny na světových výstavách. Největší proslulosti ovšem dosáhl stínítky, u nichž používal stejnou techniku jako u kostelních vitrají. Olovo, do něhož bylo sklo zasazeno, sloužilo jako kostra a zároveň vytvářelo kresbu. Lampa od Tiffanyho se stala v Americe symbolem secesní doby podobně jako stínidla od Émila Gallé ve Francii. Jeho zásluhou se z lampy stal samostatný umělecký artefakt, u kterého světlo procházelo složitou strukturou skla, jež mělo vzhled přírodních kamenů. Lampa se tak v secesi vzdálila od své původní funkce.

Po první světové válce, kdy počáteční přístup ovlivněný řemesly postupně nahradila přímější orientace na problémy masové výroby, se svítidla dostala do středu zájmu rodícího se designu. Zvláště práce vzniklé ve výmarském Bauhausu v první polovině 20. let nastolily trend spojující nejmodernější technologie s účelným tvarem. Odtud také vycházely návrhy pozemských předmětů každodenního života, mezi které lampa výsostně patřila; většinou byly koncipovány jako „architektonické doplňky“, jako nezbytná integrální součást interiéru. Tyto praktické a moderní předměty z chromu, hliníku a skla vyráběla na základě licencí řada společností; mezi legendární patřila stolní lampa Kandem (1928) od Marianne Brandtové. Pro svou jednoduchost a funkčnost se tato lampa stala klasickým dílem ve vývoji designu.

Na lampy, které měly stále větší odbyt, se zaměřili i další výrobci, kteří vyráběli jejich rozmanité varianty pro různé užití: diskrétní lampičky na noční stolky, lampy stolní ke studiu nebo stojací do kanceláří apod. Lampa se tak z hlediska svého užívání stávala i důstojným symbolem příslušného lidského konání. V důsledku rozvoje elektroniky v posledních desetiletích se jednotlivé části zmenšily natolik, že již nebylo nutné, aby jejich schránky byly odrazem jejich vnitřních funkcí. Příkladem je jedna z prvních halogenových lamp (1972) designéra Richarda Sappera, jejíž polohu lze změnit lehkým tlakem ruky. Stínítko jeho lampy nazvané Tizio má velikost cigaretové krabičky a se svým protějškem od Tiffanyho má společnou jenom první slabiku.

Kontakt:

STAROŽITNÝ NÁBYTEK STODOLA, Holešovická tržnice, hala 36,

Bubenské nábř. 306, P. O. BOX 11, Praha 7,

tel. : 602 209 115

text: Karel Holub (autor je historik umění)

foto: Oto Pajer
zdroj: Moderní byt 8/2004