|
|
Jednou z prvních věcí, kterou budete při výběru koupelnového nábytku řešit, je výběr materiálu. Nejběžnější je MDF deska s předními plochami lakovanými nebo z lamina. Kvalitativně lepším, ale i dražším materiálem je dřevo, moderní je kov v kombinaci s jinými materiály. designéři však rádi pracují i s umělým kamenem corianem. Mezi doplňkové materiály můžeme zařadit sklo, ratan a plasty.
MDF deska Korpusy levnějších typů koupelnového nábytku jsou z laminované dřevotřísky (obyčejná by nebyla schopná odolávat vlhkému prostředí) a pohledové plochy z takzvané MDF desky. Ta je tvořena z několika vrstev laminátu, povrch je buďto lakovaný v nejrůznějších barvách, nebo potažený fólií. U luxusnějších modelových řad je MDF deska opatřená dřevěnou dýhou. Částí nábytku, na kterou jsou kladeny zvýšené nároky, jsou hrany. Musejí být velmi kvalitně zakončeny, aby se zabránilo vnikání vlhkosti dovnitř desky. Ideální je takzvaná ABS hrana. Jedná se o plastový proužek nalepený na hranu voděodolným lepidlem. Za méně dokonalou se považuje nažehlená laminovaná hrana. Stoprocentní odolnost by měla mít hrana kovová (z nerezu nebo hliníku).
Přírodní dřevo Pokud se vám líbí nábytek v designu dřeva, máte několik možností. Buďto zvolíte masivní dřevo, nebo o něco málo levnější dřevěnou dýhu. Nejlevnější bude nábytek z MDF desky potažený fólií s dřevěným dezénem. Budeme-li se bavit o masivu, nejideálnější, ale také nejdražší bude voděodolné dřevo teak nebo iroko. Teakové dřevo může být dlouhý čas ponořeno do vody a zůstane beze změny. Oproti tomu iroko se musí alespoň jednou za 6 měsíců ošetřit speciálním teakovým olejem. Velmi oblíbené je poslední dobou tmavé dřevo wenge, které se používá častěji v podobě dýhy. Další vhodná dřeva, ať už v celomasivu nebo v dýze, jsou kaštan, třešeň, buk, ořech, bříza a další. Často se dřevo moří na nejrůznější odstíny, takže si můžete pořídit levnější dřevo a nechat si je napustit barvou vámi požadovaného odstínu. U dřev, která nejsou voděodolná, je třeba se pečlivě informovat, jakou úpravou jsou ošetřená, a hlídat případné změny na povrchu.
Chladný kov Kov v kombinaci se sklem, dřevem či plastem je v poslední době velmi oblíbeným a vyhledávaným materiálem zejména designéry a architekty. Do módy se totiž dostávají chladnější materiály, které v interiéru působí stroze a čistě. Kov nachází své uplatnění v podobě konstrukcí pod umyvadlo, tvoří korpusy otevřených skříněk, jsou z něj vyráběné nejrůznější kontejnery a police, osvětlení. Praktické jsou multifunkční tyče a držáky všech tvarů i rozměrů, valná část koupelnových doplňků je rovněž z kovu.
Plasty v pozadí Plast, oblíbený v době rozkvětu panelových jader, kdy z něj bývaly vyrobené galerky, mýdlenky, držáky, věšáky, svítidla, najdeme v koupelně už jen zřídka, a když, tak v pěkném provedení a barvě. Může z něj být zajímavá ovládací páka baterie či kolekce nápaditých designových koupelnových doplňků.
Co se do koupelny vejde Ať už máte koupelnu prostornou, nebo zcela miniaturní, rozhodně by v ní neměla chybět zrcadlová galerka nebo alespoň rozměrnější zrcadlo. Galerku, která slouží k uložení nejnutnějších hygienických potřeb, může zčásti nahradit polička umístěná nad umyvadlem. Zejména v malé koupelně můžete využít volný prostor vedle zrcadla, a to k umístění poliček nebo plných skříněk. Často nevyužité místo je pod umyvadlem, které leckdy zbytečně zabírá sloup či polosloup umyvadla. V bytě, kde se šetří každým centimetrem, se hodí mít úložné prostory i v koupelně, proto doporučujeme pořídit si pod umyvadlo skříňku. Ideálním řešením je skříňka, jež má v sobě zabudované umyvadlo. Praktické jsou kontejnery a různé vozíky na kolečkách, které se dají libovolně přemisťovat a poslouží hned dvakrát – dovnitř se schovají hygienické potřeby nebo i malé spotřebiče, na jejich vrchní desku se dá zase leccos odložit. Pokud to prostor koupelny dovolí, nabízí se mnoho typů skříněk nábytkových kolekcí. Vždy ale platí jedno pravidlo – měně je někdy více.
Jak to bude s barvou – Chcete-li mít koupelnu stylově čistou a nadčasovou, zvolte neutrální bílou barvu nábytku, mohou být i světlé odstíny smetanové, vanilkové. Doporučit můžeme kombinaci světlé barvy s dřevem. – Barevný nábytek je moderní, koupelnu oživí, ale pravděpodobně se také brzy okouká. Na každého působí barvy rozdílně, zvolená barva by proto měla být příjemná všem, kdo budou koupelnu užívat. – Chladněji, přesto velmi čistě bude působit kovový nábytek v kombinaci se sklem.
Nezapomeňte zkontrolovat – Spoje – dřevotřísková deska v těchto kritických místech může bobtnat. – Vrstvu chromu – při porušení může tato část začít rezivět. – Vrstva laku – je-li souvislá a bez škrábanců či jiných poškození. – Skleněné prvky – nerozbily-li se při transportu. – Dřevěný nábytek by měl být dokonale ošetřen proti vnikání vody a vlhkosti.
Doporučujeme Vyberte si nábytek, který se dá zavěsit na stěnu nebo je postaven na nohách, sestava bude působit vzdušnějším dojmem, než kdyby byl nábytek na soklech.
Kontakty: IDEAL STANDARD Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; SAPHO, Pakoměřice 87, Líbeznice, tel.: 283 090 756, fax: 283 090 751, SEBOLD CENTRON, Českomoravská 18/142, Praha 9, tel.: 266 039 201, 266 039 212
text: Lucie Martínková foto. archiv |
Blog
Maximální minimalismus
|
|
Investor nadčasové třípodlažní vily přesně věděl, jakou stavbu si přeje. Těšil se na prosvětlený a pohodlný funkcionalistický dům s ateliérem. „Jeho sběratelskou vášní je období prvorepublikové moderny,“ přibližuje pozadí zákazníkovy představy architekt Petr Fuchs, který se úkolu ujal. Od samého začátku však upozorňoval, že jeho projekt nebude čistě funkcionalistický. „Třeba nemám pravdu, ale myslím, že se na tento směr úplně navázat nedá. Dnes jsou jiné stavební technologie, jiné normy, jiný životní styl,“ říká Petr Fuchs.
Předem daný půdorys Autora přitom limitovalo nejen přání klienta. Podstatnou roli sehrála rovněž jednoznačná stavební regule: objekt musel respektovat obdélníkový půdorys typizované budovy mateřské školky, která na místě původně stála. Hmota domu neměla převyšovat okolní zástavbu.
Samotnou kompozici stavby tvoří logická skladba kubických tvarů, které kontrastují s oblým nárožím ložnicového patra. Při navrhování domu kladl architekt Fuchs důraz na vzájemné proporce jednotlivých hmot a přirozenou krásu použitých materiálů. Do skladby klidných objemů obývacího pokoje a šikmo zaskleného ateliéru vnáší prvek napětí třímetrová konzola druhého patra.
Střídání pocitů Z malého zádveří v přízemí vejdete do jídelny, z níž se lze přes kuchyň dostat do hlavního obývacího prostoru. Vstupní chodba se mírně zužuje, což může u někoho vyvolávat až stísněný dojem. Po několika krocích se ale před hostem otevře prosvětlené schodiště. „Pocity návštěvníka se musí střídat. Je to scénická záležitost,“ podotýká Petr Fuchs, který v sobě nezapře silný vztah k jevištnímu výtvarnictví. Přes zasklené dveře na konci chodby je už od vchodu patrný oheň v krbu.
Schodiště vás přivede k podestě, na niž navazuje galerie. Ta je opticky i zvukově spojena s přízemím. Obyvatelé domu i na tomto místě vědí, co se děje třeba v jídelně. Jedná se o zcela jasný autorský záměr. Podle Petra Fuchse by se totiž lidé neměli zavírat ve svých pokojích. Tuto zásadu neuplatnil pouze v případě podkrovního ateliéru, který musí být oddělen, aby tvůrce mohl počítat s dostatečným klidem na práci.
Hlavní ložnice v patře je otočená na západ a otevírá se na zelenou střechu. Na ní v blízké budoucnosti vyrostou keře a popínavé rostliny.
Magická diagonála Dynamika prostoru se uvnitř domu odvíjí především od železobetonového nosného systému, který je vůči obvodovému zdivu pootočen o osm stupňů. Jinými slovy – nosná zeď nerespektuje pravoúhlý půdorys. V každé místnosti tedy najdete pouze dva pravé úhly. „Tato pomyslná diagonála začíná u vstupní branky a končí u krbu v obývacím prostoru. V objektu je i funkční, protože vymezuje šedesát centimetrů hluboké šatní skříně,“ dodává architekt. Mimochodem: rovněž ostění oken autor „zešikmil“ pod úhlem osmi stupňů.
Architekt počítal původně s tím, že vila bude klimatizována tepelným čerpadlem systému vzduch-vzduch. Z finančních důvodů jej zatím investor nenainstaloval, do budoucna však tento krok nevylučuje. Samotný agregát má být na střeše zakryt jednoduchým „stínítkem“, které bude korespondovat s tvaroslovím stavby.
Bez fantazie to nejde Petru Fuchsovi se podařilo splnit všechna přání investora za použití minimálních prostředků. Byl přitom omezen předem daným půdorysem. Projekt navíc musel koncipovat tak, aby rozpočet nepřesáhl únosné meze. Tímto požadavkem se však nenechal svázat, naopak zareagoval velmi kreativně. „Při současné ekonomické situaci v celé Evropě bychom kvůli omezování finančních prostředků mohli všichni stavět stejné minimalistické kostky. Ale to já nechci. Myslím, že bez fantazie to prostě nejde,“ říká architekt. Nepopírá však volnou inspiraci Bauhausem – slavné výmarské avantgardní umělecké školy z počátku 20. století. „Pokouším se nastartovat éru novou, poučenou, trochu útulnější, technologicky náročnější, ale lidsky pokornější,“ uzavírá Petr Fuchs.
Architekt Akad. arch. Petr Fuchs (1949) absolvoval ateliér architektury a scénografie na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je autorem četných rekonstrukcí a novostaveb, specializuje se též na multimediální projekty. Časopis Můj dům podrobně představil jeho tvorbu v čísle 1/2004.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 1 200 m3 Zastavěná plocha: 216 m2 Užitná plocha: 450 m2 Pozemek: 759 m2 Cena: cca 7 mil. Kč
Kontakt Architektonická poradna FUX TEAM, Akad. arch. Petr Fuchs, Studentská 5, 160 00 Praha 6, tel.: 224 312 562
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer |
U Heidi kraluje pohoda
|
|
Vše je dovoleno Velikost je ovšem podle Heidi zcela na místě: „Přestože žijeme jen ve dvou, rodinu máme doslova ,roztahanou‘ po celé republice. Když dnes kdokoli z našich blízkých přijede, přespí v některém z hostinských pokojíků a má své pohodlí.“ A také pohodu, která domu zpěvačky stoprocentně kraluje. „Nejsme z lidí, kteří by vyznávali puristickou čistotu moderně zařízených bytů, ve kterých musí být všechno na svém místě. Tím, že jsme muzikanti, jsme bohémové a žijeme skutečně trošku jinak. Uklízí se, až když je opravdu čas a podobně. Přesto si myslím, že na každého, kdo náš dům navštíví, dýchne něco pohodového. U nás je totiž dovoleno všechno.“
Obrazy jako mírný předmět sváru Pohoda vystupuje i ze vzpomínek, ať už prostřednictvím starších kusů dřevěného nábytku, nebo ze vskutku památečních plakátů, fotografií, loutek a obrázků. Ty se prý ovšem při každém stěhování a následném zařizování staly i tak trochu předmětem manželského sváru. Ivo Pavlík totiž vždy jako první pověsil obrazy a pak k nim teprve dostavoval nábytek… Jak ovšem nakonec uznala i Heidi, když visí obrazy, k nimž má člověk určitý citový vztah, všechno se hned zdá být útulnější.
Příjemně zabydlený je teď samozřejmě celý dům. Heidi má ráda jednoduché, účelné a pohodlné věci. Mnohé si jenom převezli z Ostravy, další dokoupili. „Když jsem se kdysi nastěhovala ke svému manželovi, měl jednu obývací stěnu, kterou ani při stěhování prostě nechtěl opustit Byl zvyklý, že v horním šuplíku má to a v dolním zase ono, a vždycky našel, co hledal. Byla ale už tak otlučená, že jsem naposledy byla opravdu radikální a do nového domu ji prostě nevzala. Takže u nás se nábytek obměňuje pozvolna.“ A navíc — některé kusy jsou tak říkajíc navždycky, mezi nimi třeba starožitný psací stůl v prostorném obývacím pokoji. Ivo Pavlík ho kdysi dostal od svého souseda, který byl v roce 1968 donucený k emigraci. Manželé prý stůl stále opatrují jako oko v hlavě a nikdy ho nikomu nedají, protože má i cenu vzpomínek. Obývací prostor, který zpříjemňuje teplo „modře džínových“ krbových kamen, je otevřený i směrem do kuchyně, která je ovšem už zcela moderní. „Líbí se mi, protože splňuje mé představy o kuchyni,“ říká Heidi. „Nejsem zas tak velký kuchtík, abych uměla něco rychle vymyslet a nachystat. Já k tomu potřebuji pohodu, čas a místo. Abych si mohla všechno připravit a trochu se v tom rochňat…“
Pracovna pro dva muzikanty Z druhé největší místnosti domu, kde lidé v sousedství mívají obvykle obyvatelnou ložnici, si Heidi s manželem vybudovali pracovnu. Komfortně vybavená špičkovou technikou má dva elegantní dřevěné pracovní stoly sestavené tak, aby manželé při práci seděli naproti sobě a mohli tak být v neustálém kontaktu. Vše zútulňuje sedací souprava a nechybí zde samozřejmě ani klavír. Chce-li si prý ale Heidi odzkoušet novou písničku a trochu si přitom „zakřičet“, raději odchází do jednoho z menších hostinských pokojíků. Aby prý nerušila… Jako svou pracovnu, i když opět ne v tom pravém smyslu slova, pak ještě využívá místnost s velkými zrcadlovými skříněmi. „Je to taková moje šatna, převlékárna. A slouží i k tomu, že do ní po návratu z koncertu hodím všechny věci, zavřu, a teprve když mám čas, tak je přeberu a uklidím.“
Ložnice v barvě tyrkysu Heidi Janků baví malování bytů. Do dvou modrozelených odstínů nedávno vlastnoručně vybarvila ložnici a teď se chystá i na obývací pokoj a schodiště. „Myslím si, že barevnosti není nikdy dost,“ podotýká. „A tak bych chtěla, aby každá místnost měla alespoň náznakově jednu nebo dvě plochy trochu jinačí. Tak, aby ladily s barvou nábytku, podle níž mám už teď třeba jeden pokoj dorůžova a další domodra. Původně jsem pro malování plánovala syté barvy, ale pak jsem si uvědomila, že by se možná tloukly s tmavě modrým tónem podlahové dlažby a koberců, které procházejí celým domem. Takže musím ubrat tak, aby barvy zůstaly výrazné a přitom nebyly tmavé.“
Architekti mají pravdu Tmavě modré je totiž třeba i schodiště. Podlahová dlažba v koupelně ale už ladí s béžovými keramickými obklady. Oproti koupelně v minulém domě, kde byl na přání jen sprchový kout – životnímu stylu manželů prý zcela vyhovoval –, dnes prostoru dominuje velká rohová vana. I když do ní prý Heidi musí vklouznout, aby všude dosáhla a mohla ji celou umýt, je s ní spokojená. „Cákanců ze sprchování je teď na podlaze podstatně méně,“ konstatuje a s úsměvem přiznává, že si totiž ještě moc času na to, aby si do vany lehla a relaxovala, nenašla. V otázce vybavení koupelny prý byli manželé zpočátku docela bezradní. Když šli totiž sami vybírat, byli úplně rozčarovaní z obrovské nabídky trhu. Pro člověka, který nemá jasnou představu o tom, co by chtěl, je pak rozhodování opravdu dost obtížené. Nakonec dali na radu své stavební firmy a zašli se podívat do jednoho z jejích ukázkových domů. Z koupelny s poměrně standardním a ne moc drahým vybavením na ně prý dýchlo takové teplo, že bylo hned rozhodnuto. Na radu firmy dali také v dalších otázkách, protože i Heidi uznává, že architekti mají přece jen víc zkušeností než ona. Vysněný krb tak nahradila zmíněná krbová kamna apod. Ke štěstí tak už jen chybí zahradní gril. Bude, jen co zpěvačka přesvědčí manžela o jeho příjemnosti. Ivo Pavlík prý sice velmi rád přijímá pozvání na zahradní grilování, ale strašně nerad to dělá sám. A ještě něco – na zahrádce řadového domku možná zanedlouho bude pobíhat i nový psík, jack russel teriér. Jde prý o chytrou, až démonickou rasu, která má v oblibě lidi, takže by teoreticky mohl dobře snášet i rušný cestovatelský život muzikantského páru.
Lidí se nebojím S lokalitou na okraji Prahy, ve které nyní bydlí, jsou manželé spokojeni. Od Heidi také můžete slyšet: „Do soukromí vám tu samozřejmě zasahuje už víc lidí než třeba v malé obci, kde jsme bydleli dříve. Nemyslím si ale, že jsem až tak velká hvězda, abych se bála lidí. Já je mám ráda, snažím se k nim chovat slušně a doufám, že i oni se budou chovat slušně ke mně. Mezi sousedy máme dobré známé, navštěvujeme se a vím, že kdyby se cokoli stalo, vyjdeme si vzájemně vstříc. Což si myslím, že je daleko důležitější než pocit absolutního soukromí někde na samotě.“
Na Ostravu se nezapomíná I když se přestěhovali do Prahy, na Ostravu rozhodně nezanevřeli. Naopak. Heidi má teď na severní Moravě paradoxně víc vystoupení než v době, kdy tam bydlela. A navíc – pro handicapované a opuštěné děti z tamních dětských domovů, které často jezdí potěšit svými písničkami, společně se svými přáteli zpracovává projekt dobročinného fondu, z jehož financí by se mohlo částečně ulehčovat jejich nezáviděníhodné situaci. Teď Heidi vystupuje na plesech, kde, jak sama říká, „zpívá lidem k tanci, pohodě a dobré náladě“, a zanedlouho jí opět začnou dětská vystoupení, natáčení v televizi. „Nová deska by mohla vyjít během pár měsíců, protože písniček už máme dost. S některými jezdím mezi lidi, aby si vybrali. Je to nejlepší způsob, jak zjistit, co se jim bude líbit. Pokud je píseň hned uhodí do ucha, je jasné, že na desku patří.“ O to raději se pak vrací domů – v pohodě a v případě Heidi Janků a jejího manžela také do pohody.
text: Eva Šuhájková foto: Oto Pajer |
Stavba 4/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Stavba/4_04/Obsah.pdf
Samozřejmý dům
|
|
„Mám ráda takové domy, které příliš nemluví o svém autorovi, ale jsou samy sebou jaksi samozřejmé,“ prohlásila zhruba před rokem na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT architektka Alena Šrámková. Uvedenou myšlenku se jí ve spolupráci s týmem spoluautorů podařilo zhmotnit v podobě cihlové stavby v Dolních Jirčanech.
Ze severní – přístupové – strany rytmizují fasádu z režného zdiva pravidelně uspořádaná okna a dveře. Uzavřený výraz této části objektu podporuje oplocení z pohledového betonu. Dojem introvertnosti se však rozplyne v okamžiku, kdy vstoupíte dovnitř. Obytné hale dominuje knihovna přes celou výšku domu.
V létě se hlavní obytný prostor rozšíří o pobytovou terasu s pergolou, jejíž konstrukci bude krýt plátno. „Zajistí se tak intimita vůči okolí. Uvažujeme o žluté, oranžové a bílé barvě,“ říká Alena Šrámková.
Kontakt s okolím neztratíte ani poté, kdy vás subtilní dvouramenné schodiště přivede na galerii. Zatímco horizontálními okny hledíte k zalesněnému severnímu obzoru, směrem na jih se před vámi otevírá pohled do zahrady. V celém domě se cítíte uvolněně a svobodně.
Architekt Prof. ing. ak. arch. Alena Šrámková (1929) vystudovala Fakultu architektury Vysoké školy technické v Bratislavě a Akademii výtvarných umění v Praze. Během své bohaté profesní praxe zrealizovala desítky projektů. Dlouhodobě se věnuje i pedagogické činnosti. Od roku 1992 vede vlastní architektonickou kancelář. Ing. arch. Lukáš Ehl (1974) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Pracuje v kanceláři Alena Šrámková Architekt. Ing. arch. Jan Hájek (1971) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Do roku 1999 pracoval v kanceláři Alena Šrámková Architekt. V současnosti působí v ateliéru M1 architekti. Ing. arch. Tomáš Koumar (1968) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Pracuje v kanceláři Alena Šrámková Architekt.
Technické údaje: Dispozice: 5 + 2 Zastavěná plocha: 208 m2 Obestavěný prostor: 1 148 m3
Kontakt: ALENA ŠRÁMKOVÁ, ARCHITEKT, Na Šafránce 25, 101 00 Praha 10, tel./fax: 271 730 312,
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa |
Bydlet v minimalismu
|
|
Ale ani ten na nás mnohdy nemusí působit dobře, v takovém interiéru můžeme brzy získat dojem nedostatečné zabydlenosti. Zkrátka udržet své obydlí v minimalistickém duchu, a přitom z něho vytvořit domov, kde je radost lenošit, je úkol těžký i pro zkušeného architekta. Majitelé bytu ze 70. let ale měli při rekonstrukci štěstí takříkajíc na lidi, o tom vás možná přesvědčí jejich koupelna a malá toaleta.
Co je minimalismus Minimalistický styl v nás asociuje představu o minimálně zařízeném bytě. Studio DONLIČ INTERIER a také architektka Alena Šrámková, se kterou úzce spolupracovali majitelé bytu (ještě navíc obohaceni svými dlouholetými pobyty v zahraničí), docílili toho, že ačkoli je minimalistický styl strohý, v této domácnosti je útulno. Jenom pro zajímavost – veškerý nábytek tady našel místo „ve zdi“. Toto kultivované zakomponování všech úložných prostor (ať už na oděvy, boty, knihy, nádobí, upomínkové předměty z cest nebo hygienické potřeby) dalo základ myšlence – bydlet v minimalismu. Kam s ručníky? Koupelna slouží všem třem členům rodiny – jedno umyvadlo užívá matka s dcerou, druhé používá otec. Podlaha a části zdi včetně celého sprchového koutu jsou ze žuly dovezené z Moravy. Dovnitř sprchového koutu majitelé umístili talířovou hlavovou sprchu o průměru 20 cm, kterou si koupili ve Spojených státech. Stěny koupelny jsou potažené textilní tapetou, kterou si rovněž přivezli ze zahraničí, tentokrát z Anglie, její tmavě hnědý odstín koresponduje s barvou podlahy po celém bytě. Skříň v koupelně nenajdete, ta k minimalistickému designu nepatří. Je ukrytá v nice naproti dveřím ústícím z koupelny do obytné haly. Je kombinovaná s mléčným sklem, které se ve stometrovém bytě objevuje častěji, slouží k ukládání ručníků, osušek a jiných potřeb neodmyslitelně patřících ke koupelně. Žádné háčky na stěnách Když majitelé přemýšleli o věšácích na osušky a ručníky, nechtěli se spokojit pouze s obyčejnými háčky na stěnách či dveřích. Inspiraci, kterou získali na zahraničních cestách, si přivezli nakreslenou – jedná se o tyče sloužící jako sušáky na ručníky.
Návrh předložili šikovnému kovářovi ze Šumperka a dnes jejich koupelnu zdobí další designový prvek, který byl vytvořen z úplně obyčejných nerezových tyčí. Tyče jsou napevno zabudované v podlaze v blízkosti umyvadel a sprchového koutu.
V hlavní koupelně je ve stěně zabudovaná toaleta i bidet. Opět s tyčí na ručníky, která své místo našla ještě mezi dvěma vstupními dveřmi.
Ačkoli se zdá, že na tak malý prostor je sušáků příliš, v praxi se to nepotvrdilo. Tajemství za zrcadly Dvě rozlehlá zrcadla v kovovém rámu vzešla z návrhu ateliéru DONLIČ INTERIER. Jsou vyrobená na míru a navíc slouží jako úložný prostor. Majitelé bytu nás za jedno zrcadlo vybudované v nice nechali nahlédnout. Skrývají se za ním poměrně prostorné poličky na toaletní potřeby. A také průchod do komory, kam se hází špinavé prádlo. Když bychom to shrnuli, tato zrcadla plní hned několik funkcí najednou.
Koupání na terase V této koupelně chybí vana, tu nahradil rozlehlý sprchový kout podle návrhu Ing. arch. Aleny Šrámkové. Když se chtějí majitelé i s malou dcerkou vykoupat, vy užijí vířivou vanu, která je postavená na poměrně velké terase. Koupou se i v zimě a shodli se na tom, že chřipkové epidemie se jim úspěšně vyhýbají. Na otázku, zda majitelka bytu a zároveň maminka dvouleté dcerky přece jenom uvnitř bytu vanu nepostrádá, odpověděla, že dnes by již vanu chtěla. Zároveň si však uvědomuje, že by ji využívali jenom do určitého věku dcery.
Toaleta pro hosty Během rekonstrukce bytu ze 70. let tady vznikla na přání majitelů malá koupelna pro hosty, vybudovaná u hlavních vchodových dveří. Z ní ještě vedou dveře do komory. Toaletě vévodí velké zrcadlo zhotovené na míru a nerezové pláty, kterými jsou pokryty části stěn, do nerezové desky je zapuštěno menší umyvadlo a stejný materiál se objevuje i na podlaze. Tento malý prostor rozhodně nepůsobí stísněně, ba naopak velmi komfortně. Komora, do které se vchází přes toaletu, má společnou stěnu s hlavní koupelnou. Sem se ukládají další hygienické potřeby, vešla se sem pračka a také skříň na míru, do které vede skrz zrcadlo v koupelně otvor na špinavé prádlo. I tady vládne minimalismus.
Dobrý nápad Ve stropě jsou zabudovaná bodová světla. Ale až v praxi byla ta nad zrcadly vylepšena o zpětná zrcátka, ve kterých se světlo odráží a světelný lom dopadá směrem k zrcadlům. Jinak by nebylo docíleno kvalitního osvětlení k místům, kde to každodenní hygiena vyžaduje.
Kontakty: DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850, tel.: 604 207 323; U Cukrovaru 2, Opava 5, tel./fax: 553 733 066, tel.: 603 807 989; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 296 337 711, e-mail: marketing.cz@cz.laufen.com , www.laufen.cz
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Schováme vše do krabic?
|
|
Kdykoliv budete mít potřebu něco změnit, tento způsob ukládání vám to umožní. K udržení pořádku a přehledné organizaci v bytě je pochopitelně nutné dostatečné množství prostor, které schovají to, co považujeme za ryze intimní. Nebylo by asi vhodné, aby na klice dveří či přes opěradlo židle visely různé díly oblečení. Existuje několik řešení, jak si v nouzi poradit. Otevřené police jsou ideálním místem pro praktické krabice, které navíc svým barevným provedením rozzáří celý byt. Své místo zde najde nejen obuv, ale i svetry, osobní prádlo, klobouky, ponožky, rukavice či jiné doplňky. Velmi praktickým zařízením je tzv. pojízdná otevřená šatní skříň. Konstrukce je obvykle kovová a úložné prostory jsou zhotoveny z látky.
Jednoduchá a nepřekonatelná tyč Zavěsíte na ni vše, co vyžaduje ramínko. Aby k oděvům nepronikl prach, poslouží vám praktické obaly v různých barvách a velikostech. Pokud přece jenom nechcete, aby vše bylo na očích, použijte závěs. Velmi oblíbené jsou boxy ve tvaru sprchového koutu, které jsou vybaveny několika přihrádkami a tyčemi. Hodí se do malých předsíní nebo garsoniér. Populární, zvláště mezi mladými lidmi, jsou pojízdné kontejnery, které jsou navíc opatřeny různými úložnými programy. Máte-li slabost pro menší boxy, pak sáhněte po plastových krabicích. Snadno se udržují a na věci se tolik nepráší. Designéři stále vymýšlejí nové a nové způsoby alternativního ukládání oblečení a snaží se o to, aby zákazník snadno našel to, co právě hledá. V showroomech jsou odborníci, kteří vám poradí. Důležité je, abyste věděli, co chcete.
Alternativa Co je to za interiérové prvky, které nám umožňují zvýšenou mobilitu? Pomineme-li slušnou zásobu kvalitních kufrů, jsou to prostředky na ukládání oděvů vybavené dostatečným množstvím demontovatelných a mobilních prvků. Něco na způsob ukládání oděvů ve skladech rekvizit divadel či filmových ateliérů, kde vše musí být uloženo dostupně a přehledně.
Alternativní řešení 1 Mobilní kontejnery 2 Přenosné krabice v různých velikostech 3 Závěsné obaly na šaty 4 Policové systémy 5 Improvizované šatní skříně na kolečkách 6 Stojany
Očima architekta (Ing. arch. Zdeněk Duroň) Svět je v pohybu, lidé čím dál víc přestávají být stacionární, není problém „se přesunout“ z jednoho kouta světa na druhý a rozvinout zde pomyslný stan bydlení. Je pravda, že každý národ má v tomto směru jinou mentalitu, např. Češi jsou v tomto ohledu (a nejen v tomto ohledu) spíše konzervativní, více lpí na svém domečku či bytečku, tedy neradi se stěhují do jiných míst za prací (pomineme-li epizody ze života české emigrace či zakladatelů investičních fondů a ostatních „drobných podnikatelů“). Odrazem této mentality či chování může být i způsob ukládání oděvů. Zatímco první skupina volí klasické způsoby ukládání oděvů, jako jsou šatní skříně, stavebně řešené komory apod., druhá skupina našich globálních spoluobčanů volí úložné prvky a způsoby, které lze jednoduše naložit na pomyslný náklaďák života a změnit již mentálně vybydlenou lokalitu za jinou a tím jednoduše změnit způsob života a začít vstřebávat nové impulzy a vjemy.
Kontakty: 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391–92; A. I. T. – DESIGN DUROŇ, Nepilova 903/3 – Rubeška, Praha 9-Vysočany, tel.: 234 663 448–9, fax: 234 663 462; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; MARK’S & SPENCER, nákupní zóna Myslbek, Na Příkopě 19–21, Praha 1; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021
text: Lenka Kopecká foto: Studio Fotograf a archiv zdroj: Moderní byt 2/2004 |
Příroda ve všech podobách
|
|
Předem napovím, že vedle nesáhne nikdo, kdo bude vybírat s ohledem na okolní interiér. Současné pojetí koupelnového prostoru, by se mu totiž mělo maximálně přiblížit. Koupelna by měla působit zabydleněji a získat charakter útulného pokoje.
Tentokrát trochu jinak Na umyvadlo nebo nábytek z nerezu, hliníku či skla jsme si už dávno zvykli. Byla tedy jen otázka času, kdy výrobci ruku v ruce s designéry k těmto moderním mate riálům představí zajímavý obklad a dlažbu. První kolekce na sebe nedaly dlouho čekat. Loni totiž byly představeny první ucelené série keramických obkladů a dlažeb připomínající industriální materiály. Vedle kovového vzhledu (hliník, nerezová ocel) zaujaly dlaždice působící jako beton, panel apod. Kromě naprosto věrné podoby se u některých kovových typů snažili výrobci přiblížit realitě do takové míry, že do rohů dlaždic vyrazili šroubek, který věrně napodobuje přichycení kovové desky ke stěně nebo k podlaze. Na jedné straně nový vzhled, na druhé možná pro někoho mírný zádrhel. Koupelna, kde se takové dlaždice použijí, totiž může působit studeným dojmem. Tyto materiály jsou proto vhodné do velkých místností, ideální jsou všude tam, kudy oknem proudí dovnitř dostatek denního světla. Ti, kteří se celo-plošného kovového nádechu obávají, mohou nevšední prvek dostat do koupelny pomocí menších listel či inzerta vloženého do obkladu. Pěkně a rovněž originálně působí napodobeniny dřevin. Dřevo jako přírodní materiál vyvolává teplý, útulný dojem a odpradávna patří mezi vyhledávané materiály. Do koupelny se kvůli svým vlastnostem hodil pouze na některé zařizovací předměty, „dřevěné“ keramické náhražky jsou k nim dnes ideálním pojítkem. Dopřát si můžete i sklo. Objevuje se zpravidla v tenkých listelách či vložených inzertech. Jemný nenásilný prvek působí zajímavě a dodá působivý výraz celkovému charakteru koupelny.
Inspirace z přírody Pokud nemáte zájem o industriální pojetí, ale preferujete přírodní vzhled, pak jsou tu obklady s květinovým dekorem. Nejsou to však drobné kytičky, ale zvětšeniny, které jsou rozprostřené přes celou dlaždici, nebo je z nich vidět pouze část.
Oblíbené jsou motivy bambusových stonků a lístků, najdete však také nejrůznější luční květiny či roztomilé kresby. Výrazné barvy ustupují a nahrazují je pastelové odstíny, stále oblíbené zůstávají všechny přírodní tóny, vždyť kdo lépe kreslí než právě příroda.
Velkorysost je na místě Kolekce obkladů a dlažeb jsou nabízeny v ucelené řadě s několika rozměry, doplněné obkladem s dekorem, listelami atd. Současný trend velí používat velkoformátové dlaždice, které pokryjí větší plochu, takže ubudou spáry a místnost působí celistvěji. Naproti tomu se vysoké oblibě stále těší i mozaika, která se díky barevné škále a širokým možnostem použití hodí už po dlouhá staletí.
Nové trendy v obkladech – Novinkou jsou keramické dlaždice napodobující nerez, hliník, beton apod. – Nesáhnete vedle, když vyberete dekory s motivy bambusových stonků, lístků či jiných rostlin. – Výrazná barevnost ustupuje, volte přírodní odstíny nebo pastelové barvy. – Velké formáty dlaždic vytvoří v koupelně celistvější dojem. – Mozaika je stále v oblibě.
Kontakty: ABT, Moravské nám. 2, Brno, tel.: 542 210 513; ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909; CERAM OBJEKT, Černomořská 10, Praha 10, tel.: 271 741 741–44, fax: 271 741 745; ČESKOSLOVENSKÁ KERAMIKA (prodejce výrobků značky RAKO), Šamotka 246, Rakovník, tel.: 313 523 111, 313 523 555; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771/28, Praha 4, tel.: 272 766 478, tel./fax: 272 769 273; LASSELSBERGER, Adélova 1, Plzeň, tel.: 377 811 811, fax: 377 973 61
text: Miloslava Dušková foto: archiv |
Pokoj o šesti stěnách
|
|
Prostor má tři rozměry – na základě této myšlenky například vytvořili studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze naprosto realistický „byt“ vybavený vším potřebným v prostoru o velikosti osm metrů krychlových. Takové bydlení by sice mohlo v praxi skutečně fungovat, ale dá se pochybovat o tom, že by si ho někdo zvolil dobrovolně. Studentská vize však vyvolala velký zájem, podnítila mnoho lidí k novému pohledu na využívání prostoru a nabídla jim inspirující nápady. Zavěšování věcí v prostoru ale nemusí být vždycky spojeno jen s úsporou místa. Často je to funkce, která si toto řešení vyžádá, někdy je zvoleno z estetických důvodů a občas je to vtipný nápad.
Zavěsit, pověsit a sklopit Vše, čím zaplníme podlahu obytného prostoru, vizuálně tento prostor zmenšuje. Pokoj zaplněný nábytkem může u někoho dokonce budit nepříjemné pocity, málem klaustrofobii. A nikomu nemůže být příjemné se neustále vyhýbat nejrůznějším věcem, které mohou i zraňovat – ostré rohy stolu nebo lůžka, těžké nepohyblivé křeslo nebo židle apod. Zohlednění třetího rozměru nás nabádá, abychom využívali k umisťování předmětů co nejvíce také všechny stěny, dokonce i strop. Kromě toho, že se tak uvolní cenný prostor podlahy, usnadní se i její úklid a prvky zavěšené na stěny nepůsobí ve většině případů tolik hmotně. Tento dojem může podpořit i použitý materiál, barvy a design nábytku – užije-li se hodně skla a subtilních tvarů, mohou zavěšené prvky přispět k celkovému provzdušnění prostoru. Zavěšování se rovněž využívá pro rytmizování a gradaci prostoru. Vzhledem k tomu, že zavěšené věci mají přímou interakci se stěnou (malbou), dosáhne se lépe buď kontrastu, nebo splynutí zavěšených prvků s pozadím než u prvků postavených na zemi. Je příznačné, že zavěšování využívají už několik let ve zvýšené míře výrobci obytných stěn, které tak většinou ztratily svou kompaktnost a hmotnost. Módní obytné sestavy kombinují lehké nízké skříňky s prvky zavěšenými na zdi a často se vyskytuje i řešení v podobě nástěnného panelu, na kterém je možno díky důmyslnému systému zavěsit různé doplňky podle individuálního přání. I v místnosti, kde není třeba místem úzkostlivě šetřit, působí zavěšený nábytek odlehčeně a posiluje dojem z prostoru.
Bez noh Dá se říct, že prakticky každý kus nábytku je možné zbavit noh a nějakým způsobem ho upevnit na zdi a dokonce zmenšit jeho nároky na místo. Týká se to i některých židlí, které sice nemohou nohy postrádat, ale dají se snadno sklopit do plochého tvaru a pověsit na zeď. Některé typy se nechají stohovat, takže šest židlí zabere vlastně místo jedné. Stoly je možné rozkládat i věšet na zeď, stejně tak lůžka. Zejména v kuchyni se praktické zavěšování hodí a to jak pro snadnou údržbu podlahy tak i pro lepší ergonomické rozmístění prvků po celé ploše stěny. Pouze několik kusů kuchyňského zařízení zavěšování vzdoruje. Bylo by nesmyslné takto řešit umístění větší myčky nádobí či kombinované lednice. My jsme se tentokrát soustředili na vyhledávání praktických předmětů vhodných pro tento způsob umístění v obývacím pokoji, který ale slouží více účelům, jak je nezbytné v malém bytě. Některé z nich jsou sice k zavěšení, ale jejich nároky na prostor jsou pro malý byt nevhodné. Do tématu zavěšování však rozhodně patří a také jsme nemohli odolat: jsou totiž proslulé, nevšední, vtipné a krásné.
Optické hrátky podle ing. Martina Čermáka z ateliéru Dessier – Místnost se opticky zvýší, zavěsíme-li vedle sebe v přiměřených rozestupech tři nebo více výrazně vertikálních prvků (poměr š/v minimálně 1:5). – Velmi vysokou místnost opticky snížíme, když na minimálně dvě stěny zavěsíme výrazně horizon-tální prvky bez noh. Jejich délka by měla tvořit min. 2/3 šíře místnosti a zavěšeny by měly být maximálně do 1/3 světlé výšky místnosti. Na stěny lze pak zavěsit i další nedominující prvky. – U stejných prvků (např. skříňky stejného členění i materiálového provedení) docílíme příjemné hravosti prostoru tím, že některé zavěsíme a některé budou stát na nožičkách. – Zavěšené prvky dobře vy-važují hmotovou kompozici solitérně stojících prvků.
Kontakty: CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; DESSIER, ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR, Budějovická 1126/9, Praha 4, tel./fax: 241 730 544, 261 211 430; DISEMO CENTRO, Komořanská 901, Praha 4-Modřany, tel.: 602 746 844; DISEMO, Sázavská 30, Praha 2, tel.: 224 934 321, tel./fax: 222 515 277; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941–42, fax: 224 819 940; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; RIMO INTERIÉRY, Kounicova 13, Brno, tel./fax: 541 244 611, 606 157 473; SCANDIUM, Pod Radnicí 1235/2, Praha 5-Košíře, tel.: 257 225 966; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Objevte svůj styl
|
|
Kamarádovy námitky proti novému kanapátku rodiče hravě přebili: „Strakatý potah na nejpoužívanějším posezení v domě je mnohem praktičtější než jednobarevná látka,“ argumentovala paní domu. „Už jsem příliš starý na to, abych oprašoval nějakou vycizelovanou designovou nádheru,“ přidával se tatínek, „ostatně – nemohl by na ní spát můj kocour.“ Nakonec mému příteli oba vysvětlili, že gauč vybrali hlavně proto, aby oživil chladný interiér, který jim už prostě přestal vyhovovat.
Styl a vkus Styl, v němž si zařizujeme domácnost, by měl vycházet z našich potřeb a ovšem i z osobního vkusu. Zní to jednoduše, ale právě zde je jádro sporu z úvodu článku. Požadavky na praktičnost zařízení si můžeme sepsat na papír, ale vkus? Ten je v sobě třeba objevit a hlavně rozvíjet. Představy o „dobrém vkusu“ se mění s věkem, vzděláním a se zkušenostmi. Hlavním měřítkem dobře zařízeného interiéru nejsou estetické hodnoty nábytku, nýbrž primárně kvalita života, který je v něm možno vést. Teprve ve chvíli, kdy se tyto dvě veličiny střetnou, můžeme hovořit o tom, že interiér odráží náš „osobní styl“. Ten proto přímo nesouvisí s naším vkusem, tedy s tím, čemu se můžeme naučit. Styl odráží naši osobnost.
Jak objevit svůj styl? Malé děti se na podobě svého okolí podílejí jaksi neuvědoměle. Se samozřejmostí dobyvatele absorbují „osobní styl“, s nímž rodiče zařídili domácnost, a bez skurpulí ho přizpůsobují své přirozenosti. Teprve když se z „dobyvatelů“ stanou „obyvatelé“, začínají děti potřebovat „svůj styl“. Budují si ho nejčastěji kumulací oblíbených předmětů, vedeny vcelku racionální úvahou, že krása celku se skládá z co možná nejvyššího počtu krásných (rozuměj blýskavých, zářivých…) věcí. S pubertou se naštěstí estetické ideály mění a většina dospělých formuje svůj vkus naopak podle toho, co se jim nelíbí. Protože je zmiňovaná „vylučovací“ metoda mnohem efektivnější než ta dětská „kumulativní“, je dobré se jí držet. Nebojme se proto označovat věci, které se nám nelíbí, i za cenu omylu. K vlastnímu stylu totiž bohužel neexistuje jiná cesta než ta, kterou si sami prošlapeme.
Buďte snob! Negace sama o sobě nás sice nenaučí „svůj styl“ poznat, ale už jsme blízko – víme, co jím není. Dalším krokem k úspěchu je propojení vašeho vnitřního názoru (vkusu) s nutkavým pocitem, že „nemůžu existovat v jednom domě s tímhle příšerným koberečkem”. Nepotlačujte tyto snobské tendence (všechno vím, všechno znám), nechte je naopak propuknout! Považujte si své vnitřní kritičnosti, protože pokaždé, když vám z něčeho naskočí husí kůže, jste o něco blíže odhalení svého vlastního stylu.
Posuzujte celek Když poprvé vkročíte do libovolné místnosti prostoru, ať už je to dětský pokoj vaší neteře nebo babiččina komůrka, pokuste se nevidět detaily – nechejte se ovlivnit celkovým dojmem. Máte pocit stísněnosti, nebo naopak uvolnění? Právě tyto dojmy nám pomáhají konkretizovat náš přirozený styl. Na základě těchto okamžitých, zdánlivě iracionálních vjemů můžeme poznat, jaká atmosféra by našemu stylu měla vládnout, a jaká nikoli.
Vzhůru na detaily Jakmile získáte obecnou představu o tom, co se vám v domech ostatních lidí nelíbí, můžete jít hlouběji. Procházejte místnostmi a poznamenejte si, co byste chtěli – nebo naopak nechtěli – v konkrétních místnostech pozměnit. V kuchyni se podívejte na řešení úložných a odkládacích prostor a zároveň si odpovězte na otázku, zda je pro vás vaření otrava, nebo v kuchyni trávíte celé dny. Přemýšlejte, co vlastně od domova chcete. Posuzujte každý pokoj co do tvaru a funkce (působí prostor příjemným dojmem?), barev a struktur materiálů (ladí vzájemně podlahy, použitý textil a barva stěn?), pohodlí a kvality (jsou jednotlivé kousky pohodlné, vypadají levně nebo omšele, opotřebovaně či solidně?). Možná že nakonec zjistíte, že se vám začalo líbit něco, co jste původně nesnášeli – a to je pak teprve výzva!
Čiňte si poznámky Je velmi podnětné založit si sešitek, jehož obsahem budou výstřižky doplňků, které byste chtěli mít doma, a popis řešení, které byste chtěli uskutečnit. Zároveň si ale zaznamenávejte i to, čemu se chcete vyvarovat. Když si vymezíte oba póly spektra svých designérských záměrů, budete moci účinněji sdělit svá přání malířům, zedníkům, ale i svému partnerovi. Až příště uvidíte něco, co se vám příčí, poznamenejte si to. Budete-li totiž schopni v obchodě říci jednoznačně „líbí se mi záclonové konzoly, jako jsou tyto, ale v žádném případě nechci tyto těžké hnědé závěsy“, můžete o sobě prohlásit, že jste objevili svůj vlastní styl.
text: Jakub Bielecki foto: archiv redakce |
