|
|
„Obklady používáme co nejméně,“ říká ing. arch. Hana Seho, „jen jako nejnutnější ochranu proti vodě.“ A tak navrhli s ing. arch. Petrem Hlaváčkem i přestavbu domu, přičemž si dali za cíl společně s majiteli rodinné vilky vytvořit každou koupelnu úplně jinak a pojmout ji jako obytnou místnost.
Koupelna pro hosty Je v přízemí a slouží jako toaleta pro obytnou část domu. Je to malá místnost zvětšená o válcový prostor sprchy, který vede i do vstupní haly a do pokoje pro hosty. Vytváří zajímavou oblou plochu na třech místech najednou. A protože se oproti dalším dvěma koupelnám jedná o poměrně malý prostor, natřené zdi na sytě žlutou barvu působí dobře a prostor opticky zvětšují. Člověk se tady cítí svěže, a kde jinde bychom měli dosahovat těchto pocitů než ve vlastním domě a pod vlastní sprchou. Navíc s výhledem do zahrady, byť malým okýnkem ve štítové stěně. Kruhový sprchový kout je oddělený od celého prostoru ještě sníženou podlahou o několik centimetrů a je dlážděný mozaikou. Jedná se o kompozici jednoduchých barevných ploch – černé v kombinaci se žlutou, která má stejný odstín jako nátěrová omyvatelná barva. Záměr použít co nejméně obkladů a dlaždiček se dodržel v každé koupelně tohoto domu. Zde je na podlaze, mimo sprchový kout, nalitý broušený plast-beton. Prostor je to malý, zato barevně výrazný. Vedle syté žluté se zde ještě vyskytuje zelená v nice u toalety a dominantní červenohnědá mozaika u niky pod zrcadlem. A právě teplý odstín se majitelům domu tak zalíbil, že ho použili ve větším množství a na jiném materiálu v hlavní koupelně o patro výš.
Hlavní koupelna Kromě šatny, která sousedí s nejvyužívanější koupelnou, mají všechna ostatní zařízení okna. Nutno podotknout, že tuto zkušenost si majitelé přivezli ze zahraničí a doporučují ji všem, kteří mají možnost zasahovat do výstavby či rekonstrukce svého obydlí. Denní světlo je i podle odborníků tím nejlepším osvětlením, jaké můžeme našim očím dopřát. Nehledě na to, že pohled z okna bývá také zklidňujícím článkem každodenního života, a v tomto domě to platí dvojnásob. Ze všech stran mají rodinní příslušníci výhled do zeleně, tedy i z hlavní koupelny; tam majitelé dali vsadit dvoukřídlé okno, přes které se jinak vlhké prostředí celoročně větrá. Koupelna má plochu 8 m 2 a působí příjemně. A protože ateliér R. U. A. se snaží vyhýbat tomu, aby byly v jednom domě dva stejné prostory, vznikly i zde odlišně vybavené a jinak barevně řešené koupelny.
Komfortní zařízení druhé koupelny umístěné v ložnicovém patře zdůrazňují barevné prvky a doplňky. Výrazným detailem je uplatnění tropického dřeva jatob na dřevěném soklu okolo velké vany, na rámu pod zrcadlem, na lavičce nad radiátorem nebo na parapetu nad bidetem a toaletou. Ze stejného materiálu, který je díky několika vrstvám nátěru odolný proti vlhku a vodě, je zhotovená ještě skříňka na toaletní potřeby. Všimněte si dalšího zajímavého prvku; vsazení toalety a bidetu do velké niky. I o takový kousek se dá celá místnost rozčlenit a provzdušnit. Tyrkysově modrá barva je omyvatelná, i když na těchto místech se bude hůře udržovat. V této rozlehlé koupelně se použily obklady na podlahu a části zdi. Zajímavý je jejich rozměr 50 x 50 cm a také vtlačený rastr hrubé juty béžové barvy, který dobře vyniká na velkém formátu a zároveň koresponduje s použitým dřevem. Obklady přecházejí do sprchového koutu, který končí u okna.
Sauna vedle pracovny V nástavbě rodinného domu vznikla i sauna s odpočívárnou. Z odpočívárny se dá vejít do sauny a na terasu.
Sprchový kout zde není oddělený, naopak, splývá s celou místností, jenom ze zdi ústí sprcha a podomítková baterie.
Celá „relaxační“ místnost je zajištěná proti vodě a vlhku. Na podlaze leží pecičkový protiskluzový materiál z PVC v barvě světle modré a ve stejném tónu barvy je polepená stěna, taktéž z PVC materiálu, ovšem hladkého, aby po něm dobře stékala voda. K odpočinku po sauně slouží lavice umístěná pod oknem s výhledem na porostlou terasu a na starou část Prahy.
Kontakty: ing. arch. HANA SEHO, tel.: 777 014 177, e-mail: sehovi@volny.cz ; R.U.A, U Obecního dvora 7, Praha 1, tel.: 222 310 403, fax: 222 311 489,
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Blog
Návrat domů
|
|
Majitelka se rozhodla pro byt na pražských Vinohradech, který jí vyhovoval nejen svou polohou, ale také výměrou 48 m2, jež je pro jednu osobu právě dostačující. Dům, ve kterém se byt nachází, je z roku 1938 a původně patřil Lidovému bytovému družstvu, které se orientovalo především na stavbu ekonomicky úsporných objektů. Po 65 letech užívaní bylo tedy nezbytné provést kompletní rekonstrukci nejen kvůli technickému stavu bytu, ale i zastaralé dispozici.
Z koupelny kuchyně, z kuchyně ložnice… Jako v mnoha bytech z třicátých let i zde byla původně komunikačním centrem rozlehlá předsíň, ze které vedly čtyři vstupy: do pokoje, kuchyně, koupelny a na samostatné WC. Majitelčin dávný přítel a architekt Jaromír Špaček, který celou rekonstrukci naplánoval a osobně řídil, navrhl novou dispozici, která předsíň výrazně zmenšila. Vznikl tu jen šatnový kout a vstup do koupelny, která integrovala také záchod.
Aby se zvětšil obytný prostor, byly v podstatě všechny zdi kromě nosných vybourány nebo se z nich staly interiérové příčky. Z původní lázně a pokoje vznikla rozlehlá místnost, která má vlastně dvě plynule na sebe nava-zující části – obytnou a kuchyňskou s jídelním stolem.
Z pokoje se vstupuje dvoukřídlými prosklenými dveřmi do ložnice (původně kuchyň), na kterou navazuje malý balkon. Zajímavě si architekt pohrál především se stěnou dělící ložnici od koupelny – mezi dvěma vestavěnými skříněmi skýtajícími dostatek úložného prostoru je včleněno luxferové okno, díky kterému proudí také do koupelny dostatek denního světla. I ostatní dveře a vstupy v bytě jsou atypické, vyplněné pískovaným sklem s polymerovaným povrchem, které je neprůhledné, ale dobře propouští světlo, takže celý byt včetně předsíně je jasný a působí optimisticky.
K vnímání „rozlehlosti“ bytu přispěla také podlaha ze smrkových palubek, které jsou ovšem kladeny diagonálně, takže prostor opticky zvětšují a zdůrazňují jeho dynamičnost.
Skryté, ale neopominutelné Nejpracnější a nejnákladnější změny častokrát nebývají ani vidět, a přesto jsou důležité a technicky nezbytné. Pro úplné soukromí byl byt zvukově odizolován, bylo rozvedeno nové ústřední topení a pod sádrokartonové podhledy se schovala i vzduchotechnika. Z maličkého „úsporného“ bytu se tak architektovi podařilo vybudovat opravdu komfortní bydlení, v jehož jednoduše a účelně zařízených místnostech se majitelka cítí uvolněně, příjemně obklopena světlem a teplem, prostě jako doma.
Kontakt: GIA–Studio Špaček, Na Výstupu 7, Praha 4, tel.: 241 728 459
text: Lucie Martínková foto: Richard Špůr |
Nový fenomén: malé bydlení
|
|
Jak bylo v úvodu řečeno, hodláme představit nabídku české firmy. Dlužno ovšem dodat, že přesah tuzemského trhu a zaměření na zahraniční odběratele jí umožnili sami majitelé. Jsou to manželé Vincent a Kateřina Guillotovi – on je, jak jméno napovídá, rodilý Francouz, ona Češka. A nelze zastírat, že jim k úspěchu dopomohlo propojení s Vincentovou stejně zaměřenou společností působící ve Francii. Začalo to montáží rekreačních chat a dodáváním jednotlivých komponentů.
Po čtyřech letech úspěšného působení montuje firma KGK ve Francii a ve Španělsku přes 300 chat ročně. Díky svým bohatým zkušenostem ze zahraničí se rozhodla nabídnout své výrobky i na tuzemskem trhu, kam vstupuje s kompletní výrobou rekreačních chat včetně – na rozdíl od dosavadní výroby – atypických modelů a zároveň začíná realizovat projekt stylu bydlení, který byl u nás dosud zcela neznámý.
Začalo to chatkami Společnost KGK ve spojení s francouzskou Concept et Realisation se prosadila ve Francii a Španělsku nabídkou rekreačních chat. Ovšem ne ledajakých. Jsou charakteristické extrémní prostorovou účelností a úsporností, extrémně nízkou cenou a tím, že je firmy KGK a Concept et Realisation dodávají včetně sítí s veškerým vybavením, tedy s nábytkem, domácími spotřebiči i rozmanitými interiérovými doplňky. Navíc je třeba vědět, že vybavení interiéru, jak je vidět i z obrázků, není pojaté jen formálně, ledabyle, zkrátka jako „z nouze ctnost“. Vincent Guillot je povoláním designér, takže i tomuto aspektu věnuje náležitou péči. A dokazuje, že i věci relativně levné mohou být vkusné a vytvářet příjemnou atmosféru. „Vše dodáváme skutečně od projektu až do posledního šroubu,“ konstatuje Vincent Guillot.
Neuvěřitelná prostorová úspornost Chaty, které KGK prodává, jsou členěny na tři až čtyři malé místnosti. V souvislosti s celkový-mi rozměry nabízených objektů to vyzní neuvěřitelně. Jednopodlažní mají užitnou plochu 25–39 m2, jednopatrové 39–46 m2. Jsou ale řešeny tak, aby plnily svůj účel: vždy tu je jedna větší místnost – jakýsi obývací pokoj s kuchyní, kde lze společně posedět – a dvě nebo tři malé ložnice skýtající soukromí.
Patrová varianta má dole obývací místnost s kuchyní, sociálním zařízením a jednu ložnici, nahoře další dvě ložnice.
Nízkou cenu umožňuje prodej ve velkém Standardní cena chat včetně zmíněného interiéru a zajištění veškerého provozu činí 550 tisíc korun (naopak nejsou započítány základy – betonové pásy, které si ovšem díky systému stavby může zhotovit sám takřka kdokoliv). Možnost prodávat takto lacino vychází z toho, že drtivá většina chat se prodává rekreačním zařízením, která pak tyto objekty pronajímají.
Obecná charakteristika – dřevostavba Základem diskutovaných staveb je dřevěná konstrukce. Na fasády se používá běžně dostupný cetris, což je fasádový systém spočívající v kombinaci dřeva a cementu. Výhodou je, že lze s tímto materiálem zacházet tak, že sice může na první pohled působit jako klasické palubky, ale také jako omítka, přičemž jsou k dispozici různé varianty dekoru. Výsledkem je, že sice zůstává zachován charakter dřevostavby, ale v některých případech, je-li to přání zákazníka, objekt jako dřevěný domek vůbec nemusí vypadat.
Atypické varianty Až dosud firma vyráběla ve Francii pouze jednopodlažní chaty s klasickou taškovou střechou. V Čechách se nyní rozvíjejí atypické varianty, tedy, jak již bylo řečeno, patrové chatky a chatky s rovnou střechou. Jejich konkrétní podoba je patrná z nákresů.
Obě varianty střech se uplatňují i u dalšího, zcela nového projektu rodinných domků.
Co znamená „malé bydlení“ Zkušenosti s malými, úsporně členěnými chatičkami se kromě jiného staly zdrojem inspirace pro neobvyklý model rodinných domků. Neobvyklý v tom smyslu, že se z hlediska užitného prostoru opět jedná o objekty s minimálními rozměry, ale koncipované tak, aby splňovaly představy o moderním bydlení. Obdobně jako v předchozím případě jsou materiálem pro fasádu cetris-desky, u nichž lze použít i varianty, díky nimž lze objekt zasadit i do prostředí, kam by se klasicky působící dřevostavba nehodila.
Rodinné domky budou pochopitelně o něco větší, zejména ve prospěch úložného prostoru. Také budou mít kvalitnější tepelnou izolaci. Jejich cena bude činit v případě menšího modelu 750 tisíc korun, o něco větší domek pak bude stát 850 tisíc korun. „Je to typ malého, levného bydlení, určeného například mladým rodinám, spíše s jedním než s více dětmi. Ale říkám-li levné bydlení, tak to neznamená chudé. Je založené na dobrém využití prostoru, úsporném členění a vybavení interiéru,“ komentuje Vincent Guillot svůj zajímavý projekt. Lhůty dodání a montáže budou u rodinných domků stejné jako u chat – maximální doba předání objektu je osm týdnů od objednávky, přičemž vlastní práce trvá týden až tři týdny.
Komu je nabídka určena Představitelé firmy KGK věří, že stejně jako u prodeje chat i v případě rodinných domků se jim podaří nalézt odběratele „ve velkém“ – tedy zejména obce či podniky, které pak budou tyto objekty samy dál nabízet jednotlivým zájemcům. Právě to totiž umožňuje nezvykle nízkou cenu.
Dle dohody lze objednat domky s veškerým interiérovým vybavením, které je zahrnuto v uvedené ceně.
Vincent Guillot předpokládá, že ve většině případů by mohlo být díky malým prostorům a kvalitní izolaci vytápění elektrické. Bez problémů ale bude firma schopna dodat plynové centrální topení a dokonce – i díky státním dotacím – cenově dostupné solární vytápění.
Zajímavá inspirace Každopádně je myšlenka „malého bydlení“ navýsost inspirativní. Přibývá lidí, kteří i s ohledem na vysoké nájmy zvažují šanci pořídit si vlastní domek. A hlavní překážkou, která jim brání si takový sen splnit, jsou vysoké pořizovací náklady. „Malé bydlení“ je v této souvislosti racionálním kompromisem a lze ho chápat jako doklad rozšiřujících se stylů bydlení.
Kontakty: KGK Kateřina Guillotová Kontrast Třída Přátelství 2005, 397 01 Písek tel./fax: 382 212 585, mobil: 723 926 086 Guillot Vincent Représantant légal France tel.: +33 563 600 571, fax: +33 563 461 860, mobil: +33 603 005 094
text: Ivana Vajnerová foto: Robin Johannsen – studio BRO2MEDIA London aranžmá: studio Les Ephemeres Albi |
Upozornění
Barbecue
|
|
Neznám nikoho, komu by se nesbíhaly sliny už při pouhém pomyšlení na typickou a nezaměnitelnou vůni grilovaného masa. Příjemné posezení na čerstvém vzduchu při pojídání opečených pochoutek promění pouhou konzumaci v gurmánský zážitek. Na našem trhu nabízejí firmy nejrůznější typy grilů. Je třeba se nejprve rozhodnout pro zdroj tepla pro opékání. Ať již dřevěné uhlí, plyn nebo elektrický proud, každý z nich má svá pro a proti. Je tedy ještě před nákupem důležité zvážit, jaký bude nejlépe vyhovovat našim podmínkám. Nejrozšířenější jsou grily na dřevěné uhlí, možná i proto, že patří mezi nejlevnější. Tento způsob grilování je ovšem poměrně pracný a zdlouhavý. Dřevěné uhlí je třeba nechat řádně vyhořet, dokud nemá vrchní vrstva šedobílou barvu. Maso se nesmí opékat nad přímým plamenem, jinak se připálí a získá nahořklou chuť. Dražší elektrické nebo plynové přístroje se netěší takové oblibě, přestože úprava masa na nich je mnohem zdravější. Znalci ovšem namítají, že pouze při grilování na dřevěném uhlí získá pokrm onu charakteristickou chuť a vůni. Nejmodernější variantou jsou lávové grily. Zdrojem tepla je zde propan-butan. Plameny ohřívají lávové kameny, které pak svým sáláním tepelně upravují pokrmy. Vydávají stejný žár, ale neuvolňují díky spalování do jídla škodlivé látky. Někdy se kombinují i s litinovými pláty, takže je možné opékat nejen maso, ale i ovoce či zeleninu nebo pokrmy v těstíčku.
Co lze grilovat Grilovat můžeme prakticky všechno, co nás napadne. Maso bychom měli pro zlepšení chuti a zkřehnutí naložit den předem do kořeněné marinády. Doba grilování závisí na intenzitě ohřevu a chuti strávníka. Středně propečeného bifteku se dočkáme zhruba po deseti minutách. Velmi snadné je opékání uzenin, které pouze nesmíme zapomenout na koncích nakrojit. Ryby se doporučuje potírat olivovým olejem během celého opékání, můžeme je také naplnit směsí másla a bylinek, cibule a citronové šťávy. Pokud se rozhodneme grilovat mleté maso, promícháme ho s kořením a spojíme žloutkem. Je možné přidat i trochu strouhanky. Ani vegetariáni se nemusejí cítit ošizeni. Opékat se dá i zelenina, houby nebo třeba ovoce.
Jak servírovat Při grilování nejde zdaleka jen o jídlo, je to malá společenská událost. Pozornost tedy musíme věnovat i přípravě stolu a servírování. Stůl by měl být umístěn na stinném místě a neměly by na něm chybět nápoje. Dobré víno, minerálka nebo i pivo, to vše k opékání patří. Můžeme připravit i jednoduchý předkrm: nakrájenou mozzarellu s rajčaty a bazalkou nebo mísu ovocného salátu. Rozhodně nesmíme zapomenout na pečivo. Při večerním barbecue mějte v záloze deky a přehozy, kdyby se ochladilo.
Dámy, na slovíčko Na barbecue party je hostitelem muž. Vítá příchozí sklenicí dobrého vína a celý čas se u grilu stará o hladký průběh opékání. Žena pouze připraví tabuli a po zbytek večera se dobře baví.
Zásady správného grilování 1/ Maso před grilováním nejméně půl hodiny marinujeme ve směsi oleje a koření. 2/ Uzeniny je třeba naříznout, aby během grilování nepopraskaly. V průběhu grilování je můžeme potírat směsí oleje s grilovacím kořením pro zvýraznění chuti. 3/ Gril musí mít správnou teplotu. Dřevěné uhlí necháme prohořet, až je na povrchu popelavé. 4/ Rošt je nutné potřít před grilováním olejem nebo sádlem, pak se nelepí. 5/ Aby maso zůstalo šťavnaté, musí se nejprve prudce opéct , a pak zvolna grilovat dozlatova. 6/ Během opékání je dobré potírat maso marinádou. Nevysuší se a bude mít křupavou kůrku.
Hovězí steak z pravé svíčkové se salátem a bramborou pečenou v soli Z pravé hovězí svíčkové ( nejlépe z mladého býka ) uřízneme větší steak, ochutíme drceným pepřem, hrubou mořskou solí, dále můžeme potřít marinádou připravenou z rozpuštěného másla, olivového oleje, na plátky nakrájeného česneku ( ten lehce orestujeme ), nasekané ploché petržele, drceného černého pepře a mořské soli. Steak grilujeme nejlépe dorůžova ( medium ).
Vepřová panenka prokládaná slaninou podávaná se salátem lollo biondo a bramborou pečenou v soli Vepřovou panenku odblaníme a protkneme slaninou nakrájenou na tenké špalíčky. Lehce osolíme a během grilování můžeme potírat stejnou marinádou jako hovězí steak. Při podávání zdobíme kytičkou bílých a červených salátů ochucených balsamicovým dresinkem. Doporučujeme doplnit rokfórovou nebo tatarskou omáčkou.
Pro vaši bezpečnost 1/ Ověřte, zda stojí gril rovně. 2/ K rozdělání ohně v žádném případě nepoužívejte líh ani benzin. 3/ V uzavřeném prostoru smíte grilovat pouze v případě, že máte elektrický model grilu. 4/ Gril nikdy nepřemisťujte, dokud je uhlí žhavé. 5/ Hlídejte děti, aby si hrály z dosahu grilu i podpalovacích prostředků.
Pro vaše zdraví 1/ Používejte dřevěné uhlí, šišky obsahující množství pryskyřice. 2/ Negrilujte příliš tučné potraviny a nepřidávejte příliš oleje. 3/ Umístěte rošt co nejvýš nad žhavé uhlíky. 4/ Nevystavujte potraviny přímým plamenům. 5/ Drůbež je možné předpéct v troubě. Špatně propečené kuře může obsahovat salmonely.
Kontakty: IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; OBI, Ústřední 326, Praha 10-Štěrboholy, tel.: 267 900 211; RÖSLER PRAHA, Záběhlická 127/28, Praha 10, tel.: 272 650 909, fax: 272 651 046; WINSTON INTERNATIONAL, Hudcova 78, Brno, tel./fax: 541 513 261; BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 598, fax: 495 510 599; LORENZI GROUP CZ, Strojírenská 259, 155 21 Praha 5, tel.: 257 951 400;
text: Jiří Pánek foto: archiv |
Budoucnost přeje alternativním zdrojům energie
|
|
Využívání alternativních neboli obnovitelných zdrojů energie (OZE) se postupně stává součástí života moderní společnosti. Je to zcela logický důsledek vyčerpávání dosavadních zásob pevných paliv a zatěžování životního prostředí, které vyplývá z jejich těžby a zpracování. Také je již nyní vcelku nabíledni, že orientace na alternativní přístupy nebude jen záležitostí těch, jimž je vlastní zasvěcený vztah k ochraně životního prostředí. Legislativní a ekonomické nástroje směřují k tomu, že bude výhodné se těmito otázkami zabývat a alespoň rámcově se v nich orientovat v podstatě pro každého z nás. Mimo jiné i vzhledem k blížícímu se vstupu České republiky do Evropské unie.
Trendy v EU Pro země EU již platí v této oblasti konkrétní směrnice určující nutný podíl alternativních zdrojů na celkovém energetickém potenciálu, zároveň jsou pochopitelně zavedeny příslušné dotace. I pro nás bude stěžejní zejména závazek Evropské komise zvýšit do roku 2010 podíl obnovitelných zdrojů na pokrytí celkové evropské energetické spotřeby na 12 % (týká se jak domácností, tak průmyslu, dopravy atd.). V případě pokrývání dodávek elektřiny je závazek podílu obnovitelných zdrojů ještě vyšší – 22 %. Česká republika se již zavázala k podílu 8 % elektřiny z OZE na tuzemské spotřebě v roce 2010.
Zatím zaostáváme Dotační programy již přinesly své ovoce: zejména například v Německu a Dánsku využívání alternativních zdrojů utěšeně narůstá. Ale i ostatní země EU se v tomto ohledu snaží, seč mohou, a nechávají nás daleko za sebou. Ačkoli jsou totiž OZE všeobecně považovány za východisko z globálních problémů změny klimatu, do letošního roku byly u nás zastoupeny pouze 2% podílem na spotřebě primárních energetických zdrojů a na spotřebě elektřiny 3,2 %. Lze ale očekávat, že se bezesporu stane ekonomickou motivací pro využívání alternativních technologií zvýšení cen dosud běžných energií. O tom, že k tomu dojde, není nejmenších pochyb.
Z uvedených důvodů bychom vás i v následujících číslech našeho časopisu chtěli informovat o jednotlivých typech alternativních zdrojů, jejich využití, ekonomických i jiných výhodách či nevýhodách. Cílem tohoto úvodního článku je i pro zájemce zcela nezasvěcené nastínit, co všechno vlastně alternativní zdroje zahrnují, jaká je konkrétní nabídka…
Jaké jsou varianty
Nabídka pro jednotlivce i obce Alternativní zdroje uvedené v tabulce skýtají dosti širokou škálu konkrétních technologií a konkrétního využití, a to, dle možností, jako zdroje hlavního nebo jen doplňkového. Blíže se jim budeme věnovat v následujících číslech. Nyní se spokojme alespoň s hrubým členěním týkajícím se hlavně toho, co si můžete pořídit jako jednotlivec, a co by bylo záhodno podpořit například v rámci celé obce nebo regionu. Nejprve se zaměřme na to, co nás může zajímat jako jednotlivce.
Biomasa Jednotliví majitelé rodinných domků mohou pohodlně používat k vytápění biomasu. K dispozici jsou rozmanité typy kamen a krbů, detailně propracované v zájmu co nejvyšší efektivity i estetičnosti, takže se stávají přirozenou součástí komfortního bydlení. Pro laiky bude jistě nejbližší spalování dřeva ve formě odpadu z lesní činnosti, který je poté zpracován do rozmanitých forem. Jsou však i jiné podoby, k nimž se v některém z příštích čísel časopisu vrátíme.
Solární kolektory Tato varianta alternativních zdrojů je zatím u nás nejznámější. Nejčastěji se zatím používá především k ohřevu vody a jako doplňkový zdroj vytápění. Právě solárním systémům se budeme věnovat v následujícím čísle.
Větrné elektrárny Mezi malé větrné elektrárny určené pro domácnosti se obvykle řadí zařízení s maximálním výkonem do 15 kW. Nejsou ale dostatečně ekonomické, takže se příliš nevyužívají.
Tepelná čerpadla V mnoha ohledech je lze považovat za způsob vytápění, který je vzhledem k efektivitě i návratnosti investic hoden patřičné pozornosti. Dočtete se o něm v říjnovém čísle.
Výzva pro obce Využití alternativních zdrojů skýtá nové šance i pro větší celky, zejména obce. Proto by jejich obyvatelé měli být informováni, jaké návrhy jsou pro ně vhodné. Například obecní výtopna na biomasu se hodí všude tam, kde je snadný přísun paliva a zejména v obcích, které dosud nebyly plynofikovány. I na obecní úrovni lze ale využívat také solární systémy, malé vodní a větrné elektrárny, čerpadla – například velká část Stockholmu získává energii z moře díky jedinému obřímu čerpadlu.
Přístup státu Česká republika zatím zvláštní zákon o obnovitelných zdrojích nemá, jeho přípravu však vláda vzhledem k požadavkům EU přislíbila. Veškeré podpory upravují obecnější právní normy. Podle nich například mají provozovatelé vyrábějící elektřinu z obnovitelných zdrojů (za předpokladu splnění technických podmínek) právo na přednostní připojení k síti, které jim nemůže být odepřeno ani z důvodu nestálého výkonu způsobeného přírodními podmínkami, což se týká v první řadě malých vodních a větrných elektráren.
Hlavní dotační programy zajišťují Česká energetická agentura a Státní fond životního prostředí. Ve srovnání se zeměmi EU však dosud radikálnější kroky podporující využívání alternativních zdrojů – ať už se týká podniků nebo jednotlivců – učiněny nebyly. Doufejme, že bude brzy zjednána náprava. V roce 2002 byly alespoň stanoveny minimální výkupní ceny (viz tabulka).
Minimální výkupní ceny el. energie z obnovitelných zdrojů
V dalších číslech se budeme detailněji zabývat možnostmi využití konkrétních alternativních zdrojů, popisem jejich fungování, ekonomickými aspekty včetně cen, návratností investic. Průběžně budeme také uvádět kontakty na dodavatele.
Kontakty: EkoWATT Středisko pro obnovitelné zdroje a úspory energie www.ekowatt.cz, www.energetika.cz (redakce uzavřela dohodu o využití informací z publikací, které tato společnost vydává) Hnutí Duha (zejména publikace Jak využívat obnovitelné zdroje energie) Termo Komfort, s. r. o. Cejl 44, 602 00 Brno tel.: 545 141 702, fax: 545 142 567 e-mail: info@termokomfort.cz, www.termokomfort.cz
text: Ivana Vajnerová foto: archiv EkoWattu a firem Poulek Solar |
Řemeslo je nejlepší základ
|
|
Jaroslav Pech si své učňovské minulosti velmi váží. Tehdy vstřebal hodně znalostí o metodách zpracování různých dřev, naučil se všechny konstrukční spoje a tříbil si vkus na designech Vlastimila Tesky, který v té době v Hikoru vyráběl své skulpturální židle. Mladý truhlář se začal zajímat o design nábytku jako samouk – četl odborné publikace o stylech, osahával si nábytek vyrobený řemeslníky v minulosti a nevynechal žádnou příležitost, kdy mohl získat nějakou informaci či dovednost spojenou se zvolenou cestou.
Kdy a pod vlivem jakých okolností jste se rozhodl osamostatnit? Měl jsem možnost vybudovat si v Písku vlastní truhlářskou dílnu se slušným vybavením a kupodivu zákazníci hned od počátku nechtěli jen něco vyrobit, ale také poradit jak nábytek v interiéru rozmístit, pak začali žádat jednotlivé účelové kusy a nakonec si přáli zařídit celý interiér. Navrhování interiérů se tak stalo mou hlavní doménou, a protože při realizacích používám výhradně své vlastní věci, začal jsem někdy v roce 1998 pod značkou Just propagovat svůj design.
Jaký výtvarný názor zastáváte? Vyvíjel se nějak? Vždycky mě fascinovala krása jednoduchých tvarů a hra světla a barev – například ve stolku Vlna se tvarově prolíná hranol s obloukem, jednoduchý stolek Kafíčko ozvláštňuje vlastně jen kombinace materiálů. Vyhraněný výtvarný názor nemám, ale mám rád 60. léta minulého století a modernismus, který má ducha. Na módní výstřelky si nepotrpím, i když některé mě zaujmou. Když se mi něco líbí, musí to mít duši.
S jakými materiály pracujete rád a proč? Odmítáte některé? Nejradši mám přece jen dřevo, protože je tak tvárné, teplé a příjemné na omak. Ale rád ho kombinuji a baví mě si prakticky osahávat i jiné, mně třeba dosud neznámé materiály. Rád zkouším, co zajímavého by se z nich dalo vytvořit. Materiál je někdy pro tvar určující a někdy zase známý objekt vypadá úplně jinak v netradičním materiálu. Volím materiál až podle zadání a hlavně podle prostředí a použití zadaného prvku. Neodmítám žádný – navrhl jsem výrobky z keramiky, hodně začleňuji sklo, nerezový plech, ušlechtilý i umělý kámen. V poslední době mě zaujala práce s obyčejným černým plechem v kombinaci se dřevem a láká mě i plast.
Co považujete při své práci za nejdůležitější? Co se vám na ní líbí a co vám připadá obtížné? Nejdůležitější je pro mě spokojenost zákazníka, ale musím být také spokojen sám se sebou. Všechno, co opouští naši dílnu, musí být opravdu praktické, kvalitně vyrobené a pěkné na pohled. Na své práci oceňuji právě tu rozmanitost, protože dělám stále něco nového, rád objevuji další možnosti a překonávám překážky. Obtížné mi někdy připadá skloubit všechno dohromady. Dobře se mi ale dělá pod přiměřeným stresem, když vím, že něco musí být brzy hotové, pak začne moje hlava skvěle fungovat.
Co byste chtěl ve svém oboru dokázat? Jaké máte plány? V tuto chvíli je můj nábytek ke koupi v Praze v Sázavské ulici v prodejně svítidel Williams. Samozřejmě bych měl jednou rád své vlastní malé interiérové studio a chtěl bych zde prezentovat celé kolekce původního nábytku. Možná to zní neskromně, ale rád bych vytvořil pod značkou Just styl, který se bude líbit dnes i v budoucnosti, a provedení bude tak kvalitní, že můj nábytek bude sloužit několika generacím.
Kontakty: JUST, Stará Dobev 17, Písek, tel./fax: 382 211 110, 777 165 190, WILLIAMS, Sázavská 30, Praha 2, tel./fax: 222 512 364
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Africká fialka – Saintpaulia
|
|
Jelikož má ráda hodně světla, tak jí dopřejte umístění na vhodném místě, avšak ne na přímém slunci. Fialku zalévejte zásadně do misky, aby se listy ani krček nenamočily. Zálivka musí být pravidelná, dbejte ovšem na to, aby voda nestála na dně misky, jinak kořínky plesnivějí. Africká fialka kvete vlastně celý rok a její květy neopadávají.
Když ale chcete, aby byly plnější a početnější, můžete fialce naordinovat šestitýdenní odpočinek. To znamená, že ji dáte do místnosti s teplotou kolem 12 až 15 °C a zaléváte jen jednou týdně – takovým dietním opatřením však květina může procházet jen jednou v roce. Její květy mohou být růžové, bílé, červené až fialové. Pěstitelé fialek vědí, že kromě zmíněných barev mohou být květy i dvoubarevné, jednoduché či plnokvěté. Fialky působí velmi pěkně ve skupinkách, zvláště pokud je tvoříme z různobarevných květů.
Zdravá fialka Abyste docílili zdravého vzhledu, musíte dodržet několik zásad. K udržení vlhkého prostředí poslouží miska naplněná vodou. Častější způsob – je rosení listů, ale dbejte na to, aby se na listech nedržela voda. Pro fialku je velmi důležitý čistý, nikoliv studený vzduch.
Jak je množit Nejběžnější je množení listovými řízky během roku. Používejte jenom zdravé a pevné listy z růžice. Řapík se krátí na dva až čtyři centimetry šikmým řezem. Zakořeňování trvá tři až šest týdnů. Během této doby se vytvoří kořeny, které musí být minimálně patnáct centimetrů dlouhé.
Vhodné umístění Ideální je okenní parapet orientovaný na sever, případně na východ.
Jak zalévat? Odstálou vodou v pokojové teplotě pravidelně 2x týdně do misky květináče. Tekutou výživu používejte od března do srpna každé 2 až 3 týdny.
Pozor! Fialka nemá ráda průvan a výpary. Zemina by měla být mírně kyselá, lehká a kyprá.
Kontakt: OD HASSO, Breitcetlova 6, Praha 9, tel.: 737 912 282, 281 914 443, fax: 224 250 657
text: Lenka Kopecká foto: Pavel Vítek, Jindřich Zelený a archiv |
Materiály pro stavbu 3/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Materialy/3_04/03_04Obsah.pdf
Kam se který hodí?
|
|
Pokud máte v kuchyni dost místa a dbáte na design, pak si takovou radost klidně dopřejte. Komínový odsavač koupíte už za ceny od 5 000 korun. Je však pravda, že za stejnou cenu koupíte podstavnou nerezovou digestoř se dvěma motory, která nezabere tolik místa, bude mít podobný výkon a vaši uměleckou duši také nezraní.
Pro komín omylem? „Hodí se nám jenom komínová digestoř,“ oznámila mi známá. Navedl jsem ji na nejpěknější designové kousky, které se prodávají včetně dálkového ovládání v kombinaci kovu a skla. Po nahlédnutí do ceníku mě však zchladila konstatováním, že komínovou digestoř potřebuje jen proto, že nemá možnost zplodiny odvést jinudy než stropem. Tato příhoda slouží jako doklad toho, že mnoho kupujících zatím nepostřehlo, že možnost odvětrání už dávno není hlavním kritériem pro výběr kuchyňského odsavače. Prakticky všechny dnes prodávané výrobky nabízejí možnost volby mezi odvětráním do komína a takzvanou recirkulací, kdy zplodiny procházejí přes uhlíkový filtr a do místnosti se vrací čistý vzduch.
Co komín potřebuje V první řadě místo. Nejběžnější modely jsou určeny pro použití ke stěně. Vyrábějí se v šířce 60 cm, kdo však chce nechat komínový odsavač vyniknout, neměl by šetřit místem pro horní skříňky a zvolit 90centimetrové provedení. Někteří výrobci sice nabízejí drátěný program, který kolem komína vytvoří police, nelze však s nimi vážně počítat pro uskladnění nádobí. Už jen proto, že do otevřených polic se dost práší a z vaření se navíc do prostředí dostávají výpary, které by vaše ozdobné hrnky brzy potáhly vrstvou mastnoty. Samotný komínový odsavač bývá teleskopický a je možné ho libovolně vysunovat tak, aby v ideálním případě dosáhl až do stropu. Výrobci počítají s běžnou výškou stropů do necelých tří metrů, pokud však někdo bydlí ve starém činžovním domě s vysokými stropy, bude si muset u výrobce objednat výsuvný díl zhotovený na míru. Problém v tomto případě mů-že nastat u takzvaných ostrůvkových odsavačů. Podle prodejců se pak komín stává součástí nosné konstrukce a příliš dlouhý kus výsuvné části nezajistí potřebnou stabilitu komínu, takže se může stáčet kolem vertikální osy.
Podstavnou, či vestavnou? S vestavbou digestoře ve velké většině případů nenaděláte velkou parádu. Podstavné typy v drtivé většině případů mívají jeden motor a výkon od 230 do 300 m3/h. Typizované rozměry však umožňují montáž pod horní skříňku speciálně zkrácenou tak, aby se dolní hrana odsavače pohybovala zhruba 65 cm nad varnou deskou sporáku. To znamená, že takový odsavač dokonale zapadne do „hradby“ okolních skříněk. Vestavné typy nabízejí dvě základní varianty. Samotná deska s tukovým, případně i uhlíkovým filtrem kopíruje spodní hranu horních skříněk. Motor je pak schovaný v jejím nitru s tím, že zabírá dolní část horní skříňky. Na trhu najdete dvě základní modifikace – buď se odsavač zapíná teleskopickým výsuvem filtru samotného, anebo může jít o pevné provedení zapínající se klasickým vypínačem. Zatímco tyto varianty ještě nabízejí alespoň částečné zachování prostoru v horní skříňce, provedení, kdy je digestoř zcela schovaná za dvířky a zapíná se vyklopením dvířek směrem vzhůru, zabere skříňku celou.
Shrnutí Výhody a nevýhody vestavné a podstavné varianty se tedy nabízejí samy: podstavný přístroj zabere nejméně místa, nabízí ale i nejmenší výkon. Jeho design často nebývá příliš atraktivní, zato cena se pohybuje od 1 500 korun. Vestavné typy zaberou více místa, do prostoru je ale možné vměstnat i dvoumotorové (a tedy i výkonnější) provedení. Jsou integrovány do linky a jsou typickým příkladem užitečného a výkonného domácího pomocníka. Komínové digestoře tvoří samostatnou kategorii. Uplatní se tam, kde je záměrem architekta, aby se staly dominantou prostoru. Kdo je použije, nemusí počítat s každým centimetrem úložného prostoru, odměnou za tento handicap (a většinou i podstatně větší finanční investici) je kuchyň, kterou návštěva rozhodně nepřehlédne, a ve velké většině i vyšší výkon odsávání.
Věděli jste? – Výkon odsavače nad 600 m3/h snižuje teplotu hrnců a prodlužuje vaření. – Výkon odsavače by měl asi 10x převyšovat objem odvětrávané místnosti. – Odsavač by se měl pustit už dvě minuty před začátkem vaření, aby nastartoval cirkulaci vzduchu v místnosti směrem do odsavače. – Příliš utěsněná místnost (například některými eurookny) snižuje účinnost odsávání. – Účinnost odsávání snižuje také uhlíkový filtr, proto volte digestoř s výkonovou rezervou.
Kontakty: ČEKO ELEKTRO (CATA), Dlážděná 236, Broumov, tel.: 491 523 763; ELICA, Svatoslavova 554/1, Praha 4, tel.: 241 744 195; INCOS ALFA (BEST), Na Petynce 38, Praha 6, tel./fax: 233 356 021, PROMTINVEST, Vnitřní 6, Žďár nad Sázavou, tel.: 566 630 160,
text: Marek Burza foto: archiv |
