|
|
O design se začal zajímat už během studií, kdy v ateliéru Navrhování interiéru a výstavnictví pod vedením docenta Jiljího Šindlara připravil první prototypy nábytku, blíže se seznámil s pravidly a nejrůznějšími možnostmi přístupu k zařizování. Startovací motory pro jeho interiérovou tvorbu byly zažehnuty, stačilo už jen přidat plyn.
Zlaté české ručičky Velmi brzy si uvědomil, že cena zahraničního nábytku je zpravidla neúměrná, a tak našel firmu, která na základě jeho návrhu nábytek vyrobila. Zpočátku to bylo jen několik kousků, zejména pro přátele, díky kreativním nápadům a kvalitnímu provedení se klientela začala rozšiřovat.
Tím se zvětšilo i pole působnosti, vedle jednotlivých solitérů přibyly návrhy místností, části interiéru a posléze celých bytů a domů. Během krátké doby si sice vytvořil vlastní designérský rukopis zachovávající určitý styl, jeho tvorba je však různorodá. O ní a dalších věcech jsme si povídali v jedné pražské kavárně.
Kde nacházíš inspiraci pro své návrhy? Všude kolem sebe. Několik let odebírám zahraniční časopisy s architekturou, jezdím na mezinárodní veletrhy nábytku a zúčastňuji se setkání mladých začínajících návrhářů. Nasávám atmosféru a přenáším ji do své tvorby. Inspirující je pro mě rovněž část historie, zejména myšlenky slavného architekta Le Corbusiera, jehož poselství si velmi vážím.
Co tě nejvíc baví při zařizování? První fáze, kdy se seznamuji s klientem. Naslouchám jeho přáním a o nich pak přemýšlím a hledám nejlepší řešení. Každý člověk je jiný, takže i návrh nikdy nemůže být stejný. Někdo preferuje vzletný styl, někdo určitý prvek okázalosti. Fascinuje mě různorodost.
Z čeho vycházíš na začátku každé realizace? Důležité je přání investora. To je stěžejní a od něho se odvíjí vše ostatní – můj názor, možnosti daného prostoru i jeho genia loci.
Vidíš posun ve své práci? Rozhodně, každý se přece vyvíjí. Myslím, že nejdůležitější je běžná praxe. Čím víc realizací, tím víc zkušeností. Zatímco jsem na začátku své činnosti našel jedno nebo dvě řešení, dnes jich najdu mnohem víc. Dokážu také mnohem lépe reagovat při konzultaci s klientem.
Jak tě berou investoři coby mladého designéra? Začátky byly pro mě těžké, nebyl jsem totiž zcela připravený přijímat kritiku. A ta je v mé práci docela běžným jevem, připravujete-li pro někoho nábytek či zařizujete interiér, musíte vnímat jeho názory a do určité míry se jim podřizovat, případně klienta orientovat určitým směrem. Dnes kritiku beru jako přínos.
Své návrhy realizuješ u českých firem. Jsi s jejich prací spokojen? Hodně to záleží na jejich vybavení. Koncem devadesátých let ještě neměly dostatečně připravenou technologii výroby, což se častokrát projevovalo na konečném výsledku. Dnes už je to mnohem lepší. Troufám si říct, že leckteré české výrobky jsou co do kvality lepší než některé zahraniční kousky. Český národ je šikovný.
Jaké materiály rád používáš? Nejvíc sklo a kov. Jsou neutrálně zbarvené, takže interiér lze doladit pomocí doplňků, textilií apod., které lze časem změnit. Oba materiály rád kombinuji se dřevem.
Začal jsi jako absolvent vysoké školy a dnes po relativně krátké době máš za sebou hezkou řádku realizací. Je něco, co bys chtěl vzkázat začínajícím návrhářům? Maximálně zúročte svá studia, realizujte své sny a nebojte se. Alespoň to zkuste, na světě jsme jenom jednou.
Čestmír Huf – narozen 24. 9. 1974 ve Zlíně, vystudoval fakultu architektury v Brně – 2000 účast na workshopu v Kolíně nad Rýnem – 2000 účast na workshopu ve Vídi – 2001 účast na Satellite – eorkshop v Miláně
Kontakt: ČESTMÍR HUF, Hilmarova 979/2, Praha 5, tel.: 604 657 131
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Blog
Zlatý střední proud
|
|
Když si všímáte venkovského bydlení v západních částech Německa, nelze přehlédnout všudypřítomný smysl pro řád a preciznost. Architektonický vývoj zde nebyl narušený žádnými pokusy o takzvanou socialistickou výstavbu vesnice. Očividný respekt k lidovému stavitelství pak ve většině případů nepřerostl v nekritické a nelogické přebírání různých dekorativních detailů, které někdy dokážou poničit vzhled i jinak příjemné stavby.
Podsklepený rodinný dům nedaleko Norimberku, kam majitelé dojíždějí za prací, potvrzuje, že stavby na bavorském venkově mají většinou konzervativní tvář. Sedlová střecha částečně přechází v pultovou, ložnici a dva dětské pokoje v podkroví prosvětlují jednoduché vikýře. Jejich tvar je charakteristický pro tvorbu studia, které vede architektka Christa Lotze: při pohledu z boku připomínají trojúhelník, jehož pomyslná přepona tvoří hranu okenního otvoru. Obdobné řešení se objevilo i u domu Hopfenberg, který jsme představili v čísle 3/2003.
Dřevo v interiéru Nápaditě vyřešený exteriér domu působí svěžím dojmem: kombinace lícového zdiva, tmavě mořeného dřeva a červených tašek příjemně ladí s okolní zelení.
Vnitřní prostor rytmizují výrazné tmavé stropní trámy a krokve, kontrastující s obkladem ze světlých palubek. Obývací pokoj je spojený s jídelnou, do níž vniká světlo i z prosklené zimní zahrady.
Z obývacího prostoru lze francouzskými dveřmi projít do pergoly. Až její sloupy porostou popínavými rostlinami, bude toto lehlé loubí pro chvíle odpočinku přirozeně a vzdušně zastíněno.
Hledat netradiční, nebo dokonce extravagantní rodinné domy nemá v Bavorsku smysl. Tamní krajině ale rozhodně nechybí to, co čeští architekti někdy označují jako „kvalitní většinovou stavební produkci“ – tedy vkusné, nepředražené domy pro střední třídu.
Architektka: Německá architektka Christa Lotze (1947) vystudovala architekturu na univerzitě v Kasselu i na tamní vysoké škole výtvarných umění. Od roku 1985 vede vlastní ateliér. Kromě tvorby rodinných domů se věnuje také návrhům administrativních a průmyslových staveb.
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer |
Místo bez hranic
|
|
Takovou kuchyň většinou oddělují od obývacího pokoje dveře. Naše představy se rozplynou, podíváme-li se na minimalistickou kuchyň navrženou Ing. arch. Ivanou Dombkovou. Nejprve vás upoutají rozlehlé prostory, které vznikly na půdě někde uprostřed Prahy. Pak vaše oči zcela jistě ustrnou na červené digestoři.
Půdní prostory Základním předpokladem k tomu, abyste se v bytě po jeho rekonstrukci cítili spokojeně, je absolutní shoda s architektem – zde je patrná. Potvrzuje to i fakt, že požadavek majitelů – zachovat podobu půdního prostoru – byl do detailu splněn. Přestože byl projekt limitován šikmou střechou, statikou domu, metráží, omezenou instalací oken (jedná se o památkově chráněnou oblast), vznikl nakonec z půdy veliký prosvětlený byt, kde je radost pobývat.
Jak využít původní trám? Šikmé stěny jsou pozůstatkem půdy a jistým způsobem mohou omezovat pozitivní dojem z volného prostranství. V tomto případě tomu tak není, tady majitelé mohou pobývat ve dvou patrech. A protože do jejich požadavků patřilo zachovat ráz půdy, došlo tady k unikátnímu řešení, kdy dokonce jeden půdní trám prochází kuchyňskou pracovní deskou. Nápad vznikl částečně i pod tlakem památkového ústavu. Mnohé krovy jsou chráněným objektem, tudíž se nemohou nahrazovat různými ocelovými konstrukcemi. Proto je lepší, jako v tomto případě, trámy dokonale „vyčistit“ speciální technologií, ošetřit přírodními materiály a ponechat je přiznané. Nebo je využít jako designový prvek. Trámy tohoto půdního prostoru prošly kartáčováním a následným bělením a získaly tím na kráse, která je navíc originální.
„Čočka“ na střeše Dalším přáním majitelů bylo zachovat ráz volného prostranství a k tomu pustit dostatek světla, aby se byt opticky zvětšil.
Většina půdních prostor bývá nesmyslně rozškatulkována na malé „komůrky,“ znehodnocené šikminami danými sklonem střechy. V tomto bytě naopak došlo k tomu, že uzavřené jsou pouze koupelny a toalety. Oddělení jednotlivých zón se dá dosáhnout pomocí mobilních stěn a úložných modulů, nehledě na to, že do volného prostoru lépe proniká světlo. Okno nad pracovní plochou kuchyňského stolu propouští nejen denní světlo, ale zároveň je v něm nainstalováno umělé osvětlení. Působí příjemně, a večer navíc přirozeně. V podstatě jde o „čočku“ umístěnou na střeše, která pomocí zrcadlového tunelu přenáší denní světlo přes dutý prostor mezi podhledem a šikminou.
Dvanáct steaků najednou V tomto půdním bytě je nejdůležitější obývací prostor a jídelní kout. V této kuchyni se „jenom“ vaří. A aby pohled na různé spotřebiče nenarušil celkový dojem, nechali si majitelé veškerou techniku zabudovat do stěny za pracovním stolem. Tam se vešly kávovar, myčka, trouba, mikrovlnná trouba, chladnička, mrazák a navíc výsuvné úložné prostory na potraviny. Materiál zvolili přírodní – bělený dub kombinovaný s mořeným dubem, kerrock, travertin a některé nerezové prvky. Například stěna u dřezu je obložená nerezovou ocelí. V pracovní desce kuchyňkého „ponku“ je zabudována steaková plotýnka o rozměru 30 x 60 cm, na které se dá připravit až 12 třistagramových steaků najednou.
Červená „krabice“ Celý byt je laděný v krémových barvách (bělený dub, malba na stěnách) v kontrastu s tmavě mořeným dubem a skleněnými plochami. Kontrastním bodem i uměleckým prvkem této kuchyně, se stala červená „krabice“ – digestoř.
Schody do „nebe“ Schodiště, které zapadá do celkového koloritu bytu, vede do horní ložnicové části s pracovnou, druhou koupelnou, toaletou a terasou, ze které je výhled na pražské panoráma.
Kontakty: BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 598; DONLIČ INTERIER, Ing. arch. Ivana Dombková, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850
text: Kateřina Kaločová foto: archiv firmy Donlič Interier |
Probuzená krasavice
|
|
Čtyřpodlažní činžovní vila v pražských Strašnicích se už v době svého zrození – v roce 1913 – mohla pochlubit nadčasovým dispozičním řešením i exteriérem, připomínajícím spíše pozdější stavby z dvacátých let. Dlouhá desetiletí provozu však na elegantním domě zanechala své stopy, a tak se současní majitelé před několika lety rozhodli budovu kompletně rekonstruovat. Od začátku přitom počítali s tím, že vila začne po přestavbě sloužit jako penzion.
Účelná dispozice Úvodní studii vypracovali – jako podklad pro zpracování prováděcí projektové dokumentace – architekti Jiří Pelcl a Jakub Velický. Při zachování původního charakteru se jim podařilo stavbu přizpůsobit požadavkům investorů. Do suterénu umístili jídelnu, přípravnu jídla, garsoniéru pro personál, kotelnu a sklady. Z parkovací podesty do objektu vchází zaměstnanci. Vstup pro hosty se nachází v přízemí, stejně jako recepce a společenská hala. Prosklenou halou jsou od ní odděleny tři dvojlůžkové pokoje. Prostor prvního patra vyplňuje dalších pět pokojů. Všechny přitom disponují vlastní toaletou, sprchovým koutem, vysoušečem vlasů, rádiem a televizorem se satelitním příjmem, telefonem s ISDN připojením, skříňovým trezorem a minibarem. Pro dlouhodobější pobyty jsou vhodné dva apartmány v podkroví s vlastními kuchyňskými linkami. Náročnější hosté ocení, že součástí jednoho z nich je prostorná terasa s výhledem na Prahu.
Harmonická barevná spojení Osobitou tvář vtiskla vile výtvarnice Miloslava Nievaldová. Už z ulice dům upoutá výraznou bílou fasádou, která příjemně kontrastuje s tmavě šedým břidlicovým obkladem. Okenní i dveřní otvory lemuje lehce nafialovělé ostění, které kromě své dekorativní funkce chrání omítku v místech, kde trpí kvůli tepelným výměnám. Miloslava Nievaldová dobře ví, jak významnou úlohu hrají při řešení vnitřních prostorů stavby barvy a světlo. Vila přestavovaná na penzion přitom představuje úplně jinou úlohu než klasický rodinný dům. Každý host má přece jiný vkus, a kdyby si byly pokoje podobné, nemohli by si zákazníci vybrat ten, který jejich estetickému cítění nejvíce vyhovuje. To však není tento případ. Pokud máte rádi neutrální a uklidňující kombinace bílé, lila a nebesky modré barvy, přijdete si na své stejně jako ti, kteří preferují spíše příjemně dráždivější odstíny cihlové. „Ráda bych, aby se hosté vraceli i proto, že chtějí zkusit jinak barevný pokoj,“ dodává Miloslava Nievaldová. Harmonická barevná spojení vhodně doplňují poeticky laděné autorčiny obrazy, vyvolávající pocity klidu a radosti. Inspiraci při zařizování vnitřku domu lze hledat v 60. letech. „Snažili jsme se ale o posun do současnosti,“ upozorňuje autorka. Původní schodiště S odstíny v interiéru ladí i podlahové krytiny, i když byly vybírány i s ohledem na své užitné hodnoty. Marmoleum vyniká dlouhou životností, nepropálí je ani hořící cigareta a přitom esteticky působí velmi dobře. Teraco – litá broušená betonová dlažba – rovněž snese vysoké provozní zatížení. Při zařizování interiéru se autorka musela přizpůsobit již daným rozvodům elektřiny. Design nábytku realizovala společně s Vítězslavem Máchou. Zahradu navrhla Bronislava Nepimachová. Investoři projevili veliký cit a smysl pro historii i architekturu daného objektu, když zachovali původní žulové schodiště, které nechali chemicky vyčistit. Na zídce u schodiště spatříte další ukázku tvorby všestranné výtvarnice Miloslavy Nievaldové, tentokrát ze sklářské oblasti. Vystavené vázy vyzařují pozitivní energii. Uklidňující vibrace návštěvníkovi opět připomenou, že se ocitl v domě, jehož počátky sahají až do doby pozdní secese.
To platí i o její architektonické prvotině, exteriéru a interiéru penzionu v pražské Révové ulici.
Kontakty: Atelier Pelcl, Prof. arch. Jiří Pelcl, Arch. Jakub Velický, Farského 8, 170 00 Praha, tel./fax: 220 878 869, e-mail: atelier@pelcl.cz, www.pelcl.cz; Mgr. Miloslava Nievaldová – ateliér, Ruská 26/566, 101 00 Praha 10-Vršovice, mobil: 604 404 506, e-mail: miloslava.nievaldova@seznam.cz; MK STUDIO DESIGN, s. r. o., návrhy interiérů, výroba nábytku, Chopinova 2/1533, 120 00 Praha 2, e-mail: macha@mkstudio.cz, www.mkstudio.cz; Villa Révová, Révová 15, 101 00 Praha 10, tel.: 274 021 290-5, fax: 274 021 299, e-mail: info@villarevova.cz, www.vilarevova.cz
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer |
Materiály pro stavbu 4/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Materialy/4_04/Obsah.pdf
Dům snů
|
|
Majitel od počátku záměrně koncipoval dům velkoryse. Nechce se totiž už nikdy stěhovat, a tak si v novém domově vytvořil naprostý komfort a pohodlí, které si hodlá maximálně vychutnat.
Slunce v domě „Ke spolupráci jsem byl přizván v okamžiku, kdy byla dokončována hrubá stavba. Než jsem začal pracovat na návrhu interiéru, musel jsem dispozici mírně upravit. Dovnitř vcházelo minimálně denního světla, takže jsem navrhl co největší okenní tabule a směrem do zahrady použil francouzská okna,“ řekl nám architekt Adam Slabý. Tím se interiér prosvětlil a zároveň propojil se zahradou. Rovněž byla upravena velikost některých místností v závislosti na běžném rodinném životě. Výsledkem je třípatrový dům se společenskou částí v přízemí, kde kuchyň nenásilně navazuje na nezvykle prostorný obývací pokoj, v patře se nacházejí čtyři ložnice a sociální zařízení, o patro výš vznikl prosklený ateliér, který poskytuje nejkrásnější výhled do okolní zeleně.
Výběr s rozmyslem Souběžně s prací na dispozici domu začal architekt navrhovat jeho zařízení. „Vše se odvíjelo od nábytku. Jeho pořizovací cena je nezanedbatelná, a tak bylo rozumnější ho nejprve vybrat a poté koncipovat interiér tak, aby ladil stylově, materiálově i barevně,“ objasňuje architekt svůj postup a prozrazuje, že majitel se jako jeden z mála chtěl o správnosti své investice přesvědčit, a proto navštívil mezinárodní veletrh nábytku Salone del Mobile, který každoročně probíhá v Miláně. „Přál si především kvalitní výrobky s nadčasovým tvarem. Na výstavě si jednotlivé kusy mohl vyzkoušet a ujistit se o správném výběru,“ dodává Aneta Rašovičová, majitelka interiérového studia Linea pura. Interiér je pojednán v teplých zemitých tónech, které vytvářejí útulnou a přívětivou atmosféru. „Nemám rád studený, neosobní design. Bydlení má být klidné a příjemné,“ vysvětluje architekt, který na klientovo přání často používal kámen. „Majitel pochází od moře, takže byl na mramor, travertin a další kameny zvyklý a uměl si je v interiéru představit. Navíc v kombinaci s designovými kousky působí důstojně a navozují pocit noblesy,“ dodává a s úsměvem přiznává, že spolupráce s mužem při takto pojaté realizaci má něco do sebe, protože ten se zpravidla nezajímá o druhotnou stránku věci, jakou je třeba způsob údržby.
Tradice versus současnost Lehký mužský styl je jemně podtržen geometrickými tvary, které se v jednotlivých místnostech opakují. Například v osvětlených podhledech, ve způsobu zapuštění krbové vložky do stěny. Strohé linie má také zvolený nábytek, hranaté jsou rovněž dekorativní prvky apod. „Odvolával jsem se na období třicátých let minulého století, jehož poselství je skutečně nenahraditelné. V té době byla žádoucí kvalita, tradice a poctivé řemeslo, což jsem se snažil promítnout i do tohoto domu. Jistou nostalgii této doby tu navozují zvolená svítidla,“ říká architekt, který vzhledem k majitelovu pracovnímu vytížení musel být vždy na jednání dokonale připraven. „Na konečném vzhledu interiéru se samozřejmě podstatnou měrou podílel i majitel, který v poslední fázi vybíral a rozhodoval o výsledku.“ Při mém odchodu dodává, že majitel je s výsledkem nadmíru spokojený a že po rušném dni se rád vrací do nového domova.
mantinely – tady to byla již hotová hrubá stavba –, ale vždy jsme našli řešení. Předem stanovené hranice jsem se v rozumné míře snažil posouvat. Myslím, že se nám tak společně podařilo vytvořit harmonický a kvalitní interiér domu, ve kterém se příjemně a pohodlně žije. Volil jsem takové prvky a materiály, které nepodléhají ani módě, ani trendům a uchovají si svůj nadčasový výraz. Světovou nábytkářskou elitu zastupovanou na našem trhu firmou Linea pura jsem kombinoval s nábytkem vyrobeným na míru podle mých návrhů. Cílem byla klidná pánská estetika a elegance. V současné chvíli dolaďujeme ještě detaily, – od uměleckých děl až po polštáře.
Kontakty: Architektonický ateliér ADAM SLABÝ (návrh interiéru), Újezd 26, Praha 1, tel.: 251 511 711, fax: 257 326 266; BRICK (truhlářské práce), Pražská 16, Praha 10, tel.: 281 017 334; DSK (stavební práce), Kolbenova 159, Praha 9, tel.: 266 033 819; KTC DVEŘE, Vinohradská 41, Praha 2, tel.: 222 252 526; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941–42, fax: 224 819 940
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Stylově, stroze a čistě
|
|
Tři koupelny, přitom každá trochu jiná Majitelé nechtěli, aby působily všechny tři koupelny stejně, zároveň se však chtěli vyhnout dekoračním prvkům. Vyřešili to následovně. Vybrali společně s architektem Martinem Frankem jeden materiál – slinutou keramickou dlažbu od firmy STAR GRASS, série Diamante v béžové barvě. Ta pak byla použita jako základ do všech tří koupelen ve spojení s jiným odstínem či barvou stejné série anebo v kombinaci lesku a matu. Například v koupelně pro hosty je matná podlaha s lesklými proužky, v druhé je použita zelená ve spojení lesku a matu a ve třetí je čokoládově hnědá barva.
Zrcadla rozšiřují prostor Zařizovací předměty zvolili tak, aby měly kruhový nebo oválný tvar. Z toho důvodu byla vybrána vana, která nemá rohy a je zasazena do obdélníkového tvaru zelené barvy. Stejně tak jsou osazena i dvě samostatná umyvadla stojící vedle sebe na kvádru skříňky, která je subtilní, bez dvířek, v kombinaci nerezu s ořechovým dřevem a pískovaným sklem. Velkou roli zde hrají zrcadla bez rámů nalepená na zdi. Neupozorňují na sebe, ale místnost rozšiřují. Důležité bylo vyvážit v prostoru míru teplých a studených barev. Teplé barvy zastupuje keramika v matném provedení (béžová, hnědá a zelená), a dále je jako teplý materiál použito ořechové dřevo. Naopak mezi studené tady patří chrom, nerez, sklo a hliník.
Dámy ocení dobré osvětlení V prostorách koupelen je nutné dbát na rozmístění osvětlení. Nejvíce světla by mělo být v prostoru kolem umyvadla. Právě tam se uskutečňuje nejen základní očista rukou, ale hlavně dámy ocení dobré osvětlení při líčení. Světlo je proto navrženo tak, aby bylo rovnoměrně rozptýlené po celé ploše zrcadla. Po obvodu z obou stran jsou umístěny zářivky a ve stropě je ještě třetí, jakoby přímo nad člověkem, aby se nevytvářely žádné stíny.
Stále uklizeno Při navrhování interiéru koupelen byl kladen důraz na to, aby koupelna působila stále upraveně. Kosmetické předměty, které se užívají denně, jsou většinou v koupelnách vystaveny. Tady jsou uloženy tak, aby byly skryty a přitom při ruce. Otevřené prostory slouží maximálně pro odložení ručníků či košů, kam se také mohou v jistých formách ukládat kosmetické potřeby. Koupelna se potom snáze uklízí a udržuje v harmonickém vzhledu. Architekt Martin Frank proto doporučuje dostatek úložného prostoru uzavřeného nebo otevřeného.
Investice, která se vrátí Hlavní koupelna má zajímavé dispoziční řešení. V centru je umístěno zrcadlo s umyvadly. Za nimi jsou z obou stran vytvořeny niky, přičemž v levé je sprcha a v pravé jsou pračka a sušička. A tak na první pohled není vidět, že místnost slouží i k pracovním účelům. Koupelna pro hosty je pojata minimalisticky, vybavena je pouze základními předměty. Zajímavá je vanička z drceného mramoru. Přednost tohoto materiálu spočívá v tom, že je teplý a navíc jeho tloušťka dovede absorbovat zvuk dopadající vody. V porovnání s ním je plechová vanička studená a chvíli trvá, než si ji zahřejete proudem vody. Akrylátová vanička je zase náchylnější na poškrábání a také je nutné pro údržbu používat speciální mycí prostředky. Sprchovací zástěny jsou skleněné s antiplakem – ten zabraňuje vzniku vodního kamene. Za antiplakovou úpravu se sice doplácí sedm tisíc, ale zato ho potom oceníte při údržbě a celkovém užívání. Jelikož mají koupelny okna, bylo možné do jejich interiéru umístit i květiny, které příjemně zjemňují prostor, a celkový vzhled koupelny pak působí zabydleně a útulně.
Realizace tří koupelen (ceny bez DPH, bez práce) Sanitární keramika včetně baterií: 405 000 Kč Obklady: 200 000 Kč – Umyvadla Philippe Starck (DURAVIT), 13 791 Kč – Baterie Ozon (GESSI), 7 700 Kč – Vanová baterie tříotvorová Ozon (GESSI), 11 600 Kč – Vana Vaio Duo nesmaltovaná (KALDEWEI), 19 990 Kč – Sprchová vanička čtvrtkruhová smaltovaná (KALDEWEI), 8 990 Kč – Sprchová zástěna City 700 (INDA), 44 500 Kč – Sprchová baterie podomítková Ozon (GESSI), 6 800 Kč – Sprchový set Ozon (GESSI), 8 600 Kč – Žebřík Blendheim, 9 200 Kč – Dlažba Diamante Star, Atlas Concord mocca hnědá, mat 30 x 30 cm, 1 066 Kč, werde zelená, mat 30 x 30, 1 066 Kč, werde zelená, lesk, 2 013 Kč sablia mat 30 x 30 cena 1 009 Kč, lesk 1 870 Kč – Osvětlení nástěnné (PRANDINA), 2 800 Kč, – stropní Viabizzuno Piccolo 90°, 1 780 Kč – Dveře Rimadesio, sklo, hliník, od 38 000 Kč
Kontakty: COMAP, Vodní 5328, Zlín, tel.: 577 004 211; ING. ARCH. MARTIN FRANK, Espriinterier, (projekt a dodávka), Slovenská 2685, Zlín, tel.: 577 432 358, e-mail: espri.interier@volny.cz
text: Sylva Pavlínková foto: Toast |
Třpytivě průhledný dům
|
|
Rodinný dům může mít mnoho podob – záleží jen na finančních možnostech, nárocích a vkusu zadavatelů. Tvarově maximálně jednoduchá a neokázalá stavba architekta Radka Lampy, kterou autor navrhl pro sebe a svoji rodinu, dokazuje, že i s omezeným rozpočtem a s minimalisticky úsporným řešením interiéru může vzniknout pohodlná a osobitá stavba. Jemně třpytivý kvádr se v poklidné harmonii rozkládá v popředí zahrady, v zádech s kulisou vzrostlé zeleně za zdí obory, která ohraničuje západní stranu pozemku.
Na počátku bylo přání Anebo snad spíš přání dvě. Budoucí paní domu po zkušenosti z každodenního překážkového běhu v mezonetovém bytě toužila po domě, kde nebude muset neustále z patra do patra stěhovat tisíce věcí. Druhým, velmi prozíravým požadavkem, na němž se manželé shodli, bylo umístění stavby na pozemku. Podélný, mírně svažitý pozemek dělí částečně podsklepený dům na dvě části: vstupní a intimní – pobytovou. Investoři se rozhodli postavit dům v popředí parcely, aby vytvořili jakousi pomyslnou zeď, oddělující soukromí zahrady od příjezdové komunikace. Díky velkoformátovým oknům na čelní straně se obyvatelům naskýtá kouzelný výhled do zalesněného údolí a kopců. Přestože se Lampova stavba může na první pohled zdát velmi netradiční, jedná se ve své podstatě o konzervativní rodinný dům, alespoň co se týká užitých stavebních materiálů a řešení vnitřní dispozice. Jelikož byla celá stavba limitována finančními možnostmi vlastníků, byl celý projekt od počátku koncipován s ohledem na maximální možné úspory. Dům je postaven tradiční technologií, protože bylo jasné, že cihla je stále ještě tím nejdostupnějším možným stavebním materiálem. Objekt s jednoduchým obdélníkovým půdorysem je koncipován jako konstrukční jednotrakt – uvnitř se proto nenachází žádné nosné zdi. Naprostou většinu „příček“ tvoří skříně, se kterými bylo počítáno již v projektu. Střecha domu, opticky příjemně splývající se zahradou a stromy v pozadí, je plochá, pochozí, částečně zatravněná. Z tohoto důvodu má celý strop samozřejmě zvýšenou nosnost. Prozatím roste na střeše tráva a luční květiny, ale v budoucnu zde najdete skromné rozchodníky, nevyžadující žádnou péči ani údržbu. V letošním horkém létě se ukázala zatravněná střecha jako velmi dobré opatření, protože fungovala coby výborná tepelná izolace a v domě se udržovalo po celé léto příjemné klima. Stejnou funkci poskytuje střecha i v zimě, kdy naopak zabraňuje zbytečnému úniku tepla. Rovná střecha se samozřejmě stala trnem v oknu příslušným úřadům, protože zaklínadlo sedlové střechy na správné české vesnici je klasickým byrokratickým argumentem, s nímž se nedá tak snadno pohnout. Naštěstí v této obci ještě nebyl stanoven územní plán a stavebníci se domlouvali pouze s obcí. Její představitelé uvěřili tomu, že plochá střecha neznamená zánik českého koloritu.
Plášť s UV filtry Základní projekt sice počítal s dřevěným obložením, avšak finanční otázka stavebníky přinutila hledat jiné řešení. Jako materiál si architekt Lampa nakonec zvolil vlnitý sklolaminát s UV filtry, kterým je obložen celý dům a zastřešena rovněž podlouhlá terasa. Sklolaminát měl být původně lehce mléčně zabarvený, ale když nakonec firma dodala laminát takřka průhledný a čirý, pod nímž byla dobře vidět každá prohlubeň v izolační vatě, pomohla improvizace. Přes vatu byla pod laminát natažena ještě hrubá izolační tkanina, která znásobuje dojem plasticity a průhlednosti. Díky UV filtrům zatím ani po roce a půl sklolaminát neztratil nic ze svého jemného třpytu. Pod obkladem je dostatečná vzduchová mezera zajišťující průběžné odvětrávání, takže izolační vata a textilie nezačaly plesnivět, ani se v nich neusadily nepříjemné hmyzí kolonie. Autor projektu považoval celý obklad „průhledného“ domu za efektní provizorium, které však pravděpodobně definitivně nahradí původně zamýšlené dřevo.
Rozum a cit S racionalitou a vtipem profesionálů i s citem pro útulné domácí prostředí byl vyřešen také interiér. Centrum domácnosti představuje velký obytný prostor, pohodlně přístupný ze všech místností, a díky francouzskému oknu i ze zahrady. Zde je umístěna kuchyňská linka vyrobená na zakázku podle návrhu Radka Lampy, korespondující barevně i designově s dalším vybavením domu. Velká okna po obou stranách haly, stejně jako střešní čtvercová okénka, zajišťují dostatek světla i neustálý kontakt s okolní přírodou.
V obou částech obdélníkového domu jsou umístěny ložnice, pracovna a koupelna. Řazení všech místností umožňuje projít domem po celém obvodu jako po oválné dráze, kde se vám jako jediná možná překážka staví do cesty zasouvací dveře. Všechny místnosti se přirozeně prolínají a navozují pocit dostatečného soukromí i otevřeného prostoru.
Pohodlnému pohybu po domě nebrání ani prahy nebo nábytek „vstupující“ do místností. Všechny úložné prostory jsou řešeny jako skříně nahrazující příčky mezi pokoji. Optický dojem jednotného velkého prostoru umocňuje jednotná podlahová krytina – linoleum v tlumené temně červené barvě. Jeho barva příjemně protepluje interiéry zařízené spíše pastelovými a tlumenými odstíny, s převahou žlutých tónů. Jemně zářící dům má před sebou nejspíš ještě další rozrůstání a proměny, protože majitelé uvažují o dostavbě hostinského pokoje. Čtyřčlenná rodina architekta Lampy si prostě užívá pohodlného domu, v němž není nic navíc, nic zbytečného.
Ateliér: Ateliér FACT, v. o. s., vznikl v roce 2000 transformací z volného sdružení architektů, kteří spolupracovali na různých projektech již od poloviny devadesátých let. Mezi klienty studia patří nadnárodní společnosti, developeři i soukromé osoby. Členy základního týmu ateliéru jsou ing. arch. Zdeněk Korch (1967), ing. arch. Libor Monhart (1960), ing. arch. Vladimír Krajíc (1968) a ing. arch. Radek Lampa (1965). Stálým externím spolupracovníkem je francouzský architekt Wladimir Mitrofanoff. Mezi jejich realizace patří například rekonstrukce a dostavba hotelu Amerika, oceněná v roce 1994 čestným uznáním Grand Prix Obce architektů. Realizované rodinné vily ateliéru lze nalézt v Plzni, v Písku nebo v Ořechu u Prahy. Značnou pozornost věnují členové ateliéru urbanistickým studiím.
Technické údaje: Podlažní plocha: 215 m2 Obestavěný prostor: 687 m3 Plocha parcely: 3 012 m2 Náklady: 4 122 000 Kč
Kontakt: FACT, v. o . s., Modřanská 621/72, Praha 4, tel.: 222 230 229, fax: 222 232 666, mobil: 777 755 751
text: Lucie Konášová foto: Lubomír Fuxa |
Báječné bydlení (zatím bez psa)
|
|
„A no i ne, prostě se naskytla příležitost koupit zde tři malé parcely, takže vznikla jedna pořádná — ale trocha sentimentu v tom taky byla,“ přiznává Michal Viewegh. „V Sázavě jsem prakticky vyrostl, přestěhovali jsme se sem, když mi byly čtyři roky. Tady jsem absolvoval základní školu, v nedalekém Benešově gymnázium a i z Prahy, kde jsem studoval vysokou, jsem obden dojížděl. Strávil jsem zde tedy většinu svého dosavadního života. A to už je pouto.“ Michal Viewegh toužil jako každý pořádný mužský po vlastním domě, vlastnoručně zasazeném stromu a pokračovateli rodu. Dům stojí, pár stromů taky a potomky jsou prozatím dvě půvabná děvčata. Jedna dvacetiletá Michaela, druhá ani ne půlroční rozkošná Sára. Jistěže i ony tvoří větve rodového stromu, ale jméno stále ještě předává spíš chlapec. Protože však autor další úspěšné knihy Zapisovatelé otcovské lásky, líčící se sarkastickým humorem vztah rozvedených otců k dcerám, je znovu šťastně ženatý se sedmadvacetiletou zdravotní sestrou Veronikou, jistota synů je nabíledni. Dům, který si nechal Michal Viewegh postavit, se značně vymyká svému okolí. Původně si přál bydlet ve srubu, protože má rád přírodní materiály a příčí se mu procovský styl mnoha dnešních novostaveb. Pak zahlédl časopiseckou reportáž o moderním využití principu tzv. hrázděných staveb a bylo rozhodnuto. Oslovil dotyčnou firmu, nechal si vypracovat návrh a s menšími úpravami ho schválil. Firma Gradient, která se na tento typ staveb specializuje, podala svůj obvyklý špičkový výkon, který je významným způsobem spjatý s metodami duchovního přístupu. Michal Viewegh se sám i vlivem svého otce považuje za „středočeského racionalistu“, který jen tak nějaké duchařině nenaletí, ale musel s překvapením uznat, že na principech feng-šuej i na senzibilitě hledačů vody a geopatogenních zón přece jen něco je. Skutečný šok zažili oba — otec i syn —, když přivolaný proutkař procházel pozemek bez jakékoli pomůcky a suverénně určoval, kde jsou prameny vody. Protože doporučení stran polohy jednotlivých pokojů i celkového uspořádání domu padla na úrodnou půdu a nepříčila se ani „racionálnějšímu“ cítění jeho budoucích obyvatel, vznikla nakonec dokonalá shoda, která tvoří základ mimořádné přívětivosti celého interiéru. Ve chvíli, kdy jsme měli možnost fotografovat, nebyl interiér ještě zcela dotvořený — bylo zde jen minimum nábytku, chyběly obrazy, žaluzie a květiny. Přesto působil jako zcela obydlený a okouzloval jednoduchostí a krásou některých prvků. Michal Viewegh připouští, že ke klidné rodinné atmosféře, která zde panuje, se dopracoval lety bujarými i zoufalými, která ho však — jako každého tvůrce — obohatila. Když jsme odjížděli, zamávala nám na rozloučenou Veronika oblečená do pracovního munduru a s obrovskými gumovými rukavicemi od záhonu zeleniny, kde plela. Její rajčata byla sice ještě zelená, ale bylo jich na keříčcích požehnaně. Malá Sára pokojně spinkala ve svém pelíšku a Michal Viewegh mě předtím bez zábran prováděl domem a komentoval uspořádání. „Myslím, že je třeba ukazovat i jiné, alternativní způsoby bydlení, než se dnes lidem nabízejí prostřednictvím unifikovaných katalogů. Jsem s naším domem čím dál víc spokojen. V Praze jsme byli zavřeni mezi neprostupné zdi a výhled obstarávala pouze malá okna. Tenhle dům mi otvírá pohled do přírody hned ze tří stran, vnímám její proměny a cítím se zde příjemně a svobodně.“ A kde je nějaký pes, který přece patří ke každému domu, pane Vieweghu? „Teď je na řadě Sářin sourozenec a potom se uvidí.“
P. S. Mám ráda humor Michala Viewegha a nepokrytě se hlásím do tábora jeho obdivovatelů. Těším se na jeho další knihu, která vznikne zde, a už teď se při tom pomyšlení bavím. Díky za to, pane Vieweghu.
Michal Viewegh – 31. 3. 1962 v Praze – gymnázium v Benešově – Filozofická fakulta UK (český jazyk, pedagogika) – Vydal dvanáct knih, které vyšly v celkovém nákladu přes tři čtvrtě milionu výtisků a byly přeloženy do osmnácti jazyků
pro ni představuje hlavní nebezpečí. Naše firma vyvinula stavební postupy, kterými můžeme dřevěnou konstrukci vyplnit nejrůznějšími materiály (cihlou, pórobetonem aj.) podle přání zákazníka, a zaručujeme, že stavba nebude nikde vrzat a stěny i stropy nebudou propouštět nepatřičný hluk. Nejkrásnější a nejpříjemnější vnitřní atmosféru však vytvářejí prosklené stěny, protože díky jim jsou obyvatelé domu prakticky neustále jakoby uprostřed přírody. Přitom není třeba mít obavu ze zimy nebo naopak z letních veder. Tepelněizolační dvojskla, která používáme, jsou vyráběna s izolačními vlastnostmi srovnatelnými se zdmi z klasického zdiva. Přesto – ne každému se může hrázděný dům líbit. Volí ho většinou lidé, kteří si uvědomují příznivé působení dřeva na člověka, kteří touží obnovit vztah k přírodě a vadí jim studené železobetonové konstrukce dnešních staveb. Zvláště potěšen pak jsem, když mě osloví člověk, který si při návrhu přeje nejdřív prozkoumat geomagnetické anomálie na stavebním pozemku a dokonce chce v projektu stavby uplatnit zásady čínského umění harmonického uspořádání věcí v prostoru – feng-šuej. Sám jsem totiž přesvědčen o tom, že tyto zásady jsou velmi rozumné a účinné a přispívají k vynikající atmosféře domu. Každého však mohu ujistit, že hrázděný má při ohleduplné údržbě stejnou životnost jako zděná stavba a jeho obyvatelé se v něm budou cítit dobře.
Kontakty: AKIT, Žitná 30, Praha 2, tel.: 224 941 686; DOLCE VITA, Křesomyslova 6, Praha 4, tel./fax: 241 404 151; GRADIENT (dodavatel hrubé stavby), Beskydská 709, Rožnov pod Radhoštěm, tel.: 571 657 214; LUPERON (dodavatel cihel Beleta), Terronská 61, Praha 6, tel.: 233 343 248, fax: 233 341 079; STOLAŘSTVÍ IDEAL (Miroslav Šebesta, dveře a nábytek na míru), Raškovice 410, Frýdek-Místek, tel./fax: 558 692 579
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer |
Jednoduše: Pohodlí
|
|
Vzhled konzervativní vily autorů Marka Chalupy a Davida Chromíka je výsledkem promyšlené koncepce. Sendvičovou nosnou konstrukci obytného hranolu architekti opláštili režným zdivem. Úzkým krčkem spojili soukromou část s proskleným showroomem. Provozní a komerční zázemí objektu umístili do suterénu. „Když jsme jej hloubili, šli jsme až do pěti metrů. Lidé si mysleli, že tu bude stanice metra,“ vzpomíná majitel.
Vnitřní obytný prostor rozdělili autoři nanejvýš účelně. Investor zde nenašel jediné hluché místo. „Jsem rád, že jsme nepodcenili zateplení. Oproti jiným rodinám začínáme topit tak o tři týdny později,“ dodává. Případnému přehřívání v letních měsících pak brání posuvné dřevěné rošty před okenními otvory.
Architekti:
Technické údaje: Dispozice: 8 + 1 Obestavěný prostor: 1 850 m3 Užitná plocha: 630 m2
Kontakty: Ing. arch. Marek Chalupa, Ing. arch. David Chromík, tel.: 266 316 060, e-mail: bhc.architekti@tiscali.cz
text: Filip Hubička, Jan Bartáček foto: Lubomír Fuxa, Pavel Štecha |
