|
Než začnete natírat
Kvalita podkladu
|
U staveb, které jsou nedostatečně chráněné proti pronikání vlhkosti ze země nebo zvnitřku, ovlivňuje životnost nátěru jeho paropropustnost. To znamená, že vlhkost může pronikat do ovzduší a voda se nehromadí v omítce pod nátěrem. Pokud by se tak stalo, časem by se odloupl nátěr i s omítkou. Vzniklá škoda v takových případech několikrát přesahuje náklady i na tu nejdražší fasádní barvu. Nový nátěr vás vyjde na několik tisícikorun, záleží na velikosti domu a zvolené barvě. V současnosti trh nabízí převážně fasádní barvy akrylátové, silikátové a silikonové.
Akrylátové fasádní barvy Pro novější stavby s dobrou ochranou proti vlhkosti a s dostatečným větráním jsou vhodné vodou ředitelné akrylátové fasádní barvy, které výborně odolávají vlivům počasí. Většina společností je nyní nabízí již v základním rozdělení pro nové či starší fasády, nebo univerzální i pro interiérové nátěry. Při vnitřním použití musí odolávat nejenom zašpinění a opotřebení, ale také se u nich předpokládá malé povrchové pnutí a zdravotní a ekologická nezávadnost. Pokud jsou tyto univerzální barvy na akryl-pryskyřičné bázi, mají i výborné propustné vlastnosti. Většina barev je už dnes vhodná a použitelná i pro starší omítky. Výrobci dokážou vytvořit až 8 000 barevných odstínů, přičemž akrylátové barvy lze zařadit mezi ty s výbornou krycí schopností a stálobarevné.
Silikonové fasádní barvy Dlouhodobou životnost mají i nátěry silikonovými fasádními barvami, které do jisté míry spojují výhody silikátových i akrylátových barev. Mají zvýšenou propustnost pro vodní páru, ale díky silikonové složce dobře odolávají i kapalné vodě. Jejich vlastnosti závisí na tom, kolik silikonové složky barva obsahuje. Na trhu najdete i takové „silikonové“ fasádní barvy kde silikonu najdete jen malý podíl, a proto od nich nemůžete očekávat vlastnosti typické pro silikonové barvy. Mezi ty patří odolnost vůči vlivům počasí, vysoká propustnost, ale i omyvatelnost. Na druhé straně počítejte s tím, že tyto barvy patří mezi ty dražší. Některé z nich jsou vhodné i pro minerální podklady, přírodní kámen, beton či renovační nátěry. Také v tomto případě si můžete vybírat zhruba ze 7 000 barevných odstínů.
Silikátové barvy Tyto nátěry mají většinou své vlastní určení a použití – oceníte je na nových i starých soudržných omítkách na minerálním, smíšeném nebo cihelném podkladu. Jsou také vhodné na sanační systémy. Jako pojivo se u nich používá roztok křemičitanu draselného, neboli draselné vodní sklo. To se při vytvrdnutí dobře pojí s omítkou a zpevňuje ji. Aby však zůstaly tyto vlastnosti zachovány, nesmíte silikátové nátěry nanášet na akrylátové, ale také na stěny obsahující výkvěty, lakované a disperzní nátěry, nebo na PVC a dřevo. Některé druhy jsou i vodou omyvatelné. Silikátové barvy se vyznačují vysokou prodyšností a lehkou zpracovatelností. Jen si nemůžete vybrat z tolika barevných odstínů – bývá jich „pouze“ kolem tisícovky.
Vápno už je minulostí Ještě nedávno platilo, že chtěl-li někdo natřít dům zvenku, vzal odležené vápno, přidal pigment a začal s malováním. Dnes už se vápenné barvy nabízejí i průmyslově a patří k těm levnějším. Mají výbornou propustnost, ale také dobře nasávají vodu. Stejně tak jejich životnost nepatří k nejdelším a ani kryvost není z těch nejlepších.
Ochrana proti sprejerům Zvlášť ve velkých městech, kde každá nová fasáda přiláká pozornost sprejerů, by měli majitelé myslet i na toto nebezpečí. Prodávají se také antigrafické nátěry na voskové bázi, který po zaschnutí zabraňuje přilnutí sprejového nástřiku na fasádu. I když jde o nátěr na voskové bázi, nebrání stěně v přirozeném „dýchání“ a nevytváří lesk.
Pokud na prvenci zapomenete, přesto ještě není nic ztraceno. Prodávají se i čisticí přípravky určené na likvidaci graffiti, sprejových a fixových barev. Samozřejmě je lze použít na všechny druhy nátěrů.
S nátěry počítejte už v projektu Fasádní nátěr sice patří k jedné z posledních stavebních prací na novém domě, přesto myslet na ně byste měli už v projektu. A podle toho volit různé stavební prvky, materiál, druh omítky, obklady a podobně. Chystáte-li se natírat starší dům, potom počítejte s tím, že zřejmě bude nutné opravovat i omítku případně provést další drobné opravy. Obtížné bývá rozhodování u starých venkovských staveb, zejména u bývalých hospodářských budov, jejichž zdi jsou prosyceny vlhkostí a dalšími látkami. V tomto případě máte možnost si vybrat: Buď můžete zůstat u tradičního vápna s kratší životností, nebo použít náročnější a dražší postupy, jako jsou sanační systémy s následujícím nátěrem silikátovou nebo silikonovou fasádní barvou.
Pracovní postup Postup práce při natírání vnějších zdí je obdobný jako při malování vnitřních stěn. Pro nanesení prvního nátěru je nejúčinnější štětka, protože barvu zatře hlouběji do podkladu. To respektujte zvláště u hrubých omítek. Samozřejmě že také u hladkých omítek použití štětky zlepšuje přilnavost barvy. Pro nanesení druhého nátěru se doporučuje váleček a stříkání. Natírání vám jde rychleji od ruky a barvu nanášíte rovnoměrněji. V rozích a kolem oken použijte plochý štětec.
S malováním začínejte nahoře a postupujte směrem dolů. Při práci na větších plochách nedělejte spodní okraje jednotlivých pruhů v jedné rovině, aby napojení nebylo příliš nápadné.
Úprava povrchu před nátěrem Před aplikací fasádní barvy je nutné odstranit pokud možno všechny zdroje vlhkosti. Nejobtížnějším postupem je zabránění vzlínání zemní vlhkosti u neodizolovaných objektů. Jinak se vám po první zimě opět na stěně objeví vlhké mapy a časem začne omítka i s novým nátěrem odpadávat.
Fasádní nátěr tyto neduhy neodstraní, pouze ovlivní rozsah škod. Při použití prodyšných nátěrů se na stěně objeví maximálně povrchové skvrny. U méně prodyšných barev začne časem odpadávat nejen nátěr, ale i omítka.
Kvalita omítky Před každou opravou omítky nebo jejím odstraněním se objekt musí důkladně prozkoumat. V každém případě je třeba odstranit omítku s nedostatečnou pevností a takovou, která zní při poklepu dutě. Znehodnotí-li vlhkost také zdivo, zpevní se nebo nahradí novým.
Pro každou fasádní úpravu i jakoukoli barvu platí důležitá poučka. Nové, případně opravované omítky musejí být před nanášením barev dostatečně vyzrálé. Jedná se totiž o chemickou reakci vápna s oxidem uhličitým ze vzduchu. Naprostá většina odborníků potom potvrdí, že obvykle se vyžaduje minimálně jeden měsíc zrání.
Podmínky pro aplikaci Pro práci s disperzními barvami není vhodné nadměrně vlhké počasí. Po dešti, silnější mlze a mrazu je vhodné vyčkat jeden až dva dny. Při práci s většinou barev nemá teplota klesnout pod 10 °C a přesáhnout 30 až 35 °C. Příliš prudké sluneční záření způsobuje příliš rychlé zasychání nátěru, který nestačí dokonale přilnout k povrchu.
Na natíraném podkladu se však nesmí objevit ani rosa. Proto se nedoporučuje skončit s malováním až pozdě večer. Je také pravdou, že mnozí stavitelé-amatéři podceňují i skutečnost, že zejména při stříkání nátěrů vadí vítr.
Než začnete natírat Začátek K prvnímu nátěru fasádní omítky použijte štětku, neboť mnohem lépe vpraví barvu do podkladu. To je výhodné zvlášť u hrubých omítek. U hladkých omítek použití štětky zvyšuje přilnavost barvy Pokračování Pro vrchní nátěr je lepší použít váleček, případně stříkání. Natírání ubíhá rychleji a nanášená vrstva je rovnoměrnější, než když použijete klasickou štětku. V rozích a kolem oken přesto raději použijte štětec Postup Při natírání postupujte odshora dolů. U větších ploch nedělejte spodní okraje v jedné rovině, aby nebylo tolik nápadné napojení. Myslete také na vhodné počasí. Teplota by se měla pohybovat od 10 do 30 °C a nedoporučuje se pracovat ani při vyšší vlhkosti vzduchu
Kvalita podkladu Poklepem si ověřte, zda je omítka v celé ploše spojena s podkladem. Na dutých místech je třeba omítku odstranit a nanést novou Pevnost omítky vyzkoušíte tak, že do ní ryjete šroubo-vákem. Pokud zůstanou rýhy znatelné, není omítka kvalitní a měla by být odstraněna Politím omítky vodou na několika místech zjistíte, zda omítka je či není nasákavá. Pokud voda v krůpějích stéká, je omítka nenasákavá
Kontakty: Barvy Tebas, s. r. o., Poděbradská 7, 190 05 Praha 9, tel.: 266 727 811, fax: 266 727 888, e-mail: tebas@barvytebas.cz, www.barvytebas.cz; HET, spol. s r. o., Ohníč u Teplic, 417 65, tel.: 417 810 112–3, fax: 417 810 114, e-mail: het@het.cz, www.het.cz; SINDAT Plzeň, a. s, Ostrovní 5, 301 34 Plzeň, tel.: 377 422 028–9, fax: 377 423 039, e-mail: sindat@sindat-plzen.cz, www.sindat-plzen.cz; Colormix, s. r. o., Teslova 2, 702 00 Ostrava, tel./fax: 596 134 637, e-mail: colormix@colormixostrava.cz, www.colormixostrava.cz; SGW Terranova spol. s r. o., Radiová 3, 102 00 Praha 10, tel.: 272 701 137, fax: 272 701 138, e-mail: praha@terranova.cz, www.terranova.cz;
text: Vratislav Horák foto: ISIFA a archiv firem |
Blog
Chůze jako po mechu
|
|
Koberec neslouží jen k tepelné nebo zvukové izolaci, ale prokazuje službu i našim chodidlům, která jsou po celodenním věznění velmi unavená. Na spontánní výběr bychom však v tomto případě nesázeli. Vybrat si dobrý a navíc ještě vkusný koberec není tak velký problém, pokud ovšem máte v hlavě jasno.
Stupnici základních bodů bychom mohli sestavit od individuálního vkusu až po finanční možnosti. Když si uvědomíme, že tato na dotek velmi příjemná krytina člení jednotlivé místnosti, pak jí musíme věnovat náležitou pozornost. Kromě klasicky potřebného údaje, jakým je rozměr, bychom měli myslet na barevné ladění, to znamená, která barva by měla být dominantní. Stejně tak vzor a druh jsou pro subjektivní vnímání prostoru velmi důležité. Rozměrné motivy a tmavé barvy koberec opticky zmenšují, naopak drobný dekor a světlé barvy ho zvětšují. Pokud se zaměříme na užitné vlastnosti jednotlivých materiálů, tak zjistíme, že opravdu luxusní jsou koberce z vlny nebo hedvábí. Na údržbu jsou sice mnohem náročnější, avšak jejich charakteristický vzhled a přirozená krása vám to vynahradí.
Přírodní kontra umělý Pokud pouhým okem či dotekem ruky nepoznáte, z jakého materiálu byl koberec vyroben, pak si vezměte brýle nebo lupu, to pro případ, že výrobce napsal složení velmi malými písmeny. Pochopitelně žertujeme, ale čert nikdy nespí, navíc se v okolí může vyskytnout i nepříjemný prodavač. Tak tedy mezi základní materiály patří syntetická vlákna (polyamid, polypropylen, nylon) a přírodní materiály (tradiční vlna či hedvábí). Při procházce halou zaplněnou koberci pamatujte na to, že životnost této vděčné krytiny je dána poměrem množství vláken k výšce vlasu.
Jak je čistit Vlněné koberce je nutné před vysáváním ušlapat. Na skvrny od vína a piva poslouží směs vody a lihu. Na krev platí studená mýdlová voda a na kapky inkoustu můžete použít aceton. Směs glycerinu a vaječného žloutku zlikviduje například marmeládu, čokoládu nebo med.
Mapy od vosku žehlíme přes savý papír, který vyměňujeme do okamžiku, dokud mapy nezmizí. Na rozlité červené víno nasypeme velké množství soli.
Kam je umístit Koberce oranžových, žlutých a hnědých odstínů se hodí do místností orientovaných na sever a západ. Studené barvy, jako je šedá, se vyjímají v místnosti směrované na východ.
Čtyři základní druhy koberců – smyčkový, není stříhaný, povrch – tvoří smyčky vlákna – koberec s řezaným vlasem – má nižší tvarovou paměť – než smyčkový – tkaný koberec (kelim) – nemá vlas – ručně vázaný koberec vychází – z původních tradic (přírodní materiál a barviva)
Formáty koberců – kusové – velké plošné – předložky
Přednosti koberce – tlumí hluk – zlepšuje akustiku – pruží chůzi
Rada Politý koberec, který je hodně promočený, je třeba okamžitě usušit na vzduchu, jinak ztvrdne. Pozor na moly!
Kontakty: LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; ROLF BENZ STUDIO, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 221 851 049; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 222 319 536, 222 319 548
text: Lenka Kopecká foto: archiv |
Geotextilie pro strmé svahy
|
|
Zpevnění svahů můžeme docílit pomocí tkané sítě nebo netkané matrace z plastů či z přírodních vláken a přízí. Značnou výhodou plastických materiálů je jejich trvanlivost a zaručená pevnost. Naopak nevýhodou je trvalé zatížení půdy cizorodými, obtížně odbouratelnými materiály a trvalé oddělení od půdy a travního drnu.
Juta, kokos, sláma… Pro výrobu přírodních geotextilií se používá nejčastěji juta a kokos, dále sláma, len a konopí. Jutové a kokosové sítě se vyrábějí v Indii, Pákistánu a na Srí Lance. Odsud se vyvážejí v kontejnerech na lodích prakticky do celého světa. Slaměné, lněné a konopné matrace nebo rouna se vyrábějí na mnoha místech světa, rovněž v naší republice. Rouna však bývají ve směsi s plastovými střižemi a spojují v sobě výhody a nevýhody obou typů geotextilií.
Pro svahy do sklonu 45 stupňů je nejvýhodnější používat jutové a kokosové sítě o velikosti ok od 10 x 10 mm do 30 x 30 mm. Při jejich použití vycházíme z předpokladu, že cílovým zabezpečením svahu je kvalitní travní drn nebo porost dřevin. Dále vycházíme ze zkušeností z realizovaných staveb a ze záměru projektanta nebo majitele pozemku.
Ojedinělá síťová struktura Jutové a kokosové sítě mají za úkol pouze podporovat vzrůst a vývoj trávy a dřevin tím, že omezí erozi půdy. Ojedinělá síťová struktura zboží dává rostlinám dost prostoru k růstu tím, že v okách mezi vlákny může proniknout k povrchu půdy dostatek světla. Semena, rostliny i půda se vlivem proudu vody nepohybují, naopak voda je absorbována do vláken a v suchých obdobích udržuje vlhkost půdy v nejbližším okolí. Jejím odpařováním se zvyšuje vlhkost vzduchu v těsné blízkosti rostliny. Nedochází k obnažování kořenů nebo ke strhávání čerstvě zakořeněných rostlinek ze svahu, ale naopak splaveniny se usazují mezi jednotlivými „provázky“ sítě. Díky zpomalení odtoku voda více zasakuje do půdy (zvětšuje se retence plochy). Po první zimě dojde ke změnám ve struktuře a síť se spojí s půdním povrchem (přihnije). Takto přichycenou síť lze od půdy odtrhnout pouze silou.
Ekologické řešení Za dva až tři roky předpokládáme, že se vytvoří dostatečně pevný drn nebo že výsadby dřevin budou bezpečně zakořeněné. Tehdy začne síť hnít, až se zcela ztratí. Produkty hnití nejsou toxické, proto nepoškozují životní prostředí ani nepronikají do podzemních vod nebo do potravin – ovoce a zeleniny. Geotextilie z přírodních materiálů shnijí stejně jako shnije spadané listí nebo spadané větve. Orientačně je možno vycházet z ověřené životnosti jutové protierozní geotextilie v délce do tří let a u geotextilie kokosové do devíti let.
Jak na to Při zakládání výsadby nebo trávníku nejprve vytvoříme vrstvu vhodné zeminy tloušťky nejméně 75 mm, která bude nakypřena a vysvahována. Nejvhodnější je vrstva zahradnického substrátu nebo ornice. V případě, že na svahu nějaká dřevinná vegetace roste, je vzhledem ke stabilitě svahu výhodnější ji tam ponechat a seříznout na výšku 100 až 300 mm. Následuje osetí svahu travním semenem v množství 0,03 až 0,05 kg/m2. Nakonec na svah položíme a ukotvíme pásy geotextilie. Pokládání provádíme po svahu nebo po vrstevnici. Pásy překládáme tak, aby po nich stékala voda, tedy jako tašky na střeše. Horní lem založíme do rýhy, ukotvíme dřevěnými kolíky a zasypeme zeminou. Při pokládání je nutno jednotlivé pásy navzájem překládat v šířce zhruba 200 mm. Pro uchycení používáme dřevěné kolíky nebo ocelové kolíky a skoby. Podle typu geotextilie uvažujeme s 1,5 až 2,5 kusy na 1 m2 šikmé plochy svahu. Výsadby rostlin a dřevin provádíme až do položené a ukotvené geotextilie. Sítě před výsadbou neprořezáváme, oka lze roztáhnout rukou nebo vhodně upraveným sazečem. Pro manipulaci při pokládání a při výsadbě používáme žebřík položený na svah. Obvykle se položená geotextilie nezakrývá substrátem, pouze z estetických důvodů ji můžeme přesypat malou vrstvou substrátu nebo ornice.
Nejdůležitějšími faktory, které ovlivňují použití, jsou: – sklon svahu, výchozy skal – délka svahu – možnost povrchového odtoku vody z výše položených pozemků na zabezpečovaný svah – svahové vývěry podzemní vody – obsah humusu v půdě na povrchu svahu – nadmořská výška, expozice svahu – zastínění svahu stromy nebo budovami – požadavek na cílové zabezpečení svahu – požadavek na údržbu – možnost oplocení svahu do doby zapojení drnu – cena
Kontakty: A.KTI, s. r. o., lesnická a zemědělská projekční kancelář Ing. Karel Zlatuška, CSc., Boženy Antonínové 1, 621 00 BRNO, tel./fax: 541 229 042, e-mail: akti@iol.cz , www.akti.cz
text: Karel Zlatuška foto: autor |
Stále pohlednější odsavače
|
|
Vzhled odsavače je sice důležitý, přesto byste při jeho nákupu neměli zapomínat na to, že neslouží v kuchyni k ozdobě, ale hlavně „na práci“. A tomu by měl odpovídat jeho výkon, filtrace, hlučnost nebo třeba systém ovládání.
Zapnout – vypnout už se nenosí Nejen vzhled se však mění u odsavačů par. Zatímco dříve platily za „standard“ odsavače o šířce 50 centimetrů, dnes se jako klasika označují přístroje široké 60, případně i 90 cm. Trend vede také k tomu, že mechanické ovládání, kdy jste si knoflíkem mohli odsavač zapnout a vypnout, případně si zvolit dva či tři stupně výkonu, nahrazuje elektronické. To umožňuje volit ze čtyř, pěti i více stupňů výkonu. Výhodou vícestupňového ovládání je například to, že mnohem lépe dosáhnete kompromisu mezi hlukem a výkonem digestoře. Platí totiž, že čím vyšší výkon si zvolíte, tím pracuje odsavač hlasitěji. Elektronické ovládání také umožňuje obsluhovat odsavač dálkově pomocí ovladače. Zatím spíš jako nadstandard se prodávají odsavače par, které se samy zapínají, vypínají a regulují si výkon podle toho, kolik páry se právě nad sporákem vyskytuje. Jak se však shodují firmy, lze očekávat, že tento užitečný nadstandard budou během několika let běžně ovládat skoro všechny odsavače.
Jak vypočítat výkon Výkon odsavače par by měl odpovídat velikosti kuchyně. Přístroj by měl za hodinu vyměnit vzduch v místnosti asi desetkrát. Máte-li kuchyň o rozměrech 3 x 5 metrů a s výškou stropu 2,8 metru, dělá objem 42 m 3 . Toto číslo si vynásobte deseti a zjistíte, že výkon odsavač by měl odpovídat 400 m 3 /h. Majitelé propojených kuchyní a obývacích pokojů nesmí zapomenout zahrnout do výpočtu obě místnosti. V tomto případě však stačí pro výpočet výkonu násobit pěti.
Základní dva typy Podle toho, jak nakládají s párou a pachy, lze odsavače dělit do dvou základních skupin – na odtahové a recirkulační.
Odtahové odsavače odvádějí vlhký vzduch a pachy potrubím z kuchyně pryč. Vhodné jsou tedy zejména tam, kde máte odsavač zavěšen na obvodové zdi nebo blízko stoupaček. Recirkulační odsavače žádné kopání nepotřebují. Vzduch prochází aktivním uhlím, které ho zbaví zápachů, par, a pak se opět čistý vrací do místnosti. Jsou mnohem jednodušší na instalaci, žádají si však pravidelnější údržbu. Kromě tukového filtru, který je nutné měnit u obou typů, se u recirkulačních musíte starat ještě o uhlíkový filtr. Dražší přístroje potom bývají vybaveny kontrolkami, které na nutnost výměny upozorní.
Kontakty: BOVI CONSULTING, Přemyslova 830, Libušín, tel.: 312 671 555, ČEKO ELEKTRO, Dlážděná 236, Broumov, tel./fax: 491 523 763, 491 523 764, INCOS ALFA, Na Petynce 38, Praha 6, tel./fax: 233 356 021, MIELE, Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 543 553 111, fax: 543 553 119, PROMTINVEST, náměstí Republiky 3, Žďár nad Sázavou, tel.: 566 630 160, fax: 566 631 161, WHIRLPOOL, Na Březince 6, Praha 5, tel.:251 001 010—11, fax: 251 564 055,
text: Lenka Široká foto: archiv |
Exotika v květináči
|
|
Exotické ovoce vypěstované ve vlastním květináči přináší požitek očím i mlsným jazýčkům. Tyto nádherné, pro nás už dostupné rostliny mají rády teplo, ale dobře snášejí i chlad, protože tam, kde rostou, teplota v zimě klesá na dva až tři stupně pod nulu. Citrusové rostliny mají dekorativní lesklé listy, jemně bílé květy a nádherné plody, které na rostlině vydrží několik měsíců. Citrusy patří k rostlinám, které jsou velmi náročné na světlo, ale v létě jim přímé sluneční paprsky škodí, proto se musí vytvořit tzv. toulavý stín. Prvním příznakem špatného zacházení jsou žloutnoucí listy. Příčin je celá řada. Může to být způsobeno teplotním šokem, nedostatkem světla nebo naopak spálením od slunce, přelitím či nedostatkem stopových prvků.
Abychom subtropické rostliny ozdravili, musíme je přesadit do lehké a vzdušné humózní zeminy, případně odstranit poškozenou část kořenového balu. Mnozí pěstitelé je vkládají do průhledného polyetylenového pytle (nahoře musí být otevřený), čímž jim vytvářejí příhodnější klima. Úspěšné pěstování nám mohou překazit škůdci – svilušky a puklice. Na ně platí chemický postřik. Aby se účinek zvýšil, dáme rostlinu do igelitového pytle a necháme pět dní v oddělené místnosti. Tento způsob bychom měli opakovat třikrát za sebou po týdnu.
Množení Citrusy se množí hlavně roubováním, při němž přenášíme část letorostu s několika očky na podnož. Některé se dají i řízkovat. Takové rostliny mají sice zkrácenou životnost, ale zato hodně plodí a nemusejí se roubovat. Řez citrusů je důležitý pro jejich tvar, růst a plodnost. Obecně platí, že čím více rostliny ořežete, tím více rostou a naopak. Pokud se řez dlouhodobě neprovádí, citrusy zastavují růst a listy opadají. Pokud citrusy nekvetou, některé větvičky se vyvazují do vodorovna nebo i opačného sklonu. To podporuje kvetení. Větvičky zkracujeme tak, aby poslední zbylé očko bylo směrem dolů a ven z koruny.
Zalévání Citrusy jsou na zálivku náročné. Rostlina musí mít neustále vlhký kořenový bal, ale nesmí stát ve vodě. Rychlé vyschnutí povrchové vrstvy substrátu po zalití indikuje proschnutí a nutnost speciální zálivky, která by měla být teplejší než okolní vzduch. V létě zaléváme každý den, nejlépe vpodvečer, kdy je chladněji. Rostlina neutrpí šok a má delší dobu pro využití zálivkové vody. Při správné zálivce by voda měla protéci do misky odpadovým otvorem. Tato voda se musí nejpozději do jedné hodiny vsáknout do zeminy.
Výživa V době aktivního růstu přidáváme hnojivo v předepsaném množství do každé zálivky. Vhodná jsou pomalu rozpustná hnojiva jako například Silvamix či Plantacote. Přihnojovat můžete slabým roztokem tekutého hnojiva. Vůbec nejlepší jsou přírodní hnojiva, jako jsou kravince, slepičí nebo holubí trus. Většinou se doporučuje jeden díl na 100 dílů vody, aby se snížila agresivita hnojiva.
Rady: – Citrusy nechte na jednom stanovišti. – Používejte přiměřenou nádobu. – Při přesazování je nutné použít speciální zeminu na citrusy a drenážní vrstvu na dno nádoby. – Sazenice citrusů kupujte v létě. Citrusy v letním období Pokud máte terasu, balkon či zahradu, citrusy umístěte do polostínu (květen až říjen). Citrusy v zimě V zimě nehnojíme a rostliny chráníme před průvanem. Pro zimování citrusů je ideální teplota mezi 5 –10 °C.
Kontakty: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 828 063, 224 800 535, fax: 224 828 456; PETR BROŽA, Moravec 120; PETR Prokop, Náchodská 166/191, Praha 9, tel.: 281 924 507; STARKL–ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981–82, fax: 327 314 787
text: Lenka Kopecká foto: Petr Broža, Petr Prokop, Pavel Vítek a archiv |
Pierre Cardin
|
|
Pro své surreálně vyhlížející útočiště, střechou připomínající plazícího se obřího ještěra, si vybral Cardin příznačně estetickou lokalitu. Stavba se totiž nachází v jednom z nejkrásnějších koutů Provence, a sice v Theoules-sur-Mer. Hacienda majestátně shlíží ze šťavnatě zeleného svahu porostlého palmami a subtropickými dřevinami na tyrkysový záliv. Navíc se z ní naskýtá i malebný pohled na nedalekou vesnici s rustikálními domky roztroušenými na úpatí kopce. Svým vzhledem se sídlo snaží navrátit k organické architektuře konce šedesátých let. I přes svůj neobvyklý výraz a architektonickou členitost však stavba do terénu bez problémů zapadá.
Čokoládový sen Málokdo by uvěřil, že se zde dá skutečně bydlet. Již na první pohled je zřejmé, že se při koncipování avantgardní Cardinovy haciendy architekt doslova „vyřádil“.
Patrová stavba nejasného půdorysu svou hnědou barvou kontrastuje se šťavnatě zeleným trávníkem. Zvenku se navíc zdá, že vila nemá stěny. Jediné, co lze vidět, je totiž zvlněný povrch střechy. V každé střešní „bouli“ je zabudováno jedno kulaté okénko. Tvarem a barvou připomíná vila spíše neforemný bonbon politý chutnou čokoládovou polevu, hrbolatou strukturou a výčnělky zase zrohovatělou ještěří kůži. I přes zdánlivou vnější nesourodost a zmatenost skrývá hacienda překvapivě promyšlený interiér. Ten by bez problémů obstál coby kulisa k filmu ve stylu science-fiction. Sám Cardin k tomu říká: „Chtěl jsem šokovat, proto je vila diametrálně odlišná od mého návrhářského stylu.“
Bez pravých úhlů Organickou vizáž umocňuje využití oblých tvarů, jež jsou coby motiv společným jmenovatelem celého domu. V haciendě totiž nenajdeme jediný pravý úhel. Zato se setkáme s kruhovými okny či oválnými průhledy ve stěnách. Zajímavý je také samotný půdorys stavby. Ten si zase pohrává s eliptickými a parabolickými křivkami. Stěny pokojů jsou proto jemně zvlněné a díky absenci rohů působí o něco prostorněji.
Již zmíněná kulatá okénka ve střeše prozrazují, že z domu sálá živočišnost a organičnost. Z ptačí perspektivy tato okna připomínají oči, pečlivě střežící své nejbližší okolí. Zblízka zase vypadají jako obří potápěčské brýle. Díky skutečnosti, že jsou od sebe rozmístěna v pravidelných odstupech, dovnitř proudí dostatek denního světla. O slunce není v Provenci totiž rozhodně nouze.
Dveře v haciendě nahrazují oválné průhledy. Ty spojují pokoje i chodby. Prosklené otvory zase slouží jako francouzská okna. Jedno z nich lze najít v obývacím pokoji. Kruhové „orámování“ skýtá neobvyklý výhled na palmový hájek a subtropickou floru zahrady – tvoří tak doslova přírodní obraz.
Dramatický interiér Vnitřní pojetí prostoru jde ruku v ruce s netradičním rázem stavby. Pokoje svým designem připomínají filmové či divadelní kulisy. Každá místnost je laděna do jiné barvy, jako by tím Cardin chtěl navodit návštěvníkům konkrétní náladu. Ložnice, která má ukolíbat k příjemnému spánku, je zařízena v kombinaci chladivě šedé a námořnické modři. Obývací pokoj zase vybízí k posezení mezi útulnou krémově béžovou a různými odstíny hnědé.
Ani výběr nábytku není náhodný. Křesílka ve společenské místnosti mají vesměs eliptické tvary, aby ladily ke koncepci celého domu. Jsou ledabyle rozmístěna po prostoru, který rozděluje pouze vyvýšená podlaha. Spolu s pohovkami pokrytými plédy lákají k příjemnému lenošení.
Díky zaoblenému půdorysu a výběru barev působí tato část domu velmi vzdušně. Nenajdeme tu však skoro žádné dekorace, neboť interiér je sám o sobě tak členitý a komplikovaný, že není nutné ho více zdobit. Boubelaté motivy jsou patrné i zde. Místo polic a obrazů architekt použil zaoblených výklenků, které tvarově souzní s kruhově koncipovaným interiérem. Osvětlení zůstává rafinovaně skryto ve stropních prohlubních připomínajících měsíční krátery.
Relaxace v průhledu Jedním z francouzských oken se dá pohodlně vstoupit na hnědě vydlážděnou terasu, s níž kontrastuje kulatý tyrkysový bazén. Z terasy se naskýtá jedinečný pohled na vesničku Theoules-sur-Mer a na nezkrotný mořský živel. Kolem bazénu lze pohodlně relaxovat na lehátkách, přičemž vyboulená střecha se kolem nás jakoby kaskádovitě valí ze strmého svahu.
Zajímavým prvkem je také architektonické řešení venkovního posezení. V pravidelných rozestupech jsou od sebe na širokých půlkruhových schodech připevněna červená kožená křesílka. Nad nimi ústí ven eliptické a kruhové průhledy různých velikostí, ve kterých rád sedává sám návrhář.
Cardinova kaskádovitá usedlost je avantgardním protikladem k rustikální eleganci typických provensálských vil. Otázkou zůstává, zda se v tomto organickém bludišti dá spokojeně žít. Zdá se však, že Pierre Cardin je zcela spokojen. Byla by totiž rozhodně škoda, kdyby měla tato „boubelatá hacienda“ zůstat pouze vizuální atrakcí.
text: Klára Bobková foto: GAMMA |
Dáša Bláhová: Konečně si užívám
|
|
„Mohla bych bydlet i ve stanu” To prohlásila hned na počátku našeho putování po pražských obchodech s nábytkem. „Ale právě teď mám byt, o jakém jsem snila – v domě kousek od Národního divadla, s vysokými stropy a dveřmi, s velkými atypicky řešenými místnostmi a představte si tu náhodu, postavil ho známý secesní architekt Osvald Polívka.
Další Polívka v mém životě, to už je prst osudu, na který já dám. Právě si ho postupně zařizujeme a možná vás zklamu, ale já mám ráda protiklady: staré věci, které už něco pamatují, a vedle toho dobře sladěný moderní nábytek. Chce to odvahu i cit. Nesnáším jen reminiscence na padesátá léta, jak jsou právě teď v módě, tohle období si moc nerada připomínám, i kdyby to bylo jenom ve tvaru skříně. Dlouho jsem neměla vlastní pokoj Ani doma, ani na koleji, a když jsem nastoupila k divadlu, bylo to ještě horší. Spávali jsme ve spacácích v herecké šatně na podlaze, občas u někoho, kdo na tom byl líp. Z Paříže jsem brzy přesídlila se svým tehdejším mužem do Sydney a tam jsem konečně měla byt pro sebe, tedy pro nás tři, protože do Austrálie jsem přijela s ani ne půlroční dcerou.
Získali jsme malý domek v okrajové čtvrti Sydney, kde jsme bydleli několik let, a pak jsme přesídlili blíž k centru, protože každodenní dojíždění do divadla bylo hrozně únavné. Pokud se týká bydlení, rozmazlovaná jsem nikdy nebyla.
Australané, alespoň ti, které jsem poznala já, si s bydlením moc starostí nedělají. Umělecké povahy si vytvoří interiér zcela podle svého gusta, třeba ze starých věcí, které někde posbírají, hlavně že k nim mají osobní vztah. Náš australský byt byl zařízený podobně, starožitnosti se v něm dobře snášely s účelovými kusy, bez kterých se člověk neobejde.
Barvy mi dělají dobře Mám je ráda kolem sebe, ale na sobě jich moc mít nemusím. Nejvíc se mi líbí přírodní základ, který pak oživí vhodné odstíny. Preferuji dřevo, ale nemám žádného favorita, pokud se týká druhu. Prostě je mi dobře, když jsem obklopená teplými materiály. Pokud se týká osvětlení, vyhovuje mi nasvícení jednotlivých koutů či pracovišť, centrální osvětlení mít nemusím.
Tam, kde se odehrává moje soukromí, potřebuji mít kolem sebe vyváženost a soulad, ale v prostorách, jako je přijímací místnost nebo reprezentační pracovna, by se mi líbily i předměty, které jsou dominantní a přitahují na sebe pozornost. Jinak ale od nábytku žádám, aby mi sloužil a dělal mi dobře, to znamená, že vyžaduji příjemné pohodlí. A myslím, že si takové zařízení umím vybrat.“
To se pak skutečně ukázalo, když jsme spolu navštívily několik pražských showroomů, kde Dáša Bláhová ukazovala prstíkem, co by se jí líbilo. A nebyla by to ona, kdyby si přitom nedopřála malou hereckou etudu. Byla to tak trochu rozcvička na odpolední vyučování na FAMU, kde učí v anglických kurzech herectví.
Večer toho dne ji čekalo v Nosticově divadle v Praze nad Čertovkou ještě představení světového hitu americké autorky Eve Ensler pod provokujícím názvem Vagina monology. Spolu se dvěma dalšími kolegyněmi – Annou Polívkovou a Míšou Sajlerovou – v něm sugestivně předvádí z větší části autentické monology žen různého stáří a z různých částí světa o tom, jak cítí své ženství. Už jen proto jsem s touto nekonvenční herečkou zařizovala její fiktivní byt moc ráda.
Kontakty: tel./fax: 224 947 620, 224 947 622; tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; tel.: 482 710 418; tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021, Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Bea Fleissigová foto: Robert Virt zdroj: Moderní byt 6/2003 |
Rondo sériové vejce
|
|
V roce 1968 vyvolal nadšení překvapených návštěvníků basilejského výstaviště MUBA bílý elipsovitý útvar, na první pohled připomínající obrovské vejce. Kolos o průměru 8,5 metru stál 4 metry nad zemí, rozkročen na tenkých železných „nožkách“ a po obvodu jej lemovala vypouklá panoramatická okna. Počáteční pochybnosti o pozemském původu bizarního útvaru rozptýlilo zjištění, že při důkladnějším pohledu lze objekt jednoznačně identifikovat jako dům, který navíc ani trochu nelétá.
Bratři v UFO Experimentální prototyp „domu budoucnosti“ byl první realizací sourozenecké dvojice architektů Angela a Donata Casoniových. Mladí Švýcaři začali na svém experimentálním projektu pracovat už v roce 1965. Po třech letech intenzivní práce představili veřejnosti svou ideu malého kompaktního domu určeného pro rekreační účely, který by ale bylo možno využít i jako bungalov v motelu, kancelář, butik nebo třeba jako informační centrum. A co má tento v jádru prozaický záměr společného s vědeckou fantastikou? Odpověď na tuto otázku architekt Angelo Casoni nechává s povzneseným úsměvem mlčky odplynout. Šalebný záblesk v jeho očích však prozrazuje, že alespoň v jeho případě fascinace science fiction určitou roli hrála.
Skládací dům Autoři projektovali Rondo jako stavebnici skládající se ze sériově vyráběných prefabrikátů, z nichž by bylo možné během několika dnů dům postavit a okamžitě se do něj nastěhovat. Základní verze bez interiérů a dělicích příček měla stát kolem 33 000 německých marek, což dnes představuje sumu zhruba 535 000 Kč. Za plně vybavenou variantu Ronda by zákazník zaplatil asi 795 000 korun. Je zajímavé, že nešlo primárně o levné či sociální bydlení, bratři Casoniové počítali i s požadavky na luxusní výbavu variabilního interiéru.
Vstup do útrob Ronda umožňovalo točité schodiště ze železa, ústící do vchodu na severní straně domu. Vnější konstrukci Ronda, zesílenou dvojí vrstvou laminátu typu fibre glass, tvořily dvě do sebe vsazené skořepiny, jejichž jádro bylo vyplněno polyuretanovou pěnou. Tenounké, šesticentimetrové stěně zaručovalo soudržnost a stabilitu stejnoměrné zakřivení pláště.
Celková vnitřní dispozice Ronda o užitné ploše 50 m2 se skládala z obývacího pokoje s kuchyňským koutem a jídelnou, pokoje pro dvě děti a sprchového koutu s toaletou. Stolitrový bojler dokázal zásobovat horkou vodou čtyřčlennou rodinu. V podlaze bylo zabudováno elektrické topení a na přání bylo možno nainstalovat i klimatizaci. V kuchyni a v koupelně pracovalo výkonné ventilační odvětrávání, které ústilo na střechu.
Dětské nemoci Rondo mělo velmi dobré izolační vlastnosti. Snad až příliš dobré. V zimě bylo sice možné objekt vyhřál za pár minut, ale v letních měsících ztěžoval pobyt v domě sluncem prohřátý vzduch, který se koncentroval uvnitř stavby, jejíž neprostupnou skořepinu bylo obtížné odvětrat. „Šlo o dobový technický nedostatek, který by se zakrátko vyřešil použitím nových materiálů,“ vysvětluje jakoby na omluvu Angelo Casoni.
Překážkou sériové produkce Ronda byl i toxický polyester typu Crystic 323 a Crystic Gelcoat, tvořící skořepinu domu. Jeho použití zapovídaly už tehdejší požární předpisy. „Dnešní materiály by tento problém vyřešily, ale stavba by neprošla pro změnu z urbanistického hlediska,“ míní Dante.
Ztracené ideály Osazení Ronda bylo v tehdejších propagačních materiálech zakresleno do těch nejatraktivnějších prostředí. Charakteristický tvar domu čněl ze zalesněných svahů, lemoval mořské pláže a jezerní zátoky. Na stránkách prospektů kontrastují obliny Ronda s horskými štíty, jinde se vznáší nad hladinou jezera jako jakýsi ostrůvek, k němuž se místo autem jezdí motorovým člunem. Tvůrci však šli ještě dál. V jejich představách vyrůstala celá sídliště Rond, jejichž jednotlivé buňky se nad sebou modulárně vypínaly do výše mrakodrapů, takže vypadaly jako obrovské kukuřičné klasy gargantuovských parametrů.
Nápady architektů však bohužel zůstaly pouze na papíře. „Náš záměr sice budil obrovské nadšení veřejnosti, ale kdykoli se začalo uvažovat o konkrétní realizaci, stáhli se investoři většinou zpět,“ komentuje historii Ronda Angelo Casoni. „Nezdar našeho projektu zapříčinila neúspěšná jednání s japonskými a německými investory, stejně jako ropná krize, během níž se ceny umělých hmot vyšplhaly do neúměrné výše.“
Rondo žije Rondo se tedy přese všechno úsilí a snahu jeho autorů nepodařilo prosadit. Více než osm rozpracovaných prototypů se nikdy nedočkalo realizace. Zachoval se pouze jediný exemplář v německém Freiburgu. „Dům-vejce“ tam dodnes slouží jako extravagantní sídlo jisté společnosti.
Pokládat projekt Ronda za uzavřenou kapitolu náležející pouze do říše legend by však byl zásadní omyl. O nadčasovosti vize levného, snadno dostupného a přitom zajímavého bydlení svědčí mimo jiné i ovace, které pozoruhodný projekt Ronda sklízel během nedávné retrospektivní výstavy v Paříži.
vyrůstali ale v německém prostředí Basileje. Studium architektury na Eidgenössische Technische Hochschule Zürich absolvovali v letech 1962–1967. Jejich současné realizace zahrnují projekty sociálních, ale i luxusních bytů, návrhy interiérů kancelářských prostor, celkové rekonstrukce budov i projekty rodinných domů v Basileji a Luganu.
Windrose Další známou stavbu bratří Casoniových viděl každý, kdo někdy jel po dálnici A5 od Frankfurtu směrem do Itálie. Dálniční nákupní přemostění Windrose v obci Pratteln u Basileje prostě nelze přehlédnout. Jeho okrově žlutá fasáda a oválně vystouplé průzory oken tvoří dominantu zdejší krajiny. Raststätte Windrose některými prvky připomíná Rondo – betonový skelet je kupříkladu vybaven velmi podobnou skořepinou, vyrobenou ovšem z materiálů novější generace. Stavba byla dokončena v roce 1978 a architekti Angelo a Dante Casoniovi v ní vidí osobní uzavření stále ještě pulzujícího tématu Ronda.
Kontakt Casoni & Casoni, Wettsteinallee 141, CH 4058 Basel, e-mail: info@casoni.ch, www.casoni.ch
text: Bobby W. von Sterndoff foto: archiv firmy Casoni & Casoni, Bohuslav Wurm a autor |
Správný výběr
|
|
Pro všechny činnosti v kuchyni je velice důležité správné rozmístění pracovních ploch včetně dřezu. Ten používáme nejen k mytí nádobí, ale i k čištění a omývání zeleniny, masa, slévání vody z brambor či proplachování těstovin. Současné kuchyňské dřezy oproti původním jsou již vybaveny řadou novinek, které nám ulehčují práci. Je důležité se při výběru zaměřit na to, jak výrobek splňuje požadavky na funkci, údržbu, materiálové provedení, jak jsou konstruovány odtoky a přepady a v neposlední řadě posoudit i design. Funkce Při výběru dřezu bychom měli uvážit, k jakému účelu bude používán. Zda bude sloužit k mytí veškerého nádobí nebo jen těch kusů, které nedáváme do myčky, či zda budeme využívat jeho plochu i pro zpracování zeleniny, masa apod. K těmto účelům slouží různě tvarované odkapávací plochy, krájecí prkénka, ukládací koše na nádobí či síta. Další inovací jsou vestavěné šachty pro vhazování kuchyňského odpadu přímo do koše. Důležitá je i hloubka dřezu, která by měla být taková, aby při použití voda nestříkala na linku a podlahu, tj. zpravidla mezi 19 až 25 cm. Správná výška jeho umístění zaručuje i ideální postoj při mytí nádobí tak, aby nás nebolela záda a nohy. Měl by být vždy o něco výš než pracovní plocha kuchyňské linky. Ideální výšku stanovíme tak, že se postavíme ke dřezu, volně spustíme ruce, a aniž bychom se předkláněli, bez problémů dosáhneme na jeho dno.
Odtoky a přepady Odtok z dřezu by měl být o průměru 3,5 palce (92 mm) a vybavený sítkovým uzávěrem. Na tento typ lze nainstalovat drtič kuchyňských odpadků likvidující organický odpad. Pro náročnější zákazníky jsou vyráběny dřezy s přídavným vybavením, jako je odkapávací plocha s vlastním odpadem, automatická výpusť ovládající otvírání a zavírání odtoku, či dávkovač čisticích prostředků. Je vhodné, aby byl dřez opatřen přepadem, který zabrání přelití vody a následným škodám.
Materiál Stejně tak jako v módě objevují se i v kuchyních nové materiály. Ještě nedávno jsme běžně používali pouze dřezy smaltované a nerezové a považovali je za vrchol pokroku. Výrobci nezaháleli a uvedli na trh dřezy z umělého kamene v atraktivních barvách a různém designu, které vynikají svou trvanlivostí, pevností, odolností vůči vysokým teplotám, nárazům a chemikáliím používaným v kuchyni, stálobarevností a otěruvzdorností. Tento materiál je většinou vyroben ze směsi 80 % přírodní žuly a 20 % akrylátové pryskyřice, čímž zajišťuje mimořádnou odolnost proti mechanickému poškození. U nás lze tyto dřezy koupit pod různým obchodním označením firem BLANCO/silgranit, SCHOCK/cristalite-granite, FRANKE/fragranit atd. Jako novinka na našem trhu se letos představí nové modely dřezů řady BLANCOAXIA, které jsou vyrobeny z materiálu silgranit puraDur, vyvinutého firmou BLANCO. Jejich předností je voduodpuzující látka obsažená přímo v materiálu, což podstatně snižuje usazování nečistot a vodního kamene. Nejedná se tedy o povrchovou úpravu, která by podléhala opotřebení.
Design V současné nabídce kuchyňských dřezů si můžeme vybrat z různých typů, barev a tvarů. Součástí mnohých je i moderní doplňkové příslušenství jako krájecí prkénka, síta, ukládací koše na nádobí, automatické výpusti atd.
Existuje několik možností, jak zakomponovat dřez do kuchyňské linky. Lze ho zabudovat do roviny s deskou nebo pod desku, a to jak shora, tak i zespodu, nebo může být ve formě modulu, který tvoří kompaktní celek s nerezovou deskou. Důležitým doplňkem jsou i kuchyňské baterie, které lze umístit kdekoli díky možnosti zasouvání nebo povytažení a odložení do dřezu.
Údržba Při výběru dřezu bychom měli klást důraz na jeho snadnou údržbu. Nejsou vhodné hluboké profily a drážky, které nám znesnadňují čištění. U nerezových dřezů může častým používáním dojít ke ztrátě lesku a mohou se na nich objevit škrábance. U granitových dřezů nečistoty ulpívají na povrchu jen lehce, a proto je čištění snadnější a rychlejší. Díky vysoké tvrdosti nehrozí poškození při pádu nádobí a lze je čistit běžnými kuchyňskými čistidly včetně písků. Odolávají teplotě až 230°C a neponičí je ani drastické čisticí látky používané v kuchyních. Při rozhodování, jaký typ dřezu zvolit k naší kuchyňské lince, bychom měli dát přednost hlavně funkčnosti a kvalitě a v tomto ohledu rozhodně nešetřit. Tato investice se nám mnohonásobně vrátí v naší spokojenosti při každodenní práci v kuchyni.
Jak správně zvolit dřez (vypracováno firmou BLANCO) – Pokud to velikost kuchyně dovolí, měli bychom si dopřát dřez alespoň o šířce 60 cm. – Dřez může být vybaven excentrickým ovládáním, jímž vypustíte vodu otočením knoflíku. – K dřezu je ideální baterie s výsuvnou sprchou, kterou dosáhneme do všech koutů dřezu. – Myjeme-li ve dřezu nádobí, přijde vhod druhá výlevka. – K zpracování zeleniny může být přizpůsoben i dřez. Výhodná je krájecí deska tvarem odpovídající dřezu. – Při volbě velikosti dřezu myslete na to, jak velké kusy nádobí v něm budete mýt. – Dřezy firmy BLANCO lze kombinovat s několika variantami systému třídění odpadu. – Dřez lze umístit i pod okno, pokud je vybaven vhodnou baterií. – Kdo šetří každý pohyb, může začít systémem Blanco select-box. Po odklopení víčka padají odpadky šachtou rovnou do koše. – Nerez je materiál klasický a nadčasový, silgranit je materiál současnosti a budoucnosti – tvrdost mu dodává 80 % drceného křemene, tepelná odolnost je 230 °C.
Možnosti zabudování dřezu (vypracováno firmou BLANCO) – Zabudování nerezového dřezu do roviny s deskou zespodu, – zabudování nerezového dřezu do roviny s deskou shora, – zabudování pod desku shora, – zabudování pod desku zespoda, – dřez ve formě modulu (je součástí nerezové desky).
Kontakty: ALVEUS, areál ETA, Jablunkov, tel./fax: 558 359 750; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498; TEKA, Košinova 66, Brno, tel.: 549 210 478
text: Renata Raušerová foto: archiv |
Slušivý kabátek pro vanu
|
|
Kdy pomůže panel Nejjednodušším a zřejmě i nejpraktičtějším řešením bude pořídit si vanu, ke které se prodává i krycí akrylátový panel. Co se týká tvarů těchto panelů, základní a také nejlevnější jsou panely k rovným vanám, a to přední, rohový oboustranný i panel kryjící vanu ze tří stran. Existují i samostatně stojící vany, celé obložené panelem. Rohové vany nejrůznějších tvarů mohou být opatřené předním krycím panelem, který přesně kopíruje křivky vany. I jednoduché akrylátové panely mohou mít plochu ozdobně tvarovanou. Základní barvou je bílá, některé firmy nabízejí v téže ceně i pergamon, ale jiné barvy za stoprocentní příplatek (RIHO). Ceny panelů začínají cca na 1 800 Kč. Některé masážní vany mívají pro zvýšení efektu přední stěnu opatřenou panelem s průhledným plexisklovým okénkem.
Věrné obkládačky Asi nejznámější možností je vanu obezdít a obložit keramickými obkládačkami. I tuto va-riantu lze však povýšit na záležitost zajímavou a oku lahodící. Nehodláte-li utrácet za drahé obkládačky, stačí přikoupit několik zajímavě dekorovaných kusů, případně prostor rozčlenit pěknou listelou. Máte-li v koupelně víc místa, vanu můžete obezdít ze všech stran a nechat ji stát v prostoru. Koupelnu také zajímavě rozčlení vana částečně obezděná a částí vyčnívající do prostoru. V menší místnosti můžete vanu postavit na stupínek, pak vyniknou i méně zajímavé obkládačky. Módním a velmi vyhledávaným prvkem je keramická mozaika. Díky ní můžete z obkladu vany vytvořit opravdové „umělecké dílo“.
Držte se při zemi Velmi efektním řešením je zapustit vanu do podlahy. Tento způsob je však podmíněn velkým prostorem, jinak se kýžený efekt nedostaví. Navíc, pokud byste se do tohoto experimentu pustili v malé koupelně, lehce se vám stane, že v nestřeženém okamžiku vanu přehlédnete, zakopnete o okraj a můžete do ní i spadnout. Tento způsob se hodí do koupelny, která svým způsobem užívání slouží spíše jako relaxační místnost a k nejnutnější hygieně je v domě ještě jedna koupelna. Se zapuštěnou vanou je však třeba počítat už při stavbě domu. Je třeba si uvědomit, že vana bude muset být celou hloubkou zabudovaná v podlaze, takže bude nejvhodnější umístit ji do přízemní koupelny, stropy většinou nebývají tak silné, aby se tam vešla celá hloubka vany. Je třeba brát zřetel i na to, jakou nosnost bude mít vana plná vody, tu by strop nemusel unést.
Něco navíc Majitelé luxusních koupelen či milovníci všeho netradičního budou nejspíš vyhledávat jiné originálnější řešení, než jsou keramické obkládačky nebo akrylátový panel. Vanu lze obložit prakticky čímkoliv. Cenově náročnějším obkladem jsou desky z přírodního kamene (např. žuly nebo mramoru). Kámen působí majestátně a v leštěné úpravě opravdu luxusně. Zpravidla se jím obkládá i prostor v nejbližším okolí vany. Je-li kámen ponechán v surové (tedy neleštěné) podobě, bude se hodit do koupelny zařízené ve venkovském stylu. Jakýkoliv atypický tvar obkladu vany si můžete nechat zhotovit z některého z umělých kamenů (corianu, varicoru, kerrocku…). Výhodou těchto materiálů je dobrá tvarovatelnost, napojování dílů beze spár, nenasákavost, nenáročná údržba, výběr ze široké škály barev a snadná opravitelnost. Levnou a leckdy velmi efektní variantou může být obyčejná omítka ošetřená speciální voděodolnou akrylátovou barvou.
Obzvlášť zajímavě bude vypadat omítka, na jejímž povrchu vytvoříte pomocí speciální škrabky nejrůznější efekty. K venkovskému stylu by se mohla hlásit vana obložená šamotovými cihlami, které je třeba napustit penetrovacím lakem, jenž zabraňuje pronikání vlhkosti.
Ladíte-li koupelnu do dřeva, i dřevěný obklad vany je možný. Dřevo však musí být speciálně upraveno, aby nepřijímalo vlhkost. Existují i stoprocentně voděodolná dřeva, jako je například teak. Počítejte však s vyšší cenou.
Při listování zahraničním katalogem firmy BETTE jsme narazili na mnoho zajímavých panelů – nerezový, akrylátový s barevnými dekory, smaltovaný s crazy obrázky, z tvrzeného barevného skla. Na tyto výrobky si ovšem budeme muset ještě počkat, neboť firma nemá u nás zastoupení. Možná vám tyto nápady poslouží jako inspirace a šikovný designér si bude vědět rady, jak to či ono zhotovit.
Jak na whirlpooly Uvažujete-li o pořízení masážní vany, opatřete ji buďto krycím panelem, nebo obkládačky nalepte na snímatelné panely. I u té zaručeně nejkvalitnější vany totiž může dojít k poruše masážního systému a k nutné opravě bude třeba odstranit obložení vany. Sami jistě uznáte, že by bylo neefektivní poničit např. keramický obklad, kterým by byla vana obložená.
Některé z možností – Pořídit si akrylátový krycí panel. – Vanu obezdít a obložit ji keramickými obkládačkami. – Zapustit vanu do podlahy. – Obložit vanu deskami z přírodního nebo umělého kamene. – Vanu opatřit obkladem z masivního dřeva.
Kontakty: EUROBATH CZ, Havlíčkova 678, Modřice, tel.: 547 216 622, HOESCH, Seydlerova 2150, Praha 5, tel.: 251 623 847; KALDEWEI, Kykalova 1665/1, Praha 4, tel.: 222 135 533; RAKO, Šamotka 246, Rakovník, tel.: 313 523 621, WIT, Hostouň 49, Hostouň u Prahy, tel.: 251 626 783
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
