|
|
Opouštíme Dačice s památníkem kostky cukru, která tu – první na světě – spatřila světlo světa a po několika kilometrech narazíme na její mladší sestřičku: přesně tak z dálky působí světlý dům s rovnou střechou, který majitelé zatím využívají víkendově, ale hodlají v něm strávit podzim života.
Velký pozemek není ohraničen plotem, což způsobilo, že domácí neberou přespolní jako vetřelce. To je dobrý začátek. Dobrou zprávou pro „stará kolena“ je také řešení domku: je přízemní a bezbariérový.
Původně měl být z litého betonu, ale protože v blízkosti je lom, využil se na stavbu levnější kámen. A architektce se podařilo plně využít vlastností tohoto přírodního materiálu.
Dveřmi, nebo oknem? Vcházíme vstupními dveřmi, ale možností je víc: děti třeba rády dům opouštějí úzkými okny. Směrem k jihu je dům ještě otevřenější, aby sem mohly sluneční paprsky svobodně proudit a také aby se usnadnil vstup do letní jídelny pod širým nebem. Použitá skla dokonale zvukově i tepelně izolují. O tom prvním se můžeme přesvědčit na místě. „Hluk z nedaleké silnice dovnitř opravdu neproniká,“ potvrzují majitelé. A o tepelné ochraně se přesvědčili, když jim v zimě vypověděl službu kotel, a přesto teplota neklesla pod šestnáct stupňů.
Je-li řeč o teple, proudí do prostoru z topných kanálů u velkých oken a z radiátorů. Stálou teplotu hlídá elektrokotel, který lze v případě potřeby přepnout na topení na pevná paliva.
Soukromí na obě strany Dům o zastavěné ploše 214 m2 je pomyslně rozdělen do dvou částí. V levé od vstupních dveří kralují děti. Jejich tři pokoje jsou vybaveny dvoulůžkem, stolem a vestavěnou skříní – vejít by se sem tedy v pohodě měly i v pozdějších letech. K dispozici mají vlastní WC a koupelnu. Pravá část patří rodičům – opět mají k dispozici kompletní sociální zařízení. Ve velké jídelně se schází celá rodina, která se často pohodlně sesedne u pochromovaného stolu vyrobeného podle návrhu architektky z jeklů a skla. Židle? „Jedině od Jakobsena, není nad ně,“ – vyjadřuje své přesvědčení architektka. Jekly se uplatnily i na garnýžích na závěsy. Kuchyňská linka dorazila z Ikey, ale byla na místě trochu ozvláštněna zalemováním linky. S nábytkem se spíše šetřilo, úložných prostorů je však dostatek. Dům ještě dýchá novotou, ale detaily už jsou doladěny. Vybavení je v jednoduché barevnosti: sklo, šedá, přírodní dřevo nebo jeho tmavší odstín.
Světlo v ose Všechny místnosti jsou vesele prosvětlené, protože sluneční paprsky procházející domem tvoří jakýsi světelný kříž. Malou výjimkou je jen ložnice rodičů, která má dvě úzké „střílny“. Investor si nepřál svázané bydlení a propojení s krajinou je opravdu tak zásadní, že ráno budí spáče svou vůní květiny ze zahrady. Na podlaze se uplatnily dubové parkety. Tak velela zkušenost mladé architektky-matky: „Když se někde něco vylije, bukové se prohnou.“
Sem tam tulipán Obyvatelé domu nejsou velkými zahradníky a s touto vášní nepočítají ani v pozdějších letech. Zahrada je proto spíše bezúdržbová. Tvoří ji pouze trávník, převislé vrby, jehličnany pro zahuštění prostoru od silnice, po louce náhodně poházené tulipány. S bazénem se nepočítá. Proč taky, když koupání nabízí příroda v nedalekém rybníku. Zato je tu prostor pro jinou vášeň: na pozemku zůstala stará zabijačková kuchyň se sklípkem. Hliníkový solitér s nízkou sedlovou střechou se už v praxi jednou osvědčil. Kolaudační hody se moc povedly a ještě více utužily sousedské vztahy.
Kontakty: PROJEKTOVÁ KANCELÁŘ ING. ARCH. ANNA KOVÁŘOVÁ, Dolní Břežany 411, Praha-západ, tel.: 603 255 511; POZEMNÍ STAVBY JIHLAVA, tel.: 603 862 814; FAST – INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 224 250 528, 224 250 538, fax: 224 251 357; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462
text: Hana Profousová foto: Petr Zhoř |
Blog
Dům na domě
|
|
Když se řekne „dům na domě“, zní to poněkud děsivě. Jako by bylo cílem něco k něčemu (nebo v tomto případě na něco) nalepit, přistavět, horkou jehlou „přilátat“, zkrátka, jen aby „to“ bylo větší. Při takové představě se bezesporu „vlasy“ každého architekta ježí hrůzou. V našem případě ale taková reakce není ani v nejmenším na místě. Vůbec nebylo cílem cokoli zvětšit, natož přilátat. Dojem „domu na domě“ byl záměr, součást projektu. A co je hlavní, výsledek představuje splnění kritérií, která jsme uvedli jako samotný podtitulek článku. Znamená to, že majitelé se v něm cítí dobře, není to samoúčelná provokace vyčnívající z charakteru prostředí a zároveň odráží styl a možnosti moderní doby.
Vyzdvihovat tyto principy je možná banální. Jistě by s nimi souhlasil každý architekt. Na druhé straně se podívejte na fotografie a musíte uznat, že výsledek až tak banální není. Co vše tedy obnáší a co skrývá?
Jiný než ostatní Procházíte-li jen tak ulicí, zamyšleně, protože máte vlastních starostí dost, při letmém pohledu nanejvýš zaznamenáte dům, který je jiný než ostatní. Ale rozhodně vás nešokuje natolik, že by přerušil tok vašich myšlenek, nebo vás pobouřil. Pokud ovšem nejste odborník, který by ocenil architektonické kvality. Nebo naopak zatvrzelý konzervativec, pro něhož je pohled na něco odlišného než „klasický domek“ neúnosný. Jednoduše řečeno, originalita a vnější zvláštnost se nevystavují ostentativně na odiv. Stavební úřad přesto s povolením váhal – bylo to poněkud jiné, než na co jsou zvyklí.
„Přitom jsme vycházeli z přesvědčení, že do okolní zástavby se takovýto objekt hodí víc než dnes tak rozšířené typové domy a jiné variace na romantické a historizující styly,“ tvrdí architekt Jehlík. Vilová čtvrť, kam je „dům na domě” zasazen, totiž ještě stále připomíná noblesu německého stylu z předválečného a těsně poválečného období.
Ostatně v letním období – a postupem doby v čím dál větší míře – bude dům zakryt zelení, takže zůstane ušetřen případných kritik některých kolemjdoucích a ochuzen o chválu jiných kolemjdoucích. A majitelům zůstane možnost užívat si toho, co skýtá – příjemného, pohodlného a účelného bydlení.
Hra s prostorem a světlem Příjemné, pohodlné a účelné bydlení je jistě široký pojem. Proto se sluší vysvětlit, proč si právě tento dům zaslouží pozornost. A vlastně se hodí i naznačit diskusi o tom, proč má dům, o jakém mluvíme, a jemu podobné, nejen právo na život, ale i na ocenění, protože mohou sloužit jako příklad a inspirace. Objekt, o němž je řeč, byl navržen tak, aby vyhovoval dvoučlenné rodině, relativně samostatné patro obývá babička, podkroví slouží jako pracovna nebo pokoj pro hosty.
„V klasicky pojatých domech se šikmou střechou a architektonicky komplikovanějším a zdobnějším tvarem je do značné míry předurčeno členění vnitřních prostor,“ říká Jan Jehlík. Lidé jako by se ochuzovali o možnost vybírat z variant, nakolik a kde se chtějí setkávat, jakou míru soukromí a naopak soužití si chtějí dopřát, kam chtějí skrýt úložné prostory… Naopak jednoduché geometrické tvary otevírají cestu k hledání optimálního řešení: co se týče praktičnosti, rozdělení obytných a úložných prostor, technického zázemí. „Zkrátka, lépe umožňují pracovat s prostorem a světlem. A to je vlastně podstata moderní architektury,“ zdůrazňuje autor projektu.
Stárnout je přirozené Dům tvoří spodní, podlouhle obdélníková zděná část. Na ní jako na sokl je posazena dvoupodlažní dřevěná „krychle“. „Ta je postavená kompletně ze dřeva, což u nás není příliš obvyklý styl. Proto se také této práce ujala firma, která má potřebné zkušenosti z Ameriky, kde to je nejrozšířenější způsob stavění,“ vysvětluje Jan Jehlík. Odlišný charakter obou částí je zdůrazněn i zvenčí: Spodní obdélník má klasickou omítku, horní dřevěná část je obložena smrkovými fošnami. „Úmyslně, nejen zvenčí, jsme používali materiály, které ,umí‘ přirozeně stárnout. Mají sice dlouhou životnost, plní svoji roli a stále vyvolávají dojem solidnosti, ale je na nich znát běh času. Opakem jsou dnes uplatňované nepřirozené materiály a povrchy, které se honosí pověstí trvanlivosti a omyvatelnosti, což ve výsledku vede k používání různých plastů a nanášení aseptických cukrářských barev,“ doplňuje architekt.
Z každé strany jiný pohled Z ulice, tedy z východu, dům působí poněkud chladně a uzavřeně. Teprve když si ho prohlédnete kolem dokola, uvědomíte si, jak je rozlehlý a členitý. Z každého pohledu působí trošku jinak, začnou se vám odkrývat další detaily. Jeho čelo je nasměrováno na jih, odkud také přes zahradu vede hlavní vchod a vjezd do garáže. Zde a na západní straně jsou velké prosklené plochy, které propojují dům se zahradou a jsou kontrastně doplněné malými okénky. Odtud je také vidět „vykousnutá“ teráska podkrovního patra. Všechna obytná podlaží mají vlastní ozeleněnou terasu. Samostatný bezbariérový vchod vede i z ulice, a sice přes lávku do prostředního podlaží. Předzahrádka k této části domu leží vlastně na střeše garáže. Pod lávkou je skryta část garáže a vchody do dvou podzemních kůlen. Na severní straně domu jsou, opět „v podzemí“, sklípek, malá sauna a kotelna.
Jednolitost i členitost Byť jsme dosud mluvili o dvou na první pohled odlišných částech domu a třech podlažích, v interiéru takové striktní rozdělení nenajdete. Všechna patra jsou propojena otevřeným dřevěným schodištěm. A i na každé podlaží lze pohlížet jako na jeden členitý prostor, jehož „zákoutí“ jsou tvořena skříňovými stěnami či posuvnými dveřmi. V prvních dvou patrech tak vznikly rozlehlé obytné prostory, do nichž je zahrnuta i kuchyňská a ložnicová část, jen koupelny jsou napojeny na schodišťovou halu. V podkrovní části, která slouží také hostům, je pracovna, koupelna a komora. Celým interiérem prostupuje množství dřevěných prvků, hřejivě působí také podlahy z přírodního linolea. Přízemí má podlahové vytápění, v dřevěné části jsou tělesa. „Šlo nám o to, aby vše, co lze využít, bylo využito. Je tu minimum volného nábytku, minimum příček. Tuto roli plní skříňové stěny, zabudovaný nábytek. Obdobným principem jsme se řídili při koncepci technických prostor – většina z nich je ,zakopaná‘ ve svahu, včetně stupňovité spíže,“ vysvětluje Jan Jehlík.
Technické údaje Užitková plocha: cca 193 m2 Zastavěná plocha: cca 207 m2 Obestavěný prostor: cca 1 210 m3
Kontakty Jan Jehlík arch. kancelář
text: Ivana Vajnerová foto: Jan Brodský |
Dům v obchodním majetku
Vzhledem k tomu, že podnikatelé kupují domy do obchodního majetku za nezdaněné peníze, zákonodárce výslovně vyřadil příjmy z prodeje takových nemovitostí z osvobození od daně z příjmu fyzických osob. Tuhle daň nemusíme platit, pokud nám nemovitost patřila aspoň pět let před jejím prodejem (jde-li o dům, kde jsme bydleli, stačí dokonce dva roky). Jedinou výjimkou je právě nemovitost zahrnutá do obchodního majetku podnikatele. U té může vlastník na osvobození příjmů z jejího prodeje zapomenout, i kdyby mu patřila třeba dvacet let. Zde by totiž začal pětiletý (případně dvouletý) časový test pro osvobození od daně běžet až dnem vyřazení nemovitosti z obchodního majetku prodávajícího.
Dům s ručením omezeným
Někdy se pro vlastnictví nemovitosti vytváří samostatná právnická osoba. Obchodní společnosti, za jejichž závazky účastníci ručí, se k tomu nepovažují za vhodné. Obvykle se zakládá společnost s ručením omezeným, výjimečně pak akciová společnost, jejíž založení i běžný provoz jsou dražší.
Takové právnické osoby zřizují například firmy pro pronájem nemovitostí na leasing. Přenechání obchodní společnosti ke konci splácení leasingu je pak oproti běžnému prodeji domu levnější: neplatí se 5% daň z převodu nemovitostí, takže už u domu za 2 miliony korun se na převodní dani ušetří 100 tisíc korun.
Katastrální úřad taková změna vůbec nezajímá, protože vlastníkem nemovitosti zůstává stále stejná obchodní společnost. Jen rejstříkový soud zapíše do obchodního rejstříku změnu jejích společníků anebo statutárních orgánů.
Pro ty, kteří jsou podle českého devizového zákona cizozemci, je koupě podílu nebo akcií obchodní společnosti jednou z mála cest, jak fakticky nabýt dům nebo pozemek v České republice. Za několik let, v Evropské unii, už ale tahle úvaha bude pasé.
Jaké jsou výhody a rizika
Co když při jednání o koupi domu zjistíme, že na prodej není dům, ale eseróčko, které jej vlastní?
Závazky, které váznou na nemovitosti, nabízené k prodeji běžným způsobem, si můžeme za stovku jednoduše ověřit v katastru nemovitostí (věcná břemena i zástavní práva najdeme v části C listu vlastnictví). Závazky, které váznou na nabízené obchodní společnosti, v žádném veřejném registru zjistit nelze. Nezbývá tedy než spoléhat na účetnictví či audit společnosti nebo na jeho dobrou pověst developera, respektive leasingové společnosti.
Pro některé kupce může být ovšem na nemovitosti ve vlastnictví obchodní společnosti atraktivní právě ztráta, kterou se společnosti podařilo během své existence nakumulovat. I za vykázanou ztrátu je leckdo ochoten zaplatit. Jestliže ale máte další obchodní aktivity, vězte, že proti ztrátě či zisku z pořízené obchodní společnosti nebudete moci nikdy postavit zisk či ztrátu, kterých dosáhnete jako fyzická osoba, eventuálně v jiných společnostech.
V případě, že jsou v kupovaném domě chránění nájemci bytu, je třeba si uvědomit, že u vlastníka coby fyzické osoby je bytová potřeba zákonným výpovědním důvodem z nájmu bytu. A nemusí jít jen o bytovou potřebu vlastníka domu, ale i jeho manžela, rodiče, sourozence, dítěte, vnuka, zetě či snachy. Právnická osoba, která vlastní dům, však tenhle výpovědní důvod podle judikatury českých soudů nikdy použít nemůže – ani u jediného bytu v domě.
Pokud se chystáte pořízený dům třeba jen nějaký čas pronajímat (a své příjmy přiznávat), je zapotřebí před nabytím obchodního podílu či akcií podrobná konzultace s daňovým poradcem.
Příjmy z nájemného se v ČR nezahrnují do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na sociální a na veřejné zdravotní pojištění. Daně z příjmů však čekají i na příjmy z činže.
Eseróčko či akciová společnost platí daň z příjmů právnických osob. Nyní jde o 31 procent (s ohledem na sazby v sousedních státech se očekává snížení sazby). Pokud byste si chtěli ze své společnosti peníze vyplatit, zaplatíte z podílu na zisku nebo z dividendy – tedy z již zdaněných peněz – na dani z příjmů ještě dalších 15 procent. Součet přesahuje 40 procent – jsme už tedy nad nejvyšším pásmem daně z příjmů fyzických osob, které je nyní 32 %.
Jediného společníka či akcionáře však samozřejmě nemůže nikdo nutit, aby si nějaký podíl na zisku nebo dividendu vyplácel.
Je libo s. r. o. na úvěr?
Banky jsou leckdy ochotny poskytnout úvěr i na pořízení nemovitosti formou nabytí obchodního podílu, případně akcií obchodní společnosti. Požadavky na ručitele ovšem musí být splněny i v tomto případě, stejně jako bankou požadovaný podíl na investici, hrazený z vlastních zdrojů žadatele o úvěr. Pokud jde o podnikatelský záměr, už existující nájem pořizované nemovitosti bývá samozřejmě hodnocen výše než nájem, s kterým žadatel o úvěr teprve uvažuje do budoucna.
text: Dan Holubkov
foto: Pavel Dufek
zdroj: Můj dům 4/2003
Parlament vysoko nad městem
|
|
Nejinak je tomu v případě rodinného domu v Roudnici nad Labem – realizace ateliéru architekta Ladislava Lábuse. Investor se na něho obrátil právě proto, že znal jeho předchozí práci. Zároveň však měl jasnou představu, jak by jeho budoucí dům měl vypadat. První krok, který určil mimořádnost díla, byl pozemek. Stavba se přizpůsobila poměrně svažitému terénu. V pohledu zdola je vidět jenom spodní betonový hranol s velkou prosklenou plochou a dřevěným členěním. Z druhé strany, od příjezdové cesty, spatříme pouze přízemní stavbu z lícového zdiva s nástavbou, která vypadá jako velitelský můstek. Navzdory relativně velkému stavebnímu programu působí hmoty na svahu lehce. Je to dáno tím, že se stavba jakoby rozpadla do dvou částí, které jsou odlišné a také jsou posunuty výškově.
Použito bylo rovněž dvou výrazných materiálů. Zděné přízemí vypadá na rozdíl od dvoupodlažní betonové části tradičněji. Kamenné opěrné zdi dům chrání před rušnou silnicí. Hlavní výhodu vily, na níž se kromě architekta Ladislava Lábuse dále podíleli Dagmar Prášilová a Martin Matiska, lze popsat jedním slovem – výhled. Domu leží u nohou celé město a velkorysé řešení umožňuje jeho obyvatelům rozhlédnout se i na opačnou stranu, do údolí Labe.
Dojem dotváří detail Dům reaguje na svažitý terén tím, že jeho podlaží jsou posunuta asi o půl patra. První dojem je tedy ten, že pozorovatel ze strany města vidí jenom spodní betonovou část s velkou prosklenou plochou. Tento pohled dal zřejmě vzniknout přezdívce, kterou stavba záhy po svém dokončení získala – parlament. Tak monumentálně zřejmě působí na své okolí v zástavbě vil běžného standardu ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století.
O prostornosti rodinného domu se však člověk přesvědčí spíše až při vstupu dovnitř, zvenku vypadá mnohem nenápadněji. Jednotlivé obytné prostory jsou propojeny schodištěm, které je pro vilu výrazným výtvarným a kompozičním prvkem.
Každý, kdo zná projekty architekta Ladislava Lábuse, ví, že jsou pro ně charakteristické zajímavě zpracované detaily. Na roudnické vile jsou to výrazné dřevěné prvky, které jakoby propojují dům se zahradou: na terasách, v zádveří, u vstupu a na pracovně – zaskleném ateliéru umístěném na rovné střeše. Dřevěný prvek najdeme také na arkýři.
Kámen ve dvou podobách Výrazným prvkem je použití kamenných zdí. Kámen se tu objevuje v několika formách – sypaný do ocelových sítí, volně ložený a vkládaný do opěrných zdí. Celek je doplněn betonovou částí směrovanou do zahrady. Odlišné materiály a povrchová úprava dodávají stavbě na originalitě. Každého upoutají velké prosklené plochy dopřávající obyvatelům domu hodně světla. Investor si přál mít dům otevřený, aby mohl maximálně těžit z exkluzivní polohy s krásným výhledem. Strach z úniku tepla je však bezpředmětný: použitá skla mají velice dobré koeficienty prostupu tepla, které – pro srovnání – odpovídají normální plné fasádě funkcionalistických domů z třicátých let minulého století.
Celkový dojem nasvědčuje tomu, že řady mimořádných staveb hodných 21. století se opět rozšířily.
Slovo architekta Ing. arch. Ladislav Lábus Pro tuto vilu bylo charakteristické i to, že díky nepřístupnosti staveniště a přání investora zlepšit dostupnost domu bylo nutné provádět náročné terénní úpravy. Původně byl přístup jen zespodu a dodatečně, když už jsme zahájili stavbu, majitel koupil ještě druhou část pozemku, obrácenou dozadu k silnici. Tam se zřídil přístup a garáž se tudíž ocitla na druhé straně pozemku, než se původně předpokládalo. Mělo to svou velkou výhodu, protože dům je opravdu na velkém kopci, vlastně až na horizontu a při jednostranné orientaci na spodní vstup by byl vchod sice blíž k městu, ale přece jen s velkým výškovým rozdílem. Nové řešení umožnilo, že se dá vjet autem nejen do garáže, která je zahrabaná do země jako podzemní stavba, takže nepřekáží na povrchu, ale naopak tvoří akustickou bariéru vůči silnici, ale také až před dům. Do vybavení interiéru jsme příliš nezasahovali. Myslíme si, že náš návrh stavby dům včetně interiérů, a tím i způsob bydlení, dostatečně definuje a netoužíme po tom realizaci dotáhnout až do posledního detailu tím, že nadiktujeme, jaký tam má být nábytek. Pokud jde o spolupráci s investorem, mohu jen konstatovat, že každá práce je diskuse, přibližování se ke společně hledanému cíli. Pokud by mezi námi byla nějaká velká názorová bariéra, tak by si nás asi klient nevybral. V tomto případě investor přišel s poměrně jasnou představou domu jako moderní architektury, kterou jsme pouze přizpůsobili terénu a obohatili o své zkušenosti a schopnosti při společném hledaní výsledné podoby domu.
Kontakty: ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR LÁBUS, Komunardů 5, Praha 7, tel.: 220 808 258; HOSS, Pavlíkova 466, Benešov, tel.: 317 726 455, tel./fax: 317 722 326; LAS.CZ THERMOSTAR, Rudolfská 88 – 202, České Budějovice, tel.: 387 713 317
text: Hana Profousová foto: Iveta Kopicová, Lubomír Fuxa, Jan Malý a Oto Pajer |
Pálíme mosty
|
|
Hana Zagorová – Nazpívala 750 písní. V letech 1977-85 jí bylo uděleno 9 zlatých slavíků. Získala 12 zlatých a 4 platinové desky. Nejcennější z platinových desek jí byla udělena za rekordní prodej jednoho milionu hudebních nosičů jediného titulu. – CD s názvem Hanka se stalo druhým nejprodávanějším hudebním nosičem v ženské kategorii za rok 2002. – Píše texty a scénáře, autorsky se podílela na několika cyklech televizních pořadů, které zároveň moderovala. – Tři roky s manželem autorsky připravuje a moderuje pořad Hogo Fogo vysílaný televizí Nova.
Štefan Margita – Operní tenor, který má ve svém repertoáru nejlepší role z oper Leoše Janáčka stejně jako například dona Ottavia v Donu Giovannim a mnoho dalších. – Pravidelně zpívá v operních domech La Scala v Miláně, Covent Garden v Londýně, Stuttgartu, Budapešti, Monpellieru, Florencii, Tel Avivu, Berlíně, Salcburku, Paříži nebo Tokiu. – Spolupracoval například s dirigenty Claudiem Abbadem, Gerdem Albrechtem, Vladimírem Askhenazym, Jiřím Bělohlávkem, Garry Bertinim nebo Sejdži Ozawou.
Proč jste se stěhovali z tak atraktivní čtvrti, jakou jsou pražské Vinohrady? H. Z.: Chtěli jsme nový byt, abychom mohli začít nový život. Čas od času by to prý člověk měl udělat. Náš starý byt jsem měla ráda a v rámci postupné rekonstrukce jsem se s ním dokonale sžila. Věděla jsem přesně, který trámek se smí a který nesmí vybourat, který šroubek nebo hřebík je nezbytný…, ale potřebovali jsme větší byt, než byl ten na Vinohradech. Š. M.: Shodou okolností jsem v jednom z čísel Moderního bytu našel inzerát, který nás zaujal. Nabízel byt v domě, kde však, jak se později ukázalo, nebyl výtah. Development nám pak nabídl jiný ze svých bytových domů, který má výtah, parking – a skvělou polohu. Dlouho jsme neváhali. Bylo těžké opustit milovaný byt? H. Z.: Bylo. Poslední půlrok na Vinohradech jsem se chovala trochu sentimentálně a hladila zdi. Loučila jsem se s bytem, který jsem si vybudovala. Jenže pak přišlo stěhování a tím jsme udělali čistý řez. Dnes nelitujeme. Přesně si vzpomínám na den, kdy jsme se stěhovali. Ty jsi, Štefane, zpíval v Neapoli, já jsem měla večer koncert v pražské Lucerně a pak jsme s kamarády z fanklubu nosili posledních dvacet jedna krabic až do čtyř do rána. V noci ze sedmnáctého na osmnáctého prosince jsem tady spala poprvé. Byl to nádherný pocit.
Říká se, že co se první noc zdá, to se splní. Co se vám tedy zdálo? H. Z.: Kupodivu nic. Spala jsem tři hodiny a nějak jsem to nestihla. Radil vám někdo při volbě minimalistického stylu bydlení? H. Z.: To byl od začátku záměr. V předchozím bytě jsme měli starožitnosti a spoustu koberců. Zatoužili jsme po změně a všeho jsme se zbavili. Š. M.: Miluji jednoduchost. Pořídili jsme si nový nábytek a spálili mosty. Poradil nám to i pan architekt Oldřich Hájek a jsme mu vděční. Není z těch lidí, kteří prosazují své nápady za každou cenu, dovede naslouchat jinému názoru. Takže jste se řídili zlatým pravidlem, že z předchozího bytu si odnesete jen to, k čemu máte skutečně vztah? H. Z.: Nevíme, jestli jsme vědomě sledovali jakákoli pravidla, ale faktem je, že nám zůstala pouze pohovka, knihy, obraz, psací stůl po prababičce a pár drobností. Něco jsme prodali, něco jsem dala sestře. Naslouchal architekt Hájek i snahám o změnu dispozice bytu? H. Z.: Jistě. Měnili jsme dispozici už v plánech, takže to nebyl problém. Také jsme se rozhodli ovlivnit podobu schodiště. Vypadá sice subtilně, ale je neuvěřitelně pevné a zábradlí je vyrobeno z bezpečnostního skla. A co kuchyň? Měli jste také o ní konkrétní představu? H. Z.: Při plánování kuchyně jsem byla absolutně nesmlouvavá. V rámci malého prostoru jsem chtěla všechny přístroje s výjimkou drtiče. Drtiče odpadu nemáme rádi. Jsou podle našeho názoru neekologické. Jak často vlastně vaříte? Š. M.: Málo (poťouchlý úsměv směrem k manželce). H. Z.: Štefan přehání. Tady jsme zatím pro samou práci moc nevařili, ale jinak míváme dost hostů. Vařím ráda, jenže musím vždy vyšetřit čas. V tomto bytě se mi to téměř nepovedlo, ale brzy bude otevírací večírek, přijďte.
Zaujal mě obraz Victora Vasarelyho. Visel už v předchozím bytě? Š. M.: Kdepak. Viděl jsem ho vystavený v jedné pařížské galerii a majitelka mi tehdy řekla, pokud si ho ještě dnes koupíte, dám vám padesátiprocentní slevu. Okamžitě byl můj. H. Z.: Zapomněl jsi, Štefane, říct, že tento druh umění je tvoje krevní skupina. Máš ho přece ještě raději než telefony (a vrátila tak manželovi poznámku na téma vaření).
Když už jsme u obrazů, nikde nevidím váš portrét, plakáty, zlaté desky nebo zlaté slavíky… H. Z.: (Upřímný smích) Nejsem příliš sebestředná. Ne, vážně, já si na to vůbec nepotrpím. Už ani všechny své desky nemám. Co říkáte, však není tak docela pravda, protože ten obraz za vámi od Jana Kunovského…, tak to jsem já.
Kdybyste mě neupozornila, asi bych vás v té stylizaci nepoznal… Mimochodem, co jste s těmi slavíky vlastně udělala? H. Z.: Zlaté slavíky mám v zásuvce a pár zlatých desek je uložených v šatně. Sklony k soukromým „síním slávy“ však neodsuzuji. Když má někdo tu potřebu, ať si doma vystaví třeba houpacího psa.
Kontakty: AMBER INTERIÉR (nábytek a doplňky), Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487; AT DEVELOPMENT, Podolská 126, Praha 4, tel.: 241 433 548; BATH (vybavení koupelen), Na Poříčí 22, Praha 1, tel.: 222 313 446; EUROHOF (kuchyň), Žitná 52, Praha 2, tel.: 222 874 235–36; FINALY (skleněné dveře), Na Dyrince 11, Praha 6; KANDA (dřevěné konstrukce a kuchyňský pult), Na Šmukýřce 17, Praha 5, KLOU DESIGN (nábytek a doplňky), Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964; MIELE (bílá elektronika), Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 543 553 111; PODZIMEK & SYNOVÉ (podlahy), Váňovská 528, Třešť, tel.: 567 214 241–44, fax: 567 214 034; ŠAFR HÁJEK ARCHITEKTI, Pod Radnicí 2a, Praha 5, tel.: 257 225 950,
text: Petr Tschakert foto: Filip Šlapal a Marie Votavová |
Snadno a bez úrazu
|
|
Kde se vůbec vzalo tak složité slovo jako ergonomie? Pár vědců dalo hlavy dohromady a shrnulo některé poznatky z psychologie, biologie a antropologie, jež řeší vztahy mezi člověkem a okolím, ve kterém se pohybuje. V našem případě se jedná o kuchyň jako pracoviště a náš pohyb v ní.
Pracovní plocha Asi byste nevěřili, jak je důležité správně uspořádat pracovní plochu. Zde platí pravidlo: na jedné straně by měl být umístěn dřez s odkapávačem, následovat by měla přípravná pracovní plocha, na ní navazovat varné centrum. Zbude-li místo, varné centrum by mělo mít po obou stranách volnou plochu k odkládání připravených potravin a nádobí. Lednice, kam při vaření velmi často saháme, nebo potravinová skříň by měly být v blízkosti varného, mycího i přípravného místa. Co se týká centimetrů, platí, že součet délky stran trojúhelníku mezi vařením, mytím a ukládáním potravin by neměl přesáhnout 650 cm. Tento rozměr je optimální k tomu, abyste si ušetřili kroky při vaření. Takže toužíte-li po pěkné prostorné kuchyni, dejte si pozor na to, abyste to s těmi centimetry nepřehnali, a ohlídejte si výše zmíněné rozměry.
Ve špičkově vybavených kuchyních podle nejnovějších trendů najdete pracovní plochu rozdělenou na několik nestejně vysokých míst. Nejníže by mělo být umístěno varné centrum, to proto, abyste lépe viděli do hrnců a pohodlně mohli sledovat průběh vaření. Pracovní plocha má mít výšku asi 85 až 90 centimetrů od podlahy, tedy o něco výš, než je varná. Nejvýš si můžete dovolit umístit dřez s odkapávačem. Na dno dřezu byste měli volně položit ruce, aniž u toho budete ohýbat záda. To jsou obecná pravidla přizpůsobená standardu. Je jasné, že rodina basketbalistů si pořídí kuchyň s celkově vyššími rozměry.
Pohodlný nábytek Současným trendem je zvětšovat hloubku pracovní desky z bývalých 60 až na 80 centimetrů. Do zadní části (ke zdi) takto zvětšené desky lze umístit i praktický multifunkční kanál. Podle jeho vybavení tam můžete ukládat nejrůznější kuchyňské náčiní, jeho součástí může být i odkapávač na nádobí. Díky této délce se může zvětšit i hloubka horních skříněk na úkor jejich výšky. Tím se horní skříňky stávají lehce dostupné ze země a zmenšila se i možnost úrazu hlavy o spodní hranu skříňky. I otvírání horních skříněk se mění. Dejte přednost výklopnému či sklopnému mechanismu, posuvným dvířkům, či módním roletkám před klasickým otvíráním do stran. Je to pohodlnější a bezpečnější. Spodní skříňky jsou snáze dostupné, jsou- li vybavené plnovýsuvnými mechanismy. V praxi to znamená, že pouhým jedním prstem snadno vysunete celou objemnou zásuvku. U skříněk, které se otvírají do stran, mohou být klasické police nahrazeny výsuvnými drátěnými rošty, které si jednoduše vysunete a vše budete mít pěkně po ruce, už žádné namáhavé nahýbání do skříněk. Stejně tak je to u rohů kuchyňské sestavy. To, co bývalo ukryté hluboko v útrobách rohové skříňky a dostupné jen s nebezpečím úrazu hlavy, můžete mít jako na dlani díky otočným rondelům nebo výsuvným rohovým mechanismům.
Snadno dostupné spotřebiče Ergonomická pravidla zásadně mění i umístění spotřebičů. Z úrovně spodních skříněk se stěhují do výšky očí, týká se to trouby, mikrovlnné trouby, myčky, popřípadě menší lednice. U digestoře platí rozměr cca 60 cm nad varnou deskou. Zůstanete-li u klasického umístění trouby, k bezpečné manipulaci s horkou troubou potřebujete mít kolem ní alespoň 100 cm volného prostoru.
Po čem chodíme Napadlo by vás, že i podlaha může hrát v ergonomii význačnou úlohu? Neměla by být příliš tvrdá a kluzká. Delší pohyb na tvrdé podlaze škodí páteři a vazům. Za nevhodnou podlahovou krytinu používanou pro kuchyň se považuje dlažba. Co je tedy ideální? Zkuste korek, některý z typů linolea nebo dřevěnou plovoucí podlahu.
Důležité centimetry – pro středně vysoké osoby by měla být výška pracovní plochy 85 až 86 cm – při práci v kuchyni by se páteř neměla ohýbat víc – než o 20 stupňů – optimální hloubka pracovní plochy se mění z dřívějších – 60 na 75 až 80 cm – pro průchod kolem jídelního stolu potřebujeme minimální prostor – 120 až 150 cm – akční prostor, který obsáhneme bez zvýšené námahy, má rozsah – 120 až 165 cm – klasická výška jídelního stolu se pohybuje – od 72 až do 75 cm – pořídíte-li si barovou židli, standardní výška sedáku – od země má být 75 cm
Kontakty: EUROHOF, Žitná 52, Praha 2, tel.: 222 874 235; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel.: 241 732 285; KONSEPTI, E. Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 222 326 928; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 224 941 431; RÖSLER, Záběhlická 127/28, Praha 10, tel.: 272 650 909
text: Tomáš Leibner foto: archiv |
Eklektická Linda Finková
|
|
Když přiznává, že výběr zařízení vždycky podléhá rodinné radě, dnes se vydala do pražských showroomů se mnou sama. Vždycky ale myslela i na ostatní členy domácnosti, v potaz brala také praktickou stránku, a přestože měla k dispozici pomyslný neomezený účet, rozhodovala dokonce i cena.
Středoevropský typ Než jsme se dostaly k samotnému výběru nábytku, povídaly jsem si o tom, kde by vlastně chtěla bydlet. „Určitě by to měl být domek s adekvátním počtem místností, tak aby každý měl soukromí. Ideální by byla Praha, případně blízké okolí. Když si můžu vybírat, tak přece jen preferuji město, aby k nám mohly pohodlně chodit návštěvy,“ říká Linda. „A nelákala by vás třeba některá slunná země s mořem?“ – „Manžela určitě ano, ten se vždycky nadchne místem, kde je slunce a moře, a chce tam žít, ale já jsem spokojená s městem, kde jsem se narodila.“ „Takže máme, řekněme, domek se zahrádkou pro děti a psy v jedné z krásných pražských čtvrtí. Jak by měl vypadat?“ – „Asi bych se přizpůsobila současnému trendu, tedy spodní patro s velikánskou místností, kde by byla propojená kuchyň s obývacím pokojem, a o patro výš by byly ložnice.“ – „A nevadily by vám schody?“ – „Na stáří asi ano, ale to si představuji, že se zase s manželem přestěhujeme do menšího bytu a dům necháme dětem. Nám nikdo v začátcích v tomto směru nepomáhal a moc dobře vím, jaké to je, když jste v produktivním věku, máte děti, ale nemáte pořádně kde bydlet. Vím, že se budu snažit našim potomkům tuto životní etapu maximálně usnadnit,“ říká s určitostí a také dodává, že by dům měl mít velkou a k bydlení upravenou půdu. „Říkali bychom jí hračkárna. Takové dětské království, kde by měly děti nejrůznější hračky. Spousta z nich se neuklízí každý den… třeba autodráha… myslím, že tady i my, dospělí, najdeme spoustu možností, jak se vydovádět.“
Líbí se mi všechny styly Když jsme si ujasnily, jak by měl vysněný dům dispozičně vypadat, začala ho Linda zařizovat. „Nemám vyhraněný vkus, líbí se mi téměř všechny styly,“ říká zpěvačka a vzpomíná na byt rodičů. Ten je zařízen starožitným nábytkem, takže ani v jejím fiktivním domě, by takové vybavení nemělo chybět. „Říkáme mu dědkárna a maminka tu přijímá návštěvy. My bychom mohli mít takový salonek. Posadili bychom se do pohodlného úšáku z masivního dřeva a popíjeli kávu.“ Další pokoj by byl pak v moderním odlehčeném stylu se sedací soupravou se subtilním podnožím, nízkou nábytkovou stěnou a televizním stolkem. Součástí domku by byla určitě zimní zahrada plná pestrobarevných květin, v koutku by bylo připravené ratanové sezení s měkkými sedáky. Když zkouší červené sofa, zároveň uvažuje o ložnici. „Měla by mít určitě maximálně velkou postel, alespoň 2 x 2 metry. Občas za námi přijde dcera a při představě, že budeme mít další dítě a budeme tam čtyři, tak nám ani nic jiného nezbývá.“
Když zkoušela kancelářskou židli, přiznala, že by jednu místnost vyhradila knihovně s policemi přes celou stěnu, byl by tam měkký koberec a komfortní sezení na čtení. Samostatnou kapitolou bylo zařízení dětského pokoje. „Děti budou mít každé samostatný pokoj, ideální je varianta, když jsou obě místnosti spojené dveřmi, aby si mohly společně hrát. Chtěla bych pro ně maximální prostor.“
Změna je život O svém novém bydlení má Linda jasnou představu do posledního detailu. „Přála bych si barevné stěny. V současné době máme doma vymalováno bíle a to mě už nebaví. Preferuji teplé odstíny zemitých barev, které na mě působí pozitivně,“ říká, a protože miluje světlo a jas, připomene skleněné tvárnice. „Sice ve mně evokují socialistickou výstavbu, ale moc se mi líbí. Určitě bych je doma chtěla. Přinejmenším z nich udělat alespoň jednu stěnu sprchového koutu.“ – „Jakou byste si přála koupelnu?“ – „Klasické vybavení, pořádnou kvalitní vanu, jejíž povrch hodně vydrží. Pro pánské návštěvy pisoáry. Ne jeden, ale několik. Byla by to legrace, kdybychom pořádali party a muži by se nemuseli střídat po jednom, ale mohli by jít všichni spolu.“
Umění patří lidem Když jsme procházely obchody s nejrůznějšími drobnostmi, byla Linda v sedmém nebi a s neskrývanou radostí si prohlížela legrační, elegantní i nevšední bytové doplňky. „Ráda si takové věcičky prohlížím, domů si je pořizuji, až když zvážím jejich praktickou stránku.“ – „Máte ráda umění?“ – „Doma máme několik obrazů, které maloval můj děda, takže obrazy nekupuji.“ – „Teď jste ale majitelkou neomezeného finančního konta. Neláká vás to?“ – „Myslím si, že umění slavných autorů patří do galerie, aby se na ně mohli chodit dívat i ostatní lidé. Navíc, kdybych měla něco tak drahého doma, třásla bych se strachy, že nás vykradou. Netoužím po tom. To bych raději investovala do komfortnějšího bydlení.“ – „Co byste si tedy přála?“ – „Vlastně ani nevím, určitě větší byt nebo dům. Ale když tak nad tím přemýšlím, mohli bychom mít doma fitness, saunu a krytý bazén. Ne zbytečně velké, ale pro relaxaci a dětem pro radost, to by se mi líbilo,“ končí zařizování pohodová Linda Finková.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Jungmannova 30/748, Praha 1, tel./fax: 224 947 620, 224 947 622; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; FANTAZIE, tř. Karla IV. 222, Hradec Králové, tel.: 495 618 527, 495 218 527, fax: 495 261 986; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, 495 532 860, fax: 495 532 833; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964, fax: 257 317 965; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; MOTHERCARE, nákupní galerie Myslbek, Na Příkopě 19/21, Praha 1, tel.: 222 240 008; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05-07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Lenka Haklová foto: Robert Virt a archiv |
Všechno je trochu jinak
|
|
Když jim hned při prvním setkání vysvětlil, že při přestavbě jejich půdního prostoru může být z devadesáti pěti procent všechno jinak, než zamýšleli, a hlavně lépe, neváhali. A nelitují. Architektu Martinu Čermákovi ovšem od té doby říkají pan architekt „Vlnka“.
Mírně „vlnit“ se totiž u nich začíná už za vchodovými dveřmi. Barevné řešení vstupního prostoru, kterému dominuje schodiště, zasahuje do dlažby i malby stěn a vlnitou křivkou dělí prostor na tmavý a světlý v pastelových zelených tónech prolínajících dál celým interiérem. Příjemně ladí s přírodní barvou používaného převážně třešňového dřeva a stříbrným leskem moderních a citlivě volených kovových detailů. Dlažba, která je dalším z používaných materiálů, rovněž přechází do bytového prostoru, z něhož je na první pohled patrné, že ho sjednotila ruka architekta. „Sešli jsme se jenom párkrát,“ vzpomínají majitelé. „O vše jsme s ním zpočátku bojovali, ale pak jsme na něho dali a přestavba se rozběhla. O spoustě věcí, které nám navrhl, jsme si nezřídka mysleli, že jsou zbytečné, a teď se nám líbí.“
Nová řešení Nejdříve se z původního návrhu odstranila sporná místa, mezi nimi například často používané „en“úhelníky, které se nehodily k trojúhelníkovému půdorysu půdy, posouvaly se příčky… „Je pravda, že jsem zde opravdu hodně využil zaoblených stavebních nik a výklenků s úložnými prostory. Kdybych místo nich postavil skříně, prostor by se okamžitě minimálně o třetinu opticky zmenšil. Prolnutí stavební a interiérové části považuji za velmi důležité, protože jeho výsledkem je čistě působící interiér,“ připomíná Martin Čermák. Při rozhodování o stylu zařízení zvítězila mírně strohá klasická moderna. Příjemně spoluvytváří hlavní a zároveň multifunkční prostor celého interiéru, který sdružuje obývací pokoj, jídelnu, kuchyň a plní i určitou komunikační funkci – vstup do dvou postranních dětských pokojů, koupelny i podkroví. Je místem, kde rodina tráví společné chvíle, na rozdíl od klidových místností, jakými jsou ve vyšším patře ložnice a pracovna. Vše navíc ozvláštňuje velmi hezky řešená terasa.
Na terase jako v bytě „Chtěl jsem, aby terasa nebyla oddělena od vnitřního prostoru, aby člověk neměl pocit, když se na ní octne, že už je mimo byt,“ konstatuje architekt. Propojení s interiérem lze ocenit především v létě, kdy se naplno otvírají prosklené dveře. Z materiálů zde našlo uplatnění dřevo (přestože se časem musí počítat s jeho obměnou) a samozřejmě dlažba (dokonce i na efektních květnících). Na terase nechybí ani vestavěná skříň pro televizi.
Zpět do hlavní haly Tady jsou skříně na přání majitelky téměř neviditelné. Překryté malbou vytvářejí dojem stěny, kterou nenásilně ozvláštňuje nevtíravý plasticky vystupující dekor. Zajímavým prvkem je malé schodiště do podkroví. vyrobené z moderních materiálů (kovu a dřeva). Vytváří navíc příjemný průhled z obývacího prostoru ven. Nepochybně i proto, že je opět tvarované do „vlnky“ kolem uměle vystavěné, ale pohledově nenásilné niky. Samotný obývací prostor vyplňují tři tmavě zelené pohodlné sedačky (látka a kov) s malým proskleným stolkem a audiovizuálním vybavením. Televizní obrazovku lze díky perfektnímu ozvučení všech prostorů prý bezproblémově sledovat i z dalších míst interiéru, ať už z jídelního koutu, nebo třeba z půlkruhové kuchyně. Paní domu z ní může komunikovat s celou rodinou, jak sama říká od kamen i od dřezu. O dokonalém zvládnutí prostoru svědčí i taková zdánlivá maličkost, jakou je odstupňovaná délka zásuvek v kuchyňské lince. Tam, kde to střecha půdy za kuchyňskou stěnou umožnila, jsou spodní zásuvky přes metr dlouhé.
Zázemí S místem se hospodařilo i na protější straně multifunkční haly. Hned za nikami jsou troje tzv. americké dveře, které byly vyrobeny na zakázku. Zvukově natolik perfektně izolují, že přes ně údajně není slyšet ani chod pračky. Jedny z dveří totiž docela překvapivě ukrývají malou kotelnu s prádelnou a centrálním vysáváním. Vedlejší dveře už vedou do koupelny, kterou si majitelé velmi chválí. Vířivá vana, sprchový kout, dvě umyvadla a také pisoár… Ten je s převahou tří mužů v rodině prý opravdu nedocenitelný. Úložné prostory jsou opět vestavěné ve stěnách, přičemž některé z nich jsou i pohledově zcela skryté zrcadly. Barva obkladů působí nevtíravě a to, z čeho jsou majitelé rovněž nadšeni, je osvětlení. Speciální vypínač v délce snad pouhých patnácti centimetrů ovládá několik druhů světel co do intenzity i umístění.
Důmyslné osvětlení Ostatně tak je tomu i v celém interiéru, protože na osvětlení si architekt Čermák dal velmi záležet: „Osvětlení musí odpovídat prostředí a rytmu činnosti. Dekorativní osvětlení nik a prostoru kolem televize je podle mě senzační k odpočinku nebo k přátelskému posezení, řádné nasvícení si naopak vyžádaly funkční plochy – kuchyňské, jídelní i pracovní a samostatné řešení má také globální osvětlení interiéru. Kombinace všech svítidel lze samozřejmě různě nastavovat.“ To byl podle názoru majitelů skvělý nápad architekta, který jim ušetřil mimo jiné spoustu času a peněz tím, že některé interiérové detaily sám dodal, nebo poradil, kde je mohou objednat a koupit.
V nevšedním půdním bytě panuje spokojenost, i když se přestavba protáhla na rok a půl. „Teď jsme rádi, že jsme nepřijali provizorní řešení a že je vše udělané kvalitně a jednou provždy.“
Kontakty: DESSIER – ing. arch. Martin Čermák (architektonické řešení včetně návrhu nábytku), Budějovická 1126/9, Praha 4, tel./fax: 261 211 430, 241 730 544 e-mail: dessier@dessier.cz; M Tronic – ING. JIŘÍ MAREK (audio video rozvody, zabezpečení), Novobranská 20, Litoměřice, tel.: 602 434 664, e-mail: mtronic@email.cz; PROFI-LIGHTING (osvětlovací technika), Volutova 2523, Praha 5, tel.: 251 610 677, e-mail: profi@profilighting.cz; Speciální produkty (malby Leyland), Nedokončená ulice, Praha 10-Štěrboholy tel.: 724 036 284; Vekra (veškerá plastová okna a dveře), Březinova cesta 195, Litoměřice, tel.: 416 737 990
text: Eva Šuhájková foto: Studio Fotograf |
Pohodlí pro dlouhány
|
|
Do jednoho takového nám nechali nahlédnout majitelé řadového domku na okraji Prahy. Lokalita, kde žijí, patří do zóny klidu, takže tady by už nemělo dojít k další výstavbě bytových jednotek. Pozemek navíc leží v bezprostřední blízkosti rybníka a zeleně. Tento kus přírody zohlednila i firma, která projekt vypracovala. Například všechna hlavní okna bytu vedou směrem k vodě, na kterou je hezký pohled za každého počasí. Tomu se říká „šťastná ruka“ při výběru. Majitelé o svém domě říkají, že je vybudovaný „do výšky“, aby ne, žijí v něm přece vysocí lidé. Na míru si museli nechat vyrobit například dveře, jejichž normalizovaná výška je 195 centimetrů. Jenomže majitel měří 198 centimetrů. Na míru mají veškerý nábytek v celém domě. Mají vyvýšenou kuchyňskou linku, stejně tak usazení záchodových mís, bidetu a umyvadel je atypické. „Jejich umístění jsme změřili podle výšky manžela. Sedl si opřený o zeď tak, aby měl nohy v pravém úhlu, a podle toho jsme určili zabudování sanitární techniky,“ říká majitelka. I manželskou postel, která měří 2,15 metrů, museli přizpůsobit svému nadprůměrnému vzrůstu. „Na tu jsme čekali skoro rok, protože nám k ní navíc vyráběli polohovací rošty s elektromotorem, také na míru.“ A protože velcí lidé potřebují více prostoru, místo ložnice v suterénu mají šatní místnost. Tady na 16 metrech čtverečních mají zabudované skříně, police i praktické zásuvky na drobné prádlo. „Díky šatně nepotřebujeme žádný nábytek, máme ho jenom jako dekorační prvek interiéru. Dovolím si tvrdit, že vybudovat si tento prostor k oblékání, ale i k odkládání věcí, bylo snad naše nejlepší rozhodnutí. Tady také suším v zimě prádlo.“
Všimli jsme si, že nikde není o stěnu opřený žebřík. „Dosáhneme i do těch nejvyšších šatních polic. Maximálně si stoupneme na špičky,“ říkají oba s úsměvem.
Tady se žije vždy v jednom z pater V suterénu se nachází zázemí a garáž včetně šatní místnosti. Ale také prostor k umístění pračky a ledničky s mrazákem. Odtud nás schody, které procházejí celým bytem, zavedou do nadzemního podlaží – do obývací místnosti s kuchyní i jídelnou. Dá se říct, že zde se odehrává veškerý rodinný a společenský život. Atmosféru rozlehlé a prosvětlené místnosti umocňuje výhled francouzskými okny na rybník.
Kuchyňská linka, a vlastně veškerý nábytek, jsou v barevném souladu. Mahagonově červená dokonale ladí s přírodním dřevem v podlahové krytině. Ostatně i obě koupelny jsou zařízené v teplých přírodních barvách. „Nechtěli jsme, aby se nám byt brzy okoukal. A tak jsme raději zvolili střídmost a eleganci.“ Pohled do kuchyně neurazí žádnou návštěvu. Veškeré nádobí je schované v prostorných skříňkách, pracovní plocha je oddělená troubou z nerezu a spižírnou u okna. Varná keramická deska u jídelního stolu umožňuje přímou komunikaci při podávání jídla. „Nechtěli jsme tuhle místnost rozdělovat žádným barem, za kterým by byl schovaný vařič. Chtěli jsme zachovat co nejvíce prostoru.“ A to se majitelům povedlo.
Prosklená stěna z ložnice do koupelny Z obývací místnosti se po schodech dostanete do pokoje pro hosty. Na tomto patře je také vybudovaná koupelna. Leží „na půli cesty“, takže je nejvyužívanější. Zařízená je prakticky – sprchovým koutem, bidetem, klozetem, umyvadlem a úzkou dřevěnou skříňkou na míru. V ní jsou uložené drogistické potřeby. Tato koupelna „ v půli cesty“ celým domem je určená především ke každodenní hygieně. Ta ve čtvrtém patře slouží k odpočinku, což už prozrazuje dvoumístná vana o rozměrech 2 x 1,20 metru vybavená masážními tryskami a podvodním osvětlením. Tato „relaxační“ koupelna je od sousední ložnice oddělená prosklenou stěnou. „Má to své nesporné výhody. Nejenom že jsme prosvětlili koupelnu, kde jiní mají pouze kulaté okno, ale z ložnice jsme odnesli i televizi. Je stále na co se dívat.“ O pravdivosti slov manželů hovoří i dalekohled u okna ložnice.
Terasa jako letní sídlo V posledním podlaží je velké studio, architektem navržené jako hlavní místnost. Zajímavé je osvětlení dlouhé 6 metrů. „Společnými silami jsme ho montovali sedm hodin.“ Studio zatím plní funkci pracovny a poslechové místnosti a terasa o ploše 28 m2 se využívá k opalování, grilování a někdy se tu i spí. „Sem si pod širé nebe přenášíme dalekohled z ložnice, odtud pozorujeme hvězdy a posloucháme žáby.“ A to se nacházíme na kraji hlavního města.
text: Kateřina Kaločová a Lenka Kopecká foto: Robert Virt |
Vítání jara
|
|
Žádná jiná jarní květina neumí dát posledním záchvěvům zimy tak důrazné vale jako hyacint. Zejména obyčejný zahradní hyacint (Hyacinthus orientalis) se svými delikátními podlouhlými zvonečky na silných a masitých stoncích vyniká silnou sladkou vůní. Výborně se hodí pro rychlení (ve sklepě nebo v nevytápěné ložnici) a díky své otužilosti je vhodným kandidátem pro jarní aranžmá u vstupu do domu či na balkoně.
Jako kousek oblohy Vybrali jsme sněhově bílé a modrofialové odrůdy. Krásně vypadají s břečťanem, mechem a s jinými přírodními materiály (kůra). Najdete je na první procházce v lese nebo v parku ve svém okolí.
Chcete „rodinný“ příběh? Vzpomeňte si tedy na malého bratříčka hyacintu – modřenec (Muscari). Jak se sluší na čeleď liliovitých, okouzlí vás modřenec elegantním vzhledem: hrozen oválných drobných zvonečků vypadá jako kuželovitý klobouček na štíhlém, ale šťavnatém stonku. Vysázíte-li rostlinky do skupiny, vytvoří ze svých tenkých listů jarní „louku“ posetou modrými kvítky. Modřenec na obrázcích (Muscari armeniacum) je jako kousek modré oblohy, který jsme přimíchali do naší barevné palety.
Co budete potřebovat: – cibule hyacintů (Hyacinthus orientalis) – modré a bílé odrůdy, 1 kus v plastovém květináči za 55 Kč, OBI – cibulky modřenců (Muscari armeniacum), 6 kusů v plastovém květináči za 62 Kč, OBI – několik vyšších štíhlých hliněných květináčů a starou bedýnku na ovoce nebo starý šuplík, jako v našem případě – zahradnickou zem smíchanou s pískem v poměru 1 : 1 – břečťan, mech, kůra – zahradnické rukavice, lopatka
text: Tina Bondy foto: Alena Hrbková |
