|
|
Rodinná vila se nachází v jedné z malebných vesniček jižních Čech. Když jsem projížděla kolem upravených domků, nešlo si nevšimnout, že funkcionalistický styl do tohoto prostředí nezapadá. Současný majitel mi však brzy objasnil, jak se tu taková stavba vzala.
Zanechané stopy Dům byl postaven ve třicátých letech minulého století. Architektem i majitelem v jedné osobě byl renesanční člověk se vztahem k umění, designu a architektuře. A přestože se ke své profesi vypracoval náhodou, mezi díla, která ho navždy budou v naší metropoli reprezentovat, patří například výstavba pražského Spořilova, vilové čtvrti, která dokáže uspokojit i dnešního obyvatele. Také dům, o kterém mluvíme, to dokazuje.
Životní cesty tohoto muže však vedly jinudy, a tak se jednoho dne rozhodl vilu prodat rodině, která ji vlastní dodnes. „Když se před lety obrátil režim, začali jsme uvažovat, co s domkem budeme dělat. Tato krajina není pro investory zajímavá, není tu práce, bydlí tu většinou starousedlíci, takže prodat ho, by nebylo výhodné, navíc mě k tomuto místu vážou vzpomínky z dětství,“ vypráví majitel, který se z těchto důvodů rozhodl do rodinné vily raději investovat a zpříjemnit tak bydlení rodičům a zároveň si vytvořit místo, kam by jezdil odpočívat.
Chvála funkcionalismu „Dřív to tu dispozičně vypadalo úplně stejně. To je výhoda funkcionalistických staveb. I když jsou několik desítek let staré, místnosti na sebe logicky navazují a jejich velikost zpravidla odpovídá dnešním běžným potřebám. Proto jsem dům nechal tak, jak byl, jen jsem se ho snažil dostat do jiné polohy. Cílem bylo interiér zmodernizovat,“ vypráví mladý architekt, kterého majitel přizval ke spolupráci.
Ten nechal všechno vybavení vystěhovat a začalo se s výměnou oken, dveří, zárubní a podlahových krytin. Zmodernizováno bylo rovněž sociální zařízení, úpravou prošly rozvody vody, kanalizace a plynu. Takto připravený interiér pak talentovaný architekt začal zařizovat. „Na investorovo přání jsem volil bílé, šedé a přírodní odstíny převážně v matném provedení. Nábytek pochází z dílen italských renomovaných firem, některé kusy jsou mým autorským návrhem.“ Vzhledem k tomu, že spodní patro slouží pro relaxační účely a majitel ho obývá nepravidelně jen několik dní, z finančních důvodů tu zůstalo některé novější zařízení. „Kuchyňskou linku jsem neměnil, je relativně nová. Vařím minimálně, zpravidla se stravuji se svými rodiči, kteří bydlí v patře. Nechal jsem tu i původní kachlová kamna. Jsou zrenovovaná a plně funkční. Báječně se v nich peče.“
Romantické zátiší Součástí rodinného domu je zahrada o rozloze 2 500 m2. Tady rodiče pěstují zeleninu a udržují překrásnou jabloňovou alej, která přímo láká k procházkám. Díky značné rozloze tu zbylo místo na bazén, který je z praktických důvodů zakryt teleskopickým plastovým krytem. Nechybí ani zahradní gril. Idylické prostředí umocňuje blízký zámek s upraveným parkem, kde se elegantně procházejí pávi a pyšně se chlubí překrásnými barevnými chvosty. „Dělí nás jen potok, proto chceme v blízké budoucnosti zámecký park propojit lávkou s naší zahradou,“ říká majitel, ze kterého vyzařuje spokojenost nad zdařilým dílem.
Kontakty: ing. arch. ČESTMÍR HUF (architektonické zpracování domu včetně interiéru a návrh bytového zařízení), Hilmarova 979/2, Praha 5, tel.: 604 657 131; UNI LIGHT (osvětlení interiéru), Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Lenka Haklová foto: Studio Fotograf |
Blog
Keramika 10x jinak
|
|
Co se týká tvarů umyvadel, výrobci se doslova předhánějí, kdo přijde se zajímavějším, praktičtějším či luxusnějším řešením. Pokud máte malou koupelnu, už se nemusíte snažit do ní za každou cenu vměstnat umyvadlo standardní šířky 60 cm. Téměř každý výrobce má ve své nabídce i speciální kolekci pro malé koupelny.
Potřebujete-li umístit na WC umyvátko, dá se sehnat v miniaturním rozměru (37 x 25 cm). Jste-li početnější rodina, nemusíte kupovat dvě stejná umyvadla, ale zvolit raději dvojumyvadlo. Nejenže zabere méně prostoru, ale je to mnohem elegantnější a někdy i ekonomičtější řešení, které koupelně jenom prospěje. Nehodláte-li opustit klasický oválný tvar umyvadla, dejte přednost tomu, které má po stranách zvětšenou odkládací plochu. Za současný módní trend lze považovat umyvadla ve tvaru škopíku, postavená na stolku nebo skříňce.
Z hlediska snadné údržby podlahy pod umyvadlem se postupně upouští od umyvadlových sloupů a upřednosťňují se polosloupy. Je tu i módní varianta chromového sifonu, který se nezakrývá vůbec a naopak tvar umyvadla jen zdůrazní. Zkrátka je z čeho vybírat a nezbývá než popřát šťastnou ruku při nákupu.
K zapamatování – Raději dvakrát přeměřte prostor, kam má být umyvadlo umístěno – keramika se sice dá řezat, ale oříznuté plochy již nebudou glazované. – Povrch umyvadla pečlivě prohlédněte, není-li nikde keramika odštípnutá či zda není umyvadlo jinak poškozené. – Nechte si po stranách umyvadla volný manipulační prostor alespoň 10 cm. – Standardní výška, do které se umyvadlo zavěšuje, je 85 cm (měřeno od země k přednímu okraji). – Pokud bojujete v bytě o každý centimetr, zvolte umyvadlo zapuštěné do skříňky, která vám poskytne i tolik potřebné úložné prostory.
Kontakty: DOLCE VITA (SVITAVA STAVEBNINY), Křesomyslova 6, Praha 4, tel.: 241 404 151, www.svitava.cz ; EDEN, Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 271 741 616, www.eden-koupelny.cz ; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, www.idealstandard.cz ; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.. 251 562 116; LAUFEN CZ, V Tůních 3, Praha 2, tel.: 296 337 711; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907
text: Lucie Brzoňová foto: Lukáš Hausenblas a archiv |
Přeplněný trh aneb starý materiál, ale nové technologie
|
|
Čísla o výrobě je však nutné brát s rezervou. Každý druh tašky má jinou velikost, a proto se liší i spotřeba na plošný metr. Například na jeden metr čtvereční je třeba u pálených tašek – kromě bobrovek – o čtyři a půl kusu více než u betonových. Proto ačkoli hmotnost jedné betonové tašky je vyšší, po přepočtení na metry se u obou krytin téměř vyrovná. Právě betonová taška s šedesáti procenty vévodí žebříčku prodejnosti. Následuje pálená krytiny s 24 %, vláknocementová taška (10 %), šindele (2 %) a ostatní krytina (4 %).
Prejzy Kdo by neznal pověstné prejzové střechy pražské Malé Strany a dalších historických center českých měst, dokonce i větších vesnic. Původně se prejzy kladly tak, že se podmazávaly hlínou, kterou později vystřídala malta. Majitelé historických domů s touto střešní krytinou dobře vědí, že tento postup musí při opravách na přání památkářů striktně dodržovat i dnes. A to pod pohrůžkou závratných pokut. Navíc tu svoji negativní úlohu sehrává i veliká členitost takových střech. Rekonstrukce nebo opravy jsou potom velmi pracné, ale také drahé. Současný trh však nabízí jednu možnou náhradu – vlnovku Antico, která vás v základním provedení přijde zhruba na 450 korun za metr čtvereční. Na střeše vypadá podobně jako prejzy, klade se na sucho a má mnohem lepší vlastnosti než původní krytina.
Taška pálená nebo betonová Podíváte-li se na výrobu pálených tašek, zjistíte, že používaný materiál se za tisíciletí nezměnil. Pokrokem procházely pouze výrobní metody. Ale i ty mají své jisté – například platí zásada, že při sušení musí vlhkost materiálu klesnout pod dvě procenta. Betonová taška je sice o několik tisíc let mladší, ale své postavení na trhu si stále upevňuje. Právě pálené a betonové tašky nabízí dnešní trh v mnoha variantách i barevných provedeních. Výrobci pálené krytiny sice mají k dispozici stejný surovinový základ, přesto každá cihelna vyrábí svůj tvar tašky. Mezi významné výrobce pálené krytiny u nás patří Tondach ČR, který vlastní například cihelny v Hranicích, Šlapanicích nebo Jirčanech. Dále jsou to České cihelny Josef Meindl ze Stodu a Keramost. Na českém trhu se objevila také řada zahraničních výrobců jako třeba firmy Rupp Keramik, Creaton nebo Trost Ziegel. Do historie betonových tašek se u nás zapsaly zejména tři firmy Bramac, Besk z Praskačky a hodonínská firma KM Beta. Dalšími výrobci jsou například Kontakt Moravia nebo KB Blok.
Barva ovlivňuje cenu Červená – mnozí o jiné barvě střechy ani neuvažují. A jiní ji zase zvolí proto, že jde o barvu základní a tedy nejlevnější. Pálená střešní taška se však již delší dobu vyrábí v několika odstínech. Tomuto trendu se také snaží přizpůsobit i výrobci betonových tašek. Uměle se pokoušejí přiblížit své výrobky k barevnosti pálené krytiny.
Klasická, tedy památkově červená pálená taška, která nijak nenaruší ráz okolí, stojí přibližně 400 Kč za metr čtvereční. Betonová taška ve stejném provedení je zhruba o polovinu levnější. Barevné módní výkřiky, kdy se rozhodnete pro modrou nebo zelenou střechu, však mohou přijít i na 1 200 korun za metr čtvereční. Nápady bohatých zákazníků ale dosahují ještě větších rozměrů – sem tam můžete objevit i střechy šachovnicové, výjimkou nejsou ani s reklamními či firemními nápisy.
Bobrovka Střechy klasických venkovských chalup, ale i bývalých měšťanských domů, stodol, sýpek, dokonce i většiny kostelů pokrývá klasická pálená taška zvaná bobrovka. Na starších stavbách lze vypozorovat dvojí způsob kladení. To nejznámější – šupinovité – pozná snad každý. Druhou a možná lepší variantou je způsob na kříž. Při něm sice potřebujete až 40 tašek na metr čtvereční, ale získáte jistotu, že taková střecha přežije poryvy větru, dešťové přívaly a odolá i sněhovým závějím.
Břidlice Zejména na severu Čech i Moravy starousedlíci nedají dopustit na střechu ze štípané břidlice, na kterou se v průběhu času postupně pozapomnělo. Ale i ta pomalu zažívá své znovuzrození. Například v Jizerských horách se objevují na klasických roubených chaloupkách. Stavitelé o této střeše tvrdí, že vydrží celé věky, a to zejména v drsných klimatických podmínkách. Klasická šedočerná krytina si tak s černými lepenkovými střechami nezadá. Břidlice se stala i vhodným materiálem na ochranu dřevěných štítů, které jsou v zimě vystaveny poryvům sněhu a větru.
Cena břidlice je sice o něco vyšší než u klasických tašek, ale necelých 600 korun za metr čtvereční není zase až tak moc v porovnání s nabízenými vlastnostmi. Kladení zůstává celá století stejné, jen podle některých odborníků se vyplatí vyměnit železné hřebíky za měděné.
Lehké krytiny Lehké krytiny, mezi než patří například modernější obdoba eternitu – Betternit od firmy Cembrit, se doporučují zejména do horských oblastí. Tady je nutné počítat s tím, že střecha bude každou zimu namáhána nejenom silným větrem, ale také velkou a těžkou vrstvou sněhu. Díky lehké střeše se sníží zatížení celé konstrukce. Pro svoji nízkou váhu se v těchto případech osvědčil eternit. Na některých roubených chalupách naleznete i několik desítek vrstev tohoto lehkého krycího a izolačního materiálu. Jeho modernější nástupce přijde zhruba na 250 Kč za metr čtvereční. Dostanete ho i v mnoha barevných odstínech.
Moderní krytiny Stále větší oblibu si získávají lehké ocelové střešní krytiny, mezi něž patří například Lindab, Ranilla nebo Onduline. Jde o lehké latě, jimž se říká voznice. Každá z nich má vlastní odvodňovací žlábek. Váží jen 5 kg/m2 a cena začíná na 300 korunách. Kromě těchto materiálů však najdete ve stavebninách ještě desky z PVC a polykarbonátu nebo bitumenovláknité desky. Navíc se na trhu pokoušejí udržet i střechy plechové, ze syntetických pryskyřic nebo došků. Někdo jim dává přednost, jiní však tvrdí, že klasika se nahradí jen stěží.
Trocha „střešní“ historie Své primitivní chýše si člověk nejprve zastřešoval vydělanými kůžemi ulovených zvířat. Poté se mu na několik tisíc let zalíbil nový stavební materiál – dřevo. To vydrželo na střechách nejen jako šindel, ale hlavně v podobě trámů a krovů dodnes. Břidlice se také dlouhou dobu zdála být nepřekonatelnou a typicky tmavá krytina se stále používá. Střechy jsou však nejdéle spojovány s pálenými taškami. Ty první začali vyrábět v Řecku asi 500 let před Kristem. Svůj boom však zaznamenaly v Číně, kde se za dynastie Tang vyráběly oblé glazované tašky. Na našem území jste si mohli střechu z pálené krytiny postavit v prvním století našeho letopočtu, kdy římské legie budovaly své pevnosti na dnešní jižní Moravě.
Další pokrok zaznamenaly střechy v devatenáctém století – v roce 1840 byla vyrobena první betonová taška.
text: Vratislav Horák foto: ISIFA, archiv firem Erlus, RuppKeramik, Lindab, Bramac zdroj: Můj dům 3/2003 |
Jedeme na kolech
|
|
Ten kulatý zázrak posunul lidstvo o pěkný kus cesty dopředu a zdá se, že ani ve třetím tisíciletí nebude překonán. Žijeme sice v přetechnizovaném světě dokonalých přístrojů, ale bez kola bychom se nepohnuli, pochopitelně s výjimkou vlastních nohou. Oč je pohodlnější usednout a nechat se vézt. Kolo se stalo symbolem mobility a stále větší oblibu nachází i u designérů a bytových architektů.
Jak vnímá mobilitu architekt inženýr Zdeněk Duroň? Co se týče interiérů, je samozřejmě příjemné a život usnadňující, když si bez fyzické námahy mohu přiblížit jakýkoliv kus nábytku a případně si z něj vytvořit odkládací plochu. Zajímavější ale je, když toto řešení aplikuji na tradičně pevné části interiérů, jako jsou například příčky. Když úvahu dovedu do krajnosti, nabízí se mi otázka, proč vlastně nezmobilnit celé domy. Samozřejmě je to abstraktní představa, ale mohla by se realizovat tak, že by každé město mělo své plochy na pronajmutí a domy by mohly fungovat jako druh karavanu. Je to jakási varianta kočovného života. Bude asi zajímavé, když se někdy v daleké budoucnosti bude podobný princip realizovat. První, co by mě zajímalo, by bylo technické řešení.
Princip Zůstaňme v současnosti a važme si každého řešení mobility prvků v interiéru. S měnícím se životním stylem kolo postupně dostávalo další šance. Principy používání se uvolnily a kola byla povýšena na estetickou součást nábytku. Mají umožnit maximální pohodlí a usnadnit člověku život – a tak se kola dostala pod stoly, stolky počítačů, televizí či hi-fi věží. S pracovní židlí, aniž bychom vstávali, můžeme odjíždět, kam se nám zachce, a zase se přibližovat.
Pokud zatoužíme po stabilitě, pak nám k ní poslouží brzdicí systémy a kotvy. Výrobcům se daří kombinovat výborné materiály, a tak dráha po koberci nebo jiném povrchu není viditelná. I v případě pojízdné postele si můžete být jisti, že stopa po rozverném výletě nebude odhalena. Technologie a systémy jsou dokonalé a myslí na každou situaci. Váš byt se pomocí kol může stát veselým místem potvrzujícím, že život v tomto případě není nuda a pohyb je bezpečný.
S velkými kusy pohnete, aniž byste museli vynaložit sílu obra. Také při nepopulárním vysávání se díky kolečkovému systému dostanete všude. Tak bychom mohli pokračovat a jsme si jisti, že pozitiva by převažovala.
Jednou větou Starověký Přední východ je považován za kolébku evropské civilizace a jeho obyvatelům vděčíme mimo jiné za písmo a také – za vynález kola.
Rada – Chcete-li opatřit nábytek kolečky, pak je nutné zjistit si jeho váhu a systém upevnění – Častější pohyb po koberci s hustým vlasem vyžaduje větší průměr kol – Měkčí podlahovina nesnese celokovová kolečka – Aby nábytek na kolečkách plnil svou úlohu, musíme pečlivě zvážit, kam ho umístit – Nezapomeňte kolečka pravidelně čistit
– Brzdy a kotvy by měly být z kvalitního materiálu (záruka bezpečnosti) – Kvalita mechanismu závisí na kvalitě materiálu (moderní technologie umožňují rotaci) – Při nákupu se ptejte na údržbu i servis zajišťující výměnu poškozených kol – Všímejte si závitů a šroubů
Kontakty: A. I. T. – DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 224 941 439; AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823, fax: 296 325 017; Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 222 230 771, tel./fax: 296 229 404; A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 542 212 898, fax: 542 214 439; Jezuitská 11, Brno, tel.: 542 216 618; Libínská 3127/1, Praha 5, tel.: 242 216 618; ARTEFAKT, Na Poříčí 30, Praha 1, tel.: 221 732 767, tel./fax: 221 732 667; EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel.: 271 742 241; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964, fax: 257 317 965; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358, U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 222 317 759; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; SCANDIUM, Pod Radnicí 1235/2, Praha 5-Košíře, tel.: 257 225 966; TECNO LINE INTERIÉR, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021
text: Lenka Kopecká a Lenka Haklová foto: archiv |
Střechy: plochá, nebo šikmá?
|
|
Pokud zrovna dům nepodléhá rozhodování památkového ústavu či stavebního odboru, záleží pouze na majiteli, pro jakou střechu se rozhodne. Samozřejmě musí mít v první řadě na paměti praktické hledisko – střecha musí objekt chránit před vodou, hlukem a teplem. Jistě by se ale při jejím navrhování nemělo zapomínat ani na vzhled. A první otázka zní: Plochou, nebo šikmou? Každá z nich se hodí na různé domy, do jiného regionu a liší se i jejich parametry.
Klady i zápory ploché Ploché střechy najdete zejména v městských zástavbách. Jejich zastánci se nejčastěji ohánějí argumentem, že jsou lacinější, přístupnější i výhodnější z hlediska požární ochrany. Toto tvrzení je sice správné, ale nebudou ho sdílet lidé, kteří v takovém domě žijí delší dobu. Ti vnímají zejména její kratší životnost, a tím i mnohem nákladnější údržbu.
Architekti tento druh střech nemají rádi proto, že neskýtají tolik možností pro jejich fantazii.
Problém s teplotami Za kratší životnost plochých střech mohou převážně používané materiály. Donedávna nebylo k sehnání nic jiného než pouhá lepenka a několik typů nátěrů gumoasfaltu nebo reflexolu. Právě asfaltové pásy zavinily, že takové střechy nejsou schopné reagovat na změny teplot. První rodinné domky „šumperáky“ to dokazují. V létě se pokoje pod střechou měnily v saunu, v zimě tady zase bylo chladno. Je však nutné dodat, že i tyto materiály se postupně změnily. Nyní nabízejí lepší tepelněizolační vlastnosti a lépe pruží. Na ploché střechy také dopadá více slunečních paprsků včetně jejich škodlivé části, tedy UV záření. To působí na střechy podobně jako na lidskou pokožku – materiál mnohem rychleji stárne, a pokud zanedbáte pravidelnou údržbu, poškodí se.
Inverzní střecha – časovaná bomba? Podle vlastního provedení lze ploché střechy rozdělit na jednoplášťové nebo dvouplášťové větrané. Ty druhé mají hydroizolační vrstvu z pryžové fólie zatíženou násypem nebo krytinou z plechu.
Mezi jednoplášťové patří například střechy s hydroizolační vrstvou na povrchu konstrukce. Další jejich varianta má hydroizolaci chráněnou navíc násypem kameniva. Nejnovějším typem jsou ploché střechy s inverzní skladbou. U tohoto systému se izolace položí na podkladní beton, na ni přijde vrstva tak-zvaného extrudovaného polystyrenu odolného proti vodě. Pak už stačí vše zakrýt vrstvou textilie a zasypat štěrkem, aby izolaci neodnesl vítr. Hlavní výhodou takové střechy je samozřejmě delší životnost, neboť ji jen těžko mechanicky poškodíte. Pokud by ke zničení hydroizolační vrstvy přece jen došlo, následuje poměrně jednoduchá oprava. Pásy nejsou přilepené, ale jen volně položené. Vrstvu nad nimi tedy stačí rozebrat, vyměnit je a vše znovu položit na své místo. Na druhé straně několik vrstev materiálu znamená i větší váhu střechy. S tím by měl počítat už projektant domu.
Nechte ji dýchat Dostatečně odvětraný prostor mezi povrchem střechy a ostatními částmi domu brání letnímu přehřívání pláště a v zimním období zase zamezuje srážení vodních par. Existuje několik způsobů, jak zajistit proudění vzduchu. Jedním jsou větrací otvory ve štítech. V kombinaci se vstupy pod okapem, kterých ovšem musí být co největší počet, jde o dostatečné odvětrání. Nabízí se ještě možnost využít turbínové ventilátory poháněné elektrickou energií nebo větrem. Zařízení však stojí další peníze, proto se střecha prodraží. Zahrada na střeše Největší užitek přináší plochá střecha tomu, kdo ji chce využívat například jako terasu nebo zelenou plochu. Na druhé straně pravdou také zůstává, že i v sousedním Německu se drtivá většina střech populárních „bungalovů“ ze začátku šedesátých let postupně předělala na šikmé s krovy.
Je šikmý krov výhoda? Odborníci tvrdí, že všude, kde je to jen trochu vhodné a možné, by se měli majitelé rozhodnout pro střechu šikmou. Kromě své krásy nabízí ještě další přednosti – jednodušší údržbu, lepší přístupnost, spoustu prostoru v podkroví, delší životnost i nesrovnatelně větší prodyšnost.
Za největší nedostatek se považuje jejich požární nebezpečnost. Platí také, že šikmá střecha patří k nejzatěžovanějším částem stavby. To hraje roli při výběru krytiny. Ne každý materiál je totiž vhodný.
Než koupíte tašky Za nejvhodnější materiál na šikmé střechy se stále považují pálené nebo betonové tašky. Jen si zapamatujte, že jde o poměrně těžké materiály, které vyžadují pevnou a vhodnou konstrukci. Betonové tašky se doporučují tam, kde má střecha sklon nad 22 stupňů. Není se třeba bát ani vláknocementových desek. Ty se hodí na novostavby stejně dobře jako na venkovská stavení. Změnou výrobní technologie se podařilo odstranit přítomnost nebezpečných rakovinotvorných azbestových vláken, která se dříve do okolí uvolňovala přirozeným otěrem. Do propadliště dějin ještě nezapadly ani dřevěné šindele. Vyrábějí se však většinou ručně, což se projevuje na jejich ceně. K tomu je nutné ještě připočítat impregnační nátěr jako ochranu před hnilobou a houbami. Pro asfaltové šindele platí, že je můžete pokládat jen na dokonale suchý podklad, jinak se snadno zdeformují. Nezavrhujte ani plechové krytiny – ostatně alukrytové, pozinkované a měděné střechy mají pěkně dlouhou tradici. Vybrat si můžete z mnoha barevných odstínů, nemusíte se o ně příliš starat a přesto na domě vydrží dlouhá léta. Ale pozor, podobně jako u plochých střech nesmíte zapomenout na dokonalé odvětrávání!
Poraďte se Jakou střechu tedy vybrat? Pokud to dovolí prostředí, peníze i stavba samotná, zřejmě by měla zvítězit střecha šikmá. Ale nezatracujte ani ty ploché. V každém případě se nejprve obraťte na odborníka. Až se objeví nažloutlé mapy na stropě, kbelíky po místnosti, ale i tašky popadané kolem domu, bude pozdě litovat.
I střechy mají svá „nej“ – Jedna z největších střech na světě je vyrobena z organického skla a spatříte ji nad mnichovských Olympijským stadionem s celkovou plochou 8,5 hektaru. – Největším rozpětím se může pochlubit střecha uzavřeného krytého stadionu Louisiana Superdome v USA. Má průměr 207,2 metru a výšku téměř devadesát metrů. – Zřejmě největší eliptickou střechou je zakrytí texaského stadionu v Irvingu. Měří 240 metrů.
Vybrané české technické normy pro střechy ČSN 73 1901 – Navrhování střech – základní ustanovení ČSN 73 0035 – Zatížení stavebních konstrukcí ČSN 73 0540-(1-2-3-4) – Tepelná ochrana budov části 1–4 ČSN 06 02 10 – Výpočet tepelných ztrát budov při ústředním vytápění ČSN EN 12056-3 – Vnitřní kanalizace – gravitační systémy – část 3 ČSN 75 6760 – Odvádění dešťových vod ze střech (navrhování a výpočet) ČSN 73 0802 – Požární bezpečnost staveb – nevýrobní objekty ČSN 73 0804 – Požární bezpečnost staveb – výrobní objekty
text: Vratislav Horák foto: ISIFA, archiv firem Tondach, KB–Blok a FDT |
Hygiena hrou
|
|
Umýt a spát! Jak nerady děti slyší tuto větu. Právě když jsou nejlépe zabrané do hry, musí všeho nechat. Možná proto k místu očisty zpravidla nepřilnou. Pořídíte-li jim koupelnu veselou a barevnou, třeba je z ní pak budete jen těžko dostávat. Dítě koupelnu nechápe jako prostor určený k relaxaci, ale spíše jako místo, kde se musí zabývat tak nudnými záležitostmi, jako je mytí. Zpestřeme mu ho! A začněme hned, jak odroste dětské vaničce.
Co dnes v koupelně hrají? Základní výběr je jasný: vana může být akrylátová (plastová) nebo ocelová (smaltovaná), skleněná nebo porcelánová. Její součástí mohou nebo nemusí být trysky. Ale perličkovou lázeň ocení i nejmenší koupelnoví „plavci“.
Pořiďme dítěti vanu, která je zabaví. Nemusí mít jen klasický obdélníkový tvar – na výběr jsou zkosené, zakulacené, kubické, kruhové… Nemusí být jen standardně bílá. Malým se jistě zalíbí veselé barvy, živé obrázky, roztomilá zvířátka. Kluci budou nadšeni, když na jejím okraji bude jezdit vláček. Holčičky si vanu zase budou moci vyzdobit umělými nebo čerstvými květinami.
Ještě nápaditější je průhledná vana vybavená projektorem, v níž pak lze sledovat zábavné filmy i poučné programy. Nápadů je mnoho a rodí se v hlavě výtvarníka Pavla Šťastného, který již pro svůj program Funny vany našel i výrobce. Stále však jeho výrobky vznikají na zakázku. Oblibu si u dětí získaly také jeho barevné obkládačky, z nichž vystupují kostky, na které se dají připevnit drobné hračky.
Fantazii lze popustit i při výběru sprchového koutu nebo umyvadla. Krásně malovaná a veselá může být i záchodová mísa (v případě potřeby ji lze opatřit dětským sedátkem). Hravé motivy se mohou objevit také na ručnících, zubních kartáčcích, mýdlech…
B ezpečí především Následkům velkých námořních bitev či letu vzbouřených kachniček zabrání závěsy, praktické zástěny a shrnovací boxy. Ani v dětské koupelně nesmějí chybět úložné prostory (základem by měla být aspoň jedna uzavřená skříňka s větším množstvím regálů), praktické poličky, měkké předložky před vanu a záchodovou mísu. A nad umyvadlem pochopitelně zrcadlo (zrcadlová skříňka) pro kontrolu zevnějšku i správnosti čištění zubů. Často je zapotřebí vypomoci dětem stupínkem – důležité je, aby byl z obou stran vybaven protiskluzovou úpravou. Mnohé vany a sprchové vaničky jsou protiskluzovým povrchem opatřeny již od výrobce. Není-li tomu tak, poslouží nám protiskluzové podložky. Pro jistotu je ještě dobré opatřit vanu madlem, kterého se lze přidržet při vstupování do koupele i při jejím opouštění. Mezi další bezpečnostní opatření dětské koupelny patří ochranné krytky na zásuvky.
V dětské koupelně by také nemělo chybět tělocvičné nářadí – pokud není umístěno jinde v bytě či domě.
Kam je posadíme? – Záchodové mísy pro děti musí vykazovat potřebné parametry. Podstatná je snížená výška – optimální výška stojícího klozetu pro děti ve věku 6–9 let je podle typu sedátka mezi 30 a 35 cm. – Vhodné je jednoduché klozetové sedátko; jako praktické se jeví odnímatelné dvojdílné, které navíc umožňuje snadné čištění. – Zvolit lze také závěsný klozet se sníženou výškou. Upevňuje se na instalační prvek na výšku sedu 35 cm (tj. klozetu se sedátkem). Zvýšená investice se v tomto případě zcela jistě vyplatí – odměnou nám bude rychlejší a jednodušší údržba.
Požadavky na dětská umyvadla – vhodný přední tvar umyvadla se sníženou hloubkou – rovné vrchní plochy umyvadla, které slouží jako praktický odkládací prostor na zubní kartáčky, skleničku apod. – kombinovatelné s polosloupem chránícím děti před případným zraněním
Jakou vybrat baterii – Vhodné řešení představují pákové směšovací baterie, které zajišťují pohodlné umývání vlažnou vodou a zároveň nabízejí úsporu vody. Ideální jsou rovněž baterie s omezovačem horké vody nebo termostatické baterie s pojistkou zabraňující opaření horkou vodou.
Kontakty: AGS SPORT, Rosická 653, Praha 9, tel.: 286 854 441, fax: 286 855 555; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; KERAMIKA HORNÍ BŘÍZA, Horní Bříza, tel.: 378 071 11, fax: 377 955 700; PLECHÁRNA, Dobrovského 5, Praha 7, tel.: 604 246 360; RIHO CZ, Suchý 37, Žďárná, tel.: 516 468 222; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908
text: Hana Profousová foto: archiv |
Vše pro dobrou vařbu
|
|
Jak vybrat samostatnou desku – u sklokeramické desky zvolte senzorové ovládání, usnadníte si údržbu – alespoň jedna z plotýnek by měla být dvouokruhová – plynové hořáky vsazené do skla se podle odborníků lépe udržují – širší plynové desky nabízejí hořák navíc (tvarem určený buď pro pekáč, nebo pro pánev wok), kruhový hořák mívá 2-3 okruhy trysek pro lepší rozložení tepla – pro atypické a designové kuchyně nebo pro individuální řešení (například pro malou domácnost) dobře poslouží moduly, ze kterých se sestaví varné centrum na míru
1) Ze sklokeramické desky AS6.1 (BAUMATIC) jsou viditelné jen samotné plotýnky, zbytek plochy překrývá nerezový plát. Deska o šířce 70 cm (24 990 Kč) je vybavena bočním ovládáním a indikátory zbytkového tepla.
2) Vestavná plynová deska PVTV 640 S (CANDY) se vyrábí pouze v černém provedení. Hořáky jsou vsazeny do bezpečnostního skla. Je vybavena automatickým zapalováním a bezpečnostní pojistkou. Koupíte ji za 10 990 Kč
3) Vestavné modulové varné desky Domino (SIEMENS) se vyrábějí v několika provedeních s různými funkcemi: například sklokeramická dvouplotýnková varná deska (14 190 Kč), plynový dvouvařič (18 290 Kč), lávový gril (18 290 Kč). Každý modul má šířku 30 cm a je orámován nerezovým proužkem
4) Máte rádi nerez? Firma BAUMATIC vám ho poskytne zcela novátorským způsobem. Plynová varná deska s pěti hořáky AS5.1SS (14 990 Kč) svou koncepcí vychází z desek, kde jsou hořáky umístěné na skleněné či sklokeramické desce. Milovníkům nerezových desek vychází vstříc tím, že prakticky celá plocha desky samotné je potažena nerezovým plátem. Vzhledem k tomu, že vysoká teplota během let způsobuje zakalení kovu, dochází i ke změně barvy – povrch v okolí hořáků dostává mírně rustikální charakter. Milovníci strohé čistoty však nemusí zoufat – za 5 490 Kč si mohou dokoupit náhradní sadu nerezových krytů AS5SS
5) Fritéza HM F (NARDI) patří do řady 30cm modulů. Vyrábí se v nerezovém provedení, za 12 590 Kč prodává BOVI CONSULTING
6) Sklokeramická dvouplotýnka BHV 02 (NARDI) má dvě kruhové varné zóny. Nabízí tříúrovňové nastavení intenzity ohřevu a indikátor zbytkového tepla. Za 9 490 Kč prodává BOVI CONSULTING
7) Milovníci grilování ocení barbecue HM B o šířce 30 cm (NARDI). Je osazeno smaltovaným roštem, koupíte ho za 7 990 Kč. BOVI CONSULTING
8) Plynové varné desce B69 (BAUMATIC) vévodí středový hořák o výkonu 3,3 kW určený pro pánev wok. Disponuje třemi řadami hořáků, takže zajišťuje stejnoměrné prohřátí celého dna pánve. Deska má šířku 70 cm, ale její konstrukce umožňuje zasadit ji do standardního výřezu 60 cm. Ovládání usnadňuje umístění knoflíků na přední hraně, o zapalování se nemusíte nijak starat – to zajistí automatika při otočení knoflíku. Desku koupíte za 10 990 Kč, součástí příslušenství je stojánek na pánev wok
9) Varné desky ARISTON PH 960 MST (celoplynová, 16 490 Kč), PH 941 MSTV (s jednou dvouokruhovou varnou zónou na sklokeramice, 19 990 Kč) a PH 941 MSTB (gril, 16 990 Kč) mají šířku 90 cm. Dopřávají tak dostatek místa všem, kdo se potřebují při vaření tak trochu rozmáchnout. Všechny varianty lze pořídit i v provedení s litinovými mřížkami (označení GH)
Kontakty: BAUMATIC, Malá Skála 211, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 332 111; BOVI CONSULTING (NARDI), Přemyslova 830, Libušín, tel.: 312 671 555; BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE (SIEMENS), Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 234 034 619, www.siemens-spotrebice.cz ; CANDY ČR, U Studánky 3, Praha 7, tel.: 233 370 828; MERLONI ELETTRODOMESTICI (ARISTON), U Nákladového nádraží 2/1949, Praha 3, tel.: 271 771 614
text: Marek Burza foto: archiv |
Pohodlné posezení
|
|
Jedním z častých dilemat je, jaký si pořídit klozet, zda závěsný nebo samostatně stojící, s nádržkou (kombi klozet) či se zabudovaným splachováním. Stavíte-li dům nebo kompletně rekonstruujete koupelnu a toaletu, odborníci vám doporučí závěsné sanitární zařízení. Hlavními důvody budou hygiena a snadnější údržba. Pod závěsným klozetem se vám podaří lépe vytřít podlahu, minimum zákoutí pak zaručuje menší usazování nečistot než u klozetu stojícího. Co se týká prostoru, tam také ušetříte, i když s místem, které u kombi klozetu zabírá nádržka, musíte tak jako tak počítat.
Za klozet se totiž musí umístit tzv. předstěnový instalační systém. Ten se zabudovává buď do sádrokartonu nebo zazdívá cihlou či pórobetonem. Nebudete-li však vyzdívat prostor až ke stropu, může vám za klozetem vzniknout vyzděná polička k ukládání hygienických potřeb nebo dekorací.
Klasické splachování z plas-tové nádržky umístěné u stropu už se považuje za přežitek. Setkáte se s ním ve starých bytech, které na rekonstrukci teprve čekají. V inovované keramické podobě se tyto nádržky znovu vyrábějí jako součást retro kolekcí. Kombi klozety mají plochou nádržku umístěnou v zadní části klozetu. Vyhovuje-li vám toto standardní řešení, ale přesto toužíte po nějakém módním výstřelku, i pro vás je poměrně dost možností. Nejenže narazíte na nádržky zajímavých tvarů, ale můžete je mít i v nerezovém provedení. Potřebujete-li ušetřit místo, mohla by pro vás být ideální rohová plastová nádržka (GLYNWED) za 3 000 Kč.
Kdo šetří má za tři Šetří se prostě všude – doba už je taková. A výjimkou není ani toaleta. Málokoho totiž napadne, že při jednom spláchnutí může ušetřit až 3 litry vody. Stačí pořídit si úspornou splachovací nádržku nebo úsporný tlakový splachovač. Při instalaci závěsným klozetů je úsporné splachování samozřejmostí. Rovněž místem se šetří. Firmy nabízejí speciální klozety s menší hloubkou (série Renova Nr. 1 Comprimo od firmy KERAMAG má klozet s hloubkou jen 48 cm) nebo klozety speciálně zešikmené (série Oblic od firmy VILLEROY & BOCH).
Slovo pro bidety U některých národů je bidet naprosto samozřejmým a základním vybavením bytu. U nás je poměr nově instalovaných bidetů a klozetů pouhých 1:10. Přestože je tento francouzský vynález na světě již dvě stě padesát let, nám Čechům se zatím pod kůži nedostal. Přitom se jedná o velmi příjemné hygienické zařízení, jehož používání vám dodá celodenní pocit čistoty a svěžesti. Máte-li malý byt, který kvůli klozetu zkrátka nenafouknete, můžete jej nahradit přídavným zařízením. Jednou z variant je speciální armatura Bidetta (ORAS), která se montuje ke klozetovému umyvátku či k umyvadlu – klozet musí být umístěn v jeho blízkosti. Existuje také bidet přídavný – sprchovací zařízení se montuje na klozet.
Pisoár? Proč ne! Ocení ho jak muži, tak i ženy. Muži pro pohodlnější vykonávání malé potřeby, ženy, jež se zpravidla starají o čistotu v bytě, pro jeho snadnou údržbu. Společně pak mohou spokojeně okomentovat vyúčtování spotřeby vody, která se používáním pisoáru jistě dostala na nižší hodnoty. Spotřeba vody je totiž cca o třetinu nižší než u klozetu. Výrobci se tomuto trendu poměrně rychle přizpůsobili, takže pisoár již najdete v poměrně hojném počtu kolekcí sanitární keramiky. Můžete dokonce zvolit i variantu s poklopem.
K větší spokojenosti – Spojit koupelnu s toaletou se doporučuje pouze u dvoučlenných domácností nebo tam, kde se v bytě či domě nachází ještě jedna toaleta. – Pokud to prostor dovolí, pořiďte si bidet. – Bidet umisťujte zásadně vedle klozetu. – Z hlediska snadného úklidu dejte přednost závěsnému klozetu. – Místnost budoucí toalety by měla mít rozměry minimálně 80 x 110 cm (když se dveře otvírají ven), při opačném otvírání se doporučuje délka nejméně 140 cm.
Kontakty: DOLCE VITA (SVITAVA STAVEBNINY), Křesomyslova 6, Praha 4, tel.: 241 404 151, www.svitava.cz ; SIKO KOUPELNY, Skorkovská 1310, Praha 9–Černý Most, tel.: 281 040 404, www.siko.cz ; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, www.idealstandard.cz ; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, www.ilbagno.cz ; JANOUŠEK (VILLEROY & BOCH), Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 272 769 270
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Tři sta šedesát pět a čtvrt sýra
|
|
Nikdo vlastně doopravdy neví, kdy a kde byl sýr poprvé vyroben. Tak jako celá řada jiných vynálezů byla patrně i výroba sýra zavedena v různých oblastech současně. Víme, že ovce zdomácněly asi před dvanácti tisíci lety a krávy se chovaly už ve starověkém Egyptě. Dá se předpokládat, že objev sýra následoval brzy poté, co se tato zvířata začala chovat pro mléko.
Co snídal biskup První písemné zmínky o výrobě sýrů na našem území spadají do 10. století. U starých Čechů býval sýr běžným pokrmem, což dokazuje například listina břevnovského kláštera z roku 993. Podle Kosmy dokonce snídal sýr i olomoucký biskup roku 1073. Pověst nejlepších výrobců sýrů však měli odedávna Francouzi. Sýry Roquefort a Chantal se vozily do starého Říma pro potěšení bohatých občanů. První sýry se vyráběly v miskách zvaných mortaria. Hrubý povrch těchto nádob totiž dobře uchovával bakterie mléčného kvašení. Díky tomu nebylo k vysrážení mléka zapotřebí syřidlo. V některých částech Francie se tímto způsobem připravuje sýr dodnes.
Sýr jako dárek Ve středověku byla zavedena výroba sýrů Brie, Comté Munster, Maroiiles a Livarot. Jejich obliba stále stoupala, dokonce se rozšířil zvyk panovnického dvora posílat sýry osobám, na něž se chtěl udělat dojem. O Blance Navarrské se říkalo, že posílala francouzskému králi dvě stě sýrů ročně, a básník Charles d’Orléans posílal sýry zcela běžně dámám svého srdce.
Francouzští výrobci sice uvítali příchod pasterizace, ale fermier neboli domácí selský sýr byl až donedávna pro laitier neboli průmyslově vyráběný sýr vzorem. Došlo i na četné spory, protože velké mlékárny vyrábějí vlastní sýry, které vydávají za tradiční značky, a přitom se s nimi nedají chuťově vůbec srovnávat.
O čem se nežertuje Sýry přispívají i k lepšímu využití živin v potravě. Účinkem různorodých procesů při výrobě a následném zrání totiž obsahují jemné aromatické látky, které podporují trávení. Proto se v některých národních kuchyních podávají v malých porcích místo dezertů – zejména v té francouzské. Francouzi si nikdy nedovolí žertovat na účet vlastní manželky, vína, vepříků schopných hledat lanýže… a sýrů.
Co nejčastěji používáme k porcování sýra – běžný nůž na sýr s perforováním, které brání přilepení plátku – krátký a širší nůž na porcování parmazánu – strunový nůž, který bývá na plátkování označován za nejlepší – plátkovací nůž fungující na principu hoblíku
Sýr a víno Za nejlepší se k sýru považuje víno červené. Mladé svěží Beaujolais se hodí k mladému a svěžímu sýru, jako je Pecorino Fresco. Zatímco starší Barolo je vhodné spíše k vyzrálému sýru Provolone
Olomoucké tvarůžky Jediný historicky původně český sýr, který se udržel na trhu, jsou olomoucké tvarůžky. Pod ochrannou známkou Echte olmutzer Quargel se vyvážejí do celé Evropy i USA
Jak sýr podávat Vždy ho podávejte za pokojové teploty, nikdy okamžitě po vyjmutí z chladničky!
Kontakty: ARCADA, Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 257 310 022; INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové 2, tel./fax: 495 214 660; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444; WINSTON INTERNATIONAL, Hudcova 78, Brno, tel./fax: 541 513 261
text: Petr Tschakert foto: archiv |
Jedenáctá disciplína Tomáše Dvořáka
|
|
Je to k nevíře, ale s jedním z nejlepších světových desetibojařů si může moc hezky popovídat i takový sportovní antitalent, jako jsem já. Protože vůbec nebyla řeč o běhu, překážkách, vrhu a skoku, nýbrž o způsobu zahušťování omáček, které jsou u Dvořákových v největší oblibě. Seděli jsme na dohled jejich nové kuchyně a trumfovali se recepty na bramborové knedlíky. Tomáš Dvořák zvítězil i v této disciplíně, protože o takových bramborových knedlíkách, jaké vaří on, jsem slyšela poprvé v životě, a to nejsem jako kuchařka žádný začátečník. Kdo rozhodoval o tom, která kuchyň se koupí a proč? zněla moje první otázka. „Byla to regulérní dohoda s mou ženou Gábinou, prostě jsme navštívili pár specializovaných obchodů, nechali si ukázat jejich nabídku a vyhodnocovali jsme, jak s námi jedná personál. Ví ten člověk, co vlastně prodává? Co všechno může nabídnout a za jakou cenu? Má vkus a představivost, co se do daného prostoru vejde a jak to co nejlépe uspořádat s ohledem na provoz? Musím se přiznat, že moje nároky na zařízení kuchyně nejsou právě přízemní. Rád vařím, a proto mám dost přesnou představu o tom, co bych chtěl v kuchyni mít. Nakonec jsme zakotvili ve firmě, kde nám poskytli perfektní servis, přestože to s námi neměli právě lehké. Já jsem vysoký, moje žena o dost menší, takže byly tak trochu problémy s ergonomií. Já ovšem vařím častěji, takže moje proporce byly nakonec zohledněny.“ A co spotřebiče, prosazoval někdo z vás něco výjimečného? „Já jsem měl pouze jedno přání a to bylo kvalitní espresso. Koupili jsme ho a na dobré kávě si pochutnáváme spolu s manželkou. Pod kávovarem je režon, ohřívač nádobí, skvělá vymoženost, protože právě omáčky, které jsou u nás na stole hodně často, na studeném talíři rychle stydnou. Naše kuchyň sice není zcela uzavřená, ale také není přímo součástí obytné části, takže se oba provozy nijak neruší. Koupili jsme kvalitní digestoř, je skutečně tichá a velmi výkonná, vyčistí nám vzduch v celém přízemí během krátké chvíle. Vybrali jsme si poměrně velkou varnou desku, na které jsou plynové i elektrické vařiče, gril a plynový hořák na pánev wok. Také myčka má nadstandardní velikost, protože naše dvojčata Káťa a Bára jsou experti na špinavé nádobí. Moc rád pracuji s inteligentní troubou, protože myslí za mě. Vyzkoušeli jsme ji na huse a byla výborná. Pochopitelně máme i mikrovlnku a velkou lednici s mrazákem. Dávám přednost tomu, aby všechny spotřebiče byly jedné značky, protože to zjednodušuje případné opravy.“ Kdo vybíral typ kuchyně a její barevnost? „Nakonec jsem rozhodoval já. Je to kuchyň s praktickým laminovaným povrchem v barvě wenge v kombinaci s vanilkovým lakem a je bohatě vybavena různými úložnými systémy. Skvěle se nám osvědčuje corianová pracovní deska, kvalitní baterie a různé malé vymoženosti, jako je například výlevka hned vedle varné desky. Je tu hodně nerezu, který se mi líbí, a protože vím, jak ho ochránit před „ťápotami“ Káti a Báry, nevadí mi, že se musí občas přeleštit.“ Seděli jsme u jídelního stolu, který na kuchyň navazuje, a protože se blížil čas návratu šestiletých dvojčat ze školky a také ženy Gábiny, padla i otázka, co bude dnes k večeři. „Děvčata milují svíčkovou nebo mojí specialitu kari na sladko s rýží. Podívám se do lednice, co mám k dispozici, a podle toho se rozhodnu. Určitě jim bude chutnat.“ S obdivem i trochou závisti jsem se s Tomášem Dvořákem rozloučila. Má tak některá žena štěstí…
Kontakty: EUROHOF (autorizovaný prodejce firmy Leicht), Žitná 52, Praha 2, tel.: 222 874 235–36, 224 943 123, 224 943 125, fax: 222 874 367, 224 941 985; MIELE (domácí spotřebiče), Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 543 553 111, fax: 543 553 119, servis-tel.: 543 217 430
text: Bea Fleissigová foto: Lukáš Hausenblas |
