|
|
Pohledy Luďka del Maschia Nakolik je pro vás design trendovou záležitostí? Na trendech není nic špatného, je to součást vývoje. Někdy vyzní do prázdna, někdy z nich svět žije dlouhé roky… Rozčiluje mne spíš ten za každou cenu design, za každou cenu a jinak než normálně… Bylo by naivní tvrdit, že jsme osobití a neovlivnitelní, zvlášť v dnešním světě zahlceném naservírovanými informacemi. Často a rádi listujeme časopisy. Myslím, že je normální se nechat ovlivňovat. Když nad tím však uvažuji, mám stále silnější pocit, že to, co děláme, děláme tak proto, že to prostě jinak neumíme. Kromě interiérového designu se zabýváte i architekturou… …kdesi jsem četl: Design je homosexuální bratr architektury. To je výstižné. Architektura je mnohem komplexnější a náročnější. Je to zodpovědnější práce s dalekosáhlejšími dopady. Architektura v podstatě chystá pro design (interiérový design) prostor. Architekt postaví dům a „interiérista“ jej tzv. vycpe zevnitř, není to samozřejmě pravidlo, dobří autoři si to ohlídají komplexně. My se ale často dostáváme k opravování neopravitelného. Je maximálně příjemné, pokud máme možnost věnovat se věcem od počátku do konce. Celé domy však neprojektujeme ani nerealizujeme tak často. To, aby dům nebyl design a naopak, je neustálý boj.
Jaké zakázky tedy převládají? Drtivá většina jsou úpravy interiérů. Tam je předem hodně dané. V těchto vymezujících mantinelech se snažíme, někdy i navzdory původní neopodstatněnosti, vtisknout prostoru duši, najít jeho kvalitu, vytvořit ho tak, aby se v něm dalo dobře žít. Snažíme se, aby naše práce nebyla jen bezhlavý obal stávajícího. Myslíte, že věkový rozdíl mezi členy Overalu je pozitivum? Věkový rozdíl neexistuje.
Je možné po půldruhém roce společné činnosti vyprofilovat, kdo se bude zabývat tou kterou prací? Doufám, že už to tak částečně děláme. Je to produktivnější. Není v našich povahách kategoricky si úkoly rozdělit, ale kupodivu se tak děje nějak zdánlivě samo, nenásilně. Pochopitelně, jsme čtyři rozdílní lidé. Lze kvantitativně vyjádřit, kolik jste za tuto dobu udělali společné práce? Jaký jsme měli obrat? Nepočítáme to na kusy, ale na pocity.
Co je hybným momentem, který rozpoutá nejdřív vizi a pak i zhmotnění zakázky? Je to pořád stejný stimul. Sen o prostoru, který chceme uchopit. Možná je to ale dohánění nějaké té vizuální modly, kdo ví. Může se stát, že už máte jasnou představu a něco nebo někdo ji zaplaší? Nápady se vždycky obrušují. V lepším případě jen technickými problémy. Jindy financemi nebo naší vlastní neschopností udržet je při životě.
Plány se někdy rozsypou, protože nestojí za nic. Pokud má věc smysl, děje se od začátku do konce samovolně.
Existuje konstantní ústřední motiv vašich příběhů? Prostor a světlo. O realizacích Overalu se říká, že jsou samy o sobě artefaktem. Poskytují dostatek duševního prostoru pro jejich uživatele? Doufám, že se nám vytváření prostorů daří – bez prostoru pro připomínky uživatelů. Na první dojem je hodně zavazující barevnost… Ta je kupodivu většinou na přání klienta, ne snad konkrétní barvy. Taky není nezaměnitelná, za čas musíte stejně vymalovat. Mnohdy je to levné a účinné řešení „organizace prostoru“. Působení barvy má ale velice úzký vztah ke struktuře povrchu, tedy záleží, na co ji natřete. Je nesmysl natřít materiál, který žije sám sebou. Používáte ve své práci nějaké „výrobní“ schéma? Neužíváme ustálené principy. Postupujeme spíše živelně. Ale jedno schéma vlastně užíváme hodně často: last minutes, schéma nejrozšířenější.
Kontakt: MASCHIO, Pod Šternberkem 306, Zlín-Louky; TUNNEL, Komunardů 28, Praha 7, tel.: 266 712 753
text: Monika Karásková a Lenka Kopecká foto: Libor Stavjaník a archiv |
Blog
Skvělí pomocníci
|
|
Jednoduché mixéry Bytelná skleněná nádoba s ostrými noži a pevně uzavíratelným víkem na pevném podstavci s motorkem – takový byl první mixér. Díky němu mohly hospodyně zapomenout na namáhavé pasírování a tření například při přípravě svíčkové, různých zeleninových polévek, omáček a pomazánek. V šedesátých letech, kdy na trhu byl nedostatek šlehačky, v něm naše maminky a babičky dokázaly připravit i smetanu ke šlehání. Stačilo do nádoby nalít obyčejné vlažné mléko, nasekat osminku másla, rozmixovat, dát zchladit do ledničky a šlehačka byla hotová. A co teprve doma ušlehané koktejly. Maminky batolat zase oceňovaly, jak snadno se dá připravit zeleninová polévka a různé kaše.
Multimixéry Postupem doby výrobci ubrali na bytelnosti přístroje a začali mixéry vybavovat dalšími nástavci. Tak se stal ještě žádanějším. Dnešní víceúčelový multimixér je vlastně jen lehký korpus, který je vybaven šlehacími, hnětacími a mixovacími nástavci, lehce se s ním manipuluje, snadno se čistí a většinou je konstruován tak, že jej můžeme zavěsit na zeď, čímž odpadá pracné ukládání a je tak kdykoliv po ruce. Některé z nich jsou vybaveny i mísou pro hnětení a šlehání.
Tyčové mixéry Ale ani to nebylo poslední slovo výrobců. Tyčové mixéry, které výrobci dodali na trh, se pro svou lehkost, snadnou ovladatelnost, ergonomický design a opravdu časově nenáročnou údržbu brzy staly nezbytnými pomocníky. Máme je kdykoli po ruce. Práci v kuchyni si dnes bez jejich pomoci nedovedeme představit, jsou opravdu našimi věrnými a praktickými pomocníky.
Víceúčelové mixéry V dnešním uspěchaném světě je přímo nezbytné, aby i příprava pokrmů byla rychlá a snadná. Logicky se ruční mixéry staly nejrychleji se rozvíjející kategorií. A tak se na trhu objevují multifunkční mixéry, které míchají, mixují, sekají, drtí, šlehají, hnětou. Lze je použít pro všechny základní úkony při vaření a jejich výkon, univerzálnost a hlavně jednoduché ovládání a čistění z nich činí nepostradatelnou součást naší domácnosti.
Aby nám dlouho pomáhaly Chceme-li, aby nám toto praktické náčiní vydrželo co nejdéle, samozřejmě o ně řádně pečujeme. Zbytečně je nepřetěžujeme. Vždy pečlivě zvážíme, zda výkonnost našeho mixéru je dostatečná. Tvrdší kousky (např. ovoce) raději nakrájíme na menší díly. Ovoce vždy vypeckujeme, popřípadě zbavíme jadřinců. Mixujeme-li v uzavíratelné nádobě, vždy zkontrolujeme, zda je víčko řádně zaraženo. Jinak bychom mohli zjistit, jak snadno se obsah nádoby může ocitnout nejen po celé místnosti, ale i na stropě.
Stejně tak při použití tyčového mixéru nebo metel při šlehání a tření přístroj nejprve vypneme a teprve pak vyndáme z nádoby nebo mísy.
Vyzkoušejte 1 malá konzerva broskví, 150 g medového melounu, 1/2 l pomerančové šťávy, šťáva z 1 citronu, dvakrát na špičku nože mletého zázvoru Okapané broskve spolu s medovým melounem nakrájeným na kostky rozmělníme v mixéru na pyré. Do pyré přidáme pomerančovou a citronovou šťávu a nápoj pikantně okořeníme zázvorem. Koktejlem naplníme vhodné poháry, případně ozdobíme pomerančovou kůrou nakrájenou na jemné nudličky.
Kontakty: BRAUN, Petrské nám. 5, Praha 1, tel.: 224 812 097, Štěpánská 15, Praha 2, tel.: 221 661 237; ELKO VALENTA (UFESA), Pernerova 780, Choceň, tel.: 465 471 400, e-mail: elko_valenta@vm.czcom.cz; ISOLIT-BRAVO, Jablonné nad Orlicí, tel.: 465 641 111; GROUPE SEB ČR (MOULINEX, KRUPS, TEFAL), Truhlářská 1104/13, Praha 1, tel.: 222 317 127
text: Květuše Sajnerová foto: archiv |
Račte si vybrat
|
|
Nečekané kombinace Nedaleko tenisových dvorců v Praze-Podolí najdete jedno z největších pražských koupelnových studií. Jeho výhodou je skutečnost, že původně brněnský velkoobchod se sanitárním vybavením a potřebami pro instalatéry má po republice širokou síť prodejen a tím i odpovídající skladové zásoby. Koupelnové studio této úrovně je výkladní skříní celé firmy.
Kontakt: KOUPELNY PTÁČEK, Jeremenkova 14, Praha 4, tel.: 244 001 162
Malé, ale přesvědčivé Bohatý výběr zejména umyvadel, klozetů a bidetů zajímavých tvarů doplněných stylově sladěnými armaturami, obkládačkami a dlažbou, to je na první pohled hlavní doména koupelnového studia DOLCE VITA. Na poměrně malé ploše je nainstalováno až překvapivé množství malých realizací, z nichž si však můžete zcela jednoduše představit ucelenou velkou koupelnu.
Kontakt: DOLCE VITA (SVITAVA STAVEBNINY), Křesomyslova 6, Praha 4, tel.: 241 404 151, www.svitava.cz
Pod zapadajícím sluncem Koupelnové studio JANOUŠEK KOUPELNY je jedním z nejvýraznějších prodejců výrobce sanitárního vybavení a obkladů VILLEROY & BOCH u nás. V prostoru, kde pamětníci z Prahy-Spořilova ještě před patnácti lety stáli frontu na banány, najdete už po několik let nadšený personál, který se vás snaží přesvědčit, že kvalitní značkové výrobky se nemusí vždy počítat na částky s mnoha nulami. Kontakt: JANOUŠEK, Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 272 769 270
Celá ve skle Pouhé dva měsíce po povodních se po důkladné rekonstrukci otevřely dveře této luxusní prodejny. Z koupelen tu najdete pouze jedinou. Hledáte-li však něco zcela ojedinělého, i tato jedna svým stylem ojedinělá expozice vás nadchne. Můžete si ji dokonce vyzkoušet na vlastní kůži. Koupelna je součástí předváděcího bytu v Rolf Benz studiu, autorem návrhu je Jiří Stopka.
Kontakt: MIELE CENTER STOPKA, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 221 851 045, www.stopka.cz
Dřevo zahřeje i koupelnu V prostorném koupelnovém studiu najdete poměrně velké množství realizací koupelen v nejrůznějších stylech. Dominantou většiny realizací jsou sprchové kouty od těch s nejjednodušší výbavou až po luxusní, vybavené masážním panelem či parní lázní. Všechny expozice jsou sladěné do nejmenšího detailu, takže když si nevyberete, tak alespoň potěšíte oko.
Kontakt: AQUA PLUS, V Hlinkách 650, Beroun, tel.: 311 625 626, www.aqua-plus.cz
Dominuje hlavně nábytek Koupelnové studio METALKRIS najdete v nenápadné uličce poblíž stanice metra Flora na Vinohradech v Praze. V nové kancelářské budově postavené v proluce mezi starou zástavbou vás v přízemí uvítá výrazný nápis Palác koupelen. V sortimentu najdete mimo běžného domácího i evropského zboží hlavně výrobky španělského výrobce koupelnového vybavení a nábytku METALKRIS GROUP. Kromě několika typů nábytku z tmavších dřevin s mírně rustikálním nádechem, typickým pro španělský design, tu najdete i elegantní designové kousky kombinující sklo, nerez a plasty.
Kontakt: METALKRIS, Chrudimská 2526/2a, Praha 3, tel.: 272 738 171
text: Lucie Brzoňová a Marek Burza foto: Ivana Jelínková, Lukáš Hausenblas, Lubomír Fuxa, Milan Martínek a archiv |
Místo nahoře
|
|
Zařizujeme-li si byt, začínáme doslova a do písmene od podlahy. Postavíme na ni nábytek a vše ostatní směřujeme od pevného podkladu směrem vzhůru. Může to ale být i jinak. Závěsný nábytek není nic neznámého. Nejčastěji se s ním setkáváme v koupelnách v podobě zavěšených skříněk. Stále častěji si nachází své místo také v interiérech. Nedostává-li se prostor na zemi, povznesme se výš: zavěsit se dá téměř všechno.
Těžká literatura Nikoho nepřekvapí poličky nebo nízké závěsné knihovny. Pro zkušené architekty není problém povznést celé skříňky a umístit je těsně pod nízký strop, třeba nad sedací soupravu. Vše je vedeno základní ideou: využít místo, kterého je jen v málokterém bytě skutečně nadbytek, a současně vtisknout interiéru jedinečnost a originalitu.
Rozhodnout se můžeme buď pro závěsný systém – jedná se zpravidla o konstrukci vybavenou úchyty nebo pojezdy, do nichž se poličky zasunují nebo zavěšují. Takto vzniklé obývací stěny mají výhodu, že u nich často existuje možnost poličky nainstalovat trochu jinak, až zatoužíme po změně. Možnost závěsný nábytek uchytit nabízí kromě stěn také strop. Jiným řešením jsou solitéry: počínaje jednoduchými poličkami, na nichž umístíme vše, co potřebujeme mít po ruce (jejich nevýhodou však je, že se tu na předměty práší). Výhodnější jsou proto uzavřené – většinou prosklené – knihovny nebo vitríny.
Rozhodnete-li se pro závěsnou variantu, zamyslete se nad tím, zda je stěna, na kterou chcete nábytek pověsit, dostatečně nosná; např. knihy mohou vážit tolik, že některé provizorní „mobilní“ materiály příček je nemusí udržet.
Co zavěsit Květiny by neměly chybět v žádném interiéru, tedy ani tam, kde není místa nadbytek. Pokojové rostliny nemusí stát jenom na květinových stolcích, ale lze je zavěsit na stěny nebo do prostoru. Různé závěsné nádoby a koše nejen interiér zútulní, ale i rostlinám zabezpečí dobré životní podmínky. Běžnou součástí našich interiérů jsou televizory, videa, rádia, hi-fi soupravy, reproduktory. Umístěny bývají zpravidla na stolcích, komodách apod. Což je kvůli úspoře místa zavěsit? Vybrat si můžeme speciální držáky na TV a k nim si další potřebné poličky dokoupit nebo nechat udělat na míru.
Kov, dřevo i sklo Pokud jde o materiál, setkáváme se zpravidla s kovem, dřevem nebo sklem. Jinou variantu tvoří speciální materiál, který se dá snadno řezat a lze ho uchytit na trny do zdi a vytvořit tak poličky. Pozor však na nosnost: takto vzniklé poličky nesmíme přetěžovat. Zkrátka, nepohybovat se při zemi, ale využívat k bydlení celý prostor, je jen otázka přijetí nového pohledu na pojetí interiéru. Odměnou nám bude nejen více místa, ale také možnost lepšího úklidu, takže se nám na jinak špatně dostupných místech nebude hromadit prach.
Odborník se vyplatí Zavěsit poličku – to je úkol, který zpravidla téměř každý zvládne sám. Stačí k tomu vrtačka, jíž se vyvrtá do zdi otvor, do něhož se vloží hmoždinka, a může se věšet. Ve složitějších případech je možné žádat radu ve specializovaných prodejnách pro domácí kutily. Na složitější případy je dobré pozvat si odborníka. Nehrozí nám potom, že si po velkém třesku sesbíráme svou sbírku porcelánu v mnoha kouscích na zemi.
Strop jako výstavní síň Věšet se nemusí jenom na zeď. Jistý sběratel obrazů si v zoufalé snaze vystavit sám sobě exponáty, které se mu už nikam nevešly, vytvořil zařízení, které mu umožňuje věšet si je na strop. Nad postelí se mu tak skví jedinečná expozice. Může se z umění těšit před usínáním i po probuzení. Toto řešení ostatně není úplně originální: jsou na světě lidé, kteří mají nad lůžkem umístěno zrcadlo a těší se tak pohledem na sebe sama.
Kontakty: BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358, U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 222 317 759; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 2, tel.: 224 819 941, fax: 224 819 940; Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141-42, fax: 222 253 502; NÁBYTEK ŘÍHA, Sokolovská 224, Praha 9-Balabenka, tel.: 266 310 418, 284 824 027; TECNO LINE INTERIÉR, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021
text: Hana Profousová, Lenka Haklová foto: archiv |
Velký strom do rodinné zahrady
|
|
Rozhodli jste se, že si pořídíte vzrostlý strom. Poradíme vám, jak se připravit a na co si dát pozor, aby vynaložené výdaje přinesly kýžený efekt.
Výběr stromů, jenž by měl záviset na konkrétních prostorových, půdních a klimatických podmínkách, konzultujte se zahradními architekty a s odbornými zahradnickými firmami. Raději se do akce „velký strom“ nepouštějte sami, protože rizika jsou velká a organizace náročná.
Bude se nám líbit? Pokud vám na vzhledu stromů pro vaši zahradu velmi záleží, můžete si jet s dovozcem osobně vybrat do pěstitelské firmy. Vzrostlé stromy se většinou dovážejí z ciziny. Ptejte se po klimatických podmínkách školky (jsou chladné oblasti v Holandsku a teplé v Německu), protože stromy z teplých oblastí se špatně přizpůsobují mrazivým zimám. V případě, že je vaše objednávka větší, může být takový výlet „pozorností podniku“.
Příprava Místo pro strom vyberte pečlivě, protože pozdější přemístění je nejen drahé a obtížné, ale především riskantní pro strom. Označte zahradníkům vedení inženýrských sítí, oni dodrží ochranné vzdálenosti předepsané normami.
Jáma pro strom má být minimálně o polovinu větší než kořenový bal. V jílovitých půdách musí být ještě větší; na dno se pokládá štěrková drenáž, případně se provedou další opatření. Dno jámy musí být dostatečně utužené, aby se strom nepropadal.
Přeprava Aby vás nevyděsila režie celé akce, prozradíme vám určité zajímavosti. Pokud si vyberete strom s mohutnou bizarní korunou (například převislý buk, jako je na obrázku č. 5), bude třeba policejní doprovod a všechny náležitosti související s přepravou nadměrného nákladu. Pokud je místo pro výsadbu daleko od plochy, kam můžete postavit těžkou techniku (pozemek je nepřístupný, rozbahněný), budete potřebovat jeřáb, jehož kapacita mnohokrát převyšuje hmotnost přemísťovaného stromu. Menší stromy se přenášejí ručně (přezdíváme je pak „pětichlapový“ a podobně).
Strom máme v jámě Strom začneme zasypávat kvalitní propustnou ornicí s pískem, obohacenou vylepšujícími složkami (Terracotem apod.).
Do svrchního horizontu patří kompostový substrát (důležitý je vysoký obsah živin, propustnost). Vhodné je přidat i zásobní hnojivo (Terracotem, Osmocote, tablety).
Kotvení stromů Strom je třeba dočasně ukotvit, kmen ochránit rákosovou nebo bambusovou rohoží, povrch půdy upravit do zálivkové mísy. Připomínáme, že nesmírně důležité je zalití stromu nejen v teplém období, ale také před zimou – čím lépe se o něj postaráte, tím větší šance na dobrý vývoj má. Dobrý zahradník ještě prohlédne korunu a upraví ji výchovným řezem.
Kontakty: GARPEN – zahradní, architektura a služby, U Skalky 16, Praha 8-Bohnice, tel.: 283 850 991–5, fax: 233 542 925, e-mail: info@garpen.cz , www.garpen.cz Kotvící systémy: Arboristická obchodní – Ing. Borský, Manětínská 21, 323 00 Plzeň, tel.: 603 810 050, e-mail: ao@arboristika.cz , www.arboristika.cz/ao
text: Jana Pyšková foto: autorka, ISIFA |
Proměny vodní zahrady
|
|
Máte pronajatý dům nebo kancelář? Nechcete nebo nesmíte provádět trvalé úpravy venkovního prostoru? Žijete v centru a místo zahrádky je u vašeho bytu betonový dvorek? Chtěli byste jezírko, ale nejste si jím úplně jisti? Chcete udělat něco trošku střeleného, ale bojíte se riskovat a vložit do svého nápadu moc peněz? Inspirujte se dvorkem v centru Prahy.
Koho to napadlo? Francouzský kulturní institut ve Štěpánské ulici je nakloněn nejen běžným druhům umění, ale také propaguje slavnou francouzskou zahradní architekturu. Každý z nás viděl alespoň ve filmu Versailles s fantastickou umělou krajinou, v níž hlavní roli hraje voda. Voda, která v létě uprostřed měst moc chybí. Vedení institutu proto oslovilo francouzského umělce Jeana-Luca Brissona, aby pomohl na dvoře vytvořit vodní „zahradu“.
Kdo to tu zahradničí? Jean-Luc učí ve Versailles na zahradnické škole. Mohl by být svým studentům otcem, ale konzervativní a usedlý rozhodně není. Jeho projekty jsou odvážné a provokativní, přesto pro ně stále nachází partnery. No řekněte – velvyslanectví, formální instituce – a přitom tak neformální „zahrádka“!
Začínáme recyklací Jean-Luc přišel s myšlenkou, že v centrech měst nevzniká přirozenou cestou humus, ale tuny organického odpadu se vyvážejí denně v popelnicích na skládky. Zavrhl pytlovaný substrát a postavil na dvoře tři kompostéry. Vyzval pracovníky i návštěvníky institutu, aby do nich dávali ohryzky od jablek, papír a podobně. Umíte si jistě představit první reakci: pobouření! Ale kompost nepáchl a vznikala půda pro rostliny.
Svěžest pro betonový dvůr Vodní zahrada v betonovém dvoře! Dobře, ale…Co izolace, co statika (pod dvorem je kino), náklady? Dobré nápady a improvizace byly odpovědí. Na obrázcích vidíte, že leccos se dá najít na půdě, ve sklepě, na skládce. Kbelíky, stará vana, důlní vozík…Hlavní „bazén“ vznikl ze silné folie, jejíž okraj Jean-Luc zkrotil ocelovým lanem. Na dno nádob uložil kompost, do něj ubytoval vodní a bahenní rostlinky. Po krátké době začal rostliny „krmit“ tekutým výtažkem z kompostu. Rostliny se chovají jako Otesánek – všechno spolykají a rostou opravdu jako „z vody“.
Zahradníkův rok Na podzim loňského roku proběhla na Francouzském institutu „derniéra“ expozice. Při té příležitosti Jean-Luc v Praze přednášel o své práci a svých projektech. Překvapilo mne, že mezi zahradníky ve Francii je oblíbený Čapkův „Zahradníkův rok“. Nevzpomínám si, že by jej kdokoli z mých učitelů zahradnictví na univerzitě v Lednici někdy citoval a je mi to docela líto.
Dobrý nápad šetří síly S instalací Jean-Lucovi pomáhal jen čtrnáctiletý syn, těžké předměty přivezli špeditéři. Během sezóny pak autor přijel udělat důležitější zásahy, ale jinak se o rostliny nadšeně starali lidé z institutu. Práce není náročná, ale nikdy nekončí: dopouští se voda, často se hnojí. Expozice měla být původně na podzim odstraněna, ale díky kladné odezvě u návštěvníků se organizátoři rozhodli ji v březnu nebo v dubnu obnovit. Jarní návštěva určitě bude stát za to, navíc v kavárně mají vynikající kávu!
Architekt: Jean-Luc Brisson (1956) Vystudoval výtvarné umění na Université de Provence. Působí jako nezávislý výtvarník a učitel. V současnosti žije a pracuje ve Vanves, od roku 1995 je ředitelem Oddělení výtvraných umění na věhlasné École nationale supérieure du paysage ve Versailles. Některé realizace: Klapot kroků mé nejmladší (úprava lesa a pěti zahrad) Alsasko; Zahrada Evy Pora (hříčka – evaporace znamená vypařování); Jardin du Futur (město vědy a průmyslu) La Villette, Paříž, Artelaguna 95; Třepot křídel, Benátky; Dvě elektrolytické žáby pro galerii Na Staré poště v Calais
Kontakty: Jean-Luc Brisson, École nationale supérieure du paysage de Versailles, Le potager du Roi – 10, rue du, Maréchal Joffre – RP 914, 78009 Versailles Cedex – France, e-mail: jl.brisson@versailles.ecole-paysage.fr ; Francouzský institut v Praze, Štěpánská 644/35, Praha 1, tel.: 222 232 999
text: Jana Pyšková foto: autorka |
Pořádek v kuchyni: stohlavá saň
|
|
Kuchyň dnešní hospodyně je laboratoř plná přístrojů, které vyžadují své stanoviště. Také stolního nádobí přibylo. Různé lahůdky se musí připravovat i servírovat se zvláštními pomůckami na speciálním nádobí. A kdybyste chtěli udělat v kuchyni místo na všemožné koření, které vám dnes obchod nabízí, museli byste mu vyčlenit možná celou jednu skříňku. Dnes máme stokrát víc věcí, než měli naši předkové, takže udržet je v přehledném pořádku je dost náročné. Představuje to boj se stohlavou saní – jednu hlavu usekneš a dvě narostou. Naštěstí nám v něm výrobci kuchyňského nábytku a dodavatelé jeho vnitřního vybavení vydatně pomáhají. Nabízejí nejrůznější systémy určené jak dovnitř skříněk, tak k zavěšování uvnitř i vně, nad pracovní linku i pod digestoř. Neuškodí jednou za čas si zopakovat, kde jsou v naší kuchyni nevyužité rezervy prázdného prostoru.
Záda Prostoru mezi kuchyňskou linkou a horními skříňkami se říká záda a je to místo, které má podobné možnosti jako stěna, jenomže je výškově omezené. Vždy se sem ale nechá umístit nějaký závěs a na něm mít po ruce nejčastěji používané nářadí.
ROHY Kuchyňské linky jsou často řešeny do tvaru L nebo U, takže v rozích vzniká jakýsi mrtvý prostor. Do něj se však dá umístit několik mechanismů, které ho dokonale zpřístupní. Otočný rondel je možné zabudovat do rohové skříňky i dodatečně. Skládá se ze středové tyče a dvou úložných drátěných pater. To vše je zakryto otočnými dvířky, která se v ideálním případě dají lehce ovládat i kolenem.
V luxusním provedení je celý systém nerezový a tedy poměrně drahý. Otočné drátěné koše , půlkruhové nebo celokruhové v drátěném nebo plastovém provedení, fungují obdobně. Upevní se na středovou tyč v požadovaném odstupňování, nebo mohou být připevněny přímo na dvířka. Nabízí je v levnějším provedení zejména IKEA.
Magic corner je inovovaný systém pro rohové ukládání. Neotáčí se, ale je výsuvný ve dvou polohách vůči obsluze. Vyžaduje skříňku přesných rozměrů. Není levný.
PLOCHY Nesmíme zapomenout ani na plochu, ať už na lince, na stole či kdekoli jinde, kam můžeme postavit například stojan s jídelními příbory. Takový prvek pořádku v kuchyni rozhodně neublíží.
PROSTOR Před časem se v kuchyních objevily úložné sloupy, které mohou být součástí například barového pultu anebo mohou stát zcela samostatně. Vytvářejí zajímavou dominantu a jsou jak praktické, tak i elegantní a ozdobné.
Stěny Zavěšování předmětů na stěnu je patrně nejstarší způsob ukládání různých předmětů. Jestliže ale dříve stačila skoba nebo hřebík, dnes si můžeme vybrat závěsný systém z nejrůznějších materiálů, které pak ovlivňují jeho cenu.
Police dřevěné, kovové i plastové mohou být finančně velmi nenáročné, jsou-li však z nerezu, budou drahé, zato dlouho vydrží a působí elegantně. Závěsné lišty jsou zejména kovové s háčky napevno zamontovanými nebo naopak pohyblivými, což je praktičtější. Kuchyňské náčiní se zavěšením většinou počítá, chybí-li mu očko, dá se snadno vytvořit.
Kontakty: ARCADA, Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 257 310 022; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498, fax: 241 441 630; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; KAREL KOVÁČ CENTRUM, s. r. o., Přerovská 54a, Olomouc, tel.: 585 312 025, 585 311 031, fax: 585 311 288; KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, 573 376 021; Truhlářská 11, Praha 1, tel.: 222 319 036; Zelný trh 20, Brno, tel.: 05/42 21 81 33; MAGNET CAMIF, Průmyslová 390, Černá za Bory, Pardubice 2, tel.: 466 040 222, fax: 466 040 224
text: Romana Hložánková foto: archiv |
Ve skříni, pod umyvadlem, či za zrcadlem?
|
|
Ve skříni Skříňky s neprůhlednými dvířky nejlépe skryjí případný chaos uvnitř. Prosklená, raději přece jen neprůhledná dvířka zase působí velmi elegantně, a máme-li za nimi urovnaný obsah a případně flakony zajímavých tvarů, přispějí k hezkému vzhledu celého prostoru. Skříňky i větší skříně – podle prostorových možností a potřeb rodiny – mají proto největší podíl na ukládání a v praktičnosti se jim skoro nic nevyrovná. Za dvířky mohou mít i zásuvky, výklopné koše na špinavé prádlo a třeba také vhodný drátěný program, který přece jen pomůže udržet ve věcech přehled. Zvolíme-li závěsnou variantu nebo skříňky na nožkách, usnadníme si úklid, který tento velmi namáhaný prostor potřebuje skoro denně. Někomu ale nevadí pestrost obalů i tvarů, a než by se obtěžoval zavíráním a otvíráním dvířek, spokojí se s otevřenými policemi, kde je na první pohled vidět všechno. I takové řešení je možné a nemusí vypadat nejhůř. Hlavní je přece spokojenost majitele, případné návštěvy by se do koupelny stejně měly pouštět pouze v krajních případech.
Pod umyvadlem Místo pod umyvadlem nabízí mnoho různých možností pro ukládání a je vděčným prostorem pro designérskou tvořivost. Pokud ho nevyplňuje keramický sloup či polosloup zakrývající sifon, je možné sem umístit rozmanitě pojednané police, pevné i pohyblivé moduly se zásuvkami, proutěné košíky a různé závěsné prvky. V případě pevně zabudovaných skříněk je třeba vždy pamatovat na to, že člověk stojící u umyvadla potřebuje prostor pro nohy. Skříňky by tedy měly ustupovat (nebo umyvadla či kompaktní umyvadlové desky vystupovat) nejméně o 15 cm. Praktičtější však opět bude řešení závěsné, na nožkách, případně na kolečkách.
Elegantních i praktických řešení nám výrobci nabízejí mnoho, buď jako součást celkového nábytkového vybavení, nebo jako jednotlivé solitéry.
Za zrcadlem Koupelna bez zrcadla je nemyslitelná a prostor za ním je škoda nevyužít. Půjde jen o to, jak je vyřešena jeho dostupnost. Neustálá manipulace s dvířky nemusí zrcadlu prospívat, také bude patrně třeba ho často leštit. Je to ale ideální místo pro ukrytí méně vzhledných drobností, které stále používáme. Krásné dózy na kosmetické polštářky, lahvičky nevšedních tvarů i barev si zase budeme chtít spíš vystavit a k tomu se hodí galerka nebo různé menší poličky kolem něho. Tyto poličky jsou nejlepší z tvrzeného skla, které jim ubírá na hmotnosti a nechává vyniknout vystaveným předmětům. Každopádně však bude zrcadlo se svým okolím vyžadovat častější úklid.
Na kolečkách Mobilní kontejnery na kolečkách nabízejí jedno z nejlepších řešení úložného prostoru nejen v koupelně. Přednosti snad ani není třeba vypočítávat. Kombinací je bezpočtu, velmi praktická je třeba skříňka s čalouněným vrškem nahrazující stoličku, která je v koupelně velmi užitečná, uvnitř se zásuvkami nebo poličkami. Je snad jasné, že mobilní stolička musí být opatřena dobrými brzdičkami. Pohyblivý nábytek nám umožňuje snadný úklid a jednoduchou inovaci prostoru. Také v tomto sortimentu můžeme vybírat nejrůznější tvary, materiály i barvy. Zdá se ale, že v koupelně stále vládne především bílá a pastelové odstíny jiných barev. Dogma to však není, proto jsme vybírali i s ohledem na milovníky pestrých barev.
Co je praktické – koupelnový nábytek zavěšený nebo na nožkách – skříně, skříňky a poličky zabudované ve zdi – mobilní kontejnery
Co je nutné – materiály odolné vůči vlhkosti – v prostorech bez oken zavést větrání – nerezové úchyty a kvalitní závěsy dvířek
Čeho se vyvarovat – levných materiálů – nábytku na soklech – skladování zbytečností a prázdných obalů
Kontakty: BATH, Na Poříčí 22, Praha 1, tel.: 222 313 447; DIREX COMPANY, Úvalská 30, Praha 10, tel.: 274 782 171; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116; INDECO CZ, U Továren 770, Praha 10-Hostivař, tel.: 267 211 298; LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel./fax: 224 919 378; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771/28, Praha 4, tel.: 272 769 273; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907; SANITOP, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 284 829 079
text: Jana Janďourková foto: archiv |
Tvrdší než kámen, tvárnější než dřevo
|
|
Hmoty jako Corian, Wilsonart, Staron, Kerrock nespadají do kategorie plastů. Jsou vyrobeny na bázi polymetylmetakrylátové pryskyřice, získávané z ropy. Druhou složku tvoří drť různých druhů minerálních látek, díky nimž je materiál odolný vůči vysoké teplotě a má též další potřebné fyzikální vlastnosti. V němčině se uvedeným materiálům říká „mineralstoff“ – minerální hmota. V češtině se pro ně obecný název ještě nenašel.
Z porodnic do našich domovů Vzhledem k tomu, že jde o materiály, které se v našich domácnostech rychle zabydlují, měli bychom se s nimi blíže seznámit. Výrobci a prodejci poukazují především na jejich maximální hygieničnost. Na hladkém, neporézním povrchu se nečistoty usazují skutečně minimálně. Zásluhou této vlastnosti, s níž souvisí snadná údržba, pronikly minerální hmoty dříve do zdravotnických zařízení, včetně operačních a porodních sálů, než do našich příbytků. Životnost nábytku vyrobeného z minerální hmoty, a to především kuchyňských linek a koupelnového vybavení, prodlužuje skutečnost, že tento materiál lze bezspárově spojovat. Voda nemá v jeho případě šanci prosadit se coby ničivý živel. I sebevětší plochy či tělesa budí dojem, jako by byly vyrobeny z jednoho kusu. Další velkou předností minerálních hmot je prakticky stoprocentní obnovitelnost. Na rozdíl od plastů dochází k narušení jejich povrchu až při vysokých teplotách. V případě, že se tak stane, nemusíme poškozený kus vybavení odepsat. Vzhledem k tomu, že se jedná o homogenní masivní hmotu s rovnoměrně rozloženou barvou a texturou v celém průřezu, rychlou nápravu zjednáme pouhým obroušením a přeleštěním. Větší „úrazy“ se řeší vyjmutím poškozeného místa a jeho vyplněním dokonale neviditelnou záplatou.
Ideální materiál pro designéry Minerální hmoty představují velkou příležitost pro designéry. Jsou totiž pevnější než kámen, a přitom poddajnější než dřevo. Při teplotách 150 až 180 °C je lze snadno ohýbat a tvarovat ve formách. Díky těmto vlastnostem jsou přímo ideální pro výrobu interiérových předmětů atypických tvarů. Většina minerálních hmot se vyrábí ve více než stovce barevných odstínů a lze je velmi dobře kombinovat s jinými materiály, například s kovy či dřevem.
Corian má náskok Do povědomí veřejnosti zatím výrazněji vstoupil pouze Corian. Přišel na svět již počátkem 60. let v dílně firmy DuPont ve Spojených státech. K nám se začal dovážet po roce 1989. Zviditelnění Corianu napomáhá i skutečnost, že ho jako výrobní materiál používá kromě jiných firem také největší domácí výrobce kuchyní – Koryna. Mladší příbuzné minerální hmoty se dnes vyrábějí v různých zemích světa. Přestože ve svých „rodištích“ si již většinou získaly jméno, u nás o to teprve usilují. Všechno ale chce svůj čas. Většina minerálních hmot se v obytných interiérech používá k výrobě pracovních desek kuchyňských linek, dřezů a umyvadel, případně vaniček. I když se jejich složení stejně jako výroba velmi podobají, mezi jednotlivými látkami existují přece jen určité rozdíly. Podle množství přidaných nerostů se liší nejen koncovky jejich chemických vzorců, ale i vlastnosti. Větší obsah minerálů snižuje míru tvárnosti a omezuje barevnou škálu, na druhé straně zvyšuje pevnost.
Časem jim přijdeme i na jméno Cena minerálních hmot stále převyšuje náklady spojené s jejich výrobou. Škoda, s nižšími cenami by jejich zabydlování v našich domácnostech probíhalo ještě rychleji. V každém případě však představují přínos pro designéry, nábytkáře a především nás – uživatele. Možná že jim za to časem přijdeme i na jméno.
Kontakty: CORHA, v. o. s, Benešova 13, 586 01 Jihlava, tel.: 567 311 277, e-mail: corha@ji.cz; DuPont CZ, s. r. o., Pekařská 14/628, 155 00 Praha 5-Jinonice tel.: 257 414 203, fax: 257 414 203, REWIL, s. r. o., Bělohorská 85, 160 00 Praha, tel.: 233 359 176, fax: 233 359 176, e-mail: info@rewil.cz
text: Alena Vondráková foto: archiv firem |
Bavorská tradice i účelnost
|
|
Bavorsko je oblast, která je Čechům, snad díky společné zálibě v dobrém pivu, z německých spolkových zemí nejbližší. Připadáme si tam v mnohém jako doma. Takže i typická bavorská architektura, navíc nepoznamenaná nevkusnými výstřelky socialistické výstavby, může být v mnohém inspirací. Je ale třeba si uvědomit, že při věhlasných pivních slavnostech to sice Bavoři umí řádně roztočit, zároveň je to ale země s pevně zakořeněnými tradicemi a notnou dávkou veskrze konzervativních přístupů. A taková je také jejich architektura. Pokud byste hledali vzor pro své plány na neobvyklé, či dokonce šokující pojetí bydlení, asi byste měli zamířit jinam. Na druhé straně možná právě díky „krocení“ takových projektů má bavorský venkov ono svébytné kouzlo jednoty a harmonie.
Klasické tvary a dřevo Příznačné jsou klasické tvary se sedlovou střechou, využití dřevěných prvků včetně odhalených trámů, hojně se objevuje zdrsnělá vnější omítka, která hlavně v kombinaci se dřevem evokuje zemitou venkovskou bytelnost. Jsou „přípustné“ i svéráznější a odvážnější varianty (například sedlová střecha částečně přechází v pultovou), ale takzvaně „odsud potud“. Co je však nejpodstatnější: i v rámci těchto daností, které odrážejí zejména snahu uchovat jednotné, tradiční vzezření a cit k okolí, se tu staví relativně velkorysé, účelné a promyšlené objekty. Příkladem budiž dům s názvem Hopfenberg v Reinhardshagen-Veckerhagenu.
Pouhá stavebnice neuspěla Výsledkem projektu se může pyšnit Architektonická kancelář Christy Lotze. Nebýt ovšem požadavků a námětů investorů a následných společných jednání, na nichž se podíleli i zástupci dodavatelských firem, všechno by skončilo úplně jinak. „Dům Hopfenberg vlastně vznikl jako náhrada za stavebnicový dům, který jsme pro tento účel původně projektovali. Pak ale následovala řada diskusí, které byly nesmírně tvůrčí a pro všechny strany podnětné. Seděli jsme nad různými půdorysy, postupně jsme návrh obohatili o zimní zahradu, terasu, vchodový prostor, další místnosti…,“ vzpomíná na počáteční fáze celé práce Christa Lotze.
K tomu vyvstala jako jedna ze základních podmínek úspora energie. Tím se dostáváme k tomu, co bezesporu patří k nejtypičtějším a nejpodnětnějším prvkům stavby – k řešení jednotlivých prostor z hlediska světových stran, tedy i k prosvětlení a vytápění.
Slunce a stín Prostory, které jsou vytápěny jen málo nebo vůbec (garáž, schodiště a příslušenství), jsou na severní straně a slouží jako tepelné odclonění. Nejvíce obývané místnosti jsou orientovány na jižní stranu, takže jsou hlavně v létě po celé dny prosvětlené a proteplené. Dlužno ovšem dodat, že všeho moc škodí. A to platí i o slunci. Úmorné vedro je nesnesitelné, a právě taková obtíž hrozí v případě místností obrácených na jižní stranu a navíc prosklených. Neoceníte pak ani krásu výhledu a z rozpálených místností raději prcháte. Toho jsou obyvatelé Hopfenbergu ušetřeni. Zimní zahrada a terasa naopak poskytují hlavní obývací místnosti zastínění.
Co nejúčelnějšímu využití slunečního záření a poloze místností z hlediska světových stran odpovídá i podoba fasády. Na severní straně je tvořena dlouhou pultovou střechou (v podstatě zakrývá převážnou část severní stěny domu) s nezbytnými otvory na prosvětlení.
Napínavá rozmanitost Obytné části domu, jejich rozdělení, průchody a celková atmosféra hýří rozmanitostí. Rozdílné velikosti a tvary místností jsou dané rozdílnými výškami zkosených zdí. Zvláštní, téměř napínavý dojem vytváří jednak osvětlení různé intenzity, jednak četné výklenky.
Charakter celé stavby je zároveň ovlivněn snahou dopřát si možnosti nádherného výhledu, které skýtají z různých úhlů téměř všechny obývací prostory.
Propojení se zahradou Vstup do domu tvoří schody ze zahrady, které jsou kryté markýzou a vedou přes malou předsíň, využívanou zároveň jako šatna, do rozlehlé jídelny. Právě ta je spolu s vedlejším obývacím pokojem těžištěm celého přízemí, kam se soustřeďuje společný rodinný život. Dojem prostornosti jídelny zdůrazňuje navazující zimní zahrada, která ji po celý rok prosvětluje. V létě lze zimní zahradu otevřít a vlastně se sama jídelnou stává – kytky se vystěhují ven a stoluje se tu.
Tato část domu je propojena rovněž s kuchyní a obývací pokoj s terasou, takže v létě tvoří v maximální míře dům a zahrada prolínající se celek.
Vzhůru do ložnic Z přízemí vede dřevěné schodiště jednak do suterénu, jednak do horního „ložnicového“ patra. Dřevěné schody i hala, do níž ústí, přitom přesahují čistě funkční a jen účelově „trpěnou“ roli: Zejména díky prosvětlení střešním oknem lze i zde vychutnat pocity, které koncepce domu mimoděk evokuje: prostornost a přitom oddělená útulná zákoutí a intimní menší prostory, hra světel a stínů… V tomto patře se nachází ložnice rodičů a dvě dětské. Jeden z pokojů pro nejmenší členy rodiny je ozvláštněn velkým ateliérovým oknem, které je vlastně pokračováním prosklené zimní zahrady, nad níž tato místnost leží.
Kromě toho jsou tu k dispozici dvě koupelny: jedna větší s vanou, druhá – menší – se sprchou. Někomu by mohlo vadit, že ani jedna z koupelen není přímo propojena s ložnicí, ale to záleželo na rozhodnutí majitelů, i opačná varianta by byla možná.
Galerie výhledů Vrchol domu – nejen ve smyslu vertikálního umístění, ale také z hlediska estetického požitku z výhledu – tvoří takzvaná galerie, místnost k poklidné relaxaci, rozjímání, společnému či osamělému inspirativnímu posezení. Předzvěstí jeho intimity je již stoupání po točitém schodišťátku, z něhož čiší tajuplnost jako při hledání zakázané komnaty. Končí v malé hale s trojúhelníkovým oknem. Při pohledu z něj je zřejmé, že tato část domu vlastně vznikla jako příležitost ocenit a kochat se výhledem do údolí Wosery. V samotné galerii tuto možnost umocňují dvě francouzská okna směrem na západ.
Pohled na dům Hopfenberg zvnějšku nijak neprovokuje, přesto poutá pozornost svými geometrickými tvary, zasazenými do svažitého terénu s kulisou lesa. Celkový dojem podtrhuje barevná kompozice – bílé zdivo, modré dřevo a tradiční červená střecha. A prosklené části domu dávají znát, že díky takřka všudypřítomným výhledům do přírody se tu žije v příjemně uklidňující atmosféře.
Technické údaje: Dispozice: 6 + 1 + zimní zahrada a terasa Obestavěný prostor: 1 070 m3 Obytná plocha: 164 m2 Užitná plocha: 70 m2 Základy, podloží a železobetonové stropy: beton pevnostní třídy 15, případně 25 Vnější zdivo garáže, sklepa a vnitřní stěny podlaží: příčně děrované cihly Vnější zdivo patra nad půdou: lehké příčně děrované cihly Vnější omítka: minerální mnichovská drsná Vnitřní omítka: sádrovápenná Střešní konstrukce: dřevo z jehličnatých stromů Střešní krytina: červené betonové střešní tašky Okna: plastová s dvouvrstevnými izolačními skly Zastřešení zimní zahrady: izolační bezpečnostní sklo Schodiště: ocelová konstrukce se dvěma zábradlími Vytápění: olejové ústřední topení
Architekt: Christa Lotze (1947) Absolvovala studium architektury jednak na univerzitě v Kasselu, jednak na tamní vysoké škole výtvarných umění. V diplomové práci se zaměřila na řešení podkrovních prostor u vícepodlažních starších staveb. Od roku 1985 má vlastní kancelář spolu se dvěma až třemi spolupracovníky. Zaměřuje se na návrhy individuálních domů i hospodářských a komerčních objektů a také na obnovu starých a památkově chráněných staveb.
text: Ivana Vajnerová foto: Ota Pajer |
