|
|
Morrison sice příliš nevěří na národní specifika. Dívá-li se však na současný skandinávský design, nachází prvky, které výrazně spojují tak odlišná odvětví, jako jsou grafika, produkt běžného života nebo módní design. Jejich krása nespočívá jenom ve formě a materiálu, ale i v konceptu, atmosféře a efektu. Je to v barvě, aniž by šlo o pouhou dekoraci. Je to v poezii každodenních možností.
Hledání cest Je to určitě teplo a lidský faktor, který skandinávský design odlišuje od mnoha excentrických, často dysfunkčních modelů. Po období pozdních 60. a 70. let se etabluje nová generace designérů, která myslí více kosmopolitně a dívá se kriticky na svou glorifikovanou minulost. Není pochyb o tom, že geografické a klimatizační podmínky mají vliv na obyvatele, a tím i na formu jejich produktu. Skandinávci milují přírodu a milují jednoduché věci v životě. Domov v jejich životě hraje důležitou roli. Musí být prakticky uspořádán a člověku poskytovat pohodlí. Plýtvání materiálem, to je luxus, který se vymyká skandinávské filozofii. Moderní technologie a umění se potkávají u nábytku z ohýbaných dýh a překližky. Tvarování překližky má ve Skandinávii velkou tradici. Tento nadčasový způsob výroby přejali prakticky všichni výrobci. Nábytek, který působí tak lehce, je přitom velmi pevný. A moderní nepřestal nikdy být.
Spojování několika tenkých vrstev dřeva dohromady se sice poprvé objevilo už ve starém Egyptě kolem roku 3500 př. n. l., ale až když byla vynalezena technologie výroby dýhy, mohla vzniknout překližka. Dýhování mělo původně snížit spotřebu dražších druhů dřeva – princip spočíval (a dodnes tomu tak je) v tom, že se korpus vyrobený z levného dřeva polepí tenkou vrstvou drahého dřeva (dýhou). Na tento postup však není třeba nahlížet svrchu. Když se něčeho chopí chytré hlavy a šikovné ruce, mohou vzniknout dokonalé výrobky, z nichž je jasně patrné, že tvůrci pochopili a využili možnosti materiálu až do krajnosti.
Jedna cesta v tomto případě vedla k výrobě dokonalých skládaných a vykládaných povrchů v biedermeieru, druhá paradoxně k výrobě překližky. Zajímavé je, že u nábytku z překližky se historie opakovala. To, co mělo původně sloužit jako náhražka, se stalo díky dokonalému zpracování nosným prvkem.
Konec diktátu pravého úhlu Třicátá léta minulého století dala vzniknout celým sériím nábytku z ohýbané překližky, jejichž výroba trvá do současnosti. Dodnes jsou také v povědomí dvě slavná jména význačných designérů spojovaných s těmito výrobky: Marcel Breuer a Alvar Aalto. První z nich, jeden z nejlepších žáků a později učitel Bauhausu, vytvořil sérii nábytku z tvarované překližky, materiálu, který se po ohýbaných ocelových trubkách stal v té době předmětem jeho zájmu. Tím druhým byl Fin Alvar Aalto. Vzepřel se funkcionalismu a porušil diktát pravého úhlu. Jeho křesla 41 a Palmio vstoupila do historie designu neobvyklými proudnicovými tvary odhalené nosné konstrukce a bočnic stejně jako jemně tvarovanou ohýbanou překližkou tvořící zádovou i sedací část.
Svou inspiraci hledal Aalto, stejně jako všechny generace tvůrců, designérů i umělců před ním i po něm, v přírodě: ohýbání svazků větviček, stonků trav či obilí ho přivedlo na myšlenku, jak spojit nohy se sedáky a stolními deskami. Po něm začali i další designéři experimentovat s netradičními tvary.
Není bříza jako bříza Charakteristickými rysy židlí vyrobených ve Skandinávii touto technologií jsou čisté, až puristické tvary, lehkost a přitom překvapivý komfort sezení. Těchto zajímavých vlastností je možné dosáhnout díky použitému materiálu a jeho vyspělému technologickému zpracování. Jemné pláty březové dýhy se za vysokých teplot a tlaku lepí a tvarují. Jsou pak velmi pružné a odolávají vysokému zatížení. Přitom nábytek působí lehkým dojmem. Další výhodou skandinávského ohýbaného nábytku je skutečnost, že se vyrábí z břízy, která vyrůstá v drsných severských podmínkách a je mnohem tvrdší a odolnější než třeba dřevo z našich lesů. Zatímco dříve byl takto vyrobený nábytek pouze dřevěný, nyní se často kombinuje s kovem, např. u židlí. Nedůvěřivci, kteří mají dojem, že nábytek tímto způsobem vytvořený vypadá poněkud subtilně (a tedy nebude mít dlouhou životnost), by se měli podívat do skandinávských domácností, kde mnohé kusy slouží již celá léta a není důvod je měnit: stále je funkční, pohodlný a moderní. A při relativní nízké hmotnosti má mimořádnou pevnost. Dlouhověkost je dána právě technologií lamel a způsobem, jakým jsou sestavovány dohromady. A proč právě z ateliérů severských designérů vycházejí tak kvalitní kusy nábytku? Často totiž byli vyučenými tesaři nebo truhláři, a dokázali proto přesně odhadnout, co lze a nelze vyrobit. Nabídka nábytku vyráběného touto metodou je opravdu široká. Vybrat si můžete židle, čalouněná křesla, stoly, lůžka, knihovničky, poličky, barové stoličky, držáky na deštníky a mnoho dalších součástí interiéru.
Spojené dýhy Překližka je dřevěná deska složená ze tří i více vrstev dýh. Přiklížené jsou na sebe tak, aby se vlákna (léta) jednotlivých dýh křížila. To má za následek, že překližka tzv. nepracuje – nepraská a nekroutí se v důsledku tepla či vlhka. Její povrch bývá oboustranně broušený a může být také dýhovaný.
Z čeho se překližka vyrábí Na její výrobu lze použít dřevo jehličnanů (smrk, borovice), břízy nebo topolu. Vyhledávané jsou rovněž africké (ceiba, gagon) nebo asijské dřeviny. Dýhy z různých stromů se mohou mezi sebou střídat.
Kontakty: A. I. T. – DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 224 941 439; AKIT, Žitná 30, Praha 2, tel.: 224 941 687, fax: 224 941 401; Polní 6, Brno, tel./fax: 543 211 013; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; SCANDIUM, Pod Radnicí 1235/2, Praha 5-Košíře, tel.: 257 225 966;
text: Lenka Kopecká a Hana Profousová foto: Martin Faltus a archiv |
Blog
Léto v zahradě
|
|
Co potřebujete, abyste se cítili podobně i na své zahrádce? Dřevěný nábytek – zapomeňte na plastové židle, raději prozkoumejte bazary a půdy a očistěte staré židle. Látkový ubrus. Podle nálady bílý, modrý, azurový jako moře, anebo třeba šedý jako voda před setměním… A talíře, bílé nebo barevné – zase je to na vás. Nebuďte úzkoprsí a vytáhněte třeba servis po babičce, vyleštěte rodinné stříbro a nejhezčí skleničky, vždyť si to zasloužíte. Anebo si udělejte radost a kupte si nové, nechutně drahé! Jen dvě – pro vás a pro partnera, na návštěvy nemyslete… Komáři se začnou velmi rychle šikovat, aby vám zkazili večer… Zapalte voňavé svíčky, do pochodní a lampiček nalijte citronový repelentní olej – trochu to pomůže a atmosféra bude hezčí.
Láska prochází žaludkem Vyzdobte stůl podle Kateřiny: použila vpravdě italské přírodní motivy – dubové listí (co na tom, že jiného druhu), jihoevropské květiny a středozemní dobroty! Olivy tří druhů a fíky. Vše hnízdí v dřevěné bedničce, z níž jsme před chvílí vybalili víno… A vůně jsou zase z jihu: olivovou doplní česneková – květina příbuzná česnekům má hnědozelené, bíle skvrnité květy a jmenuje se Nectaroscordum siculum. Doplní ho bílý snědek (Ornithogalum). Myslím, že při dostatku času a trpělivosti dokážete její aranžmá napodobit. Jen oliv si kupte dost, protože jich asi dost sníte… Ale to nevadí – aranžmá je stejně určené k tomu, abyste je nejdříve obdivovali, a pak z něj dobroty vyjedli. S italským pečivem a lahví dobrého vína povečeříte luxusně, stylově a nesmírně zdravě. V jižní Evropě se lidé dožívají velmi vysokého věku – právě díky olivám, česneku a vínu. Tak tedy: „Na zdraví!“
Kontakty: IKEA Shopping Park Zličín, Skandinávská 1, 150 00 Praha 5, tel.: 251 610 110 SIA – IDEA DEKOR, OC Nový Smíchov, Plzeňská 965/8, 150 00 Praha 5 tel.: 257 327 466 Annie’s Tulip, Břehová 8, Praha 1 tel.: 221 665 141, fax: 221 665 012 Le PATIO, Národní 22, Pařížská 20, Praha 1 tel.: 224 934 402, DONATE, s. r .o., pasáž Černá růže, 2. patro, Na Příkopě 12, 110 00 Praha 1, tel.: 221 014 447
text: Jana Pyšková foto: Lubomír Fuxa styling: Katherine Drbal |
Splněný sen
|
|
Je také známo, že se podílel na úpravách několika exteriérů i interiérů. Jak vlastně žije a bydlí umělec, který prostředí kolem sebe ovlivňuje výtvarnou prací? Cesta nás vedla do míst, které jsou jakoby na okraji města, ale přitom v centru. Nenápadný domek, který je charakteristický spíše svým předměstským venkovským vzhledem, určitě po vstupu dovnitř každého překvapí. A protože víme, že bydlel původně na Malé Straně, patřila první otázka právě oné změně atraktivního místa za klid „venkova“.
Jaký impulz vás vedl k této změně? Bydlel jsem třicet let na Malé Straně, vlastně jsem tam vždy toužil bydlet. Je to prostředí inspirativní již svým charakterem, atmosférou, značně stimulovalo i mou osobní práci. Intimní, protože promlouvá minulostí měřítkem historických staveb, osudy, lidmi. Je to takové bohaté podhoubí setkávání minulosti s přítomným životem, to, co každého uchvátí a zároveň ovlivňuje. Rodina se mi ale rozrostla a já zatoužil po větším klidu. Navíc se prostředí na Malé Straně velmi změnilo. Dnes je zde komplex budov parlamentu, senátu a to vše tento prostor umrtvilo. Kde se dříve bydlelo a pulzoval normální život, je v podstatě pusto. Je to vlastně tragédie. Podobně byl například „zklidněn“ i střed Stockholmu, ale týká se to i mnoha jiných měst. Navíc tady zasáhl silně i turismus, který mění dříve komorní charakter Malé Strany. Na druhou stranu jsem ale také toužil po prostornějším ateliéru, kde bych mohl malovat větší formáty obrazů.
Jak jste toto místo našli? Tři roky jsme sháněli vhodný domek. Věděl jsem již dopředu, co chci, a tak jsme hledali nejen na inzeráty, ale objížděli jsme i okolí Prahy. Stále jsme nic vhodného nemohli najít. Už jsem byl vlastně rozhodnut, že přestavíme část půdy na Malé Straně. A pak najednou přišla ona nečekaná náhoda, kdy jsme našli tento objekt. Byly to vlastně dva malé domky v dezolátním stavu. I přesto mi má žena řekla, že to je místo, kde bychom měli žít. Pak následovalo jen zdlouhavé jednání, které nakonec dopadlo velmi dobře. Musím říct, že jsem byl mile překvapen vstřícností místního obecního úřadu.
A jak to pokračovalo dál? Pak už to byla otázka stavební firmy. Začali jsme budovat a za dva roky jsme bydleli. Velmi se mi líbila dispozice dvou domů, z nichž jeden je v terénu o něco výš než druhý. Právě toto nám umožnilo řadu neobvyklých řešení. Jeden domek je pracovní, kde vznikl velký ateliér s malou galerií, depozitem a pracovnou, ve druhém žijeme. Příjemné je i to, že přestavba umožnila vznik malého atria.
Jak se vám podařilo spojit původní prvky s moderní úpravou? Při spolupráci s architektem jsme si ujasnili některé přednosti původní stavby, které jsem chtěl zachovat, především staré trámy a venkovní charakter stavby. V ateliéru byla jedna stěna nahrazena celoplošnými okny a vzhledem k velkému prostoru je vytápění umístěno v podlaze. Určitě neobvyklým prvkem je otvor v podlaze na spouštění obrazů do spodního depozitu. V obytné části máme příjemné intimní prostředí s krbem a nezapomněli jsme si zpříjemnit život bazénem, který je ve spodním domku.
Říkal jste, že většinu věcí jste si navrhoval sám. Ano, a velmi mě to baví. Studoval jsem architekturu-scénografii a tak zkušenosti mám. Právě na škole jsme pracovali s různými materiály – dřevem, kovem, sklem, ale i umělými hmotami. Především vzpomínám na architekta J. A. Šálka, od kterého jsem získal i touhu vyjádřit se v každém materiálu. Také nás naučil citu pro prostor. Právě při rekonstrukci jsem opět pochopil, že každé prostředí dýchá svou atmosférou, které je třeba se přizpůsobit. Na Malé Straně, kde jsme žili v historickém renesančním domě, byl jakousi samozřejmostí starožitný nábytek. Zde naopak cítím jednoduchost a prostotu prostoru a tomu také přizpůsobuji vybavení a design věcí.
Je o vás známo, že se vyjadřujete nejen v obrazech a grafice, ale i v jiných materiálech. To je pravda. V sedmdesátých letech jsem na Moravě s příbuznými pracoval v malé keramické dílně a tak vznikla řada mých keramických prací. Také jsem dělal dřevěné malované objekty, ale i porcelán, sklo, smalt. Realizoval jsem též velkoformátové malby a keramické stěny.
Je ale jedna velmi prestižní realizace… Máte asi na mysli pracovnu pro prezidenta Havla na Pražském hradě. Znám ho od osmdesátých let, kdy u mne kupoval grafiky. Při jeho příchodu na Hrad chtěl architekt Masák původní procovské prostředí oživit. A tak jsem dostal možnost k realizaci svých maleb na zdi kolem vstupních dveří do pracovny Václava Havla. Byl to určitý technický problém, který se nakonec podařilo vyřešit. Možná stojí za zmínku, že v mé malbě si Václav Havel udělal jeden obláček sám. Později jsem i v jeho dejvické vile dělal na přání výzdobu stropu v hale a malbu u bazénu a keramický objekt v zahradě.
Co pro vás nové bydlení tedy znamená? Fakticky tím nastala nová etapa mého života, jakýsi předěl. Cítím se volnější a jakoby ve větším prostoru. Naplnil se mi můj sen.
Než vám poděkuji za rozhovor, rád bych se zeptal na vaše čtyřnohé přátele, kteří nás po celou dobu bedlivě sledují. Psa máme již řadu let, přišel s námi z Malé Strany a vlastně jsme to tu budovali i trochu pro něj. K venkovské idyle nám chyběla kočka, tak jsem si ji přivezl z keramické dílny v Litovli. Dalmatin Endy a Sára k sobě „výtvarně pasují“ říká s úsměvem na rozloučenou náš hostitel.
– Čestné uznání v soutěži Nejkrásnější kniha roku – Keramický reliéf v Březové u Karlových Varů – Realizace prostředí v Divadle Na provázku v Brně, 1986 – Nástěnná malba v sekretariátu prezidenta na Pražském hradě, 1991 – Grafika roku 1996 – Realizace obrazů křížové cesty na Starou horu, 1999–2002
text: Zdeněk Freisleben foto: Petr Zhoř |
Oáza uprostřed velkoměsta
|
|
Neobvyklou a v architektonických kruzích velmi oceňovanou stavbu poblíž pražského centra jsem navštívila už před sedmi lety, když byla čerstvě zabydlená. Domácí pán, počítačový odborník, mě tehdy přivítal velmi netradičně v kraťasech a v pantoflích: „Nemám chuť ztrácet čas v koloně aut přesunem do kanceláře. Nahoře ve věži mám internet, před domem bazén a nikam nemusím jezdit. Je tu i dost místa, abych si pozval kamarády na večírek.“ Přiznávám, že mi to znělo trochu jako science fiction, vždyť na vizitkách měl v té době málokdo www stránky jako on. Majitel s vážnou tváří dodal, že manželku si také hledá na internetu. Byla jsem docela zvědavá, jestli ji tam skutečně najde. Při naší nedávné návštěvě nás už přivítala nejen manželka, ale i malý chlapeček a holčička. Vynikající počítačový expert stále pracuje ve své věži, ale provoz v domě si vyžádal několik zásadních doplňků, které zcela změnily charakter stavby. Vše vyřešil autor původního projektu akademický architekt Tomáš Turek ve spolupráci s projektantem Jiřím Starým.
Celoroční relaxace Po sedmi letech zkušeností s otevřeným bazénem usoudil majitel, že je škoda koupat se jen dva měsíce v roce. Tvrdí, že když sedí celý den u počítače, je pro něj plavání ta nejlepší sportovní relaxace. Rozhodl se proto nahradit klasickou modrou kapku před domem promyšlenou dostavbou. Spolu s architektem Turkem a projektantem Starým nakonec přistavěli nejen krytý bazén, ale také saunu, fitcentrum, kulečník, místnost s krbem, bar a hudební salon. Když se tu sejde větší společnost na hudební párty, neruší muzika chod domácnosti.
Rozsáhlá dostavba navazující na původní dům využila svažitého terénu pozemku. Její podstatná část je zapuštěná do země, nekonkuruje proto původnímu domu svou hmotou, spíš ho doplňuje a vytváří harmonický komplex zakomponovaný do půvabné vzrostlé zahrady.
Dostatečně velký pozemek obehnaný vysokou starou zdí patřil kdysi majiteli továrny na mýdlo. Stopy staré zahradní architektury, jako jsou zbytky altánků a staré kamenné schody, se uplatnily právě při dostavbě. Aby se sem dostaly stavební stroje, bylo třeba část unikátní původní zdi zbourat a na závěr poskládat vše do původní podoby.
Nejcennější jsou ale vzrostlé stromy. Kolem novostavby zapustily kořeny i dřeviny nové, hlavně borovice a smrky. Najdete zde i další ostrůvky stále zelených mladých keřů. Vznikla tím takzvaná „bezúdržbová“ zahrada, na níž místo rozkvetlých záhonů připoutají pozornost velké kameny vybagrované při hloubení základů pro dostavbu.
Řídící věž Dostavba je co do rozlohy srovnatelná s domem, v němž se bydlelo již dříve. Výhodou bylo to, že investor si sám vše řídil a kontroloval ze své věže. S dozorem mu v tomto případě pomáhal projektant. Zadání určovalo, že provoz původního domu nebude rekonstrukcí vůbec zasažen. V některých místech se ale Metrostav – dodavatel hrubé stavby – riskantně „podhrabával“ pod původní základy. „Právě proto jsme na tyto práce vybrali zkušenou firmu a myslím, že se to vyplatilo,“ říká Tomáš Turek a dodává: „Moje spolupráce s investorem vypadala tak, že on mi řekl, jak by to mělo fungovat, a já jemu, jak by to mělo vypadat.“ Tento způsob uplatnili už před sedmi lety. Tehdy se pustili do neobvyklého experimentu s tvarem a materiály. Původní vila byla navržena jako válec o průměru osmnácti metrů s dvěma hranoly a věží. Zimní zahrada, otevřená k jihu, tvořila jakoby dílek ukrojeného dortu. Z ní se stal prostor spojující původní objekt s novým. Ten tvoří železobetonová konstrukce s cihlovými vyzdívkami. I tady okna z bukového dřeva doplňuje nezvyklá, ale působivá kombinace klasické omítky, hliníku, mědi a režného zdiva. Bazén je ze dvou třetin prosklený, aby z něj bylo vidět do zahrady. V létě se dá odkrýt, ale jenom z boku.
Se společenskou částí spojuje bazén terasa z broušených betonových dlaždic. Zde najdete i místo pro grilování. To bude ještě zajímavější, až z travertinové stěny začne téct malý vodopád… Vznikne tak opravdová oáza uprostřed velkoměsta.
Místo pro plastiky Dnes už není tak neobvyklé pracovat doma a prostřednictvím internetu se kamkoli podívat, cokoli si přečíst. Generaci dnešních teenagerů to už nepřekvapuje, ale jejich rodiče se tak nezařizovali. V tomto domě není dokonce ani knihovna, zato tu najdeme skříň plnou CD disků, protože pan domácí je mimo jiné i aktivní muzikant. Veškeré zařízení je velmi jednoduché. Splňuje požadavek bydlet moderně, pohodlně, dopřát si hodně světla a velký prostor. Nenajdete zde žádný okázalý luxus ani zbytečnosti, které je třeba oprašovat.
Největší místnost v původní vilce je předělená zvlněnou stěnou z tmavého dřeva, která je prolomena výplněmi z mléčného skla. Interiér tedy koresponduje s vnější podobou stavby. Na schodišti do horního patra tvoří dominantu velké kulaté okno. V pracovně domácího pána máme pocit jako na kolotoči s vyhlídkou na všechny světové strany.
Majitel je oprávněně spokojen s funkčností celého komplexu i s podobou, kterou mu autoři vtiskli. Na otázku, čeho si na této stavbě cení nejvíc, odpovídá architekt Tomáš Turek bez váhání: „No přece toho, že i přes druhou zkušenost se stavbou jsme zůstali přátelé.“
Kontakty: Turek-architekt, Eliášova 8, 160 00 Praha 6, tel./fax: 224 318 859, mobil: 604 205 592, e-mail: turek.tomas@volny.cz Ing. Jiří Starý, U Družstva Život 4, 140 00 Praha 4, tel.: 261 226 926, e-mail: stary-projekce@volny.cz Metrostav a. s., Koželužská 2246, 180 00 Praha 8, tel.: 266 709 179, fax: 266 709 183, www.metrostav.cz, e-mail: info@metrostav.cz
text: Ljuba Mesteková foto: Iveta Kopicová |
Dialog, který se vyplatil
|
|
Investor zná dobře současné české stavebnictví a tak dlouze přemítal o tom, v jakém stylu by vilu chtěl postavit. Po dohodě s architektem Petrem Fuchsem se rozhodl pro dům inspirovaný funkcionalismem. Náplň domu dost striktně vymezil: rodina by měla žít v jednom velkém společenském prostoru a nepotkávat se jenom na chodbě. Proto chodby zcela vymizely. Návrh je založen na tradiční důsledné vazbě horizontálního přízemí a vertikálně řazených půlpater.
Neofunkcionalistická vila nabízí dostatek prostoru. Užitná plocha v prvním i v druhém patře má 120 m2, úložné prostory má také podkroví. Dům je částečně podsklepený (70 m2), garáž (40 m2) stojí stranou.
Ze stavebního pohledu převažuje betonová konstrukce – veškeré nosné prvky a výplňové zdi jsou z porothermu. Dřevěná okna budou časem opatřena žaluziemi. K okolí se dům obrací světle modrou křemičitou omítkou.
Scénická psychologie Horizontální a vertikální dynamiky architekt docílil tím, že dům proložil zdí, která je záměrně vedena mírně diagonálně přes celý objekt. Diagonále je podřízeno i ostění oken: jedno je vždy mírně otevřené, takže budí otázku, zda jde o úmysl. Další zvláštností je, že vždy jedna stěna není pravoúhlá. Střídání s pravými úhly dodává domu jeho dynamiku.
Návštěvník vstoupí do domu hlavním vchodem a ocitá se v poměrně širokém prostoru, po jehož pravé straně jsou vestavěné šatní skříně. Právě tato stěna je šikmá, zužuje se a její pomyslná špička končí v krbu v obývacím pokoji, do něhož je vidět prosklenými dveřmi.
Zužující se prostor sevře diváka právě proto, aby jej v pravý okamžik uvolnil a vyvedl vysokým prosvětleným schodištěm na galerii a do patra.
Obyvatel v soukromí i jako účastník dění Pokud jde o vnitřní uspořádání, hned za vstupem se nachází hostinský pokoj. Dál je rodinný dům řazen tak, že je tam jídelna, uprostřed kuchyň se spíží, vzadu obývací pokoj s vloženou galerií, na níž je knihovna, kde člověk najde klid a soukromí, ale zároveň může vnímat, co se dole děje. Ani žena není v kuchyni zvukově oddělena od pokoje. V prvním patře je program jasný: ložnice – jedna rodičů a dvě dětí. Jsou propojeny sprchami a k dispozici je ještě jedna velká společná koupelna s kruhovou vanou, oddělená od chodby sklem. O patro výš se vstoupí do proskleného prostoru, který funguje jako samostatný ateliér. Venku před ním najdeme terasu na úrovni parapetu, která ale není pochozí, zato nabízí pohled do zeleně. Z ložnice se probuzený spáč může kochat pohledem na květiny.
Na střeše pracuje vítr Na ploché střeše, která bude částečně zelená, je umístěn kruhový segment z tahokovu a v něm je nainstalováno vzduchové čerpadlo. S jeho pomocí by se dům měl přihřívat a chladit. Jeho podstatou je velký větrník o průměru jeden a půl metru. Velikost vrtule má svůj smysl: točí se pomalu, takže elektromotor nedělá hluk. Jeho ohrádka se natáčí podle slunce: má-li dovnitř vpouštět studený vzduch, musí být zařízení zastíněno před slunečními paprsky, v zimě provoz vyžaduje opak. Segment nepůsobí cizorodě, naopak tvarově doplňuje dům.
Názor architekta Akad. arch. Petr Fuchs Vila je výsledkem mého dlouhodobého dialogu s klientem. Forma, kterou jsem někdy až těžce hledal a hájil během stavby, často ustoupila do pozadí a investor se stal mnohdy spoluautorem v kladném i záporném slova smyslu. V našem případě se ovšem jedná o klienta poučeného, který se jako stavař léta setkával se stavební praxí a hledal přesně cíl. Vyšel z mého jména a s poukazem na mého slavnějšího brněnského funkcionalistického jmenovce hledal funkci. Zadání znělo: moderní dům bez příkras. Nejedná se však o nápodobu forem z 30. let, ale o dynamické propojení funkce, interiéru a exteriéru. Dům má zvláštní půdorys. Byli jsme omezeni pozemkem, který je poměrně malý, na větší rozkročení tam nebylo místo. Z toho jsem vycházel, ale abych získal horizontální a vertikální dynamiku, proložil jsem dům zdí, která vede schválně mírně diagonálně přes celý objekt, a to mě začalo vzrušovat. Nerovnoměrnost vnitřních zdí je způsobena mírně prodlouženou šatní příčkou. Šikmost určuje různou hloubku jednotlivých místností, jejichž jedna stěna vždy není pravoúhlá. Je tak odlišen prostor s různým funkčním využitím. Většina nábytkových celků bude pevně spojena se stavbou, neboť tam, kde bydlí nábytek, nemůže bydlet člověk.
Kontakty: AGS Astra, Na Astře 2445, Žatec, tel.: 415 726 114, fax: 415 726 120; FUX TEAM, Evropská 12, Praha 6, tel.: 224 319 659, 777 053 043; BOSCH DACH, Geologická 994, Praha 5, tel.: 602 344 430, 251 811 220; PH INTERIER, nám. Osvoboditelů 69, Praha 5, tel.: 602 724 369, 257 810 692
text: Hana Profousová foto: Oto Pajer |
Neviditelné baterie
|
|
Tento typ baterií se uplatňuje hlavně ve sprchových koutech, neboť mimo běžné sprchy umožňuje vytvořit i podomítkový systém osazený navíc i masážními hlavicemi umístěnými na míru tak, aby odpovídal velikosti lidské postavy.
Centimetry k dobru Klasické uspořádání sprchového koutu je po desítky let stejné: ze zdi vede rozvod teplé a studené vody, na který se připojí armatura. U vany se kombinuje přímý výtok vody se sprškou připevněnou na flexibilní hadici, ve sprše najdete jen hadici s ruční sprchou. Právě ve sprchovém koutu je však každý centimetr místa drahý, proto je vítanou změnou, že se samotný mixovací systém baterie může přestěhovat pod omítku. Ušetří se tak minimálně 5 centimetrů prostoru. Kdo se někdy pokoušel otočit v malém 80cm sprchovém koutu, potvrdí, že by si s podobnou vymožeností ušetřil pěkných pár modřin.
Pozor na ceny Matoucí a velmi zavádějící pro běžného uživatele se může zdát cena výrobku. Nenechte se v obchodě uchvátit nízkou cenou, která se však může týkat pouze vrchní krycí sady určené pro konečnou montáž. Cena za tuto část a za podomítkové těleso se vždy uvádí zvlášť – už jen proto, že cena vrchní části se liší podle provedení. Obvykle nejlevnější bývá chrom, u jiných povrchů bývá cena vyšší. K instalaci potřebujeme obě části, proto se vždy musíme ptát na celkovou sumu. Obecně však lze říci, že celková cena za podomítkové provedení bývá vyšší než za běžné baterie. Pokud však někdo přestavuje dům či byt a investuje statisíce, nemusí být těch několik tisícikorun vydaných navíc přílišnou cenou za získání atraktivního a praktického nadstandardu.
Zapamatujte si: – Podomítkové baterie se zasekávají, je proto výhodné použít je v případě novostaveb nebo rekonstrukcí. – Cena se vždy skládá z několika komponentů, proto vždy žádejte, aby vám prodavač provedl detailní výpočet nákladů. – Jejich cena bývá vyšší než u běžných typů. – Umožňují individuální umístění masážních prvků. – Zlepšují estetiku prostoru.
Kdy uvažovat o podomítkové baterii Ten, kdo má relativně novou a moderní koupelnu, nebude zřejmě o podobné investici uvažovat, spíše jen trpce zalituje, že se nezajímal o pokrok v koupelnovém vybavení a technice. Kdo se však chystá k radikální předělávce anebo dokonce staví dům, mohl by o podomítkových bateriích uvažovat. Podobně i ten, kdo kupuje byt ve výstavbě, má možnost ovlivnit ještě „za pochodu“ jeho budoucí podobu a samozřejmě i vzhled budoucí koupelny.
Kontakty: ALISEO (DORNBRACHT, KLUDI), Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909, www.aliseo.cz; AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 6, tel.: 235 301 203, fax: 235 316 458, www.aquatrade.cz; COMAP, Vodní 5328, Zlín, tel.: 577 004 211; HANSA ČESKO, Žatecká 888, Kralovice, tel.: 373 302 111; HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334, fax: 547 212 521, www.hansgrohe.cz; NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 548 428 011, fax: 548 428 012
text: Marek Burza foto: archiv |
Tajemná hájemství: Zahrady očima fotografa
|
|
Prostředí pro hosty. Karlem Čapkem vlastnoručně budované sídlo ve Strži u Dobříše se stalo jeho přirozeným památníkem. Pocítil jsem velkorysost dávné pohostinnosti a zimničné zachvění. To však nezpůsobila peruť posvátna: pergolou se proplétá psí víno natolik hustě, že se v jeho stínu drží chladno i v létě |
|
|
Romantická nálada. Nad pomalým zráním zahrad si není třeba zoufat. Zelená terasa nad Zátišským potokem v Hodkovičkách se mi zalíbila, ačkoli je dílem poměrně novým. Má se k světu obdivuhodně svěže a opravdově |
 |
Dětské eldorádo. Sklář a designér Jiří Šuhájek ovládl starou městskou parcelu poměrně jednoduše. Rozmístil několik objektů ze skla, které si dal hutně tvarovat, a prostor opticky uzavřel živými ploty. Vzniklo snové hřiště pro dva sourozence |
 |
Umění na očích. Účelně členěná zahrada na předměstí dýchá svěžestí čerstvé sklizně: čtyřčlenná rodina pamatovala na vše potřebné – od dětského pískoviště přes skleník a zeleninové záhony po kompost zastíněný jehličnanem. Co se však málokde vidí, je umělecký objekt v patřičně vzdušném umístění |
|
|
Pozemský ráj. Pradávné založení zahrady a odborná péče se nezapřou. Kultivace promění vhodné místo k nepoznání. Ze všech zahrad, které vám představuji, se mi nejvíc líbí právě v téhle
text: Josef Moucha foto: autor
|
Terasa – bytu okrasa
|
|
Některý byt má malý balkon, jiný má velkou terasu: na střeše, před obývacím pokojem, u vstupu. Někdo nemá ani to: ale ještě zbývají okenní parapety, kousíčky místa na římse, chybějící dlaždice v okapovém chodníku. Podnikněte s námi zelený útok na místa, která lze snadno změnit k nepoznání.
Do čeho sázet? Dřevo, terakota, plast, kov. Truhlíky, květináče, šuplíky, bedýnky, staré konve, v Itálii zhusta plechovky od olivového oleje. Všechny mají své přednosti i nedostatky. O výhodách a nevýhodách materiálů se popsaly již stohy papíru. Vy se držte vlastního vkusu a finančních možností. Jen několik pravidel: pokud do nádoby prší, musí mít odtokový otvor. Lepší je umístěný na boku, kousek nad dnem, aby v nádobě zůstala malá zásoba vody. Chcete-li pěstovat dřeviny a trvalky, zvolte nádobu s minimálním vnitřním rozměrem 40 cm. Nebojte se kombinovat barvy, materiály, natírejte, polepujte, zkoušejte. Elegantní terasa samozřejmě volá spíš po střízlivosti, tam držte fanta zii na uzdě a „italskou směs“ mlsejte raději na dvorečku. Do elegantního prostoru umístěte třeba jen jeden typ květináče jednoduchého tvaru. Nemusí vás ale zruinovat – stačí hladká pálená hlína.
Špína, nebo čistota? Malé rostliny určené do truhlíků můžete sázet do substrátu, který běžně nakoupíte, protože na podzim všechno vyhodíte a příští rok sázíte do čerstvé zeminy. Horší je to u trvalých výsadeb zejména do velikých květináčů. Umíte si představit, že každý rok (nebo jednou za dva roky) přenášíte přes byt čerstvý i vyčerpaný substrát? Do čtvrtého patra, pak po kobercích a dubových parketách? Já jsem několik takových příhod zažila a věřím, že se tomu rádi vyhnete. Ale jak? Použijte moderní substráty Seramis nebo Zeostrat, které jímají vodu s živinami pomocí skvělých fyzikálních a chemických schopností a potom je postupně rostlinám uvolňují (omezí škody způsobené naším nepořádným zaléváním). Nemusíte rostliny přesazovat, protože substráty nedegradují. Doporučuji vyložit květináče a truhlíky před výsadbou „puchýřnatým igelitem“, který jednak tepelně izoluje, jednak vyrovnává změny způsobené tepelnou roztažností substrátu.
Strom v květníku? Proč ne. Nezapomínejte ale na bezpečnost. Strom může porazit vítr (nutné je kotvení a zatížení dna) a strom někomu ublíží nebo něco rozbije. Ještě větším omezením je zatížení lodžie, terasy nebo balkonu. Květináč, substrát, voda a rostlina snadno dosáhnou hmotnosti několika set kilogramů, pokud se nebudete krotit, postavíte snadno na terasu víc než tunu. K riziku je blízko, zachrání vás statik, ovšem musíte se ho ptát dříve, než si krásné závaží přinesete domů.
Vodní svět Na balkonu nebo terase si můžete zřídit také malou vodní říši: velký nepropustný květináč nebo dřevěnou štoudev (tu možná budete muset vyložit fólií) osaďte malým leknínem nebo jinou vodní rostlinou. Do nádoby je lepší instalovat malé čerpadlo určené právě pro tyto účely (bezpečné napětí), aby se voda okysličovala. Na zimu budete muset nejspíš vodu vylít, aby nádoba nepraskla, a leknín zazimovat v chladném sklepě.
Druhy dřevin vhodné do nádob: Stromy: Acer negundo ’Odessanum’, ’Aureo-marginatum‘ Acer pseudoplatanus ’Drummondii’ Acer rufinerve Betula pendula ’Youngii’ Carpinus betulus (kompaktní cv.) Crataegus carrierii, C. crus-galii Gleditsia triacanthos Malus sp. (drobnější) Parrotia persica Prunus sp. (drobnější) Robinia hispida, R. pseudoacacia (cv.) Sorbus sp. (drobnější cv.) Ulmus carpinifolia ’Wredeii’
Keře: Acer palmatum Aesculus parviflora Amelanchier laevis, A. lamarckii Azalea mollis, A. pontica, A. japonica Berberis sp. Buxus sempervirens Calluna sp. Chaenomeles sp. Cornus alba sp. Corylopsis spicata Corylus avellana Cottinus coggygria Cotoneaster sp. Cytisus decumbens, C. praecox Erica sp. Euonymus sp. Forsythia sp. (drobné cv.) Genista lydia Hammamelis sp. Hibiscus syriacus Hypericum sp. Jasminum nudiflorum Lonicera pileata, L. nitida Mahonia aquifolium Potentilla fruticosa Prunus laurocerasus Pyracantha coccinaea Rhus typhina Rosa nitida Spiraea (drobnější) Stephanandra incisa Symphoricarpus chenaultii Viburnum sp. Weigella sp.
Druhy dřevin vhodné do nádob: Jehličnany: Chamaecyparis lawsoniana Ginkgo biloba Juniperus sp. Metasequoia glyptostroboides Picea sp. (zakrslé) Pinus sp. (drobnější) Taxus baccata Thuja occidentalis (cv.)
Popínavky: Hedera helix Lonicera henryi Parthenocissus sp.
Kontakt: ING. JANA PYŠKOVÁ, Na Dlážděnce 2096, Praha 8, tel.: 606 760 230, e-mail: janapyskova@volny.cz
text a foto: Jana Pyšková |
Plazma versus projekce
|
|
Plazmové obrazovky vznikly z potřeby zajištění většího jasu, než jaký dokázaly poskytnout ploché obrazovky s kapalnými krystaly. V poslední době se staly velmi populární, i když historie plazmových zobrazovačů sahá už do druhé poloviny 90. let minulého století. Od té doby se jejich kvalita a cenová dostupnost značně zvýšila.
Plazmový televizor Společně s dataprojektory promítajícími obraz zepředu na plátno a vedle přístrojů se zpětnou projekcí jsou plazmové televizory další variantou poskytnutí rozměrného obrazu. Pro svůj velký kvalitní obraz (106 až 157 cm), malou hloubku přístroje a zejména díky progresivnímu designu se s nimi můžeme setkat na každém kroku. Životnost těchto televizorů však není nekonečná. Díky složité výrobní technologii u nich po určité době dochází k vyprchání plynu. Plyn lze sice doplnit, ale zákrok je velice nákladný. Podobné opravy poskytují pouze některé firmy v zahraničí. Nikdo zatím nedokáže říct, jakou vlastně mají plazmové zobrazovače životnost. Mnozí odborníci se domnívají, že vydrží kolem 3 500 až 5 000 hodin provozu. V čem ovšem mají plazmové zobrazovače postřehnutelnou slabinu, je náchylnost na vypalování.
Projekční televizor Dříve byly televizory s takzvanou zadní projekcí jedinou možností, jak sledovat program na rozměrné obrazovce. Vždyť úhlopříčky obrazu se pohybují od úctyhodných 100 do 150 cm. Projekční televizory fungují na principu zpětné projekce. To znamená, že je projektorem umístěném v těle televizoru promítán obraz na matnici, a to pomocí soustavy zrcadel. Tyto přístroje jsou již pomalu na ústupu pro velké rozměry, ale zejména z důvodu omezeného pozorovacího úhlu. Nevýhodou je také obtížnost sledování obrazu ve značně osvětlených místnostech.
Situace na trhu Na trhu se projekční televizory drží díky přijatelné ceně ve srovnání s plazmovými. V současné době jsou na trhu dva typy projekčních televizorů s rozdílným způsobem vytváření obrazu. Prvním z nich je obraz vytvářený pomocí malých vakuových obrazovek. Druhý typ používá k zobrazování tekuté krystaly. Oba mívají poměr stran obrazovky 4:3 nebo 16:9. Rozměr 16:9 se ovšem ukázal být pro domácí použití výhodnější.
Plazmový televizor Výhoda: malá hloubka, přijatelná hmotnost, umístění, vysoký jas a stálé parametry obrazu Nevýhoda: vysoká cena, statický obraz (vypalování) a tepelné vyzařování
Projekční televizor Výhoda: relativně nízká cena Nevýhoda: velká hmotnost, velké rozměry a omezený pozorovací úhel
Kontakty: BESTEL, Vinohradská 34, Praha 2, tel.: 02/22 51 44 15; DATART MEGASTORE, Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 05/43 25 04 88; SCANDIUM, Pod Radnicí 1235/2, Praha 5-Košíře, tel.: 257 225 966; WATT & DECIBEL (pasáž Hypernova u Průhonic), Obchodní 111, Praha-Čestlice, tel.: 272 680 231
text: Miroslav Pavlík foto: archiv |
Tichá hra s optikou
|
|
Když se mladí manželé rozhodli kupovat starší byt, vybírali ho už s tím vědomím, že ho zrekonstruují. Chtěli, aby první společné bydlení odpovídalo jejich nárokům a životnímu stylu. Asi půl roku sledovali nabídku realitních kanceláří a za tu dobu spoustu bytů prošli a také odřekli. Věděli, že prostor, kde je bytové jádro umístěné uprostřed bytu a jednotlivé místnosti jsou nasázené jako vejce okolo, těžko změní. I při nejlepší vůli by nová dispozice stále vycházela z původního řešení, protože odpady a přívod vody v celém domě je třeba respektovat. Panelový dům, kam se později také nastěhovali, je zaujal okamžitě. Objekt stál v zeleni, blízko chráněné krajinné oblasti a samotný byt o 65 m2 měl solidní dispozici, protože se s ní dalo ještě „pracovat“. Kladné body získal i svou polohou orien- tovanou na jihozápad, protože je přes celý den krásně prosvětlen denním světlem. Velmi příjemným zjištěním byla i vyzděná koupelna o velikosti 170 x 200 cm.
Příčky nemají šanci Původní byt 3 + 1 noví majitelé přesto zrenovovali a přebudovali na opticky prostornější 3 + kk. Především zbourali příčku mezi malou kuchyní s oknem a navazující místností. Paní domu si přála mít moderní otevřenou kuchyň, která plynule přechází v obývací pokoj. Stavební úpravou vznikl volný centrální prostor, kde se dobře konverzuje s přáteli a přitom se vaří pochoutky.
Dalším nápadem, který celý byt vyšvihl nad obvyklé řešení v paneláku, bylo vybourání úzké příčky, do níž byly vsazeny dveře se zárubněmi. Otevřený prostor až ke stropu přirozeně spojil i obývací pokoj s chodbou a byt se už podruhé „zvětšil“ a zároveň s tím i prosvětlil. Projektant, který celou rekonstrukci řídil, přišel i na další báječný tip: částečně zkosit pod menším úhlem stěnu v obývacím pokoji, která navazuje na vybouranou příčku s dveřmi. Obývací pokoj se teď doslova otevírá před každým, kdo do něj vchází, a naopak je z něj vidět i „za roh“.
Posledním stavebním zásahem v panelovém bytě bylo vybourání původního vstupu do koupelny a posunutí dveřního křídla směrem doleva. Tato kosmetická záležitost měla své důvody: majitelé už předem vypracovali se studiem návrh na novou vizáž koupelny a vybrali si přitom atypicky zkosenou vanu, která by při stávajícím půdorysu bránila volnému vstupu. Zkrátka pokud by dveře neposunuli, mohli by skákat rovnou šipku do vany.
Koupelnou to začalo Každý, kdo se chystá na kompletní rekonstrukci panelového bytu, logicky dojde k tomu, že je třeba začít koupelnou. Vybourání umakartového jádra, vyzdění nového prostoru lehkými pórobetonovými tvárnicemi, obkladačské a dlaždičské práce, to jsou hrubé stavební zásahy, při kterých je všude okolo spousta prachu a špíny. Až po renovaci koupelny a případném bourání příček můžeme položit podlahy a teprve na ně nechat namontovat krásnou kuchyňskou sestavu.
Koupelna v tomto bytě už byla sice zděná, ale přesto doznala proměny k lepšímu. Vyměnila se stará litinová vana za akrylátovou s vytvarovaným sedátkem a nová vana se přesunula k delší stěně. Na protilehlé straně si majitelé nechali od truhláře vyrobit na míru masivní bukovou desku, do které zapustili nerezové umyvadlo. Ladně vytvarovaná deska slouží i k odkládání kosmetických přípravků, pod ní se hezky schovala pračka. Koupelna má samozřejmě i nové obklady s dlažbou, celá je nasvícená pěti otočnými bodovkami, které jsou zapuštěné v sádrokartonovém podhledu.
Světlo a barva Podlaha je v celém bytě jednotná, zvítězil plovoucí laminát v dezénu buk. Shodná krytina bez přechodových prahů tak opět vyvolává pocit prostornosti. Obrazně řečeno stejnou designovou linku drží i dveřní křídla. Málokdo si uvědomuje, že dveře zabírají poměrně slušnou plochu v místnosti a jejich vzhled pak určuje, zda se nám v pokoji líbí či nikoliv. Standardní bílé panelákové dveře s kovovou zárubní a umělou černou klikou mnoho parády nenadělají. A tak jsou všechna dveřní křídla v rekonstruovaném bytě buková, stejně jako zárubně. Dveře, které vedou přímo na chodbu, mají navíc vsazené mléčné sklo, které propouští do tmavého prostoru tlumené denní světlo.
Inspirativním nápadem je i sádrokartonový podhled, jenž vede z chodby až do obývacího pokoje, kde končí před stěnou s fotogalerií. Zabudovaná řada halogenových bodovek pak dostatečně nasvětluje chodbu i jednotlivé zarámované obrázky.
Slabinou bytů menších rozměrů bývají úložné prostory. Majitelé to však vyřešili šalamounsky. Protože mají rádi nábytkové solitéry a nikoliv skříně přecpané věcmi, instalovali v chodbě podél celé stěny na míru zhotovenou vestavěnou šatní skříň. Pojme všechno šatstvo i úklidové prostředky. Skříň i přes svoji objemnost nevypadá robustně, bílá barva s velkými zrcadly opět prosvětluje a opticky zvětšuje celý prostor. Sportovní náčiní a kufry včetně botníku se vešly bez problémů do komory s policemi namontovanými až po strop. Kromě hry umělého světla a triků na optické zvětšení bytu se majitelé snažili tvůrčím způsobem pracovat i s barvou. V prostoru, kde přechází kuchyň v obývací pokoj, vymalovali stěny do smetanového tónu, který má i sedací souprava. Nábytek je pak většinou mořen do červenavého odstínu třešně, vrchní deska jídelního stolu je dokonce z temně zeleného satinovaného skla. Pracovna s tmavě modrou sedačkou má stěny natónované do olivové zeleně a ložnice je zalita v teplém odstínu oranžové barvy.
Kontakty: NÁBYTEK ŘÍHA, Sokolovská 175, Praha 9, tel./fax: 266 310 147; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; NATUZZI, Řásnovka 12, Praha 1, tel.: 224 826 811, fax: 224 826 645; NO+BL, Skorkovská 1511, Praha 9, tel.: 281 915 802
text: Kateřina Ondrášová foto: Robert Virt |
