|
|
Se svou rodinou žije Luděk Sobota kousek od centra Prahy v rodinném domku z 30. let. Tady nachází útočiště a zázemí, které mu vytváří jeho žena – herečka Adriena Vlasáková-Sobotová. Tato dáma řídí celou domácnost. Přesvědčili jsme se o tom na vlastní kůži, když nám herec připravoval kávu. Chvíli hledal lžičky a pak se divil, že jsou v myčce. „Vždyť my přece, Adino, žádnou myčku nemáme?“ podivil se. Jeho paní nám pak s úsměvem na tváři vysvětlila, že touto vymožeností je jejich domácnost vybavena několik let a že to rozhodně není legrace: „Luděk se totiž nejlépe orientuje ve své pracovně v podkroví.“
Citový vztah k pracovně Než se do rodinného domu manželé Sobotovi nastěhovali, rozhodli se ho vrátit do podoby, v jaké v první polovině minulého století vznikl. V chodbě odkryli zazděné schodiště a zrekonstruovali do původního stavu. V prvním patře vybourali kuchyň a znovu postavili koupelnu. Na půdě se herec rozhodl vybudovat si pracovnu. „Vlastníma rukama jsem tady zlikvidoval tuny harampádí, pomáhali mi dva ukrajinští dělníci a po schodech až do přízemí jsme to šli nesčetněkrát. Vyklidil jsem celý půdní prostor a předal ho do rukou odborníků. Vznikla tak rozlehlá bílá místnost, kterou dělí původní trámy natřené hnědou barvou,“ říká Luděk Sobota. Dodává, že ke své pracovně chová citový vztah. I tady přes střešní okno zavadíte pohledem o koruny stromů. Prostě ideální místo pro práci a relaxaci.
Útěky paní Adrieny Dnes je to už přes dvacet let, kdy se do rodinné vily nastěhovali manželé Sobotovi. Během let k budově přistavěli malý domek s garáží, ve kterém bydlí babička. Vilu obestírá udržovaná zahrada s bazénem, z něhož se lze kochat výhledem do listnatého lesa. O porost se starají Sobotovi sami, jenom dvakrát do roka přichází zahradník zastřihnout keře a „srovnat“ záhony, ale jinak je vzrostlá zeleň a posekaný trávník dílem paní a pána domu. Ze zahrady lze projít do přízemí, kde si paní Sobotová, taktéž vlastníma rukama, vybudovala ateliér. Tato místnost sloužila předchozím majitelům jako skladiště nářadí, dnes tady má herečka své útočiště. A tak jako její manžel chová citový vztah ke svému podkroví, oblíbila si své hájemství i paní Adriena. Tady ve volných chvílích maluje keramické vázy a mísy. A protože má ráda zelenou a bílou barvu, zařídila si v této kombinaci i ateliér. Vešel se tam pohodlný rohový gauč s malým stolečkem, ratanový nábytek, díky němuž získáte dojem, že jste stále na zahradě, a starožitná skříňka, která zároveň slouží jako výstavní plocha. Trojkombinace zelené, bílé a zlaté barvy, která se nejčastěji objevuje na keramice, vypovídá o hereččině vkusu. Má ráda přírodu, živé květy a teplé barvy, a podle toho si také vybavila svou dílnu. Do ateliéru se také dostanete po schodišti, které vede celým domem až do podkroví Luďka Soboty. „Jako Luděk potřebuje klid k práci na scénářích, potřebuji ho i já. Celá rodina včetně syna Ládi respektuje, když se tady schovám za keramiku a do noci maluji. Sem při každé příležitosti ráda utíkám. Ateliér pro mě znamená relaxaci, čas, který mám jenom pro sebe,“ vysvětluje herečka. Na otázku, zda ručně malovanou keramiku prodává, odpovídá, že minulý rok v zimě uspořádala malou výstavu, na níž se prodalo všechno zboží. Adriena ale svými výtvory raději obdarovává známé a přátele. Anebo si vázy vystaví u sebe doma, naaranžuje do nich květiny a do malovaných mís naskládá ovoce.
Mezi starožitnostmi Centrem rodinného života je u Sobotových kuchyň a na ni navazující rozlehlá hala s výhledem do zeleně. Obytnou místnost dělí francouzské dveře, takže pokud přijde návštěva, sedí se na starožitných křeslech v salonku. Další část haly tvoří rovněž antikvární nábytek jídelny. Jiný než starý mobiliář v domě ostatně nenajdete. Manželé ho nakupují a sbírají přes dvacet let. Navíc paní domu v podobném prostředí vyrůstala. „Dědeček měl realitní kancelář, druhý dědeček továrnu na keramiku. A všichni si libovali ve starém a starožitném nábytku. Ten nejstarší dokonce renovovali, a to je možná důvod, proč já dělám z obyčejných květináčů hezčí kousky. Luděk nakupoval a sháněl starožitnosti už v Liberci, kde hrál se starou Ypsilonkou. To ještě nebyly tak drahé,“ vzpomíná paní Adriena a dodává: „Dnes už nic nepotřebujeme, snad ještě nějaký malý stolek.“ O ženách se říká, že si dlouho nelibují ve stejných věcech nebo v neměnném prostředí. Jak své nálady směřující ke změně interiéru řeší paní Sobotová? „Čekám, až Luděk odjede, a pak přestavuji nábytek. Nedávno jsem vyměnila všechny židle, čemuž se on posléze strašně divil. Dokonce i zdi maluji bez jeho přítomnosti. Je to lepší, protože muži se nám někdy dost pletou pod nohy, nemyslíte?“
Kde se daří květinám? V první patře sdílí manželé Sobotovi ložnici, čtrnáctiletý syn Ladislav obývá dětský pokoj. Majitelka domu si velmi oblíbila zrekonstruovanou koupelnu. Museli kvůli ní vybourat kuchyň, spojit ji s částí chodby a znovu zazdít. Teprve potom získala koupelna svůj původní ráz – opět vznikla rozlehlá místnost s denním světlem. „Současná podoba mi splnila dávný sen, vždycky jsem v koupelně chtěla pěstovat kytky. Kdysi mi totiž jedna přítelkyně říkala, že jí kytičky nejlépe rostou právě v koupelně s denním osvětlením, protože je tam vlhký vzduch. Dnes už vím, že měla pravdu. Vysadila jsem si tam palmu a pod oknem se jí daří velmi dobře.“ Koupelna je řešená prakticky, každý člen rodiny zde má svůj kout a hlavně – už se nikdo s nikým nemusí prát o umyvadlo. Vchod do koupelny vede z chodby a stejně tak ze stylově zařízené ložnice.
Stále dobrá atmosféra Zdá se, že se manželé Sobotovi ve všem shodují a doplňují. Možná to bude také tím, že praktickou část života vzala do svých rukou manželka Adriena. Musela jste se do této role nutit? „Myslím, že to přišlo samo a nenuceně v průběhu manželství. Vdávala jsem se dost mladá a neuměla jsem skoro nic. Minutky jsem připravovala tři hodiny, košile žehlila od rukávů a tak dál. Navíc Luděk je pesimisticky založený člověk, a tak vedle sebe potřebuje pravý opak. Vyřizuji zájezdy, televizi, objednávám divadla, ale pak přijde na jeviště a je z něho úplně jiný člověk. Usměvavý, zábavný, veselý. Mně to takhle vyhovuje. Potřebujeme se navzájem. Věci kolem sebe se snažím vidět v tom lepším světle, což po mně zdědil i náš syn, a tak Luďkovi vytváříme stále dobrou atmosféru k jeho tvůrčí práci.“
text: Kateřina Bidlová foto: Robert Virt |
Blog
Ibišek neboli čínská růže
|
|
Kdy to začalo? Šlechtění okrasných ibišků začalo před více než 100 lety v Anglii, pokračovalo v USA a dále na Havajských ostrovech, kde je ibišek národní květinou. Význam ibišků jako pokojových rostlin se zvýšil šlechtěním v Holandsku. Nejznámější kvetoucí hrnkovou rostlinou je ibišek zvaný čínská růže (Hibiscus rosa – sinensis), který pravděpodobně pochází z jihovýchodní Asie, odkud se díky svým nádherným květům rozšířil po celém světě a dnes se pěstuje v přírodě téměř ve všech tropických a subtropických oblastech. Velikou oblibu získal také jako pokojová rostlina, která je známá skoro v každé domácnosti.
Jak vypadá? Ibišek je keřovitá rostlina, která v domovině dosahuje až šesti metrů výšky. Tmavě zelené lesklé listy vejčitého tvaru jsou zašpičatělé a jejich zvlněný okraj působí dekorativně, zejména je–li rostlina patřičně vytvarována. Na rostlině nás hlavně upoutají květy, které svou velikostí 10 a více centimetrů působí až nepřirozeně. Květ ibišku je nálevkovitého tvaru a srostlé tyčinky s pestíkem vytvářejí takzvaný sloupek, který vyčnívá z květu. Barva květů je velmi variabilní od bílé přes béžovou, žlutou, růžovou, červenou až po fialovou barvu a jejich různé kombinace. Také tvar květu je různorodý od jednoduchého k plnokvětému s různě zvlněnými okraji. Původní rostliny mají růžově červený květ.
Co vyžaduje ibišek? Na pěstování není náročný, ale pokud chceme, aby nám pravidelně a bohatě kvetl, musíme dodržet několik základních pravidel. V našich podmínkách připadá v úvahu pěstování v nádobách, které by měly být dostatečně velké. Jednou z hlavních podmínek je dostatek světla. Rostliny umístíme tam, kam ho dopadá nejvíce (stínit potřebují pouze při velkých úpalech). Pokud bude mít rostlina málo světla, bude vytvářet dekorativní listy a nevykvete. Optimální teplota v létě je 20 až 25 stupňů. Pokud budeme rostlinu pěstovat celoročně v místnosti, je nutno zajistit dostatek světla, kterého je v zimě málo. Během léta můžeme rostliny umístit na balkon, terasu nebo je přenést do zahrady.
Kdy provádíme řez? Řez rostliny snášejí výborně. Provádíme jej zejména na jaře a dále kdykoliv během vegetace. Ostříhané větve můžeme použít pro další rozmnožování řízkováním. Pro řízkování jsou nejvhodnější dřevité části větví, ze kterých nařežeme asi 10centimetrové řízky, jejichž spodní část zbavíme listů a na konci necháme asi dva listy, u kterých zmenšíme odpařovací plochu zastřižením asi na jednu třetinu. Řízky zasadíme do lehké zeminy nebo písku a překryjeme igelitem nebo PET lahví s odříznutým dnem. Při teplotě 24 stupňů zakoření během 2 až 4 týdnů. Mladé rostliny zaštipujeme a začínáme hned tvarovat. Při běžné péči nám ibišky krásně kvetou a dělají radost mnoho let.
Nezapomeňte Do září se doporučuje zalévat vydatně a pravidelně, v zimě však méně. Ve vytápěných místnostech častěji rosit a zajistit nepřímou vlhkost. Od začátku tvorby nových výhonků až do poloviny srpna by se mělo jednou týdně přidat koncentrovanější hnojivo, při teplém a světlém přezimování se pak hnojí jednou za měsíc. Mladší rostliny je dobré přesazovat každý rok a starší v případě potřeby přesadit a seříznout vždy zjara.
Hibiscus – ibišek je velmi členitý rod, který patří mezi slézovité rostliny a zahrnuje asi 300 druhů, mezi které například patří Hibiscus syriacus – ibišek syrský, běžně pěstovaný na našich zahradách. Je opadavý a zimovzdorný. Do další skupiny patří technické ibišky: například Hibiscus cannabius – ibišek konopný se používá jako průmyslová rostlina s podobným využitím jako juta nebo konopí.
Zajímavost: Mezinárodní registr v Austrálii eviduje jednotlivé kultivary druhu Hibiscus rosa – sinensis. V současné době je evidováno přes 10 000 kultivarů – barevných variet. Registr spolupracuje s americkou, australskou a mezinárodní organizací pěstitelů.
Rostliny na jaře přesadíme do větších květináčů a během vegetace je pravidelně přihnojujeme, alespoň každých 10 až 14 dní, neboť nároky na živiny jsou vysoké. Zemina by měla být propustná s dostatkem humusu.
V průběhu vegetace rostlinu dostatečně zaléváme, ale nenecháme ji stát ve vodě. Mírné proschnutí většinou nevadí, ale pokud ibišek proschne úplně, začnou opadávat listy i poupata. V zimním období regulujeme zálivku podle umístění rostliny. Při vyšších teplotách je vhodné rostlinu rosit.
Od června můžete ibišek umístit na zahradu, terasu či balkon nebo na slunné místo. Je však nutné rostlinu předtím postupně přivykat slunci, aby se při náhlém přechodu nespálila.
Kontakty: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 828 065–68, fax: 224 828 456; STARKL–ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981, fax: 327 314 787
text: Petr Prokop a Lenka Kopecká foto: Petr Prokop, Starkl-Zahradník a Holandská květinářská kancelář |
Jak se chytá voda
|
|
Z celkové spotřeby vody jí v domácnosti zhruba tři čtvrtiny protečou v koupelně a na toaletě. Pokud chceme alespoň část zachytit, nemusí se tak dít na úkor hygieny. Pomoct nám mohou úsporné armatury a klozety vybavené takzvaným stop-tlačítkem nebo dvojitým splachováním, případně splachovací systém Aquareduct.
Neteče někde zbytečně? Pokud hodláme snížit spotřebu vody, měli bychom začít u armatur. K nejcitelnějším ztrátám dochází v domácnostech, kde do současnosti přežily kohoutkové baterie. Vzhledem k tomu, že vodou přímo plýtvají, měli bychom je urychleně vyměnit za pákové. Ty nám totiž díky zkrácení času potřebného k regulaci teploty a proudu vody ve srovnání s kohoutkovými bateriemi ušetří až 50 % vody. Kromě toho se znatelně sníží i úspora energie potřebná k jejímu ohřevu. Ale ani všechny pákové baterie nejsou stejné. V otázce úspor stejně jako bezpečnosti vítězí takzvané termostatické baterie. U tohoto typu baterií si požadovanou teplotu vody předvolíme a baterie ji pak již „hlídá“ za nás. Teplotu vody lze pochopitelně snadno měnit. Úspora souvisí s odbouráním časově náročné regulace teploty vody. Ve srovnání s pákovými ušetří termostatické baterie jednu třetinu až polovinu spotřebované vody. Finanční úspory za dobu životnosti armatury, tedy 15-20 let, odhadují odborníci na 85 až 100 tisíc korun. Náklady na pořízení termostatické baterie se pohybují v rozmezí od čtyř do deseti tisíc korun, což znamená, že se nám jen ve snížení plateb za vodné a stočné vrátí během jednoho až tří let. Další cestou k úspoře vody představuje ekoknoflík, kterým jsou vybaveny některé armatury firmy Oras. Tato pojistka umožňuje jednoduše a spolehlivě nastavit na vodovodní baterii požadovanou hodnotu průtoku a současně i teplotu vody. Díky ekoknoflíku totiž i spuštění vody na doraz znamená, že teče pouze 70–80 % maximálního průtokového množství vody a navíc nám nehrozí nebezpečí opaření. Maximálního průtoku a případně maximální teploty dosáhneme pouhým zmáčknutím tlačítka. Menší spotřebu vody zajišťují i bezdotykové armatury. V koupelnách rodinných domů se využívají především tam, kde jsou malé děti či naopak starší lidé, kteří po sobě zapomínají vodu zavřít. Bezdotykové baterie se však rovněž využívají v kombinaci s termostatickými u kuchyňských dřezů, kde nám umožňují opláchnutí rukou, aniž bychom armaturu zašpinili od těsta, mletého masa a podobně. Optimální řešení, co se týče úspory vody i prostoru, představují především ve Skandinávii používané umyvadlové a zároveň bidetové baterie, pro které se používá název Bidetta. Jsou vhodným řešením především pro menší koupelny, kam se nevejde bidet. Tyto baterie s ruční sprškou usnadňují provádění intimní hygieny, naplnění nádob vodou a ulehčí úklidové práce v každé domácnosti.
Šetřit můžeme i na toaletě Místem, na které v domácnosti připadá 32 procent z celkové spotřeby vody, představuje toaleta. Způsob úspory se zde zatím řešil pomocí stop-tlačítka umožňujícího okamžité zastavení splachování. Tento způsob šetření vody má však několik nedostatků: Při předčasném zmáčknutí tlačítka se nespláchne dostatečným množstvím vody, čímž se snižuje celková hygiena. Naopak při pozdním zmáčknutí nedojde k žádané úspoře. V důsledku těchto nedostatků používá stop-tlačítko jen velmi málo uživatelů. Podstatně citelnější úspory vody na toaletě zajišťují kombinační klozety s dvojitým splachováním firmy Keramag. Ergonomicky tvarované dvojité tlačítko umožňuje dokonalé splachování 6 litry vody po „velké potřebě“ a pouze 3 litry vody po „malé potřebě“. Dvojité splachování lze využít u všech základních typů klozetů. Čtyřčlenná rodina používáním kombinačního klozetu dosáhne úspory 17,5 m 3 vody ročně, což v současnosti při průměrné ceně vody znamená 680 Kč a za 15 let dokonce 10 200 Kč, a to ještě nepočítáme se zvyšováním ceny vody. Posledním časem ověřeným způsobem vedoucím k úspoře vody na toaletě je systém firmy Villeroy & Boch – Aquareduct, snižující množství splachovací vody ze 6 na 4,5 litru. Čtyřčlenné rodině tento moderní systém zajišťuje úsporu 10 950 litrů vody ročně.
Nechte si poradit: – Pákové baterie ušetří ve srovnání s kohoutkovými až 50 % vody a značné množství energie potřebné na její ohřev. – Co se týče úspor vody, vítězí termostatické baterie, které požadované hodnoty vody nastavují ihned (do dvou vteřin), čímž minimalizují ztráty. – Ekoknoflík umožňuje bez omezení uživatelského komfortu ušetřit až 30 % vody a zároveň je také dokonalou pojistkou před opařením horkou vodou. – Při výběru baterie se neřiďte pouze cenou. Laciná věc se může značně prodražit. V průběhu používání se většinou objeví slabá místa výrobku – baterie kape, lze jí těžko pohybovat, neseženete náhradní díl… – Při koupi baterie sledujte její životnost, která je – u skutečně renomovaných výrobků – 15 až 20 let. – Nejlepší cesta k úspoře vody na toaletě vede přes klozety s takzvaným dvojitým splachováním, které zajišťují podstatně vyšší úspory než doposud používaná stop-tlačítka.
Kontakty: ORAS, s. r. o., Mikulovická 4, 190 17 Praha 9-Vinoř tel.: 286 854 892, fax: 286 854 893, IDEAL STANDARD, a. s., Zemská 623, 415 74 Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, SANITEC, s. r. o., Komenského 2501, 390 02 Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, Villeroy & Boch, Biskupcova 36, 130 00 Praha 3 tel./fax: 271 773 532, mobil: 602 362 195
text: Alena Vondráková foto: archiv firem |
Třikrát okolo ostrova
 |
Varianta A Progres, lak color RAL (HANÁK NÁBYTEK) Pro ty, kteří hledají něco výraznějšího, kladou důraz na nápaditý design a neváhají si připlatit za módní prvky, by tu byla sestava Progres v provedení vysoký lesk. Kuchyň firmy HANÁK NÁBYTEK patří do kategorie Exclusiv line. Již z výše uvedeného zařazení je jasné, že se jedná o luxusní kuchyň, která nabízí nejen dokonalou funkčnost. Sestava Progres se vyrábí v jedenácti základních barvách v lesku nebo matu (bílá, slonová kost, vanilková, pistáciová, medová, meruňková, zelená, azurově modrá, ocelově modrá, tmavě modrá, bordó). Má-li zákazník zájem o jinou barvu, může si vybrat z dalších cca 250 odstínů laků podle vzorníku Hanák RAL.
U lakovaných kuchyní jsou dvířka oboustranně upravena, přední plochy dvířek se lakují čtyřikrát, zadní třikrát. Po každém nástřiku se plochy znovu přebrušují, aby bylo dosaženo vysokého lesku v žádané kvalitě. Záda kuchyně jsou identická s dekorem skříňky. Co se týká údržby, zákazníci se nemusejí obávat zvýšené péče o lesklé plochy kuchyně. Oboustranný lak totiž dokonale uzavře všechny póry a snadno se udržuje čistý. Znečištěný povrch stačí setřít vlhkým hadříkem. Skříňky jsou nadstandardně vybaveny úložnými systémy od firmy BLUM, zásuvky se lehce pohybují díky plnovýsuvným mechanismům Tandenbox, široká potravinová skříň ukrývá tzv anglické zásuvky systému Gigant. Kombinací plných oranžových ploch se světlými odstíny kovu a prosklených skříněk tak vznikla hravá nadčasová kuchyň. Do jedné části ostrůvku je soustředěno varné a mycí centrum, druhá část slouží jako pracovní plocha, uvnitř jsou úložné prostory. |
|
|
Varianta B Adrie, bříza (HANÁK NÁBYTEK) Na cenově nejnižší stupínek uvedených kuchyní se dostává model Adrie. Fóliové provedení dvířek nabízí výběr z patnácti barevných dezénů a třinácti profilů dvířek. K tomu je možné kombinovat šestnáct různých barev korpusů, což v konečném součtu znamená přes 3 000 výrazových možností provedení. Nenápadná světlá barva břízy dovoluje kombinaci s módními odstíny zelené, modré či jiných barev. Tvar úchytek dává vyniknout obdélníkovému rámování frézovaných dvířek s nepatrně viditelným reliéfem. Skříňky jsou standardně vybaveny zásuvkami metabox. V polovysokých skříňkách je zabudovaná chladnička, trouba a mikrovlnná trouba. Ostrůvek nabízí další pracovní plochu a úložné prostory, ale slouží i jako podávací pult pro navazující jídelní stůl. |
|
|
Varianta C Loreta, dýha kalvádos (HANÁK NÁBYTEK) Zejména na venkově a v menších městech jsou v oblibě rustikální kuchyně. Kuchyň Loreta je typická pro tuto stylovou kategorii. Patinované profily dvířek a zdobné ornamenty evokují romantiku starodávného rustikálního nábytku. Kuchyň můžete mít v provedení třešeň, olše, bříza a ořech. Aby si zachovala svůj venkovský styl, horní skříňky jsou ozdobeny profilovanými lištami z masivu. K modelu Loreta si můžete objednat nejrůznější stylové podvěsné poličky, vyberete si i ze široké škály rustikálních úchytek. V nabídce je i množství retro- spotřebičů. Vnitřní vybavení skříněk bylo pro tuto sestavu zvoleno ve středně vyšším standardu.
K ukládání potravin je určena 30 cm široká skříň s policovým výsuvem firmy BLUM. Do sousední vysoké skříně je vestavěna chladnička s mrazákem. V tomto řešení je ostrůvek využit čistě k pracovním a odkládacím účelům.
Ceny kuchyňského nábytku včetně DPH a montáže Varianta A – Progres, lak color RAL * nábytek 285 000 Kč * dřez, baterie, odsavač a spotřebiče podle výběru zákazníka cca 80 000 až 110 000 Kč Varianta B – Adrie, bříza * nábytek 96 000 Kč * dřez, baterie a spotřebiče podle výběru cca 50 000 až 80 000 Kč Varianta C – Loreta, dýha kalvádos * nábytek 197 000 Kč * dřez, baterie a spotřebiče podle výběru cca 60 000 až 80 000 Kč
Kontakty: KUCHYŇSKÉ STUDIO STRAŠNICE, Černokostelecká 119, Praha 10, tel./fax: 274 773 526, KUCHYŇSKÉ STUDIO VRŠOVICE, Vršovické nákladové nádraží, Bartoškova, Praha 4, tel./fax: 261 213 615, KUCHYŇSKÉ STUDIO VYSOČANY, Prokopka 1, Praha 9, tel./fax: 266 310 883,
text: Lucie Brzoňová realizace: Uniq foto: archiv |
O zlatých českých ručičkách
|
|
Majitel bytu je povoláním elektrikář. Jeho šikovnost však přesahuje dimenze jednoho oboru. Po špatných zkušenostech s některými kolegy z jiných profesí se rozhodl, že přestavbu svého bytu nesvěří nikomu cizímu a že se spolehne na vlastní síly. Podle výsledku se zdá, že nakonec udělal dobře. Pozor – toto není návod, každý nejsme tak šikovný!
Bourat, bourat Základní problém připravované rekonstrukce souvisel – jak jinak – s dispozicí bytu v panelovém domě. Majitelé bytu za každou cenu chtěli ve své nové koupelně vanu i sprchový kout a ty se do původního prostoru nemohly vejít ani za cenu volby nejmenších rozměrů od každého ze zařizovacích prvků. Proto nezbylo než radikálně změnit dispozici. Ke slovu přišla bourací kladiva a nenosné příčky byly nahrazeny novými, které ubraly žádané čtvereční metry předsíni a kuchyni.
Jak se vybírá O kompletní zařízení se postaralo koupelnové studio DOLCE VITA. „Nejdříve jsem je nechala, aby se v klidu porozhlédli po našich expozicích, a sledovala jsem, jak budou reagovat na jednotlivé styly. Už na první pohled se totiž pozná, kdo k čemu inklinuje. Někoho nepřekonatelně přitahují rustikální řešení, někdo volí neokázalou jednoduchost. A podle jejich reakcí jsme pak společně dospěli k finálnímu řešení. Klienti měli naprosto jasnou představu o rozmístění jednotlivých zařizovacích prvků, určitá omezení klade také umístění stoupaček – přívodů vody a odpadů,“ popisuje zrod konečného řešení Táňa Svobodová, majitelka koupelnového studia. Kdo je vítěz Nakonec pro obložení zvolili obklady ze série Terra Mare od keramičky NAXOS, které jsou i cenovým kompromisem mezi nejlevnější sortimentem a naopak extravagantním designovým řešením. Obklady souzní s požadavkem, aby člověk cítil i v keramikou obloženém prostoru teplo zemitých barev. Barevné spektrum se pohybuje od okrové hnědi až po nazelenalou modř rybníka. Díky získanému prostoru se podařilo do koupelny umístit umyvadlo Shirley od výrobce HATRIA s odkládacími plochami (šíře 105 cm), tedy dostatečně velkými pro provoz celé rodiny. Od stejné firmy pochází i toaleta. Do zvětšeného prostoru se nakonec vešla i jedna z nejprodávanějších akrylátových van na našem trhu – model Rosa od firmy RAVAK, který je primárně určen právě pro maloprostorové koupelny. Celkový dojem zdobí baterie od firmy GESSI, které byly zvoleny i proto, že umožňovaly vybrat barvu páky tak, aby ladila s listelami základního obkladu.
Celkové náklady Baterie: 32 230 Kč Vana: 12 800 Kč Umyvadlo: 6 588 Kč Sprchový kout: 24 700 Kč Obklady, dlažba: 905 Kč/m 2 Celková cena: 127 610 Kč
Kontakty: DOLCE VITA, Křesomyslova 6, Praha 4, tel./fax: 241 404 151
text: Marek Burza foto: Lukáš Hausenblas |
Jakub Velický: „Mám vztah k harmonii a oduševnělým věcem…“
|
|
Praxe – základ tvorby Po ukončení střední odborné školy byl činný jako projektant v řadě architektonických ateliérů, kde si osvojil praktické dovednosti. Nejvíce si váží zkušeností získaných v ateliéru ing. arch. Martina Sedláka, kde pracoval jako konstruktér nábytku určeného pro interiéry rekonstruovaného secesního hotelu a divadla Beránek v Náchodě. „Byla to nejen zajímavá práce,“ říká Jakub Velický, „ale dodnes si vážím osobního kontaktu s tímto nevšedně přemýšlejícím architektem, který mě zásadně ovlivnil a nasměroval k tvořivé práci, zakotvené v historických a uměleckých souvislostech.“ Zaujat navrhováním interiérů a designem nábytku také ve vlastním ateliéru stále oddaloval zamýšlené studium architektury na vysoké škole. Po desetileté praxi, práci na 198 realizovaných interiérových zakázkách, se v roce 1999 přihlásil k talentovým zkouškám a byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Přes výborné hodnocení odborných prací se však po prvním roce studia v prestižním ateliéru, vedeném prof. ing. arch. Evou Jiřičnou, rozhodl školu opustit. Pocítil, že studentská léta jsou pryč a dává přednost spolupráci s Jiřím Pelclem, započaté již v roce 1995, a znovu otvírá i vlastní kancelář. Z autorských spoluprací s Jiřím Pelclem, alespoň od roku 2000, stojí za zmínku kancelářský soubor nábytku Lindberg office vyráběný firmou Nábytek Exner, oceněný nejen v České republice, ale i na mezinárodních veletrzích. Spolu také navrhovali interiér Českého domu na mezinárodní výstavě v Malmö, demonstrující specifické přístupy jednotlivých zemí k obytné výstavbě.
Alegorické knihovny Ze samostatných prací Jakuba Velického jsme vybrali na ukázku Alegorické knihovny, které jsou dobrým příkladem jeho autorského přístupu. Zeptala jsem se, kde čerpá inspiraci, zda na veletrzích, výstavách apod. Odpověděl, že neustále sleduje, co nového vzniká. „Designér samozřejmě nezůstává neovlivněn současnými trendy, ale pokud se podaří vymyslet něco nového, pak je to teprve zajímavé. Moc se mi líbí knihovna Vankúš navržená Jiřím Pelclem v roce 1999. Je až k neuvěření, že v nábytkovém designu ještě existují tak jednoduché a silné formy, které jsou původní. Co se týče inspirace, tak Alegorické knihovny jsem vymyslel po přečtení knížky od Jeana Giona – Muž, který sázel stromy. Návrh je z roku 1998.“
Byt jako kancelář Příkladem designérského myšlení Jakuba Velického při návrzích interiérů je realizovaný projekt garsoniéry z roku 1997. Požadavkem investora bylo, aby interiér garsoniéry sloužil dvěma osobám nejen k bydlení a práci doma, ale také k pracovním schůzkám s klienty. Aby na obytné ploše byla předsíň s šatnou a maximálně využitelnými úložnými prostory, toaleta s koupelnou, kuchyň s moderním technickým vybavením, jídelní stůl pro dvě až čtyři osoby, pracovní stůl pro dva, kapacitní knihovna, centrum pro audio/video včetně příslušenství, pohovka a dvoulůžko. Při velikosti obytné plochy 39 metrů čtverečních to nebyl snadný úkol. Řešen byl variabilitou mobiliáře. Jídelní stůl, na který již nebyl dostatek volného místa, vyjíždí na kolejnicích zpod pracovního stolu doprostřed místnosti. Televizní stolek se otáčí na masivních závěsech tak, aby bylo možné sledovat televizi od jídelního stolu, ale také z pohovky nebo lůžka. Pohovku lze snadno proměnit na lůžko, a protože se poloha sedícího nebo ležícího člověka mění, jsou tomu přizpůsobeny noční stolky. Tvoří je dvě věže, do kterých je přístup vyřešen různým způsobem tak, aby to bylo vždy pohodlné. Interiér celého prostoru působí jako luxusní byt, ale i jako přepychová pracovna. Celé zařízení je provedeno v tmavé dýze (americký ořech), která na pracovní návštěvy působí seriózně a reprezentativně. Mobiliář tvoří bloky, dýhované vcelku bez konstrukčních spár. Je to poměrně náročné zpracování, ale výrobce, dodavatelská firma Cotto, se s úskalími vypořádala velmi dobře stejně jako se speciální technologií povrchové úpravy vodou ředitelnými laky, zachovávajícími přírodní odstín a charakteristický pórovitý povrch dřeva.
Jakub Velický v současné době samostatně pracuje na designu menších kusů nábytku. Chtěl by, aby to byly hezké, praktické a prodejné doplňky, které by dobře plnily funkci, k níž budou určeny. „To chce určitě každý designér, aby jím navržené výrobky splňovaly základní předpoklady,“ říká s úsměvem, ale ne každému se to tak dobře daří, dodávám já.
Kontakty: ATELIÉR PELCL, Farského 8, Praha 7, tel.: 220 878 869; COTTO, nám. Osvobození 51, Lysice, tel.: 516 472 213; JAKUB VELICKÝ, STUDIO, Jasná II č. 732/26, Praha 4, tel.: 607 582 754; NÁBYTEK EXNER, Polská 26 (vchod z Budečské), Praha 2, tel./fax: 222 250 466; QUBUS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151–52
text: Bea Fleissigová |
Letní práce
|
|
Pracovat v létě na zahradě není většinou žádný med. Máme tu čas dovolených a vzácné volné chvíle chceme raději věnovat cestování a odpočinku. Co tedy se zahradou, na které všechno bují a vedle kulturních rostlin se má čile k světu i plevel a podobná havěť? Nezbývá než přiložit ruku k dílu tak, abychom v co nejkratší době měli vše zase v pořádku. K tomu nám vydatně pomůžou vhodné a funkční nástroje a prostředky, základní znalosti a šikovnost.
Typické práce Mezi typické letní činnosti patří především péče o trávník, zálivka, nejrůznější odstřihávání a zakracování částí rostlin a výše zmíněný boj s plevelem. Důležitou prací, na kterou jsme možná zapomněli, je také tvarování živých plotů i samostatně stojících dřevin. Názor na správný termín se sice u odborníků značně liší, ale držme se starých zahradníků, kteří uznávali sv. Jana, tedy 24. červen, jako nejvhodnější začátek pro radikálnější úpravu některých keřů. Má to svoji logiku: V této době je už většina dřevin kvetoucích na jaře odkvetlá a ukončila i první fázi růstu nových výhonů. Proto se již nepřipravíme o letošní květy a také vzniklé rány již nebudou ronit zbytečně moc mízy. V každém případě ale vynecháme všechny dřeviny okrasné květem, které teprve pokvetou – například hortenzii, komuli, ibišek, třezalku, levanduli, dřevitou pivoňku, mochnu, vřes. Růže jsou kapitolou sama pro sebe, stříháme je v podstatě v průběhu celé vegetace, zvláště ty, které stále nakvétají. Jakmile je výhon odkvetlý, seřízneme jej podle druhu a velikosti o 1/2 až 2/3 tak, aby nové výhony vyrašili až od spodu. Kromě růží a ostatních dřevin samozřejmě odstraňujeme odkvetlé nebo jinak nevzhledné části i u dalších rostlin jako jsou trvalky a jiné květiny.
Plevele S plevelem je těžká domluva, zvláště takovým, jehož vitalita hraničí až s nesmrtelností. Kdo jednou zažil marnou snahu o potírání svlačce, smetánky, pýru, bršlice a podobných „zázraků přírody“ různým sečením, vytrháváním a pletím, dříve nebo později ocení devastující sílu chemie. Není to sice univerzální všelék a její použití bychom měli maximálně omezit, ale v nejhorších případech je často poslední nadějí. K dispozici jsou takzvané totální herbicidy, které zničí vše zelené i s kořeny, jako je tomu u známého přípravku Roundup a jemu podobných. Do trávníků však musíme jen s takovými, které likvidují pouze dvouděložné rostliny a trávy si nevšímají. Tyto selektivní přípravky jsou k dostání pod řadou obchodních názvů, například Starane, Lontrel a podobně. Před aplikací si pozorně přečtěte návod, úspěch je závislý na dodržení všech podmínek (i počasí), používejte jen dobře fungující postřikovač a dbejte na bezpečnost při práci. Samozřejmě že fungují i tradiční metody, jako je okopávání a pletí, ale význam má jen u jednoletých a ne úporných plevelů. Účinnou ochranou je i mulčování záhonů drcenou borkou – nejlépe poté, co jsme tu nejprve důsledně plevel vyhubili. Mulč navíc velmi dobře brání v nadměrném a rychlém vysychání půdy.
Trávník O trávníku jsme si již něco řekli i v předešlých číslech našeho časopisu. Připomeňme si, že pro optimální výživu jsou nejvhodnější speciální dlouhodobě působící hnojiva na trávník. Obsahují všechny důležité prvky, jako je dusík, fosfor, draslík a hořčík v takovém poměru, který trávě nejvíce vyhovuje. U jiných hnojiv způsobuje problémy především nadbytek fosforu. Tento prvek stimuluje nakvétání rostlin, což u trávy nepotřebujeme a navíc tím podporujeme jen rozmnožování plevelů. Granulky trávníkových hnojiv jsou malé a hladké, takže propadnou až k zemi a neulpívají na listech, které by mohly popálit. Doporučená dávka je asi 25g/m2 a v takovém případě rozhodíme asi 7 500 granulí. Rozdílné názory panují i na výšku střihu. Při pravidelném sekání (každý týden) zkracujeme trávník na 3–5 cm (ve stínu raději na 5 cm), vždy však nejvíce o 1/3 své výšky! Při silnějším zakrácení může dojít k jeho poškození zežloutnutím. Následné uvedení trávníku do původní kondice je pak otázkou i několika týdnů. Častým přáním majitelů je touha mít nízko sečený golfový trávník. Trávníky na běžných zahradách jsou však většinou odlišným typem trávníku již od technologie založení a s jinou intenzitou ošetřování. Jen pouhým sečením na malou výšku rozhodně golfového trávníku nedosáhneme. Jednou z nejdůležitějších prací v létě je i zálivka, především u trávníku a květin. Chceme-li mít v období tepla a sucha svěží a hustý koberec, musíme opravdu vydatně kropit. Znám případy, kdy si lidé stěžují, že jim trávník žloutne a schne i přes to, že jej zalévají a hnojí. Stačí však do trávníku zarýt ostrý rýč a odklopit vrchní vrstvu deseti centimetrů, aby se ukázalo, že je zde úplně suchý již po krátké době. Důvodem je především nekvalitní podloží, na kterém byl založen. Zemina většinou obsahuje málo organické hmoty, která dobře zadržuje vláhu, nebo je příliš utlačená a voda se těžko dostává pod povrch. Z praxe tedy vyplývá, že zvýšená a častější dávka vody na problematická místa většinou zabere.
Moderní a univerzální I zahradní pomůcky procházejí neustálým vývojem. Na jedné straně se objevují moderní materiály jako třeba hliník a plast vyztužený skelnými vlákny, dále se zlepšuje mechanika a ergonomie ovládání. Jiným směrem jdou nástroje poháněné lehkými spalovacími nebo elektrickými motory, z nichž některé mají potřebnou zásobu energie uloženou v akumulátoru, který lze po čase opět dobít. Při výběru nářadí dáváme přednost raději kvalitním pomůckám, které nám budou dlouhodobě sloužit. Musí být pevné, lehké a padnout dobře do rukou. Výhodné jsou univerzální systémy kvalitních výrobců, kde k jednomu základu můžeme připojovat několik nástrojů s rozdílnou funkcí.
Kontakty: WOLF-Garten, EUROGREEN CZ, s.r.o., náměstí Jiřího 2, 407 56 Jiřetín pod Jedlovou, tel.: 412 375 333, fax: 412 379 131 e-mail: info@wolf-garten.cz , www.WOLF-Garten.cz FISKARS výrobky jsou k dostání ve většině dobře zásobených obchodů se zahradnickými pomůckami za jednotné ceny Werco, s. r. o. – HECHT, Vídeňská 100, 148 00 Praha 4, tel.: 244 910 637, tel./fax: 244 910 901-2, e-mail: werco@werco.cz , www.werco.cz Felco – zastoupení Bohemiaseed, s. r. o., tel.: 296 763 316, e-mail: nachlinger@bohemiaseed.cz , www.bohemiaseed.cz
text: Jiří Prouza foto: autor a archiv firem |
Křehká krása ratanu
|
|
Není divu, že při zařizování právě této místnosti se v posledních desetiletích stále více lidí zajímá o ratanový nábytek.
K jeho největším přednostem patří trvanlivost, snadná údržba a také hřejivý a optimistický vzhled, který vnese do místnosti lehkost, pohodu a vzdušnost.
Kořeny kořenů Ratan nebo také rotang, rotan či rattan má původ v malajštině a je výrazem pro tyč. Tento materiál pochází ze vzdušných kořenů palmy Calamus ratan, rostoucí v některých oblastech Malajsie, Indonésie, Filipín a jižní Číny. Nasekané kořeny se před zpracováním nechávají sušit na slunci, pokud neopadají drobné trny, jimiž jsou kořeny po celé délce porostlé. Neopracovaný ratan se používá hlavně k výrobě zahradního nábytku, protože pevná kůra výrobek dobře chrání před všemi rozmary počasí. Pro využití v interiérech je třeba kůru mechanicky odstranit. Hladké ratanové tyče se potom ohýbají v horkém vzduchu nebo páře do požadovaných tvarů, moří se a lakují — většinou transparentními laky tak, že struktura materiálu prosvítá. Pouze u černého a bílého nábytku bývá struktura překryta. Barevná škála čítá asi 25 barevných odstínů, od jemně pastelových až po syté tóny červené, zelené a hnědé.
Asie versus Evropa Kromě povrchové úpravy rozhoduje o výsledném efektu také čalounění a výběr potahové látky, důležitá je kvalita spojů a provedení omotávek. V Asii se používají převážně hřebíky či šrouby, které se omotávají ratanovými proužky. Ty se však často lámou a způsobují tak uvolnění konstrukce výrobku. V Evropě jsou oblíbenější nábytkářské kolíčky omotané pevnými pásy prosekané kůže, zaručující tak maximální pevnost (důležitou zejména u židlí). Díky své mimořádné pevnosti a pružnosti se dá ratan velmi dobře kombinovat s dalšími materiály – se dřevem, sklem i kovem a také v tomto směru jsou evropští výrobci mistry. K zajištění rovných linií využívají tyčovinu (bočnice postelí), deskovina se používá pro výrobu stolů, vitrín, skříní apod. Originality designu je dosaženo zásluhou evropských firem, spolupracujících s renomovanými architekty a designéry, kteří vtiskují do ojedinělých kolekcí svůj nesmazatelný rukopis. Současný výběr ratanového nábytku na našem trhu je opravdu veliký a umožní nám zařídit si jím nejen obývací pokoj, ale v podstatě celý byt. Získáme tak interiér, schopný plnit vysoké nároky na kvalitu, pohodlí, vzhled i nápadité tvary.
Péče o ratan – ratan pravidelně vysávejte vlasovým kartáčem, který se dostane i do hloubky – nemáte-li potřebný nástavec na vysavač, k odstranění nečistot použijte měkký kartáč – nebojte se vody, ratan se zpracovává za vlhka, takže mu další kontakt s vodou neuškodí – používejte studenou vodu s malou dávkou saponátu – lakované předměty nenamáčejte, pouze otírejte vlhkým hadříkem
Kontakty: HITRA, Čimická 809, Praha 8, tel.: 233 543 991, fax: 233 543 985; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; ROTANG, Velvarská 6, Horoměřice, tel./fax: 220 972 051, 220 970 344, 603 465 545
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Nenucená elegance
|
|
V jedné ze dvoupodlažních vilek bydlí již dva roky mladý pár. Za tu dobu si Bára a Tomáš stačili vytvořit originální čistý styl. Netradičně totiž zkombinovali středomořskou odlehčenost s vnitrozemskou rustikálností. Doplňky sice vybírají společně, ale přesto v interiéru vyniká především citlivá ruka majitelky. Poznáme to podle drobných dekorativních detailů. Suché květiny zavěšené na oknech či ve vázách, ozdobné svícny, vonné svíčky a roztomilé vystavené maličkosti. Útulná vilka zve prostě dál a z každého koutku sálá nenucená elegance.
Interiér, který lahodí oku Projdeme-li úzkou chodbou, která slouží jako předsíň, vstoupíme do prostorného obývacího pokoje laděného do teplých odstínů béžové a hnědé barvy. Vybavení nezapře inspiraci v kontinentálním stylu. Tu navíc ještě podtrhuje pečlivý výběr doplňků, jako jsou proutěná sedátka a stolky.
Místnosti dominuje jednoduchá bílá sedačka s dekorativními polštáři. Doplňuje ji odlehčená kovová verze konferenčního stolku se skleněnou deskou. Ten je sám o sobě estetickým doplňkem. Slečna Bára na něj navíc umístila dřevěnou mísu s ovocem a terakotovou vázu – s černým kovem konstrukce příjemně kontrastují. Velmi nápaditým a funkčním doplňkem je proutěná stolička. Ta může sloužit jako podnožník i jako sedátko. Navíc dodává pokoji středomořskou rozevlátost. Jediným výraznějším prvkem v místnosti je rustikální komoda. Ta však překvapivě do pokoje dokonale zapadá. Navíc slouží jako šikovná skrýš pro nejrůznější osobní předměty. Majitelé neponechali náhodě ani osvětlení. Preferují tlumené světlo, které koresponduje s celkově jemným stylem interiéru. Rozhodli se tedy pro papírová stínidla v podobě lampionů. Díky nim pokoj večer získává intimní atmosféru.
Průzračná jemnost Smysl pro stylovou čistotu je patrný i v druhém patře vilky. Vstoupíme-li do ložnice, upoutá nás harmonií barev i doplňků.
V centrální části místnosti stojí postel z přírodního dřeva. Noční stolky, skříně i koberec jsou laděny do jasně bílé či odstínu slonové kosti. Stejně tak jako decentní ložní prádlo z přírodních materiálů. Ložnice díky tomu působí velmi svěže. Jediným výrazným doplňkem ložnice je proutěný koš na prádlo. I ten však barevně koresponduje s deskami nočních stolků v barvě přírodního dřeva. V těsné blízkosti pokoje se nachází malá koupelna. Díky střešnímu oknu je tu po celý rok dostatek světla. I zde paní domu projevila smysl pro detail, když na původně strohou skleněnou poličku zavěsila svazeček suchých růží.
Zcela nový rozměr Mladí majitelé vilky pochopili, že není nutné investovat do finančně náročných doplňků, aby se vzdušný prostor stal útulným. Mnohdy pomohou i šikovné ruce a přirozený cit. Odměnou je neopakovatelný „živý“ interiér, pravý opak katalogové sterilnosti. Je například škoda zbavovat se pugetu růží, které začínají odkvétat. Slečna Bára se netají ani zálibou v terakotových květináčích a dekorativních vázách. Ty postavila volně do prostoru a ozdobila je suchými květinami a travinami. Vkusný detail pro teplé letní večery vykouzlila i pomocí prostého kovového stojacího svícnu. Rustikální styl lze však vyčarovat i díky starým proutěným košíkům. Do nich lze případně naaranžovat suché růže. Právě tyto zdánlivé maličkosti dávají prostoru zcela nový rozměr. Bez větší finanční újmy se domov rázem stane vřelejším a útulnějším.
text: Klára Bobková foto: Lubomír Fuxa |
Nenápadně nápadná
|
|
Italský výrobce firma CESAR charakterizuje model Silvia jako „mix moderny s klasikou“, tedy kuchyň, která v sobě má prvky klasické kuchyně, ale svým celkovým designem je prezentovaná především jako kuchyň moderní. Na první pohled vás možná neohromí, ale podíváte-li se pozorně a prozkoumáte-li všechny viditelné detaily, zaručeně si vás získá. Její krása spočívá totiž v jednoduchosti.
Materiály Dominantním prvkem je pásek z masivního dřeva, který lemuje horní nebo dolní hranu čelních ploch dvířek a zásuvek. V pásku jsou umístěné úchytky z téhož dřeva v kombinaci s lesklým hliníkem. Podle barvy laminátu můžete pak zvolit pásek v bukovém provedení, dále třešňovém nebo ořechovém. Totéž platí o úchytkách. Dvířka jsou z vertikálně postformovaného laminátu na voděodolné dřevotřískové desce 18 mm silné, z jedné strany ukončené masivním páskem, z druhé ABS hranou. V nabídce jsou barvy: dezén dřeva buku, třešně, ořechu, bílá, slonová kost, šedá cord, žlutá, alabastr, baltská modř, hliníková šedá. Korpusy jsou laminátové v provedení buk, třešeň, ořech, bílá, šedá cord, šedá hliník. Sokly můžete mít ve výškách a provedeních: výška 12 a 15 cm (buk, třešeň, ořech, matný hliník), 12, 15, 18 cm (lesklý hliník). Rámečky prosklených dvířek se vyrábějí z masivního buku, třešně a ořechu. Výplň tvoří temperované matné sklo.
Užitečné detaily Kuchyň by nebyla kuchyní, kdyby nebyla vybavena několika drobnostmi, které jsou nejen pěkné na pohled, ale práci v kuchyni podstatně usnadní. Jedním z takových prvků je multifunkční kanál. Najdete ho v zadní části pracovní desky a většinou se rozprostírá po celé její délce. Co všechno bude obsahovat, záleží jen na vás a vaší objednávce. Může to být zásobník na nože a prkénka, nádoba na příbory, v blízkosti dřezu odkapávací misky na potraviny, za varnou deskou odkládací plocha na horké hrnce atd. Nejrůznější náčiní může být přehledně zavěšené na hliníkové tyči, která je upevněná na zádech kuchyně. Pořádek v zásuvkách vám pohlídají libovolně sestavitelné pořadače. Ve skříňce nad dřezem je ukrytý odkapávač na nádobí.
Další pomocníci Moderní kuchyň by měla být vybavena špičkovými elektrospotřebiči. Pro model Silvia bude nejvhodnější zvolit spotřebiče vestavné, v hliníkovém nebo nerezovém provedení. Také dřez a kvalitní baterie jsou nedílnou součástí kuchyně. Pro pohodlnou práci je nejlépe vybrat v tomto případě nerezový dřez s velkou odkapávací plochou a přídavnou miskou sloužící k čištění potravin. Nezapomínejte na dostatečné osvětlení pracovní desky. O světlo nad varnou deskou se postará odsavač, ostatní prostor osvětlují drobná halogenová světla zabudovaná do spodní části horních skříněk.
Kontakty: CESAR, Ruská 1343, Praha 10, tel./fax: 272 731 647,
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
