Blog

Investor zná dobře současné české stavebnictví a tak dlouze přemítal o tom, v jakém stylu by vilu chtěl postavit. Po dohodě s architektem Petrem Fuchsem se rozhodl pro dům inspirovaný funkcionalismem. Náplň domu dost striktně vymezil: rodina by měla žít v jednom velkém společenském prostoru a nepotkávat se jenom na chodbě. Proto chodby zcela vymizely. Návrh je založen na tradiční důsledné vazbě horizontálního přízemí a vertikálně řazených půlpater.

Neofunkcionalistická vila nabízí dostatek prostoru. Užitná plocha v prvním i v druhém patře má 120 m², úložné prostory má také podkroví. Dům je částečně podsklepený (70 m²), garáž (40 m²) stojí stranou.

Ze stavebního pohledu převažuje betonová konstrukce – veškeré nosné prvky a výplňové zdi jsou z porothermu. Dřevěná okna budou časem opatřena žaluziemi. K okolí se dům obrací světle modrou křemičitou omítkou.

Scénická psychologie

Horizontální a vertikální dynamiky architekt docílil tím, že dům proložil zdí, která je záměrně vedena mírně diagonálně přes celý objekt. Diagonále je podřízeno i ostění oken: jedno je vždy mírně otevřené, takže budí otázku, zda jde o úmysl. Další zvláštností je, že vždy jedna stěna není pravoúhlá. Střídání s pravými úhly dodává domu jeho dynamiku.

Návštěvník vstoupí do domu hlavním vchodem a ocitá se v poměrně širokém prostoru, po jehož pravé straně jsou vestavěné šatní skříně. Právě tato stěna je šikmá, zužuje se a její pomyslná špička končí v krbu v obývacím pokoji, do něhož je vidět prosklenými dveřmi.

Zužující se prostor sevře diváka právě proto, aby jej v pravý okamžik uvolnil a vyvedl vysokým prosvětleným schodištěm na galerii a do patra.

Obyvatel v soukromí i jako účastník dění

Pokud jde o vnitřní uspořádání, hned za vstupem se nachází hostinský pokoj. Dál je rodinný dům řazen tak, že je tam jídelna, uprostřed kuchyň se spíží, vzadu obývací pokoj s vloženou galerií, na níž je knihovna, kde člověk najde klid a soukromí, ale zároveň může vnímat, co se dole děje. Ani žena není v kuchyni zvukově oddělena od pokoje.

V prvním patře je program jasný: ložnice – jedna rodičů a dvě dětí. Jsou propojeny sprchami a k dispozici je ještě jedna velká společná koupelna s kruhovou vanou, oddělená od chodby sklem.

O patro výš se vstoupí do proskleného prostoru, který funguje jako samostatný ateliér. Venku před ním najdeme terasu na úrovni parapetu, která ale není pochozí, zato nabízí pohled do zeleně. Z ložnice se probuzený spáč může kochat pohledem na květiny.

Na střeše pracuje vítr

Na ploché střeše, která bude částečně zelená, je umístěn kruhový segment z tahokovu a v něm je nainstalováno vzduchové čerpadlo. S jeho pomocí by se dům měl přihřívat a chladit. Jeho podstatou je velký větrník o průměru jeden a půl metru. Velikost vrtule má svůj smysl: točí se pomalu, takže elektromotor nedělá hluk. Jeho ohrádka se natáčí podle slunce: má-li dovnitř vpouštět studený vzduch, musí být zařízení zastíněno před slunečními paprsky, v zimě provoz vyžaduje opak. Segment nepůsobí cizorodě, naopak tvarově doplňuje dům.

Názor architekta Akad. arch. Petr Fuchs

Vila je výsledkem mého dlouhodobého dialogu s klientem. Forma, kterou jsem někdy až těžce hledal a hájil během stavby, často ustoupila do pozadí a investor se stal mnohdy spoluautorem v kladném i záporném slova smyslu. V našem případě se ovšem jedná o klienta poučeného, který se jako stavař léta setkával se stavební praxí a hledal přesně cíl. Vyšel z mého jména a s poukazem na mého slavnějšího brněnského funkcionalistického jmenovce hledal funkci. Zadání znělo: moderní dům bez příkras. Nejedná se však o nápodobu forem z 30. let, ale o dynamické propojení funkce, interiéru a exteriéru. Dům má zvláštní půdorys. Byli jsme omezeni pozemkem, který je poměrně malý, na větší rozkročení tam nebylo místo. Z toho jsem vycházel, ale abych získal horizontální a vertikální dynamiku, proložil jsem dům zdí, která vede schválně mírně diagonálně přes celý objekt, a to mě začalo vzrušovat. Nerovnoměrnost vnitřních zdí je způsobena mírně prodlouženou šatní příčkou. Šikmost určuje různou hloubku jednotlivých místností, jejichž jedna stěna vždy není pravoúhlá. Je tak odlišen prostor s různým funkčním využitím. Většina nábytkových celků bude pevně spojena se stavbou, neboť tam, kde bydlí nábytek, nemůže bydlet člověk.

Kontakty:

AGS Astra, Na Astře 2445, Žatec,

tel.: 415 726 114, fax: 415 726 120;

FUX TEAM, Evropská 12,  Praha 6,

tel.: 224 319 659, 777 053 043;

BOSCH DACH, Geologická 994, Praha 5,

tel.: 602 344 430, 251 811 220;

PH INTERIER, nám. Osvoboditelů 69, Praha 5,

tel.: 602 724 369, 257 810 692

text: Hana Profousová

foto: Oto Pajer
zdroj: Moderní byt 6/2003

Když se mladí manželé rozhodli kupovat starší byt, vybírali ho už s tím vědomím, že ho zrekonstruují. Chtěli, aby první společné bydlení odpovídalo jejich nárokům a životnímu stylu. Asi půl roku sledovali nabídku realitních kanceláří a za tu dobu spoustu bytů prošli a také odřekli. Věděli, že prostor, kde je bytové jádro umístěné uprostřed bytu a jednotlivé místnosti jsou nasázené jako vejce okolo, těžko změní. I při nejlepší vůli by nová dispozice stále vycházela z původního řešení, protože odpady a přívod vody v celém domě je třeba respektovat.

Panelový dům, kam se později také nastěhovali, je zaujal okamžitě. Objekt stál v zeleni, blízko chráněné krajinné oblasti a samotný byt o 65 m2 měl solidní dispozici, protože se s ní dalo ještě „pracovat“. Kladné body získal i svou polohou orien- tovanou na jihozápad, protože je přes celý den krásně prosvětlen denním světlem. Velmi příjemným zjištěním byla i vyzděná koupelna o velikosti 170 x 200 cm.

Příčky nemají šanci

Původní byt 3 + 1 noví majitelé přesto zrenovovali a přebudovali na opticky prostornější 3 + kk. Především zbourali příčku mezi malou kuchyní s oknem a navazující místností. Paní domu si přála mít moderní otevřenou kuchyň, která plynule přechází v obývací pokoj. Stavební úpravou vznikl volný centrální prostor, kde se dobře konverzuje s přáteli a přitom se vaří pochoutky.

Dalším nápadem, který celý byt vyšvihl nad obvyklé řešení v paneláku, bylo vybourání úzké příčky, do níž byly vsazeny dveře se zárubněmi. Otevřený prostor až ke stropu přirozeně spojil i obývací pokoj s chodbou a byt se už podruhé „zvětšil“ a zároveň s tím i prosvětlil. Projektant, který celou rekonstrukci řídil,  přišel i na další báječný tip: částečně zkosit pod menším úhlem stěnu v obývacím pokoji, která navazuje na vybouranou příčku s dveřmi. Obývací pokoj se teď doslova otevírá před každým, kdo do něj vchází, a naopak je z něj vidět i „za roh“.

Posledním stavebním zásahem v panelovém bytě bylo vybourání původního vstupu do koupelny a posunutí dveřního křídla směrem doleva. Tato kosmetická záležitost měla své důvody: majitelé už předem vypracovali se studiem návrh na novou vizáž koupelny a vybrali si přitom atypicky zkosenou vanu, která by při stávajícím půdorysu bránila volnému vstupu. Zkrátka pokud by dveře neposunuli, mohli by skákat rovnou šipku do vany.

Koupelnou to začalo

Každý, kdo se chystá na kompletní rekonstrukci panelového bytu, logicky dojde k tomu, že je třeba začít koupelnou. Vybourání umakartového jádra, vyzdění nového prostoru lehkými pórobetonovými tvárnicemi, obkladačské a dlaždičské práce, to jsou hrubé stavební zásahy, při kterých je všude okolo spousta prachu a špíny. Až po renovaci koupelny a případném bourání příček můžeme položit podlahy a teprve na ně nechat namontovat krásnou kuchyňskou sestavu.

Koupelna v tomto bytě už byla sice zděná, ale přesto doznala proměny k lepšímu. Vyměnila se stará litinová vana za akrylátovou s vytvarovaným sedátkem a nová vana se přesunula k delší stěně. Na protilehlé straně si majitelé nechali od  truhláře vyrobit na míru masivní bukovou desku, do které zapustili nerezové umyvadlo. Ladně vytvarovaná deska  slouží i k odkládání kosmetických přípravků, pod ní se hezky schovala pračka. Koupelna má samozřejmě i nové obklady s dlažbou, celá je nasvícená pěti otočnými bodovkami, které jsou zapuštěné v sádrokartonovém podhledu.

Světlo a barva

Podlaha je v celém bytě jednotná, zvítězil plovoucí laminát v dezénu buk.  Shodná krytina bez přechodových prahů tak opět vyvolává pocit  prostornosti. Obrazně řečeno stejnou designovou linku drží i dveřní křídla. Málokdo si uvědomuje, že dveře zabírají poměrně slušnou plochu v místnosti a jejich vzhled pak určuje, zda se nám v pokoji líbí či nikoliv. Standardní bílé panelákové dveře s kovovou zárubní a umělou černou klikou mnoho parády nenadělají. A tak jsou všechna dveřní křídla v rekonstruovaném bytě buková, stejně jako zárubně. Dveře, které vedou přímo na chodbu, mají navíc vsazené mléčné sklo, které propouští do tmavého prostoru tlumené denní světlo.

Inspirativním nápadem je i sádrokartonový podhled, jenž vede z chodby až do obývacího pokoje, kde končí před stěnou s fotogalerií. Zabudovaná řada halogenových bodovek pak dostatečně nasvětluje chodbu i jednotlivé zarámované obrázky.

Slabinou bytů menších rozměrů bývají úložné prostory. Majitelé to však vyřešili šalamounsky. Protože mají rádi nábytkové solitéry a nikoliv skříně přecpané věcmi, instalovali v chodbě podél celé stěny na míru zhotovenou vestavěnou šatní skříň. Pojme všechno šatstvo i úklidové prostředky. Skříň i přes svoji objemnost nevypadá robustně, bílá barva s velkými zrcadly opět prosvětluje a opticky zvětšuje celý prostor. Sportovní náčiní a kufry včetně botníku se vešly bez problémů do komory s policemi namontovanými až po strop.

Kromě hry umělého světla a triků na optické zvětšení bytu se majitelé snažili tvůrčím způsobem  pracovat i s barvou. V prostoru, kde přechází kuchyň v obývací pokoj, vymalovali stěny do smetanového tónu, který má i sedací souprava. Nábytek je pak většinou mořen do červenavého odstínu třešně, vrchní deska jídelního stolu je dokonce z temně zeleného satinovaného skla. Pracovna s tmavě modrou sedačkou má stěny natónované do olivové zeleně a ložnice je zalita v teplém odstínu oranžové barvy.

Kontakty:

NÁBYTEK ŘÍHA, Sokolovská 175, Praha 9,

tel./fax: 266 310 147;

KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2,

tel./fax: 222 032 547;

NATUZZI, Řásnovka 12, Praha 1,

tel.: 224 826 811, fax: 224 826 645;

NO+BL, Skorkovská 1511, Praha 9,

tel.: 281 915 802

text: Kateřina Ondrášová

foto: Robert Virt
zdroj: Moderní byt 6/2003