|
|
„Mohla bych bydlet i ve stanu” To prohlásila hned na počátku našeho putování po pražských obchodech s nábytkem. „Ale právě teď mám byt, o jakém jsem snila – v domě kousek od Národního divadla, s vysokými stropy a dveřmi, s velkými atypicky řešenými místnostmi a představte si tu náhodu, postavil ho známý secesní architekt Osvald Polívka.
Další Polívka v mém životě, to už je prst osudu, na který já dám. Právě si ho postupně zařizujeme a možná vás zklamu, ale já mám ráda protiklady: staré věci, které už něco pamatují, a vedle toho dobře sladěný moderní nábytek. Chce to odvahu i cit. Nesnáším jen reminiscence na padesátá léta, jak jsou právě teď v módě, tohle období si moc nerada připomínám, i kdyby to bylo jenom ve tvaru skříně. Dlouho jsem neměla vlastní pokoj Ani doma, ani na koleji, a když jsem nastoupila k divadlu, bylo to ještě horší. Spávali jsme ve spacácích v herecké šatně na podlaze, občas u někoho, kdo na tom byl líp. Z Paříže jsem brzy přesídlila se svým tehdejším mužem do Sydney a tam jsem konečně měla byt pro sebe, tedy pro nás tři, protože do Austrálie jsem přijela s ani ne půlroční dcerou.
Získali jsme malý domek v okrajové čtvrti Sydney, kde jsme bydleli několik let, a pak jsme přesídlili blíž k centru, protože každodenní dojíždění do divadla bylo hrozně únavné. Pokud se týká bydlení, rozmazlovaná jsem nikdy nebyla.
Australané, alespoň ti, které jsem poznala já, si s bydlením moc starostí nedělají. Umělecké povahy si vytvoří interiér zcela podle svého gusta, třeba ze starých věcí, které někde posbírají, hlavně že k nim mají osobní vztah. Náš australský byt byl zařízený podobně, starožitnosti se v něm dobře snášely s účelovými kusy, bez kterých se člověk neobejde.
Barvy mi dělají dobře Mám je ráda kolem sebe, ale na sobě jich moc mít nemusím. Nejvíc se mi líbí přírodní základ, který pak oživí vhodné odstíny. Preferuji dřevo, ale nemám žádného favorita, pokud se týká druhu. Prostě je mi dobře, když jsem obklopená teplými materiály. Pokud se týká osvětlení, vyhovuje mi nasvícení jednotlivých koutů či pracovišť, centrální osvětlení mít nemusím.
Tam, kde se odehrává moje soukromí, potřebuji mít kolem sebe vyváženost a soulad, ale v prostorách, jako je přijímací místnost nebo reprezentační pracovna, by se mi líbily i předměty, které jsou dominantní a přitahují na sebe pozornost. Jinak ale od nábytku žádám, aby mi sloužil a dělal mi dobře, to znamená, že vyžaduji příjemné pohodlí. A myslím, že si takové zařízení umím vybrat.“
To se pak skutečně ukázalo, když jsme spolu navštívily několik pražských showroomů, kde Dáša Bláhová ukazovala prstíkem, co by se jí líbilo. A nebyla by to ona, kdyby si přitom nedopřála malou hereckou etudu. Byla to tak trochu rozcvička na odpolední vyučování na FAMU, kde učí v anglických kurzech herectví.
Večer toho dne ji čekalo v Nosticově divadle v Praze nad Čertovkou ještě představení světového hitu americké autorky Eve Ensler pod provokujícím názvem Vagina monology. Spolu se dvěma dalšími kolegyněmi – Annou Polívkovou a Míšou Sajlerovou – v něm sugestivně předvádí z větší části autentické monology žen různého stáří a z různých částí světa o tom, jak cítí své ženství. Už jen proto jsem s touto nekonvenční herečkou zařizovala její fiktivní byt moc ráda.
Kontakty: tel./fax: 224 947 620, 224 947 622; tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; tel.: 482 710 418; tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021, Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Bea Fleissigová foto: Robert Virt zdroj: Moderní byt 6/2003 |
Blog
Rondo sériové vejce
|
|
V roce 1968 vyvolal nadšení překvapených návštěvníků basilejského výstaviště MUBA bílý elipsovitý útvar, na první pohled připomínající obrovské vejce. Kolos o průměru 8,5 metru stál 4 metry nad zemí, rozkročen na tenkých železných „nožkách“ a po obvodu jej lemovala vypouklá panoramatická okna. Počáteční pochybnosti o pozemském původu bizarního útvaru rozptýlilo zjištění, že při důkladnějším pohledu lze objekt jednoznačně identifikovat jako dům, který navíc ani trochu nelétá.
Bratři v UFO Experimentální prototyp „domu budoucnosti“ byl první realizací sourozenecké dvojice architektů Angela a Donata Casoniových. Mladí Švýcaři začali na svém experimentálním projektu pracovat už v roce 1965. Po třech letech intenzivní práce představili veřejnosti svou ideu malého kompaktního domu určeného pro rekreační účely, který by ale bylo možno využít i jako bungalov v motelu, kancelář, butik nebo třeba jako informační centrum. A co má tento v jádru prozaický záměr společného s vědeckou fantastikou? Odpověď na tuto otázku architekt Angelo Casoni nechává s povzneseným úsměvem mlčky odplynout. Šalebný záblesk v jeho očích však prozrazuje, že alespoň v jeho případě fascinace science fiction určitou roli hrála.
Skládací dům Autoři projektovali Rondo jako stavebnici skládající se ze sériově vyráběných prefabrikátů, z nichž by bylo možné během několika dnů dům postavit a okamžitě se do něj nastěhovat. Základní verze bez interiérů a dělicích příček měla stát kolem 33 000 německých marek, což dnes představuje sumu zhruba 535 000 Kč. Za plně vybavenou variantu Ronda by zákazník zaplatil asi 795 000 korun. Je zajímavé, že nešlo primárně o levné či sociální bydlení, bratři Casoniové počítali i s požadavky na luxusní výbavu variabilního interiéru.
Vstup do útrob Ronda umožňovalo točité schodiště ze železa, ústící do vchodu na severní straně domu. Vnější konstrukci Ronda, zesílenou dvojí vrstvou laminátu typu fibre glass, tvořily dvě do sebe vsazené skořepiny, jejichž jádro bylo vyplněno polyuretanovou pěnou. Tenounké, šesticentimetrové stěně zaručovalo soudržnost a stabilitu stejnoměrné zakřivení pláště.
Celková vnitřní dispozice Ronda o užitné ploše 50 m2 se skládala z obývacího pokoje s kuchyňským koutem a jídelnou, pokoje pro dvě děti a sprchového koutu s toaletou. Stolitrový bojler dokázal zásobovat horkou vodou čtyřčlennou rodinu. V podlaze bylo zabudováno elektrické topení a na přání bylo možno nainstalovat i klimatizaci. V kuchyni a v koupelně pracovalo výkonné ventilační odvětrávání, které ústilo na střechu.
Dětské nemoci Rondo mělo velmi dobré izolační vlastnosti. Snad až příliš dobré. V zimě bylo sice možné objekt vyhřál za pár minut, ale v letních měsících ztěžoval pobyt v domě sluncem prohřátý vzduch, který se koncentroval uvnitř stavby, jejíž neprostupnou skořepinu bylo obtížné odvětrat. „Šlo o dobový technický nedostatek, který by se zakrátko vyřešil použitím nových materiálů,“ vysvětluje jakoby na omluvu Angelo Casoni.
Překážkou sériové produkce Ronda byl i toxický polyester typu Crystic 323 a Crystic Gelcoat, tvořící skořepinu domu. Jeho použití zapovídaly už tehdejší požární předpisy. „Dnešní materiály by tento problém vyřešily, ale stavba by neprošla pro změnu z urbanistického hlediska,“ míní Dante.
Ztracené ideály Osazení Ronda bylo v tehdejších propagačních materiálech zakresleno do těch nejatraktivnějších prostředí. Charakteristický tvar domu čněl ze zalesněných svahů, lemoval mořské pláže a jezerní zátoky. Na stránkách prospektů kontrastují obliny Ronda s horskými štíty, jinde se vznáší nad hladinou jezera jako jakýsi ostrůvek, k němuž se místo autem jezdí motorovým člunem. Tvůrci však šli ještě dál. V jejich představách vyrůstala celá sídliště Rond, jejichž jednotlivé buňky se nad sebou modulárně vypínaly do výše mrakodrapů, takže vypadaly jako obrovské kukuřičné klasy gargantuovských parametrů.
Nápady architektů však bohužel zůstaly pouze na papíře. „Náš záměr sice budil obrovské nadšení veřejnosti, ale kdykoli se začalo uvažovat o konkrétní realizaci, stáhli se investoři většinou zpět,“ komentuje historii Ronda Angelo Casoni. „Nezdar našeho projektu zapříčinila neúspěšná jednání s japonskými a německými investory, stejně jako ropná krize, během níž se ceny umělých hmot vyšplhaly do neúměrné výše.“
Rondo žije Rondo se tedy přese všechno úsilí a snahu jeho autorů nepodařilo prosadit. Více než osm rozpracovaných prototypů se nikdy nedočkalo realizace. Zachoval se pouze jediný exemplář v německém Freiburgu. „Dům-vejce“ tam dodnes slouží jako extravagantní sídlo jisté společnosti.
Pokládat projekt Ronda za uzavřenou kapitolu náležející pouze do říše legend by však byl zásadní omyl. O nadčasovosti vize levného, snadno dostupného a přitom zajímavého bydlení svědčí mimo jiné i ovace, které pozoruhodný projekt Ronda sklízel během nedávné retrospektivní výstavy v Paříži.
vyrůstali ale v německém prostředí Basileje. Studium architektury na Eidgenössische Technische Hochschule Zürich absolvovali v letech 1962–1967. Jejich současné realizace zahrnují projekty sociálních, ale i luxusních bytů, návrhy interiérů kancelářských prostor, celkové rekonstrukce budov i projekty rodinných domů v Basileji a Luganu.
Windrose Další známou stavbu bratří Casoniových viděl každý, kdo někdy jel po dálnici A5 od Frankfurtu směrem do Itálie. Dálniční nákupní přemostění Windrose v obci Pratteln u Basileje prostě nelze přehlédnout. Jeho okrově žlutá fasáda a oválně vystouplé průzory oken tvoří dominantu zdejší krajiny. Raststätte Windrose některými prvky připomíná Rondo – betonový skelet je kupříkladu vybaven velmi podobnou skořepinou, vyrobenou ovšem z materiálů novější generace. Stavba byla dokončena v roce 1978 a architekti Angelo a Dante Casoniovi v ní vidí osobní uzavření stále ještě pulzujícího tématu Ronda.
Kontakt Casoni & Casoni, Wettsteinallee 141, CH 4058 Basel, e-mail: info@casoni.ch, www.casoni.ch
text: Bobby W. von Sterndoff foto: archiv firmy Casoni & Casoni, Bohuslav Wurm a autor |
Správný výběr
|
|
Pro všechny činnosti v kuchyni je velice důležité správné rozmístění pracovních ploch včetně dřezu. Ten používáme nejen k mytí nádobí, ale i k čištění a omývání zeleniny, masa, slévání vody z brambor či proplachování těstovin. Současné kuchyňské dřezy oproti původním jsou již vybaveny řadou novinek, které nám ulehčují práci. Je důležité se při výběru zaměřit na to, jak výrobek splňuje požadavky na funkci, údržbu, materiálové provedení, jak jsou konstruovány odtoky a přepady a v neposlední řadě posoudit i design. Funkce Při výběru dřezu bychom měli uvážit, k jakému účelu bude používán. Zda bude sloužit k mytí veškerého nádobí nebo jen těch kusů, které nedáváme do myčky, či zda budeme využívat jeho plochu i pro zpracování zeleniny, masa apod. K těmto účelům slouží různě tvarované odkapávací plochy, krájecí prkénka, ukládací koše na nádobí či síta. Další inovací jsou vestavěné šachty pro vhazování kuchyňského odpadu přímo do koše. Důležitá je i hloubka dřezu, která by měla být taková, aby při použití voda nestříkala na linku a podlahu, tj. zpravidla mezi 19 až 25 cm. Správná výška jeho umístění zaručuje i ideální postoj při mytí nádobí tak, aby nás nebolela záda a nohy. Měl by být vždy o něco výš než pracovní plocha kuchyňské linky. Ideální výšku stanovíme tak, že se postavíme ke dřezu, volně spustíme ruce, a aniž bychom se předkláněli, bez problémů dosáhneme na jeho dno.
Odtoky a přepady Odtok z dřezu by měl být o průměru 3,5 palce (92 mm) a vybavený sítkovým uzávěrem. Na tento typ lze nainstalovat drtič kuchyňských odpadků likvidující organický odpad. Pro náročnější zákazníky jsou vyráběny dřezy s přídavným vybavením, jako je odkapávací plocha s vlastním odpadem, automatická výpusť ovládající otvírání a zavírání odtoku, či dávkovač čisticích prostředků. Je vhodné, aby byl dřez opatřen přepadem, který zabrání přelití vody a následným škodám.
Materiál Stejně tak jako v módě objevují se i v kuchyních nové materiály. Ještě nedávno jsme běžně používali pouze dřezy smaltované a nerezové a považovali je za vrchol pokroku. Výrobci nezaháleli a uvedli na trh dřezy z umělého kamene v atraktivních barvách a různém designu, které vynikají svou trvanlivostí, pevností, odolností vůči vysokým teplotám, nárazům a chemikáliím používaným v kuchyni, stálobarevností a otěruvzdorností. Tento materiál je většinou vyroben ze směsi 80 % přírodní žuly a 20 % akrylátové pryskyřice, čímž zajišťuje mimořádnou odolnost proti mechanickému poškození. U nás lze tyto dřezy koupit pod různým obchodním označením firem BLANCO/silgranit, SCHOCK/cristalite-granite, FRANKE/fragranit atd. Jako novinka na našem trhu se letos představí nové modely dřezů řady BLANCOAXIA, které jsou vyrobeny z materiálu silgranit puraDur, vyvinutého firmou BLANCO. Jejich předností je voduodpuzující látka obsažená přímo v materiálu, což podstatně snižuje usazování nečistot a vodního kamene. Nejedná se tedy o povrchovou úpravu, která by podléhala opotřebení.
Design V současné nabídce kuchyňských dřezů si můžeme vybrat z různých typů, barev a tvarů. Součástí mnohých je i moderní doplňkové příslušenství jako krájecí prkénka, síta, ukládací koše na nádobí, automatické výpusti atd.
Existuje několik možností, jak zakomponovat dřez do kuchyňské linky. Lze ho zabudovat do roviny s deskou nebo pod desku, a to jak shora, tak i zespodu, nebo může být ve formě modulu, který tvoří kompaktní celek s nerezovou deskou. Důležitým doplňkem jsou i kuchyňské baterie, které lze umístit kdekoli díky možnosti zasouvání nebo povytažení a odložení do dřezu.
Údržba Při výběru dřezu bychom měli klást důraz na jeho snadnou údržbu. Nejsou vhodné hluboké profily a drážky, které nám znesnadňují čištění. U nerezových dřezů může častým používáním dojít ke ztrátě lesku a mohou se na nich objevit škrábance. U granitových dřezů nečistoty ulpívají na povrchu jen lehce, a proto je čištění snadnější a rychlejší. Díky vysoké tvrdosti nehrozí poškození při pádu nádobí a lze je čistit běžnými kuchyňskými čistidly včetně písků. Odolávají teplotě až 230°C a neponičí je ani drastické čisticí látky používané v kuchyních. Při rozhodování, jaký typ dřezu zvolit k naší kuchyňské lince, bychom měli dát přednost hlavně funkčnosti a kvalitě a v tomto ohledu rozhodně nešetřit. Tato investice se nám mnohonásobně vrátí v naší spokojenosti při každodenní práci v kuchyni.
Jak správně zvolit dřez (vypracováno firmou BLANCO) – Pokud to velikost kuchyně dovolí, měli bychom si dopřát dřez alespoň o šířce 60 cm. – Dřez může být vybaven excentrickým ovládáním, jímž vypustíte vodu otočením knoflíku. – K dřezu je ideální baterie s výsuvnou sprchou, kterou dosáhneme do všech koutů dřezu. – Myjeme-li ve dřezu nádobí, přijde vhod druhá výlevka. – K zpracování zeleniny může být přizpůsoben i dřez. Výhodná je krájecí deska tvarem odpovídající dřezu. – Při volbě velikosti dřezu myslete na to, jak velké kusy nádobí v něm budete mýt. – Dřezy firmy BLANCO lze kombinovat s několika variantami systému třídění odpadu. – Dřez lze umístit i pod okno, pokud je vybaven vhodnou baterií. – Kdo šetří každý pohyb, může začít systémem Blanco select-box. Po odklopení víčka padají odpadky šachtou rovnou do koše. – Nerez je materiál klasický a nadčasový, silgranit je materiál současnosti a budoucnosti – tvrdost mu dodává 80 % drceného křemene, tepelná odolnost je 230 °C.
Možnosti zabudování dřezu (vypracováno firmou BLANCO) – Zabudování nerezového dřezu do roviny s deskou zespodu, – zabudování nerezového dřezu do roviny s deskou shora, – zabudování pod desku shora, – zabudování pod desku zespoda, – dřez ve formě modulu (je součástí nerezové desky).
Kontakty: ALVEUS, areál ETA, Jablunkov, tel./fax: 558 359 750; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498; TEKA, Košinova 66, Brno, tel.: 549 210 478
text: Renata Raušerová foto: archiv |
Slušivý kabátek pro vanu
|
|
Kdy pomůže panel Nejjednodušším a zřejmě i nejpraktičtějším řešením bude pořídit si vanu, ke které se prodává i krycí akrylátový panel. Co se týká tvarů těchto panelů, základní a také nejlevnější jsou panely k rovným vanám, a to přední, rohový oboustranný i panel kryjící vanu ze tří stran. Existují i samostatně stojící vany, celé obložené panelem. Rohové vany nejrůznějších tvarů mohou být opatřené předním krycím panelem, který přesně kopíruje křivky vany. I jednoduché akrylátové panely mohou mít plochu ozdobně tvarovanou. Základní barvou je bílá, některé firmy nabízejí v téže ceně i pergamon, ale jiné barvy za stoprocentní příplatek (RIHO). Ceny panelů začínají cca na 1 800 Kč. Některé masážní vany mívají pro zvýšení efektu přední stěnu opatřenou panelem s průhledným plexisklovým okénkem.
Věrné obkládačky Asi nejznámější možností je vanu obezdít a obložit keramickými obkládačkami. I tuto va-riantu lze však povýšit na záležitost zajímavou a oku lahodící. Nehodláte-li utrácet za drahé obkládačky, stačí přikoupit několik zajímavě dekorovaných kusů, případně prostor rozčlenit pěknou listelou. Máte-li v koupelně víc místa, vanu můžete obezdít ze všech stran a nechat ji stát v prostoru. Koupelnu také zajímavě rozčlení vana částečně obezděná a částí vyčnívající do prostoru. V menší místnosti můžete vanu postavit na stupínek, pak vyniknou i méně zajímavé obkládačky. Módním a velmi vyhledávaným prvkem je keramická mozaika. Díky ní můžete z obkladu vany vytvořit opravdové „umělecké dílo“.
Držte se při zemi Velmi efektním řešením je zapustit vanu do podlahy. Tento způsob je však podmíněn velkým prostorem, jinak se kýžený efekt nedostaví. Navíc, pokud byste se do tohoto experimentu pustili v malé koupelně, lehce se vám stane, že v nestřeženém okamžiku vanu přehlédnete, zakopnete o okraj a můžete do ní i spadnout. Tento způsob se hodí do koupelny, která svým způsobem užívání slouží spíše jako relaxační místnost a k nejnutnější hygieně je v domě ještě jedna koupelna. Se zapuštěnou vanou je však třeba počítat už při stavbě domu. Je třeba si uvědomit, že vana bude muset být celou hloubkou zabudovaná v podlaze, takže bude nejvhodnější umístit ji do přízemní koupelny, stropy většinou nebývají tak silné, aby se tam vešla celá hloubka vany. Je třeba brát zřetel i na to, jakou nosnost bude mít vana plná vody, tu by strop nemusel unést.
Něco navíc Majitelé luxusních koupelen či milovníci všeho netradičního budou nejspíš vyhledávat jiné originálnější řešení, než jsou keramické obkládačky nebo akrylátový panel. Vanu lze obložit prakticky čímkoliv. Cenově náročnějším obkladem jsou desky z přírodního kamene (např. žuly nebo mramoru). Kámen působí majestátně a v leštěné úpravě opravdu luxusně. Zpravidla se jím obkládá i prostor v nejbližším okolí vany. Je-li kámen ponechán v surové (tedy neleštěné) podobě, bude se hodit do koupelny zařízené ve venkovském stylu. Jakýkoliv atypický tvar obkladu vany si můžete nechat zhotovit z některého z umělých kamenů (corianu, varicoru, kerrocku…). Výhodou těchto materiálů je dobrá tvarovatelnost, napojování dílů beze spár, nenasákavost, nenáročná údržba, výběr ze široké škály barev a snadná opravitelnost. Levnou a leckdy velmi efektní variantou může být obyčejná omítka ošetřená speciální voděodolnou akrylátovou barvou.
Obzvlášť zajímavě bude vypadat omítka, na jejímž povrchu vytvoříte pomocí speciální škrabky nejrůznější efekty. K venkovskému stylu by se mohla hlásit vana obložená šamotovými cihlami, které je třeba napustit penetrovacím lakem, jenž zabraňuje pronikání vlhkosti.
Ladíte-li koupelnu do dřeva, i dřevěný obklad vany je možný. Dřevo však musí být speciálně upraveno, aby nepřijímalo vlhkost. Existují i stoprocentně voděodolná dřeva, jako je například teak. Počítejte však s vyšší cenou.
Při listování zahraničním katalogem firmy BETTE jsme narazili na mnoho zajímavých panelů – nerezový, akrylátový s barevnými dekory, smaltovaný s crazy obrázky, z tvrzeného barevného skla. Na tyto výrobky si ovšem budeme muset ještě počkat, neboť firma nemá u nás zastoupení. Možná vám tyto nápady poslouží jako inspirace a šikovný designér si bude vědět rady, jak to či ono zhotovit.
Jak na whirlpooly Uvažujete-li o pořízení masážní vany, opatřete ji buďto krycím panelem, nebo obkládačky nalepte na snímatelné panely. I u té zaručeně nejkvalitnější vany totiž může dojít k poruše masážního systému a k nutné opravě bude třeba odstranit obložení vany. Sami jistě uznáte, že by bylo neefektivní poničit např. keramický obklad, kterým by byla vana obložená.
Některé z možností – Pořídit si akrylátový krycí panel. – Vanu obezdít a obložit ji keramickými obkládačkami. – Zapustit vanu do podlahy. – Obložit vanu deskami z přírodního nebo umělého kamene. – Vanu opatřit obkladem z masivního dřeva.
Kontakty: EUROBATH CZ, Havlíčkova 678, Modřice, tel.: 547 216 622, HOESCH, Seydlerova 2150, Praha 5, tel.: 251 623 847; KALDEWEI, Kykalova 1665/1, Praha 4, tel.: 222 135 533; RAKO, Šamotka 246, Rakovník, tel.: 313 523 621, WIT, Hostouň 49, Hostouň u Prahy, tel.: 251 626 783
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Nápady se rodí také z absurdity
|
|
Daniel Piršč si vybral porcelán, protože výrobky z něj patří k nejčastěji používaným předmětům, které člověka každodenně provázejí už po několik tisíciletí. Má také jako autor potřebu vidět, jak jeho nápady rychle fungují v praxi. Uživatel většinou nepřemýšlí o tom, proč je konvice vytvarovaná právě tak a ne jinak, ale designér v tom musí mít jasno. Právě konvice je docela oříšek, protože z hlediska funkce musí tvůrce vyřešit mj. upevnění víčka, po nalití nesmí tekutina odkapávat z hubice, ucho musí být pohodlné, celek by měl působit esteticky a případně reflektovat dobu svého vzniku.
Absurdnost jako východisko Když jsem se zeptala na tvůrčí metodu, kterou při vymýšlení nových tvarů používá, Daniel Piršč nejprve potvrdil, že nápady přicházejí autorům většinou odkudsi shůry, ale pak připustil, že on sám často začíná absurditou. V takových chvílích zkoumá nejprve ta nejvíce nepravděpodobná řešení. A hle, někdy se ukážou dokonale funkční a navíc novátorská.
To je třeba případ čajové konvice nazvané CD. Víčko u ní tvoří toto současné charakteristické médium (kompaktní disk), na které může být cokoli nahráno, například vyznání lásky, blahopřání k sňatku, případně fotografie určené příjemci. Daniel tvrdí, že CD vydrží bez poškození horko unikající z nápoje, ohmatávání a méně ohleduplné zacházení vůbec. Sám to vyzkoušel. Jeho CD Pot se tak stala kromě svého základního poslání také nevšedním dárkem a porcelánka Leander v Loučkách uvažuje o jejím zařazení do výroby.
Jeden z posledních nápadů zrodil nástěnné hodiny, jejichž tělo tvoří materiál lycra, který se nechá zformovat přísavkami do různých tvarů. Jsou k dostání ve třech tvarových variantách a třech barvách – bílé, modré a červené.
Sen o manufaktuře Většina prototypů má dva hlavní problémy – kdo je bude vyrábět a kdo je prodá. Při prodeji zase hraje hlavní roli cena, která musí být úměrná pracnosti a materiálu a musí uživit výrobce i obchodníka. I z těchto důvodů se Daniel Piršč soustřeďuje na předměty každodenní potřeby, neboť si je lidé pořizují několikrát za život a on se rád zabývá jejich designem. Jeho servis Tereza, který vyrábí rovněž Leander v Loučkách, má velký úspěch v řadě zemí západní Evropy a také v Moskvě. Tereza má mnoho podob, kromě základní bílé se líbí v pestrém barevném šatu nebo s jemným dekorem. Být designérem velkého výrobce je určitě lákavé, ale jeho snem je vlastní malá manufaktura, kde je člověk svým vlastním pánem a může zkoušet, co ho napadne.
Běh na dlouhé trati Při svých četných stážích v českých porcelánkách se Daniel Piršč důkladně seznámil s klasickými výrobními postupy a zároveň začal experimentovat v duchu svého absurdního východiska. Prozatím učí a vede studenty v ateliéru keramiky profesora Václava Šeráka (do této funkce si ho před časem vybral) k maximální otevřenosti mysli. Vedle toho ho často svrbí ruce, aby odlil nebo vytvořil nové autorské modely. Že se mu to daří, je vidět na kolekci dosavadních designů. Naplnění snu o vlastní výrobě je zdánlivě v nedohlednu, ale to ho neodrazuje. „Je to běh na dlouhé trati,“ říká s úsměvem, „člověk jen musí vydržet s dechem.“
Kontakty: QUBUS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151–2, LEANDER, PORCELÁN LOUČKY, U Porcelánky 143, Loučky, tel.: 352 669 215–18; DANIEL PIRŠČ, tel.: 605 870 161, e-mail: pirsc@seznam.cz; VYSOKÁ ŠKOLA UMĚLECKOPRŮMYSLOVÁ, nám. Jana Palacha 80, Praha 1, tel.: 251 098 111
text: Bea Fleissigová foto: Vojtěch Resler a archiv |
Vinohradské panoráma
|
|
Nebyla to jeho první rekonstrukce. Ještě za hlubokého socialismu se nespokojil s klasickým panelákovým bytem a tak ho celý předělal k obrazu svému. Za své vzalo umakartové jádro a dokonce i několik příček, aby byt působil vzdušně a prostorně. Podobně, avšak s mnohem většími možnostmi a bohatšími zkušenostmi pak přistoupil k novému bytu.
Památkáři versus projektant Po revoluci koupil s přítelem činžovní dům na Vinohradech a pustil se do plánování rekonstrukce. Předsevzal si vytvořit příjemné prostředí pro nájemníky, zmodernizovat nebytové prostory a půdu předělat na bytové jednotky. „Střecha měla vysokou atiku, takže jsem ji navrhl zvednout, aniž by byl porušen výraz domu.“ Díky tomu se pod střechou mohlo vybudovat další podlaží, a tak v posledním patře vznikly prostorné mezonetové byty. „Při návrzích jsem musel brát v potaz kromě stavební dispozice domu rovněž připomínky pražských památkářů. Například prosklené nároží nesmělo přesahovat rovinu střechy a rovněž jsem musel zajistit možnost jeho zakrytí, což je praktické i z tepelného hlediska,“ říká muž, kterému se podařilo splnit všechny požadavky pražských úřadů a dokončit náročnou rekonstrukci, díky které dnes může každý den pozorovat překrásné panoráma historické části Prahy.
Důraz na detail „Představu o novém bytě jsem měl celkem jasnou,“ říká architekt, který řešil přízemí jako víceúčelový prostor s volnou dispozicí, jejímž centrem je atypická kuchyň s jídelním stolem, propojená s obývací částí, kam situoval i menší domácí pracoviště, dále tu je samostatné sociální zařízení, pracovna a manželská ložnice. Děti, které již studují, mají pokoje o patro výš, kde je také koupelna s toaletou. „Při úvahách o členění bytu jsem bral v potaz nároky a zvyky každého z nás. Nápadů jsem měl nespočet, ale chtěl jsem vybrat to nejlepší. S přestavbou jsme nepospíchali, a tak příprava rekonstrukce trvala tři roky, samotná stavba deset měsíců,“ říká muž. Jeho snaha se v konečném výsledku vysoce zúročila. Díky mnoha promyšleným detailům dosáhl dokonalé návaznosti jednotlivých částí a maximálně efektně využil každičký metr čtvereční. „Všechno souvisí už se stavbou. V úzkých a tmavých chodbách horního patra jsem místo klasického zdiva použil skleněné tvárnice. Denní světlo se tak dostalo i do nejhlubší části bytu. Přes prosklení v podlaze je přivedeno až nad vstupní prostor, celkový dojem je tak mnohem působivější.“ Podobných zajímavých detailů se nachází v bytě více. Jimi chtěl majitel dosáhnout nejen ozvláštnění interiéru, ale zejména praktičnosti a účelnosti jednotlivých prvků.
Sám sobě designérem Kromě dispozice navrhoval muž také většinu nábytku. „Jsem architekt a vymýšlet nábytek mě baví. Dělal jsem to i v minulém bytě. Dnes jsou samozřejmě zcela jiné možnosti. Také máme neomezený přísun informací a na trhu najdeme vše, co stavební průmysl nabízí. Preferuji jednoduché tvary a převážně světlé odstíny,“ konstatuje majitel, který nápady konzultoval také s manželkou. Ta měla například o kuchyňské sestavě naprosto jasnou představu. Navrhla dokonce i její vnitřní uspořádání. Manžel pak z praktických důvodů zvolil zadní stěnu oddělitelnou, takže veškeré rozvody jsou snadno dostupné. Podobně postupoval také při návrhu pracovního stolu. „Není estetické, když je veškerá počítačová a telefonní kabeláž vidět. Proto jsem zadní část vytvořil dvojitou a schoval do ní všechny tyto nezbytné náležitosti. Samozřejmě je snadno přístupná, takže případná porucha se může rychle odstranit.“ Tak jako tento stůl jsou všechny jeho další návrhy domyšleny do posledního detailu, a tak například úložné skříňky vyrobené na míru jsou vybaveny kolečky pro snadný přesun.
Podstatným bodem při zařizování bylo osvětlení. „Patří k důležitým prvkům každého interiéru. Světlo modeluje prostor. Jeho správným použitím a vhodnými kombinacemi můžete vytvářet příjemnou atmosféru.“
Nepřehlédnutelné přednosti Součástí kvalitního návrhu je i technické zázemí. Vedle běžných rozvodů tu majitel navrhl centrální vysavač, který usnadní údržbu prostorného bytu a zároveň zamezí zbytečnému znečišťování vzduchu, na rozdíl od běžných vysavačů odvádí bytový smog mimo prostor bytu. K tomu také velkou měrou přispívá rekuperátor. „Je to speciální vzduchotechnická jednotka, která zabezpečuje výměnu vzduchu. Kvalitní okna silně omezují prostup hluku, únik tepla, ale i průnik vzduchu. Z tohoto důvodu jsem zvolil rekuperátor, jehož úkolem je výměna vnitřního použitého vzduchu za čerstvý venkovní, přičemž v přístroji je předáváno asi sedmdesát pět procent větraného tepla.Takže je možno pravidelně vyměňovat vzduch bez zbytečných ztrát tepla a bez pronikání hluku,“ vysvětluje projektant.
Příroda pro zdraví Manželé často cestovali a dokonce žili několik let v jednom z afrických států. Odtud si přivezli jen několik málo drobností připomínajících jejich dobrodružné výlety. Kromě vyřezávaných sošek si na památku žena přivážela ze všech cest kameny. „Líbí se mi, ráda se jimi obklopuji, cítím z nich pozitivní energii,“ vypráví majitelka, která zároveň přišla s neobvyklým návrhem. Na zem před umyvadlo navrhla čtverec vyplněný kameny, do něhož si každý člen domácnosti při mytí stoupne. „Chodila jsem na rehabilitace, kde jsme po podobných kamenech šlapali. Fungují jako akupresura a zároveň to má příznivé účinky na klouby,“ vysvětluje žena a manžel se přidává, že je to ideální každodenní probuzení.
Kontakty: ATREA (rekuperace vzduchu), V Aleji 20, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 368 111; COTTO (výroba atypického interiéru), nám. Osvobozeni 51, Lysice, tel.: 602 79 04 51; SAM ATELIER (dispoziční řešení a návrh atypického nábytku), Praha 2, tel.: 222 251 610; Umělecké stolařství Šlezar (výroba atypického interiéru), Wittgensteinova 12, Olomouc, tel.: 777 10 12 12
text: Lenka Holubová foto: Josef Moucha a Jaroslav Beneš |
Zkrocené světlo
|
|
Při rozhodování, jaký stínící systém si pořídíme, bychom měli nejprve zvážit, zda budeme chtít místnost zastínit zevnitř či zvnějšku. V obou případech máme širokou škálu možností k tomu, abychom dosáhli co nejúčinnějšího efektu. Nevylučuje se ani kombinace obou variant. Ty se naopak mohou funkčně doplňovat.
Interiérové bariéry Při volbě interiérového zastínění se nám naskýtá celá řada možností. V naší zeměpisné šířce se nejčastěji setkáváme s interiérovými horizontálními a vertikálními žaluziemi, klasickými a plisé roletami. V poslední době se v rodinných domech stále častěji využívají i posuvné japonské stěny.
Vertikální žaluzie naleznou uplatnění především ve větších místnostech. Vybírat můžeme z celé řady materiálů lišících se hustotou tkaní, propustností světla i hluku, barevnými odstíny i stupněm hořlavosti. Jednotlivé vodicí lišty, které jsou dlouhé maximálně sedm metrů, se dají na sebe plynule napojovat, a to nejen v řadě za sebou, ale také do tvaru písmen L nebo U. V podkrovních místnostech, ve výklencích u atypických oken oceníme možnost jejich variabilního provedení. Lamelami lze snadno manipulovat pomocí mechanického i dálkového ovládání. Ani horizontálně vedené žaluzie neomezuje prostor či tvar okna. Jsou funkční jak v šikmém, tak lomeném provedení. Tloušťka lamel u horizontálních žaluzií se většinou pohybuje okolo 16 mm, 25 mm a 35 mm. Některé firmy opatřují vnější stranu lamel vrstvou Termo-stop, která zabraňuje úniku tepla z místnosti a v létě naopak redukuje přehřívání vnitřních prostor.
Vyberme si materiál Velkým hitem se v poslední době stávají dřevěné žaluzie a rolety. Na jejich výrobu se používá dřevo z lípy nebo ramínu. Dřevo si podle způsobu úpravy zachová svůj klasický, módní nebo také exotický výraz a krásný povrch. Proto osloví i ty nejnáročnější zákazníky.
Dalším oblíbeným stínícím prvkem jsou takzvané plisé žaluzie. Jedná se o promyšlený systém, který tvoří skládané žaluzie. Coby výrobní materiál se používá 100% polyester, někdy s hliníkovou povrchovou úpravou, která tomuto výrobku dodává nejen moderní vzhled, ale zvyšuje i jeho zastiňující schopnost. Také tento druh lamel se ovládá manuálně nebo elektricky. Pokud se rozhodneme pro interiérové rolety, budeme mít opět na výběr širokou škálu barev a materiálů, vhodných jak pro rolety zastiňovací, tak i zatemňovací. Roletu je možné potisknout také obrázkem dle vlastního výběru od jednoduchých vzorů, přes dětské motivy až po fotografie a obrazy.
Inspirace ze země vycházejícího slunce Poslední možnost obrany proti nadměrnému svitu slunce, a to nejen pro milovníky východních kultur, představují takzvané japonské posuvné stěny. Jde o originální způsob uchycení záclon, závěsů a jiných materiálů suchým zipem k supportu, který jezdí ve dvou až pětidrážkových lištách. Ty mohou být spojovány do nekonečné řady. Vodicí lišty se vyrábějí v jakémkoli barevném provedení, aby dokonale ladily s interiérem pokoje. Výhodou tohoto systému je také minimální zástavbová výška – 17 mm. Japonské stěny jsou vhodné nejen pro okna, ale rovněž se osvědčily coby předěly místností, k zakrývání koutů, šaten nebo oddělení jednotlivých lůžek. Možnosti řešení jak zastínit prostory našeho bytu, domu nebo kanceláře jsou skutečně bohaté. Záleží pouze na nás, pro kterou se rozhodneme. Nebojme se tedy popustit trochu uzdu fantazii. I „obyčejné“ žaluzie a rolety totiž mohou dodat pokoji zcela nový nádech a atmosféru.
REGULACE TEPLA Typ zastínění / Účinnost Vnější rolety: 91 % Venkovní markýza: 84 % Roleta: 52 % Žaluzie: 68 % Plisé rolety: 52 %
Kontakty MARON CZ, s. r. o., Kozácká 12, 101 00 Praha 10, tel.: 271 740 363, fax: 271 740 362, mobil: 602 135 791, infolinka: 800 135 791, e-mail: info@maroncz.cz; Velux ČR, s. r. o., Sokolova 1d, 619 00 Brno, tel.: 531 015 511, fax: 531 015 512, e-mail: info.v-cz@VELUX.com, www.velux.cz
text: Viola Drobná foto: archiv firem |
Plynem, či elektřinou?
|
|
Asi nikdo nebude pochybovat o tom, že nemá smysl zabývat se plynovými troubami. Pod dojmem drtivých zážitků našich redakčních kolegyň, které podle známého hesla o kovářovic kobyle občas popisují pyrotechnické experimenty spojené se zapalováním plynové trouby, by člověk nebyl dalek toho plynovou troubu nedoporučovat. A to přesto, že jsou stále na trhu běžně k mání. Je ale pravda, že tyto zážitky jsou spíše důsledkem stavu konkrétních spotřebičů a že moderní přístroje nabízejí řízení trouby termostatem, elektrické zapalování a gril a další vymoženosti.
Starodávné kouzlo plamene Proč ještě tak mnoho z nás lpí na vaření na plynu, když v porovnání s elektrickým nenabízí vlastně nic tak nového? Běžná deska má 4–6 hořáků nabízejících různé výkony a průměry hořáků. Už po desetiletí nemáme jinou možnost než nastavit regulátor na maximum, zapálit (dnes už většinou pomocí piezo-elektrického zapalovače) plamen a to je vše. Příčina tkví zřejmě v naší konzervativnosti. Většina domácností vaří podobným způsobem, jako vařili rodiče toho, kdo v kuchyni dominuje. Další z příčin je historického charakteru. V městských lokalitách se první rozvody plynu objevovaly už od začátku 19. století. Za průkopníka bývá považován anglický inženýr a vynálezce William Murdoch, který zavedl osvětlení svého domu už v roce 1792. V době, kdy se začalo s hromadnou elektrifikací měst, existovaly ve větších městech husté sítě plynových rozvodů. To se samozřejmě netýkalo jen historické Anglie, ale například i Itálie, odkud se dnes dováží velké množství plynových varných desek. Pro zastánce vaření na plynu to má obrovskou výhodu: italské výrobky obvykle nesou pečeť místní designérské tradice a nad mnohou devadesáticentimetrovou varnou deskou osazenou pěti nebo šesti hořáky zaplesá srdce každého kuchaře. Plyn je ale hlavně praktický. Můžete okamžitě podle potřeby redukovat intenzitu a teplotu plamene, není třeba čekat, až plotýnka vychladne. Na druhou stranu – přestože výrobci často tvrdí, že je možné používat jejich nádobí pro jakýkoliv druh ohřevu, může někdy docházet při intenzivním ohřevu k deformaci dna nádoby. To se týká zvláště pánví, které se kvůli dosažení co nejvyšší teploty kladou na nejvýkonnější hořák. Pokud lze v poslední době vysledovat nějaký trend v designu plynových varných desek, pak je to zřejmě příklon k technice, jak ji známe z profesionálních kuchyní. V obchodech tedy najdete až devadesát centimetrů široké desky z nerezu s litinovými mřížkami a držáky hrnců. Zajímavou inovací jsou také hořáky, které nabízejí nástavec pro umístění pravé pánve wok, kterou se vám na sklokeramickou plotýnku nepovede postavit. Zkrátka nepřijdou ani ti, kteří potřebují ohřívat na desce pekáče – některé modely se nabízejí s podlouhlými hořáky. Elektřina pro moderní ženu Druhá skupina kuchařů dává přednost vaření na elektrické plotýnce. Zatímco „plynaři“ se holedbají schopností plynu kdykoliv operativně snížit teplotu plamene, „elektrikáři“ naopak argumentují schopností využít zbytkové energie k tomu, aby potraviny takzvaně „došly“. Tedy aby se dovařily pomocí tepla vycházejícího z rozpálené, ale již vypnuté plotýnky. S trochou cviku se to lze naučit. Argument, že elektrická plotýnka se příliš dlouho zahřívá na požadovanou teplotu, zcela odstraňují moderní sklokeramické desky, které v současné době převažují. Moderní halogenové lampy zahřejí plotýnku během několika vteřin. Proti klasickému „starodávnému“ provedení s topnou spirálou nabízejí sklokeramické va rianty několik výhod. Vaříte na absolutně rovném a hladkém povrchu, který lze snadno vyčistit od stříkanců omastku nebo třeba vykypěné vody z brambor. Moderní nádobí se zabroušeným dnem na rovnou plochu dokonale přilne, takže přenos tepla je téměř bezztrátový. Modernější typy jsou připojeny k elektronickému řízení, takže není problém vybavit je například ukazatelem zbytkového tepla nebo dětskou pojistkou, což slouží ke zvýšení bezpečnosti při vaření. Ještě dokonalejší systémy umožňují nastavení stabilní teploty tak, že plotýnka po dosažení varu udržuje pouze mírný var. Podobně jako plynové tak i sklokeramické desky nabízejí pro různé druhy hrnců různé průměry plotýnek a různé výkony. Kdo uvažuje o koupi, měl by požadovat, aby alespoň jedna z plotýnek byla takzvaná dvojokruhová, tj. přepínatelná na ohřev různých průměrů hrnce. A v paralele s plynovými deskami můžete u některých modelů sklokeramických desek najít i dvojokruhové zóny, kde jedna z nich kopíruje tvar pekáče. Pokud někdo uvažuje o přechodu z plynového vaření na elektrickou sklokeramiku, měl by si zjistit, jaký příkon má vyhlédnutá deska. Elektrické sporáky totiž vyžadují třífázové připojení a to může v některých bytech kvůli starým rozvodům znamenat komplikaci.
Plyn – Moderní plynové sporáky nabízejí i elektrické zapalování trouby a řízení teploty pečení pomocí termostatu. – Plyn umožňuje operativněji řídit teplotu při vaření. – Některé plynové desky nabízejí i nástavce na pánev wok.
Elektřina – Pokud uvažujete o koupi elektrického sporáku, ověřte si stav elektrických rozvodů ve vašem bytě. – Novější typy sklokeramických desek dokážou samy řídit průběh vaření. – Sklokeramika se velmi snadno udržuje – na sklokeramických deskách se dnes staví i plynové desky. – Elektrická plotýnka je určená k vaření v nádobách se zabroušeným dnem.
Kontakty: BLUM, Kolbenova 19, Praha 9, tel.: 281 862 026; BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE (SIEMENS), Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 234 034 600, ELECTROLUX, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 126 112; GROUPE SEB (TEFAL), Truhlářská 1104/13, Praha 1, tel.: 222 317, 127; MERLONI ELETTRODOMESTICI (ARISTON, I NDESIT, U Nákladového nádraží 2/1949, Praha 3, tel.: 271 771 614; MIELE, Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 543 553 111, servis-tel.: 543 217 430
text: Marek Burza foto. archiv |
Účelná krása
|
|
A proč jsou žebříky tak populární? Třeba proto, že na jejich instalaci nemusíte myslet už při stavbě koupelny. Většina typů totiž umožňuje provoz nejen napojením na ústřední topení, ale i na elektřinu nebo v kombinovaném režimu. Není proto problém ho namontovat kamkoliv – od starého domu až po koupelnu v panelovém domě. Jediným omezujícím faktorem je místo.
Co se nabízí Ceny koupelnových žebříků (odborníci jim také říkají spe-ciální otopná tělesa) začínají už na cenách kolem 2 000 Kč. Za tuto cenu však dostanete „žebříček“ široký 45 a vysoký 80 cm svařený z lineárních trubek. Jejich koupi lze doporučit opravdu jen tehdy, kdy víc místa nenajdete. Rovné příčné trubky totiž hodně přiléhají ke stěně, a tak je někdy obtížné přes ně převěsit objemnější kusy, jako jsou ručníky nebo župany. Proto je praktičtější volit provedení, kde příčle žebříku jsou ode zdi odkloněné. Tam, kde se nedostává místa na šířku, zvolte vyšší provedení. Na trhu najdete i modely, které se výškou blíží ke dvěma metrům. Za podobné modely samozřejmě zaplatíte několikanásobek základní ceny. Nejlevnější bývá provedení v bílé barvě, chcete-li provedení v barvě či chromu, počítejte s výrazně vyšší cenou. Stejně tak zatoužíte-li po designovém provedení.
Pozor na výkon Pokud uvažujete o montáži koupelnového žebříku, měli byste počítat s tím, že tepelný výkon bývá oproti klasickému radiátoru podobného rozměru zhruba třetinový. Z toho vyplývá, že koupelnový žebřík by měl být doplňkovým vytápěním – prim by měl hrát klasický radiátor nebo podlahové topení.
Jiná situace je v panelových koupelnách, kde jádro bývá umístěno uvnitř půdorysu bytu a jediným způsobem vytápění bývá elektrický zářič. Tam se žebřík stane vítaným a důležitým společníkem. Pokud si nejste jisti, zda žebřík dokáže vytopit vaši koupelnu, pomozte si sami jednoduchým výpočtem. Podle odborníků totiž na každý krychlový metr prostoru potřebujete zhruba 60–100 wattů výkonu. Na běžnou malou koupelnu v panelovém bytě tak vychází výkon kolem 700 W, což například podle tabulek od výrobce KORADO odpovídá žebříku o šířce 45 cm a výšce 1,2 m.
Kontakt: JAGA, Čsl. armády 325, Hostivice, tel.: 220 190 512; KERMI, Na Javorce 179, Davle, tel.: 257 771 027, KORADO, bří Hubálků 869, Česká Třebová, tel.: 465 506 111, NERIA, Vinařská 2, Hustopeče u Brna, tel.: 519 411 271–3, PHM INVEST & TRADE, U Trojice-Rozsyp 556, Český Krumlov, tel.: 380 711 237; RAVAK, a. s., Obecnická 285, Příbram I, tel.: 318 427 111,
text: Marek Burza foto: archiv |
Velký, malý, nejmenší
|
|
Kde nehnízdí ptáci Pro svou skladovatelnost jsou jedním z velmi oblíbených typů odkládacích stolků takzvané „hnízdové“. Zpravidla se skládají ze dvou až tří velikostně po sobě jdoucích stolků, jež se do sebe zasouvají. Možná si pomyslíte, že tyto stolky jsou přežitkem z dob pradávno minulých či výdobytkem jiných kultur. Co se týká času a zeměpisných šířek, máte pravdu, ale co do použitelnosti této vymoženosti jste na omylu.
Jedná se totiž o věc nejen praktickou, ale zároveň stále moderní, jejíž oblíbenost stejně tak, jako je to u stylu oblékání, se navrací v pravidelných vlnách. A právě teď se vzdouvá další vlna oblíbenosti. Vezmeme–li v úvahu současné bydlení zejména mladých lidí, v jejichž bytech není prostor ani čas na složité čarování s nábytkem, není se čemu divit.
Takový stolek nezabere příliš prostoru, pěkně vypadá, a sejde-li se víc lidí nebo obyvatelé bytu cítí potřebu hodovat u televize, jednoduše se „z hnízda“ vysunou další stolky a je místa dost. Ve velkém bytě by mohl být takový stolek trvale rozložený a sloužit buďto jako odkládací, nebo jako místo pro nejrůznější dekorativní předměty.
Užitečně odložený Pokud by vám nevyhovovaly praktické hnízdové stolky, budete se poohlížet po jiné možnosti, jak získat praktický odkládací prostor, který můžete podle potřeby přemisťovat tam, kde je zrovna nejvíc využitelný – k sedací soupravě, k počítači v pracovně či ke konferenčnímu stolku.
Jednou z variant je pořídit si prostornější konferenční stolek, jehož součástí je i menší, nejlépe pojízdný odkládací. V případě potřeby se jen vysune zpod konferenčního a cenná odkládací plocha je při ruce. Takový výsuvný stolek může být i vybaven zásuvkou k odložení časopisů nebo jiných věcí. S dobrým nápadem přichází Ikea. Nabízí podnožku s látkovým potahem, která může případně sloužit i jako odkládací místo na noviny, knihu (ne však sklenice s nápojem).
Svou výškou se hodí ke konferenčnímu stolku, pod nímž může být zasunuta, aby při běžném provozu domácnosti nepřekážela. Odkládací stolek ale existuje i jako samostatný solitér, který má své stálé místo. Na jeho přítomnost si rychle zvyknete a časem na něj začnete zcela automaticky odkládat věci, o kterých budete vědět, že je tam vždy najdete.
Jeden netradiční typ stolku jsme objevili při listování katalogem firmy Calligaris (Amber interiér). Jedná se o skříňku, jejíž vnitřek slouží k ukládání skládacích židlí, horní deska k odkládání i prostírání a boční plocha skříňky jako polička k uložení nápojů. Zkrátka malý pojízdný bar, který je vždy připraven i na nečekanou návštěvu.
Z kuchyně nebo baru na kolečkách Dalším typem praktických stolků jsou servírovací. Jak už sám název napovídá, slouží k podávání nejrůznějších pokrmů, tedy přesněji jejich transportu z místa na místo. Stolky by tudíž měly být opatřeny kolečky, navíc vybavenými brzdou.
U některých modelů kuchyní se s touto praktickou variantou již počítá a tak jejich součástí je i servírovací stolek. Je-li součástí modelu, zpravidla bývá zakomponován do sestavy a to tak, že je zasunutý pod pracovní deskou a může sloužit zároveň jako příležitostné odkládací místo či úložný prostor pro nádobí nebo čerstvé potraviny (ovoce, zelenina). Takový stolek je vybaven alespoň dvěma patry, může ale mít i podobu zásuvkového kolečkového kontejneru, který je součástí ostrůvku. Pro svou praktičnost si stolky vydobyly místo v našich domácnostech a je patrné, že je hned neopustí.
Aby dobře sloužil – Výška hnízdových stolků se pohybuje od 40 do 50 cm. – Servírovací stolek pořizujte zásadně s kolečky, pokud možno opatřenými brzdou. Velikost koleček by měla odpovídat podlaze, po které se bude vozík pohybovat. Máte-li na podlaze koberec, kolečka by měla být vyšší. – Do malého bytu doporučujeme hnízdové stolky. Plní totiž funkci konferenčního i odkládacího stolku. – Bude-li odkládací stolek součástí čtecího koutku, pořiďte si takový, jehož doplňkem je lampička. I takové jsou na trhu.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 224 941 431
text: Lenka Kopecká a Tomáš Leibner foto: archiv |
