|
|
Co do koupelny – V koupelně se používá teakové nebo cedrové dřevo. Obrázek u perexu: Volně stojící akrylátová vana umístěná na teakovém soklu a podepřená čtyřmi robustními nohami ze stejné dřeviny. Model Free od firmy BABEL (HOESCH) stojí 277 550 Kč, KREINER
2/ Z nové kolekce J. Tower (JACUZZI) je sprchový kout Wave set v rozměrech 120 x 80 cm. Cena 123 420 Kč (bez DPH), KOUPELNY PTÁČEK
3/ Zajímavě působí rovněž sprchový kout. Tento má části z cedrového dřeva, vanička (90 x 90 cm) se zástěnou stojí 200 099 Kč, panel s masážními tryskami, ruční sprchou, termostatickou baterií a odkládací poličkou přijde na 88 455 Kč, SANITOP
4/ Vanu můžete zapustit do dřevěného soklu. Výběr dřeviny je pouze na vás, efektně působí letošní novinka model Foster – akrylátová vana s odpadem uprostřed, k dostání je v několika rozměrech, cena od 22 845 Kč, LS NYOX
5/ Ze speciálního voděodolného dřeva povrchově upraveného proti uklouznutí se vyrábějí rovněž podložky do sprchových koutů. Přírodní materiál je pro bosou nohu velmi příjemný, navíc působí efektně. Cena podobné rohožky (95 x 53 cm) 5 607 Kč (bez DPH), EUROBATH CZ
6/ Koupelnové doplňky Pordamsa kombinují porcelán se dřevem. Kromě dávkovače mýdla (1 060 Kč) můžete mít v tomto provedení i jiné doplňky, DONLIČ INTERIÉR
7/ Na toaletu by se mohl hodit chromový stojan Calibur, vybavený držákem na noviny a keramickou nádobou na WC kartáč. Cena 7 250 Kč. IKERA (TOP GRES FORTE)
Kontakty: DONLIČ INTERIÉR, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850; EUROBATH CZ, Havlíčkova 678, Brno–Modřice, tel.: 547 216 622; IKERA (TOP GRES FORTE), Vinohradská 3216/165, Praha 10, tel.: 274 782 257; KOUPELNY PTÁČEK, Jeremenkova 14, Praha 4, tel.: 244 001 162; KREINER, Klimentská 6, Praha 1, tel.: 224 811 136, fax: 222 313 990; LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel./fax: 224 919 378; SANITOP, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 284 829 079, fax: 284 829 062
text: Miroslava Dušková foto: archiv zdroj: Svět Koupelen 2/2003 |
Blog
Tajemná Itálie
|
|
Jejich styl se od počátku odlišoval od ostatní evropské tvorby. Opustili zažitá a pevná měřítka a vnesli do tehdejší bytové kultury nejeden nezvyklý prvek. Jedním z hlavních cílů italské avantgardy (60. a 70. léta 20. stol.) bylo dát nový výraz předmětům každodenní potřeby. S tím souviselo i nekonformní pojetí interiéru. Návrháři podporováni silnými výrobci se nebáli experimentovat a snažili se vtisknout každému objektu kromě jeho praktické funkce i neobvyklý estetický výraz. Dávali tak jasně najevo, že by měla skončit sterilní racionálnost.
V té době vznikalo mnoho skupin architektů, kteří se snažili vymanit ze zavedených kolejí a chtěli ukázat i jinou polohu designové tvorby. Jedněmi z nich byli například Archizom Associati. Jejich tvorba se razantně odkláněla od pravoúhlosti, snažili se narušit funkcionalistické tvary, které tehdy dogmaticky převažovaly. Úsilím bylo přiblížit se při navrhování maximální rozmanitosti tvarů a barev. Jak je patrné, temperamentní Italové už řadu let dokazují světu, že umí materiál, barvy i technologie využít ve svůj prospěch, nikdy se nebojí experimentovat a stále se snaží maximálně zviditelňovat. Jejich produkt proto vždycky byl, je a s největší pravděpodobností i bude elegantní, tajemný, kontroverzní i laskavý, zkrátka pohlazením po duši. Nikdy nebude studený a neosobní, právě proto dovede zaujmout snad každého z nás.
V roce 1966 založili bratři Busnelliové společnost pod názvem B & B, která se ve světě designu proslavila zejména výrobou sedacího nábytku. Ten jako první začali vyrábět speciální technologií (vstřikování polyuretanových pěn do formy), kterou patentovali. Dodnes firma spolupracuje s předními designéry, jako jsou například Bellini, Franttini, Magistretti, Ponti, Scarpa či Zanuso, a styl nábytku, nezaměnitelný a vyhledávaný po celém světě, připomíná 60. léta.
Kontakt: KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel.: 222 032 546, fax: 222 032 547
text: redakce foto: Filip Šlapal, Jan J. Dvořák a archiv |
Dálkově řízený „Glasshouse“
|
|
Vlastnit velký prostorný dům nebylo jediným požadavkem investora, který se rozhodl stavět na stráni v blízkosti humpoleckého centra. „Slunce v pokoji, blankyt v okně, před námi hladina zeleně – takové má být probuzení ve městě,“ charakterizoval v první polovině 20. století geniální francouzský architekt Le Corbusier hlavní požadavky moderního bydlení mimo venkovské oblasti. Přesně o to samé šlo stavebníkovi i v našem případě. Navrch měl ovšem ještě jedno speciální přání: mít ve svém domově takzvanou poslechovou místnost, v níž by si mohl případně zařídit nahrávací studio.
Nikde žádné panty Architekt Luděk Rýzner se náročného úkolu nezalekl. Svažitý pozemek využil k tomu, aby třípodlažní funkcionalistické vile vtiskl jedinečnou podobu. Částečně zapuštěný suterén pojal jako relaxační a oddechovou zónu, kde nechybí bazén o rozměrech 7 krát 4 metry propojený s terasou a zahradou, vířivá vana a sauna. Zvláštní kapitolu přitom představuje zmíněná poslechová místnost. Její akustické parametry skutečně odpovídají požadavkům, které jsou kladeny na nahrávací studia. „Je odizolovaná tak, aby se hluk a vibrace nepřenášely do zbývajících částí domu,“ říká Luděk Rýzner.
Přízemní části „Glasshousu“ vévodí rozlehlý obývací prostor s krbem. Tuto část stavby autor lehkým ocelovým schodištěm rovněž propojil s terasou a zahradou. Jako „zónu klidu“ sám architekt po právu označuje prostor v patře, kde najdete pracovnu, ložnici rodičů, ložnici dcery, pokoj hosta a dvě koupelny. Jejich atmosféru podtrhuje kombinace pískovaného skla a benátských štuků. Celý interiér architekt zařídil vkusnými replikami funkcionalistického nábytku ze třicátých let. Příjemný pocit ze vzdušných a vzájemně propojených místností umocňují plovoucí podlahy z bukového dřeva. Nikde na dveřích nenajdete klasické panty – všechny závěsy jsou zapuštěné. Protože majitel nechtěl, aby v interiéru zabíraly prostor radiátory, nechal všude nainstalovat podlahové a stěnové vytápění. Veškeré osvětlení řemeslníci zapustili přímo do železobetonových stropních konstrukcí.
Energetické úspory Z ulice působí stavba uzavřeným a kompaktním dojmem. Jihozápadním směrem s výhledem na historické centrum Humpolce ji však autor otevřel a nechal zeleň ze zahrady vstoupit do interiéru. Uživatelům však zůstala nezbytná míra soukromí. Dispoziční orientace místností významně napomáhá celkové tepelné pohodě objektu. Východní vstupní průčelí prosvětlují pouze úzká okna. Skrze jihozápadní prosklenou fasádu vstupují v zimě do objektu sluneční paprsky, které s sebou přinášejí tepelné zisky. V létě naopak celkovému přehřátí brání vnější hliníkové žaluzie. Speciální izolační skla Stoprey – Elite vyplňuje krypton, jeden ze vzácných plynů. Významné energetické úspory pak přinášejí solární kolektory o ploše 12 m2, které řemeslníci nainstalovali na plochou pochozí střechu. Významnou posilou bude v blízké době rovněž tepelné čerpadlo, kvůli němuž již vlastník nechal do země prorazit pětadvacet metrů hluboký vrt.
Žádné reklamace Na harmonickém vyznění „Glasshousu“ má nezanedbatelný podíl kombinace použitých materiálů. Přírodní probarvené omítky, nerezová ocel, hliníkové profily, pohledový beton, dřevo, travertin a sklo se vhodně doplňují. Travertin se z exteriéru propisuje do interiérových obkladů stěn v obytném prostoru.
Vilu klimatizuje zařízení firmy Fujicu. Střeží ji elektronický bezpečnostní systém, který je napojen na centrální policejní pult.
Topení, klimatizaci i zatahování žaluzií může majitel ovládat a řídit na dálku pomocí internetu nebo mobilního telefonu. Počítačem řízená svítidla nabízejí třináct možných způsobů osvětlení domu a zahrady. Investor je s prací architekta spokojený. „Jednou měsíčně mě pozve na láhev dobrého vína,“ přiznává Luděk Rýzner. Ani není divu, protože přes náročnost projektu se zatím v domě neobjevila žádná závada. Autorovi se navíc podařilo ideálně přizpůsobit funkcionalistickou tradici požadavkům 21. století.
Technické údaje: Zastavěná plocha: suterén 193 m2, přízemí 193 m2, patro 224 m2 Obestavěný prostor: 1 980 m3 Dodavatel: AGOS stavební a. s., Pelhřimov
Kontakty Luděk Rýzner O.K. PLAN architekt s. r. o., Na Závodí 631, 396 01 Humpolec, tel.: 565 533 656, fax: 565 532 980, e-mail: l.ryzner@okplan.cz, www.okplan.cz; AGOS stavební a. s., Pelhřimov, Tomáše ze Štítného 634, 396 56 Pelhřimov, tel.: 565 303 811, fax: 565 303 813,
text: Filip Hubička foto: Jan Malý zdroj: Můj dům 5/2003 |
Veronika Žilková: vůbec nic mě nerozhází
|
|
Ta odpověď mě upřímně rozesmála stejně jako řada historek spojených s výstavbou domu. Ačkoliv si to pravděpodobně málokdo uvědomuje, život Veroniky Žilkové je neustálé plnění přání někoho druhého. V divadle říká, co napsal spisovatel, na sobě nosí to, co navrhl kostymér, a tváří se tak, jak si to přeje režisér. Není proto divu, že k zařizování domova nepřizvala architekta, ale rozhodla se zařídit si ho po svém. „Raději budu mít nevkusný dům, ale bude podle mých představ. Potřebuji nějaké terito-rium, kde se budu realizovat.“
Dům uprostřed Madridu bez Madridu OKOLO Suchdol je romantický především svým okolím, nicméně pro běžný život není zcela praktický. Do centra je to daleko. „Už jako dítě jsem nenáviděla dojíždění do školy, takže jakmile mi bylo osmnáct let, přestěhovala jsem se do garsoniéry v blízkosti centra Prahy. Až když jsem porodila dceru, zatoužila jsem se vrátit na venkov, a tak jsem šetřila peníze, abych si mohla pořídit vlastní domeček.“ V tehdejší době to začínající herečku stálo nemálo úsilí, ale podařilo se jí našetřit 60 000 Kčs, a tak si koupila malý domek s klasickým dvorkem. „Přátelé si tenkrát ťukali na hlavu, protože byl v téměř havarijním stavu, ale já jsem si ho pořídila proto, že jsem z něj cítila zvláštní atmosféru. Navíc, když jsem vyšla na půdu, z okna jsem viděla Říp.“ A tak se i s rodinou přestěhovali na okraj města a začali nový domov zvelebovat. Jenže tehdejší Veroničin manžel byl městský typ a v novém prostředí se necítil dobře. „To byl jeden z důvodů, proč se naše manželství rozpadlo. I v tom bydlení se projeví rozdílnost povah. Asi by si každý pár měl před svatbou vyzkoušet společný život i názory na prostředí, ve kterém chtějí žít. A podle toho pak uvažovat o společné budoucnosti.“ Život šel dál, Veronika Žilková zůstala načas v domku sama, ale jak přiznává, stálo jí to za to. Inspirována italskou, španělskou i francouzskou architekturou přemýšlela, jak své obydlí zvelebit. Častokrát o něm říkala: „Koupila jsem si dům uprostřed Madridu bez Madridu okolo.“
Manželský trénink Po nějaké době se Veronika Žilková podruhé vdala a společně pak v nevelkém domku žili i s jejich pěti dětmi. „Manžel má stavební firmu, ale u nás je to jako v tom přísloví o kovářově kobyle. Jednou se mi stalo, že jsem před Vánocemi uklidila, a 23. 12. poslal manžel domů zaměstnance, aby v kuchyni předělal podlahu. Nejdřív se mi chtělo plakat, ale ten muž práci udělal a já jsem zůstala uprostřed nepořádku. Jindy jsem uklidila ve sklepě a v duchu si říkala, že zítra sem určitě přijdou něco udělat. A taky, že se tak stalo… a takhle to je stále. Dneska mě už vůbec, ale skutečně vůbec nic nerozhází.“ Po nějaké době začaly Veronice přicházet nové a výhodnější nabídky, a tím se také zvyšoval rodinný rozpočet. S manželem se rozhodli, že budou přistavovat, aby se jejich teritorium zvětšilo. „Inspirovala jsem se svými výstřižky domů, na dovolené jsem fotografovala detaily staveb, které mě zaujaly. Zkrátka hledala jsem všude kolem sebe, aby náš nový domov byl tak, jak jsem si ho vysnila.“ Bohužel se ale její představy neshodovaly s manželovými, a tak přístavba domu byla kompromisem mezi jejich přáními. „Ukázala jsem, jak to chci, a když jsem přišla domů, bylo to jinak. Nejdřív se mi chtělo plakat, pak jsem to chtěla nechat předělat a nakonec jsem si řekla, že je to vlastně jedno.“ Není divu. Ze stísněných podmínek přešla sedmičlenná rodina do prostorného nově přistavěného domu a všem se v něm zalíbilo. Veronika dnes už se smíchem říká: „Když procházím domem z jednoho konce na druhý, říkám, že jedu z Brna do Ostravy. Pánbůh zaplať, že je tak velký…“
Přesně nevím, co se mi líbí „Mě ani tolik nezajímá móda, ale mám ráda nemovitosti. Kdybych byla hodně bohatá, tak bych kupovala pozemky, domy i byty. Se zařízením to je už trochu jinak. Líbí se mi venkovský styl, takový polostředověk – na zemi udusaná hlína, krov z neotesaných trámů, otevřený kamenný krb. A mému manželovi se líbí styl Schőner Wohnen,“ říká a hned dodává, že na výstavu současného moderního designu by nešla, protože by se jí tam nic nelíbilo. Nicméně dům stál a museli ho zařídit. Rozdílný názor obou manželů se však určitým způsobem podepisoval při jeho vybavování. Seděla jsem v obývacím pokoji s paní domu a ta mně vyprávěla: „Nemám představivost, takže nechci, aby někdo vyrobil nábytek podle mého nákresu. Výsledek by se mi totiž nemusel líbit. Čekám, až mě nějaký kus osloví… Raději budu bydlet v něčem, co se mi nelíbí, než abych koupila něco za každou cenu.“ A tak jsou v přistavěné části nové prvky jako například červená krbová kamna, která si majitelka vybrala sama, či vestavěná knihovna navržená jejím manželem. „To je taková „schöne kastlička,“ říká s povzdechem Veronika. „A je tady něco podle vašeho přání?“ – „Můj pokoj a také koupelna. Je velká a především tu jsou okna, takže se koupu a můžu pozorovat západ slunce. Ten pohled miluji.“
Dům je lepší kronika než fotoalbum Při koupi domu v něm zůstalo po původních majitelích několik kusů nábytku. „Připomínají mi minulost. Pátrala jsem po lidech, kteří tu žili, a vím například, že tu je skříň po babičce prvního vlastníka. Muž už ji chtěl stokrát vyhodit, ale já ji nedám. Je to skřítek tohoto domu.“ – „Co se vám tu nejvíc líbí?“ – „Textilie, vybírala jsem je, a pak taky podlaha v obývacím pokoji. Je sice provizorní, ale mně se líbí nedokonalost. Klasické fošny mi připomínají venkov. Navíc nemám ráda koberce.“ – „Proč?“ – „Doma jsem na nich musela rozčesávat střapce a dodnes si pamatuji ten zoufalý pocit, jak zažmolkovanými třásněmi nechtěl projít hřeben.“ – „Litujete tady něčeho?“ – „Pominu-li rozdílné názory s mým manželem, se kterými jsem se už vyrovnala, tak asi nejvíc mi je líto, že malíři přetřeli na zárubních čárky, kterými jsem si značila, jak rostou děti. Připomínaly mi jejich dětství, dospívání – dům je lepší kronika než fotoalbum.“
V současné době je dům dostatečně velký, každý člen rodiny má svůj pokoj a jeden o druhém téměř nevědí. „Za mými dětmi chodí spousta přátel, někdy se mi stane, že nás je u snídaně o šest lidí víc.“ – „Nenarušuje to vaše soukromí?“ – „Soukromí není samota. To jsou vybraní hosté a já jsem ráda, že nás tu je hodně a je tu cítit život.“
Život podle Veroniky Žilkové Přestože je Veronika se svým staronovým domovem naprosto spokojená a ani se jí nechce jezdit na jiná místa, přece jen má o naprosto ideálním bydlení jasnou představu. „Chtěla bych dům s velkou zahradou, kde by zurčel potůček a za humny by byl hluboký les plný zvířat. A vedlo by tam metro.“
S největší pravděpodobností se to sympatické a vtipné herečce nestane, ale myslím, že jí to nijak nevadí. Ve svém domku je naprosto spokojená. Miluje dvorek u domu a při zalévání zahrádky si odpočine. S velkou láskou dokáže dlouho mluvit o svých dětech, ale i o maličkostech, kterými se doma obklopuje. Nemají velkou finanční hodnotu, ale lidskou, a to je pro ni nejdůležitější. „Na své první dovolené u moře jsem si koupila malý obrázek. Už se mi nelíbí, ale dodnes visí v obývacím pokoji na stěně a je pro mě důležitější než jakýkoliv originál. Nechala jsem si namalovat pouze jeden obraz. Od Jiřího Kaloče, největšího bohéma, kterého jsem v životě potkala. Když se na něj dívám, připadám si jako v kině. Má rozměr širokoúhlého plátna a má děj, není statický. Dává mi pocit věčnosti. Původně jsem chtěla červený obraz, ale není tam ani čárka červená. Nekoupila jsem ho ze slušnosti, pochopila jsem, že mě ten člověk svým dílem posunul dál.“
Kontakt: STAVEBNÍ FIRMA NAVRÁTIL (kompletní stavební práce), Stržná 13, Praha 6-Suchdol, tel.: 224 383 680, 602 39 10 33
text: Lenka Haklová foto: Studio Fotograf zdroj: Moderní byt 6/2003 |
Golf na zahradě?
|
|
Myšlenka pobavit a pocvičit se na zahrádce lehkou sportovní aktivitou je nepochybně výborná. Pokud se golf učíte hrát, můžete si na zahradě vybudovat cvičné jamkoviště – „green“. Podle potřeby a terénu budete mít možnost nácviku hry na povrchu jamkoviště („patování“) a nebo krátké přihrávky na povrch jamkoviště („čipování“) z travnaté plochy, pustíte-li se do budování opravdu vážně, můžete mít i pískovou překážku („bunker“), anebo topit míčky při tréninku krátké přihrávky přes vodní plochu. Tak se naučíte zvládat nejobtížnější části golfové hry.
Potřebujete prostor Velikost cvičného jamkoviště se pohybuje od 250 m 2 do 700 m 2 . K ploše „čistého povrchu“ jamkoviště musíme přičíst ještě prostor pro úpravu a modelaci okolí (1–2 x plocha jamkoviště). Tvar cvičného jamkoviště může být ve tvaru kružnice, oválu nebo ledviny. Povrch může být v jedné, dvou nebo více úrovních. Z hlediska vynaložených prostředků na konstrukci doporučujeme výstavbu jamkoviště, které umožňuje „patování“ i „čipování“. K přihrávkám (čipování) na jamkoviště je optimální vzdálenost 20–100 m.
Místo už máme V první fázi vytyčíme plochu cvičného jamkoviště, případně překážek (bunkers) v terénu.
Odstraníme ornici a uložíme ji stranou. Vykopeme základ („kufr“) do standardní hloubky 40–45 cm („ekonomická“ hloubka 30 cm). Dno vytvarujeme tak, jak má vypadat povrch jamkoviště (úrovně, spád, zvlnění). Pokud není podloží pod základem jamkoviště propustné, musíme je drenážovat. Na upravený základ rozprostřeme drenážní vrstvu štěrku (10–12cm), na ni pak kvalitní substrát (20–32 cm). Povrch vyprofilujeme do požadovaného tvaru a sklonu. Sklon povrchu jamkoviště může být maximálně takový, aby se míček po dopadu a doběhu nezačal sám kutálet ve směru spádu. Spád povrchu jamkoviště nemá jen za cíl jisté zpestření hry, ale je velmi důležitý pro povrchový odtok přebytku závlahové a dešťové vody z jamkoviště, jinak dochází k vyšlapávání a odumírání trav.
Ozdoba zahrady Kolem jamkoviště pak modelujeme i jeho okolí do charakteristických táhlých, jemných i extrémních terénních vln, které hráči umožní využití okolí ke hře. Měkký tvar terénu se stane hlavní předností vaší zahrady, ale také usnadňuje údržbu. V této etapě můžeme postavit i zajímavou překážku („Sand Bunker“) z bílého křemičitého sklářského písku. Tvar a velikost této překážky je spíše estetickou záležitostí, hloubka souvrství je 0,6m–1,7 m (štěrková drenážní vrstva, na ní písek).
Už „jenom“ tráva Konzervativní typy sáhnou po čistém psinečku výběžkatém (Agrostis stolonifera). Pokud jste modernější, budou vám vyhovovat současné méně náročné směsi poddruhů a ekotypů kostřavy červené (Festuca rubra commutata, F.r.rubra a F.r.trichophylla) s psinečky (Agrostis capillaris, Agrostis stolonifera), 10–20g/m 2 . Na okolí jamkoviště používáme směs lipnice luční (Poa pratensis) a kostřavy červené (20–35g/m 2 ). Po výsevu travních osiv a pravidelné závlaze budeme poprvé sekat povrch cvičného jamkoviště zhruba za dva až tři týdny, okolí po třech až pěti týdnech. Hrát můžeme za tři až čtyři měsíce. Travní porost na jamkovišti pak pravidelně sekáme na výšku 4–7 mm, okolí jamkoviště na 12–40 mm.
Složení půdy Vegetační substrát pro golfové jamkoviště bývá nejčastěji složen ze sklářského křemičitého písku a vláknité rašeliny v poměru 1:1 až 3:1. Může se použít i tříděný písčitohlinitý substrátu o obsahu humusu 2–3 % a o hodnotě pH 5,5–6.
Doporučujeme opatřit jamkoviště a jeho okolí závlahovým systémem. Ovládání standardních postřikovačů zahradních závlahových systémů může být automatické, manuální nebo kombinované.
Kolik mě zábava bude stát? Náklady spojené s konstrukcí 1 m 2 čisté plochy cvičného jamkoviště (včetně 2 m 2 plochy okolí, 0,25 m 2 pískové překážky, automatické závlahy) se pohybují v rozmezí 3 200 Kč–5 800 Kč.
Kontakty:
Ing. Marek Hamata, konzultace v oblasti výstavby, provozu a normování golfových hřišť, tel.: 728 606 534;
Ing. Pavel Hrdina, Ing. Michal Čermák, tel.: 602 451 405;
text: Marek Hamata foto: ISIFA a archiv IRIMON zdroj: Můj dům 4/2003 |
Kuchyň pro hosty
|
|
Drobné změny I když se majitelé stěhovali do nové zástavby, přesto se v případě kuchyně nevyhnuli alespoň menším stavebním úpravám. Původní kuchyň byla dispozičně řešena jinak, než majitelům vyhovovalo – přívod vody a odpad byly situovány na levou stranu, ale majitelka si přála mít dřez umístěn pod oknem (tedy vpravo) – což je příjemná a často vyhledávaná varianta. Nechtěli mít kuchyň propojenou s jídelnou a malé dveře také nevyhovovaly. Kompromisem bylo vybourání dveří, zvětšení průchodu do kuchyně a vyzdění oblouku.
V místě, které bylo určené pro vestavbu spíže, je nyní umístěna potravinová skříň, jejíž součástí je i dvoudvéřová americká chladnička. Někomu by se americká lednice mohla zdát jako zbytečný luxus, to ale neplatí o domácnosti, v níž žijí manželé, dvě malé předškolačky a velký salašnický pes. Tady si i potraviny vyžádaly svůj větší prostor. Navíc nápad s americkou lednicí nepochází od nás z Česka. Manželé se v této nerezové krasavici zhlédli v dalekém Íránu, kam pravidelně létají navštívit manželovy příbuzné. Tam se často k jídlu schází početnější společnost, takže taková lednice je v tamějších domácnostech neodmyslitelnou součástí kuchyně.
Správná volba Náročného maratonu po kuchyňských studiích byli majitelé ušetřeni. Měli totiž hned od začátku jasno. Kuchyň musí být z masivu, dřevo by mělo mít tmavší odstín a celá sestava by měla celkově korespondovat se zařízením bytu. Na otázku proč zrovna cenově náročnější masiv byla odpověď paní domu jednoznačná. „Kuchyň z masivu dlouho vydrží, dřevo v interiéru působí teple a zabydleně, navíc máme oba s manželem dřevo rádi a dáváme mu přednost před jinými materiály. Supermoderní chladné kuchyně nám nic neříkají.“ Všechny tyto požadavky splňovala kuchyň Psaníčko olše, kterou manželé objevili při jedné z prvních návštěv kuchyňských studií, a to ve studiu KLS, které prodává kuchyně SYKORA. Zde si nechali vytvořit počítačový návrh, který sladili se svými požadavky tak, aby vyhovoval.
Vybavení kuchyně Aby se v kuchyni pracovalo pohodlně, musela být splněna i některá ergonomická pravidla. Jedním z nich je umístění trouby do výše očí. Dřez se neobešel bez drtiče odpadků a praktické baterie s výsuvnou sprškou. Pod dřezem najdete i vysouvací odpadkový koš s několika nádobami na tříděný odpad. Zásuvky jsou vybavené variabilními pořadači, které umožňují přehledné uložení nádobí. Vzhledem k většímu počtu členů domácnosti a častým návštěvám kuchyň se neobešla bez pětihořákové varné desky.
Kontakty: AEG, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 126 112; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 224 891 450; INCOS ALFA (BEST), Dačického 14, Brno, tel./fax: 545 245 391; KUCHYŇSKÉ STUDIO KLS (SYKORA), Dukelských hrdinů 24, Praha 7, tel.: 266 712 560
text: Lucie Brzoňová foto: Milan Martínek |
Návrat doby kamenné
|
|
Corian Tento povrchový materiál vynalezla americká firma DUPONT v polovině šedesátých let minulého století, je tedy na trhu nejdéle, výrobce má nejvíce zkušeností a průběžně je rozvíjí cíleným výzkumem.
Původně se používal pouze na pracovní desky v kuchyních, postupně však nalezl uplatnění i v koupelnách, v restauracích, v prodejnách občerstvení, v hotelích a ve zdravotnictví. Vyrábí se z bauxitu a jako pojivo slouží polymetylmetakrylátová pryskyřice s barvicími složkami. Corian dnes nabízí širokou barevnou paletu a rozmanitost dezénů (více než 100).
Přední světoví designéři navrhují pro výrobce nové barevné kolekce a tvoří z corianu nejrůznější interiérová vybavení. Tento materiál byl dosud dražší než přírodní kámen, ale letos došlo k významnému snížení ceny – je o 20 % levnější. Konečná cena instalace je však rovněž odvislá od pracnosti provedení. Záruka na materiál je 10 let.
Varicor Ve složení tohoto materiálu se vyskytuje ze dvou třetin alumi-nium hydroxid (něco mezi bauxitem a hliníkem) a z jedné třetiny polyesterová vlákna s přidanými barvivy. Má prozatím menší barevnou škálu než corian (kolem 50 možností), zato krátkodobě odolává i teplotě 200 °C a pád koule s hmotností 450 g z výšky jednoho metru přežije deska 6 mm silná bez poškození.
Varicor vyrábí německá firma Spectra, která je dceřinou společností výrobce sanitárního zařízení KERAMAG. Proto KERAMAG nabízí až 12 typizovaných umyvadel z tohoto materiálu a samozřejmě další tvary podle přání. Spectra dodává i variocorové desky v síle 3 mm, které jsou vhodné také na obklady stěn, dvířek aj. Spojí-li se s dřevěným podkladem, mohou se z nich vytvořit i poměrně rozměrné instalace. Proto může být varicor levnější než corian – typizované umyvadlo v délce 1 m přijde na cca 8 000 Kč.
Hi-macs Nejnověji se objevil na našem trhu přírodní acrylátový kámen z Dálného východu. Vyrábí ho v Koreji světově známá firma LG a nese název hi-macs. V Evropě nabízí prozatím barevnou škálu 50 dezénů. Byl u nás poprvé představen letos na veletrhu Mobitex v Brně a jeho strategickým partnerem se stala firma KORYNA, která ho začala okamžitě používat na pracovní desky do kuchyní a zařadila ho i do koupelnového programu.
Hi-macs se dodává v síle 6, 9 a 12 mm, desetiletá záruka se vztahuje už na devítimilimetrovou tloušťku, šestimilimetrová se doporučuje pouze na vertikální instalace (obložení stěn či dvířek). Jako jediný se vyrábí za řízené chemické reakce, která zaručuje naprosto dokonalé probarvení a rozložení hmoty i u hrubozrnných dezénů. V laboratorních zkouškách dosahuje hi-macs vynikajících parametrů v tvrdosti, homogenitě i světelné propustnosti. Je tedy vhodný i pro světelné efekty.
Přednosti umělého kamene – Je neporézní, takže nepřijímá nečistotu. – Je odolný vůči většině chemikálií, vůči otěru a teplu. – Je probarvený v celém objemu. – Nechá se snadno ohýbat a tvarovat do jakékoli podoby. – Spojuje se beze spár, takže působí kompaktně i ve velkých plochách a objemech. – Každé poškození lze úspěšně opravit. – Má dlouhou životnost (horní hranice prakticky nebyla stanovena) a snadno se udržuje. – A především velice hezky vypadá.
Kontakty: CORTRADE, Dělnická 13/514, Praha 7, tel.: 266 710 191, 283 870 881–82, fax: 220 802 482; POLYTRADE CE, K Matěji 2193/26, Praha 6, tel.: 602 325 720; SANITEC (KERAMAG), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908
text: Jana Janďourková foto: archiv |
Škola designu na severu čech
|
|
Začalo to institutem Krátká historie školy byla odstartována v roce 1993 vznikem Institutu výtvarné kultury, jehož posláním mělo být bakalářské studium výtvarného zaměření při nedávno založené Univerzitě J. E. Purkyně. V tom prvním roce zasedlo do lavic nového institutu pouhých jedenáct studentů, v roce 2000, kdy se z institutu stala regulérní Fakulta užitého umění a designu UJEP, jich bylo 111 a letos, kdy toto designérské učiliště oslaví desetileté trvání, zde studuje na 150 mladých lidí z celé republiky i ze zahraničí. Fakulta užitého umění a designu (FUUD UJEP) se v pravou chvíli začlenila do procesu decentralizace a pluralizace vysokoškolského vzdělávání v České republice a zároveň promyšleně využila a využívá místních tradic severočeského regionu. Praktické sepětí se zavedenou sklářskou, keramickou a textilní výrobou, které zde mají více než staletou historii, je velkou předností této fakulty a přináší vzájemný užitek oběma stranám – škole i podnikům, které s ní spolupracují, poskytují jí materiál, umožňují studentům účast ve výrobním procesu a realizují jejich návrhy. Nejstarší ateliéry porcelánu, keramiky a skla Není divu, že zvláště ateliér keramiky a porcelánu, jemuž společnost Český porcelán, a. s., v Dubí poskytla prostory a zázemí pro detašované pracoviště, se může pochlubit řadou realizovaných prací, z nichž mnohé získaly ocenění na domácích i zahraničních přehlídkách. V Dubí tak vzniklo tvůrčí pracoviště srovnatelné s evropskými standardy, určené pro vzdělání designérů nejen z ústecké FUUD. Je otevřené i ostatním partnerským školám, takže ho využívají např. studenti z Hochschule für Kunst und Design v Halle, z varšavské Akademie, bratislavské VŠVU a pražské VŠUP. Také s Keramickými závody Ideal Standard v Teplicích a s Chlumčanskými keramickými závody má FUUD velmi dobré vztahy – každoročně se zde realizují návrhy studentů tohoto ateliéru a některé jsou dokonce zařazeny do výroby. Stejně výhodné podmínky má i ateliér skla, který byl založen v roce 1993 jako vůbec první. Zpočátku bylo sice nutné, aby našel svou identitu jak ve vztahu k pražské VŠUP, tak ke třem středním uměleckým školám se zaměřením na sklo, působícím na severu Čech. Dnes řada absolventů těchto středních škol pokračuje ve vysokoškolském vzdělání právě na FUUD. Ateliér skla si postupně vytvořil užitečné sepětí zejména s podnikem Crystalex v Novém Boru, kde získal potřebné výrobní zázemí pro realizaci klauzurních a diplomových prací. Není to však jenom tato společnost, v novoborské oblasti má FUUD výborné vztahy také se sklárnou bratří Jílků, sklárnou Ajeto, firmou Atypická svítidla aj. Dalším ateliérem, jehož výstupy náš časopis především zajímají, je ateliér přírodních materiálů, kde se studenti seznamují s vlastnostmi různých dřevin, papíru, textilu, kovů, kůží, vosku, hlíny a dalších materiálů, učí se je vzájemně kombinovat a především reflektovat ve svých prostorových kompozicích přírodu. V tomto kadlubu se rodí příští designéři interiérového nábytku, doplňků, návrháři hraček, ale i průmyslových výrobků, které se jednou ocitnou nejen na našich stránkách, ale i v domácnostech našich čtenářů. Zajímavý textil a ostatní Poslední klauzurní práce z února letošního roku představily velmi zajímavé výsledky také z ateliéru textilní tvorby, kde studenti nejsou omezováni pouze na práci s textilní hmotou, ale jsou vedeni k jejímu tvořivému sepětí i s dalšími materiály. Vznikají tu tedy nejen návrhy oděvů a oděvních doplňků, ale i užité a volné prostorové nebo nástěnné textilie do interiéru. Bylo by ovšem nesprávné, kdybychom nepřipomenuli i úspěchy ostatních ateliérů, které jsou rovněž orientovány velmi prakticky na potřeby průmyslu, reklamy a knižní kultury. Studenti se zde seznamují jak se zákonitostmi volné tvorby, tak s fotografií či grafikou podřízenou zájmům zákazníka (ateliér fotografie a ateliéry grafického designu a užité grafiky). V nejmladším, loni založeném ateliéru digitálních médií se zase učí používat pro praktické účely speciální počítačové programy. Důraz je přitom kladen na nové trendy v počítačové grafice, web designu a on-line žurnalismu. Třebaže tyto výstupy nejsou určeny přímo do interiéru, je otázka, zda skvěle graficky zpracovaná publikace nebo časopis, plakát, grafický list či imaginativní fotografie ve funkci obrazu se z interiéru zcela vymyká. Užitému umění, které se na FUUD UJEP vyučuje, se dostalo tohoto označení právě proto, že patří ke každodennímu životu a má značnou moc ovlivnit naše prožívání krásy a radosti.
Škola otevřená světu Od počátku své existence působil tehdejší Institut výtvarné kultury a dnešní FUUD velmi intenzivně také mimo školní budovu. Škola si vzala na starost každoroční pořádání sochařského sympozia v Hořicích, spolupořádání Májového jarmarku v Zubrnicích a sympozia Barevný týden v zoo v Děčíně. Od roku 1998 se účastní např. veletrhů For Glass and Ceramics, For Habitat a SIBO, kde získala několik ocenění. Během celé své existence fakulta intenzivně rozvíjí a podporuje vztahy se zahraničím, ať už se jedná o výměnné pobyty studentů a pedagogů, organizování workshopů, výstav a soutěží nebo naplňování dlouhodobých smluv s partnerskými vysokými školami.
Třebaže je FUUD umístěna ve staré budově, kde zápasí s mnoha provizorii, viditelně zde působí jeden ze známých Parkinsonových zákonů, interpretovaný trochu volněji: „Instituce, která působí v nevhodném a nedostatečně vybaveném prostředí, je obvykle výkonnější a v lepším duchovním stavu než společnost, která sídlí v nové, dokonale vybavené budově, kde nechybí nic kromě nadšení.“ Přesto fakultě užitého umění a designu UJEP v Ústí nad Labem novou budovu či důkladnou rekonstrukci té staré ze srdce přejeme a věříme, že se naznačenému nebezpečí dokáže ubránit.
text: Bea Fleissigová foto: Pavel Vítek a archiv |
Proměnlivý dřevěný box
|
|
Variabilita. Tak lze charakterizovat hlavní vlastnost sezonní chaty architektů Davida Kopeckého a Jána Studeného z ateliéru ksa. Smrkové prostorové rámy nesou konstrukci, která je z obou stran opláštěna stavební překližkou. Tento průmyslový deskový materiál tvoří rovněž prvky interiérů. Jsou z něj vyrobeny posuvné dveře, dělicí stěny, sklápěcí postele, knihovny i stoly. Uzavřený box chrání vnitřek stavby proti nezvaným hostům v zimním období. Jeho uživatelé jej mohou kdykoliv proměnit v otevřenou stavbu s typicky roztaženými „krovkami“. Otevřením čelní stěny je možné propojit prostor jídelny a kuchyně s molem s vodní hladinou – jezero tak vstupuje přímo do objektu. Oheň v jednoduchém krbu z ohýbaného plechu pak dotváří nezaměnitelnou atmosféru letních večerů. Abyste mohli vejít dovnitř, musíte spustit vyklápěcí molo. Majitelé ho ovládají jednoduchým elektromotorem s navíjecím lanem. Chatu na stísněném pozemku autoři „přilepili“ k husté zástavbě u jezera. „Vypadá jako krabička, která připlavala po vodě,“ poznamenává k dílu svých kolegů architekt Pavel Zykmund.
Rozkládací chata na Slunečních jezerech z roku 1998 je první realizací ksa. Jejich variabilní konstrukce získala řadu ocenění odborné kritiky.
Architekti Ján Studený (1966) získal v roce 1991 diplom na Fakultě architektury ČVUT v Praze. O pět let později ukončil studia na Škole architektury Akademie výtvarných umění u profesora Emila Přikryla. David Kopecký (1963) ukončil v roce 1991 studia na Akademii výtvarných umění u profesora Emila Přikryla. Společně s Jánem Studeným založil v polovině devadesátých let ateliér ksa.
Kontakt: Ateliér ksa.,
text: Filip Hubička foto: archiv ateliéru ksa. zdroj: Můj dům 5/2003 |
V zajetí barev a tvarů
|
|
K dostání je velké množství odrůd, které se liší tvarem květů a velikostí. Co se týče barev, tulipán nemá mezi květinami konkurenci. Bílé, téměř černé, fialové, červené, dvoubarevné tulipány se vyskytují ve všech myslitelných odstínech, od bledých až po výrazně divoké.
Co vyžaduje? Tulipány propůjčují záhonům bezkonkurenční nádheru, a proto by si od pěstitele zasloužily láskyplnou péči. Tulipánu svědčí výživná, dobře propustná půda a slunečné stanoviště chráněné před silným větrem. Po odkvětu a zavadnutí nadzemní části vyjmeme cibule ze země a uchováme je na chladném suchém místě. Znovu je sázíme v pozdním létě nebo na podzim 10 až 15 cm hluboko. Tam, kde tulipány zůstávají více let, je nutné zarýt kompost (měl by obsahovat vápník) hluboko do země. V místech, kde se v hloubce sázení může hromadit voda, je třeba provést odvodnění a zajistit odtok do nižších poloh. Pokud se v místě sázení vyskytují hlodavci, pak se cibule sázejí do plastových košíčků.
Přesmyčka božího jména Tulipán v dějinách zažil vzestup i pád. Je symbolem modlitby, oddanosti a meditace. Bývá také považován za vyznání lásky. Slávu si poprvé získal v dávných dobách v Turecku, kde jej nazývali „lale“, což je přesmyčka Alláhova jména. Nejen Turci, ale i jiné muslimské národy považovali tulipán za květinu, která symbolizuje modlitbu k Alláhovi.
Tulipány – tradice i překvapení Žádná jiná květina nevyvolala v myslích velmi realistických Holanďanů takovou touhu. Tulipánová horečka se rozšířila na počátku 17. století, když vrcholila, měla jediná tulipánová cibulka cenu třiceti pěti dospělých volů, a za cenu tří bylo možno koupit dům na jednom z amsterodamských kanálů. Tulipánové šílenství nakonec ustoupilo, ale pěstování tulipánů v nížinatých písčitých oblastech naopak vzkvétalo. Tulipány byly dovezeny roku 1554 z cařihradských zahrad vyslancem rakouského císaře Busbecquem. Na konci 16. století se pěstování této půvabné květiny rozšířilo po celé Evropě. Od této doby se svět hodně změnil a samotný tulipán během uplynulých století získal na přitažlivosti. V přírodě roste kolem 100 druhů tulipánů, nejčastěji se vyskytují ve Střední a Malé Asii a na Balkáně.
Velkokvěté zahradní tulipány dělíme do několika skupin podle květu, tvaru a období kvetení: – jednoduché rané – plnokvěté rané – třepenité – liliokvěté – papouškovité – plnokvěté a jedno duché pozdní
Jak pečovat o řezané tulipány? Vadnoucí tulipány oživíme tak, že znovu seřízneme stonek, zabalíme do plastové fólie nebo papíru a necháme několik hodin ponořené ve vodě.
Zajímavost: Kadeřavý květ tulipánu symbolizuje vášeň a touhu.
Kontakty: Ing. ZDENĚK PRCHLÍK, Buzulucká 2344, Tábor, tel.: 381 232 237; STARKL – ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981–82, fax: 327 314 787
text: Lenka Kopecká foto. Zdeněk Prchlík, Starckl – zahradník zdroj: Moderní byt 5/2003 |
