|
|
Aleš Vyjidák pracuje a žije v Praze. Kromě architektury a výstavnictví si nachází čas pro kreslený humor, který doplňuje fotografickou tvorbou. Od roku 1970 se účastnil domácích i zahraničních výstav kresleného humoru. Za zmínku stojí i to, že sám uspořádal jedenáct vlastních výstav. Za tvorbu humoru kresleného a malovaného získal i hlavní ceny na mezinárodních soutěžích. Smysl pro humor přenáší i do jiných oblastí vlastní tvorby (malba, plastiky). V designu se však disciplinovaně podřizuje potřebám materiálu a výslednému řešení výrobku. Jeho oblíbeným materiálem je corian, který ho zaujal jako materiál mnoha tváří a možností s nekonečným spektrem barevného tvarování. Jaký je? Chemickou terminologií řečeno corian je polymetylmetakrylát plněný nerostnými látkami. Díky tomu v sobě spojuje trvanlivost a robustnost kamene s možnostmi opracování dřeva. Corian má vlastnosti, které zatím nemohou nabídnout jiné materiály. Je zdravotně nezávadný, trvanlivý, houževnatý, tvrdý, nepoddajný, neporézní a nevsakuje vodu. Je stálobarevný a při UV záření stabilní. Může být formován za tepla běžným soustružením, vyřezáváním nebo frézováním. Technologie spojování umožňuje bezešvé spoje různých barevných kombinací. Z corianu se doposud dělaly prvky do architektury, kde byla vyžadována hygiena provozu (kuchyně, koupelny, WC) nebo reprezentace (recepční a bankovní pulty). V posledních letech se začal corian objevovat také v nábytkové tvorbě. Jeho nevýhodou je váha a křehkost. Při práci s ním je třeba hledat soulad mezi tvarem a vlastnostmi materiálu a tím minimalizovat případnou možnost poškození.
Co vás láká na tomto materiálu? Při práci s ním mne zaujala dokonalá technologie spojování materiálu, která umožňuje jeho jednobarevné nebo vícebarevné vrstvení s následným tvarováním. Dosahuje se tím neobvyklá plasticita předmětu. Při hledání výsledného tvaru mi pomáhá moje záliba – zpracování dřeva. Díky tomu si mohu modelově ověřit výsledné prostorové řešení. Corian mi učaroval jako materiál pro tvorbu drobných předmětů (např. stolní, nástěnné nebo stojanové hodiny).
K čemu vás stimuluje humor? Dlouholetá tvorba v oblasti kresleného humoru beze slov mne donutila k hledání co nejjednodušší výtvarné zkratky při zachování poetiky nápadu (zaujmout a provokovat diváka). Co chystáte v oblasti designu v tomto roce? V tomto roce připravuji výstavu, jejíž jedna sekce bude věnována corianu.
Chtěl bych poděkoval firmě Denbacor, která mi poskytla velkou pomoc při realizaci předvedených návrhů. Zejména Daniel Badinka, jednatel firmy, mi vycházel maximálně vstříc jak po stránce materiálové, tak i při dílenském zpracování.
Ing. arch. Aleš Vyjidák – narozen 21. 7. 1948 ve Vsetíně – 1963–1967 Střední škola uměleckého průmyslu v Bratislavě – 1968–1974 SVŠT Bratislava, fakulta architektury – 1974–1976 VŠUP Praha, ateliér prof. J. Svobody – užitá architektura Vybrané realizace: – interiér lékárny v Popradě – interiér a exteriér restaurace Na Klárově – interiér vstupní dvorany Ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství ČR, Na Františku – chata Bílichov – přestavba seníku na obytný dům, Mirošovice – úprava Jízdárny Pražského hradu pro slavnostní večer předávání cen Stavba roku, 2002 Vybrané soutěže: – Památník Lidice, 1977, odměna (společně s ak. arch. J. Andrlem) – Staroměstská radnice (společně s ing. arch. A. Kantou)
Kontakty: DENBACOR, Revoluční 26, Chomutov, tel.: 474 685 361, fax: 474 685 361, DOM DESIGN, Evropská 127, Praha 6, tel.: 220 562 244, e-mail: vyjidak@centrum.cz
text: Lenka Kopecká foto: Lukáš Hausenblas |
Blog
Místečko k lenošení
|
|
Pohovky si na rozdíl od předešlých generací nepořizujeme pro parádu, pouze pro chvíle, kdy na nich posedíme s návštěvou, ale pro sebe. Jsou pro nás ideálním místečkem k relaxaci. To však vůbec neznamená, že bychom při jejich výběru měli slevovat z nároků na jejich design a kvalitu.
Když chceme být „in“ Co diktuje móda soudobým pohovkám? V dnešní době najdeme na trhu sedačky pravoúhlých i rozmanitých zaoblených tvarů. Designéři se při jejich navrhování inspirují především 80. léty, kdy se ve světě hodně dalo na reprezentativnost. Vzhledu pohovky se sice přičítá velká důležitost, ale neděje se tak na úkor funkčnosti. Naopak. Architekt Jan Lexa z firmy FAST – INTERIÉR & DESIGN na adresu dnešních „divanů“ říká: „Na začátku vývoje měly pohovky spíše tvar křesla vybaveného maximálně podnožníkem. Domácí kino a další vymoženosti přivedly na svět multifunkční nábytek. Pohovky mají opěráky, područky, vysouvací části, na které se pokládají nohy. Vyrábějí se v kombinaci s nejrůznějšími stolky. Pohovky dnes připomínají spíše relaxační lůžka…“ Jednotlivé díly některých sedaček mají charakter stavebnice, čímž mohou lépe vyjít vstříc našim potřebám. Větší možnosti designérům nabízejí nové výrobní materiály. Klasické čalounění nahradily výlisky z polyuretanové pěny, která má nejen nižší hmotnost, ale především umožňuje vytvářet podstatně složitější tvary. Současné pohovky svůj život v našich obývacích pokojích většinou prostojí na kovových nožičkách.
Rozhoduje i barva Kromě tvaru je pro nás při koupi nové pohovky důležitá i barva potahu. Svět momentálně fandí kromě černé a smetanově bílé různým odstínům hnědé, včetně cihlové barvy. V tomto směru však naši spotřebitelé diktát módy odmítají. Jan Lexa to vysvětluje jako alergii vyvolanou desetiletími v zajetí těchto barev. Řada z nás proto dodnes raději sáhne po některé z pastelových barev, které dokážou interiér prosvětlit a rozveselit. Proč ne, pokud vybíráme s citem a ohledem na ostatní vybavení. Stavebnicové sedačky se často vyrábějí v kombinaci dvou barev. Jinak, co se týče dekoru, přednost mají jednobarevné materiály, případně zdobené plastickým vzorem.
Musí něco vydržet Vzhledem k tomu, že pohovky dnes nepředstavují zrovna lacinou záležitost, očekáváme od nich, že něco vydrží. Není toho málo, protože na nich pouze způsobně neposedáváme, ale pijeme nejrůznější nápoje, svačíme a provádíme řadu dalších činností. „Většina kvalitních potahů se dnes vyrábí ze 100% vlny nebo bavlny, případně z přírodních materiálů s maximálně sedmiprocentní příměsí syntetického vlákna. Kvalitu potahových látek určuje jejich gramáž. Většinou se používají látky s gramáží 360–1 200 gramů na metr čtvereční. Vlna, z níž se zhotovují potahy, má však naprosto jinou strukturu než vlna, ze které se šijou například kalhoty nebo kabáty. Tkaniny mají speciální povrchovou úpravu, která odpuzuje prach, a jsou nehořlavé. Vzhledem k tomu, že jde o velmi kvalitní materiály, většinou bez úhony přežijou pohromu v podobě rozlité kávy či červeného vína,“ říká architektka Eva Nemudri z firmy Sirius Design. Oblíbeným potahovým materiálem sedaček vyšší cenové třídy je kůže. Mezi potahy najdeme i jeden módní hit: Jde o dokonalé napodobeniny umělých kožešin. Tento velice dekorativní materiál je vyroben z hedvábí a bavlny a vyniká abnormální hebkostí. Jestliže těmto potahům můžeme něco vyčíst, tak je to nebezpečí, že se na nich usíná i v nejdramatičtějších okamžicích té nejnapínavější detektivky. Čistotu a pěkný vzhled však můžeme potahům zajistit i tak, že jim pořídíme náhradní „povlečení“, které lze prát. Často se vyrábí v různých barvách, a tak se nám sedačka „neokouká“, naopak nám přinese do života tak žádoucí změnu.
Nezapomíná se ani na zdraví V souvislosti s tím, jak se stále častěji hovoří o újmách, které své páteři působíme nezdravými lůžky, židlemi, sedačkami…, se výrobci v případě pohovek nesoustředí pouze na zajímavý design či pohodlí. „Pohovky nabízejí uživatelům i zdravé posezení. To zajišťují kovové rámy s lamelovými rošty,“ říká Růžena Mannová z firmy PATTY DESIGN. Jinak sedací nábytek, pokud si na něm chceme skutečně odpočinout, by měl podpírat především nejvíce namáhané části páteře. Stranou pozornosti nezůstává ani hygienická nezávadnost materiálu. Pokud u pohovky s textilním potahem nenajdete materiálové složení, jde o zajíce v pytli, který vás při užívání může nepříjemně zaskočit.
Pohovky za statisíce i desetitisíce korun Soudobé pohovky se v každém případě těší přízni zákazníků. Z dnešní nabídky by si zcela jistě vybrali i ti nejnáročnější. Jediné, co nám v tom nezřídka brání, je cena. Není nejnižší. Zajímavý design, spolehlivá konstrukce, kvalitní potah, případně zmíněné doplňky si pochopitelně musíme zaplatit. Na našem trhu najdete dostatek firem, které nabízejí i pohovky od známých zahraničních i domácích designérů a nábytkářských firem. V případě, že hledáte nižší cenovou kategorii, zamiřte do prodejen s pohovkami od domácích, případně slovenských výrobců. Také na kvalitní sedačky od některých italských designérů však postačí „pouhé“ desetitisíce.
Nechte si poradit – Odpovědně zkoušíte nový kabát či džíny. Vyzkoušejte si v prodejně i novou pohovku.
– Zkontrolujte, zda je uvedeno složení nejen potahového materiálu, ale i výplně sedáků, případně polštářů.
– Nové typy stolků o výšce 20 až 30 cm, tvořící příslušenství pohovky, neslouží ke stolování, ale coby odkládací plochy.
– Máte poměrně malý obývací pokoj, ale toužíte po velké pohovce? Pokud je tomu tak, pamatujte, že světlá barva potahu a kovové nožičky zmírňují robustní dojem sedačky.
– Při zkoumání kvality potahu nové pohovky nezaměňte mikrovlákno s mikroplyšem. Zatímco první tkanina se vyznačuje velkou životností, druhá se velmi brzy odře.
Tajemství Impregnace Neexistuje mnoho lidí, kterým se alespoň jednou v životě nepodařilo nápoj vylít na ještě novotou vonící pohovku, a tak ji nežádoucím způsobem pokřtít. Své stopy na pohovkách zanechávají i labužníci. Jedním ze způsobů jak ochránit koberce závěsy a potahy před nečistotou včetně těžko odstranitelných skvrn je impregnace. Ve vodě rozpuštěné fluorokarbonové pryskyřice se na potah aplikují nástřikem, čímž je chráněno každé vlákno tkaniny. Při polití některým z nápojů se na impregnovaném materiálu skvrna buď vůbec nevytvoří, anebo se tekutina koncentruje do jednoho bodu, který lze odstranit pomocí papírového ubrousku či vlhké houby. Impregnace netvoří pouze bariéru nečistotě, ale zároveň chrání barvu a strukturu čalounění, čímž mu zvýší životnost čalouněného nábytku až o 30 %. Látku aplikujeme na nové nebo vyčištěné textilie každé tři roky. Stejným způsobem si můžeme zajistit ochranu koženého čalounění. Firma Guardsman/Fireshield provádí impregnaci jednoho sedacího místa na látkové pohovce za 600 Kč, na kožené pohovce za 1 000 Kč.
Kontakty: BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné náměstí 23, 110 00 Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667, e-mail: brik.praha@volny.cz; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, 110 00 Praha 1, tel.: 222 319 536, 222 319 548, e-mail: sirius.design@iol.cz; DONLIĆ INTERIER, s. r. o., Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850, DESIGN DISTRICT PETŘÍN, s. r. o., Újezd 19, 118 00 Praha 1, tel.: 257 317 410, e-mail: peter@ddp.cz, www.ddp.cz; 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391-92; EDRA SPA, P. O. Box 28, Perignano, Italia, tel.: 39 0587 616 660, fax: 39 0587 617 500, e-mail: edra@edra.com, www.edra.com; GUARDSMAN/FIRESHIELD, Michelská 3/9, 140 00 Praha 4, tel./fax: 241 480 230, e-mail: guardsmanfireshield@quick.cz; FASH – INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, 120 00 Praha 2, tel.: 224 250 528, 224 250 538, fax: 224 250 538
text: Alena Vondráková foto: archiv firem |
V dřevěném kabátku
|
|
Jaké dřevo vybrat Pokud jste se rozhodli pro kuchyň z masivního dřeva, pořizujete si velmi kvalitního společníka, který vám bude dlouhá léta věrně sloužit. Z jakého druhu dřeva si kuchyň pořídit, to vám asi neporadíme – záleží jen na vás, jaký odstín či kresba dřeva jsou vám příjemné, a samozřejmě také na tom, kolik hodláte do kuchyně investovat. Cenová paleta různých druhů dřev je totiž poměrně široká. K nejlevnějším dřevinám patří smrk a borovice, které se využívají častěji k výrobě rustikálních kuchyní, tedy těch, které mají blíž k bytelnějšímu venkovskému stylu (kredence, skříně, spížky…). Širší výběr máte v kategorii ušlechtilejších dřev, kam patří např. buk, dub, ořech, olše, třešeň, bříza, jilm, javor.
Poohlížíte-li se po něčem opravdu luxusním, mohl by to být bahenní dub či exotické dřevo wenge. Zde se však bude jednat spíše o dřevěnou dýhu.
Úpravy masivního dřeva Nejčastější povrchovou úpravou masivního dřeva je nástřik matného nebo lesklého laku. Dřevo rustikálních kuchyní se někdy napouští včelím voskem. Může se vám ale stát, že si pořídíte kuchyň z borovice a povrch bude v tmavé barvě třešně. Nebojte se, neošidili vás. Dřevo se kromě průsvitných laků upravuje i nejrůznějšími lazurovacími laky a mořidly v barevných tónech několika druhů dřev. Tyto laky jsou vysoce kvalitní, takže dostatečně chrání povrch dřeva před poškrábáním. Měly by být s UV filtrem, což zaručuje jeho stálobarevnost. Budete-li důkladně vybírat kuchyň, jistě narazíte i na pojmy, jako jsou kartáčovaný dub, pařený či bělený buk… Vždy se jedná o speciálně upravované dřevo, které tou či onou úpravou získá lepší užitné vlastnosti nebo změní vzhled.
Když to není masiv Na celomasivní kuchyně narazíte jen ojediněle. I když je v popisu uváděn masiv, zpravidla se vždy jedná o kombinaci masivního dřeva, z něhož jsou vyrobená dvířka s laminátovými korpusy. Po masivu je cenově levnější variantou pořídit si kuchyň, jež má dvířka potažená dýhou, tedy tenkou vrstvou kvalitního dřeva. Je to metoda velmi stará, která se dodnes praktikuje, a v nábytkářské výrobě patří mezi jednu z nejpo-užívanějších. U dýhovaných kuchyní je důležité, aby dýha nebyla položena jen na čelní ploše dvířek, ale aby byla přetažena i na boční hrany dvířek, jinak se může začít odlupovat. Cenově ještě níž se dostávají kuchyně laminátové. I zde máte na výběr z několika odstínů dřev. Přestože se jedná o kuchyně nižších cenových kategorií, na jejich vzhledu i užitných vlastnostech by nemělo být ubráno.
Za současný trend v kuchyňském nábytku se považuje užívání termofólie. Je to také jedna z nejprodávanějších povrchových úprav. Na připravená dvířka se pokládá termofólie, kterou můžete zvolit v několika designech dřeva. Předností tohoto materiálu je snadná údržba, odolnost proti oděru, vlhkosti, široký výběr desénů a v konečném výsledku i příznivá cena.
Výhody a nevýhody kuchyní vyrobených z masivu? Odpovídal P. Šarman z firmy JITONA
VÝHODY: – Každý kus je originál, který má své kouzlo. – Masivní dřevo lze opracovávat a povrchově upravovat mnoha způsoby. – Dřevo je přírodní kvalitní materiál, který vám zaručuje dlouhou životnost kuchyně. – Dřevěná kuchyň přirozeně zapadne do interiéru a jen tak se neokouká a nezevšední. – Dřevo se dá velmi dobře kombinovat s jinými materiály – s kovem, sklem, kamenem.
NEVÝHODY: – Dřevo je organismus, který pracuje a reaguje na vlhkost vzduchu. Proto musí být dřevo ještě před výrobou kuchyně dostatečně vyzrálé. Vlhkost vysušeného dřeva připraveného k výrobě kuchyně by měla být cca 10 % (standardní vlhkost v kuchyni, je cca 50 %). – I přesto, že je kuchyň z masivu kvalitně zpracovaná (vyrobená z jednoho kusu spárovky), může dojít k dalšímu pracování dřeva – dřevo bobtná, kroutí se a praská. – Barevnost dřeva se pohybuje v určitém rozmezí a nikdy se nedosáhne dokonalé jednotnosti jako třeba u fólie. – Při nákupu celomasivní kuchyně je nutné věnovat pozornost kritickým místům: povrchové úpravě, spojům a sesazením.
Alternativní řešení Aby se zákazník nemusel obávat, že dřevo, z nějž jsou dvířka celomasivní kuchyně vyrobena, začne nežádoucím způsobem pracovat, nabízí se alternativa. Může si vybrat dvířka s masivní rámečkovou konstrukcí, do níž je zasazena dýhovaná výplň. Výhodné je i finanční hledisko – takto vyrobená dvířka budou výrazně levnější než celomasivní. Dýhovaná slupka má navíc podobné vlastnosti jako masiv a na pohled působí jednolitě.
KONTAKTY: ANTICO (SCHÜLLER kuchyně), obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 329 456; BERLONI, Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 510 112; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410; HANÁK NÁBYTEK, Popůvky 71, Kojetín, tel.: 581 250 411, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel.: 241 732 285; JITONA, Uhříněveská 734, Praha-Průhonice, tel.: 267 751 566; KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, KUCHYNĚ VEGA (TOMASSI), Sokolovská 120, Praha 8, tel.: 224 811 411, PIGMAY STUDIO, Italská 27, (vchod z Mánesovy 15), Praha 2, tel.: 222 251 272
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Blahodárný déšť
|
|
Kdo delší dobu sleduje vývoj v oboru sprchovacích technik, musí se mírně pousmát: vždyť tu přece není nic nového. První sprchy měly hodně podobný tvar jako výstřelky nejnovější módy. První výrobky klempířů, kteří se do výroby sprch a van pustili, vlastně ani nemohly mít jiný tvar – na titěrné současné mikrotrysky tehdy nebyly dostatečné technické prostředky.
Při vší úctě k Philippu Starckovi, který zřejmě jako první z moderních designérů přišel s projektem velkoplošné hlavové sprchy, lze mu přičíst hlavně zásluhu za pečlivé prohledávání historických pramenů a marketingovou schopnost přesvědčit výrobce HANSGROHE o tom, že déšť snášející se na naši hlavu je to, co moderní civilizace právě teď potřebuje. Je pochopitelné, že „nové“ svěží myšlenky se okamžitě chytli i návrháři ostatních výrobců sprch – neuběhl dlouhý čas a na trhu se talířová sprcha stala výrazem moderní očisty těla. Původní „dno“ prošpikované desítkami drobných otvorů se v současné době změnilo v pečlivě vypočítaný systém, který má nabídnout jemnou hlavovou perličkovou lázeň nabízející nejen kdejaký déšť, ale i pečlivě vybraný zahradnický deštíček. Změnil se také design – původní koncepce kopírující historické modely byla nahrazena zaoblenými líbivými tvary napodobujícími jednou létající talíře, jindy zase důmyslné hvězdice jakoby ze sci-fi románů Arthura C. Clarka. Také samotné trysky už dokážou vzdorovat nástrahám na roztoky vápníku bohaté pitné vody. Místo prostých děr se tu proto objevují trysky ošetřené povlakem z plastických hmot, zabraňujících usazování vodního kamene.
text: Marek Burza a Lucie Brzoňová foto: archiv |
Hra na schovávanou
|
|
Výhody zástěny ocenil jistě už pravěký člověk. Šikovně využil přírodních materiálů, aby na něj nefoukalo. Dosvědčuje to slovo samo, které ve francouzštině znamená stěna proti větru.
Původ bytové zástěny můžeme najít ve starověké Číně. Souvisela s tamním způsobem bydlení a zařízení interiéru pomocí lehkých, posuvných dělicích příček. Pro svou praktičnost se postupně rozšířila do celého světa. Svědčí o tom také skutečnost, že je známa rovněž pod názvem španělská stěna. I když časy, kdy se za zástěnou skrývala ne vždy vzhledná kamna, jsou již většinou za námi, tento kus nábytku si své místo na slunci nachází stále.
Malý kousek soukromí Sáhneme po něm vždy, když si bez velkých úprav chceme vydobýt svůj „koutek“, skrýt se (nebo něco) před zraky ostatních, mít víc soukromí. S pomocí paravánu můžeme řešit oddělené spaní dětí v jejich pokoji nebo příležitostné spaní v obývacím pokoji. Někdy se také stane, že zatoužíme po optickém rozdělení velkého prostoru. K tomu účelu nám dobře poslouží také nábytkové solitéry a dělicí stěny. Ať už má účel jakýkoliv, vždy jde o to vybrat si správný typ, který nejen dobře poslouží k danému účelu, ale bude se nám do bytu hodit a navíc potěší oko.
Ukrývá i zdobí Původní paravány byly většinou dřevěné, lakované orientálním koromandelovým lakem, v pozdější době se začaly vyrábět z dalších materiálů. Zatoužíme-li dnes po přenosné, často skládací stěně, můžeme si vybrat dřevěný rám s textilní výplní, nebo ji může tvořit kovový rám potažený papírem, látkou, kůží či plechem. Plenty najdeme ozdobené květy, různými ornamenty, obrazy či zrcadly. Na půvabu a účelnosti jí přidají úložné prostory, kterými může být z jedné či druhé strany vylepšena. Stabilitu zástěně zajišťuje její rozložený tvar, případně může stát na nožkách.
Kontakty: 3DH INTERIER, Bredovský dvůr, Olivova 4, Praha 1, tel.: 224 210 391–92; AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823, fax: 296 325 017; Jungmannova 30/748, Praha 1, tel./fax: 224 947 620, 224 947 622; EMINENT, Korunní 25, Praha 2, tel./fax: 224 257 666; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, 495 532 860, fax: 495 532 833; INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056
text: Hana Profousová a Lenka Haklová foto: archiv |
Sólo pro magnolii
|
|
Stavba z poloviny minulého století je situovaná na okraji Prahy. Vnitřní prostory tohoto řadového domu však byly příliš stísněné a neodpovídaly požadavkům, které většina lidí klade na moderní bydlení. Rekonstrukce se ujal tříčlenný tým ateliéru S.H.S architekti, konkrétně Lukáš Holub, Lubor Sladký a Martina Buřičová.
Splynutí s přírodou Hlavním prvkem připravovanému návrhu se stala vize veliké skleněné stěny. „Chtěli jsme, aby se uplatnil především výhled do zahrady skrze celý dům,“ upřesňuje Lubor Sladký. Důležitou roli sehrála rovněž třicet let stará magnolie, které se podřídila velikost nové části. Podmínky určující přestavbu se tedy hlavně týkají nenásilného splynutí rodinného domku s přírodou. Z původní zahrady zmizely „zbytečné“ záhony. Zůstaly dominanty v podobě vzrostlých stromů. K nim ale přibyl další nepřehlédnutelný prvek, a sice zastřešený dřevěný altán. Po rekonstrukci se rozloha domu zvýšila z původních 96 m2 na 124 m2. Nová část vede do zahrady směrem k magnolii. Vzdušnost stavby umocňuje prosklená stěna se silnými izolačními skly. V této místnosti najdete topná tělesa zabudovaná do podlahy. Všude jinde se o teplo starají hliníková žebra. V přístavbě, která slouží jako hlavní obývací pokoj i jako jídelna, vládne, ostatně jako v celém domě, šedá barva. Zde je šedý i strop z vláknocementových cembonitových desek. Tento materiál architekta zaujal nejen svou barvou. „Je levný, lehký a nehořlavý,“ upozorňuje architekt. Po setmění interiér osvětlují nenápadná bodová světla. A s výhledem do zahrady, která je večer nasvícená, se rázem stáváte součástí přírody. Pro intimní chvíle stačí všude zhasnout a zapnout světla, která krásně nasvítí vzrostlou magnolií. „Navíc v době, když strom kvete, si připadáme jako v nějaké exotické zemi. To se nám pak ani nechce do práce,“ říká spokojená majitelka.
Útočiště v altánu Zahrada v teplých měsících prakticky „prodlužuje“ obytnou plochu. A protože je dům orientovaný na východ, odkud se sluníčko brzy stáčí na druhou stranu, stojí altán na jihozápadní straně. Odtud jsou vidět červánky, sem doléhají poslední sluneční paprsky. V letních měsících se z tohoto místa stává hlavní útočiště. „Všimněte si, že altán nemá žádnou podporu, jenom zadní stěnu. Je to taková skládačka z ocelových pozinkovaných profilů, smontovaná zámečníky přímo tady na místě,“ dodává architekt Sladký. Strop je vyrobený z latí, které mají mezi sebou rozestupy, aby jimi prosvítalo denní světlo. Chodbu s věšákem a botníkem v tomto domě nenajdete. Tu nahradila různobarevná hala s oknem a pracovním stolem. „Když přijdete domů, chcete se pohodlně vysvléci z věcí, které máte na sobě. S malým dítětem je ještě důležitější mít kolem sebe prostor. Moci odhodit tašky, kabáty a jít si třeba umýt ruce,“ říká autor.
Koupelnu architekt umístil na strategickém místě v přízemí. Navazuje na halu a stojí u schodiště vedoucího do prvního patra. A protože v ní nenajdete žádné koberce, dečky ani různě poházené polštáře, zkrátka nic, co by se mohlo od bot ušpinit, slouží i jako „zahradní“ sprcha v parných dnech. Nemusíte mít strach, že v ní „našlapete“.
Jednoduchý design Design celého interiéru je poměrně prostý. Přesto se především díky rafinovaným kombinacím různých barev máte na co dívat. A i když například koupelna nemá okno, červená tento malý prostor dostatečně prozáří. To platí i pro purpurové schodiště.
V přízemní hale podél celé jižní stěny stojí dlouhá vestavěná skříň zakončená sníženou kuchyňskou deskou. „Chtěli jsme, aby byla skříň variabilní a vešlo se do ní všechno.“ A tak šatnu odděluje modrá stěna, jež dál pokračuje k zázemí zakrytému mříží, kde se skrývá kotel.
V malém kuchyňském prostoru se opět objevuje několik barev a materiálů najednou: červená, šedá, dřevo a sklo. Zeptali jsme se majitelky, zda jí nevadí, že kuchyň je průchozí. „Nebylo moc možností, kam pracovní plochu k přípravě jídla umístit, ale zvykla jsem si. Netrávím tady mnoho času.“ I o tom je určitý životní styl.
Snadná údržba Zmíněné cembonitové desky si architekt Sladký vyhlédl nejenom pro jejich dobré technické vlastnosti, ale i kvůli snadnému udržování. Tento materiál je totiž omyvatelný. Rovněž podlahy se v přestavěném domě ošetřují, aniž byste museli vynakládat hodně času a energie. A o to někdy v dnešním uspěchaném světě jde. Nenajdete tu prahy, kde by zůstávaly nečistoty. Nenarazíte zde na žádný přebytečný nábytek, který by majitelku vybízel ke každodennímu utírání prachu. Tuto domácnost například netrápí ani leštění vany, kterou nahradil sprchový kout.
Parkety z přírodního dubového dřeva v kombinaci s teracem, což je leštěná bílá mramorová drť, se také dobře udržují. Červené desky v kuchyni a v koupelně působí stále čistým dojmem stejně jako skleněná šedá mozaika. Opakující se červené barvy by se někdo mohl bát. Najdeme ji na povrchu skříní, postelí, polic a také podlah. Vhodně ji ale tlumí šedá. Neutrální bílá, někdy neprávem považována za nudnou barvu, zase částečně nahrazuje denní světlo. Barvy a materiály se neustále prolínají a tvoří jeden kompaktní celek. Patru s odpočinkovými prostory opět vévodí jednoduchost a účelnost. V ložnici najdete „jenom“ postel, v rozšířené chodbě zase knihovnu. Tam ještě časem vznikne jedna místnost, oddělená skleněnou stěnou. „Do zahrady z ní vidět sice nebude, ale vytvoříme tak další soukromý prostor,“ plánuje poslední úpravu architekt Sladký. A o soukromí vlastně pohodlný život je.
Ateliér: S.H.S architekti Členy architektonické kanceláře S.H.S architekti jsou ing. arch. Lukáš Holub (1968), ing. arch. Lubor Sladký (1968) a ing. arch. Martina Buřičová (1974). Všichni absolvovali Fakultu architektury ČVUT v Praze. Ateliér zajišťuje úplné zpracování stavebních projektů od návrhu stavby až po stavební dozor při samotných realizacích.
Technické údaje: Užitná plocha: 124 m2 Obytná plocha: 107 m2 Obestavěný prostor: 375 m3 Dodavatelé: InCon s. r. o., Pavel Němec – interiéry
Kontakty S.H.S architekti, Donská 19, 101 00 Praha 10, tel.: 271 740 107, fax: 271 742 484, e-mail: shsarch@volny.cz
text: Kateřina Bidlová foto: Iveta Kopicová |
Jako kostka cukru
|
|
Opouštíme Dačice s památníkem kostky cukru, která tu – první na světě – spatřila světlo světa a po několika kilometrech narazíme na její mladší sestřičku: přesně tak z dálky působí světlý dům s rovnou střechou, který majitelé zatím využívají víkendově, ale hodlají v něm strávit podzim života.
Velký pozemek není ohraničen plotem, což způsobilo, že domácí neberou přespolní jako vetřelce. To je dobrý začátek. Dobrou zprávou pro „stará kolena“ je také řešení domku: je přízemní a bezbariérový.
Původně měl být z litého betonu, ale protože v blízkosti je lom, využil se na stavbu levnější kámen. A architektce se podařilo plně využít vlastností tohoto přírodního materiálu.
Dveřmi, nebo oknem? Vcházíme vstupními dveřmi, ale možností je víc: děti třeba rády dům opouštějí úzkými okny. Směrem k jihu je dům ještě otevřenější, aby sem mohly sluneční paprsky svobodně proudit a také aby se usnadnil vstup do letní jídelny pod širým nebem. Použitá skla dokonale zvukově i tepelně izolují. O tom prvním se můžeme přesvědčit na místě. „Hluk z nedaleké silnice dovnitř opravdu neproniká,“ potvrzují majitelé. A o tepelné ochraně se přesvědčili, když jim v zimě vypověděl službu kotel, a přesto teplota neklesla pod šestnáct stupňů.
Je-li řeč o teple, proudí do prostoru z topných kanálů u velkých oken a z radiátorů. Stálou teplotu hlídá elektrokotel, který lze v případě potřeby přepnout na topení na pevná paliva.
Soukromí na obě strany Dům o zastavěné ploše 214 m2 je pomyslně rozdělen do dvou částí. V levé od vstupních dveří kralují děti. Jejich tři pokoje jsou vybaveny dvoulůžkem, stolem a vestavěnou skříní – vejít by se sem tedy v pohodě měly i v pozdějších letech. K dispozici mají vlastní WC a koupelnu. Pravá část patří rodičům – opět mají k dispozici kompletní sociální zařízení. Ve velké jídelně se schází celá rodina, která se často pohodlně sesedne u pochromovaného stolu vyrobeného podle návrhu architektky z jeklů a skla. Židle? „Jedině od Jakobsena, není nad ně,“ – vyjadřuje své přesvědčení architektka. Jekly se uplatnily i na garnýžích na závěsy. Kuchyňská linka dorazila z Ikey, ale byla na místě trochu ozvláštněna zalemováním linky. S nábytkem se spíše šetřilo, úložných prostorů je však dostatek. Dům ještě dýchá novotou, ale detaily už jsou doladěny. Vybavení je v jednoduché barevnosti: sklo, šedá, přírodní dřevo nebo jeho tmavší odstín.
Světlo v ose Všechny místnosti jsou vesele prosvětlené, protože sluneční paprsky procházející domem tvoří jakýsi světelný kříž. Malou výjimkou je jen ložnice rodičů, která má dvě úzké „střílny“. Investor si nepřál svázané bydlení a propojení s krajinou je opravdu tak zásadní, že ráno budí spáče svou vůní květiny ze zahrady. Na podlaze se uplatnily dubové parkety. Tak velela zkušenost mladé architektky-matky: „Když se někde něco vylije, bukové se prohnou.“
Sem tam tulipán Obyvatelé domu nejsou velkými zahradníky a s touto vášní nepočítají ani v pozdějších letech. Zahrada je proto spíše bezúdržbová. Tvoří ji pouze trávník, převislé vrby, jehličnany pro zahuštění prostoru od silnice, po louce náhodně poházené tulipány. S bazénem se nepočítá. Proč taky, když koupání nabízí příroda v nedalekém rybníku. Zato je tu prostor pro jinou vášeň: na pozemku zůstala stará zabijačková kuchyň se sklípkem. Hliníkový solitér s nízkou sedlovou střechou se už v praxi jednou osvědčil. Kolaudační hody se moc povedly a ještě více utužily sousedské vztahy.
Kontakty: PROJEKTOVÁ KANCELÁŘ ING. ARCH. ANNA KOVÁŘOVÁ, Dolní Břežany 411, Praha-západ, tel.: 603 255 511; POZEMNÍ STAVBY JIHLAVA, tel.: 603 862 814; FAST – INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 224 250 528, 224 250 538, fax: 224 251 357; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462
text: Hana Profousová foto: Petr Zhoř |
Dům na domě
|
|
Když se řekne „dům na domě“, zní to poněkud děsivě. Jako by bylo cílem něco k něčemu (nebo v tomto případě na něco) nalepit, přistavět, horkou jehlou „přilátat“, zkrátka, jen aby „to“ bylo větší. Při takové představě se bezesporu „vlasy“ každého architekta ježí hrůzou. V našem případě ale taková reakce není ani v nejmenším na místě. Vůbec nebylo cílem cokoli zvětšit, natož přilátat. Dojem „domu na domě“ byl záměr, součást projektu. A co je hlavní, výsledek představuje splnění kritérií, která jsme uvedli jako samotný podtitulek článku. Znamená to, že majitelé se v něm cítí dobře, není to samoúčelná provokace vyčnívající z charakteru prostředí a zároveň odráží styl a možnosti moderní doby.
Vyzdvihovat tyto principy je možná banální. Jistě by s nimi souhlasil každý architekt. Na druhé straně se podívejte na fotografie a musíte uznat, že výsledek až tak banální není. Co vše tedy obnáší a co skrývá?
Jiný než ostatní Procházíte-li jen tak ulicí, zamyšleně, protože máte vlastních starostí dost, při letmém pohledu nanejvýš zaznamenáte dům, který je jiný než ostatní. Ale rozhodně vás nešokuje natolik, že by přerušil tok vašich myšlenek, nebo vás pobouřil. Pokud ovšem nejste odborník, který by ocenil architektonické kvality. Nebo naopak zatvrzelý konzervativec, pro něhož je pohled na něco odlišného než „klasický domek“ neúnosný. Jednoduše řečeno, originalita a vnější zvláštnost se nevystavují ostentativně na odiv. Stavební úřad přesto s povolením váhal – bylo to poněkud jiné, než na co jsou zvyklí.
„Přitom jsme vycházeli z přesvědčení, že do okolní zástavby se takovýto objekt hodí víc než dnes tak rozšířené typové domy a jiné variace na romantické a historizující styly,“ tvrdí architekt Jehlík. Vilová čtvrť, kam je „dům na domě” zasazen, totiž ještě stále připomíná noblesu německého stylu z předválečného a těsně poválečného období.
Ostatně v letním období – a postupem doby v čím dál větší míře – bude dům zakryt zelení, takže zůstane ušetřen případných kritik některých kolemjdoucích a ochuzen o chválu jiných kolemjdoucích. A majitelům zůstane možnost užívat si toho, co skýtá – příjemného, pohodlného a účelného bydlení.
Hra s prostorem a světlem Příjemné, pohodlné a účelné bydlení je jistě široký pojem. Proto se sluší vysvětlit, proč si právě tento dům zaslouží pozornost. A vlastně se hodí i naznačit diskusi o tom, proč má dům, o jakém mluvíme, a jemu podobné, nejen právo na život, ale i na ocenění, protože mohou sloužit jako příklad a inspirace. Objekt, o němž je řeč, byl navržen tak, aby vyhovoval dvoučlenné rodině, relativně samostatné patro obývá babička, podkroví slouží jako pracovna nebo pokoj pro hosty.
„V klasicky pojatých domech se šikmou střechou a architektonicky komplikovanějším a zdobnějším tvarem je do značné míry předurčeno členění vnitřních prostor,“ říká Jan Jehlík. Lidé jako by se ochuzovali o možnost vybírat z variant, nakolik a kde se chtějí setkávat, jakou míru soukromí a naopak soužití si chtějí dopřát, kam chtějí skrýt úložné prostory… Naopak jednoduché geometrické tvary otevírají cestu k hledání optimálního řešení: co se týče praktičnosti, rozdělení obytných a úložných prostor, technického zázemí. „Zkrátka, lépe umožňují pracovat s prostorem a světlem. A to je vlastně podstata moderní architektury,“ zdůrazňuje autor projektu.
Stárnout je přirozené Dům tvoří spodní, podlouhle obdélníková zděná část. Na ní jako na sokl je posazena dvoupodlažní dřevěná „krychle“. „Ta je postavená kompletně ze dřeva, což u nás není příliš obvyklý styl. Proto se také této práce ujala firma, která má potřebné zkušenosti z Ameriky, kde to je nejrozšířenější způsob stavění,“ vysvětluje Jan Jehlík. Odlišný charakter obou částí je zdůrazněn i zvenčí: Spodní obdélník má klasickou omítku, horní dřevěná část je obložena smrkovými fošnami. „Úmyslně, nejen zvenčí, jsme používali materiály, které ,umí‘ přirozeně stárnout. Mají sice dlouhou životnost, plní svoji roli a stále vyvolávají dojem solidnosti, ale je na nich znát běh času. Opakem jsou dnes uplatňované nepřirozené materiály a povrchy, které se honosí pověstí trvanlivosti a omyvatelnosti, což ve výsledku vede k používání různých plastů a nanášení aseptických cukrářských barev,“ doplňuje architekt.
Z každé strany jiný pohled Z ulice, tedy z východu, dům působí poněkud chladně a uzavřeně. Teprve když si ho prohlédnete kolem dokola, uvědomíte si, jak je rozlehlý a členitý. Z každého pohledu působí trošku jinak, začnou se vám odkrývat další detaily. Jeho čelo je nasměrováno na jih, odkud také přes zahradu vede hlavní vchod a vjezd do garáže. Zde a na západní straně jsou velké prosklené plochy, které propojují dům se zahradou a jsou kontrastně doplněné malými okénky. Odtud je také vidět „vykousnutá“ teráska podkrovního patra. Všechna obytná podlaží mají vlastní ozeleněnou terasu. Samostatný bezbariérový vchod vede i z ulice, a sice přes lávku do prostředního podlaží. Předzahrádka k této části domu leží vlastně na střeše garáže. Pod lávkou je skryta část garáže a vchody do dvou podzemních kůlen. Na severní straně domu jsou, opět „v podzemí“, sklípek, malá sauna a kotelna.
Jednolitost i členitost Byť jsme dosud mluvili o dvou na první pohled odlišných částech domu a třech podlažích, v interiéru takové striktní rozdělení nenajdete. Všechna patra jsou propojena otevřeným dřevěným schodištěm. A i na každé podlaží lze pohlížet jako na jeden členitý prostor, jehož „zákoutí“ jsou tvořena skříňovými stěnami či posuvnými dveřmi. V prvních dvou patrech tak vznikly rozlehlé obytné prostory, do nichž je zahrnuta i kuchyňská a ložnicová část, jen koupelny jsou napojeny na schodišťovou halu. V podkrovní části, která slouží také hostům, je pracovna, koupelna a komora. Celým interiérem prostupuje množství dřevěných prvků, hřejivě působí také podlahy z přírodního linolea. Přízemí má podlahové vytápění, v dřevěné části jsou tělesa. „Šlo nám o to, aby vše, co lze využít, bylo využito. Je tu minimum volného nábytku, minimum příček. Tuto roli plní skříňové stěny, zabudovaný nábytek. Obdobným principem jsme se řídili při koncepci technických prostor – většina z nich je ,zakopaná‘ ve svahu, včetně stupňovité spíže,“ vysvětluje Jan Jehlík.
Technické údaje Užitková plocha: cca 193 m2 Zastavěná plocha: cca 207 m2 Obestavěný prostor: cca 1 210 m3
Kontakty Jan Jehlík arch. kancelář
text: Ivana Vajnerová foto: Jan Brodský |
Dům v obchodním majetku
Vzhledem k tomu, že podnikatelé kupují domy do obchodního majetku za nezdaněné peníze, zákonodárce výslovně vyřadil příjmy z prodeje takových nemovitostí z osvobození od daně z příjmu fyzických osob. Tuhle daň nemusíme platit, pokud nám nemovitost patřila aspoň pět let před jejím prodejem (jde-li o dům, kde jsme bydleli, stačí dokonce dva roky). Jedinou výjimkou je právě nemovitost zahrnutá do obchodního majetku podnikatele. U té může vlastník na osvobození příjmů z jejího prodeje zapomenout, i kdyby mu patřila třeba dvacet let. Zde by totiž začal pětiletý (případně dvouletý) časový test pro osvobození od daně běžet až dnem vyřazení nemovitosti z obchodního majetku prodávajícího.
Dům s ručením omezeným
Někdy se pro vlastnictví nemovitosti vytváří samostatná právnická osoba. Obchodní společnosti, za jejichž závazky účastníci ručí, se k tomu nepovažují za vhodné. Obvykle se zakládá společnost s ručením omezeným, výjimečně pak akciová společnost, jejíž založení i běžný provoz jsou dražší.
Takové právnické osoby zřizují například firmy pro pronájem nemovitostí na leasing. Přenechání obchodní společnosti ke konci splácení leasingu je pak oproti běžnému prodeji domu levnější: neplatí se 5% daň z převodu nemovitostí, takže už u domu za 2 miliony korun se na převodní dani ušetří 100 tisíc korun.
Katastrální úřad taková změna vůbec nezajímá, protože vlastníkem nemovitosti zůstává stále stejná obchodní společnost. Jen rejstříkový soud zapíše do obchodního rejstříku změnu jejích společníků anebo statutárních orgánů.
Pro ty, kteří jsou podle českého devizového zákona cizozemci, je koupě podílu nebo akcií obchodní společnosti jednou z mála cest, jak fakticky nabýt dům nebo pozemek v České republice. Za několik let, v Evropské unii, už ale tahle úvaha bude pasé.
Jaké jsou výhody a rizika
Co když při jednání o koupi domu zjistíme, že na prodej není dům, ale eseróčko, které jej vlastní?
Závazky, které váznou na nemovitosti, nabízené k prodeji běžným způsobem, si můžeme za stovku jednoduše ověřit v katastru nemovitostí (věcná břemena i zástavní práva najdeme v části C listu vlastnictví). Závazky, které váznou na nabízené obchodní společnosti, v žádném veřejném registru zjistit nelze. Nezbývá tedy než spoléhat na účetnictví či audit společnosti nebo na jeho dobrou pověst developera, respektive leasingové společnosti.
Pro některé kupce může být ovšem na nemovitosti ve vlastnictví obchodní společnosti atraktivní právě ztráta, kterou se společnosti podařilo během své existence nakumulovat. I za vykázanou ztrátu je leckdo ochoten zaplatit. Jestliže ale máte další obchodní aktivity, vězte, že proti ztrátě či zisku z pořízené obchodní společnosti nebudete moci nikdy postavit zisk či ztrátu, kterých dosáhnete jako fyzická osoba, eventuálně v jiných společnostech.
V případě, že jsou v kupovaném domě chránění nájemci bytu, je třeba si uvědomit, že u vlastníka coby fyzické osoby je bytová potřeba zákonným výpovědním důvodem z nájmu bytu. A nemusí jít jen o bytovou potřebu vlastníka domu, ale i jeho manžela, rodiče, sourozence, dítěte, vnuka, zetě či snachy. Právnická osoba, která vlastní dům, však tenhle výpovědní důvod podle judikatury českých soudů nikdy použít nemůže – ani u jediného bytu v domě.
Pokud se chystáte pořízený dům třeba jen nějaký čas pronajímat (a své příjmy přiznávat), je zapotřebí před nabytím obchodního podílu či akcií podrobná konzultace s daňovým poradcem.
Příjmy z nájemného se v ČR nezahrnují do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na sociální a na veřejné zdravotní pojištění. Daně z příjmů však čekají i na příjmy z činže.
Eseróčko či akciová společnost platí daň z příjmů právnických osob. Nyní jde o 31 procent (s ohledem na sazby v sousedních státech se očekává snížení sazby). Pokud byste si chtěli ze své společnosti peníze vyplatit, zaplatíte z podílu na zisku nebo z dividendy – tedy z již zdaněných peněz – na dani z příjmů ještě dalších 15 procent. Součet přesahuje 40 procent – jsme už tedy nad nejvyšším pásmem daně z příjmů fyzických osob, které je nyní 32 %.
Jediného společníka či akcionáře však samozřejmě nemůže nikdo nutit, aby si nějaký podíl na zisku nebo dividendu vyplácel.
Je libo s. r. o. na úvěr?
Banky jsou leckdy ochotny poskytnout úvěr i na pořízení nemovitosti formou nabytí obchodního podílu, případně akcií obchodní společnosti. Požadavky na ručitele ovšem musí být splněny i v tomto případě, stejně jako bankou požadovaný podíl na investici, hrazený z vlastních zdrojů žadatele o úvěr. Pokud jde o podnikatelský záměr, už existující nájem pořizované nemovitosti bývá samozřejmě hodnocen výše než nájem, s kterým žadatel o úvěr teprve uvažuje do budoucna.
text: Dan Holubkov
foto: Pavel Dufek
zdroj: Můj dům 4/2003
Parlament vysoko nad městem
|
|
Nejinak je tomu v případě rodinného domu v Roudnici nad Labem – realizace ateliéru architekta Ladislava Lábuse. Investor se na něho obrátil právě proto, že znal jeho předchozí práci. Zároveň však měl jasnou představu, jak by jeho budoucí dům měl vypadat. První krok, který určil mimořádnost díla, byl pozemek. Stavba se přizpůsobila poměrně svažitému terénu. V pohledu zdola je vidět jenom spodní betonový hranol s velkou prosklenou plochou a dřevěným členěním. Z druhé strany, od příjezdové cesty, spatříme pouze přízemní stavbu z lícového zdiva s nástavbou, která vypadá jako velitelský můstek. Navzdory relativně velkému stavebnímu programu působí hmoty na svahu lehce. Je to dáno tím, že se stavba jakoby rozpadla do dvou částí, které jsou odlišné a také jsou posunuty výškově.
Použito bylo rovněž dvou výrazných materiálů. Zděné přízemí vypadá na rozdíl od dvoupodlažní betonové části tradičněji. Kamenné opěrné zdi dům chrání před rušnou silnicí. Hlavní výhodu vily, na níž se kromě architekta Ladislava Lábuse dále podíleli Dagmar Prášilová a Martin Matiska, lze popsat jedním slovem – výhled. Domu leží u nohou celé město a velkorysé řešení umožňuje jeho obyvatelům rozhlédnout se i na opačnou stranu, do údolí Labe.
Dojem dotváří detail Dům reaguje na svažitý terén tím, že jeho podlaží jsou posunuta asi o půl patra. První dojem je tedy ten, že pozorovatel ze strany města vidí jenom spodní betonovou část s velkou prosklenou plochou. Tento pohled dal zřejmě vzniknout přezdívce, kterou stavba záhy po svém dokončení získala – parlament. Tak monumentálně zřejmě působí na své okolí v zástavbě vil běžného standardu ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století.
O prostornosti rodinného domu se však člověk přesvědčí spíše až při vstupu dovnitř, zvenku vypadá mnohem nenápadněji. Jednotlivé obytné prostory jsou propojeny schodištěm, které je pro vilu výrazným výtvarným a kompozičním prvkem.
Každý, kdo zná projekty architekta Ladislava Lábuse, ví, že jsou pro ně charakteristické zajímavě zpracované detaily. Na roudnické vile jsou to výrazné dřevěné prvky, které jakoby propojují dům se zahradou: na terasách, v zádveří, u vstupu a na pracovně – zaskleném ateliéru umístěném na rovné střeše. Dřevěný prvek najdeme také na arkýři.
Kámen ve dvou podobách Výrazným prvkem je použití kamenných zdí. Kámen se tu objevuje v několika formách – sypaný do ocelových sítí, volně ložený a vkládaný do opěrných zdí. Celek je doplněn betonovou částí směrovanou do zahrady. Odlišné materiály a povrchová úprava dodávají stavbě na originalitě. Každého upoutají velké prosklené plochy dopřávající obyvatelům domu hodně světla. Investor si přál mít dům otevřený, aby mohl maximálně těžit z exkluzivní polohy s krásným výhledem. Strach z úniku tepla je však bezpředmětný: použitá skla mají velice dobré koeficienty prostupu tepla, které – pro srovnání – odpovídají normální plné fasádě funkcionalistických domů z třicátých let minulého století.
Celkový dojem nasvědčuje tomu, že řady mimořádných staveb hodných 21. století se opět rozšířily.
Slovo architekta Ing. arch. Ladislav Lábus Pro tuto vilu bylo charakteristické i to, že díky nepřístupnosti staveniště a přání investora zlepšit dostupnost domu bylo nutné provádět náročné terénní úpravy. Původně byl přístup jen zespodu a dodatečně, když už jsme zahájili stavbu, majitel koupil ještě druhou část pozemku, obrácenou dozadu k silnici. Tam se zřídil přístup a garáž se tudíž ocitla na druhé straně pozemku, než se původně předpokládalo. Mělo to svou velkou výhodu, protože dům je opravdu na velkém kopci, vlastně až na horizontu a při jednostranné orientaci na spodní vstup by byl vchod sice blíž k městu, ale přece jen s velkým výškovým rozdílem. Nové řešení umožnilo, že se dá vjet autem nejen do garáže, která je zahrabaná do země jako podzemní stavba, takže nepřekáží na povrchu, ale naopak tvoří akustickou bariéru vůči silnici, ale také až před dům. Do vybavení interiéru jsme příliš nezasahovali. Myslíme si, že náš návrh stavby dům včetně interiérů, a tím i způsob bydlení, dostatečně definuje a netoužíme po tom realizaci dotáhnout až do posledního detailu tím, že nadiktujeme, jaký tam má být nábytek. Pokud jde o spolupráci s investorem, mohu jen konstatovat, že každá práce je diskuse, přibližování se ke společně hledanému cíli. Pokud by mezi námi byla nějaká velká názorová bariéra, tak by si nás asi klient nevybral. V tomto případě investor přišel s poměrně jasnou představou domu jako moderní architektury, kterou jsme pouze přizpůsobili terénu a obohatili o své zkušenosti a schopnosti při společném hledaní výsledné podoby domu.
Kontakty: ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR LÁBUS, Komunardů 5, Praha 7, tel.: 220 808 258; HOSS, Pavlíkova 466, Benešov, tel.: 317 726 455, tel./fax: 317 722 326; LAS.CZ THERMOSTAR, Rudolfská 88 – 202, České Budějovice, tel.: 387 713 317
text: Hana Profousová foto: Iveta Kopicová, Lubomír Fuxa, Jan Malý a Oto Pajer |
