|
|
Zimní zahrada patří do kategorie luxusního zboží. Nejmenší o velikosti průměrného pokoje přijde zhruba na 150 tisíc korun, výjimkou však není ani částka kolem jednoho milionu. Zeptáte-li se stavebních firem, jaké chyby se nejčastěji jejich zákazníci dopouštějí, svorně odpovídají: za každou cenu chtějí ušetřit. Snížit náklady například o polovinu je podle nich nemožné. Dodávají však, že konečná stavba vždy bývá kompromisem mezi finančními požadavky majitelů, návrhem architekta a stavebními možnostmi.
Různé materiály, stejné nároky Zimní zahradu si zřejmě každý spojuje se sklem. Neméně důležitá je však i nosná konstrukce. Tady se nabízí výběr ze tří základních materiálů: dřeva, plastu a hliníku, případně z jejich kombinací. Každý z nich dodává zahradě jiný vzhled a liší se i jejich vlastnosti. Dřevěná konstrukce se vyrábí z lepených hranolů. Má výborné izolační vlastnosti, a to nejen tepelné, ale také snižuje hladinu přicházejícího hluku. Stejně jako jakékoli jiné dřevěné výrobky i zimní zahrady musíte natírat. V posledních letech se však nároky na údržbu snižují, neboť výrobci používají mnohem dokonalejší metody, než je natírání. Při máčení nebo impregnaci pomocí vysokotlaké pistole a podobně se látka dostane mnohem hlouběji do struktury dřeva, proto štětec nemusíte vzít do rukou několik let.
Plast se nejprve začal využívat na okna, později i k stavbě zimních zahrad. Pro tyto konstrukce se kvůli vyššímu statickému zatížení volí profily zpevněné ocelovými výztužemi. Mezi jeho přednosti patří prakticky nulová údržba a poměrně nízká cena. Výhodou hliníku je materiálová stálost. Ani po letech nebudou okna nikde dřít a půjdou dobře otevírat. Navíc jde o samonosný materiál, proto konstrukce zahrad bývají subtilnější. Podobně jako plast ani hliník nevyžaduje prakticky žádnou údržbu a hodí se hlavně tam, kde se předpokládá velké zatížení vlhkem. Variantou může být také kombinace dřeva v interiéru s vnějším krytím z hliníku.
Skleněný základ Nejeden majitel, který si zvolil dům se spoustou velkých oken, ví, jaké starosti to přináší. V létě dochází k přehřívání místností, v zimě tudy uniká příliš tepla. Kdo chce zimní zahradu využívat celý rok a také ji vytápět, měl by vyžadovat izolační dvojskla s koeficientem prostupu tepla U = 1,3.
Ta však na střechu, kudy dovnitř praží v létě slunce, ale většinou nestačí. Proto se často používají skla s pokovenou vrstvou, která odráží sluneční paprsky zpět a tím se snižuje pravděpodobnost přehřívání interiéru. Naopak u svislých stěn je tato vlastnost vítána, neboť tudy prochází teplo od podzimu do jara, kdy slunce „stojí“ nízko. Jeho paprsky zahradu vyhřívají a vy nemusíte tolik topit. Při výběru skla však nezáleží pouze na jeho tepelných vlastnostech, ale snad mnohem více na bezpečnosti. Už samotný projektant by měl zvolit takový materiál střechy, který unese i několik desítek centimetrů vlhkého sněhu, odolá krupobití a vichřici.
Samozřejmě existují nečekané extrémy v počasí, kdy ani sebelepší sklo nevydrží a praskne. Pokud se to stane, nesmí se však všude objevit spousta ostrých střepů. Střešní skla zimních zahrad proto bývají na vnitřní straně opatřena bezpečnostní fólií. Pokud se sklo rozbije, střepy na něm zůstanou nalepené a neublíží. Druhou variantu nabízí použití kaleného skla, které se při rozbití rozpadne na spoustu kostiček, o které se člověk neporaní. Místo bezpečnostního skla lze k zastřešení použít také polykarbonát. Má výborné izolační vlastnosti, je lehčí, a levnější. Díky komůrkovým výstuhám lomí průchod ultrafialových paprsků slunečního záření, proto se prostor pod ním tolik nepřehřívá. Použít ho můžete i na zahrady orientované na jižní či západní stranu, a to dokonce bez jakéhokoli zastínění.
Důležité větrání Poučka říká, že zhruba 15 % z celkové plochy zimní zahrady by mělo být otevíratelných. Přesto skutečné číslo se od doporučovaného může lišit podle orientace na světové strany nebo využití. Jedno je však jisté – větrání zimní zahrady musíte zajistit po celý rok. V zimě to bývá mikroventilací podobně jako u „obyčejných“ oken.
Názory se však liší na to, jak větrat v létě, zda si pořídit zahradu s otevíratelnou střechou, nebo ne.
Odpůrci otevíratelných střech tvrdí, že každý materiál se po čase opotřebuje. Jednotlivá okna pak přestanou stoprocentně těsnit a do zahrady by mohlo téci. Jako řešení nabízejí výměnu vzduchu takzvaným křížovým větráním. Do svislých stěn se osadí posuvná nebo výklopná otevíratelná okna a ventilační mřížky. Do střechy přijde ventilátor s termostatem, který přispívá k lepšímu proudění a výměně vzduchu. Fyzikální zákon, že teplejší vzduch stoupá nahoru a chladnější se drží dole, využívají firmy, které nabízejí zimní zahrady s otevíratelnými střechami. Ty bývají většinou doplněny o elektrický pohon, aby si člověk ušetřil zbytečné šplhání a lezení při jejich otevírání a zavírání. Elektromotor nejen zajistí snadnou obsluhu, ale také dovře okno tak, aby dokonale těsnilo.
Rozhodnete-li se do zimní zahrady umístit například bazén nebo pokud si přejete, aby v létě plynule navazovala na klasickou zahradu, zajímejte se o tomu odpovídající otevírání bočních stěn. Zatímco u některých zahrad otevíráte jednotlivé díly podobně jako obyčejné dveře, u jiných lze odsunout velkou část obvodových stěn bez toho, aby tady zbyla podpůrná konstrukce. Až ze dvou třetin můžete otevřít i samotnou střechu – je totiž rozdělena na tři stejné části, pouze ta u hřebene zůstává pevná a zbylé dvě se pod ni zasouvají. Nejen tyto střechy můžete doplnit čidly reagujícími na vnitřní teploty nebo déšť či vítr. Ideální je samozřejmě kombinace obou. Pokud teploty uvnitř zahrady přesáhnou vámi stanovenou hodnotu, zimní zahrada se otevře. Naopak při prvních dešťových kapkách nebo větru se sama zavře. Čidla stojí pět až patnáct tisíc korun, což je v celkových nákladech poměrně nepatrná částka.
Desatero zimních zahrad: 01 zimní zahrady se dělí na sezonní a celoroční 02 celoroční vyžadují kvalitnější konstrukci a vytápění 03 minimální plocha samostatné zahrady by měla být alespoň 15 m2, výška aspoň 2,5 metru 04 sezonní vyjdou levněji, ale chovají se jako skleník – v zimě tady klesají teploty natolik, že zde nemůžete ani posedět, ani pěstovat květiny 05 orientaci zimní zahrady zvolte podle využití – pracovnu bude lépe umístit například na východ, bazén na jih či západ 06 pokud nezajistíte dostatečné odvětrání, mohou teploty v létě u střechy dosahovat až 60 °C 07 kdo chce ušetřit, může na střechu použít místo skla polykarbonát 08 zimní zahrady se doporučuje ještě doplnit zastíněním, a to nejen svislých stěn, ale hlavně střechy 09 chcete-li si posedět večer u svíček v otevřené zahradě, pořiďte si sítě proti hmyzu 10 pokud plánujete uvnitř zahrady bazén nebo hodně rostlin, běžné větrání stačit nebude a raději si ještě pořiďte odvlhčovač nebo klimatizaci
Kontakty: AZ Ekotherm, spol. s r. o., Přátelství 79, 104 00 Praha 10, tel.: 267 711 529, fax: 267 711 399, e-mail: azeko@bon. cz , www.azeko.cz ; Stabos, spol. s r. o., 763 51 Bohuslavice u Zlína, tel.: 577 100 204, 577 991 388, fax: 577 991 103, e-mail: stabos@stabos. com , www.stabos.com ; Urban Trade, spol. s r. o., V Úvozu 283, 252 42 Jesenice u Prahy, tel./fax: 241 024 216, e-mail: urban@ipnet. cz , www.toptip.cz/urbantrade
text: Magdaléna Krajmerová foto: ISIFA, archiv firem AZ Ekotherm, Stabos, Urban Trade |
Blog
Pro klid v duši
|
|
Než se podíváme na jednotlivé pomocníky blíže, chtěla bych upozornit, že je nutné při koupi dbát na jejich návaznost. Co to v praxi znamená? Může se stát, že láhev, kterou si pořídíte, se do sterilizátoru nevejde, takže jeden z předmětů nebudete moci používat. Je proto ideální tyto pomůcky kupovat od jednoho výrobce.
Chůva na baterky Když dáváte dítě spát, chcete, aby mělo klid, ale zároveň ho potřebujete mít pod dohledem. Obojí nelze současně zajistit. Jakmile dítě usne, začne většina žen dělat všechno, co nestihla, když bylo dítě vzhůru a ona se mu věnovala. Vaří, uklízí, žehlí nebo si chce posedět u dobré kávy s kamarádkou – to všechno však dítě ruší. Proto nemluvně uloží do vedlejší místnosti. V této situaci je namístě použít dětskou vysílačku. Zařízení se skládá ze dvou přístrojů, jeden se umístí v blízkosti dětské postýlky a druhý má žena přímo u sebe (přenosné modely), ostatní typy se staví na viditelné místo. Přístroj hluk v místnosti s dítětem monitoruje a přenáší ho k matce, která tak slyší, co se v pokoji děje. Jednoduché modely jsou jednosměrné. To znamená, že matka dítě slyší, ale nemůže mu odpovědět. To už ale umějí kvalitnější typy, které jsou obousměrné, takže žena po stlačení příslušného tlačítka může na novorozence mluvit a tím ho uklidnit. Některé typy jsou navíc vybaveny světelnými indikátory. Své opodstatnění nacházejí například při sledování televize, kdy rodiče nechtějí být rušeni, ale samozřejmě je stále zajímá, co se v místnosti s dítětem děje. U takového přístroje lze snížit hlasitost na minimum, hluk pak oznamují barevné diody. Čím víc jich svítí, tím je hluk silnější. Přenosné vysílačky jsou vybaveny alarmem, který se zapne, jakmile se rodič vzdálí a signál se přeruší. Novinkou na našem trhu jsou modely, které kromě této základní funkce navíc ukazují další hodnoty. Například teplotu okolního vzduchu, čas ad., často jsou také vybaveny malým světélkem.
Čistota nade vše Dodržování hygienických pravidel patří u novorozenců k základním požadavkům, které je nutné maximálně respektovat. V tom maminkám napomáhají sterilizátory. Umístit do nich můžeme dudlíky, dětské lahve, kousátka a další drobnosti, které dítě dává do úst. Z praktického hlediska bývá nejpohodlnější takové zařízení, které za co nejkratší dobu očistí co nejvíce předmětů. Jednotlivé typy rozeznáváme podle způsobu sterilizace. Ta může probíhat pomocí páry, kterou vyprodukuje přístroj, do něhož nalijeme vodu, zapneme ho a po určité době (6-8 min) jsou předměty čisté.
Dále si můžeme pořídit typ, který se vkládá do mikrovlnné trouby, nebo využít takzvanou studenou sterilizaci. Ta funguje s pomocí speciálních sterilizačních tablet, které se rozpouštějí ve vodě, do níž se předměty vkládají. Novinkou v této oblasti jsou takzvané samosterilizační lahve. Těm stačí nalít do víčka vodu, lahev otočit a vložit do mikrovlnné trouby.
A další… Kromě už popsaných předmětů najdeme na našem trhu např. ohřívače láhví, které pomocí termostatu ohřejí nápoj nebo udržují jeho potřebnou teplotu. Doposud se mohly používat pouze v domácnostech, objevily se však už i cestovní typy. Maminka tak může své ratolesti poskytnout teplý nápoj i během delší cesty, navíc tento přístroj mohou využívat i dospělí, kteří si v něm přihřejí čaj nebo kávu. Dalšími pomocníky jsou elektrické teploměry, speciální lampičky, které se rozsvítí, jakmile se zešeří, elektrické odsávačky mateřského mléka. Existuje dokonce i speciální podložka, která se umístí pod dítě a sleduje jeho dech a tepovou frekvenci.
Kontakty: CHICCO SHOP, Kašpárek, obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 328 171; MOTHERCARE, nákupní galerie Myslbek, Na Příkopě 19/21, Praha 1, tel.: 222 240 008; PHILIPS, Šafránkova 1, Praha 5, tel.: 233 099 111
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Jak a čím se obložíme
|
|
Málokdo z nás má tolik představivosti, aby mohl „fušovat“ do řemesla architektům a vytvořit návrh interiéru jen tak doma na papíře. Naše první kroky při plánování koupelny pak zřejmě povedou do nejbližšího koupelnového studia.
Návrhy pomocí počítače Ke standardním službám kvalitních prodejců patří projektování interiérů ve speciálních programech, pracujících s designy a formáty skutečných obkladů a dlažeb. Pro realizaci takového projektu obvykle postačí půdorys vaší koupelny a dále rozměr a umístění oken, dveří, výklenků, nik a dalších prvků. Operátor zanese do počítače reálná data a potom se provede první rozmístění zařizovacích předmětů. Pokud zjistíte, že původní plánovaná dispozice není optimální, stále ještě není žádný problém provést změny. Návrh v daném měřítku (z něj je zřejmé umístění vany, sprchového koutu, umyvadla a dalších zařizovacích předmětů) slouží jako závazný podklad pro instalaci rozvodu vody, odpadů, topení a elektrických rozvodů. Poté se můžete v klidu věnovat výběru správné barvy, rozměru a designu obkladů a dlažeb. Následuje fáze, která určitě není nudná. Doslova před očima vám počítač obloží vaši budoucí koupelnu zvolenými dlaždicemi a obklady. A není-li výsledek zcela podle vašich představ, na změny stále ještě není pozdě.
A když počítač nemáte? Svoje představy můžete rozvíjet i doma bez chytrého speciálního programu. Malou pomocí vám mohou být nákresy tří základních způsobů pokládání. Jedná se o pokládku na střih, na vazbu a na koso. Mimo těchto základních způsobů pokládky existují ještě vzájemné kombinace s různými typy přechodů. Většinou se od sebe oddělují na zemi bordurami a na stěnách listelami nebo ozdobnými lištami, například v barvě drahých kovů. Dále je možné kombinovat dlažbu nebo obklad různých formátů stejného typu výrobku.
Nezanedbejte spáry Po stránce estetické spára dovoluje architektům a projektantům podtrhnout estetický dojem skladby obkladů a dlažeb. V našich domácnostech je velice rozšířeno používání bílé spáry. Zřejmě je to pozůstatek z dob, kdy byl pro spárování k dispozici jen bílý cement jako alternativa k cementu šedému. Při dnešní nabídce více než třiceti barevných odstínů speciálně vyvinutých spárovacích hmot je škoda, že se nevyužívají ve větší míře. Výběr barvy spáry se provádí podle designu použitých obkladových prvků.
Při rozhodování o barvě spáry existují v zásadě tyto možnosti: – barva spáry je o odstín světlejší než obklad; – barva spáry je stejná jako obklad; – barva spáry je o odstín tmavší než obklad; – barva spáry je kontrastní k barvě obkladu. Velkou opatrnost je potřeba věnovat způsobu, kdy se zvolí stejná barva spáry a obkladu. Ten se ve svém výsledku pak mění v jednolitou plochu a jednotlivé obkladové prvky se potom ztrácejí. U dlažeb se volí z praktického hlediska barva spáry tmavší o dva až tři odstíny. I z obyčejných bílých nebo jednobarevných obkladů nebo dlažeb je možné vytvořit použitím vhodné spárovací hmoty a profilů nebo doplňků (vodovodní baterie, žaluzie, nábytek, poličky, držáky ručníků, mýdelníky a další) stejné barvy velmi působivý a stylový obklad.
Údržba dlažby a obkladů Nejvhodnějším prostředkem pro údržbu dlažby je teplá voda se saponátem a savý hadr. Přípravek necháme chvíli působit, aby se uvolnily nečistoty, poté vodu setřeme savým hadrem nebo houbou. Při údržbě se vyhýbáme kyselinám a velmi silným čisticím prostředkům (koncentráty k odstraňování usazenin na WC). Dlaždice jim sice odolají, ale některé druhy spár však nikoli. Zametením nebo případným vysáním dlažby před vlastním mytím se určitě nic nezkazí. Při mechanickém čištění je nutné vyloučit silné abrazivní prostředky (drátěnky a písky), které jsou nebezpečné zejména pro leštěnou dlažbu.
Jak vyčistit spáry Obklady vydrží velmi dlouho a nejsou nijak náročné na údržbu. Postačí teplá voda s dobrým mycím prostředkem. Většinou trpí pouze spárovací hmota. Znečištěná hmota ve spárách se obvykle nemusí vyměňovat. Nečistotu odstraníme vydrhnutím kartáčkem nebo starým kartáčkem na zuby a teplou vodou s rozpuštěným mycím prostředkem. Po zaschnutí doporučujeme nanést ještě malou vrstvu nového cementu. Jsou-li spáry poškozeny silněji, hmotu je lepší vyškrábat a nahradit ji novou. Ve vlhkém prostředí může na spárách vykvétat plíseň. Té se zbavíme použitím vhodného fungicidního přípravku podle pokynů výrobce.
Kontakty: CRAVT Havránek, Chýnovská 2994, Tábor, tel.: 381 200 226-27, e-mail: obchod.sanita@cravt.cz ; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771, Praha 4, tel.: 272 766 478; MODEL-INTERIER, Na Výhledě 886/3, Karlovy Vary, tel.: 353 449 005; TIZZIO, Jana Želivského 25, Praha 3, tel.: 271 775 761
text: Barbora Smrčková foto: archiv |
Dům jako nedobytný hrad
|
|
Podle specialistů by prý člověk měl svůj dům zabezpečit nejprve mechanicky – tedy ztížit zloději samotný vstup do objektu. Základem každého systému jsou bezpečnostní dveře, fólie, mříže či rolety v oknech, ale i odolná garážová vrata. Teprve jako „nástavbu“ pro větší jistotu se doporučuje kupovat elektronický zabezpečovací systém. Ten zloději žádné překážky neklade, jen na něj upozorní.
Pořídit si takovou kombinaci však znamená investici převyšující sto tisíc korun u obyčejného domku. Větší část této částky padne na mechanické systémy, které se postupně stávají dražší než elektronika. Mnozí vlastníci proto okna či dveře vynechají a přímo si pořizují elektronický zabezpečovací systém.
Než začne houkat siréna Určit cenu, na kolik vás elektronické zabezpečovací zařízení přijde, je věc poměrně těžká. Zatímco jeden zaplatí za systém dvacet tisíc korun, jiného může přijít ve stejně velikém domě i na šedesát tisíc korun. Jde totiž o „skládačku“ z několik dílů. Záleží jen na vás, co a v jaké kvalitě si budete přát a kolik jste do svého bezpečí ochotni investovat.
Žádný elektronický systém se však neobejde bez prostorových čidel. Nejčastěji se umísťují do horního rohu místnosti tak, aby ji celou střežila. Ale i tady je z čeho vybírat. Ta nejjednodušší jsou analogová, naopak mezi nejkvalitnější patří digitální-duální čidla. Tyto detektory mají v paměti uloženy i různé pohyby, které takový zloděj v bytě vykonává, a jsou schopny rozlišit, zda se po bytě pohybuje člověk nebo malý pes či kočka. Právě domácí zvířata často bývala tou největší překážkou, proč si rodina nemohla dům elektronicky zabezpečit. Jako nadstandard si majitelé mohou dopřát ještě čidla tříštění skla. Hlídají prosklené plochy, a protože jde o akustický detektor, většinou stačí jedno na celou místnost. K odhalení otevřených dveří či oken lze použít magnetická čidla. Jejich sláva už však pohasíná. Dříve totiž tvořila základ elektronického zabezpečení.
A co dál? Všechna čidla musí samozřejmě být napojena na centrálu, odborně řečeno na vyhodnocovací ústřednu. Jde o malý počítač, ve kterém se soustřeďují všechny informace ze systému. Pokud některé z čidel zaznamená, že byl narušen vnitřní prostor objektu, právě ústředna spustí sirénu, maják a podá upozornění telefonem.
Chcete-li uplatňovat slevu na pojistném, které některé pojišťovny nabízejí, musíte mít zabezpečení provedeno podle jejich předpisů. Ty vyžadují například vnitřní sirénu, která zde vytváří nesnesitelný hluk, ale také venkovní sirénu, maják a vysílání upozornění mimo objekt. Ve velkých městech to mohou být takzvané pulty centrální ochrany. Kromě toho si mohou všichni nechat odeslat upozornění na telefon. Také se doporučuje, aby avízo dostal například soused, který může být u domu za pár minut. K čemu by vám totiž byla informace, že máte v baráku zloděje, když právě jedete v autě sto kilometrů daleko?
Nejlepší je kombinace Sami odborníci přiznávají, že žádné bezpečnostní dveře či mříže nepředstavují pro zloděje nepřekonatelnou bariéru. Jen ho zbrzdí. Právě podle doby, po jakou dokáže zlodějům vzdorovat, se dělí zabezpečení do šesti bezpečnostních tříd.
Vyhlídne-li si lupič dům na samotě u lesa, kde není nikým rušen, je velice pravděpodobné, že se do objektu dostane. Právě tady se osvědčuje elektronický systém, který upozorní, že se u domu něco děje.
Bezpečnostní dveře Jsou-li lidé ochotni akceptovat mechanické zabezpečení, většinou to bývají bezpečnostní dveře. A není se čemu divit. Podle statistik ministerstva vnitra proniká nejvíce pachatelů (48 %) do objektu právě vstupními dveřmi. Také pro dveře platí rozlišení do šesti bezpečnostních tříd. Dveře zařazené do „jedničky“ však nejsou vůbec bezpečnostní. Za ty bývají považovány dveře druhé třídy, ale pojišťovny dávají své bonusy až na dveře 3. a 4. třídy. Pořizovat si výrobky vyšší kategorie je už většinou zbytečné.
Kvalitní bezpečnostní dveře by měly mít tuhou kovovou konstrukci, celoplošné krytí plechem a ocelovou kostru s rozvorovým systémem. Kromě toho bývají zajištěny ještě deseti až dvaceti zamykacími body. Nezbytnou součástí je kvalitní zámek se speciální vložkou. Musí být odolný vůči poškození, opatřený bezpečnostní cylindrickou vložkou nebo „motýlkovým“ klíčem trezorového typu. Pořídíte-li si však k zámku ještě bezpečnostní kování, lépe ho ochráníte proti odtržení, navrtání, odlomení nebo odšroubování.
Samotné dveře nestačí Bezpečnostní dveře by měly doplňovat také bezpečnostní zárubně. Ty klasické totiž mohou zloději bez problému roztáhnout heverem a dveře z nich vysadit.
Bezpečnostní zárubně tvoří profilové rámy, které jsou osazeny dostatečně hluboko do zdi a navíc ještě zajištěny proti vytržení ze zdi pomocí kotevních čepů nebo háků. Pokud si z nějakého důvodu bezpečnostní zárubně nepořídíte, doporučuje se alespoň při osazování těch obyčejných nalít do obou svislic řídký beton. Ten po vytvrdnutí brání jejich roztažení.
Nejen bezpečnostní dveře můžete doplnit ještě závorou. Při jejím nákupu si však vybírejte takovou, která má zamykání na dva nebo více západů a je dostatečně masivní a široká. Odborníci však stále nedají dopustit ani na takové drobnosti, jako jsou přídavné zámky, řetízky, dveřní zastavovač na zašlápnutí nebo jen obyčejná kukátka. Stojí pár stovek a jako „první pomoc“ určitě pomohou.
To nejlepší pro okna Zřejmě nejvíce možností nabízí zabezpečení oken. Vybírat si můžete od bezpečnostních fólií přes několik typů mříží až po předokenní žaluzie.
Bezpečnostní fólie, které přijdou zhruba na tisícikorunu za metr čtvereční, nikdo na oknech nepozná. Jde o slaminovaný polyesterový film o tloušťce 0,3 milimetru. A jaký je jejich význam? Pokud zloděj vezme dlažební kostku a okno rozbije, sklo sice praskne, ale zůstává nalepené na fólii. Ta je tak pevná, že ji neprorazí. Nelze tedy prostrčit ruku dovnitř a otevřít si například balkonové dveře.
Stejně tak fólie chrání člověka uvnitř domu. Rozbije-li vám někdo okno, nebudou po celém domě úlomky skla, o které byste se poranili.
Fólie nijak neomezují množství přicházejícího světla, na okně nejsou viditelné a skla přitom můžete mýt běžným způsobem.
Několik typů mříží Mříže si každý odjakživa spojuje s vězením. Přesto i k zabezpečení domů se hodí. Zvlášť ke sklepním okénkům se doporučuje používat pevné mříže. Jsou levné, vyjdou zhruba na tisíc korun za metr čtvereční a nikomu nepřekážejí. Naopak umožňují, abyste v létě nechávali otevřená okénka, větrali a zároveň měli jistotu, že tudy nezvaný host do domu neproleze. Také mříže pojišťovny uznávají jako způsob zabezpečení. Musíte však použít normované výrobky, nikoli takové, které jste si vyrobili sami. V předpisech je stanoveno, z jakého materiálu musí být mříže vyrobeny, jaký by měl být jejich průměr, vzdálenost mezi nimi a podobně. Nezáleží však pouze na kvalitě mříží, ale také na jejich instalaci. Mříž upevněná zvenku několika šrouby zloděje na dlouho nezastaví. Je-li to technicky možné, doporučuje se buď mříž celou umístit dovnitř, nebo alespoň schovat kotvení.
Chcete-li zabezpečit například okna v přízemí nebo zadní dveře domu, odborníci vám doporučí mříže rolovací či nůžkové. Ty jsou sice dražší než pevné, ale nabízejí jednu výhodu. Jste-li doma, snadno je otevřete a nepřipadáte si jako v třetí nápravné.
Nůžkové mříže přijdou na zhruba 3 000 korun za metr čtvereční. Můžete je odemknout, shrnout ke stěně a nebudou vám překážet ve výhledu. Rolovací zatím více používají majitelé obchodů a fungují na podobném principu jako předokenní rolety. Rolují se k hornímu okraji okna a při odchodu je stáhnete dolů a zamknete. Za metr čtvereční rolovacích mříží zaplatíte od 5 000 Kč.
Chrání před zloději i sluncem Méně starostí se zabezpečením oken mají ti majitelé, kteří se rozhodli zkrášlit svá okna předokenními roletami – hliníkovými, nikoli plastovými. Ty sice nejsou přímo uznávané jako bezpečnostní systém, ale hliníkové lamely vyplněny polyuretanem znamenají nemalou překážku pro zloděje. Jsou-li navíc vybaveny elektromotorem a rozvorovým zámkem, patří k nejúčinnějšímu zabezpečení. Metr čtvereční přijde zhruba na 2 500 až 3 000 Kč. Rolety lze k domu instalovat jak při stavbě, tak dodatečně.
Vyrábějí se však i předokenní rolety bezpečnostní. Lamely mají vyrobené z extrudovaného hliníku nebo z oceli a jsou doplněny dalšími bezpečnostními prvky, například rozvorovým zámkem. Jejich cena se ale pohybuje mezi pěti až osmi tisíci korun za metr čtvereční. K této částce ještě musíte připočítat zámek a motor, proto se konečná cena vyšplhá ještě výš.
Desatero zásad jak omezit možnosti vloupání do rodinného domu: 01 nezakrývejte pohled na dům vysokými zdmi a hustými ploty 02 minimalizujte počet vchodů do domu stejně jako počet oken a dalších otvorů, zejména v přízemí 03 vybavte objekt či byt masivními (bezpečnostními) dveřmi se zámkem, vložkou a štítem, které jsou odolné proti vyhmatání, rozlomení, odvrtání, prokopnutí a vysazení. Obdobně zabezpečte i další stavební otvory, zejména ty méně viditelné a méně často používané, jako jsou zadní dveře, sklepní okénka a podobně 04 mechanické zábranné prostředky doplňte vhodným zařízením elektrické signalizace 05 při zabezpečení objektu se vždy obraťte na odbornou firmu, zásadně nespoléhejte na své sí1y či „sousedskou výpomoc“ 06 zvažte, zda musíte mít v domě cenné předměty. Je-li to nezbytné (šperky, sbírky apod.), pak je chraňte mechanicky (trezor, schránka), ale i elektronicky. Kromě toho je vhodné pořídit si na takové předměty dokumentaci, která bude obsahovat například foto a popis 07 nepouštějte do domu neznámé osoby, vydávající se například za údržbáře a techniky bez firemního průkazu 08 zajistěte si, aby někdo odstraňoval znaky dlouhodobé nepřítomnosti, jako je neodklizený sníh nebo nevybíraná dopisní schránka 09 neponechávejte v okolí domu volně přístupné nářadí a žebříky 10 i při krátkodobé nepřítomnosti (nákup v blízkém okolí) zavírejte okna v přízemí a nižších podlažích, stejně tak zavírejte a zamykejte dveře
Kontakty:
text: Magdaléna Krajmerová foto: ISIFA a archiv firem zdroj: Můj dům 3/2003 |
VŠUP na prahu proměn
|
|
Jaký je rozdíl mezi semestrální a klauzurní prací? Semestrální práce jsou úkoly zpracovávané studenty během semestru a jsou konzultovány vedoucím pedagogem ateliéru. Klauzurní úkol řeší student samostatně a obhajuje svoji práci před hodnotitelskou porotou. Je to práce uzavírající období jednoho semestru.
Čeho si nejvíce vážíte na tradici školy, jejíž směrování máte nyní možnost ovlivňovat? Vysoká škola uměleckoprůmyslová vznikla v roce 1885 jako první státní umělecká škola v Čechách a u jejího zrodu stály takové individuality jako Josef Václav Myslbek, František Ženíšek a Otakar Hostinský. Později zde působili Josip Plečnik, František Kysela, Pavel Janák. Další klíčovou koncepční osobností byl architekt Jan Kotěra, který výrazně ovlivnil orientaci a profil školy prosazováním jednoty výtvarné kultury a zaměřením na tvorbu moderního slohu. V roce 1946 získala škola vysokoškolský statut a profesorský sbor v té době tvořily přední osobnosti české kultury, mj. František Muzika, Jan Bauch, František Tichý, Josef Kaplický, Antonín Kybal a další. Škola prošla mnoha proměnami a vždy výrazně ovlivňovala duchovní a hmotnou kulturu v našich zemích. V 70. a 80. letech se ale nacházela v hluboké krizi, z níž se začala vymaňovat až po listopadu 1989. Tehdy přichází mnoho nových pedagogů a škola se postupně znovu zařazuje mezi moderní učiliště s mezinárodní reputací.
Jaký je současný stav? Kolik studentů se každý rok přijímá a jaké předpoklady musí uchazeč mít? Dnes je na škole šest kateder: architektury, designu, volného umění, grafiky, designu životního stylu a dějin umění. Máme třiadvacet ateliérů, z nichž devatenáct sídlí v hlavní budově, další jsou v pražském Karlíně a ve Zlíně. Celkem u nás studuje asi čtyři sta studentů a každoročně přijímáme do každého ateliéru dva až čtyři nové. Studium je šestileté, magisterské. Zvláštností naší výuky je to, že v každém ateliéru pracují společně studenti všech ročníků v bezprostředním kontaktu s pedagogem. Jaké předpoklady musí uchazeč mít? Především musí být talentovaný, ale důležitý je opravdový zájem, tvořivost a vytrvalost v práci. Nestojíme o vlažné lidi, kteří se náhodou rozhodli, že by studium u nás mohlo být zajímavé.
Co se vám na současném fungování školy nelíbí a jaké změny jsou podle vás nejpotřebnější? Je třeba udělat mnoho věcí. Chtěl bych především, aby škola byla čitelnější pro veřejnost a její činnost byla víc vidět. Budu usilovat o přehlednější organizační strukturu a o to, aby komunikace mezi vedením a studenty byla intenzivnější. Jednotlivé ateliéry jsou v současné době příliš uzavřené, bariéry mezi obory je třeba odstraňovat.
Aby škola ovlivňovala a kultivovala každodenní život společnosti, její životní styl, musíme vychovávat profesionály schopné spolupráce s výrobní sférou, nejenom tvůrce individuálních autorských originálů.
Spolupracujete s podobnými školami v zahraničí? Samozřejmě. Máme kontakty s několika desítkami podobných učilišť na celém světě, jsme zapojeni do programů Sokrates/Erasmus, financovaných Evropskou unií, která mezinárodní spolupráci vysokých škol podporuje. Na stáže do zahraničí vysílá VŠUP každoročně asi padesát studentů, což je nejvyšší procento ze všech vysokých škol u nás. Tyto pobyty jsou pro naše studenty velmi přínosné, získávají rozhled, učí se komunikovat a uvědomí si vlastní schopnosti v cizím prostředí. Pochopitelně na oplátku na naší škole studují studenti odjinud.
Jaké jsou perspektivy? Škola prý bude mít novou budovu? Historická budova na Palachově náměstí kapacitně nedostačuje, a proto plánujeme stavbu dalšího objektu v Praze-Ďáblicích. Myslím, že separování ateliérů do oddělených prostor je dávno překonaný model. Nová budova bude založena na konceptu velkoplošných otevřených prostorů, které bude možno flexibilně členit na jednotlivá pracoviště. Důležitá bude přímá návaznost na dílny a počítačová pracoviště. Chceme postavit moderní učiliště reflektující výuku v dnešním měnícím se světě. Tradiční umělecké obory se proměňují a musí reagovat na rodící se nový typ globální informační společnosti.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Vysoké škole uměleckoprůmyslové i vám osobně na této cestě hodně zdaru.
Kontakty: VŠUP PRAHA (Vysoká škola uměleckoprůmyslová), nám. Jana Palacha 3/80, Praha 1, tel.: 251 098 111; VŠUP PRAHA (Vysoká škola uměleckoprůmyslová), ateliér designu II, Zlín, tř. Tomáše Bati 4342, Zlín, tel.: 577 211 040
text: Bea Fleissigová foto: Pavel Vítek a Libor Stavjaník zdroj: Moderní byt 4/2003 |
Věcné břemeno nemusí být věčné
|
Břemeno se týká nejen vlastníka zatížené nemovitosti, který břemeno sjednal, ale i jejích následujících majitelů.
I ti, kteří zatíženou nemovitost získají až za rok nebo za dvacet let, budou tedy omezeni stejným způsobem: musejí něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat ve prospěch oprávněné osoby.
Věcné břemeno se zapisuje do katastru Za výhodu věcného břemene se považuje zápis příslušného práva do katastru nemovitostí. Vklad do katastru je totiž podmínkou pro nabytí práva, odpovídajícího věcnému břemeni. Věcným břemenem lze u nás zatížit právě jen nemovitost – k movitým věcem vůbec nelze věcné břemeno sjednat.
Zatíženou nemovitostí může být vedle domu a pozemku i byt či nebytový prostor, pokud je ovšem v katastru nemovitostí zapsán jako jednotka. Věcné břemeno může postihovat i jen část nemovitosti (například právo bydlení se může týkat pouze některých místností v rodinném domě, právo průchodu či průjezdu přes pozemek se může týkat jen určité trasy, která přes parcelu vede apod.). Stejně jako u každého jiného právního vztahu je i tady v zájmu všech zúčastněných, aby byl rozsah oprávnění a povinností sjednán jednoznačným způsobem: místnosti lze vyznačit ve stavebním plánu, cestu v geometrickém plánu.
Specifickým důvodem pro sjednávání věcných břemen je snaha vyhnout se nárokům „zapomenutých“ potomků, například ze zaniklých manželství. Aby jim nevznikly nároky jakožto neopomenutelným dědicům, převádějí jejich rodiče nemovitosti k bydlení ještě za svého života na jiné osoby. A aby si sami zajistili doživotní bydlení, sjednávají rodiče současně ve svůj prospěch věcné břemeno.
Jestliže si může kdokoliv ve veřejném katastru nemovitostí (v části C listu vlastnictví) zjistit, zda na domu či pozemku vázne věcné břemeno, nemělo by se nikomu stát, že by koupil nebo nabyl darem či dědictvím například dům a až posléze zjistil, že je zatížen právem bydlení cizí osoby.
S věcným břemenem lze skoncovat smlouvou Jistě si lze představit situaci, kdy věcné břemeno někomu ze zúčastněných přestalo vyhovovat. Zpravidla jde o vlastníka zatížené nemovitosti, kterého břemeno omezuje, byť někdy jen formálně (kupříkladu některé banky vyžadují pro poskytnutí úvěru na nemovitost „čistý“ list vlastnictví – bez zápisu v části C). S věcným břemenem však může být nespokojen i oprávněný – například když má za své právo platit, ale už je nechce nebo nemůže využívat.
Tam, kde je mezi oprávněným a povinným možná dohoda, se o zániku věcného břemene prostě uzavře smlouva.
Věcné břemeno může zaniknout i bez smlouvy Někdy věcná břemena zaniknou, aniž by k tomu bylo potřeba písemných ujednání. Například věcné břemeno sjednané na dobu určitou zanikne uplynutím této doby.
Pokud právo náleží jen konkrétní fyzické osobě, zanikne její smrtí (typicky například právo bydlení). Na rozdíl od nájmu bytu nepřechází právo odpovídající věcnému břemeni na žádného spolubydlícího.
Stejně jako u nájmu zaniká věcné břemeno zánikem zatížené nemovitosti – domu nebo bytu. Věcné břemeno také zanikne, pokud pro trvalé (nikoliv jen přechodné) změny už věc nemůže oprávněnému sloužit. Právo odpovídající věcnému břemeni se může také promlčet, není-li vykonáváno po dobu deseti let.
Ne všechna věcná břemena, evidovaná v katastru nemovitostí, tedy nutně musí ještě existovat. Někdy se jen pozapomnělo na jejich výmaz po promlčení, po smrti oprávněné osoby nebo v případě jiného zániku. Je samozřejmé, že ten, kdo promlčení nebo jiný „faktický“ zánik břemene namítá, by měl být schopen příslušné lhůty či skutečnosti prokázat. Už proto, že k zániku věcného břemene je nutný vklad do katastru nemovitostí.
Zasáhnout může také soud Další možností zániku věcného břemene je rozhodnutí soudu, které připadá v úvahu pouze v případě změny poměrů týkajících se břemene. Pokud vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud břemeno omezit nebo zrušit, vždy však za přiměřenou náhradu. Soud může také rozhodnout, že místo věcného plnění se má poskytovat plnění peněžité (nikoliv naopak).
Kde najdeme příslušné paragrafy Od roku 1983, kdy se do tuzemského práva vrátila možnost sjednat věcná břemena, obsahuje jejich právní úpravu tradičně občanský zákoník č. 40/1964 Sb. Dnes ji najdeme v jeho paragrafech 151n, 151o a 151p. Ohledně věcných břemen je však třeba věnovat pozornost i dalším, zejména daňovým předpisům.
text: Dan Holubkov ilustrace: Pavel Dufek |
Ve znamení modernizace
|
|
Rodinná vila se nachází v jedné z malebných vesniček jižních Čech. Když jsem projížděla kolem upravených domků, nešlo si nevšimnout, že funkcionalistický styl do tohoto prostředí nezapadá. Současný majitel mi však brzy objasnil, jak se tu taková stavba vzala.
Zanechané stopy Dům byl postaven ve třicátých letech minulého století. Architektem i majitelem v jedné osobě byl renesanční člověk se vztahem k umění, designu a architektuře. A přestože se ke své profesi vypracoval náhodou, mezi díla, která ho navždy budou v naší metropoli reprezentovat, patří například výstavba pražského Spořilova, vilové čtvrti, která dokáže uspokojit i dnešního obyvatele. Také dům, o kterém mluvíme, to dokazuje.
Životní cesty tohoto muže však vedly jinudy, a tak se jednoho dne rozhodl vilu prodat rodině, která ji vlastní dodnes. „Když se před lety obrátil režim, začali jsme uvažovat, co s domkem budeme dělat. Tato krajina není pro investory zajímavá, není tu práce, bydlí tu většinou starousedlíci, takže prodat ho, by nebylo výhodné, navíc mě k tomuto místu vážou vzpomínky z dětství,“ vypráví majitel, který se z těchto důvodů rozhodl do rodinné vily raději investovat a zpříjemnit tak bydlení rodičům a zároveň si vytvořit místo, kam by jezdil odpočívat.
Chvála funkcionalismu „Dřív to tu dispozičně vypadalo úplně stejně. To je výhoda funkcionalistických staveb. I když jsou několik desítek let staré, místnosti na sebe logicky navazují a jejich velikost zpravidla odpovídá dnešním běžným potřebám. Proto jsem dům nechal tak, jak byl, jen jsem se ho snažil dostat do jiné polohy. Cílem bylo interiér zmodernizovat,“ vypráví mladý architekt, kterého majitel přizval ke spolupráci.
Ten nechal všechno vybavení vystěhovat a začalo se s výměnou oken, dveří, zárubní a podlahových krytin. Zmodernizováno bylo rovněž sociální zařízení, úpravou prošly rozvody vody, kanalizace a plynu. Takto připravený interiér pak talentovaný architekt začal zařizovat. „Na investorovo přání jsem volil bílé, šedé a přírodní odstíny převážně v matném provedení. Nábytek pochází z dílen italských renomovaných firem, některé kusy jsou mým autorským návrhem.“ Vzhledem k tomu, že spodní patro slouží pro relaxační účely a majitel ho obývá nepravidelně jen několik dní, z finančních důvodů tu zůstalo některé novější zařízení. „Kuchyňskou linku jsem neměnil, je relativně nová. Vařím minimálně, zpravidla se stravuji se svými rodiči, kteří bydlí v patře. Nechal jsem tu i původní kachlová kamna. Jsou zrenovovaná a plně funkční. Báječně se v nich peče.“
Romantické zátiší Součástí rodinného domu je zahrada o rozloze 2 500 m2. Tady rodiče pěstují zeleninu a udržují překrásnou jabloňovou alej, která přímo láká k procházkám. Díky značné rozloze tu zbylo místo na bazén, který je z praktických důvodů zakryt teleskopickým plastovým krytem. Nechybí ani zahradní gril. Idylické prostředí umocňuje blízký zámek s upraveným parkem, kde se elegantně procházejí pávi a pyšně se chlubí překrásnými barevnými chvosty. „Dělí nás jen potok, proto chceme v blízké budoucnosti zámecký park propojit lávkou s naší zahradou,“ říká majitel, ze kterého vyzařuje spokojenost nad zdařilým dílem.
Kontakty: ing. arch. ČESTMÍR HUF (architektonické zpracování domu včetně interiéru a návrh bytového zařízení), Hilmarova 979/2, Praha 5, tel.: 604 657 131; UNI LIGHT (osvětlení interiéru), Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Lenka Haklová foto: Studio Fotograf |
Keramika 10x jinak
|
|
Co se týká tvarů umyvadel, výrobci se doslova předhánějí, kdo přijde se zajímavějším, praktičtějším či luxusnějším řešením. Pokud máte malou koupelnu, už se nemusíte snažit do ní za každou cenu vměstnat umyvadlo standardní šířky 60 cm. Téměř každý výrobce má ve své nabídce i speciální kolekci pro malé koupelny.
Potřebujete-li umístit na WC umyvátko, dá se sehnat v miniaturním rozměru (37 x 25 cm). Jste-li početnější rodina, nemusíte kupovat dvě stejná umyvadla, ale zvolit raději dvojumyvadlo. Nejenže zabere méně prostoru, ale je to mnohem elegantnější a někdy i ekonomičtější řešení, které koupelně jenom prospěje. Nehodláte-li opustit klasický oválný tvar umyvadla, dejte přednost tomu, které má po stranách zvětšenou odkládací plochu. Za současný módní trend lze považovat umyvadla ve tvaru škopíku, postavená na stolku nebo skříňce.
Z hlediska snadné údržby podlahy pod umyvadlem se postupně upouští od umyvadlových sloupů a upřednosťňují se polosloupy. Je tu i módní varianta chromového sifonu, který se nezakrývá vůbec a naopak tvar umyvadla jen zdůrazní. Zkrátka je z čeho vybírat a nezbývá než popřát šťastnou ruku při nákupu.
K zapamatování – Raději dvakrát přeměřte prostor, kam má být umyvadlo umístěno – keramika se sice dá řezat, ale oříznuté plochy již nebudou glazované. – Povrch umyvadla pečlivě prohlédněte, není-li nikde keramika odštípnutá či zda není umyvadlo jinak poškozené. – Nechte si po stranách umyvadla volný manipulační prostor alespoň 10 cm. – Standardní výška, do které se umyvadlo zavěšuje, je 85 cm (měřeno od země k přednímu okraji). – Pokud bojujete v bytě o každý centimetr, zvolte umyvadlo zapuštěné do skříňky, která vám poskytne i tolik potřebné úložné prostory.
Kontakty: DOLCE VITA (SVITAVA STAVEBNINY), Křesomyslova 6, Praha 4, tel.: 241 404 151, www.svitava.cz ; EDEN, Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 271 741 616, www.eden-koupelny.cz ; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, www.idealstandard.cz ; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.. 251 562 116; LAUFEN CZ, V Tůních 3, Praha 2, tel.: 296 337 711; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907
text: Lucie Brzoňová foto: Lukáš Hausenblas a archiv |
Přeplněný trh aneb starý materiál, ale nové technologie
|
|
Čísla o výrobě je však nutné brát s rezervou. Každý druh tašky má jinou velikost, a proto se liší i spotřeba na plošný metr. Například na jeden metr čtvereční je třeba u pálených tašek – kromě bobrovek – o čtyři a půl kusu více než u betonových. Proto ačkoli hmotnost jedné betonové tašky je vyšší, po přepočtení na metry se u obou krytin téměř vyrovná. Právě betonová taška s šedesáti procenty vévodí žebříčku prodejnosti. Následuje pálená krytiny s 24 %, vláknocementová taška (10 %), šindele (2 %) a ostatní krytina (4 %).
Prejzy Kdo by neznal pověstné prejzové střechy pražské Malé Strany a dalších historických center českých měst, dokonce i větších vesnic. Původně se prejzy kladly tak, že se podmazávaly hlínou, kterou později vystřídala malta. Majitelé historických domů s touto střešní krytinou dobře vědí, že tento postup musí při opravách na přání památkářů striktně dodržovat i dnes. A to pod pohrůžkou závratných pokut. Navíc tu svoji negativní úlohu sehrává i veliká členitost takových střech. Rekonstrukce nebo opravy jsou potom velmi pracné, ale také drahé. Současný trh však nabízí jednu možnou náhradu – vlnovku Antico, která vás v základním provedení přijde zhruba na 450 korun za metr čtvereční. Na střeše vypadá podobně jako prejzy, klade se na sucho a má mnohem lepší vlastnosti než původní krytina.
Taška pálená nebo betonová Podíváte-li se na výrobu pálených tašek, zjistíte, že používaný materiál se za tisíciletí nezměnil. Pokrokem procházely pouze výrobní metody. Ale i ty mají své jisté – například platí zásada, že při sušení musí vlhkost materiálu klesnout pod dvě procenta. Betonová taška je sice o několik tisíc let mladší, ale své postavení na trhu si stále upevňuje. Právě pálené a betonové tašky nabízí dnešní trh v mnoha variantách i barevných provedeních. Výrobci pálené krytiny sice mají k dispozici stejný surovinový základ, přesto každá cihelna vyrábí svůj tvar tašky. Mezi významné výrobce pálené krytiny u nás patří Tondach ČR, který vlastní například cihelny v Hranicích, Šlapanicích nebo Jirčanech. Dále jsou to České cihelny Josef Meindl ze Stodu a Keramost. Na českém trhu se objevila také řada zahraničních výrobců jako třeba firmy Rupp Keramik, Creaton nebo Trost Ziegel. Do historie betonových tašek se u nás zapsaly zejména tři firmy Bramac, Besk z Praskačky a hodonínská firma KM Beta. Dalšími výrobci jsou například Kontakt Moravia nebo KB Blok.
Barva ovlivňuje cenu Červená – mnozí o jiné barvě střechy ani neuvažují. A jiní ji zase zvolí proto, že jde o barvu základní a tedy nejlevnější. Pálená střešní taška se však již delší dobu vyrábí v několika odstínech. Tomuto trendu se také snaží přizpůsobit i výrobci betonových tašek. Uměle se pokoušejí přiblížit své výrobky k barevnosti pálené krytiny.
Klasická, tedy památkově červená pálená taška, která nijak nenaruší ráz okolí, stojí přibližně 400 Kč za metr čtvereční. Betonová taška ve stejném provedení je zhruba o polovinu levnější. Barevné módní výkřiky, kdy se rozhodnete pro modrou nebo zelenou střechu, však mohou přijít i na 1 200 korun za metr čtvereční. Nápady bohatých zákazníků ale dosahují ještě větších rozměrů – sem tam můžete objevit i střechy šachovnicové, výjimkou nejsou ani s reklamními či firemními nápisy.
Bobrovka Střechy klasických venkovských chalup, ale i bývalých měšťanských domů, stodol, sýpek, dokonce i většiny kostelů pokrývá klasická pálená taška zvaná bobrovka. Na starších stavbách lze vypozorovat dvojí způsob kladení. To nejznámější – šupinovité – pozná snad každý. Druhou a možná lepší variantou je způsob na kříž. Při něm sice potřebujete až 40 tašek na metr čtvereční, ale získáte jistotu, že taková střecha přežije poryvy větru, dešťové přívaly a odolá i sněhovým závějím.
Břidlice Zejména na severu Čech i Moravy starousedlíci nedají dopustit na střechu ze štípané břidlice, na kterou se v průběhu času postupně pozapomnělo. Ale i ta pomalu zažívá své znovuzrození. Například v Jizerských horách se objevují na klasických roubených chaloupkách. Stavitelé o této střeše tvrdí, že vydrží celé věky, a to zejména v drsných klimatických podmínkách. Klasická šedočerná krytina si tak s černými lepenkovými střechami nezadá. Břidlice se stala i vhodným materiálem na ochranu dřevěných štítů, které jsou v zimě vystaveny poryvům sněhu a větru.
Cena břidlice je sice o něco vyšší než u klasických tašek, ale necelých 600 korun za metr čtvereční není zase až tak moc v porovnání s nabízenými vlastnostmi. Kladení zůstává celá století stejné, jen podle některých odborníků se vyplatí vyměnit železné hřebíky za měděné.
Lehké krytiny Lehké krytiny, mezi než patří například modernější obdoba eternitu – Betternit od firmy Cembrit, se doporučují zejména do horských oblastí. Tady je nutné počítat s tím, že střecha bude každou zimu namáhána nejenom silným větrem, ale také velkou a těžkou vrstvou sněhu. Díky lehké střeše se sníží zatížení celé konstrukce. Pro svoji nízkou váhu se v těchto případech osvědčil eternit. Na některých roubených chalupách naleznete i několik desítek vrstev tohoto lehkého krycího a izolačního materiálu. Jeho modernější nástupce přijde zhruba na 250 Kč za metr čtvereční. Dostanete ho i v mnoha barevných odstínech.
Moderní krytiny Stále větší oblibu si získávají lehké ocelové střešní krytiny, mezi něž patří například Lindab, Ranilla nebo Onduline. Jde o lehké latě, jimž se říká voznice. Každá z nich má vlastní odvodňovací žlábek. Váží jen 5 kg/m2 a cena začíná na 300 korunách. Kromě těchto materiálů však najdete ve stavebninách ještě desky z PVC a polykarbonátu nebo bitumenovláknité desky. Navíc se na trhu pokoušejí udržet i střechy plechové, ze syntetických pryskyřic nebo došků. Někdo jim dává přednost, jiní však tvrdí, že klasika se nahradí jen stěží.
Trocha „střešní“ historie Své primitivní chýše si člověk nejprve zastřešoval vydělanými kůžemi ulovených zvířat. Poté se mu na několik tisíc let zalíbil nový stavební materiál – dřevo. To vydrželo na střechách nejen jako šindel, ale hlavně v podobě trámů a krovů dodnes. Břidlice se také dlouhou dobu zdála být nepřekonatelnou a typicky tmavá krytina se stále používá. Střechy jsou však nejdéle spojovány s pálenými taškami. Ty první začali vyrábět v Řecku asi 500 let před Kristem. Svůj boom však zaznamenaly v Číně, kde se za dynastie Tang vyráběly oblé glazované tašky. Na našem území jste si mohli střechu z pálené krytiny postavit v prvním století našeho letopočtu, kdy římské legie budovaly své pevnosti na dnešní jižní Moravě.
Další pokrok zaznamenaly střechy v devatenáctém století – v roce 1840 byla vyrobena první betonová taška.
text: Vratislav Horák foto: ISIFA, archiv firem Erlus, RuppKeramik, Lindab, Bramac zdroj: Můj dům 3/2003 |
Jedeme na kolech
|
|
Ten kulatý zázrak posunul lidstvo o pěkný kus cesty dopředu a zdá se, že ani ve třetím tisíciletí nebude překonán. Žijeme sice v přetechnizovaném světě dokonalých přístrojů, ale bez kola bychom se nepohnuli, pochopitelně s výjimkou vlastních nohou. Oč je pohodlnější usednout a nechat se vézt. Kolo se stalo symbolem mobility a stále větší oblibu nachází i u designérů a bytových architektů.
Jak vnímá mobilitu architekt inženýr Zdeněk Duroň? Co se týče interiérů, je samozřejmě příjemné a život usnadňující, když si bez fyzické námahy mohu přiblížit jakýkoliv kus nábytku a případně si z něj vytvořit odkládací plochu. Zajímavější ale je, když toto řešení aplikuji na tradičně pevné části interiérů, jako jsou například příčky. Když úvahu dovedu do krajnosti, nabízí se mi otázka, proč vlastně nezmobilnit celé domy. Samozřejmě je to abstraktní představa, ale mohla by se realizovat tak, že by každé město mělo své plochy na pronajmutí a domy by mohly fungovat jako druh karavanu. Je to jakási varianta kočovného života. Bude asi zajímavé, když se někdy v daleké budoucnosti bude podobný princip realizovat. První, co by mě zajímalo, by bylo technické řešení.
Princip Zůstaňme v současnosti a važme si každého řešení mobility prvků v interiéru. S měnícím se životním stylem kolo postupně dostávalo další šance. Principy používání se uvolnily a kola byla povýšena na estetickou součást nábytku. Mají umožnit maximální pohodlí a usnadnit člověku život – a tak se kola dostala pod stoly, stolky počítačů, televizí či hi-fi věží. S pracovní židlí, aniž bychom vstávali, můžeme odjíždět, kam se nám zachce, a zase se přibližovat.
Pokud zatoužíme po stabilitě, pak nám k ní poslouží brzdicí systémy a kotvy. Výrobcům se daří kombinovat výborné materiály, a tak dráha po koberci nebo jiném povrchu není viditelná. I v případě pojízdné postele si můžete být jisti, že stopa po rozverném výletě nebude odhalena. Technologie a systémy jsou dokonalé a myslí na každou situaci. Váš byt se pomocí kol může stát veselým místem potvrzujícím, že život v tomto případě není nuda a pohyb je bezpečný.
S velkými kusy pohnete, aniž byste museli vynaložit sílu obra. Také při nepopulárním vysávání se díky kolečkovému systému dostanete všude. Tak bychom mohli pokračovat a jsme si jisti, že pozitiva by převažovala.
Jednou větou Starověký Přední východ je považován za kolébku evropské civilizace a jeho obyvatelům vděčíme mimo jiné za písmo a také – za vynález kola.
Rada – Chcete-li opatřit nábytek kolečky, pak je nutné zjistit si jeho váhu a systém upevnění – Častější pohyb po koberci s hustým vlasem vyžaduje větší průměr kol – Měkčí podlahovina nesnese celokovová kolečka – Aby nábytek na kolečkách plnil svou úlohu, musíme pečlivě zvážit, kam ho umístit – Nezapomeňte kolečka pravidelně čistit
– Brzdy a kotvy by měly být z kvalitního materiálu (záruka bezpečnosti) – Kvalita mechanismu závisí na kvalitě materiálu (moderní technologie umožňují rotaci) – Při nákupu se ptejte na údržbu i servis zajišťující výměnu poškozených kol – Všímejte si závitů a šroubů
Kontakty: A. I. T. – DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 224 941 439; AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823, fax: 296 325 017; Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 222 230 771, tel./fax: 296 229 404; A. M. O. S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 542 212 898, fax: 542 214 439; Jezuitská 11, Brno, tel.: 542 216 618; Libínská 3127/1, Praha 5, tel.: 242 216 618; ARTEFAKT, Na Poříčí 30, Praha 1, tel.: 221 732 767, tel./fax: 221 732 667; EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel.: 271 742 241; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964, fax: 257 317 965; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358, U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 222 317 759; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; SCANDIUM, Pod Radnicí 1235/2, Praha 5-Košíře, tel.: 257 225 966; TECNO LINE INTERIÉR, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021
text: Lenka Kopecká a Lenka Haklová foto: archiv |
