|
|
Každý sice mluví o cihle, ale už při letmé návštěvě ve stavebninách zjistíte, že jich existuje spousta druhů. Vyzná se v nich i zručný domácí kutil. Doporučit vhodný typ pro tu či onu stavbu by však měla profesionální firma.
Rozdělení cihel Cihly lze dělit nejenom podle tvaru a provedení nebo určení, ale i podle váhy, barvy a materiálu. Proto jsou některé děrované, jiné plné. Z jedněch se staví příčky, druhé se hodí pro jednovrstvé obvodové zdivo. Podle dalších kritérií se vyrábějí cihly pro nosné stěny, a to pro venkovní i vnitřní, cihly voštinové a betonové. Lícové můžeme mít jak plné, tak děrované. Každý zedník se jistě setkal s cihlami vápenopískovými, ale stavět lze i z cementotřískových desek, překladů, příčkovek, termobloků, stropních vložek nebo tvárnic. Tuto standardní nabídku v současnosti rozšiřují další stavební materiály z tvrzených umělých hmot. Zatím se však nijak masivně nepoužívají. Vzhledem k tomu, že například střešní krytiny se stále více vyrábějí z plastu, možná se blíží i doba umělohmotných cihel.
Jak se rozhodnout? Než se pustíte do stavby či rekonstrukce, je důležité si ujasnit, zda potřebujete zdít novou obvodovou, nebo vnitřní nosnou zeď, případně jen příčku oddělující pokoje či byty. Výběr materiálu také záleží na tom, co od zdi dále očekáváte. Tím se myslí například nosnost nebo tepelněizolační a akustické vlastnosti. Na našem trhu existuje poměrně široká nabídka cihel. Platí, že domácí výrobky se už svou kvalitou zcela vyrovnají zahraničním drahým materiálům.
Kontrola „zlatých ručiček“ Stále se hovoří o tom, že žádná stavba či rekonstrukce se neobejdou bez kontroly a dozoru. V mnohých firmách jistě vzpomínají na skutečně neodbytné kontrolory-samouky, kteří svými nesmyslnými dotazy a připomínkami zlikvidovali několik profesionálních stavebních týmů během velmi krátké doby. Na druhé straně je však celkem pravděpodobné, že kvůli snižování nákladů narazíte na partu „fušerů“, kteří vám postaví všechno možné, jen ne to, co skutečně potřebujete. Přesto existuje pár typů, jak podobné fachmany včas odhalíte a navždy se s nimi rozloučíte. V prvé řadě by vás měla zarazit skutečnost, že v rozích nově vyzdívané stěny nejsou cihly spojené provázkem. Stejně tak pozor na zedníka, který nepoužívá vodováhu. Bez ní totiž nikdo nedokáže cihly umístit do požadované roviny. Zcela v pořádku jsou však takové maličkosti, kdy řemeslník rozlamuje cihly na potřebné doplňkové kousíčky. Je to profesionál a šetří vám materiál i peníze.
Objevíte-li mezi cihlami na pero a drážku mezeru, popovídejte si s dotyčným zedníkem na téma odbornost. Mezera se totiž dělá jen u cihel bez pera. Ve své ostražitosti a kontrole můžete polevit v okamžiku, kdy zeď stojí a malta zaschla. Na nanášení omítky už zedníci, kterým doposud stavba nespadla a ani nestojí křivě, zřejmě nic nezkazí. Ponaučení na závěr Chystáte se provést drobné stavební úpravy v domě, nebo jste se dokonce rozhodli, že si své obydlí postavíte sami? Pro dobrou trvanlivou zeď jsou nejdůležitější cihly. Sebelepšími pracovními postupy, používaným spojovacím materiálem nebo nářadím už kvalitu cihel nedoženete.
Abyste se stali mistry v oboru zednickém, nechte se při stavbě inspirovat zkušenostmi a lety prověřenými zásadami pro zdění. K těm potom přidejte pár moderních materiálů. Ovšem bez pomoci zkušených profesionálů se raději do své prvotiny vůbec nepouštějte.
Tvrdé tresty pro stavitele: Nejstarší stavební zákon upravující zodpovědnost stavitelů najdete již v obelisku s vytesaným Zákoníkem Chamurabiho, kde je následující text: „Kdo postaví dům, který se zřítí a zabije majitele, bude také připraven o život.“ Stavebníci se začali zajímat o to, jak podobným sankcím předejít. Tak se rodily první technické normy. Již při stavbě pyramid starého Egypta či Babylonské věže se objevily pravidelné rozměry cihel zakotvené ve starodávné měrové soustavě, která byla předchůdcem technické normalizace. Teprve po roce 1870 se v řadě evropských zemí stanovily normalizované rozměry zdicích materiálů. V roce 1874 se shodl v Rakousko-Uhersku Spojený výbor rakouského spolku inženýrů a architektů pro zavedení měr a vah na „metrické“ cihle, která už měla dnešní rozměr 29 x 14 x 6,5 cm.
Tisíciletá stařena: Jednotlivé archeologické nálezy po několik století posouvaly historii vzniku pálené cihly stále dozadu. Teprve před několika lety oznámil společný tým japonských a čínských vědců, že v údolí řeky Jang-c’-ťiang objevil zbytky pálených cihel. Ty byly vyrobeny zhruba před 6400 lety a zatím je lze označit jako nejstarší.
text: Vratislav Horák foto: ISIFA a archiv firem Winerberger, Ytong, Hebel |
Blog
Vlastimil Harapes jak ho neznáte
|
|
„Když přijdu na návštěvu, mám touhu aranžovat, měnit a radit. Přátele mě znají a vědí, jak to myslím.“
Pane Harapesi, vy rozhodně nezapřete fakt, že prostor je váš kamarád. Jak se vám tady líbí? Místo, nebo chcete-li prostor, vnímám nejen očima, ale celým tělem. Za ta léta tuším, o co si asi prostor říká. Tento obchod má ryze moderní vzhled, je sice trochu studený, ale líbí se mi tady několik artefaktů. Chybí tady obrazy, ale chápu, proč tady nejsou. Domnívám se, že bychom neměli zapomínat na to, že místo slouží jak k práci tak k pohybu. Tak jako hudba si říká o jisté vyjádření, tak i místo má své zákonitosti, které bychom měli ctít a zároveň poznávat. Prostor nám poskytuje plochu pro emoce, pro barvu i tvar. Je pravda, že divadlo mi pomohlo pěstovat cit pro estetiku. Mám rád, když věci s člověkem ladí a jsou vyvážené.
V bytě, který užíváte několik desítek let, si můžete dovolit lehké vybočení v zařizování nebo ne? Byt ve starém domě ze 16. století díky osudu užívám už 30 let. Jsem konzervativní člověk a v této chvíli vůbec netoužím po novém bytě. Jelikož jsem takový „kramář“- sběratel, věci rád shromažďuji. Byt jsem si zařídil s ohledem na historizující prostor, který mnohé prozrazuje už svým architektonickým pojetím. Pro zdůraznění krásy hladkých stěn mi slouží obrazy, které si navzájem nevadí, ale zároveň nechci, aby to vypadalo jako v obchodě se starožitnostmi.
V kuchyni se téměř nepohybuji, neboť nevařím. Na zakázku jsem si přesto nechal vyrobit kuchyň s truhlicí a stůl se židlemi. V koupelně vládne klasicky bílá (pozn. redakce: repliku staré koupelny by si V. Harapes do bytu nepořídil). Společenská místnost se třemi klenbami za sebou mi umožňuje průchodnost a prostor tím získává na zajímavosti. Musím podotknout, že přátelům a hostům se velmi líbí. Jak jsem již naznačil, prostor dělím na několik zón. Dole je odpočinková oblast a v horní části je pracovna a ložnice. Co tedy tolerujete, případně obdivujete u moderního nábytku, designu? Nápaditost, estetičnost, účelnost a hlavně transparentnost. Líbí se mi stoly v kombinaci sklo – dřevo, kámen – sklo apod. Budete se divit, ale přestože mám rád starožitnosti, netíhnu k masivnímu nábytku. Ze slohů obdivuji empír, dále dřevo všech barev, třeba černý nábytek kombinovaný s jiným dřevem.
Jste náročný zákazník. Který z doplňků hraje u vás „první housle“? Jednoznačně zrcadla. Svým způsobem mne v tom dobrém smyslu slova ovlivnil i pan profesor architekt Josef Svoboda, který ve svých scénách používal zrcadla. S tímto vděčným doplňkem můžete kouzlit, vytvářet iluzi a to pan profesor výtečně ovládal. Uměl pomocí zrcadel vyvažovat a prosvětlovat prostor jeviště. K efektu bytu přispívají také světla. Moderní lampy bodovky jsou jistě senzační, ale já je nepo-užívám. Je příjemné, že esteticky nejsou výrazné, ale mám radši, je-li každá lampa originální a svým tvarem nápadná. Kromě toho že svítí, musí být na ni pěkný pohled. Dům je temný, a proto v něm mám mnoho svítidel a k nim přidávám svícny. Křížová klenba v mém bytě si vyžádala centrální osvětlení – lustr zavěšený na přívěsku.
Všimla jsem si, že máte rád květiny v originálních vázách. Po celý svůj taneční život jsem byl zahrnován květinami. Baví mě pro řezanou květinu hledat to správné místo a příslušnou vázu. Je to taková hra, která člověku na několik dnů udělá radost. Všimněte si, že každá květina si říká o určitý prostor, a já musím velmi zvážit, kam ji dát, abych nepotlačil její přirozenou krásu. Květině to zkrátka musí slušet. I hrnkové květiny vyniknou, pokud jsou zasazeny do krásných nádob. Já jsem zahleděn do staré secese. Co je vám na současné architektuře sympatické a co byste designérům vytkl? Mám rád, když architekt volí jednotlivá řešení v daném prostoru s pokorou a nemyslí na samoúčelné záměry (tzv. naschvály), které pak ruší oko uživatele. Jeden příklad za všechny: architekt Plečnik s pokorou přistupoval k Pražskému hradu a to je mi na něm velmi sympatické.
Kontakty: DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 828 063, fax: 224 828 456; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964, fax: 257 317 965; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; LOCCO, Balvínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141-42 NAUTILUS, bytové doplňky, Vinohradská 190/2405, Praha 3, tel./fax: 234 095 234, fax: 234 095 225; SYKORA, Razov 1204, Vizovice, tel.: 577 002 222, fax: 577 002 225; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021
text: Lenka Kopecká foto: Vojtěch Resler |
Těžké rozhodování
|
|
Na první pohled se tato otázka zdá triviální. Vždyť o čem píšeme už několik posledních let? O tom, že vestavné spotřebiče šetří místo, v prostoru nezůstávají „hluchá“ místa, která jsou nezvaným úložištěm drobků, mastnoty a dalších nečistot. Podle těchto rad by se tedy zdála volba jasná. Každý však není přísně racionálně uvažující perfekcionista německého typu a je ochoten zaplatit daň v podobě ztíženého úklidu oplátkou za neotřelý vzhled a pocit, že má doma něco zvláštního.
Lednička vzorem Typickou ukázkou volně stojícího spotřebiče je lednice. Stačí projít jakýmkoliv obchodem s bílým zbožím a každému dojde, že u lednic jsme si na vestavbu ještě nezvykli. Vestavné typy najdete spíše v kuchyňských studiích – už proto, že vestavět ledničku znamená současný nákup skříňky, a to se v drtivé většině případů dělá při plánování úplně nové kuchyně. V praxi vypadá nákup lednice úplně jinak. Je to obvykle jeden z prvních spotřebičů, který si mladí lidé pořizují (kupuje se dokonce i dřív než hi-fi věž, televize, video a DVD). V době, kdy se pár dopracuje ke koupi nové kuchyně, lednice ještě stále bez problémů slouží, takže se kuchyň většinou řeší opět s volně stojícím spotřebičem (i když obvykle přistrčeným někam ke kraji kuchyňské linky). Kdo by chtěl být stylový, může však lednici úplně odsunout od stěny a postavit ji do prostoru. Jako ideál podobného řešení poslouží třeba solitéry – od firmy ZANUSSI koupíte lednici ve tvaru vajíčka pod názvem OZ, firma BOSCH zase v pěti barevných variantách nabízí ledničku v takzvané Classic edition, která je reminiscencí na modely ze šedesátých let. Obě mají společné to, že se na ně „lze dívat“ i zezadu – jejich technické řešení zavrhlo nevzhledný chladicí systém. Lze je tudíž postavit kamkoliv do prostoru.
Povýšená trouba Nejméně nápadití a vynalézaví jsme ale při koupi samostatného sporáku, který většinou skončí na místě navazujícím na kuchyňskou linku, v místě, kde by nebylo problémem vyměnit stávající pracovní desku, do ní zapustit varný panel a přikoupit skříňku pro vestavbu trouby. Proč? Důvody jsou minimálně dva: setrvačnost myšlení a hlavně cena. Je pravda, že soupravu trouby a varné desky pro vestavbu za šest tisíc korun neseženete ani v předvánoční akci. Vestavné řešení však nabízí některé výhody oproti klasickému přístroji: můžete oddělit troubu od varné desky a umístit ji do skříňky do výše očí, případně troubu úplně vynechat. Pro mnohou rodinu by bylo výhodnější koupit dokonalejší kombinaci mikrovlnné trouby s grilem a horkým vzduchem a klasické pečení odkázat do říše vzpomínek.
Čím je vlastně modul? Modulové kuchyně jsou řešením, které připomíná pohádku o královně Koloběžce. Samotný modul je solitér, který se umísťuje do prostoru, zároveň však v sobě většinou obsahuje více prvků než jen samotný spotřebič, takže je sestaven z vestavných kusů. Výsledek pro praxi je však podobný – musíte mít dostatek místa na to, aby se vám povedlo jen tak rádoby náhodně rozmístit po místnosti několik samostatných modulů. Toto řešení rozhodně není variantou pro čtyřčlennou rodinu bydlící v panelovém 2+1. Spíš může být půvabným prvkem „mládežnického“ podkrovního interiéru, kde samostatný modul minikuchyně vytváří iluzi místa pro domácí hospodaření (káva, čaj, pizza, špagety, polévka ze sáčku) a zároveň tvoří dekoraci pro domácí kino, počítač a stroje pro posilování svalů.
Čím jsou typické: Vestavné: – možnost oddělit troubu od varné desky – odstranění spár, kde by se mohly hromadit nečistoty – úspora místa v prostoru – přitažlivý design
Samostatně stojící: – možnost uplatnění designových kusů – větší variabilita uspořádání v místnosti – běžné spotřebiče jsou levnější – v prostoru zaberou víc místa – nejsou závislé na uspořádání skříněk
Kontakty: BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE (BOSH, SIEMENS), Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 234 034 619, www.bosch-spotrebice.cz, www.siemens-spotrebice.cz; INTERIÉR ČÁP (ALNO), Budějovická 11, Praha 4, tel.: 241 732 285, www.kuchyne-cap.cz; MAREX TRADE (AMIGA), nám. Prezidenta Masaryka 3, Praha 4, tel.: 244 911 979 MIELE, Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 543 553 111, www.miele.cz; ZANUSSI, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 126 112
text: Marek Burza foto: archiv |
Koupelna na míru
|
|
Protože se na architekta obrátila již ve fázi počátku výstavby hrubé stavby, bylo možné ještě zapracovat i stavební individuální změny. Ing. arch. Šárka Daňková po několika konzultacích s majitelkou domu, po důkladném seznámení s jejími požadavky a po zvážení možností, které dům poskytoval, zpracovala nové dispozice obou koupelen, které v domě měly vzniknout.
Technická, ale elegantní V přízemí domu vznikla jednoduchá koupelna, tzv. technická. V této koupelně je u stropu zavěšen kotel, proto dostala pracovní název technická. Přesto nebo právě proto se architektka rozhodla zdůraznit pojetím celé koupelny fakt, že i prostory, kde jsou umístěny technologie, mohou být velmi zajímavé, designově propracované a rozhodně se nemusí tvářit jako popelky. Pro tuto koupelnu byl navržen netradiční formát obkladu v bílém provedení. Obklad formátu 25 x 33 cm je pro oživení doplněn stejně velkými kachlemi s čtvercovým dekorem v modrém a stříbrném provedení.
Modrá je dobrá Aby nepůsobil obklad příliš fádně a aby byla ukončena koncepční linka celé koupelny, je ve výšce 2 m obklad přerušen vodorovným pásem ze stříbrné slabé listely a modré mozaiky 5 x 5 cm. Důležitým detailem je právě modrá barva mozaiky, která se pak objevuje na detailech armatur jak u umyvadla, tak u sprchy a také na koupelnových doplňcích. Stejná modrá barva je použita i na vestavných svítidlech do sádrokartonu na tvarované centrální části stropu, kterých si můžeme všimnout na celkovém záběru koupelny. Osvětlení koupelny doplňuje zajímavé nástěnné světlo horizontálního charakteru, umístěné nad zrcadlem. Zrcadlo je osazeno nad umyvadlem ve slabém kovovém rámečku. Osvěžujícím a funkčním prvkem koupelny je také okno, a tedy i denní světlo přicházející do tohoto prostoru. Jako elegantní detail doplňující celkovou koncepci koupelny se v bílé barvě odráží i nerezový topný žebříček umístěný na stěně pod oknem. Sprchová masážní hlavice s volitelnou intenzitou proudů umožňuje příjemný standard při osobní hygieně. Sprchová vanička s precizně obloženým soklem a krásná sprchová zástěna s výplněmi z čirého skla s anti-plak úpravou vytváří vzdušný pocit i v tak malé koupelně.
Antracit a hliník V patře domu se nachází hlavní koupelna, na které si majitelka domu velice zakládala. Spolu s arch. Daňkovou dlouho ladily design celku a pečlivě vybíraly jednotlivé prvky. Základní myšlenkou projektu koupelny se stal neobvyklý a zajímavý obklad antracitové barvy s matným strukturálním povrchem. Tato řada obsahuje dekory a listely s moderními motivy ve stříbrné barvě, svým povrchem připomínající přírodní hliník. V hlavní koupelně si majitelka přála umyvadlo s velkou odkládací plochou. Tento prvek doplňuje velké zrcadlo přes celou šířku umyvadla, osvětlované elegantní úzkou světelnou trubicí s koncovkami z chromu. Vše svými rozměry přesně zapadá do celku. Právě takové doladění detailů v interiéru vytváří dokonalý výsledný efekt. Protože tato koupelna slouží svým majitelům pro příjemné a dlouhé chvíle relaxace po náročném pracovním dni, byla zde navržena rohová masážní vana s perličkou i hydromasáží. Vybavení koupelny doplňuje WC s bidetem. Stěna u okna je, stejně jako v „technické“ koupelně osazena chromovým topným žebříčkem. Potřeba úložných prostor byla v koupelně vyřešena designovou koupelnovou skříňkou umístěnou pod oknem. Její dvířka z mléčného skla lemovaného hliníkovým rámečkem jen doplňují celkový dojem vzdušnosti celého interiéru. Všechny zařizovací předměty v horní koupelně byly voleny v bílé barvě a tvoří tak nádherný kontrast se skladbou vybraného obkladu, chromových detailů, třešňových okenních rámů a dýhovaných třešňových interiérových dveří.
Kontakt: MEGARON (projekt a dodávka interiéru)
text: Šárka Daňková a Marek Burza foto: Jiří Vaněk a Jana Labutová kresba: Šárka Daňková |
Dřevo v koupelně není tabu
|
|
Při rozhodování, jakou podlahu pořídíme nové nebo rekonstruované koupelně, vítězí s velkým náskokem před ostatními podlahovými krytinami keramická dlažba. Body získává především za snadnou údržbu, snášenlivost s vodou a vlhkostí, množství tvarů, velikostí, barev a dekorů dlaždic, které výrobci chrlí zároveň s vhodnými obklady stěn. Přesto však není jedinou podlahovou krytinou vhodnou do koupelny.
Koupelna je „mokrý provoz“ Při volbě podlahové krytiny musíme v prvé řadě vzít v úvahu charakter prostředí, do kterého ji pořizujeme. Konkrétně koupelna nepředstavuje část interiéru, v němž by docházelo k nadměrnému zatížení podlahoviny. Nehrozí ani její mechanické poškození. Pokud ovšem do ní nevstupujeme přímo ze zahrady anebo v ní neomýváme tlapky domácím miláčkům, a tak si do ní nenosíme nečistotu v podobě písku či drobných kamínků. Na rozdíl od kuchyně nemusíme v domácí oáze pamatovat na těžko odstranitelné mastné skvrny. Pouze chemické přípravky, jako jsou například barvy na vlasy, mohou některé podlahy poškodit. Vzhledem k tomu, že zde nepracujeme vstoje, nemusí nás zajímat ani tvrdost podlahoviny. Koupelna však má jiný handicap. Jelikož jde o takzvaný mokrý provoz, musíme počítat s tím, že podlaha zde bude vystavena vysoké vlhkosti a přijde často do styku s vodou. Z tohoto důvodu bychom měli předem z vhodných podlahovin vyloučit koberce, klasické parkety a plovoucí podlahy. To se týká i laminátových. Je jen otázka času, kdy se na nich, pokud je položíme v koupelně, objeví spáry nežádoucí velikosti.
Nezatracujte PVC Přestože se PVC vinou nízké kvality a nezajímavých dekorů, v jakých se vyrábělo v minulosti, v současnosti nevyhřívá na výsluní přízně zákazníků, představuje podlahovou krytinu vhodnou i do koupelny. Má stejně snadnou údržbu jako dlažba, je však měkčí a lépe udržuje teplotu, což je zvláště v koupelně důležité. Zajděte se podívat do některé z prodejen, která má v nabídce dostatečné množství druhů této podlahové krytiny. Při koupi pak dejte přednost druhům, které mají protiskluzovou úpravu. Vyrábí se například PVC, na jehož povrchu jsou kovové prvky, které při zatížení zůstanou v původní rovině, zatímco měkká složka materiálu klesne. Uklouznutí však mohou zabránit i plastické dekory a jiné speciální úpravy povrchu. Pokud se rozhodneme v koupelně pro PVC, hrozí pouze jedno nebezpečí: Tato krytina musí být položena tak, aby pod ni neměla šanci vniknout voda. Pokud se tam dostane, časem se objeví plísně. Cena protiskluzových PVC vhodných do koupelny se pohybuje již od 300 Kč/m2.
Korek si teprve hledá cestu Stále oblíbenější podlahovou krytinu využívanou především v komunikačních prostorech interiéru představuje korek. Do našich koupelen si však cestu dosud nenalezl, přestože i zde může najít uplatnění. Odborníci však doporučují volit do koupelny výhradně přírodní korek, který se položí, zabrousí a přelakuje, čímž jsou dobře chráněny spáry. Jestliže pokládáme již lakovaný korek, spáry zůstávají nechráněny. V „mokrých“ provozech, jako je koupelna, pak hrozí, že pod materiál pronikne voda, a tak dojde k poškození krytiny, případně i výskytu plísní. Co se týče užitných vlastností, korek nám má co nabídnout. Lakovaný povrch zaručuje snadnou údržbu, je příjemný na dotek, má přibližně stejné vlastnosti jako dřevo, můžeme pod něj položit podlahové topení. Metr čtvereční korkové podlahy stojí od 800 Kč výše.
Proč ne linoleum? Další krytinou vhodnou do koupelny, přitom však zřídkakdy používanou, představují nejrůznější druhy ryze přírodního materiálu – linolea. Tato podlahová krytina vyžaduje dokonale rovné povrchy, neboť je tvrdá, a tím pádem křehká. Jakmile se však položí na rovnou plochu, je prakticky nezničitelná. Linoleum ošetřujeme výrobcem doporučenými pastami, které mu zaručí dostatečnou ochranu proti vodě a vlhkosti. Voda je pro linoleum nebezpečná pouze ve spárech, spojujících jednotlivé kusy této podlahové krytiny, anebo ve spojích s okolím. Nejde však o neřešitelný problém. Stačí, když se veškeré spáry a okrajové lišty, které by podle odborníků měly být ze stejného materiálu, řádně utěsní silikonem. Co se týče vlastností – linoleum je sice poměrně tvrdá podlahovina, ale měkčí než dlažba. Její předností je snadná údržba a schopnost zadržovat teplo. Dekory všech druhů linolea nám pak umožňují zateplit vzhled koupelny a sladit ji s okolními místnostmi. Jeden metr čtvereční linolea pořídíme od 600 Kč.
Kandidátem je také dřevo Samostatnou kapitolu mezi podlahovými krytinami vhodnými do koupelny představuje dřevo. Těžko budeme moci z již zmíněných důvodů v koupelně použít dřevěné parkety, jaké jsme si nechali položit v obývacím pokoji. Kdo však oceňuje u dřeva jeho barvu, kresbu suků, nemusí si je odepřít ani v koupelně. Coby nejvhodnější se osvědčilo v podobě palubkové podlahy položené na roštech zajišťujících maximální přístup vzduchu. Vlhkost, kterou v koupelně při koupání či sprchování vyprodukujeme, nebo malé množství vody na podlaze dřevu neublíží. K jeho ohrožení by došlo pouze v případě, pokud by se pod prkna dostalo větší množství vody, která by nebyla v krátké době vysušena – při kalamitách, jako je přetečení vany, vytečení automatické pračky. Ale pokud bychom chtěli takto katastroficky uvažovat, museli bychom dřevo vyloučit například i z kuchyně. Dřevěná podlaha se nám v koupelně odmění svým nezaměnitelným dotekem. Lakované dřevo se navíc velmi snadno udržuje. Cena palubkové podlahy záleží především na kvalitě použitého dřeva a jeho povrchové úpravě. V průměru se pohybuje okolo 800 Kč/m2.
Nechte si poradit – Do koupelny v žádném případě coby podlahovou krytinu nevolíme koberce, parkety a plovoucí podlahy. – Pokud se rozhodnete pořídit si do koupelny podlahu v podobě dlažby, PVC či linolea, dejte přednost krytině s protiskluzovou úpravou. – Do koupelny volíme výhradně přírodní korek, který se teprve po položení přebrušuje a lakuje. – Podlahovou krytinou vhodnou do koupelny je i linoleum, jehož spáry musíme však dokonale ochránit před vodou. – Dřevěné podlahy klademe v koupelně na rošty, abychom dřevu zabezpečili maximální přívod vzduchu. – Pod všechny uvedené druhy podlahovin lze položit, především v koupelně, stále využívanější podlahové topení.
text: Alena Vondráková foto: ISIFA, archiv firem |
Stop frontám u umyvadla
|
|
Pokud si pořizujete nové sanitární vybavení, začněte umyvadlem. Při jeho výběru je především třeba věnovat pozornost velikosti, tvaru a materiálu, z něhož je vyrobeno. Samozřejmě, že neopomíjíme ani celkový design umyvadla, který může koupelně jak ublížit, tak výrazně přispět k jejímu vzhledu.
Jedno nestačí Většina dospělých z vlastní zkušenosti nejspíše ví, že jedno umyvadlo standardní čtyřčlenné rodině nestačí. Především ráno u něho vznikají nežádoucí fronty vyvolávající přinejmenším nervozitu. Ta nepředstavuje zrovna nejlepší vykročení do nového dne. V rodinných domech, kde o dvou koupelnách nelze ani uvažovat, popsanou situaci alespoň částečně řeší umývátko na toaletě.
Na umyvadlech nešetřete centimetry Umyvadla se vyrábějí v různých rozměrech – to znamená v určitých šířkách a hloubkách (vzdálenost od zadní hrany umyvadla k jeho přednímu okraji). Většina standardních umyvadel má šířku v rozmezí 50 až 65 cm a hloubku 42 až 50 cm. V nejstísněnějších prostorech se využívají umyvadla o šířce 50 až 55 cm. Pokud však od umyvadla očekáváte, že si u něho pohodlně umyjete ruce, vyčistíte zuby, nalíčíte se či oholíte…, neměli byste si pořizovat užší typ než 50 cm. Do koupelny, která má více než 6 m2, se doporučuje instalovat umyvadlo o šířce 70 a více centimetrů, u něhož se i v ranních špičkách mohou pohodlně mýt dva lidé vedle sebe. Pro početnější rodiny, jejichž členové provádějí ranní hygienu ve stejnou dobu, však ideální řešení představují dvě umyvadla vedle sebe nebo dvojumyvadlo. Ať už se rozhodnete pro jedno nebo více umyvadel, případně dvojumyvadlo, nesmíte zapomenout na potřebný volný prostor v jejich nejbližším okolí. Abychom se u umyvadla nemuseli tísnit, potřebujeme minimálně 60 až 70 cm. Z obou stran umyvadla je pak třeba ponechat prostor 10 až 20 cm, v případě použití postranního držáku na ručníky ještě o deset centimetrů více.
Nejsou všechna stejná Z hlediska instalace umyvadla se nám nabízí několik možností. Nejběžnější je umyvadlo zavěšené na zdi. Lze je instalovat s polosloupem, sloupem nebo se spodní skříňkou, zakrývající viditelný odpadní sifon a přívod vody. Za nejvhodnější řešení z hlediska hygieny a snadné údržby lze jednoznačně označit závěsné provedení s polosloupem nebo spodní skříňkou. Sloupy se sice také ještě používají, ale méně často než skříňky a polosloupy. Pokud se nerozhodnete ani pro jednu z uvedených možností a odpad se sifonem zůstanou odkryty, z estetického hlediska je vhodné volit jejich chromované provedení. Obvykle se umyvadlo instaluje tak, aby jeho přední okraj byl 85 cm nad podlahou. „Dlouháni“, aby se u umyvadla nemuseli hrbit, si je však mohou namontovat do výšky 90 cm. Osobám menšího vzrůstu naopak vyhovuje výška 80 cm nad zemí. Pokud byste však chtěli umyvadlo doplnit sloupem, musíte dodržet výšku doporučenou výrobci, což je většinou 85 cm. Na umyvadlo, pokud se nechceme smířit s kompromisy, je vhodné pamatovat již při stavební přípravě koupelny. Zvýšenou pozornost musíme věnovat rozměrům pro přívod a odpad vody. Ty stanovují výrobci s ohledem na jednotlivé druhy umyvadel v příslušných technických nákresech.
S metry čtverečními stoupají nároky Opuštění miniaturních panelákových koupelen nás však nevede pouze k volbě většího umyvadla. Stoupající oblibě se těší typy, jejichž součástí je odkládací plocha na hygienické potřeby či kosmetické přípravky. Pokud se rozhodneme pro tento typ umyvadla, trh nám opět nabízí několik možností. Můžeme si například koupit umyvadlo s odkládací plochou z jedné či obou stran. Předností typů s odkládacími plochami vyrobených z jednoho kusu keramiky anebo různých minerálních hmot je, že nemají žádné spoje. Nečistota se tím pádem nemá kde usazovat. Umyvadla však mohou být rovněž posazena na desce, anebo do ní zasazena svrchu, či přisazena zespodu. S ohledem na již zmíněné spáry odborníci upřednostňují třetí možnost. Vzhledem k tomu, že v koupelnách je vysoká vlhkost, lépe se osvědčují desky z plastu či kamene, případně z odolného ekologického materiálu MDF.
Když nemusíme šetřit místem V rodinných domech, kde je k dispozici jedna prostorná koupelna, odborníci doporučují vybavit ji dvěma umyvadly či dvojumyvadlem. Ta mohou opět mít nejrůznější podobu. Pokud chcete ušetřit, kupte si dvě samostatná zápustná umyvadla, která zabudujete do desky. Umyvadla seženete již za 2 500 Kč, za metr čtvereční nejlevnější desky nezaplatíte více než 1 000 Kč. Toto řešení sice je, jak se říká, „za hubičku“, ale má své již zmiňované nedostatky. V místech, kde je umyvadlo osazené do desky, vznikají nežádoucí spáry a s nimi nebezpečí výskytu plísní. Šetřit na tomto místě se skutečně moc nevyplácí. Raději si připlaťte, přibližně jde o dvojnásobnou investici, a umyvadlo přisaďte k desce zespodu.
Podívejme se však, co dvojumyvadlům přinesl vývoj. Novější typy nemají osu kolmou na čelní stěnu, ale mírně vyosenou do stran. Dva lidé se tím pádem u nich nemačkají, ale jsou k sobě mírně natočeni. Trh nabízí i dvojumyvadla, která mají jednotlivá kulatá umyvadla vysunuta mírně do prostoru. Uživatelé u nich oceňují především dostatečně velkou odkládací plochou. Ale pozor – pokud se rozhodnete pořídit si dvojumyvadlo, přesvědčte se, že na ně v koupelně skutečně máte dostatek místa, to znamená minimálně 130 cm.
Umývátka jsou již samozřejmostí Jak bylo zmíněno, frekventovanému koupelnovému provozu mohou značně ulevit umývátka, která dnes již představují samozřejmou součást výbavy toalet. V rodinných domech kromě své hygienické funkce střeží též soukromí. Návštěva nemusí zacházet do koupelny, která má někdy značně intimní charakter. Také v případě umývátek si můžeme zvolit nejvhodnější velikost. Tam, kde musíme šetřit každým centimetrem, jsou nejvhodnější malé typy o šířce od 35 cm a hloubce od 26 cm, nebo rohová umývátka s délkou strany od 35 cm. Avšak vzhledem k tomu, že v případě toalet v nových rodinných domech se nešetří místem, můžeme si zde většinou dopřát i umývátko jak se studenou, tak i teplou vodou a dokonce s odkládací plochou například na toaletní papír nebo denní tisk. Pokud však hodláme na toaletě používat teplou vodu, pak bychom měli pečlivě změřit, zda se nám do ní vejde nejen samotné umývátko, ale i baterie s teplou vodou. U moderních designových sérií se k umývátkům dodává také polosloup. Volíme materiál Při rozhodování, z jakého materiálu si pořídíme umyvadlo, se nám dnes nabízí celá řada možností. Nejlevnější a prakticky nezničitelná jsou umyvadla z keramiky či glazované oceli. Ke klasice se již v koupelnách začíná řadit i akrylát, vysoce tvrdý termoplast. Jeho výhodou především je, že jde velmi dobře tvarovat. V posledních letech však stále vehementněji proniká do koupelen i sklo, nerez, chrom, dřevo a kámen. Jak sklo, tak i kov, zvláště nerezová ocel, jsou vzhledově velmi efektní materiály, které však mají i své slabší stránky: snadněji se poškodí a jsou značně náročné na údržbu. Další atypické materiály, jako je dřevo či žula, přestože jejich porézní povrch je ošetřen speciálními přípravky, jsou rovněž náchylné k poškození, a to především chemikáliemi. Stále častěji se v koupelnách objevují umyvadla z minerálních hmot. Ta vzhledem k širokému spektru barev a tvárnosti výrobního materiálu mají většinou velmi zajímavý design. Navíc jsou tím, že nemají spáry, maximálně hygienická a odolná proti různým agresivním látkám.
Koupelny šité na míru S materiálem, jeho barvou a strukturou úzce souvisí celkový design umyvadla. Jeho tvar je rozhodující pro výběr všech zbývajících komponentů koupelny – klozetu, bidetu, baterie, vany a koupelnového nábytku. Je třeba říct, že móda se v koupelnách chová celkem demokraticky. Designéři dnes přivádějí na svět jak umyvadla atypických kulatých tvarů, tak i umyvadla s půdorysem čtverce či obdélníku. Speciální nabídku představují umyvadla v hi-tech stylu. Co se týče barev, v koupelnách kraluje bílá v kombinaci se stříbrnou. Pokud však můžeme radit, nenechte si od módy v koupelně, stejně jako v žádné jiné místnosti, příliš diktovat. Její rozmary jsou totiž podstatně pomíjivější než váš vkus.
Nechte si poradit: – Ani do malých koupelen byste neměli volit umyvadla užší než 50 cm. – O dvojumyvadle můžete uvažovat v případě, že máte koupelnu o velikosti minimálně 6 m2. – Pokud si pořizujete umyvadlo s odkládací plochou, snažte se minimalizovat počet spár. Vzhledem k tomu, že se v nich usazují nečistoty a přetrvává vlhkost, vytváří se nebezpečí vzniku plísní. – Závěsná umyvadla můžeme doplnit sloupem, polosloupem či skříňkou. Druhá a třetí možnost usnadňuje úklid a nechává nám šanci zvolit si výšku umyvadla. Pro osoby středního vzrůstu se doporučuje výška 85 cm. – V koupelnách nepoužívejte klasické pracovní kuchyňské desky. Především hranami se do nich snadno dostane vlhkost a deska začne bobtnat a kroutit se. – Při výběru umyvadla je třeba myslet zároveň na armaturu. Ta by měla zdůraznit jeho tvar, nikoliv mu vzhledově ublížit. – Umyvadla neudržujeme v pořádku pouze pomocí čisticích prostředků, ale i speciální povrchové úpravy, za kterou se však většinou doplácí 500–1 000 Kč.
Kontakty: EUROBATH CZ, s. r. o., Havlíčkova 678, 664 42 Modřice, tel.: 547 216 622, fax: 547 216 623, e-mail: info@eurobath.cz ; IDEAL STANDARD, a. s., Zemská 623, 415 74 Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, TIZZIO, Jana Želivského 25, 130 00 Praha 3, tel.: 222 580 921, tel./fax: 271 775 761-2, e-mail: tizzio@seznam.cz , www.koupelny-tizzio.cz ; VILLEROY & BOCH, Biskupcova 36, 130 00 Praha 3, tel./fax: 271 773 532, mobil: 602 362 195; KERAMAG, Sanitec, s. r. o., Komenského 2501, 390 02 Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, e-mail: info@sanitec.cz ; LAUFEN CZ, s. r. o., V Tůních 3, 120 00 Praha 2, tel.: 296 337 711, fax: 296 337 712, e-mail: marketing.cz@cz.laufen.com ; DuPont, s. r. o., Pekařská 14/628, 155 00 Praha 5-Jinonice, tel. 257 414 203, fax: 257 414 150, 257 414 151; LS NYOX, Vyšehradská 12, 120 00 Praha 2, tel./fax: 224 922 999, 224 919 378, e-mail: lsnyox@email.cz
text: Alena Vondráková foto: archiv firem |
Last minutes bez slevy
|
|
Pohledy Luďka del Maschia Nakolik je pro vás design trendovou záležitostí? Na trendech není nic špatného, je to součást vývoje. Někdy vyzní do prázdna, někdy z nich svět žije dlouhé roky… Rozčiluje mne spíš ten za každou cenu design, za každou cenu a jinak než normálně… Bylo by naivní tvrdit, že jsme osobití a neovlivnitelní, zvlášť v dnešním světě zahlceném naservírovanými informacemi. Často a rádi listujeme časopisy. Myslím, že je normální se nechat ovlivňovat. Když nad tím však uvažuji, mám stále silnější pocit, že to, co děláme, děláme tak proto, že to prostě jinak neumíme. Kromě interiérového designu se zabýváte i architekturou… …kdesi jsem četl: Design je homosexuální bratr architektury. To je výstižné. Architektura je mnohem komplexnější a náročnější. Je to zodpovědnější práce s dalekosáhlejšími dopady. Architektura v podstatě chystá pro design (interiérový design) prostor. Architekt postaví dům a „interiérista“ jej tzv. vycpe zevnitř, není to samozřejmě pravidlo, dobří autoři si to ohlídají komplexně. My se ale často dostáváme k opravování neopravitelného. Je maximálně příjemné, pokud máme možnost věnovat se věcem od počátku do konce. Celé domy však neprojektujeme ani nerealizujeme tak často. To, aby dům nebyl design a naopak, je neustálý boj.
Jaké zakázky tedy převládají? Drtivá většina jsou úpravy interiérů. Tam je předem hodně dané. V těchto vymezujících mantinelech se snažíme, někdy i navzdory původní neopodstatněnosti, vtisknout prostoru duši, najít jeho kvalitu, vytvořit ho tak, aby se v něm dalo dobře žít. Snažíme se, aby naše práce nebyla jen bezhlavý obal stávajícího. Myslíte, že věkový rozdíl mezi členy Overalu je pozitivum? Věkový rozdíl neexistuje.
Je možné po půldruhém roce společné činnosti vyprofilovat, kdo se bude zabývat tou kterou prací? Doufám, že už to tak částečně děláme. Je to produktivnější. Není v našich povahách kategoricky si úkoly rozdělit, ale kupodivu se tak děje nějak zdánlivě samo, nenásilně. Pochopitelně, jsme čtyři rozdílní lidé. Lze kvantitativně vyjádřit, kolik jste za tuto dobu udělali společné práce? Jaký jsme měli obrat? Nepočítáme to na kusy, ale na pocity.
Co je hybným momentem, který rozpoutá nejdřív vizi a pak i zhmotnění zakázky? Je to pořád stejný stimul. Sen o prostoru, který chceme uchopit. Možná je to ale dohánění nějaké té vizuální modly, kdo ví. Může se stát, že už máte jasnou představu a něco nebo někdo ji zaplaší? Nápady se vždycky obrušují. V lepším případě jen technickými problémy. Jindy financemi nebo naší vlastní neschopností udržet je při životě.
Plány se někdy rozsypou, protože nestojí za nic. Pokud má věc smysl, děje se od začátku do konce samovolně.
Existuje konstantní ústřední motiv vašich příběhů? Prostor a světlo. O realizacích Overalu se říká, že jsou samy o sobě artefaktem. Poskytují dostatek duševního prostoru pro jejich uživatele? Doufám, že se nám vytváření prostorů daří – bez prostoru pro připomínky uživatelů. Na první dojem je hodně zavazující barevnost… Ta je kupodivu většinou na přání klienta, ne snad konkrétní barvy. Taky není nezaměnitelná, za čas musíte stejně vymalovat. Mnohdy je to levné a účinné řešení „organizace prostoru“. Působení barvy má ale velice úzký vztah ke struktuře povrchu, tedy záleží, na co ji natřete. Je nesmysl natřít materiál, který žije sám sebou. Používáte ve své práci nějaké „výrobní“ schéma? Neužíváme ustálené principy. Postupujeme spíše živelně. Ale jedno schéma vlastně užíváme hodně často: last minutes, schéma nejrozšířenější.
Kontakt: MASCHIO, Pod Šternberkem 306, Zlín-Louky; TUNNEL, Komunardů 28, Praha 7, tel.: 266 712 753
text: Monika Karásková a Lenka Kopecká foto: Libor Stavjaník a archiv |
Skvělí pomocníci
|
|
Jednoduché mixéry Bytelná skleněná nádoba s ostrými noži a pevně uzavíratelným víkem na pevném podstavci s motorkem – takový byl první mixér. Díky němu mohly hospodyně zapomenout na namáhavé pasírování a tření například při přípravě svíčkové, různých zeleninových polévek, omáček a pomazánek. V šedesátých letech, kdy na trhu byl nedostatek šlehačky, v něm naše maminky a babičky dokázaly připravit i smetanu ke šlehání. Stačilo do nádoby nalít obyčejné vlažné mléko, nasekat osminku másla, rozmixovat, dát zchladit do ledničky a šlehačka byla hotová. A co teprve doma ušlehané koktejly. Maminky batolat zase oceňovaly, jak snadno se dá připravit zeleninová polévka a různé kaše.
Multimixéry Postupem doby výrobci ubrali na bytelnosti přístroje a začali mixéry vybavovat dalšími nástavci. Tak se stal ještě žádanějším. Dnešní víceúčelový multimixér je vlastně jen lehký korpus, který je vybaven šlehacími, hnětacími a mixovacími nástavci, lehce se s ním manipuluje, snadno se čistí a většinou je konstruován tak, že jej můžeme zavěsit na zeď, čímž odpadá pracné ukládání a je tak kdykoliv po ruce. Některé z nich jsou vybaveny i mísou pro hnětení a šlehání.
Tyčové mixéry Ale ani to nebylo poslední slovo výrobců. Tyčové mixéry, které výrobci dodali na trh, se pro svou lehkost, snadnou ovladatelnost, ergonomický design a opravdu časově nenáročnou údržbu brzy staly nezbytnými pomocníky. Máme je kdykoli po ruce. Práci v kuchyni si dnes bez jejich pomoci nedovedeme představit, jsou opravdu našimi věrnými a praktickými pomocníky.
Víceúčelové mixéry V dnešním uspěchaném světě je přímo nezbytné, aby i příprava pokrmů byla rychlá a snadná. Logicky se ruční mixéry staly nejrychleji se rozvíjející kategorií. A tak se na trhu objevují multifunkční mixéry, které míchají, mixují, sekají, drtí, šlehají, hnětou. Lze je použít pro všechny základní úkony při vaření a jejich výkon, univerzálnost a hlavně jednoduché ovládání a čistění z nich činí nepostradatelnou součást naší domácnosti.
Aby nám dlouho pomáhaly Chceme-li, aby nám toto praktické náčiní vydrželo co nejdéle, samozřejmě o ně řádně pečujeme. Zbytečně je nepřetěžujeme. Vždy pečlivě zvážíme, zda výkonnost našeho mixéru je dostatečná. Tvrdší kousky (např. ovoce) raději nakrájíme na menší díly. Ovoce vždy vypeckujeme, popřípadě zbavíme jadřinců. Mixujeme-li v uzavíratelné nádobě, vždy zkontrolujeme, zda je víčko řádně zaraženo. Jinak bychom mohli zjistit, jak snadno se obsah nádoby může ocitnout nejen po celé místnosti, ale i na stropě.
Stejně tak při použití tyčového mixéru nebo metel při šlehání a tření přístroj nejprve vypneme a teprve pak vyndáme z nádoby nebo mísy.
Vyzkoušejte 1 malá konzerva broskví, 150 g medového melounu, 1/2 l pomerančové šťávy, šťáva z 1 citronu, dvakrát na špičku nože mletého zázvoru Okapané broskve spolu s medovým melounem nakrájeným na kostky rozmělníme v mixéru na pyré. Do pyré přidáme pomerančovou a citronovou šťávu a nápoj pikantně okořeníme zázvorem. Koktejlem naplníme vhodné poháry, případně ozdobíme pomerančovou kůrou nakrájenou na jemné nudličky.
Kontakty: BRAUN, Petrské nám. 5, Praha 1, tel.: 224 812 097, Štěpánská 15, Praha 2, tel.: 221 661 237; ELKO VALENTA (UFESA), Pernerova 780, Choceň, tel.: 465 471 400, e-mail: elko_valenta@vm.czcom.cz; ISOLIT-BRAVO, Jablonné nad Orlicí, tel.: 465 641 111; GROUPE SEB ČR (MOULINEX, KRUPS, TEFAL), Truhlářská 1104/13, Praha 1, tel.: 222 317 127
text: Květuše Sajnerová foto: archiv |
Račte si vybrat
|
|
Nečekané kombinace Nedaleko tenisových dvorců v Praze-Podolí najdete jedno z největších pražských koupelnových studií. Jeho výhodou je skutečnost, že původně brněnský velkoobchod se sanitárním vybavením a potřebami pro instalatéry má po republice širokou síť prodejen a tím i odpovídající skladové zásoby. Koupelnové studio této úrovně je výkladní skříní celé firmy.
Kontakt: KOUPELNY PTÁČEK, Jeremenkova 14, Praha 4, tel.: 244 001 162
Malé, ale přesvědčivé Bohatý výběr zejména umyvadel, klozetů a bidetů zajímavých tvarů doplněných stylově sladěnými armaturami, obkládačkami a dlažbou, to je na první pohled hlavní doména koupelnového studia DOLCE VITA. Na poměrně malé ploše je nainstalováno až překvapivé množství malých realizací, z nichž si však můžete zcela jednoduše představit ucelenou velkou koupelnu.
Kontakt: DOLCE VITA (SVITAVA STAVEBNINY), Křesomyslova 6, Praha 4, tel.: 241 404 151, www.svitava.cz
Pod zapadajícím sluncem Koupelnové studio JANOUŠEK KOUPELNY je jedním z nejvýraznějších prodejců výrobce sanitárního vybavení a obkladů VILLEROY & BOCH u nás. V prostoru, kde pamětníci z Prahy-Spořilova ještě před patnácti lety stáli frontu na banány, najdete už po několik let nadšený personál, který se vás snaží přesvědčit, že kvalitní značkové výrobky se nemusí vždy počítat na částky s mnoha nulami. Kontakt: JANOUŠEK, Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 272 769 270
Celá ve skle Pouhé dva měsíce po povodních se po důkladné rekonstrukci otevřely dveře této luxusní prodejny. Z koupelen tu najdete pouze jedinou. Hledáte-li však něco zcela ojedinělého, i tato jedna svým stylem ojedinělá expozice vás nadchne. Můžete si ji dokonce vyzkoušet na vlastní kůži. Koupelna je součástí předváděcího bytu v Rolf Benz studiu, autorem návrhu je Jiří Stopka.
Kontakt: MIELE CENTER STOPKA, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 221 851 045, www.stopka.cz
Dřevo zahřeje i koupelnu V prostorném koupelnovém studiu najdete poměrně velké množství realizací koupelen v nejrůznějších stylech. Dominantou většiny realizací jsou sprchové kouty od těch s nejjednodušší výbavou až po luxusní, vybavené masážním panelem či parní lázní. Všechny expozice jsou sladěné do nejmenšího detailu, takže když si nevyberete, tak alespoň potěšíte oko.
Kontakt: AQUA PLUS, V Hlinkách 650, Beroun, tel.: 311 625 626, www.aqua-plus.cz
Dominuje hlavně nábytek Koupelnové studio METALKRIS najdete v nenápadné uličce poblíž stanice metra Flora na Vinohradech v Praze. V nové kancelářské budově postavené v proluce mezi starou zástavbou vás v přízemí uvítá výrazný nápis Palác koupelen. V sortimentu najdete mimo běžného domácího i evropského zboží hlavně výrobky španělského výrobce koupelnového vybavení a nábytku METALKRIS GROUP. Kromě několika typů nábytku z tmavších dřevin s mírně rustikálním nádechem, typickým pro španělský design, tu najdete i elegantní designové kousky kombinující sklo, nerez a plasty.
Kontakt: METALKRIS, Chrudimská 2526/2a, Praha 3, tel.: 272 738 171
text: Lucie Brzoňová a Marek Burza foto: Ivana Jelínková, Lukáš Hausenblas, Lubomír Fuxa, Milan Martínek a archiv |
Místo nahoře
|
|
Zařizujeme-li si byt, začínáme doslova a do písmene od podlahy. Postavíme na ni nábytek a vše ostatní směřujeme od pevného podkladu směrem vzhůru. Může to ale být i jinak. Závěsný nábytek není nic neznámého. Nejčastěji se s ním setkáváme v koupelnách v podobě zavěšených skříněk. Stále častěji si nachází své místo také v interiérech. Nedostává-li se prostor na zemi, povznesme se výš: zavěsit se dá téměř všechno.
Těžká literatura Nikoho nepřekvapí poličky nebo nízké závěsné knihovny. Pro zkušené architekty není problém povznést celé skříňky a umístit je těsně pod nízký strop, třeba nad sedací soupravu. Vše je vedeno základní ideou: využít místo, kterého je jen v málokterém bytě skutečně nadbytek, a současně vtisknout interiéru jedinečnost a originalitu.
Rozhodnout se můžeme buď pro závěsný systém – jedná se zpravidla o konstrukci vybavenou úchyty nebo pojezdy, do nichž se poličky zasunují nebo zavěšují. Takto vzniklé obývací stěny mají výhodu, že u nich často existuje možnost poličky nainstalovat trochu jinak, až zatoužíme po změně. Možnost závěsný nábytek uchytit nabízí kromě stěn také strop. Jiným řešením jsou solitéry: počínaje jednoduchými poličkami, na nichž umístíme vše, co potřebujeme mít po ruce (jejich nevýhodou však je, že se tu na předměty práší). Výhodnější jsou proto uzavřené – většinou prosklené – knihovny nebo vitríny.
Rozhodnete-li se pro závěsnou variantu, zamyslete se nad tím, zda je stěna, na kterou chcete nábytek pověsit, dostatečně nosná; např. knihy mohou vážit tolik, že některé provizorní „mobilní“ materiály příček je nemusí udržet.
Co zavěsit Květiny by neměly chybět v žádném interiéru, tedy ani tam, kde není místa nadbytek. Pokojové rostliny nemusí stát jenom na květinových stolcích, ale lze je zavěsit na stěny nebo do prostoru. Různé závěsné nádoby a koše nejen interiér zútulní, ale i rostlinám zabezpečí dobré životní podmínky. Běžnou součástí našich interiérů jsou televizory, videa, rádia, hi-fi soupravy, reproduktory. Umístěny bývají zpravidla na stolcích, komodách apod. Což je kvůli úspoře místa zavěsit? Vybrat si můžeme speciální držáky na TV a k nim si další potřebné poličky dokoupit nebo nechat udělat na míru.
Kov, dřevo i sklo Pokud jde o materiál, setkáváme se zpravidla s kovem, dřevem nebo sklem. Jinou variantu tvoří speciální materiál, který se dá snadno řezat a lze ho uchytit na trny do zdi a vytvořit tak poličky. Pozor však na nosnost: takto vzniklé poličky nesmíme přetěžovat. Zkrátka, nepohybovat se při zemi, ale využívat k bydlení celý prostor, je jen otázka přijetí nového pohledu na pojetí interiéru. Odměnou nám bude nejen více místa, ale také možnost lepšího úklidu, takže se nám na jinak špatně dostupných místech nebude hromadit prach.
Odborník se vyplatí Zavěsit poličku – to je úkol, který zpravidla téměř každý zvládne sám. Stačí k tomu vrtačka, jíž se vyvrtá do zdi otvor, do něhož se vloží hmoždinka, a může se věšet. Ve složitějších případech je možné žádat radu ve specializovaných prodejnách pro domácí kutily. Na složitější případy je dobré pozvat si odborníka. Nehrozí nám potom, že si po velkém třesku sesbíráme svou sbírku porcelánu v mnoha kouscích na zemi.
Strop jako výstavní síň Věšet se nemusí jenom na zeď. Jistý sběratel obrazů si v zoufalé snaze vystavit sám sobě exponáty, které se mu už nikam nevešly, vytvořil zařízení, které mu umožňuje věšet si je na strop. Nad postelí se mu tak skví jedinečná expozice. Může se z umění těšit před usínáním i po probuzení. Toto řešení ostatně není úplně originální: jsou na světě lidé, kteří mají nad lůžkem umístěno zrcadlo a těší se tak pohledem na sebe sama.
Kontakty: BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358, U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 222 317 759; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 2, tel.: 224 819 941, fax: 224 819 940; Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141-42, fax: 222 253 502; NÁBYTEK ŘÍHA, Sokolovská 224, Praha 9-Balabenka, tel.: 266 310 418, 284 824 027; TECNO LINE INTERIÉR, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021
text: Hana Profousová, Lenka Haklová foto: archiv |
