|
|
Čínská kuchyně patří díky své rozmanitosti k nejznámějším a nejvýraznějším kuchyním ve světě – také kvůli všude rozšířeným čínským restauracím. Existuje několik hlavních škol lišících se používáním určitých surovin a způsobem přípravy. Někde se jí spíše rýže, jinde těstoviny (nudle), existují jídla ostrá, nasládlá, kyselá atd. Například šanghajská kuchyně používá hodně mořských živočichů, zeleninu, olej, zajímavá koření, sójovou omáčku. Jídla jsou nasládlá a barevně pestrá. V Čonkinu jsou zase oblíbená velice ostrá jídla vyznačující se rychlou přípravou. Suroviny (drůbež, ryby, zelenina) se nasekají na kousky a povaří ve vývaru z ostrého koření. Pořadí jídel bývá obrácené než u nás: polévka se většinou jí až po hlavním jídle.
Hodovat po čínsku můžete i doma: pořiďte si wok (tradiční čínskou pánev, v níž se připravuje pokrm přímo na ohni), typické misky na hlavní jídlo (servíruje se přímo na porce rýže) nebo porcelánové lžíce na polévku a hůlky. Stolování na čínský způsob může začít.
Recept pro inspiraci: 1 větší cuketa, 200 g čerstvých žampionů, 1 zmrazená zelenina (jarní směs apod.) nebo čerstvá zelenina (mrkev, celer, hrášek, brokolice), tuk na dušení, maso kuřecí, hovězí, vepřové nebo rybí, sůl, koření (Maggi, sójová omáčka), mouka a tuk na jíšku, příloha rýže či nudle
Cuketu omyjeme, tence okrájíme, nakrájíme na kolečka, ze kterých vydlabeme měkkou dužinu, aby nám zbyla jenom tvrdá část, tu rozkrájíme ostrým nožem na středně velké kostičky. Do kastrolu dáme rozpustit tuk a na něj nasypeme cuketu. Jakmile je malinko zhnědlá, nasypeme k ní zmrazenou (nebo čerstvou) zeleninu a chvíli dusíme, aby změkla. Mezitím očistíme žampiony a nakrájíme je na tenké plátky. Vsypeme je do zeleninové směsi a po chvíli zalijeme troškou vody. Dusíme do té doby, než je cuketa i ostatní zelenina měkká. Maso uvaříme nebo opečeme zvlášť a nakonec ho vmícháme do zeleninové směsi. Přílohu upravíme na talíře, dáme na ni zeleninovou směs a podáváme.
Čajový obřad Čínský čcha, který se tu pije již asi čtyři tisíce let, je pro zemi stejným symbolem jako třeba rýže nebo Velká čínská zeď. V zemi, odkud se rozšířil do celého světa, se nejčastěji pije čaj zelený nebo polofermentovaný Oolong (v překladu černý drak), do něhož se přidává zpravidla jasmín. Černý, v čínštině nazývaný červený, je v spíše v menšině. Oblíbené jsou rovněž bylinné čaje. V restauracích se jedna dávka čaje nalévá mnohokrát po celou dobu jídla ze speciální konvice s dlouhou hubicí, což vyžaduje velkou zručnost, aby horká voda neskončila jinde než v šálku. Čaj se pije běžně doma a podává se i návštěvám. K tomu účelu leckde sloužil čajový koutek vybavený speciálním čínským křeslem s oválným (nebo podkovovitým) opěradlem. Většinou se křesla vyráběla v páru a bývala umístěna u zdi – na každé straně stolu jedno.Vyhrazena byla vzácným návštěvám. Při zvláštních příležitostech se i dnes čaj servíruje jako kdysi při tradičním čajovém rituálu. Používá se při něm sada konviček, talířků, šálků a misek. Na každý druh čaje se použije jiný druh šálku; pro jasmínový je např. vhodný hrníček podobný našemu kávovému, pro jiné druhy se hodí nejlépe neglazovaná keramická souprava. Voda se nechá přejít varem a nejdříve se s ní nad stolkem propláchnou všechny nádoby, které se budou používat. Sypaný čaj se zalije v konvičce a zakryje víčkem. Má-li být velmi silný, nechá se louhovat jednu až dvě minuty, slabší se louhuje pouze půl minuty. Poté se čaj přes sítko nalije do úzkého a vysokého koflíku. Na ten se přiklopí malá miska a obě nádoby se společně otočí, aby čaj zůstal v misce. Ta slouží k pití – uchopí se palcem, ukazovákem a prostředníkem, prsteníček odpočívá a malíček je vztyčený. První šálek by se měl podle tradice vypít natřikrát: první lok pro radost, druhý pro štěstí a třetí pro dlouhý život.
Kontakty: AKIT, Žitná 30, Praha 2, tel.: 224 941 687, fax: 224 941 401; Polní 6, Brno, tel./fax: 543 211 013; BMV (NIPPON CEC), Anglická 18, Praha 2, tel.: 222 514 223; FANTAZIE, tř. Karla IV. 222, Hradec Králové, tel.: 495 618 529, fax: 495 261 986; KNIHKUPECTVÍ – KNIHY DOBRA, Celetná 32, Praha 1, tel.: 224 211 028; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358, U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 222 317 759; LIVE STYLE, Štěpánská 51, Praha 1, tel.: 224 214 106, 602 665 386; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 224 941 431, tel./fax: 224 941 532; Husova 1, Praha 1, tel.: 222 220 191; ROMAN MIKYSKA, e-mail: dec.art@volny.cz; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 222 319 536, 222 319 548; Masarykovo nábř. 20, Praha 1, tel.: 224 931 405; ZEPTER, Spálená 55, Praha 1, tel.: 221 990 803–4, fax: 221 990 828
text: Bea Fleissigová a Hana Profousová foto: Pavel Vítek a archiv |
Blog
Jehlan s azurovým tajemstvím
|
|
Dům stojí na samém okraji zástavby v Plzni-Černicích při jedné straně parcely. Do ulice nastavuje svou skromnější tvář. Nízkým průčelím s minimem oken a strohou jehlanovitou střechou působí téměř nenápadně. Až z opačné strany rozkvétá hmota objektu čistým geometrickým rytmem v podobě oken a vikýřů do mírně svažité zahrady s bazénem. Není to žádný podnikatelský rádobyzámeček, ale jakýsi střízlivě střižený rodinný hrad. Je to elegantní sídlo s překvapivě romantickým interiérem, které stojí za prozkoumání.
Obhlídka futuristické pyramidy Oproti ostatním pracím Miloslava Hrubce, u kterých zaujme odvážnou prostorovou kreací už exteriér, působí dům v Černicích mnohem kompaktněji. Odpovídá to ostatně ideové koncepci, která pozoruhodně spojuje majestátnost s intimitou rodiny. Objemové řešení stavby vychází z jehlanu, půdorys ze čtverce. Ani jeden z těchto geometrických útvarů však autor neponechal v jeho symetrické celistvosti. Stěny objektu i strany půdorysu jsou různě prolamovány. Výsledkem je bohatě členěná hmota, která vyrůstá ze základního tvaru jako krystaly do drúzy.
Buďme konkrétní. Právě stěna hlavního zahradního průčelí tvoří v půdorysu linii, která odděluje roh výchozího čtverce. Obvodové zdivo tak vytváří pětistěn. Z ptačího pohledu je chybějící úhel čtyřúhelníku naznačen dlažbou terasy. Pro pohled ze zahrady jsou zásadní dva prvky. Kromě dvojice slavnostně rozpažených protilehlých vikýřů je to částečně prosklený cíp střechy, který sahá téměř k terénu. Jedná se o dodatečnou úpravu – zastřešení nejhlubšího suterénu. Tím byla zakryta i část původní stěny včetně jednoho okna obývacího pokoje. Objekt tím však mnohé získal. Dlouhá šikmá hrana vyvažuje početné svislé linie a vytváří tak příjemnou harmonii. Kontrast velkých hmot a rozměrných prosklených ploch je pro Hrubce naprosto typický. Uplatňuje se i v interiéru stejně jako výrazná geometrická stylizace.
Kristus v podkroví Už v zádveří můžeme vypozorovat, že klasická pravoúhlá dispozice místností nemusí být v tomto domě pravidlem. Pro Hrubce je devadesátistupňový úhel dogmatem, které se má ze zásady porušovat. Díky tomu hala oproti úzkému zádveří přímo dýchá prostorem. Její mírně zakřivený půdorys je totiž zalomen v tupých úhlech. Monumentální schodiště ze světlého masivního dřeva a skleněných desek nás láká vzhůru. Velikost haly pod střechou překvapí. Stejně tak je nečekaný pohled do zmučené tváře Krista – dřevořezby od Františka Bílka. Rozměrný basreliéf je upevněn na mohutném hranolovém pilíři, který podpírá strop z tmavých palubek a rozbíjí svou hmotou prostor. Je to komín. Tvoří kolmou osu domu, na níž je jakoby vztyčen jehlan střechy. Velkým trojúhelníkovým oknem vstupuje spousta světla. Zde je místo pro hry a posezení. Stěny jsou osazeny originálním nábytkem, který zhotovil osvědčený truhlář podle architektova návrhu. Ani se nechce věřit, že se pod střechou nalézají další místnosti. Oba dětské pokoje mají šikmé stěny až k podlaze jako stan a v mansardovém okně lze postávat jako na kapitánském můstku. Každá místnost je bohatší o jeden ostrý temný kout, trochu strašidelný. Architekt nezapomněl na svá klukovská léta a ponechal podkroví trochu romantického kouzla půdy. Zato pokoj pro hosty, vzdálen ruchu her, má všechny úhly ohleduplně pravé. Snad aby návštěva, neuvyklá tolika geometrickým výbojům, mohla klidně spát ve zcela standardním prostoru. Šestistěn a okno do hlubin Za ohybem přízemní haly jsou poněkud skryty dvoukřídlé prosklené dveře. Vstupuje se jimi do chodby s vestavěnými skříněmi, která tak slouží i jako šatna. Tudy majitelé vcházejí do nejsoukromější části svého domu – do koupelny a do manželské ložnice s čtvercovým půdorysem. I ona je vybavena originálním nábytkem v tmavém dřevě. Zaujal nás především kovem potažený toaletní stolek a také vyvýšené umístění postelí na soklu.
Z chodby se dá vstoupit do hlavní společenské místnosti o šesti stěnách. Po levici dominuje prostoru impozantní krb, obrácený topeništěm k pohodlnému posezení vpravo. Stěny za pohovkami jsou obloženy původními knihovnami. Živým plamenům i zásobám literatury konkuruje otočný kruhový stolek s audiovizuální technikou. Za krbem se největší místnost domu otevírá přes jídelnu a bar až k luxusní kuchyňské lince v červeném a černém lakovaném dřevě. Prosklené dveře uprostřed vedou na terasu. Něco je však na této místnosti zvláštního. Po stropě tančí pablesky odražené vodní hladinou. Padají sem odkudsi tím zšeřelým oknem…
Podzemní azurový klenot Pohled dolů a úžas. Zaplavený sklep? Ale ne, to se jen v podzemí modrá bazén. A láká. Nejkratší cesta do azurových hlubin vede přes terasu. Z její úrovně se dolů vine spirálovitá konstrukce kovového schodiště. Jeho stupně jsou osazeny kamenem s protiskluzově upraveným povrchem. Jdeme však schodištěm z haly přes celý suterén. Míjíme technické místnosti domu, saunu, posilovnu a vstupujeme k bazénu, který architekt Hrubec řešil až dodatečně na přání majitele. Rozhlížíme se u baru. Obklady z pískovcových desek působí hřejivě. Pult z leštěné žuly dal majitel zhotovit v nepravidelném oválném tvaru, snad aby vyvážil přísné linie. Jeden jeho okraj podpírá hrubě opracovaný sediment s reliéfem hub. V protějším rohu se skrývá sprchový kout obložený leštěným vápencem. Přesvědčivou barvu jižního oceánu dodává vodě v lázni mozaika s tím správným odstínem modři. Poněkud tajemné zákoutí vzniklo za pilířem, který je ukotven přímo ve dně bazénu. Na jedné ze stěn vyrůstají z hladiny umělé pískovcové útesy. Pokrývají je reliéfy, které v nadskutečné velikosti napodobují fosilie prvohorních plžů a trilobitů. Své dílo z porézní usazeninové horniny musela kamenická firma Jaroslava Hollera naimpregnovat, aby se působením vlhkosti nerozpadlo. Za nejzazším okrajem bazénu je pod zapuštěnou arkádou ratanové posezení. Vodní živel, barvy moře a písku, skála, proud světla z proskleného kosého stropu a zároveň vědomí, že se nalézá v podzemí, to vše návštěvníka docela očaruje. Magický labyrint bazénu ho vytrhne z konkrétního časoprostoru. Ideální místo pro důkladnou relaxaci. Inspirace přírodou a modernou Pětiúhelníkový půdorys suterénního bazénu ani nelze rozeznat. Prostor totiž předělují široké pilíře, které podpírají část budovy. Aby bylo možné stavět, musel se dům nejprve podchytit. Touto technicky i finančně náročnou přístavbou povýšil už tak zajímavý rodinný dům mezi neobyčejné. Realizace bazénu se chopily dvě plzeňské firmy. Podle prováděcího projektu společnosti 1. NP ho vybudoval Penstav. Majiteli záleželo na tom, aby celý dům měl jednotný styl. Výrazný Hrubcův rukopis proto můžeme číst od střechy až po pozoruhodnou podzemní lázeň. Na velkých plochách se dobře uplatňují použité materiály a jejich kontrast. Mezi mohutnými hmotami proniká světlo velkými prosklenými otvory. Ty otvírají výhledy do okolí, které jimi vstupuje dovnitř a stává se součástí interiéru. Pravé úhly v půdorysech místností ustupují z centrálních prostorů komolým stěnám, a tak je jejich ostrost jakoby vytlačena do ústraní, kde se transformují v tenké cípy. Přímé linie se střetávají a vytvářejí geometrický rytmus ve všech možných směrech, aniž by se však ztrácela harmonie. Miloslav Hrubec nechává svůj dům vyrůstat jako složitou krystalickou strukturu z těch nejjednodušších útvarů. Celá stavba je výstižnou ukázkou toho, že architektova práce je potřebná až do samého konce realizace včetně celkového pojetí interiéru.
Technické údaje: Zastavěná plocha: 275 m2 Obestavěný prostor: 1 900 m3 Náklady: cca 8 milionů korun
Architekt: Ing. arch. Miloslav Hrubec (1935) absolvoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství v Praze-Dejvicích (1959). Pětadvacet let působil ve Stavoprojektu Plzeň. Většina jeho realizací se nalézá v západních Čechách. K nejvýznamnějším patří areál učňovských škol a kulturní dům v Plzni, domov důchodců v Tachově nebo rozhledna Poledník na Šumavě. Pozoruhodný je také Hrubcův kreativní přínos v sídlištní architektuře. Dnes se soustřeďuje především na řešení živnostenského rodinného domu. Hrubec tvoří také jako malíř a sochař.
Kontakty: Architektonický ateliér Ing. arch. Miloslav Hrubec, Motýlí 44, 301 60 Plzeň, tel.: 377 243 341
text: Ondřej Vaněček foto: Iveta Kopicová |
TEST
Venkovní vířivka v zimě
Relaxaci v horké vodě si můžeme dopřát i ve zcela nevlídném zimním počasí – ačkoli je venku sníh či sychravo.
Zapomeňme na chvíli na zimu. V severských zemích bývá dlouho zima, a možná proto mají například Finové téměř v každém domě saunu. A kromě domácí sauny si m můžeme dopřát i venkovní vířivku. Kvalitní vířivka odolá zimě až do – 10ti stupňů Celsia. Přes okolní mrazíky se teplota vody drží na teplotě asi okolo
Venkovní vířivka má několik výhod: nepořádek z vířivky si nenanosíme tak snadno po naší domácnosti, údržba je sice trošku náročnější, ale k ochraně vířivky slouží kryt, kterým ji opatříme v době, kdy ji nepoužíváme. Ve venkovní vířivce jsme stále na čerstvém vzduchu, což je samozřejmě pro náš organismus velmi zdravé.
Ve Švédsku se v období dlouhých zim zvýšil počet sebevražd. Lidé nesnesli dlouhé období tmy a zimy. Zima je obdobím, kdy jsou lidé méně odolnější vůči stresu, jsou náchylnější k psychickým onemocněním (neurózy, deprese).
Domácí venkovní vířivka slouží jako relaxační místo, kde se uvolníme, odplavíme negativní myšlenky a zbavíme se napětí i stresu. Pravidelnou návštěvou vířivky zvyšujeme svou fyzickou i psychickou odolnost. Je prokázané, že vířivka zmírňuje či uzdravuje různá psychosomatická onemocnění.
Vířivku bychom měli navštívit několikrát týdně (alespoň 3x). Pokud se na to cítíme, můžeme si teplou vodu užívat denně. Tento druh odpočinku je vhodný zejména u fyzicky a psychicky náročných profesí (top manažeři, vrcholoví sportovci, ale i hasiči, policisti, úředníci). Vhodná je i pro obézní osoby.
Při pravidelné návštěvě vířivky si zlepšíme krevní oběh a dýchání (zejména v kombinaci s čerstvým vzduchem), ztuhlé klouby, svaly a šlachy se uvolní, zbavíme se bolesti zad, zmírní se projevy artrózy, zlepší se stav naší pokožky (vířivka se doporučuje při léčbě drobných kožních onemocnění a jako prevence proti celulitidě).
Venkovní vířivka by měla být kvalitně zpracována – zde platí, že se ekonomicky vyplatí větší investice do pořízení vířivky. Vířivka by měla být vyrobena z kvalitního akrylu, který odolává nízkým teplotám a přitom udržuje požadovanou teplotu vody, měla by být snadno ovladatelná. Součástí exkluzivní vířivky by měl být světelný systém (chromoterapie – léčba barvami) i audiosystém (pro poslech příjemné hudby).
Při výběru bychom měli dbát spíše na rozmístění trysek, nežli na jejich množství – trysky mají být umístěné ergonomicky – tak, aby pozitivně působily přímo na nejvíce zatěžovaná místa našeho těla (například na krční páteř a šíji). Prodejce by měl umožnit vyzkoušení vířivky před nákupem (tuto službu nabízí například dodavatel nadstandardních designových vířivek Ique – Virivka.cz – Prodej vířivek). Zmíněný dodavatel například nabízí i systém Acu Flex Zone – systém rozmístění trysek na dně vířivky, který působí jako reflexní terapie.
Venkovní vířivka může i v zimním období jako designový prvek ozdobit naší zahradu či terasu.
Bude sloužit pro příjemné chvíle ve dvojici i jako příjemné místo pro setkávání přátel. Chvíle ve vířivce jsou velice oblíbené s vychlazeným nápojem (fresh džus, džus s ledem či vyhlazený sekt) v ruce.
Barevné období Ivety Bartošové
|
|
Když se před dvaceti lety Iveta Bartošová vydala z Beskyd do Prahy, nemohla tušit, co vše ji na cestě k popularitě potká. Měnila domovy a snila o zázemí, které by se alespoň trošičku podobalo tomu, jež provázelo její dětská a dívčí léta. Přestože žije několik kilometrů od pražského centra, kousek Beskyd si do svého současného soukromého světa přece jen přivezla, protože člověk se podvědomě vrací do rodného kraje a rád si z něho něco odnáší. Iveta si nechala u svého domu za Prahou postavit horskou zahrádku. Z Jeseníků nechala přivést čtyři tuny břidlice a půdě dopřála kůru. Zahradu oživila malým horským potokem, do kterého na jaře vysadí ryby. Pro Artura a jeho kamarády vymyslela dřevěnou klubovnu.
Jste světu na očích, což není vůbec jednoduché. Čekala jsem, že váš dům bude někde v ústraní, daleko od lidí – v tichém koutu. Bydlíte však v kolonii řadových domů. Stála jsem před volbou, kde se usadit. Ač obklopena sousedy, našla jsem, co jsem hledala – kus zázemí, které mě chrání před vnějším světem. S Arturem máme dům se zahradou, čistý vzduch, v blízkosti rybníky a skvělé lidi. Jako matka beru ohled na syna, který potřebuje kromě mne i své vrstevníky. Jsem ráda, že si tady našel kamarády a že navštěvuje místní mateřskou školu. V této tzv. kolonii mě neberou jako známou zpěvačku Ivetu Bartošovou, ale jako člověka, který má stejné každodenní problémy a radosti – zkrátka jsem pro ně soused. S místními kamarády chodíme na procházky a pomáháme si. Bydlí tady lidi, kteří jsou mi generačně blízcí. Musím otevřeně přiznat, že i toto sehrálo roli při rozhodování, kde budu žít.
Práh svého vytouženého domova jste překročila asi před rokem a půl, dalo by se říct, že jste stále ještě na začátku nové cesty? Sama cítím, že jsem na začátku něčeho nového a pro mne aktuálního. Tady nabírám sílu a klid. To, že dům není zcela zařízen podle mých představ, není tak důležité. Vycházela jsem z možností, které se mi naskytly. Věřím, že až mě navštívíte za dva nebo tři roky, interiér bude jiný a můj život možná také.
Ta vize bydlení se postupně vyvíjí. S věkem se mění pohled na svět a lidi kolem nás, mění se vkus. Obrazy, které tady visí, jste malovala vy. Malování je patrně koníčkem, který vás posouvá do jiné dimenze a je odrazem vašeho vnímání. Malování je opravdu jenom koníčkem, ventilem mého vnitřního života. Obrazy zrcadlí mé nálady a pocity. Když nemohu v noci spát, vezmu štětce a plátno, to mne uklidňuje. Až jednou nebudu zpívat, tak se malování budu věnovat víc. Pořídím si půdní ateliér s výhledem na oblohu nebo ateliér se zimní zahradou. Miluji stromy, kameny a modrou oblohu – to je zdroj inspirace. Zatím si ateliér bohužel dovolit nemohu. Prioritní je funkční bydlení se zahradou.
Člověk si intuitivně vytváří svůj vlastní klid. Psychice pomáhají barvy a vy, jak vidím, s nimi umíte zacházet. Prožíváte barevná období? Má období jsou zásadně barevná. Ráda utíkám do svého světa barev. Vždycky, když nastane životní zlom, osobní krize, následně na to přichází tzv. bílé období. V životě jsem měla dvě taková období. Naposledy, když jsme se s Arturem před čtyřmi lety odstěhovali z vily do pronajatého bytu. Tehdy jsem vše ladila do bílých tónů. Začínali jsme od hrníčků. Teď prožívám bílo-modré a žluté období. Jsou to veselé barvy a taková jsem momentálně i já.
Červený pytel s boxerskými rukavicemi mi toto období malinko narušuje a přiznám se, že bych od romantické spokojené maminky tento druh sportu vůbec nečekala. Tak doufám, že to za své otázky od vás „neschytám“… To je dobrý hromosvod na stavy duše a navíc posiluje kondici a sebevědomí.
Souhlasím s vámi, ale boxerskému pytli se raději vyhnu. Teď bych se ráda vydala do oblasti blízké našemu časopisu. Vy náš časopis dobře znáte, svět designu vám tedy není cizí. Jaký styl preferujete? Minimalismus – to je styl, který se mi moc líbí. Vše je schováno, a v prostoru dominuje krásný a designově zajímavý solitér. Vím, že pro mne je zatím nemožné ho zde realizovat. Investuji zatím do základních věcí s ohledem na dítě. Já ráda vařím, tuto kuchyň mi darovali přátelé z Moravy. Do budoucna bych uvítala masivní pult a kuchyň v kombinaci sklo-kov -dřevo. Kamarádi mi právě dodělávají krb, v podstatě je to jen krbová vložka s komínem zlomeným do pravého úhlu. Obložím si jej dřevem, myslím, že tato jedna zeď obývacího pokoje, vlastně obývacího přízemí, bude působit velmi zajímavě.
Současná technika hospodyňkám usnadňuje život, ale kdo ví, jakou formu pomoci si ženy za několik desítek let prosadí? Roboti v domácnosti? Co vám říká technika a počítače? Rozhodně usnadňují práci a šetří čas. Já musím šetřit každou minutu a sama si připadám jako programátor. Co se týče techniky v domácnosti, tak nemám ráda, když z interiéru vylézá. Malého robota bych ale rozhodně brala a byl by to určitě Artíkův miláček. To si ale ještě počkáme…
Vidím, že počítáte každou minutu, odložme tedy povídání na někdy příště. Na shledanou a děkujeme za čas, který jste nám věnovala.
Iveta Bartošová Nar. 8. 4.1966 na Čeladné (okr. Frýdek-Místek) Závodně běhala na lyžích za Severomoravský kraj, studovala gymnázium a konzervatoř, v 17 letech vydala své první album. Několikanásobná Zlatá slavice a nositelka cen Tý Tý, na kontě má šestnáct alb, role v muzikálech Drakula, Pomáda, Monte Cristo a Johanka z Arku. Je společnicí sítě cukráren Lemon’s cube
text: Lenka Kopecká foto: Oto Pajer |
Čisté ruce
|
|
Záleží na počtu osob a zároveň jejich věku. Jiné nároky totiž mají děti, které potřebují hlubší tvar a zvednuté okraje, aby voda minimálně cákala ven, dospělí pak zpravidla ocení dostatečné odkládací plochy a velký důraz kladou na design. V úvahu bychom měli rovněž vzít, zda bude koupelna sloužit celé rodině, nebo pouze manželům, případně bude k dispozici jen hostům. Od toho se pak odvíjí rozměr umyvadla, případně počet a zároveň další vybavení, např. úložný nábytek, police, věšáky ad.
Možností je dostatek Nabídka je na našem trhu skutečně široká, pořídit si můžeme klasické umyvadlo s polosloupem nebo sloupem, eventuálně může být vybaveno úložnou skříňkou. Oblíbené je rovněž zápustné umyvadlo, které se shora zapouští do desky, nebo vestavné, které se naopak do desky připevňuje zespodu. U těchto typů je nutné sledovat preciznost provedení spoje, aby se voda a nečistoty neměly kde držet. V posledních letech se výrazné oblibě těší model umyvadla posazeného na desce. Tato varianta kopíruje dobu, kdy lidé používali umyvadlo postavené na menším stolku. Jeden z prvních designérů, kteří to připomněli, byl Philippe Starck. Ten v roce 1994 představil pod svým jménem s pořadovým číslem jedna kolekci koupelnových předmětů s důrazem právě na tato umyvadla.
V rytmu doby V současné době jsou v kurzu umyvadla s jednoduchými čistými tvary, jejichž základ tvoří elipsa, obdélník, kruh nebo čtverec. Nejčastěji je vyhledávané provedení, které v koupelně působí lehce. Umyvadla jsou vyráběna z keramiky, oblíbené je i sklo, nerez a rovněž materiály, jako je Corian či Varicor, dále dřevo, kámen ad.
Velký důraz kladou výrobci na hygienu povrchu. Důležitý je rovný tvar bez zbytečných záhybů, aby se nečistoty neměly kde usazovat. Cílem výrobců je uživateli co nejvíce údržbu usnadnit, umyvadla se proto musí jednoduše čistit. Velkou měrou k této snaze přispívají nejrůznější povrchové úpravy, které vznikly na fyzikální nebo chemické bázi. Známe například Ceramic plus firmy Villeroy & Boch, firma Keramag vyvinula Cera clean atd.
Prostor kolem umyvadla Při mytí potřebujeme spoustu věcí, ideální je, když je všechny máme hezky po ruce. Kromě odkládacích ploch samotného umyvadla můžeme k umístění ručníku, hygienických potřeb, mýdel ad. využívat nábytkové skříňky umístěné nad umyvadlem nebo naopak pod umyvadlem. Používají se klasické police, uzavřené skříňky, výsuvné koše ad. Stejně významnou úlohu hrají koupelnové doplňky, které pokud se nevejdou na odkládací plochy, umisťujeme na zeď v blízkosti umyvadla. Jejich uspořádání podřizujeme daným pravidlům: máme-li umyvadlo vybavené stojánkovou baterií, pak držák ručníků patří do výšky 80 cm nad zem, ve výši 90 cm je místo pro držák mýdla a 110 cm vysoko patří odkládací polička a kelímky. Zrcadlo nebo horní skříňku umisťujeme od 120 cm výše. Pokud je armatura vyvedená ze zdi, doplňky umisťujeme následovně: držák ručníků a mýdelník do výšky 100 cm, odkládací poličku do 120 cm, zrcadlo od 130 cm výš.
– K umyvadlu musí být zajištěn snadný a pohodlný přístup – Před ním musí zůstat alespoň 60 cm volného prostoru – Po stranách je ideální ponechat 10 cm volného místa, v případě bočního držáku pak 20 až 30 cm – Standardní umyvadlo má šířku 50–65 cm a hloubku 42–50 cm – Umyvadla široká 50–55 cm jsou vhodná do malých koupelen – Do prostorných koupelen zvolte modely o šíři 80–100 cm – Umývátka mají šíři od 35 cm, hloubku od 22 cm
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909; DOLCE VITA, Křesomyslova 6, Praha 4, tel./fax: 241 404 151; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772; JANOUŠEK, Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 272 769 270–71; KERAMAG, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908; KOMORNÍK, Severozápadní I. č. 2771/28, Praha 4, tel.: 272 766 478, tel./fax: 272 769 273; LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel.: 224 918 404; SANITOP, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 284 829 079, fax: 284 829 062
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Žluté mámení
|
|
Tvary květů Díky šlechtění mají narcisy kromě výrazných barev také krásné tvary květů: existují plnokvěté, krátkokorunní, dlouhokorunní, trubkovité, Cyclamineus hybridy, Triandrus hybridy, Jonquila hybridy, narcisy Tazetta a Poeticus.
Odrůdy Narcisy dělíme do dvanácti skupin. Vybírat můžeme z tzv. raných trubkovitých narcisů, které mají na stonku jeden květ.
Kde se jim daří? Narcisy rostou na záhonech, podél přístupových cest, na rabatech, větších skalkách nebo v hajních partiích s vyššími dřevinami. Jejich barevný účinek zvýšíme tím, když je vysázíme do sousedství nižších, polštářovitě se rozrůstajících skalniček. Vděčným společníkem těchto květin bývají i husté porosty modřenců. V udržovaných trávnících se daří i narcisu Poeticus (patří k pozdním druhům s plochým květem a vydává příjemnou vůni). Dobře rostoucí a pěkně kvetoucí můžeme ponechat na jednom stanovišti i více let.
Způsob výsadby a péče Na zahrádce sázíme cibule v podzimním období výhradně ručně s pomocí lopatky nebo rýče. Pod cibulí často zůstane prázdná dutina, ve které kořínky nenachází žádnou oporu ani vláhu či živiny – dejte na to pozor, jinak se neujmou. Pokud je delší dobu sucho, vysazené cibule zalijeme. Cibule nebo hlízy jsou zásobárnou živin, které umožňují přežít nejen zimu, ale i suché a horké léto.
Narcis a jeho účinky Chceme-li kombinovat narcisy s jinými květinami, nesmíme zapomínat, že čerstvě seříznuté narcisy uvolňují šťávu, která může jiným květinám škodit. Květináři mohou v takových případech přidat ke kytici balení speciální výživy pro řezané květiny, která nežádoucím účinkům zabraňuje. Zajímavé mohou být kombinace s hyacintem, protože jemu látky, které narcisy vylučují, nevadí. Dalším řešením může být použití aranžovací hmoty, díky níž můžeme narcis rovněž kombinovat s dalšími květinami.
Legenda Podle řecké mytologie byl Narcis pohledný mladík, který se zamiloval do svého vlastního obrazu. Tak dlouho si prohlížel odraz své tváře na vodní hladině, až se proměnil v květinu – narcis. Tuto květinu můžeme tedy vnímat jako symbol zaslepeného sebeobdivu. Většina z nás vnímá narcis jako jeden ze symbolů jara.
Kontakty: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 828 063, 224 828 065, fax: 224 828 456; ING. ZDENĚK PRCHLÍK, Buzulucká 2344, Tábor, tel: 381 232 237; STARKL – ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981–82, fax: 327 314 787
text: Lenka Kopecká foto: Zdeněk Prchlík a archiv |
Kuchyňský patriotismus
|
|
České firmy vyrábějící kuchyňský nábytek dnes bez nadsázky dosahují stejné kvality jako renomovaná zahraniční konkurence. Není divu. Mají k dispozici vynikající materiály (stejně jako zahraniční producenti), používají stejné kování, závěsy a vnitřní vybavení a postupně se vybavily stejnými výrobními prostředky, které jim umožňují stejnou preciznost provedení. Záleží pak už jen na tom, jak dokáže vedení organizovat výrobu a jak si umí vyškolit a udržet schopné pracovníky. Pro uplatnění na trhu hraje důležitou roli také určitá specializace, k níž se museli domácí „kuchyňáři“ dopracovat. Jednu nespornou přednost mají ale všichni – jejich reakce na přání zákazníka není zatížena komunikací se zahraničním výrobcem, dodávka a montáž bude patrně rychlejší než u dovozového zboží a vyřizování případných reklamací pružnější. Tyto výhody by si měly domácí firmy střežit jako oko v hlavě a nedopustit, aby je liknavost jakéhokoli druhu zastínila.
Kuchyně Karla Kováče Karel Kováč senior je duší firmy stejného jména s přídomkem Centrum dobrého bydlení. V oboru kuchyňského nábytku patří k nejpovolanějším, protože v něm působí celý život. Je mj. tvůrce nejpopulárnější kuchyně socialistické éry nazvané Lena a vyhlášené jako vynikající výrobek roku 1972. Byla to poměrně levná laminátová variabilní sestava vyráběná v různých barvách, z ergonomických i funkčních hledisek výborně promyšlená. Dnes patří kuchyně Karla Kováče z větší části do exkluzivní kategorie. Firma sice nabízí i běžný cenový standard, ale její doménou jsou atypické velké a dokonale přístrojově vybavené kuchyně, postavené z nejlepších materiálů a komponentů předních světových výrobců na míru prostoru. Ve svém olomouckém showroomu má působivě instalováno několik desítek různě pojednaných sestav, které jsou inspirací pro zákazníky toužící po zcela individuálním interiéru.
Čím bodují? – vynikající materiály – zahraniční kování – nižší ceny – dostupný servis – rychlejší dodávky
Ryze pražská firma Označení Dům interiérové zařízení, z něhož vznikla dnes už známá zkratka DIZ, se začalo zapisovat do povědomí pražských zákazníků od roku 1989, kdy se zakladatel ing. Tomáš Veselý rozhodl uplatňovat své dlouholeté projektantské zkušenosti ve vlastní výrobě nábytku. Postupně přibývalo stále víc objednávek na kuchyně, až nakonec zcela převážily, a firma DIZ se na ně stávala specialistou. Dnes nabízí několik desítek typů kuchyňského vybavení ve všech cenových hladinách, a jak je běžné, přímo na daný prostor. Kromě vlastních architektů spolupracuje i se známými designéry, například se studiem MIMOLIMIT, podle jejichž návrhů dokáže vyrobit po všech stránkách mimořádné sestavy. Pokud se týká kvality, dbá vedení firmy, aby stejná péče byla věnována výrobkům ve všech třídách.
KORYNA a THONET Jeden z největších českých výrobců kuchyňského, lékařského a kancelářského nábytku – KORYNA – navazuje na dlouholetou tradici firmy THONET, kterou založil v roce 1856 Michal Thonet. Společnost se po privatizaci transformovala do současné podoby v roce 1997.
Její sídlo a výroba jsou v Koryčanech, má však na šedesát specializovaných studií, takže její výrobky jsou dostupné ve 47 městech po celé republice. Nabízí jak cenově příznivé kuchyně s laminovanými předními plochami, tak sestavy z masivního dřeva nebo v laku s vysokým leskem.
Samozřejmostí je komplexní servis od vytvoření grafického návrhu až po možnost financování nákupu výhodnými spotřebitelskými úvěry.
Kontakty: DIZ, Dům interiérového zařízení, Kyselova 1658, Praha 8, tel./fax: 283 882 515; KAREL KOVÁČ CENTRUM, Přerovská 54a, Olomouc, tel.: 585 312 025, fax: 585 311 288; KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244; Truhlářská 11, Praha 1, tel.: 222 319 036; Zelný trh 20, Brno, tel.: 542 218 133
text: Romana Hložánková foto: archiv |
Bidety se zabydlují v našich domácnostech
|
|
Naštěstí už bidet nepovažujeme za „špinavé“ umyvadlo ani zbytečný luxus. Naopak dokážeme ocenit jeho roli při osobní hygieně. Výběr a instalace bidetu však pro nás může být doslova oříšek.
Nerozlučná dvojice Někdo nedokáže správně vyřešit otázku, kam bidet umístit. Zde bychom si měli uvědomit, že bidet tvoří doplněk WC. To znamená, že pokud máme v domě samostatnou toaletu, bidet by měl stát vedle samotného WC. Umístěním do oddělené koupelny připravujeme tento kus sanitárního vybavení o značnou část jeho smyslu. V koupelně spojené se záchodem by se opět měl nacházet v těsné blízkosti toalety.
Podlahový, nebo závěsný? Novou koupelnu a WC obvykle zařizujeme jedním setem sanitárního vybavení. Opravdové dilema však může znamenat otázka, zda koupit podlahový nebo závěsný bidet. Doporučujeme vám však, abyste raději dali přednost závěsnému. V prvé řadě umožňuje snadnější a důkladnější úklid. Prostor pod ním můžeme vytřít až ke zdi, na rozdíl od podlahového bidetu postrádá úchytné šrouby, z nichž se, zvláště když zrezivějí, nesnadno odstraňuje prach. Závěsný bidet má však výhodu i v tom, že ho můžeme instalovat do libovolné výšky. Nejlépe tak, aby sedací část byla 50 cm nad podlahou, což usnadňuje provádění hygieny lidem méně pohyblivým – ať již v důsledku tělesného postižení nebo stáří. Podlahový bidet, který je stejně jako WC tohoto typu vysoký pouhých 40 cm, působí v tomto směru často potíže.
I bidety se vyvíjejí Ani bidety neustrnuly na určitém stupni vývoje – výrobci se je snaží všestranně zdokonalovat. Stěny bidetu například lze za příplatek nechat ošetřit speciální látkou proti usazování nečistot a vodního kamene. V nejnovějších sanitárních kolekcích najdeme pro větší pohodlí i bidetová sedátka. Ta se většinou k bidetům nepřišroubovávají, ale po dosednutí je vlastní váhou zatížíte, a tak nepopojíždějí.
Nechte si poradit: – Bidet je třeba umístit do těsné blízkosti toalety. – Pokud máte možnost volby mezi podlahovým a závěsným bidetem, dejte přednost druhému typu. Značně usnadňuje úklid a můžeme jej navíc umístit do potřebné výšky. – Údržbu bidetu nám usnadní různé úpravy zbraňující usazování nečistot a vodního kamene, pohodlí zajistí bidetová sedátka.
Kontakty: EUROBATH CZ, s. r. o., Havlíčkova 678, 664 42 Modřice tel.: 547 216 622, fax: 547 216 623, e-mail: info@eurobath.cz; LAUFEN CZ, s. r. o., V Tůních 3, 120 00 Praha 2, tel.: 296 337 711, fax: 296 337 711 e-mail: marketingcz@cz.laufen.com; VILLEROY & BOCH, Biskupcova 36, 130 00 Praha 3, tel./fax: 271 773 532
text: Alena Vondráková foto: archiv firem |
Rekonstrukce předběhla kolaudaci
|
|
Pokud se v budově ještě před jejím dokončením bourá, obvykle to znamená, že stavba nestála pouze hodně peněz, ale i nervů. V tomto případě si však investor kupodivu nestěžoval na autory původního projektu ani na dodavatele. Od prvopočátku totiž počítal s tím, že si na vybavení domu pozve bytového architekta. „Pak se ale změnily naše rodinné poměry. Proto jsem se obrátil na studio Megaron již v době dokončování hrubé stavby. V tomto stadiu totiž ještě lze hýbat příčkami a leccos předělat. Navíc teprve po prohlídce domu vás napadnou úpravy, které ještě zvýší jeho užitnou hodnotu,“ vysvětluje svůj krok majitel.
Příčku nahradil barový pult Architektka Jana Holíková se snažila dům sladit s investorovými novými požadavky, najít a využít nabízející se možnosti. „Nebyla to snadná práce. Dům má tvar trojlodí, jehož jednotlivé části od sebe neoddělují příčky, jak bývá zvykem, ale nosné zdi. V jejich případě je nutné brát ohled na statiku stavby,“ upozorňuje autorka.
V první řadě pootočila schodištěm, které ústilo do předsíně. „Bylo neodůvodněně pravotočivé, přestože nikdo z investorovy rodiny není levák. Svojí polohou navíc zabíralo zbytečně moc místa,“ přibližuje původní situaci Jana Holíková. Dnes se na první schod našlapuje již v obývacím pokoji. Zlepšila se tak propojenost veškerých prostorů. Cesta z přízemí do prvního patra probíhá ve správném směru a pod schodištěm ještě zbylo místo na úložné prostory. Tím však výčet úprav zdaleka nekončí. Na pokyn architektky řemeslníci vybourali příčky mezi kuchyní a jídelnou. Dokonale je nahradil barový pult, který majitel využívá rovněž coby odkládací plochu. Architektka nechala odstranit stěnu mezi jídelnou a obývacím pokojem. Vzhledem k tomu, že i krbová vložka je oboustranně prosklená, vzniká dojem dokonalé propojenosti prostoru.
V koupelně přibylo místo Zásahy v prvním patře již nebyly tak náročné jako o podlaží níž, přesto se podle slov Jany Holíkové mnohé změnilo, a to především v koupelně. „Vzhledem k tomu, že její původní půdorys zbytečně kopíroval předsíň v přízemí, čelní štítovou zeď jsme vysunuli na úroveň dvou bočních stěn. Koupelna se tak prodloužila o metr. Vanu pak bylo možné umístit mimo šikminy do volného prostoru, a tak se koupající nemusí shýbat.“ Vzhledem k tomu, že na kapacitu tří obytných místností se zdálo jedno WC nedostačující, do koupelny přibyl ještě samostatný záchod s umyvadlem. Mezi dvěma dětskými pokoji nechala architektka odstranit příčku, čímž vznikl jeden prostorný obytný pokoj. Poslední menší zásah představovala dostavba úložných prostor na galerii, které zároveň kryjí kontrolní ventily topení.
Celistvý prostor Za vstupními dveřmi se nachází prostorné zádveří, v němž se může sejít celá rodina včetně psa. Dveře po levé straně vedou do technického zázemí. Jdeme-li dál do domu, ocitneme se v jeho samotném srdci. Po provedených úpravách tvoří hala, obývací pokoj a jídelna jeden celistvý prostor. V levé lodi domu najdeme kuchyň, z níž je přístup do spíže.
Na protilehlé straně obývacího pokoje jsou dveře do domácí kulturní místnosti – knihovny s pianem. Za dalšími dvěma dveřmi v hale jsou koupelna s WC a pracovna. Patro patří velkému dětskému pokoji a ložnicím. Zbývající prostor využila architektka pro již zmíněnou koupelnu se samostatným WC a saunou.
Rozumná investice Také exteriér domu prodělal oproti původnímu návrhu změny. K jeho členitosti přispěla kombinace béžové a rezavé omítky. S vybavováním interiéru nenastaly větší problémy. Majitelé měli o jeho podobě jasnou představu. Architektka ji pouze kultivovala a pomáhala jim orientovat se v džungli současného trhu. Podlahovou krytinu v obytných místnostech tvoří klasické dubové parkety, v komunikačních prostorech pak nalezneme keramickou dlažbu. Atypický i typový nábytek má, s výjimkou dětského pokoje, barvu a kresbu buku a třešně. Vzhledem k tomu, že investoři si nechali poradit, vznikl velice útulný moderní domov.
Přestože zásahy do téměř hotové hrubé stavby zvýšily náklady, nelze je považovat za neekonomické. Žít v domě, jehož prostory vám nevyhovují, se nevyplácí podstatně víc. V neposlední řadě se rovněž ukázalo, že za pomoci odborníka lze mnohé napravit za pět minut dvanáct i v případě rodinného domu.
Ateliér: Společnost Megaron založila v roce 1999 ing. arch. Šárka Daňková s úmyslem poskytnout klientům komplexní služby spojené s realizací obytných objektů včetně vybavení interiéru. Sehraný tým architektů má již na svém kontě řadu zajímavých zakázek, mimo jiné rekonstrukci hotelu Zvon v Českých Budějovicích či výstavbu restaurace Orange Moon v Praze. Doménou ateliéru jsou však již stovky funkčně a vkusně zařízených interiérů. Investoři rodinných domů svěřují firmě hrubé stavby, které pak Megaron se zaměřením na provedení detailu a celkový design proměňuje v útulné domovy.
Technické údaje: Dispozice: 8 + 1 Užitná plocha: 230 m2 Okna: eurookna Střešní krytina: bobrovka Způsob vytápění: plynové Technologie stavby: porotherm Způsob výstavby: dodavatelsky
Kontakty: Projekt úprav a návrh interiérového vybavení MEGARON, Bělehradská 79/10, 120 00 Praha 2, tel.: 221 994 450, tel./fax: 221 994 451
text: Alena Vondráková foto: Jaroslav Hejzlar |
U prostřeného stolu lépe chutná
|
|
Trochu historie Nejstarší částí příboru je zcela jistě nůž, který už byl znám v době kamenné. Nožem se jídlo nejen krájelo, ale i podávalo do úst, neboť neexistovaly vidličky. Od té doby změnil nejednou svou podobu v závislosti na tom, k jakému účelu byl ještě používán.
Dnešní tvar získal až v 18. století. Druhou nejstarší částí příboru je lžíce. Pochází z doby bronzové a také ona vypadala původně jinak. Rukojeť byla podstatně kratší a silnější, aby se mohla pevně uchopit. Teprve v 16. století se rukojeť prodloužila a ztenčila. Její dnešní tvar též pochází z 18. století. Vidličku sice už znali staří Římané, ale používali ji spolu s nožem pouze k přidržování masa při porcování, k čemuž ostatně sloužila i ve středověku. Teprve v 16. století se začala v Itálii používat, jak to známe dnes. Patrně to způsobila tehdy panující móda – široké límce, které přímo vyžadovaly prodloužení prstů, které do té doby sloužily vlastně jako příbory. Ne nadarmo se říká, že prsty byly příbory králů. Odtud se tento způsob rozšířil do Francie, kde se o něco později stalo zvykem jíst vidličkou a nožem. Dále pak se šířil po celé Evropě.
Samozřejmě že nejprve do nejvyšších společenských vrstev, kde se po čase proměnil v až příliš složitý rituál, ale jak šel čas a společnost se demokratizovala, stal se tento zvyk všeobecným. Příbory dlouho platily za drahocenný majetek, vždyť se jednalo o nákladnou výrobu po všech stránkách. Teprve v 19. století se začaly vyrábět sériově.
Z čeho se vyrábějí Stříbro, zlato, ušlechtilá ocel, alpaka, ale i obyčejný hliník – to jsou materiály, z nichž lze příbory vyrobit. Že se dnes nejčastěji setkáváme s příbory z nerez oceli nebo alpaky, je zcela přirozené. Jsou to materiály snadno opracovatelné a dobře udržovatelné. A samozřejmě rozhodující je i jejich dobrá pořizovací cena. Výrobou příborů se již dávno zabývá celé jedno průmyslové odvětví. Renomované firmy zaměstnávají designéry zvučných jmen, kteří mají za úkol dodat výrobkům ty správné tvary. A i když se zdá, že už nic nového není možné vymyslet, designéři nás mají stále čím překvapit.
Zařizujeme se Koupě příborů není tak jednoduchá záležitost, jak by se na první pohled zdálo, i když nabídka v našich obchodech je opravdu lákavá a pestrá, a to jak designově, tak cenově. Při rozhodování by měla převládat jedna zásada – příbory jsou většinou určeny k dennímu užívání, proto musí správně plnit svůj hlavní úkol – být především praktické. Je sice zajímavé mít doma designově nevšedně pojatou sadu příborů, ale pokud by nám jejich užívání mělo činit potíže, pak je lépe vystavit je spíš na odiv než používat. Ovšem je třeba zdůraznit, že světově uznávaní designéři jsou si tohoto úskalí vědomi a příbory vycházející z jejich dílny jsou nejen krásné a přitažlivé svým designem, ale zároveň splňují i všechny praktické požadavky.
Jak prostírat: Podle zcela jednoduché zásady: příbory klademe vedle talíře v tom pořadí, v jakém budeme podávat jednotlivé chody. To znamená, že příbor na jídlo, které budeme konzumovat nejdříve, bude od talíře nejdále, příbor na jídlo, které konzumujeme nejpozději, dáme těsně vedle talíře. Příbor na dezert klademe nad talíř. Těsně u talíře vidličku s rukojetí vlevo, nad ni lžičku s rukojetí vpravo. Další a hlubší poučení snadno najdeme v některé z publikací zabývajících se touto tematikou, je jich na našem knižním trhu opravdu dostatek.
Kontakty: ARCADA (WMF), Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 257 310 022; Soukenná 1, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 311 131; Rumunská 47/16, Liberec, tel.: 485 103 433; Zámecká 4, Ostrava, tel.: 596 114 252, www.arcada.cz; EUROMEDIA GROUP – KNIŽNÍ KLUB, IKAR, Nádražní 32, Praha 5, tel.: 296 536 685; NOŽÍŘSTVÍ PLATÝZ (BERNDORF-SANDRIK), Národní 37, Praha 1, tel.: 224 228 633
text: Květuše Sajnerová foto: archiv |
