|
|
MUDr. Miroslav Plzák, CSc. Názor sexuologa na Manželské lože Chceme-li si uchovat posvátnost manželského lože, musíme znát dva elementární principy: za prvé pravdivost výroku „Kdo je připraven, není ohrožen“ a za druhé princip „tuatamu“.
Pořiďme si útulné manželské dvoulůžko a uvědomme si, že slouží spánku, rozmnožování a sexuálnímu povyražení. A právě co se sexuálního povyražení týče, pamatujme, že toto lůžko není bez rozporů. Prvotními symboly sexu jsou přece unikátní zmocňování se a nejistota, zda k sexuálnímu konání dojde či ne. Z tohoto hlediska poskytuje manželské lože jistotu, která pohlavnost rozmělňuje.
Jsme-li nachystáni na to, že manželská sexualita je většinou setrvačně rovnovážná, nejsme ohroženi tím, že se nám rozhodí. Po 5 až 10 letech manželství se začneme rušit svými spánkovými zvyklostmi. Jeden chce číst a druhý by rád spal. Pak nechť třeba muž odkráčí spát na lůžko do své pracovny, a tu a tam se ke své ženě vrátí.
Zavedením „tuatamu“ se zvyšuje cennost čehokoliv. Vše, co neděláme pravidelně a každý den, získává hodnotu, a to nikoliv okrajovou. Všechny svátky, narozeniny, oslavy i posvícení mohou být jen tu a tam, jinak se nám stanou nemilou banalitou, jakou je pro muže holení.
Vždyť co nám brání, abychom se těšili z krásného manželského lůžka a současně byli připraveni, že za nějaký čas ho budeme sdílet jen občas. Z této občasnosti učiníme novou manželskou svátečnost. Jaká nádhera, stále se budeme moci na něco těšit!
Stříbrné sny Dobrá matrace při ležení anatomicky tvaruje přirozenou polohu těla, nedeformuje klouby, zachovává zásady správného uložení páteře a kopíruje její zakřivení. Kromě toho dobře saje, je vzdušná a snadno se udržuje. V současné době si na trhu můžeme vybrat mnoho druhů matrací, např. kaučukové, molitanové nebo pružinové. Mnohé z nich mají letní a zimní stranu. Lidé trpící různými alergiemi dají přednost matracím hypoalergenním, které jsou prodyšné, takže nevytvářejí ideální prostředí pro roztoče, a přitom si zachovávají dobré mechanické i ortopedické vlastnosti.
Dobře slouží rovněž matrace s potahovými látkami s příměsí stříbra, jež mají antistresové a antiseptické účinky a kromě toho zabraňují vzniku statické elektřiny. Látka s příměsí eukalyptu zase odpuzuje komáry.
Geopatogenní zóny Vzniklá energie poškozuje organismus zejména ve spánku, neboť tělo v této době nemá takovou možnost vlastní energetické obrany jako v bdělém stavu. Geopatogenní zóny mohou být příčinou nevysvětlitelné ranní únavy, častého nočního buzení, celkového snižování imunity, různých chronických onemocněních nebo alergií. Pokud si domů nechcete pozvat „proutkaře“, obraťte se na jiného odborníka: pes si údajně nikdy nelehne na místo, které mu „patogenně“ nevoní.
Ležíme – v číslech – Na spaní potřebujeme alespoň 8 m3 prostoru. – Lůžko by mělo přesahovat naši postavu zhruba o 30 cm. – Ideální šířka se pohybuje od 90 do 100 cm. – Výška od podlahy by měla dosahovat nejméně 30 cm. – Ležíte-li spíše ve výšce, pak naopak by vzdálenost od stropu neměla být kratší než 60 cm. – Optimální teplota se uvádí 14 až 16 ° C – Postel by neměla stát přímo u zdroje tepla nebo v průvanu.
Kontakty: DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Ostrava-Zábřeh; Praha 4-Michle, tel.: 241 485 855; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; tel./fax: 251 554 770, 603 469 460;
foto: archiv |
Blog
Pod perličkovou palbou
|
|
Aby bylo jasno – hydromasážní systém ve vaně neslouží k očistě, zapíná se až po umytí a samozřejmě se znovu napuštěnou čistou vodou. Voda pak ve vaně tvoří uzavřený systém, kde vodu čerpadlo zas a znovu přes trysky vhání do vany.
Jaký systém zvolit Snad nejdůležitější částí je čerpadlo. Mívá výkon alespoň 1,2 kW. Dostatečný výkon čerpadla je potřebný k tomu, aby se projevil masážní efekt. Každý výrobce van zároveň přizpůsobuje tvar a průměr trysek tak, aby dosáhl optimálního masážního účinku. Základní masáž může být tvořena tryskami, které vhánějí do vany směs vody a vzduchu. Ty bývají většinou směrově nastavitelné. Masážní systémy bývají také osazeny takzvanou perličkou, kdy se mikrotryskami do vany vhání stlačený vzduch. Vzájemnou kombinací těchto systémů lze zkonstruovat vanu, která poskytne co nejlepší relaxační účinek. Každý výrobce na to má samozřejmě „ten nejlepší“ recept. Protože se trysky obvykle umísťují tak, aby masírovaly nejnamáhanější části lidského organismu – záda, nohy, páteř – mělo by jejich rozmístění být natolik univerzální, aby vyhovovalo každému. Přestože lze hydromasážní systém namontovat prakticky do každé vany, maximálního účinku se však dosahuje hlavně u hlubokých a prostorných van. Proto počítejte s tím, že spotřeba vody pro masážní vanu není právě malá.
Z čeho se skládá Když uvidíte vanu ještě před zabudováním, může systémem hadic a dalších součástí připomínat vetřelce ze sci-fi filmu. Všechny součásti – čerpadlo, hadice i řídicí systém — jsou totiž napevno přikotveny k nosné konstrukci. Zkontrolujte si také systém upevnění odtokových hadic – musí mít takový spád, aby při vypuštění vany nezůstávaly zbytky vody v systému. Napouštění vany se obvykle řeší pomocí baterie zabudované do zdi nad vanou, dražší řešení nabízí napouštění přepadem, z okraje vany nebo dokonce pomocí stojánkové baterie zabudované vedle vany do podlahy.
Jak se ovládá Nejjednodušší systémy se ovládají mechanicky a nabízejí pouze polohu zapnuto nebo vypnuto. Na dražších vanách však spíše najdete elektronické systémy ovládání, nejlepší systémy dokonce umožňují regulovat i intenzitu masáže. Výrobci u lepších modelů nabízejí i podhladinové osvětlení ve spojení s možností aplikace vonných esencí a poslechem hudby. U vany by neměl chybět také systém dezinfekce vany po koupání, který dokáže důkladně propláchnout systém a odčerpat zbytkovou vodu. Jde totiž o to, aby se i po delším čase nezačaly uvnitř systému tvořit plísně.
Jaké jsou masáže V ířivý systém – původní systém masáže. Systémem trysek se vhání do vany voda, směrováním na postižené části těla se dosahuje relaxačního účinku. Perličkový systém – do vany se tryskami vhání předehřátý vzduch (někdy smíšený s ozonem). Ve vodě vytvoří příjemný vír bublinek. Kombinovaný systém – do trysek se vhání směs vody se vzduchem. Turbo-whirl – používá se hlavně u masážních van ze smaltované oceli. Po obvodu vany je několik výkonných čerpadel, která vhánějí vodu pod silným tlakem zpět do vany. Systém pak nepotřebuje soustavu hadic jako u běžných typů.
Kontakty: EUROBATH CZ, Havlíčkova 678, Modřice, tel.: 547 216 622; HOESCH, Seydlerova 2150, Praha 5, tel.: 251 623 847; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 310; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116; JANOUŠEK ) VILLEROY & BOCH), Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 272 769 270; KALDEWEI, Kykalova 1, Praha 4, tel.: 222 135 533; LUCITE INTERNATIONAL, Jánský vršek 13, Praha 1, tel.: 257 112 221; PLECHÁRNA, Dobrovského 5, Praha 7, tel.: 604 246 360; POLYSAN, Nesměřice 52, Zruč nad Sázavou, tel.: 327 534 347; RAVAK, Obecnická 285, Příbram I, tel.: 318 427 111; RIHO, Suchý 37, tel.: 501 468 222; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907; SEBOLD CENTRON, Českomoravská 18/142, Praha 9, tel.: 266 039 201; SANJET, nám. Dr. Svobody 60, Zruč nad Sázavou, tel.: 327 532 298; TEIKO, Spytihněv 576, tel.: 577 110 311
text: Lucie Brzoňová a Marek Burza foto: archiv |
Pro správný výběr
|
|
Údržba Rozhodně nepoužívejte přípravky proti vodnímu kameni. Ty totiž bývají natolik agresivní, že mohou povrch chromové baterie poškodit. Zpravidla k jejich údržbě postačí mýdlový roztok, případně výrobce sám v návodu doporučí speciální prostředky.
Dbejte na: – kartuši; standardně jsou dnes s keramickými destičkami, kvalitní typy vydrží 15 až 20 let – tvar výtoku vody; měl by umožňovat pohodlné mytí nejen běžných předmětů, ale také velkých hrnců či nestandardně tvarovaných nádob – způsob pouštění vody; může být klasický se dvěma nezávislými kohoutky, pákou, jedním ovladačem nebo senzorem – umístění ovladače spouštění vody; čím je blíž k ruce, tím je ovládání snadnější (kromě senzorových baterií)
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865; AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 6, tel.: 235 301 203, fax: 235 316 458; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 310; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771/28, Praha 4, tel.: 272 766 478, tel./fax: 272 769 273; RAF ARMATURY, Lipenská 49, Olomouc, tel.: 585 157 700; SHOCK, V Úžlabině 1490/70, Praha 10, tel.: 274 780 575
text: Alena Sýkorová foto: archiv |
Jen tak se proletět…
|
|
Dům, který navrhl architekt Ben Teplý, se nachází v krásném prostředí proti Kazínu u Cukráku. Autor stavby využil dva nejčistší geometrické tvary, a sice čtverec a kruh. Zaoblené stěny působí na duši člověka jako pohlazení, což mimo jiné najdete i v učení feng-šuej. Přesto i tady objevíte klasické rohy. „Pouze obliny by vypadaly jaksi rozplizle a nudně. Proto pravoúhlé hrany nesmí chybět, aby vytvářely určité napětí. A o tom architektura je,“ popisuje jednu ze svých zásad Ben Teplý. Přestože dům vypadá na první pohled nepravidelně, ve skutečnosti je vepsán do čtverce. Jestliže si ho obejdete, všude objevíte něco zajímavého. Autor totiž ctí zásadu, že také stavba by měla být – podobně jako žena – nejen krásná a přitažlivá, ale také plnohodnotná ve svých tvarech. Neuznává, když se některá ze stěn považuje za méně důležitou jen proto, že není přímo na očích.
Slunci vstup dovolen Stavební pozemek na svahu nabídl možnost vybudovat suterén domu tak, aby se vjezd do garáže nacházel ve stejné rovině jako vstupní brána. Ta je postavena ze štípané žuly a na první pohled vypadá, jako by byla pouze vyskládaná. Stejně tak si lidé kdysi oddělovali svá políčka. Samozřejmě že v našem případě je zeď vyspárovaná, ale pouze zevnitř, kde to není vidět. Ze stejného materiálu a technologie pochází i zídka kolem terasy vedle vchodových dveří. Hrubý kámen tvoří kontrast vůči čisté linii dřeva, použitého jak na výrobu dveří a oken, tak i na pergoly v prvním poschodí. Příjemné posezení v letních dnech nabízí malá terasa vlevo od vstupu. Ale majitelé si mohou užívat sluníčka, aniž by vycházeli z domu. Obývací pokoj orientovaný na jih má totiž šestimetrové posuvné okno. To lze otevřít tak, že polovina plochy zůstane volná. Balkon v patře byl vymyšlen velmi chytře – v létě, kdy je slunce vysoko, tvoří přirozenou markýzu. Naopak v zimě paprskům nic nebrání, aby do pokoje svítily celý den.
Několik bytů v jednom Hned za vstupními dveřmi se nachází pokoj pro hosty. Majitelé však počítají s tím, že v něm budou bydlet rodiče. Proto v přízemí instalovali sprchový kout, zatímco v prvním poschodí je koupelna vybavená vanou.
Nejen v hostinském pokoji, ale i v obou ložnicích dětí jsou připraveny rozvody vody a odpady. V místnostech, které svými rozměry odpovídají garsoniérám, tak není problém instalovat malou kuchyňskou linku. A k čemu to bude, když má dům prostornou a moderní kuchyň? „Počítali jsme, že rodiče a později i dcera nebo syn s partnery budou moci v pokojích přijímat návštěvy, uvařit jim kávu, připravit malé pohoštění. A to bez toho, aby se museli s ostatními střídat v ‚hlavní‘ kuchyni spojené s obývacím prostorem. Vždyť i v těch sebeideálnějších rodinách každý občas ocení trochu soukromí a samoty,“ vysvětluje svůj záměr Ben Teplý.
Krb pro všechny Více než polovinu přízemí – přes šedesát metrů čtverečních – zabírá obývací kout propojený s jídelnou a kuchyní. Jedinou „příčku“ v tomto prostoru představuje krb. Okamžitě je jasné, že v této domácnosti skutečně panuje naprostá rovnoprávnost, neboť dominanta místnosti je doplněna oboustrannou krbovou vložkou. Pohled na hořící oheň si tak může dopřát společnost v obývací části i hostitel v kuchyni. Když už majitelé investovali nemalé peníze do krbové vložky, rozumně přidali dalších několik tisíc korun na rozvody a pořídili si teplovzdušné vytápění. To doplňuje elektrický kotel. Oproti původním předpokladům se však urychlila místní plynofikace, proto elektrický kotel zřejmě brzy nahradí plynový.
Jak však ukázaly první týdny a měsíce strávené v domě, šestimetrové okno, které se nachází právě v obývacím pokoji, propouští za jasného počasí do místnosti slunce celý den. Pokud nejsou zrovna silné mrazy, paprsky místnost vytopí a radiátory nemusejí být puštěny na plný výkon. Jak říká Ben Teplý, architektura je komplexní disciplínou. A proto by měl být architekt jak u výběru pozemku, tak při návrzích, realizaci až po zařizování a vybírání doplňků interiéru. Autor si právě s detailem vyhrál na stropě obývací části. Pod stropním podhledem je instalované osvětlení. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby ovšem vše nedomyslel tak, že nikde nevidíte jedinou žárovku, a to ani z terasy, jak už majitelé vyzkoušeli. Pokud však některá praskne, není problém ji vyměnit.
Dominantní balkon Už při stoupání do prvního poschodí se člověk zarazí, neboť po vyjití několika schodů objeví dveře vedoucí na zahradu. Tento efekt je způsoben zasazením domu do svahu. V horní části domu našly místo pokoje syna a dcery a ložnice rodičů. Všechny tři místnosti jsou zvenku spojeny balkonem.
Pokud návštěvě učaroval pohled při vchodu do domu, na balkoně už bude přímo unesená. Majitelé vypozorovali, že krajina vpravo připomíná Alpy. Směrem do údolí, možná také díky dřevěným pergolám nad balkonem, to vypadá jako na Riviéře. Jen moře chybí. A protože by si tento pohled zřejmě rád vychutnal i leckterý host, vedou další dveře na balkon přímo z chodby. Tím si majitelé uchovají své soukromí a návštěvy nemusí vodit přes ložnice.
Jako v egyptské pyramidě Zřejmě největší překvapení čeká na návštěvníka, když vstoupí do ložnice majitelů. Místo postele před sebou vidí pohovku, křesla, knihovnu, televizor. Až po několika vteřinách zaznamenáte vlevo schody vedoucí na galerii. Ta ve svém tvaru opět záměrně spojuje čtverec s kruhem. Přímo pod střešními okny najdete místo určené k ležení. Sám architekt přiznává, že při navrhování vycházel z tvaru egyptských pyramid. Řešení si pochvaluje i paní domu. Zatímco ve starém bytě spala mnohem déle a probouzela se unavená, tady i během kratšího spánku načerpá více energie. Takové místo není v domě jediné. Stejný pocit klidu přináší i prostor v chodbě přímo pod velkým oknem ve střeše, kde majitelé plánují vytvořit malou zimní zahradu. Pohodlně a v teple pak budou moci pozorovat zářící hvězdy na noční obloze.
Sklep k nezaplacení U domu nechybí sklep, což už dnes není běžné. Také v tomto ohledu architekt projevil cit pro detail a praktično. Do dvougaráže umístil umyvadlo. Velikost sušárny vypočítal tak, aby se do ní přesně vešly dva rozkládací sušáky na prádlo.
Kromě skladu ovoce, zeleniny a kotelny v suterénu najdete malou posilovnu, pracovnu pána domu a vinotéku. Je tedy jasné, že majitelé „podzemí“ považují za obytný prostor. Aby případní hosté domácího baru nerušili zbytek obyvatel domu, architekt do sklepa umístil sociální zařízení a sprchu. Komfort ještě vylepšuje místnost, kterou majitelé pojmenovali „palandárna“. Pohodlně se tady vyspí několik dalších lidí.
Kontakty: Teplý design, Verdunská 20, 160 00 Praha 6, tel./fax: 233 343 631, mobil: 606 608 123
text: Magdaléna Krajmerová foto: Ota Pajer |
Sám bych asi žádný domov neměl
|
|
Často jste mimo domov. Stalo se vám někdy, že jste si řekl: „To jsem si ale vybral špatnou práci!“ Říkám si to pokaždé, když jdu na pódium a když třeba vím, že to bude přímý přenos do televize a je to k tomu moje osobní premiéra skladby. Někdy je to o nervy. Ne, že bych byl přímo trémista, ale příjemné pocity při tom zrovna nezažívám. Ale pak ten zážitek z živého hraní na pódiu je ohromný, a zvláště když se vše daří, je to pocit nepopsatelného štěstí.
Jakou měrou kultivuje hudba estetické cítění? Nevím. Jsou muzikanti, o kterých nemohu říct, že by byli mimořádně kultivovaní lidé. Tedy ani v kultuře bydlení. Což může být tím, že jsou v zajetí hudby a to ostatní vypouštějí… Může to být i tím. Ale zároveň jsem potkal mimořádně nadané jedince, kteří žili hudbou, a přesto jim vůbec nebylo jedno, jak bydlí. U vás mám pocit, že jste se svému bydlení hodně věnoval. Já se snažím všechno řešit s maximální intenzitou. Když jsem před pěti lety přestavoval rodičovský dům, měl jsem nastudovány všechny armatury, umyvadla, vany, sporáky, světla. Znal jsem výrobce, designéry, ceny. Prostě jsem to chtěl vyřešit od základu dobře, abych to nemusel za pár let předělávat. Samozřejmě moc mi pomohl tatínek architekt, i když to mezi námi semtam jiskřilo, ale to bylo k dobru věci. Ten smysl pro výtvarno je dán asi tím, že jsem právě z rodiny architekta-výtvarníka, nakonec mám v bytě hodně tátových obrazů. Odmala jsem vlastně byl veden k výtvarnu skoro víc než k muzice. A výtvarná výchova byla ve škole můj nejoblíbenější předmět, i když jsem byl vždycky mazal a žádná pečlivka. A jak jste se k hudbě dostal? Sestra hrála na klavír a jako se dřív chodilo do houslí, tak já chodil na violoncello. A musím říct, že jsem se do hudby od začátku zamiloval. Nikdo z rodiny ale nebyl profesionální hudebník, i když maminka byla výborná pianistka a tatínek byl taky hudebně nadaný. Jinak by mě asi těžko podporovali. Ale když jdu dále po předcích, prastrýc hrával na cello, prý krásně. Zdědil jsem po něm balík not valčíků a různých salonních kousků, které se tenkrát hrávaly v kinech. Nějak se musel tenkrát živit. Jinak v historii mých příbuzných byla harfenistka, sbormistr sboru Typografie, bratranec Rudy Linka je známý jazzový kytarista a celá rodina z maminčiny strany je velice muzikální, takže něco v genech tady asi bude.
A vy se hudbou živíte dobře? To je relativní: co je pro mne velice dostačující, pro jiného by bylo naprosto nouzové. Moje životní nároky nejsou zas tak velké. Žiju v podstatě v domě rodičů, což je klika, máme se ženou pro sebe jedno nepříliš rozměrné patro plus malé studio o podlaží níž. Je pro vás důležité mít svůj byt, nebo byste klidně nějakou dobu mohl žít po hotelích? Já tak tři měsíce z roku žiju po hotelích. Pokud jsem delší dobu doma, vadí mi, když musím do hotelu. Ale časem si zvyknu. Navíc je příjemné, že vám ustelou, rozestelou, uklidí, a když přijdete ke snídani, obskakují vás jako krále a ještě to třeba za vás platí pořadatel (bohužel ne vždy). Znáte ze své branže lidi, kteří nemají příliš velký vztah ke svému bytu? Znám jednoho kluka ze skvělého St. Lawrence kvarteta v Americe, který hodně cestoval a měl jenom svoji virtuální e-mailovou adresu, svoje věci měl u rodičů v Kanadě, kde byl tak týden v roce. Žil prostě jen po hotelích. Ale teď se oženil, takže je vše jinak. Ale já si nedovedu představit, že bych neměl nějakou základnu, navíc zdaleka tolik necestuji. Vzpomínáte si na nějaký otřesný případ nevkusně zařízeného bytu u vašeho kolegy? Mně ani nevadí, když má někdo takzvaně nevkusně zařízený byt. Je to věc názoru toho dotyčného člověka. Nakonec vkus je velice relativní pojem měnící se s dobou, geografickými podmínkami a já nevím s čím vším ještě. Spíše vnímám, jestli je v bytě přívětivo, láskyplně řekl bych, a taky čisto. Co mi vadí, jsou některé okázale zařízené byty a domy lidí, kteří mají pocit, že musejí ukazovat stav svého bankovního konta bombastickým zařízením svého domu, velikostí svého auta apod. A taky nemám rád nová satelitní městečka ‚a la Nebušice a podobně. Ke skromně a třeba i trochu nevkusně zařízeným bytům mám sympatie. Například mi ani moc nevadí paneláky. Jen kdyby se lidi trochu víc zajímali o prostředí, ve kterém žijí. Nejvíc mně vadí nepořádek na ulicích, což je vlastně problém celé východní Evropy. Když jsem tady měsíc, taky si zvyknu, ale třeba moje matka kvůli nepořádku na ulicích skoro ani nechodí do města. Trpí tím celý život, utrpení jí působí například cesta do práce. Na procházku ven ji téměř nedostanu. Ta se měla narodit ve Švýcarsku. V přírodě nepořádek naštěstí neexistuje, ta si s tím vždycky poradí, pokud jí to člověk nezkazí. Co pro vás znamená domov? Co je to domov? Třeba láska…? Přátelé? Kdybych byl sám, asi bych žádný domov neměl. Že bych se v Praze cítil doma? Asi ano. Ale domov mi vytváří hlavně moje žena, rodiče, kvetoucí kaktus…
A když v zahraničí myslíte na domov, co se vám vybavuje? Vždycky když jsem delší dobu pryč, vzpomínám na chalupu, kam jsem jezdíval jako dítě a kde jsem měl kontakt s přírodou. Město mi nakonec k srdci nějak obzvláště nepřirostlo, jakkoli je Praha architektonicky nádherná a jedinečná. Dbáte na to, aby vás v bytě nic nerušilo, aby vám symbolizoval klid, nebo si naopak přejete, aby vás jeho atmosféra nenechávala příliš klidným? Nemám rád agresivní byty, máte pravdu, spíše jsem se snažil o jakousi harmonii, vše je vyladěné do přírodních barev. Příroda je pro mě důležitá, proto ty prosklené výhledy do zahrad i spousta zeleně v bytě.
Vraťme se ještě k otázce, do jaké míry vás zkultivovala vážná hudba… Já si to sám asi neuvědomuji. Jen doufám, že to tak je. Ale je fakt, že necitlivý člověk s kamenným srdcem by toho jako muzikant moc lidem asi neřekl a pak by ho ani ta muzika neměla šanci kultivovat.
Muzikanti můžou být v některých situacích také podrážděnější… A depresivní… Z kultivace se může stát dekultivace až destrukce… Na co jste se při zařizování bytu nejvíc soustředil? Aby působil co nejprostorněji a byl hlavně světlý. Z koupelny je například v tomto bytě nejhezčí výhled na Prahu. Ale má to jeden zápor: v zimě tu není zrovna teplo, takže se musí přitápět. Naopak v létě se tady trochu smažíte. Jsou umělci, kteří své bydlení ani příliš nevnímají a rádi jeho zařízení nechávají na svých družkách… Moje paní se též na úpravách podílela, ale spíše šlo o dotváření. Jinak má podobný vkus a názor. Ale mě baví pracovat s interiérem: občas některé věci přehodím. Kdybyste nehrál na cello, byl byste architektem? Je to možné. Ale mě hraní strašně baví. Dokonce mě baví, i když si třeba někdy myslím, že ho nenávidím, jestli vám to dává smysl. Projel jsem spoustu zemí a poznal jsem spoustu mimořádných lidí. Hudba mi objevila i mou ženu. Čím je svět kolem vážné hudby specifický? Asi svým publikem, které je podobné na celém světě. Jsou to většinou starší lidi, od padesáti výš. K této hudbě si musíte cestu najít sami a je zajímavé, že si k ní nacházejí cestu lidé, kteří už začínají dohlížet konec života. Ale někdy to bývá taky trochu snobská společnost. Máte tu nějaký kousek, na který se rád díváte? Není to třeba ta část piana, která vám visí na zdi? To vyhazoval jeden houslař. Starou klávesnici z devatenáctého století. Zeptal jsem se ho, jestli by mi to nedal za láhev vína. Řekl: „Vem si to zadarmo.“ Nic jsem s tím neudělal a pověsil to tak, jak to bylo. Mám rád tyhle tátovy obrazy. Je s nimi taky spojeno moje dětství. Jinak můj nejoblíbenější nábytek je postel. Bez čeho by tenhle byt nemohl existovat? Bez mé ženy? To vypadá, jako byste ji bral jako kus nábytku… Jak už jsem řekl, domov je především srdečná atmosféra, proto jsem zmínil ženu… Lusknutím prstu můžete o všechno přijít, takže asi není dobré fixovat se na věci. Ale fakt je, že mám rád svoje cella, cédéčka a hi-fi soupravu. To jsou ty „desert island“ věci, ty, co si bereme na pustý ostrov… Kde se nejlépe koncentruje? Je to zvláštní, ale nejlépe se koncentruji v cizím prostředí. Tady doma vím, kde mám rozečtenou knihu, kde je cédéčko, které si chci poslechnout, stále mi někdo telefonuje, pořád jsou v počítači nějaké maily. Dobře se mi cvičí na chalupě, kde není telefon ani internet, jenom příroda kolem. Máte rád samotu? Nevadí mi v přírodě, vadí mi v cizím městě, což je asi normální. Nerad jím sám v cizí restauraci, což se bohužel na zájezdech často stává.
Když jste tedy sám, dbáte na kulturu stolování, nebo to občas šidíte? Já jím rád, moje žena miluje hezky naaranžované jídlo, taky výborně vaří, na kulturu stolování si potrpím, ale někdy to nevyjde. Na co si ještě potrpíte? Rád se dobře vyspím, ale někdy s tím mám problémy. Většinou když nejsem spokojený s koncertem, s natáčením, s průběhem dne. Blaze tomu, kdo je trvale šťastný, má pusu od ucha k uchu a sám se sebou je permanentně spokojený. Takovým lidem závidím.
Jiří Bárta – vstup na hudební scénu na přelomu 90. let – studia v Praze (Josef Chuchro, Mirko Škampa) a v Kolíně n. R. (Boris Pergamenščikov) – 1991 ceny: Europäische Förderpreis für Musik v Drážďanech a Rostropovich-Hammer Award v Los Angeles – spolupráce s předními českými a mezinárodními orchestry, dirigenty a komorními tělesy, pravidelná účast na předních festivalech – 1995 Zlatá Harmonie za nejlepší CD v kategorii komorní hudba – 2000 Cena Harmonie za nejlepší českou nahrávku roku – 2002 projekt Reflexe na festivalu Struny podzimu
text: Rostislav Sarvaš foto: Oto Pajer |
Konec loužím před vanou
|
|
Typy zástěn Ať máte vanu klasickou či rohovou, v rozměru standardním nebo minimálním, dalo by se říct, že téměř na každou se najde vanová zástěna. Každý renomovaný výrobce zástěn totiž spolupracuje s výrobci van a společně typizují jednotlivé modely. Nekupujte tedy vanovou zástěnu bez toho, aniž byste měli vybranou vanu, ke které zástěna přesně padne.
Všeobecně můžeme vanové zástěny rozdělit na rámové neboli profilové, které se umisťují na klasické vany (v hliníkovém rámu jsou zasazena zasouvací dvířka), nebo na bezrámové, kde chybí hliníkový rám kolem celé zástěny, profil je pouze u stěny –dvířka jsou odklápěcí.
Za standard lze považovat zástěny rámové s výplní plexisklo. Nejlevnější vanovou zástěnu seženete již za 3 000 Kč (bez DPH). Pro náročnějšího zákazníka jsou určené zástěny designové, které jsou se skleněnou výplní, většinou bezrámové, nebo s rámem chromovým.
Výplně a rámy Co se týká výplně vanové zástěny, můžete zvolit plexisklo nebo pravé sklo. U plexiskla máte u různých výrobců na výběr z mnoha dekorů – kůra, aquaris, startec (nehořlavé a nárazuvzdorné plexi) a jiné. Pravé sklo je speciálně tvrzené, má tloušťku 3 nebo 6 mm. Úrazu se nemusíte obávat, neboť se vždy jedná o sklo bezpečnostní. K výrobě rámů se používá hliník v provedení buď bílý lak, nebo stříbrný leštěný elox, u vyšších modelů je možnost dražšího chromového povrchu.
Jak to bude s úklidem Aby na zástěně z pravého skla nezůstávaly nepěkné mapy ze zbytků mýdla, šamponu či se neusazoval vodní kámen, můžete si za příplatek objednat speciální úpravu povrchu skla clearshield. Po takto ošetřeném skle kapky stékají mnohem rychleji a nezanechávají po sobě žádné stopy. Sklo se upravuje již u výrobce – kdy se na vnitřní stranu sprchové zástěny nanese vrstva speciálního přípravku, která zacelí póry ve skle. Méně práce dá také vanová zástěna bezrámová. Nečistota se totiž nejvíc usazuje v místech kolem rámů. K snadné údržbě lišt je u některých zástěn uzpůsobená i spodní část dveří, která se dá odejmout, a lišta se tak může pohodlně vyčistit. Může se také celá odklopit a plochu pod ní vytřít.
Otázky pro odborníka (Odpovídal Adam Zelinka z firmy ROLTECHNIK) Jaké typy zástěn jdou nejvíc na odbyt? Vše je samozřejmě nejvíc závislé na peněžence zákazníka. Ale obecně lze říct, že se velmi dobře prodávají designové vanové zástěny z pravého skla, které se asi víc hodí do větších koupelen. Vyplatí se speciální úprava clearshield? Chcete-li mít vanovou zástěnu stále čistou, tato úprava za příplatek rozhodně stojí. Pokud potřebuji zástěnu umístit do atypického prostoru, je možné objednat si zástěnu na zakázku? Naše firma ROLTECHNIK tuto možnost nabízí. Když zákazník váhá, zda si pořídit vanu nebo sprchový kout, co by ho mohlo přesvědčit k volbě vany se sprchovou zástěnou? Poslední statistiky říkají, že se lidi častěji sprchují, než koupou. Ale i ten, co se raději sprchuje, si občas rád odpočine ve vaně. Málokomu se však do koupelny vejde vana i sprchový kout. Mohu-li tedy poradit, raději si pořiďte velkou pohodlnou vanu se sprchovou zástěnou, jež vám nabídne veškerý komfort, a můžete se pohodlně koupat i sprchovat, než malou vanu a samostatný nevelký sprchový kout.
Kontakty: AQUA PLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 311 625 626, www.aqua-plus.cz; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116; METALKRIS, Chrudimská 2526/2a, Praha 3, tel.: 272 738 171; ROLTECHNIK, Třebařov 160, tel.: 461 353 611; SAMO, tř. ČSA 3252, Kladno, tel.: 312 241 192-93; SAPHO, Pakoměřice 87, Líbeznice, tel.: 283 090 750
text: Lucie Brzoňová ve spolupráci s Adamem Zelinkou z firmy ROLTECHNIK foto: Milan Martínek a archiv |
Dvě bělostné krásky a jejich družina
|
|
Zvláštní věc. Latinská botanická jména jsou v drtivé většině původem řecká: Gala – mléko, anthos – květ. Sečteno – mléčný květ. Galanthus nivalis má ovšem i pěkné české jméno. Sněženka. Současně s lístky už v průběhu února vyraší z cibulek, velkých sotva jako lískový oříšek, stvoly se sklopenými bílými zvonečky. Ve stejnou dobu si pospíší s kvetením i bledule jarní (Leucojum vernum). Obě mají kvítky obrácené k zemi, aby déšť nesmáčel vnitřek květu a neslepil pylová zrnka. Hmyzí odvážlivci, kteří v hanebné zimě časného jara přiletí, mají u bledulí a sněženek přichystaný nektar. Bledulka signalizuje zelenou či žlutou skvrnkou na okvětním lístku místo, pod kterým se ukrývá porce nektaru. Sněženka tu cukrovou dobrotu zase nabízí v podélné žlázce na spodní straně vnějších okvětních plátků. Hladové nedočkavce tak žlázkou navede až k prašníkům ukrytým v suchu vnitřku květu. Strategie těchto krásek je dostatečně dobrá pro úspěšné opylení. A tak se v dobrých letech dokážou rozšiřovat semeny. Nejjistěji se jim to ale daří droboučkými dceřinými cibulkami. Na svém stanovišti v lehkém stínu si v listové hrabance mohou žít dlouhá léta bez našeho vměšování. Chcete-li ale trsy rozvolnit a šířit porost rychleji, můžete po odumření listů cibulky vyjmout ze země a koncem léta je opět vysadit. Cibuličky bledulí před výsadbou na podzim prostě jen uskladněte v suchu a tmě. Pozor ale na sněženky! Jejich cibulka nemá pevnou suchou ochrannou suknici, a proto je nutné ji uložit do peřinky z mírně vlhkých pilin, jinak rychle zaschne.
Z únorového trávníku ještě polehlého a rozmrzelého po roztátém sněhu jednoho dne vytryskne záplava fialových květů. Je to nejčasnější z botanických šafránů – Crocus tommasinianus. Pokud chcete mít trávník plný šafránů, ze všech je právě tento zdaleka nejvhodnější pro rozrůstání se. Je to velký bojovník a vlhkou louku po několika letech pokryje fialovým kobercem květů. Na suchých místech skalek a suťových partiích se v tomhle nemožném předjarním sychravu derou ke světlu neuvěřitelně velké modrofialové květy kosatečku síťkovaného (Iridodictyum reticulatum) a střapatých sluníček hlaváčku amurského (Adonis amurensis). Rostlinky mají naspěch, aby si ti nejčasnější opylovači udělali čas právě na ně, a tak se ani nenamáhají s rašením listů. To se prý stihne později. Teď mají jen starost, aby včas rozkvetly a upoutaly první zmatenou včelku či mouchu. Anebo to dělají proto, aby nám udělaly radost při tom předlouhém čekání na jaro?
text: Eva Vodrážková foto: autorka |
Petr Fejk – Zvíře a byt
|
|
Lidé většinou neuvažují, zda bude zvíře s nimi šťastné, a už vůbec nemyslí na to, že by mělo být samo sebou. Zkrátka myslí na sebe a jejich krátkozrakost nekončí jen u psů, koček nebo papoušků. Stále častěji se shánějí třeba klokani, psouni, oceloti, dikobrazi, opičky a nevím co ještě. Z lásky ke zvířeti pak po něm chceme, aby v bytě respektovalo lidská pravidla hry, tj. aby přestalo být samo sebou.
Principy Pro většinu těchto tvorů není nic přirozenějšího než po svém slintat, značkovat, hlučet, hrabat, zapáchat, škrábat, kousat, trhat či běhat. Proto pořídit si nedomestikované zvíře do bytu je projevem velkého lidského selhání. Byt je místem veskrze lidským, kam by se jakékoli zvíře mělo dostat jen po vážné a důkladné rozvaze. Nechci moralizovat, ale i v samotné zoo by měl platit princip přirozených podmínek pro všechny chované druhy.
Respekt I v zoo musíme dennodenně krotit svou vášeň pro obor, neboť na naší stupnici hodnot je nejvýše pohoda a přirozenost zvířat. Pokud nedokážeme toto zvířatům poskytnout, nemáme právo je držet. Pro každého chovatele, v zoo i v bytě, je to velmi obtížný úkol. Představte si pro ilustraci, že by měl být člověk sám „exponátem“ v zoo. Co všechno by v tom nuceném domově potřeboval, aby měl šanci být šťastný. Anebo naopak, představte si, že by si vás k sobě domů pořídila třeba smečka vlků . Sebekriticky musím přiznat, že i tomu nádhernému zvířeti na fotografii by jistě bylo lépe mezi svými někde vysoko v korunách stromů hustého novoguinejského lesa než v mém náručí.
Kuskusové jsou vačnatí savci obývající Novou Guineu a severní oblasti Austrálie. Svým vzhledem připomínají spíše opice, dorůstají 30–40 cm a váží 2–3 kg. Obývají deštné pralesy, žijí na stromech, velmi dobře šplhají, mají ovíjivý ocas. Jsou to zvířata převážně noční, samotářská a v zoologických zahradách se vyskytují jen zřídka. Jsou převážně býložraví, živí se listím, semínky a příležitostně i drobným hmyzem.
Kontakty: IBERIS/H – DESIGN, Orlí 3, Brno, tel.: 542 221 646, fax: 542 221 647; INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; Guttenbergova 118/2, Liberec, tel.: 482 710 418
text: Petr Fejk foto: Pavel Vítek a archiv |
Z Německa do Čech
|
|
Manželé shodně tvrdí, že mezi nimi a projektantem domu a interiéru – ing. arch. Zdeňkem Tichým a stavební firmou ROTH – se vytvořil vztah porozumění a názorové shody. Proto mohl vzniknout dům, ve kterém jsou velmi spokojeni. A stejně tak své uspokojení nacházejí v prosvětlené jídelní hale, na kterou navazuje kuchyň. Tato místnost, kde vznikají veškeré pochutiny, vypadá na první pohled nenápadně, jen ale než do ní vstoupíte. Oči vám ihned padnou na prostornou pracovní plochu, kde má vše své přesné místo.
Kam s odpadky S čím si ale majitelé zatím nevědí rady, je šachta na třídění odpadu pod úrovní domu. Je konstrukčně velmi náročná. Vymyšlené to mají ale tak, že do šachty, kde budou stát kontejnery, by z kuchyně vedlo pět rour, kterými by padal již rozdrcený a roztříděný odpad.
Zatím mají funkční jeden drtič, ale prakticky jsou připraveni i na jejich větší počet. V Německu je zcela běžné třídit odpad jak biologický, tak obalový. „Víte o tom, že u nás (v Německu) jsou od ledna tohoto roku zálohované i plechovky od piva?“ ptá se mě majitel domu a posteskne si nad tím, jak jsou u nás mnohdy kontejnery na tříděný odpad přeplněné.
Čerstvý voňavý chléb Rodina byla zvyklá péct si doma čerstvý chléb. Není to prý nic složitého, když na to máte pec a potřebné komponenty na těsto. Tuto příjemnou vymoženost už si můžete dopřát i u nás v Česku. Seženete těsto na chleba i přístroj k jeho zpracování a upečení.
Kuchyňský kompromis Návrh kuchyně ve tvaru „U“ vznikal v úzké spolupráci s architektem Pavlem Kříhou, který původně hledal kompromis mezi rustikálním stylem a stylem moderním. Nakonec se všichni shodli na současném vzhledu kuchyňské linky. Splňuje totiž všechny požadavky majitelů. Obsahuje mnoho zásuvek, skříněk, poliček a dalšího úložného prostoru. Zkrátka působí stále uklizeně. Na linku se nenápadně napojují parapety k oknům. Jsou ze stejného materiálu a v podstatě ještě více rozšiřují pracovní plochu.
Ve své kuchyni by majitelka vyměnila snad jenom tmavou pracovní desku – zůstávají na ní totiž viditelné skvrny. Uprostřed kuchyně stojí ostrůvek s multifunkčním varným centrem, které se skládá z elektrické sklokeramické desky a sklo keramické desky s dvěma plynovými hořáky. V ostrůvku je dále zabudovaná vestavěná trouba firmy ARISTON nadstandardního rozměru. Nad varným centrem je umístěn prostorový nerezový odsavač.
Pracovní plocha v kuchyni je rozšířena o pult vedle sporáku, který se dá sklopit. A také o bar, který účelově brání přímému pohledu do kuchyně, tedy do pracovního prostředí. Vestavěná mikrovlnná trouba firmy SHARP je velmi praktická. U nás zatím na trhu není k dostání, ale majitelé ji doporučují. Má mnoho funkcí potřebných ke kvalitní přípravě jídla. Například svými zvukovými signály upozorní na mnohá nebezpečí, která dokážou při vaření zaskočit. Třeba na to, že se vám za chvíli může připálit maso, nebo že teplotou, kterou jste nastavili, můžete připravovanou zeleninu zbavit vitaminů apod. Jak víme, v kuchyni nejčastější údržbu vyžaduje podlaha. Tady je ale v celém domě zabudovaný centrální vysavač, který má ještě dvě vyústění pod kuchyňskou linkou. Šlápnete na malý spínač u země a rázem máte vysáté všechny spadané nečistoty.
Kontakty: BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE (SIEMENS), Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 234 034 619; DIZ, Dům interiérového zařízení (návrh – architekt Pavel Kříha), Kyselova 1658, Praha 8, tel.: 283 882 515; INCOS ALFA (BEST), Na Petynce 38, Praha 6, tel.: 220 514 828; RAKO, Černomořská 10, Praha 10, tel.: 271 737 517
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Bouře na rozhlasových vlnách
|
|
Kdy vlastně rádiový signál poprvé promluvil? Stalo se to 7. dubna 1907, když římský profesor Quirino Majorana rádiově telefonoval mezi Nauenem a Berlínem. V roce 1909 dosáhla společnost Telefunken radiotelefonického spojení dokonce na vzdálenost 75 km a v tomtéž roce začala německá rozhlasová stanice v Nordreichu vysílat kromě meteorologických zpráv také časové signály.
Přenos árie Za první skutečný zárodek rozhlasu však lze považovat až pokus doktora Lee de Foresta z 24. února 1910, který pomocí dvou vodou chlazených mikrofonů přenášel z Metropolitan Opera House v New Yorku árii z Bizetovy opery Carmen. Za nejstarší rozhlasovou stanici na světě se všeobecně považuje proslulá KDKA firmy Westinghouse v East Pittsburgu a za první opravdové rozhlasové vysílání její hlášení o výsledcích prezidentských voleb dne 2. listopadu 1920.
Stanice BBC Na naší straně Atlantiku začalo první pravidelné rozhlasové vysílání v Anglii. Bylo to 14. února 1922, a to ze stanice Writtle v Essexu. Tyto první rozhlasové programy se setkaly s takovým úspěchem, že krátce nato byla založena rozhlasová společnost B.B.C., která však není totožná s dnešní BBC vytvořenou až 1. ledna 1927. Tehdejší Československo bylo druhým státem v Evropě, který zahájil pravidelné vysílání, a to v Praze–Kbelích 18. května 1923. Studio vytvářel pouze jednoduše vybavený plátěný stan. Radiojournal vysílal denně ze Kbel od 19.15 do 21.00 hod. a postupně svůj program obohacoval. Všechny velké stanice tehdy vysílaly na dlouhých vlnách (na kmitočtech v pásmu 150 až 285 kHz), neboť vládlo všeobecné přesvědčení, že dosah vysílače klesá se zkracující se vlnovou délkou.
Krystalka Nejjednodušším a nejrozšířenějším rozhlasovým přijímačem byla krystalka, která přeměňovala energii ve slyšitelný zvuk. Neměla zesilovací schopnost a nepotřebovala zdroj elektrické energie k napájení. K její dobré funkci byla zapotřebí zejména dobrá anténa. Jako detektor či usměrňovač sloužil krystal leštěnce olovnatého (odtud krystalka) zabudovaný ve skleněné trubičce společně se slabým drátkem. Aby detektor fungoval, bylo nutné se drátkem lehce dotknout vhodného místa na krystalu.
Nové funkce Krystalka umožňovala příjem zvuku pouze do sluchátek a její citlivost nebyla velká. Aby bylo možno použít reproduktoru nebo zvětšit citlivost pro příjem vzdálenějších vysílačů, byl nutný přijímač s elektronkou. Tím byl vývoj klasického rozhlasového přijímače prakticky ukončen. Nic na tom nezměnilo ani použití běžných polovodičových součástek , neboť schémata rozhlasových přijímačů s polovodiči v podstatě jen kopírovala své elektronkové předchůdce. Výrobci se tedy soustředili zejména na komfort obsluhy a mnohdy se snaží trumfnout své konkurenty funkcemi, které posluchači téměř nepoužívají.
PTY (Program Type) – Typ programu Kód umožňující označit typ stanice (programu) zařazením do jedné ze 32 kategorií podle převažujícího žánru vysílání
TDC (Transparent Data Channel) – Transparentní datový kanál Přenášené informace slouží pro zobrazování alfanumerických znaků a jednoduché grafiky (obdobně jako teletext), nebo pro přenos dat, které nejsou určeny k zobrazování
EWS – Systémy tísňových výstrah Slouží k přenosu informací vysílaných v krajní nouzi pro utajované kódované zprávy. Jejich příjem je možný jen na speciálních přijímačích
M/S (Music/Speech switch) – Přepínač hudba/řeč Signál poskytuje dvoustavovou (ano/ne) informaci, zda se právě vysílá hudba nebo řeč. Přijímače mohou tohoto signálu využít a umožnit uživatelům individuální nastavení hlasitosti zvlášť pro hudbu a řeč
PS (Program Service Name) – Název stanice Informace o názvu stanice. Textový informační údaj, který zobrazují přístroje na display. Je omezen na maximální délku 8 alfanumerických znaků, což je pro název stanice nebo jeho zkratku dostatečné
Hertz (Hz) – Jednotka kmitočtu (frekvence) periodických dějů. Vyjadřuje počet kmitů za sekundu. Tato fyzikální jednotka byla pojmenována po jednom z nejvýznamnějších německých fyziků, který se zasloužil o prokázání existence elektromagnetického vlnění, na jehož základě dnes funguje televizní a rozhlasové vysílání, spojení s družicemi a nekonečná řada dalších přístrojů…
RDS – Radio Data System Je užitečným doplňkem rozhlasového vysílání, který poskytuje stále širší počet rozhlasových stanic. Digitální signál RDS je vysílán spolu se signálem příslušné stanice
AF (Alternative Frequencies) – Alternativní kmitočty Služba je založena na vysílání informace o kmitočtech sousedních vysílačů stejné rozhlasové stanice. Pokud má přijímač informace o sousedních vysílačích, může při zeslabení přijímaného signálu automaticky přeladit na silnější signál stejné stanice EON
(Enhanced Other Networks) – Informace o dalších sítích Služba poskytuje některé informace o dalších programových okruzích, které přijímač průběžně ukládá do paměti. Přijímač tak umožňuje přepínáním frekvencí sestavovat podle pokynů několik programů. Uživatel je vnímá jako jednolité vysílání. Příklad možného využití jsou regionální modifikace reklamních a podobných vstupů do společného programu
Kontakty: BESTEL, Vinohradská 34, Praha 2, tel.: 222 514 415; DATART MEGASTORE, Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 250 488; NEXT, obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 321 664; WATT & DECIBEL (pasáž Hypernova u Průhonic), Obchodní 111, Praha-Čestlice, tel.: 272 680 231
text: Jan Prouza foto: archiv |
