|
|
Záleží na počtu osob a zároveň jejich věku. Jiné nároky totiž mají děti, které potřebují hlubší tvar a zvednuté okraje, aby voda minimálně cákala ven, dospělí pak zpravidla ocení dostatečné odkládací plochy a velký důraz kladou na design. V úvahu bychom měli rovněž vzít, zda bude koupelna sloužit celé rodině, nebo pouze manželům, případně bude k dispozici jen hostům. Od toho se pak odvíjí rozměr umyvadla, případně počet a zároveň další vybavení, např. úložný nábytek, police, věšáky ad.
Možností je dostatek Nabídka je na našem trhu skutečně široká, pořídit si můžeme klasické umyvadlo s polosloupem nebo sloupem, eventuálně může být vybaveno úložnou skříňkou. Oblíbené je rovněž zápustné umyvadlo, které se shora zapouští do desky, nebo vestavné, které se naopak do desky připevňuje zespodu. U těchto typů je nutné sledovat preciznost provedení spoje, aby se voda a nečistoty neměly kde držet. V posledních letech se výrazné oblibě těší model umyvadla posazeného na desce. Tato varianta kopíruje dobu, kdy lidé používali umyvadlo postavené na menším stolku. Jeden z prvních designérů, kteří to připomněli, byl Philippe Starck. Ten v roce 1994 představil pod svým jménem s pořadovým číslem jedna kolekci koupelnových předmětů s důrazem právě na tato umyvadla.
V rytmu doby V současné době jsou v kurzu umyvadla s jednoduchými čistými tvary, jejichž základ tvoří elipsa, obdélník, kruh nebo čtverec. Nejčastěji je vyhledávané provedení, které v koupelně působí lehce. Umyvadla jsou vyráběna z keramiky, oblíbené je i sklo, nerez a rovněž materiály, jako je Corian či Varicor, dále dřevo, kámen ad.
Velký důraz kladou výrobci na hygienu povrchu. Důležitý je rovný tvar bez zbytečných záhybů, aby se nečistoty neměly kde usazovat. Cílem výrobců je uživateli co nejvíce údržbu usnadnit, umyvadla se proto musí jednoduše čistit. Velkou měrou k této snaze přispívají nejrůznější povrchové úpravy, které vznikly na fyzikální nebo chemické bázi. Známe například Ceramic plus firmy Villeroy & Boch, firma Keramag vyvinula Cera clean atd.
Prostor kolem umyvadla Při mytí potřebujeme spoustu věcí, ideální je, když je všechny máme hezky po ruce. Kromě odkládacích ploch samotného umyvadla můžeme k umístění ručníku, hygienických potřeb, mýdel ad. využívat nábytkové skříňky umístěné nad umyvadlem nebo naopak pod umyvadlem. Používají se klasické police, uzavřené skříňky, výsuvné koše ad. Stejně významnou úlohu hrají koupelnové doplňky, které pokud se nevejdou na odkládací plochy, umisťujeme na zeď v blízkosti umyvadla. Jejich uspořádání podřizujeme daným pravidlům: máme-li umyvadlo vybavené stojánkovou baterií, pak držák ručníků patří do výšky 80 cm nad zem, ve výši 90 cm je místo pro držák mýdla a 110 cm vysoko patří odkládací polička a kelímky. Zrcadlo nebo horní skříňku umisťujeme od 120 cm výše. Pokud je armatura vyvedená ze zdi, doplňky umisťujeme následovně: držák ručníků a mýdelník do výšky 100 cm, odkládací poličku do 120 cm, zrcadlo od 130 cm výš.
– K umyvadlu musí být zajištěn snadný a pohodlný přístup – Před ním musí zůstat alespoň 60 cm volného prostoru – Po stranách je ideální ponechat 10 cm volného místa, v případě bočního držáku pak 20 až 30 cm – Standardní umyvadlo má šířku 50–65 cm a hloubku 42–50 cm – Umyvadla široká 50–55 cm jsou vhodná do malých koupelen – Do prostorných koupelen zvolte modely o šíři 80–100 cm – Umývátka mají šíři od 35 cm, hloubku od 22 cm
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909; DOLCE VITA, Křesomyslova 6, Praha 4, tel./fax: 241 404 151; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772; JANOUŠEK, Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 272 769 270–71; KERAMAG, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908; KOMORNÍK, Severozápadní I. č. 2771/28, Praha 4, tel.: 272 766 478, tel./fax: 272 769 273; LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel.: 224 918 404; SANITOP, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.: 284 829 079, fax: 284 829 062
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Blog
Žluté mámení
|
|
Tvary květů Díky šlechtění mají narcisy kromě výrazných barev také krásné tvary květů: existují plnokvěté, krátkokorunní, dlouhokorunní, trubkovité, Cyclamineus hybridy, Triandrus hybridy, Jonquila hybridy, narcisy Tazetta a Poeticus.
Odrůdy Narcisy dělíme do dvanácti skupin. Vybírat můžeme z tzv. raných trubkovitých narcisů, které mají na stonku jeden květ.
Kde se jim daří? Narcisy rostou na záhonech, podél přístupových cest, na rabatech, větších skalkách nebo v hajních partiích s vyššími dřevinami. Jejich barevný účinek zvýšíme tím, když je vysázíme do sousedství nižších, polštářovitě se rozrůstajících skalniček. Vděčným společníkem těchto květin bývají i husté porosty modřenců. V udržovaných trávnících se daří i narcisu Poeticus (patří k pozdním druhům s plochým květem a vydává příjemnou vůni). Dobře rostoucí a pěkně kvetoucí můžeme ponechat na jednom stanovišti i více let.
Způsob výsadby a péče Na zahrádce sázíme cibule v podzimním období výhradně ručně s pomocí lopatky nebo rýče. Pod cibulí často zůstane prázdná dutina, ve které kořínky nenachází žádnou oporu ani vláhu či živiny – dejte na to pozor, jinak se neujmou. Pokud je delší dobu sucho, vysazené cibule zalijeme. Cibule nebo hlízy jsou zásobárnou živin, které umožňují přežít nejen zimu, ale i suché a horké léto.
Narcis a jeho účinky Chceme-li kombinovat narcisy s jinými květinami, nesmíme zapomínat, že čerstvě seříznuté narcisy uvolňují šťávu, která může jiným květinám škodit. Květináři mohou v takových případech přidat ke kytici balení speciální výživy pro řezané květiny, která nežádoucím účinkům zabraňuje. Zajímavé mohou být kombinace s hyacintem, protože jemu látky, které narcisy vylučují, nevadí. Dalším řešením může být použití aranžovací hmoty, díky níž můžeme narcis rovněž kombinovat s dalšími květinami.
Legenda Podle řecké mytologie byl Narcis pohledný mladík, který se zamiloval do svého vlastního obrazu. Tak dlouho si prohlížel odraz své tváře na vodní hladině, až se proměnil v květinu – narcis. Tuto květinu můžeme tedy vnímat jako symbol zaslepeného sebeobdivu. Většina z nás vnímá narcis jako jeden ze symbolů jara.
Kontakty: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 828 063, 224 828 065, fax: 224 828 456; ING. ZDENĚK PRCHLÍK, Buzulucká 2344, Tábor, tel: 381 232 237; STARKL – ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981–82, fax: 327 314 787
text: Lenka Kopecká foto: Zdeněk Prchlík a archiv |
Kuchyňský patriotismus
|
|
České firmy vyrábějící kuchyňský nábytek dnes bez nadsázky dosahují stejné kvality jako renomovaná zahraniční konkurence. Není divu. Mají k dispozici vynikající materiály (stejně jako zahraniční producenti), používají stejné kování, závěsy a vnitřní vybavení a postupně se vybavily stejnými výrobními prostředky, které jim umožňují stejnou preciznost provedení. Záleží pak už jen na tom, jak dokáže vedení organizovat výrobu a jak si umí vyškolit a udržet schopné pracovníky. Pro uplatnění na trhu hraje důležitou roli také určitá specializace, k níž se museli domácí „kuchyňáři“ dopracovat. Jednu nespornou přednost mají ale všichni – jejich reakce na přání zákazníka není zatížena komunikací se zahraničním výrobcem, dodávka a montáž bude patrně rychlejší než u dovozového zboží a vyřizování případných reklamací pružnější. Tyto výhody by si měly domácí firmy střežit jako oko v hlavě a nedopustit, aby je liknavost jakéhokoli druhu zastínila.
Kuchyně Karla Kováče Karel Kováč senior je duší firmy stejného jména s přídomkem Centrum dobrého bydlení. V oboru kuchyňského nábytku patří k nejpovolanějším, protože v něm působí celý život. Je mj. tvůrce nejpopulárnější kuchyně socialistické éry nazvané Lena a vyhlášené jako vynikající výrobek roku 1972. Byla to poměrně levná laminátová variabilní sestava vyráběná v různých barvách, z ergonomických i funkčních hledisek výborně promyšlená. Dnes patří kuchyně Karla Kováče z větší části do exkluzivní kategorie. Firma sice nabízí i běžný cenový standard, ale její doménou jsou atypické velké a dokonale přístrojově vybavené kuchyně, postavené z nejlepších materiálů a komponentů předních světových výrobců na míru prostoru. Ve svém olomouckém showroomu má působivě instalováno několik desítek různě pojednaných sestav, které jsou inspirací pro zákazníky toužící po zcela individuálním interiéru.
Čím bodují? – vynikající materiály – zahraniční kování – nižší ceny – dostupný servis – rychlejší dodávky
Ryze pražská firma Označení Dům interiérové zařízení, z něhož vznikla dnes už známá zkratka DIZ, se začalo zapisovat do povědomí pražských zákazníků od roku 1989, kdy se zakladatel ing. Tomáš Veselý rozhodl uplatňovat své dlouholeté projektantské zkušenosti ve vlastní výrobě nábytku. Postupně přibývalo stále víc objednávek na kuchyně, až nakonec zcela převážily, a firma DIZ se na ně stávala specialistou. Dnes nabízí několik desítek typů kuchyňského vybavení ve všech cenových hladinách, a jak je běžné, přímo na daný prostor. Kromě vlastních architektů spolupracuje i se známými designéry, například se studiem MIMOLIMIT, podle jejichž návrhů dokáže vyrobit po všech stránkách mimořádné sestavy. Pokud se týká kvality, dbá vedení firmy, aby stejná péče byla věnována výrobkům ve všech třídách.
KORYNA a THONET Jeden z největších českých výrobců kuchyňského, lékařského a kancelářského nábytku – KORYNA – navazuje na dlouholetou tradici firmy THONET, kterou založil v roce 1856 Michal Thonet. Společnost se po privatizaci transformovala do současné podoby v roce 1997.
Její sídlo a výroba jsou v Koryčanech, má však na šedesát specializovaných studií, takže její výrobky jsou dostupné ve 47 městech po celé republice. Nabízí jak cenově příznivé kuchyně s laminovanými předními plochami, tak sestavy z masivního dřeva nebo v laku s vysokým leskem.
Samozřejmostí je komplexní servis od vytvoření grafického návrhu až po možnost financování nákupu výhodnými spotřebitelskými úvěry.
Kontakty: DIZ, Dům interiérového zařízení, Kyselova 1658, Praha 8, tel./fax: 283 882 515; KAREL KOVÁČ CENTRUM, Přerovská 54a, Olomouc, tel.: 585 312 025, fax: 585 311 288; KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244; Truhlářská 11, Praha 1, tel.: 222 319 036; Zelný trh 20, Brno, tel.: 542 218 133
text: Romana Hložánková foto: archiv |
Bidety se zabydlují v našich domácnostech
|
|
Naštěstí už bidet nepovažujeme za „špinavé“ umyvadlo ani zbytečný luxus. Naopak dokážeme ocenit jeho roli při osobní hygieně. Výběr a instalace bidetu však pro nás může být doslova oříšek.
Nerozlučná dvojice Někdo nedokáže správně vyřešit otázku, kam bidet umístit. Zde bychom si měli uvědomit, že bidet tvoří doplněk WC. To znamená, že pokud máme v domě samostatnou toaletu, bidet by měl stát vedle samotného WC. Umístěním do oddělené koupelny připravujeme tento kus sanitárního vybavení o značnou část jeho smyslu. V koupelně spojené se záchodem by se opět měl nacházet v těsné blízkosti toalety.
Podlahový, nebo závěsný? Novou koupelnu a WC obvykle zařizujeme jedním setem sanitárního vybavení. Opravdové dilema však může znamenat otázka, zda koupit podlahový nebo závěsný bidet. Doporučujeme vám však, abyste raději dali přednost závěsnému. V prvé řadě umožňuje snadnější a důkladnější úklid. Prostor pod ním můžeme vytřít až ke zdi, na rozdíl od podlahového bidetu postrádá úchytné šrouby, z nichž se, zvláště když zrezivějí, nesnadno odstraňuje prach. Závěsný bidet má však výhodu i v tom, že ho můžeme instalovat do libovolné výšky. Nejlépe tak, aby sedací část byla 50 cm nad podlahou, což usnadňuje provádění hygieny lidem méně pohyblivým – ať již v důsledku tělesného postižení nebo stáří. Podlahový bidet, který je stejně jako WC tohoto typu vysoký pouhých 40 cm, působí v tomto směru často potíže.
I bidety se vyvíjejí Ani bidety neustrnuly na určitém stupni vývoje – výrobci se je snaží všestranně zdokonalovat. Stěny bidetu například lze za příplatek nechat ošetřit speciální látkou proti usazování nečistot a vodního kamene. V nejnovějších sanitárních kolekcích najdeme pro větší pohodlí i bidetová sedátka. Ta se většinou k bidetům nepřišroubovávají, ale po dosednutí je vlastní váhou zatížíte, a tak nepopojíždějí.
Nechte si poradit: – Bidet je třeba umístit do těsné blízkosti toalety. – Pokud máte možnost volby mezi podlahovým a závěsným bidetem, dejte přednost druhému typu. Značně usnadňuje úklid a můžeme jej navíc umístit do potřebné výšky. – Údržbu bidetu nám usnadní různé úpravy zbraňující usazování nečistot a vodního kamene, pohodlí zajistí bidetová sedátka.
Kontakty: EUROBATH CZ, s. r. o., Havlíčkova 678, 664 42 Modřice tel.: 547 216 622, fax: 547 216 623, e-mail: info@eurobath.cz; LAUFEN CZ, s. r. o., V Tůních 3, 120 00 Praha 2, tel.: 296 337 711, fax: 296 337 711 e-mail: marketingcz@cz.laufen.com; VILLEROY & BOCH, Biskupcova 36, 130 00 Praha 3, tel./fax: 271 773 532
text: Alena Vondráková foto: archiv firem |
Rekonstrukce předběhla kolaudaci
|
|
Pokud se v budově ještě před jejím dokončením bourá, obvykle to znamená, že stavba nestála pouze hodně peněz, ale i nervů. V tomto případě si však investor kupodivu nestěžoval na autory původního projektu ani na dodavatele. Od prvopočátku totiž počítal s tím, že si na vybavení domu pozve bytového architekta. „Pak se ale změnily naše rodinné poměry. Proto jsem se obrátil na studio Megaron již v době dokončování hrubé stavby. V tomto stadiu totiž ještě lze hýbat příčkami a leccos předělat. Navíc teprve po prohlídce domu vás napadnou úpravy, které ještě zvýší jeho užitnou hodnotu,“ vysvětluje svůj krok majitel.
Příčku nahradil barový pult Architektka Jana Holíková se snažila dům sladit s investorovými novými požadavky, najít a využít nabízející se možnosti. „Nebyla to snadná práce. Dům má tvar trojlodí, jehož jednotlivé části od sebe neoddělují příčky, jak bývá zvykem, ale nosné zdi. V jejich případě je nutné brát ohled na statiku stavby,“ upozorňuje autorka.
V první řadě pootočila schodištěm, které ústilo do předsíně. „Bylo neodůvodněně pravotočivé, přestože nikdo z investorovy rodiny není levák. Svojí polohou navíc zabíralo zbytečně moc místa,“ přibližuje původní situaci Jana Holíková. Dnes se na první schod našlapuje již v obývacím pokoji. Zlepšila se tak propojenost veškerých prostorů. Cesta z přízemí do prvního patra probíhá ve správném směru a pod schodištěm ještě zbylo místo na úložné prostory. Tím však výčet úprav zdaleka nekončí. Na pokyn architektky řemeslníci vybourali příčky mezi kuchyní a jídelnou. Dokonale je nahradil barový pult, který majitel využívá rovněž coby odkládací plochu. Architektka nechala odstranit stěnu mezi jídelnou a obývacím pokojem. Vzhledem k tomu, že i krbová vložka je oboustranně prosklená, vzniká dojem dokonalé propojenosti prostoru.
V koupelně přibylo místo Zásahy v prvním patře již nebyly tak náročné jako o podlaží níž, přesto se podle slov Jany Holíkové mnohé změnilo, a to především v koupelně. „Vzhledem k tomu, že její původní půdorys zbytečně kopíroval předsíň v přízemí, čelní štítovou zeď jsme vysunuli na úroveň dvou bočních stěn. Koupelna se tak prodloužila o metr. Vanu pak bylo možné umístit mimo šikminy do volného prostoru, a tak se koupající nemusí shýbat.“ Vzhledem k tomu, že na kapacitu tří obytných místností se zdálo jedno WC nedostačující, do koupelny přibyl ještě samostatný záchod s umyvadlem. Mezi dvěma dětskými pokoji nechala architektka odstranit příčku, čímž vznikl jeden prostorný obytný pokoj. Poslední menší zásah představovala dostavba úložných prostor na galerii, které zároveň kryjí kontrolní ventily topení.
Celistvý prostor Za vstupními dveřmi se nachází prostorné zádveří, v němž se může sejít celá rodina včetně psa. Dveře po levé straně vedou do technického zázemí. Jdeme-li dál do domu, ocitneme se v jeho samotném srdci. Po provedených úpravách tvoří hala, obývací pokoj a jídelna jeden celistvý prostor. V levé lodi domu najdeme kuchyň, z níž je přístup do spíže.
Na protilehlé straně obývacího pokoje jsou dveře do domácí kulturní místnosti – knihovny s pianem. Za dalšími dvěma dveřmi v hale jsou koupelna s WC a pracovna. Patro patří velkému dětskému pokoji a ložnicím. Zbývající prostor využila architektka pro již zmíněnou koupelnu se samostatným WC a saunou.
Rozumná investice Také exteriér domu prodělal oproti původnímu návrhu změny. K jeho členitosti přispěla kombinace béžové a rezavé omítky. S vybavováním interiéru nenastaly větší problémy. Majitelé měli o jeho podobě jasnou představu. Architektka ji pouze kultivovala a pomáhala jim orientovat se v džungli současného trhu. Podlahovou krytinu v obytných místnostech tvoří klasické dubové parkety, v komunikačních prostorech pak nalezneme keramickou dlažbu. Atypický i typový nábytek má, s výjimkou dětského pokoje, barvu a kresbu buku a třešně. Vzhledem k tomu, že investoři si nechali poradit, vznikl velice útulný moderní domov.
Přestože zásahy do téměř hotové hrubé stavby zvýšily náklady, nelze je považovat za neekonomické. Žít v domě, jehož prostory vám nevyhovují, se nevyplácí podstatně víc. V neposlední řadě se rovněž ukázalo, že za pomoci odborníka lze mnohé napravit za pět minut dvanáct i v případě rodinného domu.
Ateliér: Společnost Megaron založila v roce 1999 ing. arch. Šárka Daňková s úmyslem poskytnout klientům komplexní služby spojené s realizací obytných objektů včetně vybavení interiéru. Sehraný tým architektů má již na svém kontě řadu zajímavých zakázek, mimo jiné rekonstrukci hotelu Zvon v Českých Budějovicích či výstavbu restaurace Orange Moon v Praze. Doménou ateliéru jsou však již stovky funkčně a vkusně zařízených interiérů. Investoři rodinných domů svěřují firmě hrubé stavby, které pak Megaron se zaměřením na provedení detailu a celkový design proměňuje v útulné domovy.
Technické údaje: Dispozice: 8 + 1 Užitná plocha: 230 m2 Okna: eurookna Střešní krytina: bobrovka Způsob vytápění: plynové Technologie stavby: porotherm Způsob výstavby: dodavatelsky
Kontakty: Projekt úprav a návrh interiérového vybavení MEGARON, Bělehradská 79/10, 120 00 Praha 2, tel.: 221 994 450, tel./fax: 221 994 451
text: Alena Vondráková foto: Jaroslav Hejzlar |
U prostřeného stolu lépe chutná
|
|
Trochu historie Nejstarší částí příboru je zcela jistě nůž, který už byl znám v době kamenné. Nožem se jídlo nejen krájelo, ale i podávalo do úst, neboť neexistovaly vidličky. Od té doby změnil nejednou svou podobu v závislosti na tom, k jakému účelu byl ještě používán.
Dnešní tvar získal až v 18. století. Druhou nejstarší částí příboru je lžíce. Pochází z doby bronzové a také ona vypadala původně jinak. Rukojeť byla podstatně kratší a silnější, aby se mohla pevně uchopit. Teprve v 16. století se rukojeť prodloužila a ztenčila. Její dnešní tvar též pochází z 18. století. Vidličku sice už znali staří Římané, ale používali ji spolu s nožem pouze k přidržování masa při porcování, k čemuž ostatně sloužila i ve středověku. Teprve v 16. století se začala v Itálii používat, jak to známe dnes. Patrně to způsobila tehdy panující móda – široké límce, které přímo vyžadovaly prodloužení prstů, které do té doby sloužily vlastně jako příbory. Ne nadarmo se říká, že prsty byly příbory králů. Odtud se tento způsob rozšířil do Francie, kde se o něco později stalo zvykem jíst vidličkou a nožem. Dále pak se šířil po celé Evropě.
Samozřejmě že nejprve do nejvyšších společenských vrstev, kde se po čase proměnil v až příliš složitý rituál, ale jak šel čas a společnost se demokratizovala, stal se tento zvyk všeobecným. Příbory dlouho platily za drahocenný majetek, vždyť se jednalo o nákladnou výrobu po všech stránkách. Teprve v 19. století se začaly vyrábět sériově.
Z čeho se vyrábějí Stříbro, zlato, ušlechtilá ocel, alpaka, ale i obyčejný hliník – to jsou materiály, z nichž lze příbory vyrobit. Že se dnes nejčastěji setkáváme s příbory z nerez oceli nebo alpaky, je zcela přirozené. Jsou to materiály snadno opracovatelné a dobře udržovatelné. A samozřejmě rozhodující je i jejich dobrá pořizovací cena. Výrobou příborů se již dávno zabývá celé jedno průmyslové odvětví. Renomované firmy zaměstnávají designéry zvučných jmen, kteří mají za úkol dodat výrobkům ty správné tvary. A i když se zdá, že už nic nového není možné vymyslet, designéři nás mají stále čím překvapit.
Zařizujeme se Koupě příborů není tak jednoduchá záležitost, jak by se na první pohled zdálo, i když nabídka v našich obchodech je opravdu lákavá a pestrá, a to jak designově, tak cenově. Při rozhodování by měla převládat jedna zásada – příbory jsou většinou určeny k dennímu užívání, proto musí správně plnit svůj hlavní úkol – být především praktické. Je sice zajímavé mít doma designově nevšedně pojatou sadu příborů, ale pokud by nám jejich užívání mělo činit potíže, pak je lépe vystavit je spíš na odiv než používat. Ovšem je třeba zdůraznit, že světově uznávaní designéři jsou si tohoto úskalí vědomi a příbory vycházející z jejich dílny jsou nejen krásné a přitažlivé svým designem, ale zároveň splňují i všechny praktické požadavky.
Jak prostírat: Podle zcela jednoduché zásady: příbory klademe vedle talíře v tom pořadí, v jakém budeme podávat jednotlivé chody. To znamená, že příbor na jídlo, které budeme konzumovat nejdříve, bude od talíře nejdále, příbor na jídlo, které konzumujeme nejpozději, dáme těsně vedle talíře. Příbor na dezert klademe nad talíř. Těsně u talíře vidličku s rukojetí vlevo, nad ni lžičku s rukojetí vpravo. Další a hlubší poučení snadno najdeme v některé z publikací zabývajících se touto tematikou, je jich na našem knižním trhu opravdu dostatek.
Kontakty: ARCADA (WMF), Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 257 310 022; Soukenná 1, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 311 131; Rumunská 47/16, Liberec, tel.: 485 103 433; Zámecká 4, Ostrava, tel.: 596 114 252, www.arcada.cz; EUROMEDIA GROUP – KNIŽNÍ KLUB, IKAR, Nádražní 32, Praha 5, tel.: 296 536 685; NOŽÍŘSTVÍ PLATÝZ (BERNDORF-SANDRIK), Národní 37, Praha 1, tel.: 224 228 633
text: Květuše Sajnerová foto: archiv |
Osvětlení v koupelně není jenom o normách
|
|
Vzhledem k tomu, že v koupelně provádíme osobní hygienu, ženy se zde líčí, muži holí, potřebujeme tu osvětlení o značné intenzitě. Na druhou stranu však v „domácí oáze“ také odpočíváme a k relaxaci každý z nás potřebuje naprosto rozdílnou intenzitu světla. Možná jste se dočetli, že večer by osvětlení v koupelně mělo navozovat intimní atmosféru ložnice, ráno zase slunečního dne. Na prahu nového dne údajně také prospívá dát si v koupelně světelný šok o intenzitě 2 000 luxů. Bez zpochybňování uvedených doporučení lze však říct, že intenzitu světla nelze předepsat s přesností jako například užívání léků.
S elektřinou nejsou žerty Přestože volba umělého osvětlení je do značné míry individuální záležitostí, zajištění bezpečnosti by mělo být ve všech koupelnách povinné. Vzhledem k tomu, že elektrický proud a voda se nesnášejí a koupelna představuje typický „mokrý provoz“, dochází zde k úrazům elektrickým proudem, často bohužel i smrtelným. Z tohoto důvodu je třeba přísně dodržovat daná pravidla pro instalaci elektrických svítidel. Příslušná norma rozděluje koupelnu ve vztahu ke zdroji vody na čtyři ochranná pásma. Určuje, jaká svítidla zde mohou být instalována. „V pásmu 0 a 1 by se nemělo užívat 220voltové svítidlo, protože by nás mohlo zabít. Nejvhodnější je takzvané nízkovoltové osvětlení. To znamená, že máme někde, mimo dosah vody, instalovaný transformátor a k osvětlení používáme 12voltové halogenové žárovky s předním krycím sklem. I když se jich dotknete, nic se vám nestane. Tyto žárovky navíc mají dostatečnou intenzitu – dva až třikrát větší než 220voltová žárovka,“ doporučuje ředitel firmy Luminex Radek Motyka. V zóně 2 musí být svítidla chráněna proti postřiku vodou. V okruhu 3 se po svítidlech nevyžaduje žádná zvláštní ochrana. Lze zde používat jak nízko, tak vysokovoltové žárovky. Pouze u umyvadla bychom měli svítidlo instalovat minimálně 1,8 m nad podlahou, vybavit je krytem zabraňujícím průniku vody. Vnější části svítidla by měly být vyrobeny z izolantu. Ze specializovaných prodejen svítidel byste si neměli odnášet pouze svítidlo, které se vám líbilo, ale i informaci, do které zóny je můžete v koupelně použít.
Abychom dobře viděli Druhým kritériem při výběru svítidel je jejich funkčnost. K tomu, aby koupelna dobře plnila své prvotní poslání, potřebujeme dostatečné osvětlení. Coby centrální zdroj světla se doporučují vestavná či přisazená svítidla. V posledním období se rovněž hodně využívají různé závěsné a tyčové systémy osvětlení. Z funkčních, ale i estetických důvodů odborníci doporučují použít raději několik slabších zdrojů světla než jeden silnější. Koupelna by měla být rovnoměrně osvětlena, neboť světlo opticky zvětšuje prostor. Kromě centrálního osvětlení bychom se měli v koupelně soustředit na pracovní plochu, kterou zde představuje zrcadlo. V jeho případě je důležité, aby se světlo od zrcadlové plochy neodráželo, a tak nás neoslňovalo. Svítidla můžeme instalovat vedle zrcadel či nad ně, případně do polic. „Důležité je zvolit dostatečně silný zdroj světla a nepoužívat svítidlo s čirým, ale matným sklem,“ radí Radek Motyka. Vzhledem k tomu, že koupelna představuje zmíněný mokrý provoz, je rovněž důležitá kvalita materiálu, z něhož jsou svítidla vyrobena. Na plechových ušetříme pouze v okamžiku, kdy je kupujeme. Vzhledem k tomu, že začnou brzy podléhat korozi, poznáme, že nešlo o tak výhodnou investici, jak jsme se původně domnívali. Odolnější jsou svítidla vyrobená z kvalitních slitin anebo ze speciálního plastu.
Záleží na vkusu Pro vzhled svítidel nejsou stanovena žádná speciální pravidla. Přestože u svítidel do koupelny je nejdůležitějším požadavkem účelnost, s níž se pojí jednoduchost, současná nabídka trhu vychází vstříc různě laděnému vkusu. Pokud bychom měli v tomto směru na něco v koupelně brát zřetel, tak je to design sanitárního vybavení, armatur a koupelnového nábytku. Pak již záleží pouze na nás. Radek Motyka k tomu říká: „Při výběru vhodného svítidla do koupelny musíme každopádně dodržet pravidla bezpečnosti. Pak se již ale nemusíme ohlížet na doporučenou intenzitu světla, ale na své pocity, vybereme osvětlení, při kterém nám bude dobře.“
Bezpečně a úsporně – Pro osvětlení vany, sprchového koutu bychom měli výhradně volit svítidla s nízkým napětím chráněná před vniknutím vody. – V případě rekonstrukce koupelny se doporučuje předělat elektro-instalaci. Samostatný jistič s proudovým chráničem zabrání úrazu při případném zkratu. – Jako zdroj světla se v koupelně považují za vhodnější klasické či halogenové žárovky. Možná je však i jejich kombinace se zářivkami. – Na svítidlech do koupelny bychom neměli šetřit. Ta, která jsou vyrobena z plechu, v „mokrém provozu“ rychle podléhají korozi. – V koupelně se v roli centrálního zdroje světla lépe osvědčí několik slabších žárovek či zářivek. – Při instalaci nového osvětlení věnujte rovněž pozornost zásuvkám. Praváci by je měli mít po pravé ruce, leváci po levé. Nejde pouze o usnadnění manipulace, ale především o minimalizaci nebezpečí poškození šňůry.
Kontakty: DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel.: 224 812 850; EDEN (KEUCO), Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 271 741 616; LUMINEX, Petra Rezka 10/1203, Praha 4, tel.: 261 215 875; TIZZIO, Jana Želivského 25, Praha 3, tel.: 271 775 761, www.koupelny-tizzio.cz
text: Alena Vondráková foto: archiv |
Dřezové variace
|
|
Časy, kdy se kuchyňský dřez skládal pouze z jedné nebo dvou mycích, respektive oplachovacích vaniček vpravo a jedné odkapávací desky vlevo, jsou dnes již nenávratně pryč. Moderní dřezy jsou individuálně uzpůsobená pracoviště, která mohou být s ohledem na prostorové poměry a předpokládané převažující použití konstruována v podstatě zcela libovolně.
Po nástupu myček ztratil dřez hodně ze svého původního významu, druhá nádržka tak může být menší nebo může chybět zcela. Místo ní práci ulehčují různě tvarované odkapávací plochy a doplňková příslušenství jako síta, krájecí prkénka či ukládací koše na nádobí. Využití těchto pomůcek je variabilní, takže dřez se jejich zásluhou mění v opravdu univerzální pracovní centrum multifunkčního charakteru.
Něco navíc Velice výhodné konstrukční řešení představují vestavěné šachty pro vhazování kuchyňského odpadu, které vás zbaví nutnosti neustále se shýbat dolů ke koši. Ideální jsou též zabudované drtiče odpadů, likvidující organický odpad přímo v kuchyni. Snadno naši kuchyň zbaví zapáchajícího nehygienického odpadu. Nejnovější modely dřezů svým designem plně odpovídají poptávce po ladných, oblých tvarech. Některá provedení působí silně futuristicky, jiná se snaží přiblížit přírodě a poskytnout člověku pocit, jako by nestál u dřezu, ale například u horského pramene. Na trhu mají své místo jak „důstojné“ koncepce z nerezové oceli, tak i design naprosto výstřední, hýřící pestrými barvami. Výrobci dnes nabízejí rovněž dřezy asymetrické, rohové či dřezy s odkládacími plochami na obou stranách nádržky, což uživateli umožňuje pracovat vyváženě pravou i levou rukou.
Jaký zvolit materiál Ušlechtilá nerezová ocel – spojení chromu a niklu – poskytuje záruku, že materiál spolehlivě vydrží všechny nástrahy běžného kuchyňského provozu. Dalšími přednostmi jsou vysoká žáruvzdornost, kompaktnost povrchu a odolnost vůči žíravinám. Někdy se mohou poškodit čisticím pískem, proto je dobré se přesvědčit, zda jde o čisticí prostředek vhodný na nerezovou ocel.
Umělý kámen Je oblíbený pro širokou škálu barev a vynikající vlastnosti (vysoká odolnost vůči teplotám, stálobarevnost, snadná údržba, neporéznost a otěruvzdornost). Křemen/akryl – kombinovaný materiál s vysokou mechanickou pevností, žáruvzdorností a odolností vůči běžným domácím chemikáliím. Žula/akryl – univerzálně využitelný kombinovaný materiál s 80% podílem přírodní žuly a 20% akrylu. Vysoký podíl žuly dává dřezům harmonický, příjemný vzhled. Tento syntetický kámen dnes vyrábí řada firem pod různým obchodním označením – SCHOCK/Cristalite-granit, FRANKE/Fragranit,BLANCO/Sil-granit, RIEBER/Riegranit atd.
Corian, varicor – tyto materiály jsou téměř nezničitelné, přičemž se dají bez problémů řezat, frézovat, brousit, hoblovat a v případě potřeby dokonce i tvářet. Snadná tepelná zpracovatelnost umožňuje napojování beze spár, takže okraj dřezu naprosto dokonale přechází v pracovní desku. Při poškození se dá lehce opravit. Dřez je vodovzdorný, odolný vůči chemikáliím a vysokým teplotám. Dnes se corian i varicor nabízejí v široké paletě barev.
Materiály minulosti Keramika – je staticky pevnější a disponuje vysokou žáruvzdorností, pro daný účel plně vyhovuje mírou rázové pevnosti a dá se velice snadno čistit. Z hlediska designu dovoluje široké spektrum barevných variací.
Smaltovaná speciální ocel – povrch ocelového plechu je pokryt povlakem ze skelné taveniny. Materiál má pěkný lesklý vzhled.
Kontakty: BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498; FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9, tel.: 281 863 037; CORHA, Benešova 13, Jihlava, tel.: 567 272 004
text: Barbora Smrčková foto: archiv |
Všechno začíná od podlahy
|
|
S výběrem vhodné podlahové krytiny je to však jako s kandidáty na funkci prezidenta. Stejně jako oni má každý typ své přednosti i nevýhody. Někomu vyhoví, pro jiného bude zcela nepřijatelný. Na rozdíl od politiky, kde bývá výsledkem kompromis, si však v případě podlahy můžete zvolit tu nejlepší. Protože si vybíráte vy sami, pro sebe a pro konkrétní místnost.
Podle čeho vybírat První tři otázky, na něž si musíte odpovědět ještě před koupí, jsou velmi jednoduché. Za prvé – kam chcete podlahovou krytinu použít, za druhé – jak se o ni hodláte starat, a za třetí – zda máte doma psa. Ano, ti roztomilí domácí mazlíčci „promlouvají“ do výběru konkrétní podlahy víc, než si mnohdy dokážete představit. Jestliže se totiž můžete na něco spolehnout, tak na fakt, že se váš milovaný labrador či retrívr bude po bytě pohybovat po přesně daných cestičkách. Pro lakované parkety je však tato věrnost zvolené trase pohromou. Už po pár týdnech se v těchto místech s největší pravděpodobností objeví neklamné stopy této pravidelnosti. Na lakovaném povrchu zvíře instinktivně zatíná drápky – a je to prostě vidět. Výrobci majitelům větších plemen proto doporučují zvolit dřevěnou podlahu s povrchem dokončeným pouze voskem nebo olejem, nikdy lakovanou! První otázka – kam – je spojena s náročností a typem provozu, a tedy i s odolností a životností zvolené podlahové krytiny. Čím větší bude namáhání, tím musí být podlaha odolnější. Z tohoto pohledu bývá nejnáročnější předsíň, kuchyň, koupelna a klozet, na opačném konci najdete ložnici a pracovnu. Pomyslný střed představuje obývací a dětský pokoj. U něj navíc ovšem pečlivě zvažte, jak vámi vybraná podlahová krytina dokáže zvukově a – hlavně u malých dětí – tepelně izolovat. To zvládá výborně korek, ale i dřevěná podlaha. Velkou roli hraje i způsob údržby. Proto se do koupelen a klozetů používá téměř výhradně dlažba, případně kámen. Dlažbu oceníte i ve vstupních halách a předsíních, a to hlavně tam, kde se volně přechází ze zahrady do domu.
Mnozí si pořizují dlažbu i do kuchyně, protože jim přijde ideální vzhledem ke snadné údržbě. Pokud však žena tráví v kuchyni hodně času přípravou jídla i dalšími domácími pracemi vestoje, bude lepší, když sáhne po jiném typu podlahové krytiny. Delší stání i přecházení po tvrdé dlažbě totiž škodí páteři, ale také vazům a kloubům. (Pomoci může buď kombinace se dřevem, nebo třeba použití běhounů z juty či sisalu.) Do kuchyní se proto nejčastěji doporučuje laminát nebo linoleum. Pozor, to nemá nic společného s materiálem označovaným jako PVC. Linoleum najdete na trhu pod třemi názvy – Marmoleum, Marmorette či Linosom – podle toho, kdo jej vyrábí. Jde o krytinu, jejíž základ tvoří rozemletá směs pryskyřice, korku, lněného oleje, vápencového prášku, juty, pilin a barevných pigmentů. Linoleum je vhodné i do těch nejnamáhanějších míst, kde klidně vydrží i desítky let. Důkaz? Stačí se podívat třeba do vstupních prostor pražského obchodního domu Tesco nebo do Obecního domu v Praze. Všude tam zvolili architekti právě linoleum, protože dobře vypadá, výborně se udržuje a má dlouhou životnost. Dvoumetrové pruhy se spojují pomocí barevných svářecích šňůr, takže přechody jsou téměř neznatelné. Při výběru podlahové krytiny je třeba zvážit také styl vašeho bytu či domu i potřebu zvukové izolace. Výběr ovlivní samozřejmě i váš vkus – a finance. Šetřit se však v tomto případě rozhodně nevyplatí, podlahy nevyměníte tak snadno jako pohovku nebo nepohodlné židle! Měly by sloužit řadu let či dokonce generací. Určitě není náhodou, že trend směřuje k dřevěným podlahám, o nichž se právem tvrdí, že jsou vícegenerační. Neboli – dáte-li si záležet dnes, ocení to ještě vaši vnuci. K dřevěným podlahám patří neodmyslitelně i kvalitní formátové koberce, ať již z vlny, ale také sisalu či juty. Tyto materiály jsou u nás bohužel stále ještě nedoceněné, a tak je naši výrobci vyvážejí především do zahraničí, například do Francie.
Mléko ani dřevo ničím nenahradíš Vývoj v podlahových krytinách směřuje ke kvalitním materiálům. Mezi ně samozřejmě patří i dřevěné podlahy. Podlaháři je podle typů dělí na mozaikové, tesařské, řemenové, špalíkové a fošnové, což však pro laika nejsou právě běžné termíny. Ten rozlišuje spíše pojmy jako vlýsky (neboli parkety), mozaiky a palubky či fošny. Oblíbené jsou dřevěné podlahy tvořené několika vrstvami (zpravidla v rozměrech přibližně 1 200 x 200 mm), jejichž jednotlivé vrstvy jsou lepeny napříč. Dřevo se pak nemůže rozpínat a smršťovat, jak je typické pro klasické parkety. Dřevo je totiž velmi citlivé na vlhko i sucho. Proto by tam, kde se rozhodnete použít dřevěnou podlahu, měla být konstantní relativní vlhkost kolem 45 až 60 procent. Teplota prostředí se doporučuje mezi 15 až 24 °C.
V ložnicích postačí lamely s výškou sedm milimetrů v provedení dýha, zatímco ve středně namáhaných místnostech je lepší použít typy vysoké deset až čtrnáct milimetrů. Ty je pak možné přibližně po patnácti letech dvakrát až třikrát přebrousit a opět nalakovat. Tato možnost opravy, zpravidla přebroušením a opětovným nalakováním, navoskováním či naolejováním (pozor, podlahy upravené olejem nelze po přebroušení lakovat!), je velmi důležitá.
Dřevěné podlahy se dnes nejčastěji pokládají jako plovoucí. Tento výraz znamená, že je podlahová konstrukce oddělená od nosného podkladu i od všech vertikálních záležitostí (například stěn či stoupaček).
Do plovoucích podlah nic nešroubujte ani nekotvěte, aby měla neustále možnost „plavat“. Mohly by jí dokonce vadit i těžké kusy nábytku (nad 200 kg). Příjemná je také nášlapná elasticita dřevěných podlah, pocit tepla i schopnost přijímat a opět vydávat vlhkost, což se týká, byť v omezené míře, také podlah s lakovaným povrchem. Protože však dřevěné podlahy reagují na vlhkost, je třeba pečlivě dodržet dilatační spáry kolem zdí (8 až 15 mm), aby se podlaha takzvaně nevzdula. Spáry se překrývají lištami. Ty u podlah fungují stejně jako rámy u obrazů – bez nich to nejde. Pokud je podceníte, zkazíte si celý výsledný dojem. O formátových kobercích už byla řeč. Na dřevěných podlahách vyniknou nejlépe, a zejména ty ručně vázané. Pozor ovšem na to, že by se neměly asi půl roku až rok vysávat, musí se „zašlapat“.
Laminát? A proč ne! Plovoucí laminátové podlahy mají řadu výhod, například „roznášejí“ teplo po celé ploše na rozdíl od korku, který funguje jako tepelný izolant – a proto se hořícím oharkem poškodí. Obdobně má laminát tendenci přenášet zatížení do okolí, proto na něm nezůstávají stopy po těžších kusech nábytku. Při pokládce je třeba si dát pozor na hlukovou izolaci, zejména v panelových domech by nemusela 2 až 3 mm silná zvukotěsná polyetylenové podložka, která se běžně používá, stačit.
Někteří výrobci proto dodávají vlastní podložky, například z plsti, nebo nabízejí takzvaný soundblock. Jde o lamely, jejichž spodní část je již opatřená protihlukovou podložkou. Testy prokázaly snížení hlučnosti o 8 decibelů, a to v porovnání se stejnou podložkou, položenou ovšem volně na podklad. Proti hluku poslouží i dřevotřískové desky či korek prodávaný v rolích. Při pokládce nesmíte zapomenout také na parotěsnou podložku. Po letech, kdy se u laminátu uplatňoval při pokládce systém pero-drážka (do těchto spojů je nutné použít lepidlo), dostávají dnes stále více přednost zámkové podlahy. Díky maximálně přesným drážkám do sebe lamely „zaklapnou“. Spoj je pevnější, podlaha se rychleji pokládá a dokonce ji lze okamžitě začít používat, zatímco u systému pero-drážka se doporučovalo počkat 24 hodin. Podlaháři oceňují u zámkových typů snadnou výměnu poškozených lamel. Ke tvrzení, že lze podlahu rozebrat a opět složit, však bývají skeptičtí. Je to možné, ale zámek nesmí být sebeméně poškozen.
Kontakty: AB PARKET STUDIO, Soběslavská 9, Praha 3, tel.: 271 730 813; ASKO, Fr. Diviše 984, Praha 10, tel.: 271 017 201, fax: 267 710 610; AU-MEX, Vážská 845, Praha 9, tel.: 283 933 452, 283 933 472, fax: 283 933406; BANIMPEX, Týmlova 14, Praha 4-Michle, tel.: 261 210 381, tel.: 261 216 998, 261 223 694, fax: 261 219 378; CARPET LAND, Dejvická 46, Praha 6, tel./fax: 224 313 791; EMPIRI WOOD DESIGN, Dobronická 1257, areál Vodní stavby, hala 12, Praha 4, tel.: 261 112 987; GRANITIFIANDRE PRAHA, Senovážné nám. 8, Praha 1, tel.: 224 228 630, fax: 224 236 345; KRATOCHVÍL PARKET PROFI, Bohunická cesta 1/328, Moravany u Brna, tel.: 547 212 811; ORIENTÁLNÍ KOBERCE Palacka, Veveří 17, Brno, tel.: 541 214 620, mobil: 605 364 880; PODZIMEK & SYNOVÉ, Váňovská 528, Třešť, tel.: 567 214 241; RIVA, U Prioru 1, Praha 6, tel.: 233 311 275; V-PLAST, Jiráskova 701, Vsetín, tel.: 571 489 551
text: Alena Řezníčková foto: archiv |
Hydroizolace v boji s živlem
|
|
Vlhkost je nebezpečná hned z několika hledisek. Nejenže prosakující „mapy“ kazí celkový vzhled místnosti, ale také ohrožují zdraví lidí. Navíc může voda způsobit i takové závady, které narušují spolehlivost stavebních konstrukcí.
Jak se bránit Prosakování vody se objevuje nejčastěji v suterénních podlažích. U starších objektů je to často tím, že vůbec žádnou izolaci nemají, nebo ta původní stárne společně s domem a přestává plnit svou funkci. U novějších staveb bývá příčinou špatný návrh hydroizolace či její nekvalitní provedení.
Hodně také záleží na tom, v jaké hloubce se nachází podzemní voda. Pokud je její hladina v blízkosti podlahy suterénu, může dojít i k občasnému zatopení sklepů, zejména na jaře nebo v době intenzivních srážek. Mezi další nepříznivé faktory patří i zvýšená relativní vlhkost ve vnitřním a okolním vzduchu nebo obsah hydroskopických solí ve zdech. Zapomínat nelze ani na správný odvod vody z okolí domu. Problémy mohou způsobit i nekvalitní materiály použité na konstrukce suterénu. V tomto případě vzniká nebezpečí jejich mechanického narušení a poškozování výkvětotvornými solemi a mikroorganismy. Mezi nejznámější patří plísně a u dřevěných konstrukcí i dřevokazné houby, například dřevomorka domácí.
Mnoho metod, různé ceny Existuje několik možností, jak zmíněné problémy řešit. Jednou z nich je metoda proudění vzduchu. Další varianta spočívá ve vkládání utěsňujících vrstev. K dispozici jsou rovněž přípravky k chemické impregnaci nebo plošné, stavební či elektrofyzikální hydroizolace.
V některých případech pomohou vhodné úpravy povrchu. Doporučuje se používat různé sanační omítky nebo provětrávané obklady stěn. Tato úprava stojí asi od šesti set korun za metr čtvereční.
Od stavebních úprav k chemii Mezi stavební metody patří například vložení hydroizolační vrstvy do vybouraného nebo proříznutého otvoru ve zdi. Tento postup se doporučuje zejména tehdy, když izolace proti vodě zcela chybí nebo nefunguje. Provedení však bývá hodně pracné a i cenové rozpětí je poměrně široké. Počítejte s částkou kolem patnácti set až dvanácti tisíc korun za metr čtvereční. Hydroizolaci lze rovněž nahradit různými chemickými prvky, které se aplikují do předem připravených injektážních vrtů. Důležité je, aby tyto přípravky či jejich směsi byly hygienicky a ekologicky nezávadné. Cena tohoto opatření se pohybuje podle provedení v rozmezí od dvou do šesti tisíc korun za metr čtvereční.
Proti vodě elektřinou Elektrofyzikální metoda s využitím elektroosmózy je založena na systému kapilár, který „stahuje“ vlhkost směrem dolů pomocí elektrického napětí kladných a záporných elektrod. Její největší výhodou je šetrnost vůči budově. Zároveň však efektivitu tohoto postupu ovlivňuje řada faktorů, takže se předem nelze spoléhat na úspěšnost. To je jeden z důvodů, proč není elektrofyzikální metoda příliš rozšířená. Také nelze jednoznačně stanovit cenu za metr čtvereční.
Svěřte se odborníkům Pro všechny formy boje proti vlhkosti platí zásadní poučka: obraťte se na odborníky, kteří jsou schopni navrhnout komplexní řešení odpovídající rozsahu a příčině prosakování vody i charakteru stavby. Laická nebo pouze částečná oprava nemusí být vždy úspěšná a dokonce hrozí, že původní stav ještě více zhorší.
text: Vratislav Horák foto: archiv firem Dektrade – středisko Atelier stavebních izolací, Novapol, Bayosan a vydavatelství Grada Publishing, ISIFA zdroj: Můj dům 2/2003 |
