|
|
Původní koupelna je bolavým místem snad každého panelového bytu: stísněný prostor, „nijaké“ zabarvení starých obkládaček nebo zašedlý umakart, málo světla, špatné odvětrávání a v důsledku toho i zvýšená vlhkost, která má vliv na pomalou a jistou tvorbu plísní. Zkrátka většinou nezdravý a neestetický prostor, ve kterém se těžko v klidu oddáme příjemné relaxaci a snění v bublinkách.
Příběh začíná… Na zdařilé provedení renovace koupelny má velký vliv realizační firma, kterou si vybereme. Proto zavítáme do studia, kde máme možnost na místě si prohlédnout práci obkladačů, nechat si ukázat katalog snímků s již realizovanými zakázkami, prohlédnout si kompletní návrhy koupelen, které studia vypracují bezplatně. Podobně postupovali i majitelé předváděné koupelny. Podle jejich slov přistupovala firma k zakázce profesionálně a předkládala tvůrčí návrhy. „Chtěli jsme atypickou, originální, ale přitom plně funkční koupelnu. Myslíme si, že neotřelé nápady lze realizovat i v panelovém bytě.“
Obyvatelé tohoto bytu měli v podstatě štěstí. Jejich dům neměl standardní umakartové jádro, proto nedošlo na stavbu jádra z porothermových tvárnic, rekonstrukce nevyžadovala ani stavební povolení, majitelé měli ke stavebnímu úřadu pouze ohlašovací povinnost. Přesto nebyli se stavem koupelny spokojeni. Stěny byly obloženy obkládačkami 15 x 15 cm, barva nevýrazná, zelenožlutá. Z litinové vany se odlupoval smalt, v umyvadle se sbíhaly velké praskliny, v rohu se tísnila pračka. Ani dispozice příliš nevyhovovala. I když velikost panelákové koupelny není příliš velká (170 x 200 cm), podařilo se „chytřejším“ rozmístěním sanitární keramiky ušetřit tolik potřebné centimetry. A také koupelnu skvěle prosvětlit a opticky zvětšit.
Zcela nová Použitím nových materiálů, zajímavých tvarů, provedení sanitární keramiky a šikovnějšího dispozičního řešení získala koupelna jinou tvář. Majitelé zpočátku váhali, zda v koupelně nezabudovat pouze sprchový kout, aby se ušetřilo ještě více místa. Nakonec v duelu sprcha proti vaně vyhrála vana. Vana, která byla dříve usazena přímo naproti dveřím, se odvezla do kontejneru. Architekt novou umístil vpravo, podél delší stěny. Mohli si tak dovolit zkosenou vanu délky 150 cm (my doporučujeme také jiné prodávané typy, které se u nohou zužují, čímž se získává volný prostor). Vana je z příjemného, na omak teplého akrylátu, praktické je i vylisované malé sedátko v nejširší části vany. Podle rady „v jednoduchosti je krása“, přistupovali majitelé i ke koupelnovému nábytku. Standardní nabídka je příliš neuspokojila. Proto přišli s nápadem instalovat po délce koupelny desku a do ní umyvadlo jednoduše zapustit. Deska navíc měla přirozeným způsobem „schovat“ pračku, ale tak, aby se snadno obsluhovala. „Umělé povrchy se sice jevily jako praktičtější, ale nás neuspokojily esteticky. Troufli jsme si navrhnout masivní bukové dřevo a architekt se kupodivu nezděsil.“ Dřevo se ošetřilo v truhlářské dílně vysoce odolným lakem, který se používá třeba na dřevěné schodiště. Vše funguje skvěle. Dřevěná deska se jednou týdně zbaví prachu a přitom se přetře mastným polišem. Voda se drží na povrchu v kapičkách a neprostupuje do vláken dřeva. Atypický je prohnutý tvar bukové desky, pod kterou jsou vysunovací poličky na uložení hygienických pomůcek a zapuštěné nerezové umyvadlo. To nepůsobí ve společnosti dřeva tak chladně jako třeba ve spojení se sklem. Velkou službu koupelně udělalo i zrcadlo o rozměru 95 x 120 cm zasazené v krásném bukovém rámečku, který s dřevěnou deskou hezky ladí. Také opticky rozšiřuje prostor a dělá koupelnu světlejší. Z bukového masivního dřeva jsou i dvě větrací mřížky. Koupelnu šikovně dotvářejí i drobné nerezové doplňky (drátěné poličky, mýdelník apod.) stejně jako nerezové baterie od firmy Faris s modrou průhlednou ovládací páčkou.
Barva a světlo Koupelnu, která nemá okna, zařizujeme uvážlivě. I když se nám líbí například tmavší námořnická modř nebo dáváme přednost sytým barvám před pastelovými, raději se jim v tomto případě vyhneme. Koupelna se totiž ještě více opticky zmenší a ztmavne. Proto spíše volíme světlé tóny obkladů a dlažby. Ty jsou z produkce italské firmy, obkládačky o velikosti 25 x 33 cm jsou čistě bílé, zdobí je pouze plastické, rovněž bílé obtisky mořských živočichů. Také dlažba je čistě bílá, položená diagonálně, takže opticky rozšiřuje prostor. Pestrost koupelně dodají jednoduché listely široké 8 cm s motivy středomořské flóry a fauny, které jsou v barvě oranžové, sytě žluté, zelené, modré, a tzv. rozeta s týmž motivem.
Ve chvíli, kdy realizační firma začne s pokládkou obkladů a dlažby, je vhodné být při tom. Můžeme totiž ještě hodně ovlivnit vzhled koupelny a vyzkoušet nanečisto, kam později přijde ozdobná obkládačka rozeta, v jaké výšce budou listely apod. Pěkně vypadá, když je koupelna lemována dvěma řadami keramických pásků. První může být ve výšce zhruba 90 cm od podlahy, tedy lehce nad deskou koupelnového nábytku, aby byla vidět, druhá řada pak ve výšce 210 cm lemuje horní obklad u stropu. Pokud se nám i tak bude zdát koupelna příliš studená, můžeme natónovat strop. Třeba na odstín meruňkové, která s teplým bukovým dřevem skvěle ladí. V koupelně nestačí mít jedno centrální světlo. Nasvítit musíme nejen zrcadlo, ale i prostor nad vanou, sprchovým koutem, u vstupu. Dobrým řešením jsou bodová světla zabudovaná do sádrokartonového podhledu.
Aby byl výsledek uspokojivý – Když realizační firma začne s pokládkou obkladů a dlažby, je vhodné být při tom. Leccos můžete ještě operativně změnit k lepšímu. – Do malých prostor koupelny v panelovém domě volte spíše světlé tóny obkladů a dlažby. – Pěkně vypadá, je-li koupelna lemována dvěma řadami listel. – Pokud se vám koupelna bude zdát příliš studená, natónujte strop. – Velkou službu koupelně udělá i rozměrnější zrcadlo. – Aby měla koupelna bez oken dostatek světla, je třeba nasvítit nejen zrcadlo, ale i prostor nad vanou, sprchovým koutem, prostor u vstupu.
Kontakty: AQUA TRADE, Slezanů 9/2296, Praha 6, tel.: 577 110 311; TEIKO, Spytihněv 376, Zlín, tel.: 577 110 311, www.teiko.cz ; TIZZIO, Jana Želivského 25, Praha 3, tel.: 222 580 921
text: Kateřina Ondrášová foto: Robert Virt |
Blog
Nejen pro šéfkuchaře
|
|
Nejnovější sporáky na rozdíl od svých o generaci starších předchůdců hospodyňkám prostřednictvím rychloohřevu ušetří až polovinu času. Senzory a mikropočítač se starají o to, aby se nic nepřipálilo. Recepty se dají u „internetového sporáku“ vyčíst na malém displeji. Přední výrobci sporáků dokonce slibují, že končí éra vysušených pokrmů. Vychvalují přednosti šlágru letošního roku – sporáků s parní pečicí troubou – s takovou vehemencí, že se člověku předem sbíhají sliny.
Má i vlastní hlas Elektrická pečicí trouba má za sebou stoletý vývoj. Dnes je samozřejmou součástí moderních plynových či elektrických sporáků, ať již jsou vestavěny do linky, nebo stojí samostatně. Co nám moderní trouby nabízejí? Především nás zbavují věčného otvírání dvířek a shýbání. Jednoduchým vytažením sporákového vozíku získáme jak perfektní přístup k pečínce, tak k čištění vnitřku trouby. Zápustné knoflíky, spínače a displej s běžícími nápisy, u exkluzivních výrobků dokonce umělý hlas, dávají letošním typům komfortních pečicích trub futurologickou vizáž. Je zde však ještě výraznější změna, která laikům obvykle uniká. Multifunkční pečicí trouby dokážou kombinovat podle potřeby až čtyři základní způsoby ohřevu, pečení a grilování, ke kterým nejnověji přibývá ohřev parou nízkého tlaku. Dodávají se v šíři 50 nebo 60 cm, ale větší rodiny si mohou dopřát dokonce i 90 cm „širokoúhlou“ troubu. Cena trouby se v současné době u jednoduchých plynových sporáků pohybuje okolo 6 000 Kč, u elektrických od 10 000 do 18 000 Kč. U luxusních sporáků s rychlovarnými zónami nebo s parní funkcí za ni zaplatíte až 70 000 Kč.
Nejen k pečení K základnímu vybavení pečicích trub patří odporové topné články, umístěné nad a pod komorou. Odporem se rozžhaví na 800 °C a vložené pokrmy prohřívají infračervenými paprsky. V programech jsou značeny jako horní nebo dolní „žár“. Vyhovují klasickému pečení netučného masa, chleba nebo koláčů. Maso se ale správně upeče, až když se v celém průřezu prohřeje na 98 až 100 °C. Než se toho dosáhne, začne se povrch pečínky vysušováním smršťovat, neboť maso obsahuje téměř 70 % vody.
V sedmdesátých letech se začalo využívat horkovzdušného ohřevu. Ventilátor prohání topným článkem vzduch ohřátý až na 250 °C, který cirkuluje troubou. Vzduchový proud unáší horké páry a usnadňuje průnik tepla dovnitř masa. Pokrmy se pečou rovnoměrně a mohou být podle řešení trouby ukládány i ve třech rovinách na pečicí plechy nebo mřížky. Horkovzdušný ohřev se nejlépe uplatňuje při pečení třených a ovocných koláčů i drobného pečiva a stále oblíbenější pizzy. Drůbež se nemusí otáčet ani polévat šťávou. Avšak vzhledem k intenzivnímu vysoušení povrchu se při zbytečně dlouhém působení vysoké teploty může i nejlepší filé změnit v něco, co připomíná podrážku bot. U multifunkční trouby výrobci vtipně kombinují horní a dolní ohřev s oběhem vzduchu. Aby pečínka či vánočka získaly křoupavou kůrku, přibyly v troubách výkonné grilovací články, které dokážou prohřát povrch pečeně na teplotu kolem 300 °C. Ve spojení s oběhem vzduchu se dnes v troubě upeče jak husa, tak kachna stejně dobře jako kdysi na otočném rožni nad ohništěm. Jenže podstatně pohodlněji. Díky takzvanému intervalovému spínání ventilátoru a grilovacího článku se dosáhne toho, že jádro masa zůstane měkké, šťavnaté a povrch pečínky vábivě zhnědne. Velkoplošné grily (dvouokruhové) umožňují současně přípravu až 6 steaků, nebo 12 klobás či 4 pstruhů. Za-pnutím pouze jednoho okruhu se změní v maloplošný gril, vhodný pro menší množství porcí, nebo například ke gratinování nákypů a zeleninových pokrmů. Výkon okruhů lze navíc regulovat v několika stupních. Před patnácti lety přišly na svět trouby s mikrovlnným ohřevem. Ten ušetří až 80 % času a polovinu energie. Používá se běžně v kombinaci s ostatními zmíněnými způsoby ohřevů. Pokud se používá samostatně, je nejvhodnější k pohotovému ohřevu již hotových pokrmů nebo k šetrnému rozmrazování. Většinou lze nastavit tři až pět výkonů od 90 W do 800 W.
Novinka – pečicí senzor Do boje proti připáleným kotletám, vysušenému filé a zuhelnatělým řízkům vytáhl Siemens se světovou novinkou – pečicím senzorem. Elektronické čidlo je skryto pod dvouokruhovou varnou zónou sklokeramické desky. S přesností na 1 °C snímá teplotu dna položené pánve a předává signál mikropočítači měnícímu tepelný výkon topné spirály. Ovládacím knoflíkem nastavíte tři teplotní rozmezí: „Min“ pro pomalé smažení zeleniny, brambor a třeba tortilly, „Med“ pro smažení silnějších steaků, volského oka nebo masových knedlíčků na oleji a „Max“ pro smažení rybích prstů, řízků, omelet a bramboráků.
Snadno a pohodlně Vkládání a vyjímání pokrmů a pohodlné polévání, potírání nebo čištění trouby usnadňují vozíky, které se vytahují jako zásuvka za držadlo dvířek. Některé trouby od firmy Siemens s funkcí „softMatic“ daly vozíkům i elektrický pohon. Dvojité a u některých značek až trojité sklo zabraňuje popálení rukou zvědavých dítek. Mezi stěnami trouby a pláštěm prohání malý ventilátor vzduch tak, aby se plášť trouby neohříval, a navíc proud přisává uvolněné vodní páry. Do proudu chladicího vzduchu obvykle bývá zabudován i katalyzátor, pohlcující pachy z pečení.
Šetří nám práci Čištění vnitřku trouby od ulpěného tuku usnadňuje použití speciálních smaltů s extrémně hladkým povrchem. U výrobků značky Bosch je to „Smalt 2000“, Miele se chlubí povrchovou úpravou Perfect Clean. Stále častěji se objevuje katalytické nebo pyrolytické samočištění. Katalytické čištění spočívá v tom, že na speciální úpravě vnitřního povrchu trouby se maličké kapky tuku zcela rozkládají. Ještě dokonalejší očistu nabízí pyrolytické čištění. Po stisknutí příslušného tlačítka se krátkodobě trouba prohřeje asi na teplotu 500 °C, při které se veškeré nečistoty uvnitř spálí a spadnou ke dnu v podobě popílku, který občas vytřeme hadříkem.
Pečicí trouby komfortních sporáků, jejichž cena ovšem může dosahovat až 80 tisíc korun, jsou řízeny dialogovou elektronikou. Některým stačí zadat jen požadovaný program, druh a hmotnost potravin. Vše ostatní zařídí mikroprocesor, který kombinuje způsoby ohřevu a řídí výkon a dobu působení, případně ohlašuje, kdy je nutné při pečení pokrm otočit. Zbývající čas na dopečení indikuje digitálně.
Lze vařit i v páře Při vaření ve vodě se spousta cenných složek potravin vylučuje. Pečení horkým vzduchem zase vede k příliš rychlému vysušování látek. Mnohé hospodyňky proto vaří zeleninu a maso nejraději v Papinově hrnci. Jenže s párou pod vyšším tlakem nejsou žerty. Z toho důvodu se parní funkce dostala do sporáků teprve předloni a v bezpečné podobě. Nízkotlaká parní trouba uvaří zeleninu tak, že si zachová přirozenou barvu, vypadá čerstvě a všechny její výživné hodnoty zůstanou zachovány. Tím odpadá nutnost přidávat sůl a tuk. Maso pečené při poměrně nízké teplotě páry (100 °C) si zachovává svoje vlastní minerály a díky vlhkému prostředí nepotřebuje „přimazávání“ tukem.
Přibyla vodní zásuvka Na čelním panelu přibyla zásuvka s nádobkou, do které se nalije litr vody z vodovodu. Voda z ní po spuštění přetéká do elektrického parního generátoru umístěného ve spodku rámu trouby. Parní trouby od Electroluxu nabízejí dva parní programy: „plný“, při němž nízkotlaká pára působí po celou dobu ohřevu, a „přerušovaný“, při kterém se pokrm ohřívá střídavě parou a horkým vzduchem. O křupavou kůrku se postará funkce „gril“. Bezpečnosti je dosaženo tím, že parní ventil těsně před dokončením pečení vypustí páru štěrbinou vzadu ve sporáku, aby při otevření dvířek neunikala uživateli přímo do obličeje. Parní trouby Miele mají ve výbavě tři různé nerezové napařovací nádoby. Jednu pro přípravu zeleniny, ryb a masa bez šťávy nebo omáčky, a dvě menší (otevřenou a uzavírací) k přípravě rýže, nudlí a jídel s omáčkami. Trouba má elektronické řízení s automatickou předvolbou teplot od 50 do 100 °C, využívá zbytkového tepla, má jednoduchý a přitom přehledný digitální displej a minimum ovládacích tlačítek.
Parní funkci již najdeme u desítky nejrozšířenějších značek sporáků. Obyčejná voda z vodovodu a oprášený starobylý způsob vaření v páře otevřely cestu ke zdravému a energeticky úspornému způsobu vaření, jehož tajemství sloužilo donedávna jen šéfkuchařům kulinářských podniků.
Kontakty: ELECTROLUX – AEG, Budějovická 5, 140 21 Praha 4, tel.: 261 126 112, e-mail: info@electrolux.cz; MIELE, s. r. o., Hněvkovského 81b, 617 00 Brno, tel.: 543 553 111, fax: 543 553 119, e-mail:info@miele.cz, www.miele.cz; SIEMENS BSH – domácí spotřebiče, Pod V šňovkou 25/1661, 142 01 Praha 4 tel.: 234 034 619,
text: Jan Tůma foto: archiv autora |
Starožitné fenoplasty
|
|
Talentovaný chemik Leo Baekeland narozený v roce 1864 v Belgii prošel klasickým školením na evropských univerzitách, aby v devadesátých letech 19. století přesídlil do Spojených států.
Syntetické materiály Právě v té době začínal bouřlivý rozvoj fotografické techniky díky objevu celuloidu, tedy prvního syntetického materiálu, který nalezl odpovídající využití. Když George Eastman v roce 1880 patentoval svitkový film, objevila se před chemiky nová oblast bádání, ve které se začal čile pohybovat i Leo Baekeland. Objevil nové složení syntetické pryskyřice, jež zvýšila citlivost fotografického papíru na světlo, a svůj objev prodal společnosti Eastman Kodak Company pod názvem Velox. Získané prostředky mu umožnily založit soukromou laboratoř v Yonkersu u New Yorku, kde také v roce 1907 objevil první čistě syntetickou hmotu – bakelit: plně syntetickou fenolformaldehydovou plastickou hmotu ze skupiny fenoplastů.
Věk plastické hmoty Dvacáté století tak hned v úvodu zahájilo tento „nový věk“. Po první světové válce se každoročně uváděly na trh nové výrobky, jejichž vznik umožnila průmyslová chemie. Díky vlastnostem plastů byl uskutečnitelný jakýkoli tvar, ať už byl dán jeho zrod tvůrčí fantazií, anebo požadavky průmyslu. Na bakelit v rychlém sledu navázaly i objevy dalších petrochemických plastů (vinyl, nylon – 1927) a nově založený americký časopis Plastics již začal přinášet první reprodukce výrobků z plastických hmot. Nový materiál nemohl přijít ve vhodnější dobu.
Tvárnost a lehkost Rychlý rozvoj různých odvětví elektrotechniky na počátku 20. století vyžadoval tvárné i lehké materiály. A jak to již v dějinách někdy bývá, nový objev se šťastně spojil s novým progresivním oborem. Nástup bakelitu se začal odvíjet především na základě jeho vlastností a snadného technologického využití. Umožňoval zpracování v kovových formách, ze kterých mohly vycházet mnohatisícové série stejných odlitků.
Bakelit zasáhl s nebývalou energií celou širokou paletu průmyslových výrobků, pozměnil jejich tvářnost a vytěsnil dosud po-užívané dřevo, keramické hmoty nebo tvrzené papíry. Přírodní materiály, které se po staletí a nikoliv bezdůvodně používaly, velmi často ustoupily – aniž ovšem úplně vymizely – onomu povýtce umělému a syntetickému produktu, jímž je plastická hmota. Při pohledu na svět předmětů z třicátých let 20. století se zdá, že nastala přímo doba bakelitová. Přispívala k tomu i patentová politika a využívání bakelitu se rychle rozšířilo z Ameriky do Velké Británie, Německa, Francie a českých zemí.
Hmota pro nové tvary Vášeň pro novou hmotu postihla popelníky, cigártašky, stojany na tužky, strojky na holení, mlýnky na kávu, avšak největší využití nalezl bakelit v elektrotechnice, a to především pro svoje dokonalé izolační vlastnosti. Objevily se první bakelitové vysoušeče vlasů, lampy, žehličky, telefony, projektory, fotoaparáty a především rádia. Zde všude kraloval nový materiál, a když v roce 1929 představila firma Philips rádio s celobakelitovou schránou, bylo rozhodnuto. Nové objekty charakterizované hladkými, zaoblenými nebo organickými tvary si novou estetikou podmanily publikum a nahradily dosavadní těžkopádné předměty složitě montované ze dřeva a kovu. Nepopiratelnou eleganci zdůrazňovala ještě hedvábná černá barva, která vzhledem k možnostem tónování bakelitové hmoty často nabývala i temně rudého nádechu.
Diktát výrobců Až do konce 2. světové války zůstávaly bakelit a další plastické materiály na okraji zájmu designérů. Tvary stále určovali výrobci na základě funkce výrobku. Teprve italský design na rozdíl od skandinávského se začal od 60. let zaměřovat na plastické hmoty, které vycházely vstříc jedné z příznačných vlastností milánských designérů: zálibě v živých dráždivých barvách. Starý, a přitom nový materiál na tisíc užití konečně nalezl obzvláště bohatý rejstřík.
Dědictví nedávné minulosti Když byla v roce 1980 zahájena v holandském Eindhovenu výstava pod názvem Red skin, prožívali evropští estéti velké vzrušení. V šedesátých i sedmdesátých letech 20. století si ještě stále vystačili s konceptuální nebo popartovou modernou, která tak zdařile ironizovala svět konzumní kultury. Jisté vyčerpání, které nastalo po tomto období, vedlo zvídavé sběratele k nové reflexi dědictví minulosti a začalo docházet k jejímu prosívání. Jako první byla na řadě secese, předtím považovaná za maloměšťácký kýč. V době vzývající avantgardní modernismus byla zjevením. Oceňovaly se na ní především přírodní materiály, organické tvarosloví a dokonalost řemeslného zpracování.
Sotva se sběratelé vzpamatovali z nových objevů, začínala se již v těsném sledu valit další vlna předmětů z 30. let. Nejprve byly spojovány se stylem art deco a v podstatě vzápětí se objevoval i půvab dalších jemných poloh z oblasti designu: čistý funkcio-nalismus architektury, střízlivá tvarovost sedacího nábytku, účelnost denních předmětů, elegantní materiály a jim odpovídající „styling“. V této atmosféře nikdo nevěnoval bakelitu příliš pozornosti, neboť šlo přece jenom o umělý materiál, kterého bylo v těchto letech až přes-příliš všude kolem. Zároveň i předměty, u nichž se bakelit uplatňoval, byly nahrazovány „modernějšími“ a ke škodě bakelitu dlužno říci i tvárnějšími. Svoji roli hrála také povaha materiálu, protože bakelit oproti kovu či dřevu nelze plnohodnotně restaurovat či opravovat. Množství předmětů tak končilo v průběhu desetiletí na smetišti, a často neprávem. Výstava v Eindhovenu, jejímž kurátorem byl konceptua-lista a designér Tony Crag, odhalila nové možnosti plastické hmoty, u jejichž zrodu stál chemický vzorec reakce objevené Leo Baekelandem: CH2+O+SO3Na2H2O = CH2(OH)SO3Na+NaOH.
Kontakt: ANTIK – STAROŽITNOSTI, náměstí T. G. M. 106–107, 582 82 Golčův Jeníkov, tel.: 569 443 860, 603 497 240, e-mail: antik-jenikov@mujmejl.cz
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Vanové potěšení
|
|
Baterii můžete zabudovat nejen do zdi, v poslední době se stále více prosazuje i ovládání z okraje vany (podobně jako u umyvadel), kdo chce něco navíc, může si dopřát podomítkové provedení. Vodu můžete napouštět buď pomocí klasického výtokového ramena, nebo zvolit napouštění přepadem.
Nezapomeň – Pro systém zabudovaný na okraji v any je třeba počítat ještě s cenou za spodní díl umístěný pod vanou. – U podomítkového provedení musíte sčítat položky za univerzální díl umístěný pod obkladem a za samotný pákový mechanismus, který se liší designem podle vybraného modelu. – Napouštění přepadem je podstatně tišší. – Matová provedení bývají sice dražší, avšak snadněji se udržují. – Podlahové stojánkové baterie jsou vhodné hlavně pro vany-solitéry.
Kontakty: AQUA TRADE (HUBER, ZAZZERI), Slezanů 9, Praha 6, tel.: 235 301 203, www.aquatrade.cz ; HANSA ČESKO, Žatecká 888, Kralovice, tel.: 373 302 111; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, www.idealstandard.cz ; NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 545 222 575, www.novaservis.cz text: Marek Burza foto: archiv |
Tam, kde změny přišly včas
|
|
Kromě poučení o tom, že se často vymstí kupovat levně a následně vše předělávat, lze z tohoto příběhu vysledovat i další zkušenost z praxe: i když už uděláte ten krok, že koupíte typový projekt, zkonzultujte ho s architektem, kterému věříte. Možná že společně dojdete k výhodnějšímu řešení. A je lepší a levnější všechny změny zanést včas do projektu než předělávat postavený dům.
Schodiště v kuchyni V původním stavebním projektu pro stavbu rodinného domu v typizované zástavbě byla kuchyň spojena s obytným prostorem, ale oddělena od schodiště. To se klientovi příliš nezamlouvalo, a tak ing. arch. Šárka Daňková navrhla vybourat stěnu mezi obytným prostorem a schodištěm. Vzhledem k tomu, že se měla bourat nosná stěna o délce 6,5 m, byla nezbytná konzultace se statikem. Teprve pak bylo možné ji odstranit. Tím se otevřel obytný prostor a schodiště se tak stalo designovou součástí interiéru.
Aby nepůsobilo příliš mohutně a kompaktně, navrhla architektka takové řešení, ve kterém není patrný žádný nosník schodišťového ramene. V pohledu jsou zřetelné pouze subtilní jednotlivé stupně, které spolu se zábradlím působí jako krajkovina.
Pryč s barem Původní kuchyň navrhli architekti s barovým pultem otočeným do místnosti. Toto řešení nevyhovovalo požadavkům majitelů domu, protože opticky zmenšovalo obytný prostor. Proto ze všech navržených možností nakonec zvítězila varianta kuchyně ve tvaru písmene L podél obvodu stěn tak, aby vzniklo místo pro jídelní stůl v kuchyňské části. Takové řešení umožnilo vytvořit volný prostor před krbem.
Ladí s interiérem V návaznosti na koncepci použitých materiálů na schodišti (třešňové dřevo a nerez) byla kuchyň navržena ve stejném provedení. Plocha dvířek z třešňové dýhy byla doplněna odsavačem par, zadním panelem za varnou deskou a úchytkami z nerezu. Část plochy za pracovní deskou byla obložena skleněnou mozaikou v zelenkavém odstínu, který barevně koresponduje s potahem na designovém křesílku v obytné části a světle zelenou malbou schodištové stěny.
Pro povrch pracovní desky byl zvolen pečlivě vybraný typ žuly, která se opakuje na části obložení krbu. Kontrastně je v krbovém obložení vložen díl z antracitové žuly a dřevěná plovoucí podlaha před krbem je ochráněna nerezovým plátem.
Gril místo plotýnky Kuchyňská linka byla po dlouhých úvahách vybrána od francouzského dodavatele, a to pro krásně dopracované detaily a designové prvky. Protože majitelé žijí v domě již sami bez dětí, dostačuje běžnému provozu v kuchyni modulová sklokeramická dvouplotýnka, kterou oproti běžnému řešení raději doplnili o další modul – vestavný lávový gril. Zástupci dalších spotřebičů jsou horkovzdušná trouba o šířce 60 cm, vestavná myčka a lednice s mrazákem.
Poněkud nadstandardním (i když velmi praktickým) řešením je štěrbina centrálního vysavače umístěná v soklu. Maximální využití místa v kuchyňském nábytku zajišťují i drobné detaily, např. otočný karusel v rohové skříňce.
Něco navíc Konečnou koncepci celého prostoru kuchyně a jídelního koutu podtrhuje i vhodně zvolené osvětlení. Pracovní desku osvětluje řada drobných světel podél hrany, radostí pro oko je nasvícení vnitřku horní prosklené skřínky a lustr nad jídelním stolem. Když se sejde celá rodina, obyčený stůl nestačí. Pro tyto situace vybrala majitelka ve spolupráci s architektkou třešňový jídelní stůl, který lze takzvanými roletkami oboustranně roztáhnout až na 8 míst. Příjemnou atmosféru celého prostoru doplňuje i stínění oken římskými roletkami.
Kontakty: BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 224 891 450; ELECTROLUX, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 126 112; MEGARON (projekt a generální dodávka interiéru), Bělehradská 79, Praha 2, tel.: 221 994 450, www.megaron.cz
text: Marek Burza ve spolupráci s Ing. arch. Šárkou Daňkovou (megaron) foto: Jiří Vaněk kresby: Šárka Daňková |
Rossi di Albizzate – Hravé sny – zářivé barvy
|
|
Tato nevelká firma vstoupila na italský trh v roce 1935 a specializovala se na kožený čalouněný nábytek. Dodnes má charakter středně velkého podniku, protože to jí umožňuje neustále experimentovat a nabízet výrazně odlišné výrobky, které se na trhu nedají přehlédnout.
Týká se to jak tvarů, tak zářivé a trvanlivé barevnosti, která je při použití kůže výsledkem vlastního výzkumu a spolupráce s předními italskými koželužnami. Před pětadvaceti lety se stala součástí firmy továrna na zpracování tuhých i měkkých polyuretanových pěn, které tvoří výplň čalouněných objektů, což poskytuje mateřskému závodu naprostou svobodu k nejrůznějším kreacím.
V Itálii je firma Rossi di Albizzate dobře známá každému, kdo se zajímá o vybavení interiéru. Její kolekce se markantně odlišují od monotónnosti bezpočtu výrobků, které zaplavují trh a postrádají vlastní identitu. Zvláštní postavení zaujímá i ve světovém kontextu, profiluje se totiž stejným způsobem – jako výrobce tvarově nápaditého a na první pohled specifického nábytku. Na jedinečnosti své značky si zakládá nejen vedení podniku, ale i jeho zaměstnanci, protože oceňují přísně dodržované principy, které jsou zakódovány ve firemním hesle: Kolekce Rossi di Albizzate rovná se společný život.
Soft dream Tato hravá kolekce je postavena na nových nevšedních tvarech s ladnými a flexibilními křivkami, v něžných a současně nápadných barvách a obsahuje pohodlná sofa, útulná křesla, zábavné sedačky, měkké „kameny“ a čalouněné stolečky. Potahovým materiálem jsou výjimečně především pružné látky, které dovolují perfektní vypnutí zaoblení, mohou se snadno snímat, měnit a jsou prací. Pestrá barevná škála umožňuje mnoho zářivě pestrých kombinací, které se v moderním interiéru skvěle vyjímají.
Autory modelů jsou známí designéři, ale i takoví, kteří si cestu k proslulosti teprve prošlapávají. Díky spolupráci s firmou Rossi Di Albizzate ji mají usnadněnou, protože jejich návrhy realizují zkušení čalouníci ovládající specifika zpracování různých materiálů a spolupracující na vytváření designových modelů pečlivě a s nadšením.
Firma Rossi di Albizzate si zakládá na tom, že i uprostřed komerčního prostředí, kdy mnozí výrobci podřizují kvalitu produkovanému množství, je možné v praxi uplatňovat dovednosti tradičního řemesla a vytvářet ty nejoriginálnější kompozice. Její produkty jsou nyní k dostání i u nás.
Kontakty: KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; Vinohradská 41, Praha 2, tel.: 724 27 12 75; RIMO INTERIÉRY, Kounicova 13, Brno, tel.: 541 244 611, 606 157 473
text: Hana Fleissigová foto: archiv |
Alfa a omega kuchyně: ukládání
|
|
Věci se potulují po kuchyni, jestliže nemají své přesně určené místo. Jsou to bezdomovci, kteří se utáboří tam, kde se jim zachce, nikomu nic neřeknou a vy je musíte zoufale hledat ve chvíli, kdy nejvíc spěcháte s přípravou večeře pro hosty. Jenže pozor, přesně určené místo nestačí. Musí být také zvoleno tak, aby nedalo moc práce (ani přemýšlení) věci uložit, a pak si také vzpomenout, kde jsou.
Určit místo a zavřít Metoda spočívá v tom, že je uvězníme v různých drátěných přihrádkách, košících a výsuvných policích, kde se můžeme rychle orientovat, a poté je ukryjeme za dvířky. Nebo naopak zvolíme dvířka prosklená a vnitřek skříňky uvnitř nasvícený, takže máme stále přesný přehled o tom, jak ubývá nádobí z našeho svátečního servisu, protože skleněné i porcelánové předměty se hrozně snadno rozbíjejí. Některým předmětům dokonce můžeme dát svěrací kazajku z masivního dřeva (zásuvku s dnem vytvarovaným na tělo každého náčiní) a rovněž je pak zavřít, takže neuniknou.
Pověsit a zviditelnit Opačná metoda méně namáhá naši inteligenci. Všechno, co jen lze, zavěsíme viditelně na různé systémy k tomu účelu vytvořené nebo použijeme prosté řeznické háky či hřebíky. Stejně účelné jsou jednoduché nezakryté police, na které můžeme přehledně vyrovnat vše, co nejčastěji používáme. Úklid je snadný, bohužel dojem nepořádku přetrvává, neboť ho posiluje různorodý vzhled předmětů. Situaci můžeme vylepšit tak, že zavěšované předměty budou samy o sobě krásné a zmatený dojem z obalů potravin, které jsme si na police uložili, odstraníme jednotnými schránkami. Pak si ovšem zase ztížíme hledání správného produktu. Perfekcionistům nelze tento systém vůbec doporučit. Tak mohou ukládat věci pouze tvořiví lidé, kterým na pořádku zase tolik nesejde.
Teď ale vážně Chcete-li mít v kuchyni přehledný pořádek, máte k dispozici mnoho systémů, které vám pomohou. Některé jsou drahé, jiné levnější, některé jsou účelné, jiné se tak tváří. My vám však chceme znovu doporučit ty opravdu prověřené.
Kolik místa potřebujeme – čtyřčlenná domácnost musí mít v kuchyni prostor pro uložení celkem 250 kg potřeb (potravin, nádobí a náčiní, drobných spotřebičů aj.) – pro uložení je třeba 43 jednotek o ploše 50 x 50 cm – za předpokladu, že manipulační výška modulů bude alespoň 30 cm, to představuje cca 3,25 m3 kompaktně zaplněného prostoru
Kontakty: ALEXA STUDIO, Pasáž Myslbek, 1. patro, Na Příkopě 19-21, Praha 1, tel.: 222 244 041, fax: 222 243 634; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498, fax: 241 441 630; EUROHOF, Žitná 52, Praha 2, tel.: 222 874 235–36, fax: 222 874 367; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Ostrava-Zábřeh; INTERIÉRY SEDLÁK – KUCHYŇSKÉ STUDIO POGGENPOHL, Vinohradská 8, Praha 2, tel.: 224 217 377, fax: 224 217 378
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Blahodárné proudění vzduchu
|
|
Odborníci doporučují používat k větrání dutinu s přívodem i odvodem vzduchu mimo dům. Je to vhodnější než nasávání a vypouštění vzduchu dovnitř stavby.
Tento způsob můžete použít i při problémech s volnou podzemní vodou. Velmi účinné je propojení vzduchové dutiny a soklu. Účinnost se však liší případ od případu.
Proudění vzduchu je efektivní i pro objekty památkově chráněné. Ostatně i proto, že přínos a účinnost již prověřila historie, ocenili ji i dávní stavitelé monumentálních chrámů.
Metoda plošné izolace Plošná neboli mechanická izolace bývá zpravidla nedílnou součástí všech sanačních opatření. Její název je odvozen od samotného způsobu práce: „Zábranu“ musíte do zdiva doslova mechanicky vložit. Jednou z možností jak toho dosáhnout je postupné vybourávání stěny. Po umístění izolace se prostor opět vyplní. Další variantu nabízí ruční podřezávání například tesařskou, lanovou nebo řetězovou pilou v cihelní spáře. Do té se vkládají plastová fólie, sklolaminátové desky nebo jiná vhodná hydroizolační fólie. Nejnovější mechanická metoda využívá vlnitých desek z nerezového plechu.
Velkou předností této technologie je skutečnost, že zároveň dosáhnete radonového odstínění. Obecně lze konstatovat, že všechny mechanické metody jsou účinné, ale hodně pracné. Kromě toho výrazně zasahují do konstrukce staveb. Proto se příliš nedoporučují při rekonstrukci památkových objektů.
Kontakty: Novapol Group, a. s., Pražákova 54a, 619 00 Brno, tel./fax 543 246 651–2, e-mail: novapol@novapol-group.cz, www.novapol-group.cz; Erebos, spol. s r. o., Komunardů 6, 170 00 Praha 7, tel. 602 325 792, e-mail: erebos@belcom.cz, www.drizoro.com; FDT (CZ), s. r. o., Na Břevnovské pláni 71, 169 00 Praha 6, tel.: 235 090 711, fax: 235 090 722, e-mail: info@fdt.cz, www.fdt.cz; Dektrade, a. s., Středisko Atelier stavebních izolací, Tiskařská 10, 108 28 Praha 10, tel./fax: 234 054 284, 291, e-mail: atelier@dektrade.cz, www.atelier-si.cz |
Jeho veličenstvo dub
|
|
Své vědí o používání dřeva v zahradách Skandinávci, Angličané, Němci, o Američanech nemluvě. Podstatné je nekazit dobré jméno dřeva špatnou volbou jeho druhu, nesprávným ošetřením nebo konstrukčními chybami. Jen tak se překonají kožovité předsudky, které jsou u nás dosud zakořeněné.
Vhodné druhy dřev Pro použití v exteriéru se vždy používá dřevěný masiv. Vrstvené a dřevotřískové materiály jsou zcela nevhodné. Obecně platí, že k venkovnímu použití se hodí tvrdé druhy dřev, avšak i ty mají svá specifika. Mezi tvrdá dřeva patří dub, tis, javor, jasan, ořech, třešeň, buk i jilm. Dobrý truhlář by vám ale ani jasan, javor či buk do zahrady nedoporučil. Středně tvrdé použitelné dřevo má kaštan, limba i smrk, ale favority jsou rozhodně borovice a modřín.
Veličenstvo dub Z domácích dřev je dub ve venkovních podmínkách rozhodně nejstálejší. Skvěle se osvědčuje u bazénů, protože má hebký teplý povrch bez třísek. Skoro nemění svůj objem vlivem vlhka, takže nepraská. Těžební dubové porosty by se u nás daly spočítat na prstech jedné ruky, proto je toto dříví poměrně drahé 6 000–8 000 Kč/m3. Dub lze dobře nahradit odolnou borovicí, která je levnější (4 000–6 000 Kč/m3) a tvarově stálá i rezistentní vůči houbám. Přebytek pryskyřice v pryskyřičných kanálcích však může na slunci způsobovat lepkavé ronění. Pro vyšší obsah pryskyřice se také více brání napouštění penetračními nátěry, ale to jí odpusťme, neboť je to vlastnost většiny pryskyřičnatých dřev.
Modřín sice patří až mezi dřeva středně tvrdá, ale přesto je také pro venkovní použití velmi dobrý. Dokáže dokonce ve vodě „zkamenět“ stejně jako dub, a tak se z něj často dělají piloty a přechodové špalíky přes vodu. Ostatní druhy domácích dřev nelze jednoznačně pro běžné zahradní realizace doporučovat, protože jsou buď příliš drahé, nebo vyžadují speciální povrchovou úpravu.
Vlastnosti dřeva Dřevo umí vodu přijímat i odevzdávat. Neradujte se nad faktem, že máte složenou hromadu báječně vyschlého dříví pro stavbu venkovní terasy! Zatímco pro nábytek je doporučovaná vlhkost 7–9 %, pro venkovní realizace by neměla být nižší než 15–20 %. Je-li výrazně menší, dřevo bobtná, zvětšuje objem a popraská. Pokud je však příliš mokré, na slunci vyschne a výsledek je stejně žalostný.
Má-li dřevo také u nás získat reputaci, musíme s ním umět zacházet. Co je nutné? 01 nikdy nepoužívat lepené spoje 02 spojovací materiál nesmí korodovat ani tvořit barevné kysličníky 03 vždy musí mít dostatečnou vzdálenost od země 04 díly na zdi musejí být odvětrávané 05 pro přípravky ředitelné vodou musí být vlhkost dřeva kolem 20 % 06 pro napouštění suchého dřeva jsou vhodnější olejové báze 07 hrany natíraného dřeva nesmějí být ostré 08 pryskyřičnaté dřevo se napouští opakovaně 09 nikdy nepoužívat lepené a lisované dřevěné materiály 10 vodorovné plochy musí mít i malý spád pro odvádění vody
Kontakty: Tesařství Petr Kraus, Nekázanka 844, Unhošť, mobil: 604 441 471
text: Eva Vodrážková foto: autorka |
Bydlení pro tři generace
|
|
Každý z bytů je ještě „nastaven“ venkovní plochou v podobě terasy. Zatímco z přízemí je možné plynule přejít na zahradu, prostřední byt se může pochlubit menší terasou a z vrchního bytu se dá vyběhnout pouze v plavkách na prostornou střešní terasu, kde v bezpečném útočišti mezi střešními hranoly můžete dlouhé chvíle nerušeně odpočívat. Z příjezdové cesty jsou umístěny pouze vjezdy do dvou garáží, vchodové dveře a několik nenápadných malých okýnek. Dům pro kolemjdoucí působí i proto velmi nenápadně a neokázale. Zvláštnost stavby neodhalí jen tak někdo. Zajímavostí (a jistě ne samoúčelnou) je, že tvar domu se zcela změní při pohledu z jiné světové strany. Z nehostinné, uzavřeně vyhlížející podoby, kterou nabízí při prvním setkání, se otočením o sto osmdesát stupňů stává velkorysá plocha neostýchavě se vystavující světlu a slunci. Právě na jih byla směrována většina výhledů, ale značnou část světla pouští po celý den do domu i střešní okénka a světlíky. Rozhledu do okolí téměř nic nebrání, neboť pod stavbou nejsou zatím vystaveny další domy. To umožňuje slunečním paprskům dopadat na stěny domu po celou dobu své denní cesty a vytvářet tak hřejivé (bezplatné) osvětlení.
Materiály, které byly na stavbu použity, nejsou samy o sobě nijak výjimečné. Malý činžovní dům je zděný, omítnutý na bílo, má ocelovou konstrukci. Kouzlo spatřuji spíše v jejich kombinaci. Doslova korunou projektu mohu bez okolků nazvat střechu. Ta mi učarovala okamžitě. Nejenže není břidlicová střecha jen tak někde k vidění, ale i barevná kombinace (hlavně ne příliš časté spojení červené a šedé) dodala celému domu „šmrnc“. O tvaru ani nemluvě. S vnitřním komunikačním prostorem se architekti vypořádali s lehkostí a elegancí. Soukromé části jednotlivých bytů diskrétně ukryli za příčky a v obývacím prostoru ani nepostřehnete, co vše vám zůstalo skryto. Pán domu si u architektů studia New Work objednal i malou kůlnu, která slouží jako sklad nářadí, zeleniny a dalších věcí. Do stavby skladu se promítly totožné materiály, i když v jiných poměrech. Společně s domem vyhlíží jako otec a syn, jistá podoba se u nich dá vystopovat. Moderní pojetí „činžáku“ je skvělým návodem, jak řešit větší bytové komplexy a přitom stavět vzhledně, nápaditě a neotřele. Malá kůlna může sloužit jako důkaz toho, že ve spojení starších prvků s novými lze nacházet nové a překvapivé tvary. Na závěr si neodpustím povzdechnutí: jaká škoda, že takových činžovních domů není v České republice víc!
Kontakt: STUDIO PRO ARCHITEKTURU A DESIGN NEW WORK (arch. Svatopluk Sládeček), Na Požáře 2928, Zlín, tel.: 577 435 271
text: Sylva Pavlínková foto: Libor Stavjaník |
