 |
Nejlépe se jako zástava hodí věci nemovité – stavby a pozemky, které se nemusejí odevzdávat zástavnímu věřiteli. Tomu stačí, aby své zástavní právo zaknihoval do katastru nemovitostí. Zástavní právo totiž nezaniká ani pozdější změnou vlastnictví věci.
V čem spočívá výhoda věřitele, který má k věci zástavní právo? V tom, že je oprávněn – pokud dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas – domáhat se svého uspokojení ze zastavené věci. To znamená, že může navrhnout prodej zástavy, ať už ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem. Oproti běžnému věřiteli má tedy zástavní věřitel větší jistotu, že se co nejrychleji domůže svého. Když jej neuspokojí dlužník, nemusí na něj podávat žalobu a pak při exekuci dohledávat jeho majetek: uspokojí se přímo z výtěžku zpeněžení zástavy.
Zástavním právem lze zajistit pohledávku peněžitou i nepeněžitou, ba i pohledávku, která má vzniknout až v budoucnu. Pohledávky, zajištěné zástavním právem, jsou při veřejné dražbě pohledávkami první třídy; také při konkursu jsou zástavní věřitelé upřednostněni. Tradičními zástavními věřiteli jsou v českých zemích banky. Zejména jde o hypoteční banky, které poskytují úvěry na investice do nemovitostí a splacení úvěru si zajišťují zástavním právem k nemovitosti. (Úvěr lze zajistit i zastavením jiné nemovitosti, než je ta, na jejíž pořízení se úvěr poskytuje). Oblibu hypotečních úvěrů v ČR zvyšují daňové i jiné státní podpory.
Zástavní právo k nemovitostem se zapisuje do katastru nemovitostí – na ten list vlastnictví, na kterém je zapsána zastavená nemovitost. O tom, zda na stavbě nebo na pozemku vázne zástavní právo, se dozvíme z části C listu vlastnictví.
Základem je smlouva Smlouva, kterou se zřizuje zástavní právo, musí být písemná a musí obsahovat označení zastavené věci i zajištěné pohledávky. To je důležité hlavně proto, že zánikem pohledávky (zejména splacením dluhu) zástavní právo zaniká. Ne všechna zástavní práva, evidovaná v katastru nemovitostí, tedy skutečně ještě existují. Někdy se jen pozapomnělo je vymazat.
Kdo nabývá stavbu nebo pozemek, měl by se tedy vždy pokusit o to, aby bylo v části C listu vlastnictví uvedeno „bez zápisu“. Pokud to není možné (například z důvodu, že zástavní právo k nemovitosti nezaniklo), mělo by se to projevit na ceně nemovitosti.
Smlouvou lze zastavit i nemovitost, která patří někomu jinému než dlužníkovi – samozřejmě ale jen se souhlasem vlastníka nemovitosti. Hypoteční a jiné banky obvykle nabízejí sjednání zástavních smluv na svých formulářích a jen zřídka a neochotně svolují ke změnám.
I bez podpisu vlastníka Horší je pro vlastníky nemovitosti to, že zástavní právo může klidně vzniknout i bez jejich podpisu – rozhodnutím soudu, správního úřadu nebo přímo ze zákona. Příkladem správních úřadů jsou zejména finanční úřady: ty mohou svým rozhodnutím zřídit zástavní právo k zajištění daňové pohledávky. Takové zástavní právo vzniká již dnem právní moci příslušného úředního rozhodnutí. Soudcovské zástavní právo na konkrétní nemovitosti může zřídit soud při výkonu pravomocného soudního rozhodnutí.
Kde hledat podrobnosti Zástavní právo je právním institutem, který u nás zčásti přežil svou vlastní smrt: tvůrci občanského zákoníku z roku 1964 usoudili, že v socialismu už nebudou zástavní smlouvy zapotřebí. Celé čtvrtstoletí mohla nová zástavní práva vznikat jen ze zákona. Teprve před deseti lety se zástavní smlouvy do českého práva vrátily: jejich používání však dlouho bránily komplikace při uspokojování ze zástavy.
Od roku 2001 je zástavní právo upraveno zejména v paragrafech 152 až 174 občanského zákoníku. Výkon rozhodnutí prodejem zástavy upravuje zejména občanský soudní řád (prodat zástavu může nejen soud, ale i „soukromý“ soudní exekutor podle exekučního řádu). Veřejné dražby se od roku 2000 řídí zákonem č. 26/2000 Sb.
text: Dan Holubkov Ilustrace: Pavel Dufek |
Blog
Modrá kůlna
|
|
Nelze zastírat, že u někoho může jednoduchá a strohá stavba ve švýcarské obci Münchenstein u Basileje vyvolat spíše odpor než obdiv. Konzervativní příznivci konvenčnějších domů třeba skutečně nad dalšími stránkami pochybovačně zakroutí hlavou. V hlavě mi dosud zní slova mé přítelkyně, když jsme před domem zastavili s naším autem: „No to je šílený, vypadá to jako modrá kůlna.“ Přesto předpokládám, že neobvyklý projekt švýcarského architekta Christopha Gysina vzbudí u většiny lidí zaslouženou pozornost.
Změna je život Architekt Gysin upozorňuje, že jeho návrh není planým rozmarem. Výchozí plán totiž musel přizpůsobit daným rozměrům parcely. Pozemek je dlouhý 25 metrů a široký zhruba 4,5 metru. Švýcarské zákony za této situace dovolují zastavit plochu o rozloze 35 m2 s celkovou užitkovou plochou 58 m2. Takové „zhuštění“ vyžaduje racionální řešení prostoru při zachování jeho funkčnosti. Obdélníkový půdorys domu má proto rozměry pouhých 8,2 x 4 metry. Na protilehlé straně podlouhlé parcely se nachází jedna z řady vilek vystavěných roku 1913, kterou starší generace obývala před nastěhováním do „Modré kůlny“. A proč se majitelé rozhodli ke změně? Pro dvě osoby byl původní dům příliš veliký. Rozrůstající se rodině syna Christopha by ale naopak poskytoval místa málo. Řešením byla nová, a přitom na švýcarské poměry levná stavba pro rodiče. Samozřejmostí je přitom takové vybavení interiéru, které uživatelům přináší všechen potřebný komfort.
Racionální fantazie Důsledná strohost stavby za použití betonu, vápencových cihel, dřeva a zinkové oceli dodává domu jeho osobitý charakter. Již u vchodových dveří se třemi kajutovými okénky si uvědomujeme sloučení a souvislost těchto materiálů.
Proti všem předpokladům nejsou majitelé „Modré kůlny“ bohémští umělci, ani nejsou nijak alternativně zaměření. Objekt obývají dva spokojení a příjemní důchodci – rodiče autora projektu. Pohodoví majitelé nás vítají a nám se otvírá nevšední pohled. Bílé cihly vytvářejí obvodové stěny bez omítky, na něž se napojuje betonový strop. Je nesporné, že řemeslníkům odpadla spousta namáhavé práce s nahazováním stěn, stropu a následným malováním. Vstupními dveřmi vejdeme do malé předsíně. Odtud je možné sejít do suterénu nebo pokračovat dál do hlavní části domu – obývacího pokoje. Otevřená místnost tak opticky zvětšuje prostor v přízemí, ze kterého se schodištěm dostaneme do prvního patra, kde se nalézá ložnice. Dům je zateplen kamennou vlnou, která je spolu s laťkovou konstrukcí připevněna na venkovní straně cihel. Překližkové desky tvořící fasádu jsou ke konstrukci přimontovány tak, aby mezi nimi a izolací vznikla vzdušná dvoucentimetrová mezera. Parketová podlaha dodává chladnějším prvkům interiéru domácí atmosféru. Zajímavě je vyřešeno i stropní osvětlení. Chromový, kuželový korpus a obyčejná žárovka se stříbrnou clonou vytváří kompaktní lampu, která je přišroubována k betonovému stropu. Rozložení několika těchto svítidel po domě není čistě náhodné, nýbrž vyžadovalo citlivou rozvahu. To samé platí pro vypínače, zásuvky a regulátory podlahového topení.
Spokojené a skromné bydlení Každá z vápencových cihel s dutými otvory pro přívod elektrického proudu má své předurčené místo, které se při stavbě muselo striktně dodržet. Celý dům má podlahové topení. Pro nedostatek místa je dálkově napojeno na společnou kotelnu protější vily. Obvyklým zdrojem tepla je ve Švýcarsku topný olej. Do klidné obce plné zeleně se z centra Basileje mohou majitelé dostat za čtvrt hodiny. K podsklepené části se dá taktéž sejít z jižní strany zahrádky po schůdkách na malou terasu. Spodní partie je stejně jako přízemí a první patro opatřena po celé šíři velkými terasovými okny, které zaručují dostatečné prosvícení denním světlem. Tato část domu slouží návštěvám nebo jako pracovna. Na každém podlaží je sprcha a záchod, aby lidé v důchodovém věku nemuseli docházet třeba jen do suterénu. Staršímu páru se v jednoduché „Modré kůlně“ bydlí velmi dobře. Tento fakt mě přesvědčil, že i v dnešní konzumní společnosti lze žít jednoduše, levně a účelně. Podobně řešený dům si lze představit i jako ideální sídlo pro malou rodinu. Jde jen o to, umět se spokojit s minimem. Možná ale, že takový život si většina z nás zatím ještě nedokáže představit. Svědčí o tom i výmluvná příhoda majitele, kterou mi stručně popsal: „Jednou jsem se pochlubil vedoucímu nákupního střediska, že ten modrý dům je náš. Rozhořčený muž prohlásil, že by mě někdo měl zastřelit!“
Architekt: Švýcarský architekt Christoph Gysin (1962) začínal jako technický kreslič výškových staveb. V letech 1986 až 1990 pracoval pro architektonickou kancelář „Fosco-Oppenheim und Vogt“. Dalších sedm let pak navrhoval projekty společně s kolegou Marcem Schmidem. V letech 1997 až 2000 úzce spolupracoval s ateliérem „Silvia Gmür und Livio Vacchini“ v Basileji. Od roku 2001 je projektovým vedoucím ateliéru „Zwimpfer Partner – Krarup Furrer Architekten Basel“. Na projektu „Modré kůlny“ se podílela také jeho životní partnerka Carola Krischerová.
Technické údaje: Dispozice: 4 + 1 Zastavěná plocha: 32,8 m2 Vytápění: podlahové Cena: cca 290 000 švýcarských franků (zhruba 6 mil. Kč)
Kontakty: Christoph Gysin, e-mail: architekt-gysin@gmx.ch
text: Bobby W. von Sterndorff foto: Thomas Hämmerli kresby: Bohuslav Wurm |
Václav Postránecký: Konečně ve svém
|
|
V domku, který si jeho rodina nedávno pořídila nedaleko Prahy, má také konečně prostor pouze pro sebe, což se mu poštěstilo vlastně poprvé. Domov, kde vyrůstal, byl opravdu skromný – dvě místnosti, celkem čtyřicet metrů čtverečních pro pět lidí. Není divu, že jakmile to bylo možné, toužil po osamostatnění. Podařilo se to díky podnájmům. Vystřídal jich deset jako svobodný, další čtyři pak se svou ženou. Opravdu úctyhodný výkon, i když mladí muži zřejmě dokážou stěhovat svou domácnost snadněji než kompletní rodina. Vzpomínky z dětství, které se odehrávalo v nelehkém poválečném období, poznamenalo také lepidlo a potravinové lístky. Tři děti manželů Postráneckých totiž měly jednu hlavní domácí povinnost – protože otec byl vedoucím obchodu, nalepovaly každý večer na archy papíru maličké ústřižky, na které se tehdy přidělovaly potraviny. Takže první obydlí, na které se Václav Postránecký pamatuje, vytvořilo v jeho mysli nesmazatelný dojem přeplněnosti, a proto celý další život směřuje k pravému opaku – volnému prostoru, v němž je pouze takový nábytek, který má nějakou nezbytnou funkci, je především dřevěný, má teplé odstíny a poskytuje příjemné pohodlí. Nebylo těžké takový nábytek v pražských prodejnách objevit. Náš oblíbený herec si hru na „zařizujeme s neomezenými finančními prostředky“ opravdu vychutnal. Do rodinného domku, kde nyní žije, se bude hodit nábytek spíše klasického stylu, ale když s námi „nakupoval“ nábytek do nového moderního prostoru, volil s přehledem zařízení zcela v duchu našeho časopisu. Při putování po prodejnách se zajímavým a často nekonvenčním nábytkem se z něj stal náročný zákazník, kterého okouzlovaly barvy a nevšední řešení. Kladl otázky jako „k čemu je to dobré“, „co to umí“ a „jak se ovládá tohle“. Myslel přitom i na ostatní členy své rodiny, takže vybíral křeslo pro ženu a vysokou stoličku do kuchyně, aby nemusela při vaření stále stát, něco se mu zdálo dobré pro dceru a něco zase pro syna. Když jsme pak spolu zakotvili v prodejně, kde jsme si ho několikrát vyfotografovali, jak si užívá pohodlí na vybraných kusech nábytku, prozradil na sebe několik důvěrností. Tak například docela rád utírá nádobí, a taky předvedl, že to umí. Je ctitelem dobrého červeného vína a vyzná se v něm. Pobyt v posteli považuje za příjemný i tehdy, musí-li se učit novou roli, text písně nebo chce-li si jen číst. Zařizování s ním bylo zábavné a věřím, že by to tak hodnotila i jeho žena, kdyby se fikce stala skutečností a mohli by oba vybírat zařízení jen podle svého vkusu s nevyčerpatelnou peněženkou v kapse. Určitě by se shodli. Ve skutečnosti je totiž Václav Postránecký jednak skromný, jednak velkorysý. Koupil by své ženě všechno, co by si přála, a pro sebe by volil věci potřebné a neokázalé. Přepych není jeho parketa. Užije si ho občas ve svých rolích, kde se umí s uvažováním rozmařilých boháčů bez potíží ztotožnit. Taková je výsada dobrých herců – mohou se stát, kýmkoli chtějí, a nic je to nestojí, ale něco přece. Ke svému výkonu potřebují velké množství pozitivní energie, kterou musí někde načerpat, aby ji pak prostřednictvím role předávali i publiku, protože právě proto lidé chodí a vždycky budou chodit do divadla. Václav Postránecký ji čerpá mimo jiné v pohodě svého domova, který je konečně opravdu jeho.
Kontakty: BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 598, fax: 495 510 599; Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151, fax: 222 313 155; Konsepti, El. Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358; U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 222 317 759; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141-42, fax: 222 253 502; Rowenta, výrobky firmy lze zakoupit v široké síti prodejen elektro; SELENE, Neumannova 161, Prachatice, tel./fax: 388 313 410; Sázavská 32, Praha 2, tel./fax: 222 521 345; STUDIO FURNITURE, Pod Rapidem 1343/7, Praha 10, tel.: 272 731 647, 272 737 537
text: Bea Fleissigová foto: Vojtěch Resler a archiv |
Skalpel v rukou architekta
|
|
Mnoho předních odborníků označuje za jeden z nejdůležitějších, ale často opomíjených aspektů bydlení začlenění stavby do jejího nejbližšího okolí. S ukázkovým řešením přišel architekt Pavel Zvěřina v projektu rekonstrukce typické činžovní vily ze čtyřicátých let 20. století. Citlivě přestavěný dům se nachází na jednom ze severních smíchovských svahů. Hlavní přání investorky bylo od začátku jasné: vytvořit v objektu tři samostatné byty s oddělenými vstupy.
Terénní vlny svažitého pozemku využil architekt pro terasovité přístupy k jednotlivým vchodům. Venkovní prostory jsou tak propojeny s interiérem vily. „Původní stavbu mohu označit za poměrně hodnotnou a sympatickou. Nešlo tedy o popření jejího charakteru. Naopak bylo žádoucí z ní vycházet a posílit její jasné a čisté prvky,“ popisuje autor svůj záměr.
Zvěřinův projekt přitom zpočátku počítal s nástavbou o dvě podlaží s využitím ploché střechy. Především z finančních důvodů však nakonec kromě jiných podstatných zákroků došlo pouze k výstavbě bytu v podkroví.
Přírodní barvy Architekt svůj zásah do domu nijak nemaskuje, naopak se k němu otevřeně hlásí. Tento princip je jasně patrný již u vchodu. K hlavnímu vstupu do objektu je razantně přiloženo nové schodiště. Stěnu u schodů Zvěřina prolomil abstraktním tvarem, který lze chápat jako výraz uvolnění v jinak přísném řádu betonových stěn. „Čistá lapidární geometrie tu kontrastuje s nahodilostmi textury dřevěného otisku v litém betonu. Tento individuální prvek vytváří protipól průmyslovosti,“ říká architekt Zvěřina. Ve své nejnovější práci tedy autor opět zúročil svoje úvahy o všudypřítomných souhrách protikladů.
Stavba je hodnotná i z hlediska vnitřního uspořádání. Nové půdorysy se kontinuálně přelévají z jedné místnosti do druhé. Nejen uživatele, ale i hosta, který je na návštěvě poprvé, dům vlastně „sám vede“ svým vnitřním prostorem.
Autor vnesl do stavby specifické architektonické prvky. Například střechu na jihovýchodní straně zkrátil, takže z obytné části podkroví lze nyní vstoupit na balkon s výhledem na Prahu. Šedá břidlicová krytina kontrastuje s jasně bílou břízolitovou omítkou na stěnách domu. Celek vhodně doplňuje titanzinkové oplechování markýz a říms.
Všechny materiály použité při rekonstrukci si zachovávají svou původní barvu. Typickým příkladem je přístupové schodiště do podkroví, vyrobené z oceli. Černý přírodní kámen nero assoluto pak vyniká na schodišti a na třech přístupových terasách. Černé teraco pokrývá podlahy předsíně, kuchyně a koupelny v suterénu – v ostatních pokojích tam navozují hřejivou atmosféru dubové parkety.
Originální prvky interiéru V době naší návštěvy bohužel nebyla majitelka zrekonstruované vily přítomna. Objektem nás proto provázela její příbuzná, která společně se svou rodinou spokojeně užívá byt v přízemí, jehož součástí je původní ložnicové patro.
Po vstupu do předsíně lze projít do vstupní haly s parketovou podlahou. Moderně zařízená kuchyňská linka je od jídelního koutu oddělena barovým pultem. Velký obývací pokoj podporuje příjemný pocit z komfortního bydlení.
Do podkroví je možné vstupovat po vnějším schodišti. Šikmé stěny střešní vestavby pokrývá dřevěné obložení. Integrované skříně jsou už takřka neodmyslitelnou součástí většiny Zvěřinových interiérů. V našem případě nalezly uplatnění zejména v ložnici majitelky, kde šetří prostor. Zcela originálním prvkem jsou zde dva kovové noční stolky, které vyrobili mnichovští řemeslníci přímo podle návrhu Pavla Zvěřiny. „V různých situacích lze vždy variabilně měnit jejich tvar,“ říká architekt.
Prosklený štít, kterým lze posuvnými dveřmi projít na balkon, dodává dostatek světla podkrovní obývací místnosti. Její osobitý charakter zdůrazňuje již zmíněná terakotová dlažba. Příjemnou atmosféru pomáhá dotvářet krb, u něhož lze odpočívat v pohodlných křeslech.
Kuchyňský kout osvětlují dvě vikýřová okna. U moderní kuchyňské linky vyniká žulová deska, do níž je zapuštěn nerezový dvoudřez.
Suterén vily nebyl v době naší návštěvy dosud zcela zařízen. V budoucnu ho ale mají obývat především podnájemníci. Již nyní je jasné, že se mají na co těšit. Samostatná kuchyně i koupelna s WC jim zaručují potřebné soukromí. Ze dvou hostinských pokojů je možné vejít na anglický dvorek.
Pečlivě zpracované detaily Ateliér Pavla Zvěřiny dokonale zpracoval plány pro stavebníky, což v českých poměrech dosud není zcela obvyklé. Dodavatel mohl z půdorysů vyčíst dokonce i takové detaily, jako jsou kliky u dveří. Pracovníci stavební společnosti Sládek se přitom podle architekta zhostili náročného úkolu i přes určitá úskalí velmi dobře.
O pečlivém přístupu firmy svědčí postoj stavbyvedoucího Martina Vaňouse, který navštívil jednu z loňských Zvěřinových přednášek v Praze. „Musel jsem přesně vědět, o čem vlastně naplánovaná rekonstrukce je. Všichni jsme se hodně naučili,“ podotýká Vaňous.
Autorův zásah do vily lze připodobnit k jemné chirurgické práci. „Operatér“ přesně vedl pomyslný skalpel neuralgickými body vily. Své představy si přitom Zvěřina průběžně ověřoval na pracovních modelech. „Počítačové programy nedokážou nahradit zážitek ze vztahu prostoru a objemu,“ upřesňuje architekt.
Zvěřinův rukopis, který jsme na stránkách Mého domu poznali již v projektu unikátní symbiotické vily v Troji, se dále vyvíjí. Další autorovy práce ukážou, kam až jej cesta hledání harmonie vyrůstající ze střetu protikladných elementů zavede.
Technické údaje: Dispozice: 4 + 1, 8 + kk, 2 + kk Obestavěný prostor: 1 750 m3 Užitná plocha: 401,75 m2 Zastavěná plocha: 182 m2 Realizace: Sládek, a. s.
Kontakty: Ateliér Pavel Zvěřina, Kamenická 16, 170 00 Praha 7 tel.: 233 373 707, fax: 233 373 708, e-mail: atelier.zverina@seznam.cz; Sládek, a. s., Jana Nohy 1441, 256 01 Benešov, tel.: 317 721 191
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer |
Wilma Mesmanová – mistr svého řemesla
|
|
Zajímavosti z kariéry K mezníkům její dvanáctileté profesionální kariéry patří výzdoba pro inauguraci londýnského starosty v roce 1994, vydání dvou knih (o svatebních a smutečních vazbách) v nakladatelství Elsevier Bedrijfsinformatie a předváděcí akce pro Holandskou květinářskou kancelář v Německu. Ve své práci se zabývá vývojovými tendencemi květinové vazby a vysvětluje, jak je interpretovat a ztvárnit. K tomu patří příprava a fotografování v prostorech její výstavní síně.
Velké ambice Floristka klade důraz na úzkou spolupráci s účastníky seminářů. Říká: „Je to velmi důležité, protože to pomáhá zlepšovat techniku, podněcuje to snahu hledat nové kombinace a postupy, objevovat možné způsoby navozování určité atmosféry. Nejsou to rozhodně skromné cíle a k jejich dosažení potřebujete právě blízký osobní kontakt. Proto je důležité, aby existovaly módní trendy. Ty dodávají řezaným květinám a hrnkovým rostlinám další rozměr.“
Jednoduchost a překvapení Wilma Mesmanová hledá inspiraci v interiéru, v architektuře, módě a také v alternativním používání barev. „Barvy jsou velmi důležité, každá vyjadřuje určitou náladu a já se pečlivě snažím o vyváženost.“ Wilma Mesmanová nepreferuje žádné konkrétní druhy květin.
Tajemný Phalaenopsis – květina s výrazem Pro mnohé může být překvapením, že květy orchideje rodu Phalaenopsis jsou stejně trvanlivé jako krásné, byť tyto výrazně exotické květy s jemnou kresbou vypadají nesmírně křehce. Stejně jako mnoho jiných orchidejí býval Phalaenopsis velmi vzácný a cenný. V roce 1848 se rostlina Phalaenopsis amabilis prodávala za 1 200 florinů, na tehdejší poměry astronomickou částku.
Zajímavost Při slavnostním podávání nápojů nám výborně poslouží jednotlivé květy, které odlomíme ze stonku a jednoduše zavěsíme za okraj číše. Jakýkoliv další drobný a luxusní kvítek, zasunutý například do ubrousku a otočený okolo lahve, dodá slavnostnímu večeru výjimečnost.
Jako motýl Phalaenopsis je překrásný jako tajemný exotický motýl. Název Phalaenopsis doslova znamená „připomínající můru“. V minulosti se nezřídka stávalo, že i zkušení botanici si květ této rostliny spletli s motýlem sedícím na stvolu. Phalaenopsis je jedním z korunních klenotů zimního trendu.
Kontakt: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 828 063, 224 828 065, 224 800 535, fax: 224 828 456
text: Lenka Kopecká foto: archiv |
Lednička na míru
|
|
A i když každý výrobce nabízí na první pohled řadu různých funkcí, skrývá se za nimi vlastně totéž, co najdeme i jinde‚ jen pod jiným jménem. Takže v čem je problém? Právě proto, že opravdu můžete donekonečna vybírat, měli byste mít typ a kombinaci, které vyhovují přesně vám.
Chladí, mrazí, nahoře, dole… Potřebujete velkou chladničku s příručním mrazicím boxem, nebo kombinaci středně velké chladničky s mrazákem? A chcete ho mít nahoře, nebo dole? A co třeba mrazák zvlášť? Početná rodina s malými dětmi v průměrně velkém (tedy malém) bytě asi samostatný mrazák nikam neumístí, i když by se hodil. Výběr se tedy zužuje na kombinaci chladničky a mrazničky. O jejich vzájemném poměru by mělo rozhodovat, co v lednici vlastně skladujete – mrazíte hodně masa, nebo spíše využíváte polotovary k rychlému ohřívání v mikrovlnné troubě? Pak by stačil menší mrazák (krabice jsou skladné), ale o to větší chladnička – spousty jogurtů, zelenina s ovocem nebo předvařené pokrmy v hrncích potřebují místo. Možná máte doma ještě babičku, které už může vadit ohýbání – pak je lepší koupit model s mrazákem umístěným dole. To umožňuje pohodlný přístup do chladničky, kam přece jenom zavítáte častěji.
Dvoudveřové lednice s mrazákem nahoře většinou mívají objemnější chladící část a menší mrazák.
Kde je místa dost Pokud s prostorem nemusíte šetřit a skladujete velké objemy potravin jak mražených, tak chlazených, vyplatí se přemýšlet o velké chladničce s příručním mrazákem (ať již zabudovaným v chladničce, nebo zvlášť nahoře) a samostatně stojícím mrazáku. Pevné kombinace samozřejmě vycházejí o něco levněji, ale při pečlivém pátrání nemusí být rozdíl v ceně nijak drastický. Zkuste v prodejně otevřít velkou chladničku s objemem nad 250 litrů. Může být samozřejmě i bez mrazáku – pokud byste měli samostatný mrazák ve stejné místnosti jako chladničku, příruční mrazáček nepotřebujete.
Zásuvky, krabičky, poličky… „Chytré“ lednice za vás ohlídají teplotu v mrazicí části i chladničce, mohou na vás zablikat, zapískat nebo poslat SMS, když je něco v nepořádku, samy se odmrazí, mají programy na rychlé zmrazování nebo intenzivní chlazení větších objemů potravin, systémy ventilace, při kterých potraviny neoschnou a vydrží čerstvé. Co kam máte uložit v mrazáku, vám napoví obrázky s „mrazicím kalendářem“ na zásuvkách, můžete mít i funkci pro poloviční náplň. Při koupi sledujte, jak dlouho vydrží zmrazené maso při výpadku proudu (může to být 12, ale i 31 hodin). Vyplatí se také pátrat po nejrůznějších zásuvkách (na čerstvou zeleninu nebo maso a uzeniny), po krabičkách na sýry a máslo, variabilních policích. Ve dveřích ještě můžete najít přesuvné držáky třeba na konzervy, k zahození není ani vybavení pro stojící lahve.
Rozmyslete si: – kolik vás bude doma ledničku využívat a co v ní vlastně chcete uchovávat – podle toho se rozhodněte, jaký objem a jakou kombinaci chladničky a mrazničky vlastně potřebujete – kolik chcete zaplatit, nelitujte přitom námahy a prolistujte katalogy různých výrobců – za podobný komfort mnohdy můžete zaplatit různou cenu (na internetu najdete všechno) – jaké rozměry vám lépe vyhovují, klasická je šířka 60 cm, ale třeba by se vám více líbil spíše širší model – záleží jen na tom, kolik máte doma místa – kam lednici chcete umístit; na teplotě okolního prostředí závisí také její spotřeba, zkontrolujte si klimatickou třídu vybrané lednice – dejte přednost třídě A nebo B – zjistěte, zda v blízkosti vašeho bydliště je i odpovídající možnost servisu pro vybranou značku, dříve nebo později se může pokazit všechno, nezapomeňte hledat co nejdelší záruční dobu
Kontakty: BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE (BOSCH, SIEMENS), Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 234 034 619, www.bosch-spotrebice.cz, www.siemens-spotrebice.cz; EAST TRADING COMPANY (ARDO), Václavské nám. 808/66, Praha 1, tel.: 296 220 444; GORENJE, Pobočná 1/1395, Praha 4, tel.: 261 217 878, fax: 261 217 887, MERLONI ELETTRODOMESTICI (ARISTON), U Nákladového nádraží 2, Praha 3, tel.: 271 771 614; WHIRLPOOL ČR, Na Březince 6, Praha 5, tel.: 251 00 10 11, www.whirlpool.cz
text: Anna Sýkorová foto: archiv |
Z každé strany terasa
|
|
Na první pohled je zřejmé, že stavba je dílem opravdového profesionála. Celkové usazení v terénu, použitý materiál i barevnost vytvářejí velmi příjemnou harmonii a zároveň v nás vzbuzují zvědavost. Rodinná vila s klasickou sedlovou střechou využívá moderních architektonických prvků. Jak to ale asi vypadá uvnitř? Bydlí se v tomto moderním díle dobře?
Oboustranná tolerance Domácí paní nás ochotně provází a seznamuje s interiérem svého nového obydlí: „Za všechno může syn. Pracuje sice v Praze, ale na víkend rád zajede k nám, do svého rodného města,” vypráví nám, ještě než se začneme rozhlížet. Majitelka vzpomíná, jak dříve žili ve starobylém stavení u řeky, kde byla malá okna a silné zdi. Památkáři nedovolili žádné stavební úpravy – ty svérázným způsobem „zajistila“ až Vltava při posledních povodních. Aktuální se pak okamžitě stala otázka, kde a jak do budoucna bydlet. „Syn se rozhodl, že nechá postavit pro sebe i pro nás prostornou dvougenerační vilku se dvěma byty,“ pokračuje ve vyprávění domácí paní. Byt v patře prozrazuje vkus úspěšného mladého muže. Upravil si ho s pomocí interiérového architekta lehce extravagantně, včetně galerie s kulatým vnitřním schodištěm. Přízemí naopak zařídila maminka v klasickém stylu. Každý má tedy svou představu o bydlení, kterou uplatňuje za svými dveřmi. Společné prostory jsou jen v suterénu, kde je vedle garáže k dispozici i malá vinárnička. Domácí paní přiznává, že často funguje vlastně jako kuřárna. Přestože si občas zapálí cigaretu, nemá ráda zakouřené záclony v bytě a syn, ten už vůbec ne. Nejraději proto všichni sedí venku u krbu. K dispozici mají několik možností, záleží na tom, jak moc svítí sluníčko a na co se chtějí dívat. Pod nimi se rozprostírá starobylé město, nad nimi se tyčí dost vysoký kopec, upravený jako lesopark.
Za bílou zdí Subtilní terasy obklopují dům ze všech stran, jejich zábradlí a schodiště z bílého kovu mu propůjčují moderní lehkost. Přestože vilka stojí na severním svahu, podařilo se architektu Jiřímu Rampasovi z krumlovské architektonické kanceláře SP Studio získat potřebný odstup z jihovýchodní strany, aby uvnitř vládla světelná pohoda. Plastová okna jsou dostatečně velká a na jižní straně vytvářejí v obou patrech prosklenou stěnu. Horní byt osvětluje z obou stran krovu i řada střešních oken. Parcela není příliš rozlehlá, ale vzhledem k jejímu terénu bylo možné umístit dům tak, aby vynikla jeho hmota i celý komplex s vysokou bílou zdí. Jednoduchá světlá zámková dlažba usnadňuje komunikaci ze všech stran a působí velmi elegantně. Samotná zahrada není upravená do přísných záhonů, navazuje spíš na okolní lesopark. Pár růží si zasadila paní domu u vchodu. Bílá zeď už pomalu dostává patinu a začíná obrůstat břečťanem.
Hra kontrastů Aby dům nepůsobil příliš mohutně, navrhl architekt výrazné horizontální pásy na fasádě a také asymetrické členění ve štítových stěnách. Černá pálená francouzská taška na střeše vytváří ostrý kontrast s prachovou šedí a jasně bílou barvou, které se střídají na fasádě. Celek doplňují bíle natřená okna. Nejvýraznějším exteriérovým prvkem je točité schodiště na jižní straně. Jak nám prozradila paní domu, používají se spíše schody vnitřní. Venkovní schodiště nabízí mnohem větší soukromí jí i synovi. Architektu Rampasovi se tak podařilo podtrhnout městský charakter domu. Vždyť přestože ho obklopuje krásná příroda, je součástí kultivovaného městského prostředí. Hned za zdí nakukuje do zahrady barokní kaplička a z terasy se nabízí uklidňující pohled na komplex středověkého městečka s dominantou kostela, zámku i kamenných věží.
Architekt:
Kontakty: SP Studio, s. r. o., Rybářská 8, 381 01 Český Krumlov, tel: 380 711 315, fax: 380 712 671, e-mail: SP.Studio@telecom.cz
text: Ljuba Mesteková foto: Iveta Kopicová |
Duše skla a její tvůrce
|
|
Filip Nízký vyrůstal v prostředí soch, obrazů a starožitností, a to bylo pro jeho budoucí orientaci determinující. Studium na střední škole mu umožnilo být v kontaktu s úžasným žhavým materiálem, který mohl různými způsoby testovat a zkoumat. Během studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové mohl svůj záběr rozvést a rozšířit ještě o malbu a tehdy tak oblíbené instalace (počátek 90. let). Paralelně s prací na volných objektech byl motivován k navrhování pro průmyslovou výrobu, což se projevilo v návrzích pro firmu Moser a Colgate Palmolive.
„Nejde mi jen o to tvořit něco, co promlouvá jazykem současné designérské tvorby. Chci vyrobit libovolný objekt, který v sobě zhušťuje schopnost mimořádně se proměňovat díky světlu a upozorňovat tak na neustálé změny ve smyslu Herakleitova – vše plyne. Skleněný objekt měnící svou podobu během dne vnímám jako médium demonstrující symbolicky plynutí změn. Zajímám se tedy o sklo jako o zářivý objekt v interiéru.“
Vaše volná tvorba z tehdejší doby byla ovlivněna i těžkými životními zkouškami. Tématem byla často i mytologická a filozofická sdělení. Ano, to proto, že jsem směřoval velmi často ke studiu skrytých přírodních zákonů. Mou četbou byli autoři od Platona a Aristotela až po novodobější myslitele 20. století jako Steiner, Jung nebo Sheldrake s teorií morfických rezonancí. Práce z této doby byly velmi komplikované a vážné.
Afričtí nebo australští domorodci skrze rituál a předměty komunikují s božstvy nebo chcete-li bytostmi „na druhé straně“ a vytvářejí neopakovatelné magické umění. Co na této komunikaci obdivujete? Už samotná realizace mi u těchto lidí připadá jako rituál. Fascinuje mě to „negerství“ se svým téměř tanečně rytmickým stylem utváření hmoty, o trpělivosti a soustředění nemluvě.
Oni sami ještě znají kontakt se spirituálním světem skrze hmotu věcí každodenního použití, a to v protikladu ke koncepčně realizovaným předmětům masové kultury západní civilizace. Cit pro tuto rovnováhu je pro mě obdivuhodně přesvědčivý. Věřím, že v tomto smyslu lze v životě dosáhnout prakticky opravdového štěstí a tzv. primitivní kultury bych nepodceňoval. V jejich domácnostech vládnou božstva a oni s nimi žijí, já se snažím v duchu této harmonie tvořit a žít.
Jakou technikou realizujete své návrhy? Jedná se o tavené nebo foukané sklo v nejrůznějších barvách a stupních zušlechtění (přebrušování, matování atd.). Přijal jsem styl práce rozdělený na část realizovanou vlastnoručně a zprostředkovanou jinými řemeslníky. Osobní ruční podíl na zhotovení předmětu je pro mne významný pravděpodobně i díky mému obdivu k tvorbě řemeslníků přírodních národů, kteří celé hodiny žijí fyzicky zapojeni do procesu vznikání objektu. Začal jsem se zabývat nádobami ze skla a propojil vizualitu výtvarného díla s funkčností předmětů pro domácnost. Svou diplomovou práci jsem v tomto duchu obohatil o první kolekci nádob – soch ze skla, které byly vystaveny paralelně v době výstavy mých obrazů ze série Přátelské kultury, kde jsem představil portréty bytostí z jiného světa. Portréty i skleněné nádoby byly propojeny myšlenkou na odlehčení, ale i odhmotnění. Snahou bylo poukázat na mimořádné jevy, týkající se mimosmyslového vnímání. Sklo na fotografiích levitovalo a hlavy jakýchsi mimozemšťanů–andělů se ztrácely ve své jemnosti v bílé ploše obrazu. V těchto aktivitách jsem zužitkoval zkušenosti z ateliéru skla Vladimíra Kopeckého, ale i ze stáže v intermediální škole Milana Knížáka na AVU.
Co vytváříte v současné době? Snažím se společně se svou ženou Lucií (ve studiu Lucia glass design) o předměty programově uklidňující a fascinující vlastnostmi skla – od těžítek až po světelné sochy či nádoby na ovoce, vodu nebo popel z tabáku. To vše v maximálně možném cenovém rozsahu podle náročnosti technologie.
Studia: 1986–1990 Střední průmyslová škola sklářská v Železném Brodě 1993–1999 Vysoká škola uměleckoprůmyslová (prof. Vladimír Kopecký – ateliér skla) 1997 Akademie výtvarných umění (prof. Milan Knížák – intermediální škola) Cena Talente 2000 – Mnichov (obor sklo) Samostatná výstava: Přátelské kultury – obrazy (1999) Výběr skupinových výstav: 1989 – Sklářské symposium v Josefodolu 1997 – Druhé sklářské symposium Moser Karlovy Vary 2000 – Looking through glass Glynn Vivian – Gallery ve Swansea 2001 – Minea Gallery – Karlovy Vary 2002 – Bohemian glass – Galerie VŠUP Praha
Kontakty: BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; FILIP NÍZKÝ, Trnkovo náměstí 1112/2, Praha 5, tel.: 724 062 119; GALERIE MOSER, Staroměstské náměstí 27, Praha1, tel.: 224 229 755
text: Lenka Kopecká foto: Filip Nízký |
Dům na ostrohu
|
|
Manželé Vivian a Dimitris k nám přišli z teplých krajin. Ona pochází z Kypru, on z Řecka. Profese stavebních developerů je provedla kusem světa a před lety zakotvili v Praze. Zpočátku jen na chvíli. Ta se však posléze díky pracovním možnostem i zjištění, že se v Praze cítí dobře a stesk je nijak netrápí, protáhla na roky.
Začali hledat byt, což vzhledem k jejich představám a náročnému vkusu nebylo tak úplně jednoduché. Nakonec se jim vynaložené úsilí vyplatilo. Našli opravdový skvost předválečné architektury: pronajali si ohromný byt v Troji ve vile Diviš, kterou navrhoval věhlasný architekt Benš. Po několika letech se s Prahou sžili ještě víc a rozhodli se vybudovat si zde vlastní bydlení. Zvažovali dvě možnosti: buďto stavbu nového domu s výhledem na město, nebo rekonstrukci staršího, který by měl svou vlastní historii a atmosféru. Rozhodli se pro starý bortící se objekt na ostrohu Vltavské kotliny, na rozhraní Troje a starých Kobylis. Z místa je rozlehlý výhled na ruch metropole, rozkládající se pod ním, takže jedna z podmínek byla splněna. Samotná vila však byla v dosti špatném stavu, navíc by se poměrně obtížně přebudovávala tak, aby vnitřní prostory odpovídaly vkusu majitelů. Takže se vlastně začalo stavět znovu.
Shoda – předpoklad úspěchu Projektů nového domu se ujal architekt Pantelis Larcou, který rovněž pochází z Kypru, takže sdílí cit pro prvky, které připomínají svérázné kouzlo středozemních oblastí. Navíc ho s investory pojí obdobný architektonický vkus včetně zaujetí pro skvosty předválečné české architektury, která rovněž novému domu vtiskla své poselství. Není tedy divu, že se zrodila spolupráce, kterou si obě strany nemohou vynachválit, a díky níž se jejich přátelství prohlubovalo.
„V této souvislosti lze opakovat stále totéž. Architekt si může ledacos vymyslet a navrhnout, ale konečné slovo mají investoři. A je vždycky obrovská výhoda, pokud se všichni shodují a usilují o naplnění stejné představy,“ říká Pantelis Larcou. I díky tomu je výsledkem noblesní dům, který od celkové koncepce až po detaily odpovídá kritériím vybraného stylu a příjemného bydlení.
Kombinace vlivů Stavět se začalo v roce 2000. Kvůli nestabilnímu břidlicovému podloží bylo třeba využít stavební jámu po demolici 170 let starého domu a vybudovat kvalitní nosné základy.
Podobu projektu předurčilo zasazení objektu do příkré stráně. Shora z ulice není dům v podstatě vidět, celý je obrácen směrem k městu, které se rozkládá pod ním. Navíc je nejspodnější část stavby užší, proto horní patro a terasa pod ním vyčnívá ve výšce osm metrů nad začátkem rozlehlé zahrady.
Dům navazuje na funkcionalismus, ale je v něm zřetelný i odraz původu všech zúčastněných: dřevěná palubová podlaha na velké terase s krbem, teplé barvy, další terasa v horním patře i podesta v domě, lana místo zábradlí – to vše připomíná atmosféru Středozemního moře. K tomu přistupuje již zmíněný respekt ke kvalitní předválečné architektuře i znalost současných trendů.
Magický výhled Interiéry jsou jednoduché, plné světla. V duchu moderního stylu navazují na terasy a zahradu. Poloha domu, zejména co se týče výhledu, tu byla zhodnocena jako jeden z výrazných charakteristických prvků stavby. Celá stěna rozlehlého „hlavního“ pokoje je prosklená. V noci je přes ni výhled na město téměř magický, ve dne je vidět křížení magistrály, železnici, autobusové nádraží, stanici metra, holešovický přístav, depa… A za nimi Vyšehrad, Muzeum, Žižkov… „Je to pohled na město, jaké skutečně je. Ne propagovaná romantická zákoutí Starého Města a Malé Strany, ale život metropole, která zároveň přitahuje, ale zároveň se na ni můžete dívat z bezpečného zpovzdálí,“ svěřuje se Pantelis Larcou.
Rozlehlost i členitost Investoři měli nábytek zčásti ještě z Řecka, zčásti ze svého předchozího bydlení ve vile Diviš. Vzhledem k tomu, že ho vybírali se sobě vlastní pečlivostí a s vkusem, nebylo by pro ně jednoduché se ho vzdát. Před architektem tedy stál úkol přizpůsobit interiéry tak, aby tu původní vybavení nalezlo důstojné uplatnění. Rozlehlé místnosti to umožnily. Například v hlavní obývací místnosti jsou vlastně tři místa k posezení, která lze používat podle počtu hostů, nálady a činnosti… Přitom zůstává ještě dost volného prostoru, aby dům působil vzdušně. Na druhou stranu se v něm díky zajímavým předmětům, knihám, časopisům a spoustě vůní, které se většinou linou z Vivianiny kuchyně, cítíte jako doma. Nebo spíš jako na návštěvě u dobrých přátel v Řecku, protože tu voní rozmarýna, tymián a výborná káva.
Čistota materiálů Materiály, které v domě dominují, jsou kámen, dřevo a sklo. Najdeme zde však i špičkové obklady a dlažbu v kombinaci s bílými stěnami. Do částí domu, které jsou nalepené na svah a neproniká sem denní světlo, vedou prosklené světlíky nebo jsou umístěny osvětlené stěny. Jádro celého objektu vlastně tvoří dvě prostorné obývací místnosti nad sebou. První – pro návštěvy, je vidět hned z nástupní podesty, která zde nahrazuje předsíň. Sousedí s kuchyní a jídelnou, z níž můžeme vyjít na malou terasu.
Schodiště vede dolů do nižší obývací místnosti. Vstup do ní ozvláštňuje jakýsi prosklený osvětlený práh, v němž jsou v písku položené předměty, nalezené v troskách původní vily. Pokoj je podstatně menší a intimnější než „horní obývák“, také je tu více nábytku. Vedle se nachází ložnice a také pokoj pro hosty. Na hernu navazuje malá pracovna a ohromná terasa, zavěšená nad prudký svah Trojské kotliny. Na ní máte pocit, že pod vámi je rozbouřené moře – hukot a šum magistrály a lesklá hladina Vltavy jsou dokonalými rekvizitami. Zahrada na stráni se postupně tvoří, je na to dostatek času.
Architekt Pantelis Larcou Pochází z Kypru. Od roku 1989 žije v Praze, kde studoval architekturu na ČVUT (1990–1996), v roce 1999 ukončil doktorandské studium. Nyní zde působí jako odborný asistent v rámci Ústavu stavitelství. Kromě toho má vlastní ateliér. Má rád moderní styl, ale ctí minulost. Proto si myslí, že by se v Čechách mělo více navazovat na kvalitní předválečnou architekturu a méně podléhat nahodilým vlivům ze zahraničí. Realizace: – rodinné domy – interiéry obchodů sítě Electrocity – přístavba budovy Radiokomunikací – Jeseniova 40, Praha 3 – budova Radiokomunikací v Českých Budějovicích (Pražská ulice) – rekonstrukce a přístavby na panelových domech
Technické údaje: Dispozice: 6 + 1 Celková obytná plocha: 343 m2 Zastavěná plocha: 252 m2 Obestavěný prostor: 1 228 m3 Konstrukce: zděná stavba porotherm Střešní konstrukce: ocelová příhradová konstrukce Okna: hliníková – firma Alumil, s. r. o. Vytápění: centrální kotelna, teplovodní, kombinace s podlahovými konvektory Podlahové krytiny: exteriérové podlahy teras – masiv dřevo Billinga vnitřní dřevěné podlahy – kombinace masiv dřevo Sapelli, masiv dřevo Kempas, velkoformátová keramická dlažba firmy Graniti Fiandre a litá podlaha firmy Comming, s. r. o. Povrchy stěn venkovní: atypické formáty pískovce, šedá omítka a masiv dřevo Povrchy stěn vnitřní: kombinace masiv dřevo Kempas, velkoformátová keramická dlažba firmy Graniti Fiandre a omítky Generální dodavatel: Alasia, s. r. o. Další dodavatelé: Kuchyň: EUROHOF, s. r. o. Světla: Elios Lighting, s. r. o. Atypické interiérové výrobky: Koncepti, s. r. o. Atypické skleněné výrobky: Glass Experts, s. r. o. Podhledy: SESImont, s. r. o. Zahradní architektura: Jena, s. r. o.
Kontakty: Ing. arch. Pantelis Larcou, Pod Písečnou 329/5, 182 00 Praha 8, tel.: 602 625 234, e-mail: alfa.p@seznam.cz; Alasia, s. r. o., U Studánky 3, 170 00 Praha 7, tel.: 233 371 823, 233 371 824, e-mail: alasia@volny.cz
text: Ivana Vajnerová, Jana Pyšková foto: Lubomír Fuxa |
Kamenné cesty
|
|
Plánujeme-li zpevnění nějaké plochy u domu, musíme zvážit několik otázek. Především si vzpomeneme na něco, co jsme už někde viděli a líbilo se nám to. Pak začneme počítat, kolik by to stálo, a nakonec se stejně musíme domluvit s ostatními členy rodiny, což má tu nevýhodu, že má každý jiný názor. Dnes jsou v oblibě nejrůznější betonové výrobky, které jsou přitažlivé spíše svou cenou nežli krásou. Kdo chce totiž vsadit na kvalitu a tak říkajíc nepomíjivou hodnotu, musí stejně jako před tisíciletími sáhnout po přírodním kameni. Vedle něho vypadá beton, jako bychom srovnávali originální umělecký předmět s jeho nepříliš podařenou kopií. Kámen vždy byl a zůstane klasika, která si na nic nehraje. Z ekologického pohledu nemusíme mít také žádné špatné svědomí, kámen se sice z přírody nenávratně odebere, ale pro beton těžíme nejen horninu, ale i písek. Navíc je výroba cementu energeticky mnohem náročnější. Kámen lze velmi dobře znovu a znovu používat, je-li inteligentně položen. Častým argumentem je cena kamene, která může být v porovnání s betonem i několikanásobná. Kdo je však trochu podnikavý a zastaví se v lomech ve svém okolí na kus řeči s vedoucím, často zjistí, že se tu najdou neuvěřitelné „poklady“ doslova za hubičku. Já sám s tím mám ty nejlepší zkušenosti. Vždy však musíme počítat s cenou za dovoz, řidiči si účtují 20–30 Kč za kilometr.
Jaký kámen si vybrat Další důležitou otázkou bude, jaký druh kamene zvolit. Z praxe jasně vyplývá, že chceme-li mít na léta klid, zvolíme raději tvrdší druhy. Měkké horniny, jako je například pískovec, mohou být za určitých okolností rizikové. S kamenem je to jako s keramikou, musí mít co nejmenší nasáklivost. To se pak nejlépe pozná po zimě, kdy je takový materiál odprýskaný a popraskaný. Mezi tvrdé a kvalitní druhy patří žula, různé ruly, porfyr, čedič, rohovec, tefrit, některé vápence, andezit a podobně. Dlažba z přírodního kamene má většinou jednu ze dvou podob: jsou to kamenné kostky nebo desky. Kostky se vyrábějí štípáním nebo řezáním v normovaných velikostech 5 x 5 x 5 cm, 8 x 8 x 8 cm, 10 x 10 x 10 cm a 15 x 15 x 15 cm s určitou tolerancí. Desky vznikají přirozeně nebo se řežou v sílách do 10 cm. Velikost a tvar jsou pak odvislé od toho, zda se dále upravují a formátují do pravidelných obdélníků a čtverců, nebo naopak ponechají v přirozené polygonální podobě. Při volbě druhu a velikosti kamene bude hrát velmi důležitou roli i účel, pro který chceme plochu dláždit. Hlavním hlediskem je přitom zatížení. V podmínkách rodinných domů vystačíme většinou se dvěma kategoriemi: pro pěší provoz a pro osobní vozidlo.
Kostka, nebo deska? Pro chůzi vystačíme s kostkami velikosti 5–10 cm, u desek pak se sílou 3–5 cm. Plocha před garáží pro osobní vůz nepotřebuje více nežli kostku 10 cm s patřičně kvalitním podložím. Kostky mají tu skvělou vlastnost, že se o sebe vzájemně „šprajcnou“, a tím vykazují mimořádnou pevnost i tehdy, jsou-li vydlážděny pouze do písku. Dalšího zpevnění dosáhneme tím, že do písku přidáme suchý cement v poměru 1:6. Tuto směs dáme pod i mezi kostky a nakonec zalijeme vodou, aby se plocha umyla a směs se splavila do spár. U desek je to složitější, záleží na tom, do čeho jsou položeny. Klademe-li je pouze do písku (raději opět s příměsí cementu), jsou vhodné pouze pro pěší provoz. Schopnost desek vzájemně se opírat jedna o druhou je malá nebo žádná, a proto nejsou v písku tak stabilní. Při větším zatížení je nejvhodnější metodou kladení do malty (nikoliv betonu!). Vápenná malta (1:8 – 1:6) s trochou cementu je totiž elastická a pro vodu propustná. Navíc se v případě potřeby dá z kamenů mnohem lépe odstranit. Spáry můžeme zasypat drtí, pískem nebo i zeminou a osadit nízkými rostlinami, což vypadá mnohem lépe nežli vyspárování betonem a podobně. Kromě kostek a desek existují samozřejmě ještě i další tvary kamenů, jako byly dříve „kočičí hlavy“, a nejrůznější více méně nepravidelné formáty. Ty se však dnes vyskytují zřídka.
Podkladové vrstvy Pro budoucí dlouhověkost je rozhodující i dodržení technologie podkladových vrstev. Nejspodnější vrstva se nazývá protimrazová a zabraňuje tomu, aby se při nízkých teplotách plocha nadouvala a hýbala. Je tvořena upěchovaným štěrkem 32–63 až makadamem 63–125 s malým podílem jemných částí, které by jímaly a zadržovaly vodu. Podle zatížení je vrstva silná 10–20 cm a musí být součástí každé podobné konstrukce bez ohledu na to, čím je nakonec vydlážděna. Další vrstvy se pak liší podle zatížení a použitého materiálu dlažby, jak je dobře patrné z obrázků. Kamenná dlažba neztratila až do dnešních dnů nic ze svých vynikajících vlastností. Právě naopak, vedle průmyslově vyráběných betonových povrchů, které jsou všude stejně sterilní, neosobní a často nevkusné, si zachovává svou přirozenou originalitu, krásu a výjimečnost.
Co se myslí termínem Štěrk? Je to lomová (nikoliv říční) drť /štěrk /makadam, které vznikají drcením tvrdých hornin. Takový materiál má ostré hrany, kterými se jednotlivé částice při válcování nebo vibrování do sebe zaklesnou a dále nepohnou. Naopak říční štěrk má hrany obroušené a kulaté, a tím podstatně horší schopnost utužení. Lomový štěrk nesmí mít jen jednu frakci, ale má být složen z mnoha velikostí – menší kousky vyplní škvíry mezi většími a dále zvětší pevnost. Proto je označení například 16–32, což znamená, že jsou tu obsaženy částice od velikosti 16 mm až do 32 mm. V praxi rozlišujeme tyto frakce: Drť: 0–2, 2–5, 0–4, 4–8, 8–16, 16–22 Miništěrk: 16–32 Štěrk: 32–63 Makadam: 63–125
Kontakty: Lom Bělice (podkladové vrstvy), tel: 317 791 171; KH STONE s. r. o. (dlažba), Prodej stavebního a solitérního kamene, jezírka, Kouřimská ul., Kutná Hora 284 01, tel.: 606 181 198, fax: 466 985 764, http://stone.hyperlinx.cz , e-mail: kh_stone@atlas.cz
text: Jiří Prouza foto: autor kresby: autor |
