|
|
Často jste mimo domov. Stalo se vám někdy, že jste si řekl: „To jsem si ale vybral špatnou práci!“ Říkám si to pokaždé, když jdu na pódium a když třeba vím, že to bude přímý přenos do televize a je to k tomu moje osobní premiéra skladby. Někdy je to o nervy. Ne, že bych byl přímo trémista, ale příjemné pocity při tom zrovna nezažívám. Ale pak ten zážitek z živého hraní na pódiu je ohromný, a zvláště když se vše daří, je to pocit nepopsatelného štěstí.
Jakou měrou kultivuje hudba estetické cítění? Nevím. Jsou muzikanti, o kterých nemohu říct, že by byli mimořádně kultivovaní lidé. Tedy ani v kultuře bydlení. Což může být tím, že jsou v zajetí hudby a to ostatní vypouštějí… Může to být i tím. Ale zároveň jsem potkal mimořádně nadané jedince, kteří žili hudbou, a přesto jim vůbec nebylo jedno, jak bydlí. U vás mám pocit, že jste se svému bydlení hodně věnoval. Já se snažím všechno řešit s maximální intenzitou. Když jsem před pěti lety přestavoval rodičovský dům, měl jsem nastudovány všechny armatury, umyvadla, vany, sporáky, světla. Znal jsem výrobce, designéry, ceny. Prostě jsem to chtěl vyřešit od základu dobře, abych to nemusel za pár let předělávat. Samozřejmě moc mi pomohl tatínek architekt, i když to mezi námi semtam jiskřilo, ale to bylo k dobru věci. Ten smysl pro výtvarno je dán asi tím, že jsem právě z rodiny architekta-výtvarníka, nakonec mám v bytě hodně tátových obrazů. Odmala jsem vlastně byl veden k výtvarnu skoro víc než k muzice. A výtvarná výchova byla ve škole můj nejoblíbenější předmět, i když jsem byl vždycky mazal a žádná pečlivka. A jak jste se k hudbě dostal? Sestra hrála na klavír a jako se dřív chodilo do houslí, tak já chodil na violoncello. A musím říct, že jsem se do hudby od začátku zamiloval. Nikdo z rodiny ale nebyl profesionální hudebník, i když maminka byla výborná pianistka a tatínek byl taky hudebně nadaný. Jinak by mě asi těžko podporovali. Ale když jdu dále po předcích, prastrýc hrával na cello, prý krásně. Zdědil jsem po něm balík not valčíků a různých salonních kousků, které se tenkrát hrávaly v kinech. Nějak se musel tenkrát živit. Jinak v historii mých příbuzných byla harfenistka, sbormistr sboru Typografie, bratranec Rudy Linka je známý jazzový kytarista a celá rodina z maminčiny strany je velice muzikální, takže něco v genech tady asi bude.
A vy se hudbou živíte dobře? To je relativní: co je pro mne velice dostačující, pro jiného by bylo naprosto nouzové. Moje životní nároky nejsou zas tak velké. Žiju v podstatě v domě rodičů, což je klika, máme se ženou pro sebe jedno nepříliš rozměrné patro plus malé studio o podlaží níž. Je pro vás důležité mít svůj byt, nebo byste klidně nějakou dobu mohl žít po hotelích? Já tak tři měsíce z roku žiju po hotelích. Pokud jsem delší dobu doma, vadí mi, když musím do hotelu. Ale časem si zvyknu. Navíc je příjemné, že vám ustelou, rozestelou, uklidí, a když přijdete ke snídani, obskakují vás jako krále a ještě to třeba za vás platí pořadatel (bohužel ne vždy). Znáte ze své branže lidi, kteří nemají příliš velký vztah ke svému bytu? Znám jednoho kluka ze skvělého St. Lawrence kvarteta v Americe, který hodně cestoval a měl jenom svoji virtuální e-mailovou adresu, svoje věci měl u rodičů v Kanadě, kde byl tak týden v roce. Žil prostě jen po hotelích. Ale teď se oženil, takže je vše jinak. Ale já si nedovedu představit, že bych neměl nějakou základnu, navíc zdaleka tolik necestuji. Vzpomínáte si na nějaký otřesný případ nevkusně zařízeného bytu u vašeho kolegy? Mně ani nevadí, když má někdo takzvaně nevkusně zařízený byt. Je to věc názoru toho dotyčného člověka. Nakonec vkus je velice relativní pojem měnící se s dobou, geografickými podmínkami a já nevím s čím vším ještě. Spíše vnímám, jestli je v bytě přívětivo, láskyplně řekl bych, a taky čisto. Co mi vadí, jsou některé okázale zařízené byty a domy lidí, kteří mají pocit, že musejí ukazovat stav svého bankovního konta bombastickým zařízením svého domu, velikostí svého auta apod. A taky nemám rád nová satelitní městečka ‚a la Nebušice a podobně. Ke skromně a třeba i trochu nevkusně zařízeným bytům mám sympatie. Například mi ani moc nevadí paneláky. Jen kdyby se lidi trochu víc zajímali o prostředí, ve kterém žijí. Nejvíc mně vadí nepořádek na ulicích, což je vlastně problém celé východní Evropy. Když jsem tady měsíc, taky si zvyknu, ale třeba moje matka kvůli nepořádku na ulicích skoro ani nechodí do města. Trpí tím celý život, utrpení jí působí například cesta do práce. Na procházku ven ji téměř nedostanu. Ta se měla narodit ve Švýcarsku. V přírodě nepořádek naštěstí neexistuje, ta si s tím vždycky poradí, pokud jí to člověk nezkazí. Co pro vás znamená domov? Co je to domov? Třeba láska…? Přátelé? Kdybych byl sám, asi bych žádný domov neměl. Že bych se v Praze cítil doma? Asi ano. Ale domov mi vytváří hlavně moje žena, rodiče, kvetoucí kaktus…
A když v zahraničí myslíte na domov, co se vám vybavuje? Vždycky když jsem delší dobu pryč, vzpomínám na chalupu, kam jsem jezdíval jako dítě a kde jsem měl kontakt s přírodou. Město mi nakonec k srdci nějak obzvláště nepřirostlo, jakkoli je Praha architektonicky nádherná a jedinečná. Dbáte na to, aby vás v bytě nic nerušilo, aby vám symbolizoval klid, nebo si naopak přejete, aby vás jeho atmosféra nenechávala příliš klidným? Nemám rád agresivní byty, máte pravdu, spíše jsem se snažil o jakousi harmonii, vše je vyladěné do přírodních barev. Příroda je pro mě důležitá, proto ty prosklené výhledy do zahrad i spousta zeleně v bytě.
Vraťme se ještě k otázce, do jaké míry vás zkultivovala vážná hudba… Já si to sám asi neuvědomuji. Jen doufám, že to tak je. Ale je fakt, že necitlivý člověk s kamenným srdcem by toho jako muzikant moc lidem asi neřekl a pak by ho ani ta muzika neměla šanci kultivovat.
Muzikanti můžou být v některých situacích také podrážděnější… A depresivní… Z kultivace se může stát dekultivace až destrukce… Na co jste se při zařizování bytu nejvíc soustředil? Aby působil co nejprostorněji a byl hlavně světlý. Z koupelny je například v tomto bytě nejhezčí výhled na Prahu. Ale má to jeden zápor: v zimě tu není zrovna teplo, takže se musí přitápět. Naopak v létě se tady trochu smažíte. Jsou umělci, kteří své bydlení ani příliš nevnímají a rádi jeho zařízení nechávají na svých družkách… Moje paní se též na úpravách podílela, ale spíše šlo o dotváření. Jinak má podobný vkus a názor. Ale mě baví pracovat s interiérem: občas některé věci přehodím. Kdybyste nehrál na cello, byl byste architektem? Je to možné. Ale mě hraní strašně baví. Dokonce mě baví, i když si třeba někdy myslím, že ho nenávidím, jestli vám to dává smysl. Projel jsem spoustu zemí a poznal jsem spoustu mimořádných lidí. Hudba mi objevila i mou ženu. Čím je svět kolem vážné hudby specifický? Asi svým publikem, které je podobné na celém světě. Jsou to většinou starší lidi, od padesáti výš. K této hudbě si musíte cestu najít sami a je zajímavé, že si k ní nacházejí cestu lidé, kteří už začínají dohlížet konec života. Ale někdy to bývá taky trochu snobská společnost. Máte tu nějaký kousek, na který se rád díváte? Není to třeba ta část piana, která vám visí na zdi? To vyhazoval jeden houslař. Starou klávesnici z devatenáctého století. Zeptal jsem se ho, jestli by mi to nedal za láhev vína. Řekl: „Vem si to zadarmo.“ Nic jsem s tím neudělal a pověsil to tak, jak to bylo. Mám rád tyhle tátovy obrazy. Je s nimi taky spojeno moje dětství. Jinak můj nejoblíbenější nábytek je postel. Bez čeho by tenhle byt nemohl existovat? Bez mé ženy? To vypadá, jako byste ji bral jako kus nábytku… Jak už jsem řekl, domov je především srdečná atmosféra, proto jsem zmínil ženu… Lusknutím prstu můžete o všechno přijít, takže asi není dobré fixovat se na věci. Ale fakt je, že mám rád svoje cella, cédéčka a hi-fi soupravu. To jsou ty „desert island“ věci, ty, co si bereme na pustý ostrov… Kde se nejlépe koncentruje? Je to zvláštní, ale nejlépe se koncentruji v cizím prostředí. Tady doma vím, kde mám rozečtenou knihu, kde je cédéčko, které si chci poslechnout, stále mi někdo telefonuje, pořád jsou v počítači nějaké maily. Dobře se mi cvičí na chalupě, kde není telefon ani internet, jenom příroda kolem. Máte rád samotu? Nevadí mi v přírodě, vadí mi v cizím městě, což je asi normální. Nerad jím sám v cizí restauraci, což se bohužel na zájezdech často stává.
Když jste tedy sám, dbáte na kulturu stolování, nebo to občas šidíte? Já jím rád, moje žena miluje hezky naaranžované jídlo, taky výborně vaří, na kulturu stolování si potrpím, ale někdy to nevyjde. Na co si ještě potrpíte? Rád se dobře vyspím, ale někdy s tím mám problémy. Většinou když nejsem spokojený s koncertem, s natáčením, s průběhem dne. Blaze tomu, kdo je trvale šťastný, má pusu od ucha k uchu a sám se sebou je permanentně spokojený. Takovým lidem závidím.
Jiří Bárta – vstup na hudební scénu na přelomu 90. let – studia v Praze (Josef Chuchro, Mirko Škampa) a v Kolíně n. R. (Boris Pergamenščikov) – 1991 ceny: Europäische Förderpreis für Musik v Drážďanech a Rostropovich-Hammer Award v Los Angeles – spolupráce s předními českými a mezinárodními orchestry, dirigenty a komorními tělesy, pravidelná účast na předních festivalech – 1995 Zlatá Harmonie za nejlepší CD v kategorii komorní hudba – 2000 Cena Harmonie za nejlepší českou nahrávku roku – 2002 projekt Reflexe na festivalu Struny podzimu
text: Rostislav Sarvaš foto: Oto Pajer |
Blog
Konec loužím před vanou
|
|
Typy zástěn Ať máte vanu klasickou či rohovou, v rozměru standardním nebo minimálním, dalo by se říct, že téměř na každou se najde vanová zástěna. Každý renomovaný výrobce zástěn totiž spolupracuje s výrobci van a společně typizují jednotlivé modely. Nekupujte tedy vanovou zástěnu bez toho, aniž byste měli vybranou vanu, ke které zástěna přesně padne.
Všeobecně můžeme vanové zástěny rozdělit na rámové neboli profilové, které se umisťují na klasické vany (v hliníkovém rámu jsou zasazena zasouvací dvířka), nebo na bezrámové, kde chybí hliníkový rám kolem celé zástěny, profil je pouze u stěny –dvířka jsou odklápěcí.
Za standard lze považovat zástěny rámové s výplní plexisklo. Nejlevnější vanovou zástěnu seženete již za 3 000 Kč (bez DPH). Pro náročnějšího zákazníka jsou určené zástěny designové, které jsou se skleněnou výplní, většinou bezrámové, nebo s rámem chromovým.
Výplně a rámy Co se týká výplně vanové zástěny, můžete zvolit plexisklo nebo pravé sklo. U plexiskla máte u různých výrobců na výběr z mnoha dekorů – kůra, aquaris, startec (nehořlavé a nárazuvzdorné plexi) a jiné. Pravé sklo je speciálně tvrzené, má tloušťku 3 nebo 6 mm. Úrazu se nemusíte obávat, neboť se vždy jedná o sklo bezpečnostní. K výrobě rámů se používá hliník v provedení buď bílý lak, nebo stříbrný leštěný elox, u vyšších modelů je možnost dražšího chromového povrchu.
Jak to bude s úklidem Aby na zástěně z pravého skla nezůstávaly nepěkné mapy ze zbytků mýdla, šamponu či se neusazoval vodní kámen, můžete si za příplatek objednat speciální úpravu povrchu skla clearshield. Po takto ošetřeném skle kapky stékají mnohem rychleji a nezanechávají po sobě žádné stopy. Sklo se upravuje již u výrobce – kdy se na vnitřní stranu sprchové zástěny nanese vrstva speciálního přípravku, která zacelí póry ve skle. Méně práce dá také vanová zástěna bezrámová. Nečistota se totiž nejvíc usazuje v místech kolem rámů. K snadné údržbě lišt je u některých zástěn uzpůsobená i spodní část dveří, která se dá odejmout, a lišta se tak může pohodlně vyčistit. Může se také celá odklopit a plochu pod ní vytřít.
Otázky pro odborníka (Odpovídal Adam Zelinka z firmy ROLTECHNIK) Jaké typy zástěn jdou nejvíc na odbyt? Vše je samozřejmě nejvíc závislé na peněžence zákazníka. Ale obecně lze říct, že se velmi dobře prodávají designové vanové zástěny z pravého skla, které se asi víc hodí do větších koupelen. Vyplatí se speciální úprava clearshield? Chcete-li mít vanovou zástěnu stále čistou, tato úprava za příplatek rozhodně stojí. Pokud potřebuji zástěnu umístit do atypického prostoru, je možné objednat si zástěnu na zakázku? Naše firma ROLTECHNIK tuto možnost nabízí. Když zákazník váhá, zda si pořídit vanu nebo sprchový kout, co by ho mohlo přesvědčit k volbě vany se sprchovou zástěnou? Poslední statistiky říkají, že se lidi častěji sprchují, než koupou. Ale i ten, co se raději sprchuje, si občas rád odpočine ve vaně. Málokomu se však do koupelny vejde vana i sprchový kout. Mohu-li tedy poradit, raději si pořiďte velkou pohodlnou vanu se sprchovou zástěnou, jež vám nabídne veškerý komfort, a můžete se pohodlně koupat i sprchovat, než malou vanu a samostatný nevelký sprchový kout.
Kontakty: AQUA PLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 311 625 626, www.aqua-plus.cz; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116; METALKRIS, Chrudimská 2526/2a, Praha 3, tel.: 272 738 171; ROLTECHNIK, Třebařov 160, tel.: 461 353 611; SAMO, tř. ČSA 3252, Kladno, tel.: 312 241 192-93; SAPHO, Pakoměřice 87, Líbeznice, tel.: 283 090 750
text: Lucie Brzoňová ve spolupráci s Adamem Zelinkou z firmy ROLTECHNIK foto: Milan Martínek a archiv |
Dvě bělostné krásky a jejich družina
|
|
Zvláštní věc. Latinská botanická jména jsou v drtivé většině původem řecká: Gala – mléko, anthos – květ. Sečteno – mléčný květ. Galanthus nivalis má ovšem i pěkné české jméno. Sněženka. Současně s lístky už v průběhu února vyraší z cibulek, velkých sotva jako lískový oříšek, stvoly se sklopenými bílými zvonečky. Ve stejnou dobu si pospíší s kvetením i bledule jarní (Leucojum vernum). Obě mají kvítky obrácené k zemi, aby déšť nesmáčel vnitřek květu a neslepil pylová zrnka. Hmyzí odvážlivci, kteří v hanebné zimě časného jara přiletí, mají u bledulí a sněženek přichystaný nektar. Bledulka signalizuje zelenou či žlutou skvrnkou na okvětním lístku místo, pod kterým se ukrývá porce nektaru. Sněženka tu cukrovou dobrotu zase nabízí v podélné žlázce na spodní straně vnějších okvětních plátků. Hladové nedočkavce tak žlázkou navede až k prašníkům ukrytým v suchu vnitřku květu. Strategie těchto krásek je dostatečně dobrá pro úspěšné opylení. A tak se v dobrých letech dokážou rozšiřovat semeny. Nejjistěji se jim to ale daří droboučkými dceřinými cibulkami. Na svém stanovišti v lehkém stínu si v listové hrabance mohou žít dlouhá léta bez našeho vměšování. Chcete-li ale trsy rozvolnit a šířit porost rychleji, můžete po odumření listů cibulky vyjmout ze země a koncem léta je opět vysadit. Cibuličky bledulí před výsadbou na podzim prostě jen uskladněte v suchu a tmě. Pozor ale na sněženky! Jejich cibulka nemá pevnou suchou ochrannou suknici, a proto je nutné ji uložit do peřinky z mírně vlhkých pilin, jinak rychle zaschne.
Z únorového trávníku ještě polehlého a rozmrzelého po roztátém sněhu jednoho dne vytryskne záplava fialových květů. Je to nejčasnější z botanických šafránů – Crocus tommasinianus. Pokud chcete mít trávník plný šafránů, ze všech je právě tento zdaleka nejvhodnější pro rozrůstání se. Je to velký bojovník a vlhkou louku po několika letech pokryje fialovým kobercem květů. Na suchých místech skalek a suťových partiích se v tomhle nemožném předjarním sychravu derou ke světlu neuvěřitelně velké modrofialové květy kosatečku síťkovaného (Iridodictyum reticulatum) a střapatých sluníček hlaváčku amurského (Adonis amurensis). Rostlinky mají naspěch, aby si ti nejčasnější opylovači udělali čas právě na ně, a tak se ani nenamáhají s rašením listů. To se prý stihne později. Teď mají jen starost, aby včas rozkvetly a upoutaly první zmatenou včelku či mouchu. Anebo to dělají proto, aby nám udělaly radost při tom předlouhém čekání na jaro?
text: Eva Vodrážková foto: autorka |
Petr Fejk – Zvíře a byt
|
|
Lidé většinou neuvažují, zda bude zvíře s nimi šťastné, a už vůbec nemyslí na to, že by mělo být samo sebou. Zkrátka myslí na sebe a jejich krátkozrakost nekončí jen u psů, koček nebo papoušků. Stále častěji se shánějí třeba klokani, psouni, oceloti, dikobrazi, opičky a nevím co ještě. Z lásky ke zvířeti pak po něm chceme, aby v bytě respektovalo lidská pravidla hry, tj. aby přestalo být samo sebou.
Principy Pro většinu těchto tvorů není nic přirozenějšího než po svém slintat, značkovat, hlučet, hrabat, zapáchat, škrábat, kousat, trhat či běhat. Proto pořídit si nedomestikované zvíře do bytu je projevem velkého lidského selhání. Byt je místem veskrze lidským, kam by se jakékoli zvíře mělo dostat jen po vážné a důkladné rozvaze. Nechci moralizovat, ale i v samotné zoo by měl platit princip přirozených podmínek pro všechny chované druhy.
Respekt I v zoo musíme dennodenně krotit svou vášeň pro obor, neboť na naší stupnici hodnot je nejvýše pohoda a přirozenost zvířat. Pokud nedokážeme toto zvířatům poskytnout, nemáme právo je držet. Pro každého chovatele, v zoo i v bytě, je to velmi obtížný úkol. Představte si pro ilustraci, že by měl být člověk sám „exponátem“ v zoo. Co všechno by v tom nuceném domově potřeboval, aby měl šanci být šťastný. Anebo naopak, představte si, že by si vás k sobě domů pořídila třeba smečka vlků . Sebekriticky musím přiznat, že i tomu nádhernému zvířeti na fotografii by jistě bylo lépe mezi svými někde vysoko v korunách stromů hustého novoguinejského lesa než v mém náručí.
Kuskusové jsou vačnatí savci obývající Novou Guineu a severní oblasti Austrálie. Svým vzhledem připomínají spíše opice, dorůstají 30–40 cm a váží 2–3 kg. Obývají deštné pralesy, žijí na stromech, velmi dobře šplhají, mají ovíjivý ocas. Jsou to zvířata převážně noční, samotářská a v zoologických zahradách se vyskytují jen zřídka. Jsou převážně býložraví, živí se listím, semínky a příležitostně i drobným hmyzem.
Kontakty: IBERIS/H – DESIGN, Orlí 3, Brno, tel.: 542 221 646, fax: 542 221 647; INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; Guttenbergova 118/2, Liberec, tel.: 482 710 418
text: Petr Fejk foto: Pavel Vítek a archiv |
Z Německa do Čech
|
|
Manželé shodně tvrdí, že mezi nimi a projektantem domu a interiéru – ing. arch. Zdeňkem Tichým a stavební firmou ROTH – se vytvořil vztah porozumění a názorové shody. Proto mohl vzniknout dům, ve kterém jsou velmi spokojeni. A stejně tak své uspokojení nacházejí v prosvětlené jídelní hale, na kterou navazuje kuchyň. Tato místnost, kde vznikají veškeré pochutiny, vypadá na první pohled nenápadně, jen ale než do ní vstoupíte. Oči vám ihned padnou na prostornou pracovní plochu, kde má vše své přesné místo.
Kam s odpadky S čím si ale majitelé zatím nevědí rady, je šachta na třídění odpadu pod úrovní domu. Je konstrukčně velmi náročná. Vymyšlené to mají ale tak, že do šachty, kde budou stát kontejnery, by z kuchyně vedlo pět rour, kterými by padal již rozdrcený a roztříděný odpad.
Zatím mají funkční jeden drtič, ale prakticky jsou připraveni i na jejich větší počet. V Německu je zcela běžné třídit odpad jak biologický, tak obalový. „Víte o tom, že u nás (v Německu) jsou od ledna tohoto roku zálohované i plechovky od piva?“ ptá se mě majitel domu a posteskne si nad tím, jak jsou u nás mnohdy kontejnery na tříděný odpad přeplněné.
Čerstvý voňavý chléb Rodina byla zvyklá péct si doma čerstvý chléb. Není to prý nic složitého, když na to máte pec a potřebné komponenty na těsto. Tuto příjemnou vymoženost už si můžete dopřát i u nás v Česku. Seženete těsto na chleba i přístroj k jeho zpracování a upečení.
Kuchyňský kompromis Návrh kuchyně ve tvaru „U“ vznikal v úzké spolupráci s architektem Pavlem Kříhou, který původně hledal kompromis mezi rustikálním stylem a stylem moderním. Nakonec se všichni shodli na současném vzhledu kuchyňské linky. Splňuje totiž všechny požadavky majitelů. Obsahuje mnoho zásuvek, skříněk, poliček a dalšího úložného prostoru. Zkrátka působí stále uklizeně. Na linku se nenápadně napojují parapety k oknům. Jsou ze stejného materiálu a v podstatě ještě více rozšiřují pracovní plochu.
Ve své kuchyni by majitelka vyměnila snad jenom tmavou pracovní desku – zůstávají na ní totiž viditelné skvrny. Uprostřed kuchyně stojí ostrůvek s multifunkčním varným centrem, které se skládá z elektrické sklokeramické desky a sklo keramické desky s dvěma plynovými hořáky. V ostrůvku je dále zabudovaná vestavěná trouba firmy ARISTON nadstandardního rozměru. Nad varným centrem je umístěn prostorový nerezový odsavač.
Pracovní plocha v kuchyni je rozšířena o pult vedle sporáku, který se dá sklopit. A také o bar, který účelově brání přímému pohledu do kuchyně, tedy do pracovního prostředí. Vestavěná mikrovlnná trouba firmy SHARP je velmi praktická. U nás zatím na trhu není k dostání, ale majitelé ji doporučují. Má mnoho funkcí potřebných ke kvalitní přípravě jídla. Například svými zvukovými signály upozorní na mnohá nebezpečí, která dokážou při vaření zaskočit. Třeba na to, že se vám za chvíli může připálit maso, nebo že teplotou, kterou jste nastavili, můžete připravovanou zeleninu zbavit vitaminů apod. Jak víme, v kuchyni nejčastější údržbu vyžaduje podlaha. Tady je ale v celém domě zabudovaný centrální vysavač, který má ještě dvě vyústění pod kuchyňskou linkou. Šlápnete na malý spínač u země a rázem máte vysáté všechny spadané nečistoty.
Kontakty: BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE (SIEMENS), Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 234 034 619; DIZ, Dům interiérového zařízení (návrh – architekt Pavel Kříha), Kyselova 1658, Praha 8, tel.: 283 882 515; INCOS ALFA (BEST), Na Petynce 38, Praha 6, tel.: 220 514 828; RAKO, Černomořská 10, Praha 10, tel.: 271 737 517
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Bouře na rozhlasových vlnách
|
|
Kdy vlastně rádiový signál poprvé promluvil? Stalo se to 7. dubna 1907, když římský profesor Quirino Majorana rádiově telefonoval mezi Nauenem a Berlínem. V roce 1909 dosáhla společnost Telefunken radiotelefonického spojení dokonce na vzdálenost 75 km a v tomtéž roce začala německá rozhlasová stanice v Nordreichu vysílat kromě meteorologických zpráv také časové signály.
Přenos árie Za první skutečný zárodek rozhlasu však lze považovat až pokus doktora Lee de Foresta z 24. února 1910, který pomocí dvou vodou chlazených mikrofonů přenášel z Metropolitan Opera House v New Yorku árii z Bizetovy opery Carmen. Za nejstarší rozhlasovou stanici na světě se všeobecně považuje proslulá KDKA firmy Westinghouse v East Pittsburgu a za první opravdové rozhlasové vysílání její hlášení o výsledcích prezidentských voleb dne 2. listopadu 1920.
Stanice BBC Na naší straně Atlantiku začalo první pravidelné rozhlasové vysílání v Anglii. Bylo to 14. února 1922, a to ze stanice Writtle v Essexu. Tyto první rozhlasové programy se setkaly s takovým úspěchem, že krátce nato byla založena rozhlasová společnost B.B.C., která však není totožná s dnešní BBC vytvořenou až 1. ledna 1927. Tehdejší Československo bylo druhým státem v Evropě, který zahájil pravidelné vysílání, a to v Praze–Kbelích 18. května 1923. Studio vytvářel pouze jednoduše vybavený plátěný stan. Radiojournal vysílal denně ze Kbel od 19.15 do 21.00 hod. a postupně svůj program obohacoval. Všechny velké stanice tehdy vysílaly na dlouhých vlnách (na kmitočtech v pásmu 150 až 285 kHz), neboť vládlo všeobecné přesvědčení, že dosah vysílače klesá se zkracující se vlnovou délkou.
Krystalka Nejjednodušším a nejrozšířenějším rozhlasovým přijímačem byla krystalka, která přeměňovala energii ve slyšitelný zvuk. Neměla zesilovací schopnost a nepotřebovala zdroj elektrické energie k napájení. K její dobré funkci byla zapotřebí zejména dobrá anténa. Jako detektor či usměrňovač sloužil krystal leštěnce olovnatého (odtud krystalka) zabudovaný ve skleněné trubičce společně se slabým drátkem. Aby detektor fungoval, bylo nutné se drátkem lehce dotknout vhodného místa na krystalu.
Nové funkce Krystalka umožňovala příjem zvuku pouze do sluchátek a její citlivost nebyla velká. Aby bylo možno použít reproduktoru nebo zvětšit citlivost pro příjem vzdálenějších vysílačů, byl nutný přijímač s elektronkou. Tím byl vývoj klasického rozhlasového přijímače prakticky ukončen. Nic na tom nezměnilo ani použití běžných polovodičových součástek , neboť schémata rozhlasových přijímačů s polovodiči v podstatě jen kopírovala své elektronkové předchůdce. Výrobci se tedy soustředili zejména na komfort obsluhy a mnohdy se snaží trumfnout své konkurenty funkcemi, které posluchači téměř nepoužívají.
PTY (Program Type) – Typ programu Kód umožňující označit typ stanice (programu) zařazením do jedné ze 32 kategorií podle převažujícího žánru vysílání
TDC (Transparent Data Channel) – Transparentní datový kanál Přenášené informace slouží pro zobrazování alfanumerických znaků a jednoduché grafiky (obdobně jako teletext), nebo pro přenos dat, které nejsou určeny k zobrazování
EWS – Systémy tísňových výstrah Slouží k přenosu informací vysílaných v krajní nouzi pro utajované kódované zprávy. Jejich příjem je možný jen na speciálních přijímačích
M/S (Music/Speech switch) – Přepínač hudba/řeč Signál poskytuje dvoustavovou (ano/ne) informaci, zda se právě vysílá hudba nebo řeč. Přijímače mohou tohoto signálu využít a umožnit uživatelům individuální nastavení hlasitosti zvlášť pro hudbu a řeč
PS (Program Service Name) – Název stanice Informace o názvu stanice. Textový informační údaj, který zobrazují přístroje na display. Je omezen na maximální délku 8 alfanumerických znaků, což je pro název stanice nebo jeho zkratku dostatečné
Hertz (Hz) – Jednotka kmitočtu (frekvence) periodických dějů. Vyjadřuje počet kmitů za sekundu. Tato fyzikální jednotka byla pojmenována po jednom z nejvýznamnějších německých fyziků, který se zasloužil o prokázání existence elektromagnetického vlnění, na jehož základě dnes funguje televizní a rozhlasové vysílání, spojení s družicemi a nekonečná řada dalších přístrojů…
RDS – Radio Data System Je užitečným doplňkem rozhlasového vysílání, který poskytuje stále širší počet rozhlasových stanic. Digitální signál RDS je vysílán spolu se signálem příslušné stanice
AF (Alternative Frequencies) – Alternativní kmitočty Služba je založena na vysílání informace o kmitočtech sousedních vysílačů stejné rozhlasové stanice. Pokud má přijímač informace o sousedních vysílačích, může při zeslabení přijímaného signálu automaticky přeladit na silnější signál stejné stanice EON
(Enhanced Other Networks) – Informace o dalších sítích Služba poskytuje některé informace o dalších programových okruzích, které přijímač průběžně ukládá do paměti. Přijímač tak umožňuje přepínáním frekvencí sestavovat podle pokynů několik programů. Uživatel je vnímá jako jednolité vysílání. Příklad možného využití jsou regionální modifikace reklamních a podobných vstupů do společného programu
Kontakty: BESTEL, Vinohradská 34, Praha 2, tel.: 222 514 415; DATART MEGASTORE, Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 250 488; NEXT, obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 321 664; WATT & DECIBEL (pasáž Hypernova u Průhonic), Obchodní 111, Praha-Čestlice, tel.: 272 680 231
text: Jan Prouza foto: archiv |
Světlo svátečního večera
|
|
Ještě předtím, než vůbec vznikla svíčka, svítili lidé loučí napuštěnou tukem nebo smolou. Po nich převzaly žezlo olejové lampy, což byly nejčastěji hliněné nádoby ukrývající olej a knot. Jejich tvar se měnil od kulovitého k hruškovitému a funkčnost se také zdokonalila. V době císařského Říma se používaly kandelábry, jejichž ramena nesla větší počet olejových lamp, a tím toto nevšední svítidlo poskytovalo mnohem více světla.
Éra klasických svícnů přišla až s pokrokem ve zpracování kovů. Zpočátku byly používány kovy neušlechtilé, časem však byly svícny vyráběny pro tehdejší vyšší vrstvy i z drahých materiálů, případně jimi byly zdobeny. V pozdní renesanci převládla symetrie a oblíbená busta dívky. V baroku se výrobci přikláněli k nespoutané zdobnosti tvarů a bohatých vzorů. Tehdy se velkému zájmu těšil porcelán a především cín. Z ukázek dobové cínařské tvorby se svícnů bohužel zachovalo jen málo. Cín byl totiž ideální materiál pro válečné účely a možnost opětovně ho použít byla lákavá. Baroko bohužel mnoho svícnů obětovalo zbrojařství!
Znovu objevené Všechno už tu bylo, říkávali naši prarodiče, a svým způsobem měli pravdu. Ačkoliv fantazie návrhářů bývá bezbřehá, cokoliv načrtnou, připadá nám většinou povědomé. Ověřila si to například postmoderna druhé poloviny dvacátého století, když namíchala koktejl osvědčených dekorativních prvků podle nové receptury, a nijak se za to nestyděla.
Dokonce už devatenácté století bylo lehce opojeno orientálními vzory, avšak nadále se tvarosloví zmítalo v jakémsi bludném kruhu. Až konec dvacátého století a počátek nového tisíciletí znovu vnesly s napětím očekávaný řád. Dnes jsou oblíbeny geometrické tvary, jednoduché linie, barevnost téměř vymizela a jen tu a tam se objeví pestrý tón. Všeobecně vládnou přírodní odstíny nebo jednobarevné provedení svícnů. Svůj prim vedle kovu převzala především keramika a sklo.
A přece vydržely K čemu proboha svícny v době elektřiny? Jenomže záře svíček se dnes už nepoužívá jen ke svému prvotnímu účelu, tedy k svícení, ale zejména k navození příjemné a intimní atmosféry. To, že je doposud nepřekonaná, dokládají i slova Romana Rieryho, španělského výrobce designového osvětlení, který se Modernímu bytu v jednom z rozhovorů přiznal: „Stejně je pro mě ze všech světel nejkrásnější mihotavý plamen svíčky.“
Svíčka jako jednotka I ve vědě našla svíčka uplatnění. Označovala kdysi fyzikální jednotku svítivosti, která později byla nahrazena kandelou.
Kontakty: BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 598, fax: 495 510 599; Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 15, fax: 222 313 155; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; KERAMO PENTA, Pražská 614, Kostelec nad Černými lesy, tel./fax: 321 697 128; Kmochova 10, Praha 5, tel.: 257 310 498; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 224 941 431, tel./fax: 224 941 532; POTTEN & PANNEN, Horáčkova 5, Praha 4, tel.: 261 227 373; Václavské nám. 57, Praha 1, tel.: 224 214 936, fax: 224 216 794; Vodičkova 2, Praha 1, tel.: 224 912 173; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 324 413; SPARKYS DáRKY, metropole Zličín, Řevnická ul., Praha 5;
text: Bea Fleissigová a Lenka Haklová foto: RVV studio a archiv |
Marcel Breuer i po sto letech průkopník designu
|
|
Životní pouť Marcela Lájose Breuera (1902-1981) by vydala na několik románů. Stejně jako mnoho dalších mladých mužů se Marcel, narozený na počátku dvacátého století a žijící v maďarské Pécs, daleko od kosmopolitního světa umění, rozhodl, že bude studovat umění a stane se malířem. Odešel do Vídně, kde ho zaujaly ideje nově zakládané státní školy designu Bauhaus ve Výmaru. Bauhaus byl otevřen mladým výtvarně nadaným lidem z celého světa, nevyžadovalo se žádné předchozí odborné vzdělání, nebyla důležitá národnost, náboženství nebo pohlaví. Barcel Breuer přišel do Bauhausu v roce jeho vzniku 1919 a přihlásil se do tesařského ateliéru. Zakladatel a ředitel školy a současně jeho pozdější „třídní učitel“ Walter Gropius brzy rozpoznal, že mladý Maďar má velký talent a orientoval ho na návrhy nábytku. Po počátečním hledání představil židli s odhalenou konstrukcí a s textilním výpletem (označovanou jako křeslo z latí). Do Bauhausu se ještě vrátil, a to na učitelské místo. Škola se v té době musela z politických důvodů přestěhovat z Výmaru do Desavy. Marcel Breuer tehdy začal experimentovat s ohýbanou kovovou trubkou. Inspirace přišla ze dvou zdrojů – ohnutých řídítek jeho jízdního kola značky Adler a židle, kterou sestavil z kovových plynových trubek a kolínek Holanďan Mart Stam. Z návrhu Marcela Breuera se zrodila celá kolekce nábytku (židle, stolky, stoličky, postele, odkladní a pracovní stoly ad.). Mohl se začít naplňovat sen bauhausovské filozofie vyrábět sériově standardizované nábytkové kusy. Židle z ohýbaných kovových trubek měly více pozitivních vlastností – byly lehké, hygienické, pružné (nicméně stabilní) a nabízely sedícímu komfort, aniž by se musely používat složité mechanismy.
Hned první Breuerův návrh z roku 1925 vstoupil do dějin designu. Křeslo B3 pojmenované později Wassily po malíři Vasiliji Kandinském, pro jehož obydlí bylo navrženo, vycházelo tvarově z klasických kubických „klubových“ křesel. Odhalenou trubkovou kovovou konstrukci doplňovaly pouze navlečené kožené nebo textilní pruhy na sedáku, opěradle a područkách. V roce 1926 navrhl Marcel Breuer B32, další z „nesmrtelných“ židlí, založenou na principu konzolového nosníku (jak už se o to pokusil předtím Mart Stam). Od roku 1960 nese označení Cesca (podle Breuerovy dcery Francesky) a stejně jako řada dalších jím navržených nábytkových kusů se vyrábí dodnes.
V roce 1927 odešel Marcel Breuer z Bauhausu a následoval Waltera Gropia do Berlína, kde si zřídil vlastní praxi trvající následné tři roky. Walter Gropius opustil v napjaté politické atmosféře Bauhaus i místo ředitele, které na dva roky převzal švýcarský architekt Hannes Meyer.
Evropské putování končí ve Spojených státech V roce 1931 bylo Německo poznamenáno výrazným ekonomickým úpadkem a politická půda vzmáhajícího se národního socialismu a fašismu začala být pro Marcela Breuera, jehož oba rodiče byli Židé, natolik nebezpečná, že Berlín opustil. Cestoval a sbíral poznatky v jižní Francii, Španělsku, Řecku a Maroku a pracoval na zakázkách ve Švýcarsku a Maďarsku. Ve Švýcarsku zaujal Marcela Breuera nový materiál – hliník. Stejně jako u jiných materiálů s ním ihned experimentoval a patentoval nové typy nábytku. Vyráběla je firma Embru a prodával se prostřednictvím obchodního domu Wohnbedarf. K nejznámějším nábytkovým kusům tohoto Breuerova životního období patří odpočivné lehátko dokládající, že se v té době zajímal o požadavky materiálů a odpočívajícího lidského těla.
Švýcarské období končí v roce 1935, kdy Marcel Breuer utekl před nacisty do Londýna. Tam se předtím uchýlil jeho učitel a kolega z dob Bauhausu Walter Gropius. Z anglického období se zapsaly do historie Breuerovy návrhy překližkového nábytku pro firmu Isokon. Nejznámější je odpočivné lehátko z roku 1936, elegantně a ergonomicky tvarované. Vycházelo ze švýcarské hliníkové verze a objevil se zde i vliv nábytku Alvara Aalta, který měl v Londýně v roce 1933 úspěšnou výstavu.
Život ve Spojených státech Rok 1937 přinesl do Breuerova života další změnu – cestu do USA, kde na něj opět čekal Walter Gropius. Tam začala jeho další životní pouť ukončená smrtí v roce 1981.
text: Lenka Žižková foto: archiv Tecta |
Proč právě ryba
|
|
V bibli se ryba vyskytuje na mnoha místech. Někteří apoštolové byli rybáři a Ježíš často používal podobenství o rybách. „Pojďte za mnou,“ řekl Šimonovi, z něhož se stal posléze Petr, a jeho bratru Ondřejovi, „chci z vás udělat rybáře lidí.“ Také – jak si všichni pamatujeme – nasytil tisíce svých posluchačů dvěma rybami a pěti chleby, které zázračně rozmnožil. A co Jonáš a jeho třídenní pobyt ve velrybě? První křesťané proto používali obrázek ryby jako utajené přiznání ke křesťanské víře a zdobili jím prostory, kde se scházeli, například v římských katakombách. Pak také neudivuje, že křtitelnici v kostele se říká piscina (rybník) a pisciculi (rybičky) byli pokřtění věřící. A posledním důkazem pro spojení křesťanské víry se symbolem ryby je řecké slovo pro rybu, jehož písmena tvoří začáteční písmena řeckých slov Ježíš/Kristus/Boží/ Syn/Spasitel. To všechno nepochybně zdůvodňuje pojídání ryby v den jeho narození.
Kromě pracujících, kteří měli k rybolovu blízko svou profesí a mohli si ryby sami k jídlu dopřát, však patřil tento pokrm dlouho pouze na stůl šlechty a bohatých lidí. Štědrovečerní hostina sice musela být vždy co nejbohatší – i chudí lidé na ní mívali sedm až devět chodů, číslo muselo být liché, ale byla to především jídla uvařená z plodin, které dávalo venkovské hospodářství, zejména z obilí. Složení jídelníčku se krajově lišilo. Tak například lidové štědrovečerní menu na jihu Čech bylo takové: oplatka s medem, polévka houbová nebo hrachová, černý kuba z krup a hub, sladká kaše, omáčka ze sušených švestek, ořechů a strouhaného perníku s vánočkou, bramborové šišky s mákem, pražený naklíčený hrách, zelí s hrachem, zelí zapékané v těstě (zelňáky) vánočka s čajem, jablka, ořechy a sladké pečivo.
Kde jsou ty časy! Dnes si můžeme opatřit kdykoli i ryby velmi exotické, mořské či sladkovodní, dovezené z velkých dálek, a proto jsme vám ve spolupráci s povolanými odborníky připravili zcela netradiční štědrovečerní pokrm z vodních živočichů. A třebaže je recept, který vám nabízíme, opravdu luxusní, byl vytvořen z domácích produktů a vyskytují se v něm prvky staročeské kuchyně, jak jsme je popsali výše. Nechceme zasahovat do vašich štědrovečerních zvyklostí, ale možná že by to za vyzkoušení stálo.
Netradiční vánoční menu Čočková polévka s celerovým pyré a smaženým candátem v křupavém těstíčku Suroviny (pro 2 osoby): 60 g čočky, 1 cibule, 1 stroužek česneku, 3 dl drůbežího vývaru, 3 dl smetany, majoránka, bílý pepř, sůl, 2 střední brambory, lžíce másla, 50 g celeru, 100 g candáta, 1 cibule, filo těsto (tence vyválené těsto, které se dostane v Makru) Čočku den předem přebereme a namočíme, aby změkla. Na másle osmahneme do růžova jemně nakrájenou cibulku a přidáme čočku. Zalijeme drůbežím vývarem a uvaříme doměkka. Přidáme česnek utřený se solí a koření, sůl a nakonec polévku zjemníme smetanou. Brambory a celer uvaříme do měkka, rozmixujeme na jemnou hmotu, do které přidáme máslo, a dochutíme solí a pepřem. Maso z candáta rozdělíme na 2 porce, osolíme, okořeníme a zabalíme do těsta a potřeme vejcem. Smažíme do zlatova. Do polévky vložíme lžíci pyré a na ně položíme porci candáta
Pečené filátko lipana na kroupovém rizotu s nakládanými houbami a grilovaným říčním ráčkem Suroviny (pro 2 osoby): 2x 160 g lipana (filátka), 4 lžíce olivového oleje, sůl, pepř, 80 g krup, 1 cibule, 40 g nakládaných hub, 4 lžíce olivového oleje, pažitka, sůl, pepř, 2 říční ráčci, 4 křepelčí vejce, 2 lžíce olivového oleje, 1 lžíce octa aceto balsamico, 1 lžíce medu Filátka lipana pokapeme olivovým olejem, osolíme, opepříme a opečeme po obou stranách na pánvi. Uvařené kroupy orestujeme společně s jemně nakrájenou cibulku, nakládanými houbami a pažitkou. Dochutíme solí a pepřem. Na talíři kombinujeme rizoto s filátky lipana a grilovaným říčním ráčkem, kterého pokapeme nálevem z octa, medu a olivového oleje
Kontakty: AKIT, Žitná 30, Praha 2, tel.: 224 941 687, fax: 224 941 401; Polní 6, Brno, tel./fax: 543 211 013; DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850, tel.: 604 20 73 23; U Cukrovaru 2, Opava 5, tel./fax: 553 733 066, tel.: 603 80 79 89; LA VECCHIA BOTTEGA, Na Perštýně 10, Praha 1, tel.: 224 234 629, 224 238 202; POTTEN & PANNEN, Horáčkova 5, Praha 4, tel.: 261 227 373; Václavské nám. 57, Praha 1, tel.: 224 214 936, fax: 224 216 794; Vodičkova 2, Praha 1, tel.: 224 912 173; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 324 413; RYBÍ TRH, Týnský dvůr 5, Praha 1, tel.: 224 895 447, fax: 224 895 449; WINSTON INTERNATIONAL, Hudcova 78, Brno, tel./fax: 541 513 261
text: Bea Fleissigová a Lenka Haklová foto: RVV studio a archiv |
Jablko nesmí chybět
|
|
Možná se i ve vaší rodině zachoval zvyk rozkrojit po štědrovečerní večeři jablko napříč, aby se v jádřinci ukázala hvězdička předpovídající všem kolem stolu zachování zdraví a života. Podoba křížku, znamenající, že někdo z přítomných tu příští rok už nebude, by byla děsivá, kdyby jí nebylo možné zabránit tím, že se k věštbě vybere to nejkrásnější a nejplnější jablko.
Z tohoto rituálního plodu pak snědl každý ze stolovníků kousek a tak se stal nerozlučnou součástí rodiny, jako bylo celkem i ono jablko. Kdo by snad během následujícího roku bloudil ve světě, měl by si připomenout, s kým na Štědrý večer jablko jedl, a zase najde cestu zpátky do rodného domu. Jak ví i ten, kdo zná z bible právě jen příběh selhání Adama a Evy, jablko sehrálo v osudu lidstva důležitou roli, a nejspíš právě proto se stalo tak významným symbolem. I když na pověry a na biblické příběhy nevěříte, jedno je jisté – jablka jsou velmi zdravá a všechny výrobky z nich rovněž. Pojídání jablek doporučuje snad každá dieta, jablečný ocet je považován přímo za lék a zázračný prostředek k hubnutí, a kdo prý sní tři jablka denně, nemusí si dělat žádnou starost o kornatění cév. Jeden den v týdnu, kdy člověk konzumuje pouze jablka, má ve svém jídelníčku mnoho dnešních filmových hvězd, modelek a jiných krasavic, které na něj spoléhají při udržování váhy, čisté pleti a zdravých kloubů.
Proslulý jablečný likér calvados, oblíbený nápoj legendárního detektiva Maigreta, nelze sice doporučovat v hojném množství, ale kdo ochutnal originální francouzský produkt, musí před jablkem smeknout. Zdánlivě obyčejný plod, kterého je v našich zemích často nadbytek, se nechá upravovat opravdu tisíci způsoby na prosté i delikátní pochoutky. My tentokrát nabízíme jednu pro odpůrce jablečného závinu, aby ani na jejich stole o Štědrém večeru nechyběl moučník z jablek.
Jablečný koláč s medovými oplatkami na omáčce ze zakysané smetany
Křehké těsto: 200 g hladké mouky, 120 g másla, špetka soli, vlažná voda Všechny suroviny zpracujeme v pevné těsto, které dáme vychladit a potom vyválíme na pomoučené ploše na plát silný cca 5 mm. Vložíme do nízké formy o průměru 24 cm a pečeme cca 10 min. při teplotě 200 °C. Jablečná náplň: 2 větší nakyslá jablka, 1 vanilkový cukr, 1 lžíce másla, bílé víno, pudinkový prášek, mandlové hoblinky, rozinky, voda na podlití Jablka nakrájíme na plátky, dáme do rendlíku s ostatními surovinami a podusíme. Hmotu zahustíme pudinkovým práškem, necháme přejít varem a zchladlou nalijeme na upečený koláč. Medové oplatky: 2 lžíce světlého medu, 2 lžíce cukru krupice, 1 lžíce másla Suroviny spojíme na teple a naneseme po lžičkách na pečicí papír dosti daleko od sebe. Pečeme při 200 °C do bleděžluta. Skořicové hvězdičky: Listové těsto vyválíme na tenký plát, potřeme vajíčkem a posypeme skořicovým cukrem. Vykrá-jíme hvězdičky a krátce pečeme při 200 °C dozlatova. Hotový dezert podáváme na omáčce ze zakysané smetany a vanilkového cukru.
Kontakty: DR. OETKER, výrobky jsou k dostání především v řetězcích Tesco, Hypernova a Makro; KERAMO PENTA, Pražská 614, Kostelec nad Černými lesy, tel./fax: 321 697 128; Kmochova 10, Praha 5, tel.: 257 310 498; POTTEN & PANNEN, Horáčkova 5, Praha 4, tel.: 261 227 373; Václavské nám. 57, Praha 1, tel.: 224 214 936, fax: 224 216 794; Vodičkova 2, Praha 1, tel.: 224 912 173; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 257 324 413;
text: Bea Fleissigová a Lenka Haklová foto: RVV studio a archiv zdroj: Moderní byt 12/2002 |
