Blog

Dema – Osobitost a pohodlí

Zaměření firmy bylo dáno rodinnou tradicí, v níž se vyskytovali drobní výrobci čalouněného nábytku. Když se chopila organizování výroby zkušená střední generace za pomoci mladých příslušníků rodiny, nastal rychlý vývoj. Základní přístup stanovený na počátku se však po celou dobu trvání firmy nezměnil: kvalitní provedení dokonale estetických návrhů, v nichž se bude stále promítat technický rozvoj, tzn. především nové materiály a konstrukční možnosti.

Osobní angažovanost vedení byla správnou hnací silou. Jako mnoho dalších rodinných firem v Itálii, také Dema povolala ke spolupráci nadané návrháře, nejprve bez ohledu na jejich proslulost, a neváhala svěřit do jejich rukou svůj budoucí úspěch. Prospělo to oběma stranám – designéři dostali příležitost realizovat své nápady a v praxi si ověřit jejich proveditelnost, výrobní program firmy se začal plnit technicky dobře vymyšlenými a esteticky zajímavými produkty.

Dema se začala prosazovat na domácích i mezinárodních výstavách svými charakteristickými výrobky, v nichž se spojuje osobitost a pohodlí typické pro tradiční venkovský život. Teprve nedávno se v její nabídce objevila křesílka, která by mohla být použita i v kanceláři. Převážná část výrobního programu je ale určena domácímu interiéru.

Dnes Dema spolupracuje i se známými návrháři a jejich designy pak představuje v dokonalých aranžmá jako komplety na důležitých veletrzích. V letošním Kolíně nad Rýnem to bylo několik prototypů od designéra Piergiorgia Cazzanigy, připravených pro výrobu ještě letos. Na milánských Salonech dostal zase příležitost designér Claudio Silvestrin, jehož výtvarný názor je silně ovlivněn italskou životní filozofií žádající si hodně pohodlí.

Dalším typickým znakem jeho návrhů je rovněž základní přírodní barevnost, která propůjčuje i masivním kusům menší hmotnost a eleganci.V posledních několika letech se výrobní program orientuje stále víc na produkty vytvořené na základě nejnovější technologie a současně s ohledem na jejich přátelskost vůči životnímu prostředí.

Dnes tedy Dema nabízí přes 50 různých sérií sedacích prvků, vyráběných v novém závodě v Certaldu na ploše přes 15 000 metrů čtverečních. Zde sídlí i vedení firmy a výzkumné pracoviště, kde se ověřují materiály, technologie a vzniklé prototypy. Nachází se zde také firemní showroom určený zejména profesionálům (obchodníkům, architektům aj.), kde jsou trvale vystaveny také produkty, které si už získaly mezinárodní uznání.

Kontakty:

A. I. T. — DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 39, www.aitinterier.cz;

INTERIER 3000, Divišova 757,

Hradec Králové, tel.: 049/561 47 66, tel./fax: 049/561 46 60;

Guttenbergova 118/2, Liberec,

tel.: 048/271 04 18

text: Hana Fleissigová

foto: archiv

zroj: Moderní byt 10/2002

Okno do údolí

U domu mě nejistota opustila. Přede mnou se rozprostřel nevšední pohled na funkcionalistickou stavbu, nenásilně začleněnou do svažitého terénu, kvůli němuž sestává vnitřní dispozice ze tří výškových úrovní, dělících jednotlivé obytné zóny.

Dům s rovnou střechou

Ocitla jsem se v nevelké chodbě, odkud se po schodišti vchází do jednotlivých částí domu. V úrovni vchodových dveří jsou dva dětské pokoje a prostorná rodinná koupelna, odtud se úzkou chodbičkou vchází po schodech přímo do manželské ložnice. Ta se nachází už o patro výš a z ní vedou dveře do společenské místnosti, kde je v současné době knihovna a sezení s příjemným výhledem do okolí. Po dalších schodech jsem se dostala úplně nejvýš, do samostatné místnosti, která je ze všech stran prosklená. Doposud sice není zařízená, v budoucnu však bude sloužit jako pracovna.

Společenský prostor — tedy obývací pokoj, kuchyň a jídelní stůl — se nachází v nejnižším patře. Vchází se sem z předsíně, odkud návštěvník sestupuje po schodech směrem dolů. I tady je za dveřmi místnost navíc. Určená je k odkládání potravin a dalších nutných potřeb k rodinnému provozu. „Ideální projekt pro stavbu jsme hledali téměř tři roky. Pan architekt Lábus přišel s návrhem a ten jsme během doby měnili, pilovali a ladili sebemenší detaily.

Na stavbu jsme nepospíchali, chtěli jsme, aby výsledek byl skutečně stoprocentní a odpovídal našim představám o bydlení,“ vzpomíná majitel domu. Nutno podotknout, že jejich úsilí se skutečně vyplatilo, vznikl totiž dům, v němž jednotlivé místnosti na sebe logicky a funkčně navazují a kde jsou veškeré prostory maximálně využity. „Při navrhování dispozice interiéru jsme dbali na to, aby bylo co nejvíc prosklených stěn, abychom byli spjati s okolní přírodou a mohli ji nerušeně pozorovat. Svažitost terénu nedovoluje sousedům nahlížet dovnitř, máme celé údolí před sebou jako na dlani.“

Velké maličkosti

Než si manželé přivezli první nábytek, musely být místnosti připraveny do nejmenšího detailu, architekt pamatoval na nejrůznější drobné i větší estetické prvky, které zpříjemňují bydlení. A tak jsou některé příčky prosklené — místnosti jsou tedy oddělené, ale prostor se zdá větší a navíc sklo propouští dovnitř denní světlo. Dbal také na zvýraznění stropu, stěny pak sjednotil kletovanými omítkami, na podlahu zvolil dřevěnou plovoucí krytinu, na níž jsou položeny kusové koberce.

Konečně mohli manželé začít zařizovat jednotlivé místnosti. Původní nábytek zůstal v minulém bytě, nový domov si chtěli vybavit podle nejnovějších trendů. „Sledujeme poslední novinky, moderní minimalistický design se nám líbí, a tak jsme hledali tímto směrem. Navštívili jsme v Čechách mnoho designových studií a byli jsme příjemně překvapeni, co současný trh nabízí,“ konstatuje majitel domu, jehož slova jsou potvrzena konečným výsledkem.

K vybavení kuchyně manželé zvolili moderní nerezovou sestavu od prestižní německé firmy, obývací pokoj a jídelna jsou pak v teplejších tónech, kombinují třešňové dřevo s jemným pastelovým lakem. Podobně je vybavena také ložnice, která je z čistě přírodních materiálů a kde hlavní roli hraje obrovské okno vedoucí do rozkvetlé zeleně. „Propojení interiéru s exteriérem bylo jednou z důležitých podmínek. Je příjemné sedět doma v pohodlí a teple a zároveň pozorovat okolní dění,“ říká muž.

Bydlení má přednost

Během rozhovoru se majitel rozpovídal o svém přístupu k životu. Prozradil mi, že pro něj a jeho ženu je nejdůležitější kvalitní a pohodlné bydlení, dům, kde by spokojeně a nerušeně žili a v klidu vychovávali děti. Ostatní hmotné statky jsou prý druhořadé.

Slovo architekta:

Vztah domu k zahradě je základní komponentou návrhu exteriéru i interiéru každé vily. Svažitost terénu spolu s atraktivitou pohledů na město a krajinu Polabí, ohraničenou dramatickou siluetou Českého středohoří, i klientův požadavek na nenáročnost údržby domu a zahrady vedly k formování prvních úvah o jeho podobě.

Koncept je založen na přizpůsobení objemů stavby, rozvrhu ploch a výškových úrovní obytných podlaží stávajícímu terénu svažité zahrady. Na to, jak je dům otevřený a složitě objemově tvarovaný, působí překvapivě kompaktním dojmem. Dům má úmyslně poměrně malou zastavěnou plochu a je členěn na několik hmotově a materiálově odlišených objemů, aby na svažitém pozemku nepůsobil těžce.

Vila má proto vertikálně komponovanou dispozici ve třech podlažích, resp. pěti úrovních, pokud možno kontinuálně propojených. Řešení vertikální komunikace, směrem nahoru objemově i materiálově postupně odlehčovaných schodů, bylo pro nás velmi důležitou partií. Nechtěli jsme, aby četnost úrovní domu negativně ovlivnila plynulost jeho užívání vytvářením bariér mezi jednotlivými prostory.

V příčném směru je vila „průhledná“ od proskleného zádveří přes schody a jídelnu nebo galerii až na terasu. V podélném směru je průhlednost nebo alespoň průsvitnost sledována při obou podélných fasádách. Tím je podporována neuzavřenost a prostorová velkorysost vnitřních prostorů a opticky zvětšováno měřítko interiérů. Příčky nedorážející až ke stropu, stěny oddělené od fasády prosklenými dveřmi na celou výšku místnosti i předimenzované dřevěné dveře jakoby bez zárubní pomáhají vytvářet uvolněný půdorysný a prostorový standard domu.

Exteriér i interiér vily je řešen většinou z přírodních materiálů jako kámen, cihly, beton, dřevo a ocel. Přírodní nezakryté povrchy jsou uplatněny nejen na dřevě, ale i na kovech, betonech a omítkách. Nenápadné abstraktní arabesky přírodních kletovaných omítek (neopatřených finální malbou, ale pouze impregnační úpravou, která nezakrývá různé odstíny šedé a světle okrové) a ornamenty fládru dubových parket opatřených tvrzeným olejem dotvářejí vnitřní prostředí v intencích návrhu.

Obytná plocha u západní fasády je řešena ve dvou úrovních, částečně prostorově propojených. Ve spodní části je kuchyň, jídelna a obytná místnost, v horní části galerie a ložnice. Při východní fasádě jsou ve hmotě z režného zdiva situovány vstup, dvě ložnice a hygienické vybavení domu. Tato část je výškově umístěna mezi galerií a jídelnu.

Galerie a obývák jsou zamýšleny jako dva samostatné prostory, i když částečně propojené. Nechtěli jsme dvoupodlažní část obývacího prostoru zvětšovat z proporčních důvodů, aby neztratil obytné měřítko. Snažili jsme se dát interiéru velkorysost dvoupodlažního prostoru pouze v takové míře, aby byl cítěn při pohledu velkými formáty oken ven do krajiny.

Autoři stavby: Ladislav Lábus, Martin Matiska, Dagmar Prášilová

text: Lenka Haklová

foto: Oto Pajer

zdroj: Moderní byt 11/2002

Denis Santachiara básník designu

Narodil se roku 1950 v italské Campagnole, v kraji Reggio Emilia a jako designér začal působit už v roce 1966 v Centro Stile Fiat. Poprvé se zúčastnil svými návrhy benátských bienále v roce 1980 a za pět let nato vystavoval v muzeích moderního umění po celém světě, mj. v Tokiu, v New Yorku, v Centre Georges Pompidou v Paříži, v amsterodamském Berlage, v Barceloně aj. Jeho vášní se stalo organizování výstavních projektů, ke kterým zve jak proslulé autory, tak neznámé nadané tvůrce.

Jedním z prvních byla výstava manifestující nový pohled na design a jeho začlenění do každodenního života nazvaná La Neomerce v rámci milánského trienále v roce 1984. V roce 1996 vytváří koncepci výstavy The New Persona, konané u příležitosti bienále ve Florencii, a získává první ocenění za design – v roce 1999 je to The Good Design Award od chicagského Athenea, v roce 2000 dvakrát Design World.

Vlastní firma Domodinamica

Jeho zájmy a působení se stále rozšiřovaly. V letech 1988 až 1992 navrhl mj. interiér muzea kouzel v Blois (Francie), mobiliář pro náměstí v městě Tojama (Japonsko), interiéry několika hotelů v Německu a začal rozvíjet spolupráci s mnoha italskými výrobci interiérového vybavení. Rovněž založil svou vlastní firmu s názvem Domodinamica a vytvořil pro ni první kolekci neobvyklých objektů zamýšlených pro hromadnou výrobu.

Po šesti letech ji převzala společnost Modular, jejíž program zahrnuje širokou škálu nábytkové tvorby jak pro soukromé, tak pro veřejné interiéry, a Denis Santachiara se zařadil mezi její přední návrháře. Modular s úspěchem prezentuje jeho designy na prestižních mezinárodních vele- trzích, zejména v Kolíně nad Rýnem a v Miláně.

Spolupracuje však i s dalšími italskými a zahraničními firmami nejrůznějšího zaměření, orientovanými na výjimečný design, jako je např. Vitra, Bang & Olufsen, Rosenthal, Panasonic, Swatch, Baleri Italia, Foscarini, Campeggi, Quattrocchio a mnoho dalších.

Santachiara a Zerodesigno

V roce 1921 vznikla v Itálii společnost Quattrocchio se záměrem vyrábět jízdní kola a auta. Vzniklo z toho jízdní kolo s „komářím“ motorem, později přeměněné na motorku. Po válce vytvořil podnikavý zeť zakladatele Pino Poggio nový výrobní program — kovové police na vystavování zboží v obchodních domech, a tak se zrodil systém Zero. Snoubí se v něm formální střídmost italského designu s know-how technického oddělení společnosti Quattrocchio a název Zero (nula) má vyjadřovat jeho descartovskou podstatu – protože když se přičte nula k jakémukoli číslu, dodává mu sílu a mnohokrát ho násobí.

První kolekci nábytku pro veřejné i soukromé interiéry představila firma Quattrocchio v roce 1990 a od té doby tuto řadu, nazvanou Zerodesigno, neustále rozvíjí. V roce 2001 byl přizván ke spolupráci Denis Santachiara a vnesl do ní nový koncept. Navrhl předměty, které mají hravou poetickou interakci s technologií a které dokážou propojit svět nábytku s okolím. Jeho židle, stoly, knihovny, mobilní kontejnery a další doplňky komunikují s ostatními „měkkými“ materiály, jako jsou ubrusy, záclony a koberce, a přispívají ke sjednocení celkového dojmu z interiéru.

Pro Denise Santachiaru je od první chvíle, kdy vstoupil na pole designu, až dodnes typické, že ho zajímá každá nová technologie, s níž přichází v průmyslových procesech do styku. Zároveň vždy usiluje o to, aby v jeho návrzích byla čitelná poetická kvalita, takže jeho práce oscilují na pomezí umění a designu. Některé jeho produkty už se staly součástí stálých sbírek např. v muzeu Vitra, v chicagském Atheneu, v Národním muzeu moderního umění v Tokiu, v MOMA v New Yorku, v muzeu ve Filadelfii a v muzeu Alvara Aalta v Helsinkách.

Žije a pracuje v Miláně. Při příležitosti milánských Salonů poskytl rozhovor, který rozkrývá jeho názory na život i na tvorbu

Kterou část dne máte nejraději?

Časné ráno.

Čtete magazíny o designu?

Listuji jimi.

Všímáte si, jak se oblékají ženy?

Ano, ale také si všímám toho, jak se oblékají muži. Líbí se mi jednoduché oblečení, protože pro mě je důležitý střih a ne postava. To je takový italský žert „il taglio e non la taglia“.

Kde navrhujete?

Projektuji především ve svém studiu, protože potřebuju používat ruce, a tam mohu.

Pro koho byste chtěl navrhovat?

Momentálně mě zajímají hlavně společnosti, které se snaží obchodovat pomocí internetu.

Máte nějakého oblíbeného tvůrce z minulosti?

Ruského malíře a konstruktivistu Kazimira Maleviče.

A co vaši současní kolegové, je mezi nimi někdo, koho si zvlášť vážíte?

Mám rád skoro všechny své kolegy z designu. Jsem zvyklý plánovat výstavy, a proto si musím vážit i návrhů ostatních, považuji za zajímavé i práce mladých designérů.

Diskutujete o svých názorech se svými kolegy, případně s řemeslníky?

Ano, třeba s Albertem Medou, dříve také s Philippem Starckem a s Ronem Aradem.

Jak byste popsal svůj styl?

Nemám styl, hodně se zabývám ideou produktu, nezajímá mě pouze jeho fyzický tvar, který může být více či méně krásný. Pro mě jsou důležitější malé objevy.

Který z vašich projektů vám přinesl velké uspokojení a který ze svých designů máte nejraději?

Mám rád některé své poetické věci, například první kolekci pro Domodinamica. Pokud se týká jednotlivých předmětů, tak to bude nejspíš skládací židle pro Vitru.

Z médií se člověk dozvídá, že Italové se nejvíc bojí nedostatku práce, kriminality a znečištění. Čeho se obáváte vy?

Já se bojím především katastrofistů, tedy všech, kdo smýšlejí o budoucnosti jen negativně. Tito lidé věří, aniž by skutečně věděli. Například současná kriminalita není ve srovnání se

17. nebo 15. stoletím nijak dramatická. Samozřejmě existují problémy, ale to neznamená, že se nedají řešit.

Kontakty:

A. I. T. — DESIGN DUROŇ, Ječná 36,

Praha 2, tel.: 224 941 439,

INTERIER 3000, Divišova 757,

Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660;

Guttenbergova 118/2, Liberec,

tel.: 482 710 418

text: Hana Fleissigová

foto: archiv

zdroj: Moderní byt 11/2002

Zahrada, kde vládne duch

Japonské zahrady jsou v kontextu světové zahradní tvorby unikátním příkladem využití zahraničních i domácích vlivů ústících do svébytného, doslova uměleckého výrazu, který dokáže vdechnout prostoru zahradní mistr — umělec. Navazují na tradici čínské zahradní tvorby, z níž organicky vycházejí a kterou rozšiřují o původní japonské podněty a rozvíjejí je zcela novým, vlastním způsobem jak ve formě, tak ve vnitřní náplni.

Japonci komponují své zahrady mimo jiné podle pravidel čínské kosmologie, vetkávají do nich náměty pro meditaci a vyjadřují jimi buddhistickou i šintoistickou tradici. Návštěvník je na každém kroku vyzýván, aby se zamyslel nad významem seskupení kamenů, které mohou představovat pohoří, ostrov, zvíře či vodopád. Při chůzi po šlapácích v jezírku nemůže nepohlédnout na odraz ve vodní hladině, připomínající pravdivou skutečnost, ale také její pomíjivost. Pokud se nesehne, neprojde pod větví staré sosny, symbolu dlouhověkosti a moudrosti.

Z kamenů, štěrku, písku, vody a rostlin je možno vytvořit japonskou zahradu či zahradní kout doslova na jakékoli ploše — počínaje atriem velikosti několika metrů čtverečních až po pozemek hektarových rozměrů. Důležitý estetický i myšlenkový význam mají rovněž prvky drobné zahradní architektury. Kupříkladu kamenné lucerny představují nejen zdroj světla, jsou zároveň symboly duchovního osvícení, a umístěny na důležitých místech, vedou návštěvníka zahradou nejen fyzicky, nýbrž i myšlenkově.

Podobnou úlohu mají také různé plůtky, kamenné nádržky, můstky a mnoho dalších doplňků z kamene, dřeva i bambusu. Od počátku minulého století uchvacovala japonská zahradní architektura i české cestovatele a v mnoha více či méně zdařilých pokusech se její vliv začal uplatňovat také u nás. Je však nutné mít na paměti, že žádoucího cíle můžeme dosáhnout nikoli pouhým kopírováním forem, ale necháme-li se inspirovat duchem japonských zahrad. Jedním ze zdařilých výsledků japonské inspirace je zahrada pražského výtvarníka Miroslava Pacnera.

Bezprostředně po projití zahradní brankou, jejíž kovové žebroví připomíná stébla trávy, upoutá kamenná kompozice zakončující rovný vstupní chodníček. Přímá zahradní cestička ve vstupní části, obklopená vyšší zelení, přirozeným způsobem návštěvníka zklidňuje a odpoutává ho od starostí, s nimiž sem vstoupil.

Po několika krocích se jeho pohledu otevírá scenérie jezírka a kamenné kompozice doplněné stříhanými keříky. Zvláště ráno a večer, při hře světla a stínů a paprsků slunce, které oživují barvy, nabízí zahrada působivou podívanou. Dokáže evokovat představy pohoří s příkrými svahy nebo původem kamenů prostě jen připomene půvabné vápencové skály z barrandovské oblasti.

Kamenná šlapáková cestička směřující k zahradnímu altánku upozorní, že tvůrce zahrady myslel také na její obytnou funkci, kdy je možno v krytém bezpečí pozorovat kapky deště nebo se na jaře kochat půvabem kvetoucí vistárie obepínající sloup. Příjemným posezením prohlídka zahrady nekončí. Různá tajemství skrývá doslova každý kout. Například kamenná cestička za altánem symbolizuje svým zakřiveným tvarem klikatou cestu života, pohledově prohlubuje celý prostor, a i když pomineme okolní kompozice z kamenů a rostlin, je sama o sobě hodna pozornosti.

Ani při odchodu nezanechává zahrada v návštěvníkovi pocit, že viděl vše. Stále se nabízejí nové detaily — kamenná pítka pro ptáky, zajímavě tvarovaná větvička či na první pohled utajený keřík čínské pivoňky. Zahradě Miroslava Pacnera lze vytknout opravdu málo. Snad jen přemíru kamenných kompozic, které návštěvníka překvapují na každém kroku, ale rozhodně nepůsobí rušivě.

Vzhledem k umístění zahrady nebylo možné využít jakéhokoli výhledu, prostor je proto koncipován komorně a podtrhuje soukromí. Celkově představuje tato nevelká zahrada opravdu dobrý příklad japonské inspirace, která se dobře vyjímá i v našich podmínkách, zvláště oslovuje-li majitele její duchovní podstata.

Založení japonské zahrady nemusí být drahé. Cena se odvíjí od velikosti jezírka, stáří a velikosti vysazovaných rostlin a množství kamenů. Orientačně lze vycházet z těchto údajů: keř azalky bude stát 90 Kč nebo také 3 000 Kč, borovice černá může přijít na 300 Kč, ale čtyřmetrová stojí kolem 15 000 Kč, metr čtvereční jezírka (bez vyhloubení), tj. položení a svařování geotextilie, přijde na 360 Kč, jedna plná tatra kamenů z lomu (cca 12 tun) bez dopravy stojí 3 000 Kč. Vcelku lze pořídit malou japonskou zahrádku (25 x 25 m) od 50 000 do 100 000 Kč.

Kontakty:

ALEŠ TRNKA (návrhy a realizace zahrad), Nad Úpadem 280, Praha 4, tel.: 606 57 44 89;

JIŘÍ KUBEC (návrhy a výsadba zahrad, bonsaje), Krajířské nám. 224,

Brandýs n. L., tel.: 604 42 80 78;

MIROSLAV PACNER (návrhy a realizace zahrad), Konopova 6, Praha 5,

tel.: 607 854 161;

VÁCLAV NOVÁK (bonsaje), Luční 285, Libochovice, tel.: 416 591 429

text: Aleš Trnka

foto: Miroslav Pacner, Aleš Trnka a Antonín Braný

zdroj: Moderní byt 11/2002

Darovat, odkázat, nebo prodat nemovitost a s jakou daní?

Podle původního znění zákona bylo vlastníkovo rozhodování o tom, zda se stane jeho majetek předmětem dědění anebo zda jej ještě za svého života převede na jinou osobu, daňově neutrální. Sazby dědické a darovací daně byly totiž původně totožné. U převodu či přechodu majetku mezi předky a potomky i mezi manžely činily obě daně 1 až 5 procent, mezi sourozenci, mezi strýci (tetami) a synovci (neteřemi), mezi tchány (tchyněmi) a zeti (snachami) i mezi osobami, žijícími aspoň rok ve společné domácnosti, představovaly vždy 3 až 12 procent a ve všech ostatních případech 7 až 40 procent (sazba roste s hodnotou majetku).

Ve druhé polovině 90. let se však pravicovým poslancům podařilo prosadit, že se takto vypočtená dědická daň krátí na polovinu. Například u nemovitosti za 2 miliony korun může být dědická daň až o 80 tisíc korun nižší než daň darovací. Nadto je dědic, který byl manželem, dítětem nebo rodičem zůstavitele, od dědické daně zcela osvobozen. Pokud by se tedy někdo rozhodoval mezi závětí a darovací smlouvou jen podle výše daně, jistě by zvítězila poslední vůle (zůstavitel, který je spokojen se zákonnou dědickou posloupností, samozřejmě nemusí žádnou závěť psát).

Koupě výhodnější

U třetí daně z převodu nemovitostí nehraje vztah mezi prodávajícím a kupujícím žádnou roli. Tato daň činí vždy jednotných 5 %. Není těžké si domyslet, že v případech, kdy daň darovací nedosahuje 5 % (např. při převodu nemovitosti mezi osobami ve společné domácnosti), je daňově optimální dar. Naopak při darování nemovitosti vzdálenějším příbuzným či kamarádům by se mohlo vyplatit předstírat koupi.

Všechny tři uvedené daně se vypočítávají ze sjednané (dosažené) ceny nebo z tzv. úřední ceny – použije se ta z cen, která je vyšší. U daně darovací samozřejmě připadá v úvahu jen úřední cena. Úřední (vyhláškovou, odhadní) cenou se rozumí cena zjištěná podle zákona o oceňování majetku (č. 151/1997 Sb.) a prováděcí vyhlášky (č. 279/1997 Sb.); určuje ji znalec.

U znalce (nebo třeba u realitní kanceláře) si lze objednat i posudek ohledně obvyklé tržní ceny jakékoliv nemovitosti: půjde ale zase jen o odhad, nikoliv o nějakou poukázku na peníze. Ani pět odhadů tržní ceny neznamená, že se za zjištěnou cenu najde kupec – nebo že se dům nakonec neprodá dvakrát dráž.

Řešení: paušální odměna

Paradoxem je, že úřední cenu nemovitosti je nutné zjišťovat i v případech, kdy se žádná daň neplatí (zejména u dědění mezi manžely či mezi rodiči a dětmi): hodnotu majetku je totiž třeba zjistit už kvůli určení notářovy odměny. Za nemovitost se samozřejmě považuje i byt či nebytový prostor, zapsaný jako jednotka v katastru nemovitostí, takže znalci si přijdou na své.

Celou věc by bylo možné zlevnit a zrychlit určením paušální odměny notáře za každou zděděnou nemovitost, respektive za nemovitosti zapsané na jednom listě vlastnictví (obdobně zákonodárce vyřešil určení soudních poplatků v případech, kdy se soudní spor týká nemovitosti).

To, že stát inkasuje procenta jednou ze sjednané a jindy z úřední ceny, některé transakce znevýhodňuje. Žádný cenový předpis totiž nemůže kopírovat proměnlivou situaci na realitním trhu. V Česku existují dokonce i nemovitosti, při jejichž prodeji by samotná převodní daň převýšila nejvyšší prodejní cenu, dosažitelnou na trhu s realitami. S nadhodnocením úřední ceny oproti ceně tržní se lze setkat zejména u novostaveb na malých vesnicích v severních Čechách, na severní Moravě a v některých pohraničních oblastech.

A aby to bylo ještě složitější, předpisy pro určení úřední ceny se občas mění. Obce zpracovávají nové cenové mapy, novelizuje se oceňovací vyhláška (nyní platná vyhláška č. 279/1997 Sb. byla změněna již třikrát: od 1. 7. 1999, od 1. 7. 2000 a od 1. 10. 2001). Znalecké posudky ohledně úřední ceny se tedy nevyplatí pořizovat v delším předstihu před zdaňovanou transakcí.

Základ daně v mil. Kč	Daň dědická	Daň darovací	Daň z převodu nemovitostí
do 1	3,5 %	7 %	5 %
1 – 2	35 000 Kč + 4,5 % ze zákl. přesahujícího 1 milion Kč	70 000 Kč + 9 % ze zákl. přesahujícího 1 milion Kč	5 %
2 – 5	80 000 Kč + 6 % ze základu přesahujícího 2 miliony Kč	160 000 Kč + 12 % ze zákl. přesahujícího 2 miliony Kč	5 %
5 – 7	260 000 Kč + 7,5 % ze zákl. přesahujícího 5 milionů Kč	520 000 Kč + 15 % ze zákl. přesahujícího 5 milionů Kč	5 %
7 – 10	410 000 Kč + 9 % ze zákl. přesahujícího 7 milionů Kč	820 000 Kč + 18 % ze zákl. přesahujícího 7 milionů Kč	5 %
10 – 20	680 000 Kč + 10,5 % ze zákl. přesahujícího 10 milionů Kč	1 360 000 Kč + 21 % ze zákl. přesahujícího 10 milionů Kč	5 %
20 – 30	1 730 000 Kč + 12,5 % ze zákl. přesahujícího 20 milionů Kč	3 460 000 Kč + 25 % ze zákl. přesahujícího 20 milionů Kč	5 %
30 – 40	2 980 000 Kč + 15 % ze zákl. přesahujícího 30 milionů Kč	5 960 000 Kč + 30 % ze zákl. přesahujícího 30 milionů Kč	5 %
40 – 50	4 480 000 Kč + 17,5 % ze zákl. přesahujícího 40 milionů Kč	8 960 000 Kč + 35 % ze zákl. přesahujícího 40 milionů Kč	5 %
50 a více	6 230 000 Kč + 20 % ze zákl. přesahujícího 50 milionů Kč	12 460 000 Kč + 40 % ze zákl. přesahujícího 50 milionů Kč	5 %

text: Dan Holubkov

ilustrace: Pavel Dufek

zdroj: Můj dům 10/2002

Martha Elefteriadu: Velebím salátové mísy

Mám ráda i ty moderní

V osmdesátých letech jsme se sestrou často jezdily zpívat do Skandinávie a tam jsem měla možnost poznat skandinávský design. Naprosto mě okouzlil. Chodila jsem do obchodů s porcelánem a keramikou jako na výstavu. Jako narozená ve znamení Panny jsem oceňovala především jednoduché tvary bez zbytečných ornamentů či jiných ozdob.

Líbila se mi neokázalost a preciznost, s jakou Skandinávci vytvářejí předměty do kuchyní a domácnosti vůbec. Zdálo se mi, že tam člověk může koupit poslepu cokoli a neudělá chybu. Zatímco tady jsem tenkrát chodila po obchodech a těžce sháněla něco, co bych se zalíbením mohla přijmout za své, tam jsem měla opačný problém. Dlouze jsem postávala před nádhernými mísami a nemohla si vybrat.

Saláty, to je moje

Hluboké mísy mi činí potěšení i proto, že jsou na saláty, a příprava a vymýšlení salátů je moje velká radost. V Řecku je salát na stole denně, velká mísa vévodí stolu a z ní si všichni stolovníci nabírají. Vlastně stejně se servíruje i předkrm a hlavní jídlo — každý si nabírá na svůj talíř z mísy sám. Je to samozřejmě zrádné, protože člověk nikdy nevidí najednou, co všechno už snědl.

Řekové nemohou jíst sami

Ale ta mísa také symbolizuje už zmíněnou pospolitost. Pro Řeka je posezení s přáteli u společného stolu stejně důležité a významné jako třeba návštěva divadla či jiný kulturní zážitek. U stolu a plných mis se probere všechno, politika, drby, filozofie… Společné jídlo tvoří této společenské záležitosti příjemné pozadí. V Řecku se musíte připravit na to, že nebudete stolovat sám.

Jste-li pozváni, hostitel sám objedná v obrovských mísách na stůl to nejlepší a vy si pak berete podle libosti. Nejlepší je ochutnat od všeho trochu. To, co ze společné mísy zmizí jako první, se potom pro veliký úspěch objedná ještě několikrát. Jíst osaměle je pro Řeka nemyslitelné, potřebuje kolem sebe lidi stejně jako vzduch.

A tak oslavme mísy, máme-li je čím zaplnit a máme-li koho pozvat ke stolu…

Pravý řecký salát

Na přípravu potřebujete rajčata, papriky, salátovou okurku, cibuli, olivy, balkánský sýr nebo ovčí sýr feta (je pro tento účel nejlepší), olivový olej, citron nebo vinný ocet, sůl, oregano. Všechny suroviny nakrájejte na hrubší podlouhlé špalíky, rajčata a cibuli na silné půlměsíčky (cibuli přece jen slabší). Zdůrazňuji, že kousky musí být opravdu poměrně velké, aby se nevytvořila umačkaná směs.

Nakrájenou cibuli je dobré promnout ve vodě, ztratí tak svou ostrost. Zeleninu pak v míse promícháte, pokladete sýrem nakrájeným na větší kostky a úplně navrch položíte olivy. Z citronu, olivového oleje a soli uděláte marinádu, kterou salát na míse přelijete. Nakonec posypete promnutým oreganem. Je to výborné lehké jídlo, kterým můžete v létě ideálně nahradit klasický těžký oběd. Dobrou chuť!

Mísa

Čínské orákulum I Ting, kde miska je jedním ze šedesáti čtyř základních symbolů, o ní říká: Symbolizuje nejen hojnost potravy, ale také řád. Znamená přijímání něčeho nového, jemného. Obsahuje myšlenku bohaté potravy ve smyslu materiálním i duchovním. Je to jiný název pro hlubší mysl, která je plná moudrosti, síly a lásky.

Kontakty:

ARCADA, Vinohradský pavilon, Vinohradská 50, Praha 2,

tel./fax: 02/22 09 73 06; Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5,

tel.: 02/57 31 00 22;

LA VECCHIA BOTTEGA, Na Perštýně 10, Praha 1, tel.: 02/24 23 46 29,

02/24 23 82 02;

M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31,

tel./fax: 02/24 94 15 32;

WINSTON INTERNATIONAL,

Hudcova 78, Brno, tel./fax: 05/41 51 32 61

text: Martha Elefteriadu

foto: Marie Votavová

Styling: Marie Renčová

zdroj: Moderní byt 10/2002

Kruh, nebo obdélník?

Křehká krása skla nás dnes obklopuje na každém kroku. Kdo a kdy objevil tuto podivuhodnou hmotu, o které se chemici stroze vyjadřují jako o tuhnoucí tavenině, složené v podstatě z křemičitanů, alkálií, vápenců a různých přídavků, lze těžko říct. Stopy vedou do Mezopotámie (území dnešního Iráku), kde člověk údajně ve třetím tisíciletí před naším letopočtem vyrobil sklo. I malá skleněná perlička, která byla s dalšími předměty nalezena na pohřebišti starých Egypťanů, dokládá existenci skla a díky ní můžeme obdivovat šikovnost předků.

Mystika skla

Od skromných počátků se výroba skla neustále vyvíjela, v některých historických epochách bylo sklo považováno za naprosto běžný materiál a v jiných obdobích se s ním zacházelo jako s velice vzácným materiálem obrovské mystické i finanční hodnoty. Když se zamyslíme nad jeho rozličnými funkcemi, zjistíme, že sklo sehrálo důležitou roli ve vědě, technice, používalo se i v lékařství, a s časem se jeho funkce výrazně měnila. Dnes obývá i naše domovy a je stále přijímáno s obdivem. Chrání nás před nepřízní počasí, propouští světlo a vylehčuje naše interiéry. Možná i pro vás je tento výjimečný materiál velkou mystikou.

Stůl — skleněné centrum domova

Tento vděčný kus nábytku usnadňuje lidem stolování už pěknou řádku let. Od počátku 19. století získávaly oblibu stoly kulaté nebo oválné, které zůstávaly uprostřed místnosti natrvalo. Byly z tmavého mahagonového nebo růžového dřeva, často byly umělecky dekorovány dýhováním, perletí, želvovinou nebo exotickým dřevem.

Kultura stolování se mění s dobou stejně jako materiály. Do popředí zájmu designérů a výrobců nábytku vstupuje skleněná deska. Na její praktičnost jsou různé názory, přesto se uplatňuje čím dál více. Je citlivá na špínu, prach a ostré předměty, ale když se k ní budete chovat s citem, nabídne vám místo k výjimečnému stolování bez ubrusu, jenom tak totiž může vyniknout její povrch.

Stůl má kromě estetických kvalit bez ohledu na módní výstřelky splňovat i technické parametry. Velikost stolové desky se pochopitelně řídí počtem osob, na jednoho strávníka přitom padne 60 cm šířky a nejméně 30 cm hloubky. Oválné nebo kruhové stoly potřebují pro dvě osoby minimálně průměr 75 cm, pro čtyři až 90 cm.

Stehna by se měla při sezení pohodlně vejít pod desku a nohy stolu by neměly při sezení překážet. Zvláště stoly se skleněnou deskou by měly být stabilní. Kulaté nebo oválné stoly působí vždy příjemněji než čtvercové a obdélníkové. Jen pamatujte na to, kam je postavíte. Krásu tvaru totiž můžete potlačit nevhodným místem.

Perlička z historie

Ve středověku se místo stolů používaly desky na dvou nižších sloupech, hned po jídle se však rozebíraly.

Rada

Osvětlení jídelního stolu by nemělo oslňovat a mělo by být v takové výšce, aby na sebe stolující vzájemně viděli (přibližně 60 cm nad stolem). Na skleněné stoly používejte při servírování podložky pod horké nádoby, abyste nepoškodili povrch desky.

Kontakty:

ARTEFAKT, Na Poříčí 30, Praha 1,

tel.: 222 329 310;

CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011,

tel./fax: 224 819 094;

DELSO, Vinohradská 30, Praha 2, tel./fax: 222 522 686;

EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel./fax: 271 742 241–42;

INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810,

495 532 860, fax: 495 532 833; Vejvodova 447/3, Praha 1,

tel.: 0602 165 651, fax: 224 228 515;

KINNARPS, Trojanova 18, Praha 2,

tel.: 224 919 484, 224 919 560,

224 921 183, fax: 224 918 622;

KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34,

Praha 5, tel.: 257 317 964,

fax: 257 317 965;

KYZLINK INTERIÉRY, Drobného 45a, Brno, tel.: 541 429 394,

fax: 541 225 094;

NÁBYTEK ŘÍHA, Zenklova 210,

Praha 8, tel.: 268 897 80,

tel./fax: 268 897 79

text: Lenka Kopecká

foto: archiv

zdroj: Moderní byt 11/2002

Jiné možnosti?

Odborníci se shodují, že technické možnosti výroby teplovodních kotlů jsou z hlediska účinnosti vyčerpány. A vůbec nezáleží na tom, zda se jedná o kotle na pevná paliva, plynové anebo elektrické. Žádný výrobce totiž nedovede zvýšit účinnost běžného kotle nad 93 procenta. Znamená to, že část drahocenného tepla uniká bez užitku komínem v podobě vodních par a spalin. Efektivní vytápění, při němž se dají v rodinném domku uspořit i desetitisíce korun ročně, však možné je. Moderní kondenzační kotle dovedou využít i zbytkové teplo tím, že zkondenzují vodní páry a vrátí je zpět do systému.

Kondenzační kotle

Konstrukce kondenzačních kotlů je odlišná od doposud vyráběných zařízení a také je dražší. Vyšší pořizovací náklady jsou však vyváženy provozními. Investiční návratnost se pohybuje mezi třemi až pěti lety, což se při dvacetileté životnosti kotle může majitelům rodinných domků (ale i větších činžovních domů) jevit jako ekonomicky velice zajímavé.

Zejména při jarním anebo podzimním topení, kdy je nižší tepelný spád, může úspora paliva kondenzačního kotle oproti topení v klasickém kotli činit až 30 procent (tbl. 3). Princip kondenzačního vytápění se zdá jednoduchý. Spalováním vodíku vzniká voda, která je ve formě páry odváděna se spalinami do komínu.

Pokud se podaří snížit teplotu této vodní páry pod teplotu rosného bodu ještě v kotli, začne pára kondenzovat a odevzdá výparné teplo do topné vody. Kondenzační technikou je možno získat dodatečné teplo u zemního plynu až o 11 procent a u topného oleje o 6 procent vyšší než u nízkoteplotních kotlů bez kondenzace.

Vysoká účinnost a ekologický provoz

V západoevropských zemích již spotřebitelé přednosti kondenzačních kotlů dávno objevili, na celkovém počtu nově instalovaných výrobků se podílejí zhruba třiceti procenty. U nás je tento objem zatím necelých pět procent. Vhodnost různých paliv pro využití kondenzačního tepla vychází z rozdílu mezi spalným teplem a výhřevností. Při spalování vzniká vodní pára. Její množství závisí na druhu paliva a srovnání těchto druhů paliv přibližuje tabulka č. 2.

K přednostem kondenzačních kotlů patří vysoká účinnost, ekologický provoz a také modulace výkonu s konstantním poměrem spalovacího vzduchu a plynu v celém regulačním rozsahu 5 až 24 kW. K výhodám je možno řadit rovněž schopnost obousměrné komunikace mezi kotlem a prostorovým termostatem, řízení se děje prostřednictvím mikroprocesoru s možností volby široké programové škály. Pro celkový výsledek je důležitá správná volba paliva. Viz tabulka č. 1. K ceně za vytápění je v některých případech nutno přičíst poplatek za měřidla.

U akumulační elektřiny je to 300 Kč, u přímotopů 498 Kč za měsíc. Při vytápění zemním plynem dodavatel účtuje 154 koruny.

Jaká je spotřeba?

Průměrná roční spotřeba černého uhlí při vytápění dvougeneračního dvoupodlažního rodinného domku činí asi 7 800 kg, tomu odpovídají celkové náklady ve výši 17 300 Kč. U hnědého uhlí bývá obvyklá spotřeba 10 000 kg, toto množství paliva stojí 15 000 korun. Topení koksem v našem případě znamená spotřebu 4 600 kg a účet na 19 000 korun.

Počítadlo spotřeby zemního plynu ročně ukáže hodnotu asi 33 000 kWh a tomu odpovídá asi 26 000 korun. Přímotopy v našem modelovém případu „vytáhnou“ majiteli domku z kapsy ročně 37 000 korun, podobně by vypadal účet při centrálním zásobování teplem. Nejdráže přijde topení propanem. Při jeho roční spotřebě 2 300 kg zaplatí majitel asi 63 000 korun.

Instalace kotlů se řídí závaznými pravidly.

Nejdříve je třeba mít v domě v souladu s platným povolením rozvod plynu. Potom může nastoupit instalační podnik, který upevní a ke zdroji připojí kotel. Kominická firma zkontroluje správnost odvodu spalin (vložkování komínu) a elektrikář „oživí“ ovládací prvky. Teprve po prověrce všech těchto operací smí revizní technik dát servisní organizaci pokyn k převzetí revizí a uvedení kotle do provozu. Je dobré vědět, že odvod spalin může být zapojen i do náhradního dvouplášťového plechového komínu, který se dá vztyčit k boku stávajícího obydlí.

Klasické nástěnné anebo stacionární plynové kotle pro rodinné domky se na našem trhu dají koupit za cenu od 25 000 do 40 000 korun, kondenzační plynové kotle stojí 40 000 až 50 000 Kč. Nejmenší kotle na pevná paliva jsou k mání už za 10 000, větší i za 30 000 korun. Kotle na dřevo přijdou zájemce zhruba na 35 000 korun, elektrokotle včetně čerpadla a snímače tlaku vody jsou nabízeny v cenách od 12 000 do 25 000 korun. Z příslušenství vzpomeňme alespoň ceny prostorových termostatů (asi 500 až 1 000 Kč) a týdenních programátorů (1 500 až 4 000 Kč).

1. náklady na vytápění

Druh paliva (výhřevnost) Cena paliva v Kč Cena tepla (Kč/jednotku) Spotřeba paliva za rok Celkové náklady v Kč za rok

Černé uhlí (23 MJ/kg)
2,19/kg

0,62

7 871 kg

17 237

Hnědé uhlí (18 MJ/kg)
1,49/kg 0,54 10 101 kg 15 051

Koks (34,6 MJ/kg) 4,09/kg 0,69 4 662 kg 19 066

Dřevo (14,6 MJ/kg) 0,93/kg 0,31 9 132 kg 8 493

Dřev. brikety (17,5 MJ/kg) 3,50/kg 0,96 7 619 kg 26 667

Zemní plyn (33,5 MJ/m3) 0,74/kWh 0,95 32 996 kWh 26 265

Propan (46,6 MJ/kg) 27,6/kg 2,24 2 259 kg 62 345

LTO (42 MJ/kg) 13,8/kg 1,33 2 675 kg 36 918

Akumulační elektřina 0,80/kWh 0,99 29 869 kWh 27 495

Elektřina přímotop 1,1/kWh 1,34 28 345 kWh 37 155

Centrální zásob. teplem 350/GJ 1,29 102 GJ 35 714

2. energetický obsah paliv

Palivo Výhřevnost (kWh/m3) Spalné teplo (kWh/m3) Množství vody (kg/m3)

Zemní plyn 9,45 10,50 1,53

Propan 24,23 27,13 3,37

3. srovnání emisních objemů ze spalování paliv v g/GJ

Složka Hnědé uhlí Koks Topný olej Zemní plyn

Popílek 608,4 309,2 50,4 0,6

SO2 1129,4 398,9 426,7 0,3

CO 3146,9 1717,6 13,9 9,4

Uhlovodíky 699,3 381,7 9,7 3,8

NOx 209,8 57,3 236,4 47,2a

text: Miroslav Hruška

foto: autor

zdroj: Můj dům 10/2002

Kouzla s patrem

Dispozice, kterou dnes opět budeme upravovat pro různě velké rodiny, patří k bytu ve starším cihelném domě z počátku minulého století. V současné době v něm opravdu bydlí pětičlenná rodina (fotografie jsou autentické), ale v návrhu varianty pro tak početnou rodinu jsem uvažovala ještě o dalším řešení. Obě však mají něco společného – vestavěné patro s funkcí ložnice.

Ve všech třech nových návrzích zůstávají zachovány dvoukřídlé dveře, řemeslně dobře zpracované a velmi zachovalé. Uvedené návrhy vás mají přesvědčit, že i malé prostory lze upravit k příjemnému bydlení.

Bezdětná dvojice

Návrh počítá s bydlením staršího manželského páru, alternativně mladé, ještě bezdětné dvojice (pro mladé lidi je možné zvolit také spaní v patře, pod kterým pak zbude místo pro domácí pracovnu s knihovnou). Půdorysné řešení však představuje případ, kdy lidé už spát nahoře u stropu pro svůj věk nechtějí nebo nemohou.

Základní změnou dispozice bytu je návrh nové koupelny, na místě původní zůstalo jen samostatné WC. Ve vstupní místnosti, zmenšené o prostor nové koupelny, bude menší pracovní plocha kuchyně, kterou lze oddělit posuvnými prosklenými dveřmi od jídelny s pracovním stolem. Druhá místnost se stane obývacím pokojem s ložnicí, odkud bude před malou předsazenou šatničku přístupná koupelna.

Se třemi dětmi

V této úpravě musela být zachována velmi malá, pro účely rodiny nedostačující koupelna s WC, stejně jako pračka ve vstupní předsíni (v návaznosti na koupelnu). Na stejném místě zůstala také kuchyňská sestava, která byla jen doplněna myčkou nádobí. Mělké skříně pro ukládání šatstva v předsíni jsou navrženy s výsuvnými konzolami, nad částí chodby je snížený podhled pro ukládání sezonních věcí.

Vstupní část kuchyně je rozdělena horizontálně na pracovní plochu a spaní pro dvě dcery. Vložené patro je přístupné po žebříku, který se posunuje po horizontální kovové konstrukci v celé délce patra. V druhé části kuchyně je navržen jídelní kout a pracovní stoly obou dcer. Druhý prostor plní funkci obývacího pokoje a částečně oddělené ložnice rodičů, nad kterou má v patře své spaní syn. Uvedený příklad je ukázkou, že i na malém prostoru je možné řešit bydlení více osob, ovšem za cenu naprosté ztráty soukromí všech členů rodiny.

Se třemi dětmi

Druhý prostor plní funkci obývacího pokoje a částečně oddělené ložnice rodičů, nad kterou má v patře své spaní syn. Uvedený příklad je ukázkou, že i na malém prostoru je možné řešit bydlení více osob, ovšem za cenu naprosté ztráty soukromí všech členů rodiny.

text: Zora Martinová

foto: Jaroslav Hejzlar

zdroj: Můj dům 10/2002

Bude vám chutnat

Proč tomu tak je? Kdo se alespoň částečně zajímá o barvy, ví, že červená je barvou ohně a krve. Je dráždivá a neustále pobízí k aktivitě. Zvyšuje tep, zrychluje dýchání, vyjadřuje energii. Červená dokonce povzbuzuje chuť k jídlu, takže máte-li doma dítko, které špatně jí, v červené kuchyni by mu mělo náležitě chutnat.

Zřejmě v sobě máme geneticky zakódováno, že co je červené, je i jedlé a chutné — převážná většina plodů uzrávajících v přírodě má totiž zprvu načervenalou barvu. Takže už vám musí být jasné, proč by vám v červené kuchyni mělo chutnat. Máte-li ale klidnější povahu, pak v takto laděné kuchyni se vám asi nebude příjemně pracovat a pobyt v místnosti pro vás může být dokonce i nepříjemný. Naopak temperamentní osoba se bude v červené kuchyni cítit jako rybka ve vodě.

Kombinace

Na červené kuchyně nejčastěji narazíte při listování italskými katalogy. Dalo by se říct, že se jedná o italskou specialitu. Zřejmě to vyplývá z temperamentu obyvatel Itálie. Jedná se o kuchyně navrhované převážně ve stylu high–tech, tedy moderní lakované, v kombinaci s nerezovou ocelí či hliníkem.

Skříňky jsou většinou plné lakované (lakovaná MDF deska či lamino), horní skříňky bývají prosklené tvrzeným matným nebo pískovaným sklem vsazeným do hliníkového rámu. Jsou vybaveny masivními nerezovými úchyty, ale také plastovými nebo v podobě hliníkového kanálku. Do této kuchyňské sestavy se hodí spotřebiče nerezové, které mohou být i ukryté ve vestavbě.

Příliš ostrou červenou plochu často odlehčují skříňky či poličky v bílém či smetanovém laku. Zvláštní kombinace působící zajímavě teple lze dosáhnout spojením s přírodním dřevem. Co se týká tónů červené, setkáte se s několika odstíny. Rovněž provedení můžete mít v matu nebo vysokém lesku.

Cestou kompromisu

Kdo nemá rád technostyl, ani nepreferuje modernu, a přesto po červené poočku pošilhává, může najít kompromis v podobě masivního dřeva mořeného do červeného odstínu třešně. I k takové kuchyni se budou hodit spotřebiče či doplňky z nerezové oceli či hliníku a kuchyň může působit velmi moderně.

Kdo má rád červenou barvu, ale takto barevnou kuchyň si pořizovat nehodlá, může najít řešení v podobě červených doplňků (závěsů, židlí, stolu, nádobí, spotřebičů). Ty mohou vhodně oživit kuchyň provedenou v bílém či smetanovém odstínu. Kuchyň dokáže změnit k nepoznání i malba stěny.

S červenou ale opatrně. Nemůžeme doporučit vymalovat celou místnost touto barvou, pěkného efektu dosáhnete vymalováním pouze jedné stěny, nebo částí stěn, čímž se prostor i opticky rozčlení. K zvýraznění kuchyně někdy postačí červené obkládačky či jiný takto barevný obklad stěny. Někdy stačí červený koberec položený pod jídelním stolem.

Co nabízí trh

– Kombinovanou chladničku K256 BLA/RLA v červené barvě lze pořídit na našem trhu u firmy Gorenje za 27 990 Kč

– Červený nerezový odsavač par Brio kombinovaný s nerezovou ocelí prodává firma Faber

– Užitečným doplňkem se může stát červený přístroj na espresso Francis Francis za 18 300 Kč od firmy POTTEN & PANNEN

– Ozdobit pracovní desku může i červený multifunkční mixér KitchenAid za 25 850 Kč, POTTEN & PANNEN

– Červené kuchyně hledejte u prodejců italských kuchyní

– Na tuzemském trhu není o toto barevné provedení ze strany zákazníků zatím příliš velký zájem

Kontakty:

AMBER INTERIÉR, Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71;

BERLONI, Korunní 65, Praha 2,

tel.: 02/22 51 01 12;

INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11,

Praha 4, tel.: 02/41 73 22 85;

INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 02/24 21 78 17, www.interierysedlak.cz;

LA VECCHIA BOTTEGA,

Na Perštýně 10, Praha 1,

tel.: 02/24 23 46 29;

M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31;

SCAVOLINI, Řásnovka 12, Praha 1, tel.: 02/24 82 66 45;

SCHÜLLER KUCHYNĚ, Hankova 8, Plzeň, tel.: 0602 10 86 56;

TECNO LINE INTERIER,

Písecká 15, Praha 3,

tel.: 02/72 73 39 37,

tel./fax: 02/72 73 40 21;

TESKOR, Žabárna 179, Fryšták,

tel.: 067/791 13 98

text: Lucie Brzoňová

foto: archiv

zdroj: Moderní byt 10/2002

Dům s rovnou střechou

Velké maličkosti

Bydlení má přednost

Vlastní firma Domodinamica

Santachiara a Zerodesigno

Kterou část dne máte nejraději?

Čtete magazíny o designu?

Všímáte si, jak se oblékají ženy?

Kde navrhujete?

Pro koho byste chtěl navrhovat?

Máte nějakého oblíbeného tvůrce z minulosti?

A co vaši současní kolegové, je mezi nimi někdo, koho si zvlášť vážíte?

Diskutujete o svých názorech se svými kolegy, případně s řemeslníky?

Jak byste popsal svůj styl?

Koupě výhodnější

Řešení: paušální odměna

Mám ráda i ty moderní

Saláty, to je moje

Řekové nemohou jíst sami

Pravý řecký salát

Mísa

Mystika skla

Stůl — skleněné centrum domova

Perlička z historie

Rada

Kondenzační kotle

Vysoká účinnost a ekologický provoz

Jaká je spotřeba?

Bezdětná dvojice

Se třemi dětmi

Se třemi dětmi

Kombinace

Cestou kompromisu

Co nabízí trh

PARTNEŘI WEBU