|
|
Vyhledáváme-li si dnes pomocí internetu hotel, neškodí si uvědomit, že již v dávné minulosti člověk konal cesty obchodní, diplomatické i vojenské. Byl k tomu nucen z existenčních, politických i náboženských důvodů a nutnost nalézat ubytování i stravování na cestě provázela lidstvo již od starověku.
Řekové – první cestovatelé Teprve s rozvojem řecké civilizace dochází od 8. století př. n. l. ve zvýšené míře ke značnému pohybu obyvatel. Pro občany starověkého Řecka však cestování bylo spojeno s mnoha překážkami a někdy se návrat z cest protáhl na mnoho let, jak to ostatně líčí Homér v Odysseji.
Prvním vzdělaným cestovatelem však byl otec dějepisu Hérodotos (5. století př. n. l.), který dal cestování nový obsah. Jeho smyslem bylo poznávání, především exotických krajů, a v jeho stopách podobně jako dnes putovaly zástupy cestovatelů k tehdejším památným místům, jako byla Diova socha v Olympii, kolos na ostrově Rhodos a maják na ostrově Faros. V hornatém řeckém terénu nebylo cestování jednoduché, a Řekové proto dávali přednost koním, i když pro delší cesty v rovinách používali čtyřkolých vozů tažených mezky. Průměr denního pochodu nepřesáhl většinou dnešních třicet kilometrů. Lodní doprava byla poněkud rychlejší a oplachtěná triéra dosahovala průměrné rychlosti osm kilometrů za hodinu. Putovalo se pochopitelně i pěšky a symboly poutníků se stala hůl a mošna. Největší přesuny obyvatelstva však nastávaly v době konání olympijských her. Do starověké Olympie se sjížděly každé čtyři roky desítky tisíc diváků z celého Řecka, aby se stali svědky největší antické podívané.
Ne vždy šlo o poznání. Dochovala se řada zpráv o výletních vyjížďkových lodích, které byly budovány s ohromným přepychem a připomínají dnešní plovoucí hotely. Proslulá jachta egyptského krále Ptolemaia IV. Filopatra (vládl asi v letech 221–205 př. n. l.) byla sto metrů dlouhá a patnáct široká. Uvnitř ji panovník nechal vybavit jídelnami, ložnicemi, na palubě kolonádou a dokonce jeskyněmi v podpalubí. Jachta sloužila k projížďkám po Nilu a cestu později zopakoval i Caesar s Kleopatrou.
Pro antického člověka, který ještě neměl orientační pomůcky, byla důležitá hvězdná obloha, zvláště při plavbě na moři. Cestovatel však nebyl v krajině tak ztracený a ohrožovaný, jak by se zdálo. Byl zde totiž bůh Hermes, nejenom jako bůh obchodu a posel samotného Dia, ale i jako ochránce cest a pocestných. K tomu ještě doprovázel duše zesnulých do podsvětí. Na jeho počet byly na rozcestích zřizovány hromady kamení a každý pocestný musel přidat kámen. Umělci ho s oblibou zobrazovaly jako krásného jinocha s okřídleným kloboukem a trepkami. Na hostinách k jeho poctě byly obětovány první kapky vína z posledního poháru.
Největší problémy na cestách však představovalo ubytování a stravování. V nejstarších dobách se cestující museli spokojit s přenocováním u soukromých osob, kdy přijetí mírumilovného cizince patřilo k dobrým mravům. V 5. století př. n. l. s rozvojem obchodu značně stoupl počet cestujících, a proto se postupně při hlavních cestách stavěly hostince. Pro svoji nuzotu a špínu neměly valnou pověst a zvláště proslulými z tohoto hlediska byly krčmy v přístavních městech.
Ostatně jako dodnes. Význačným představitelům řeckého života však spánek v těchto špeluňkách nehrozil, neboť se ubytovávali u předních občanů města.
Na římské silnici Římané již od 3. st. př. n. l. začali z důvodů strategických, hospodářských a správních budovat dokonalou silniční síť, která spojovala hospodářská centra a přístavy a jejíž části sloužily ještě v raném středověku.
Po královně silnic Via Appia se můžeme procházet dodnes a ve své době měřila 195 kilometrů. Silnice byly hladké a téměř bez mezer, takže cestující v lehkých vozících mohli nerušeně číst a spát. Jinak tomu bylo při přepravě nákladů. Těžké čtyřkolé vozy tažené spřežením volů s rychlostí 18 kilometrů za hodinu míjely koně císařské pošty, která urazila až 160 kilometrů za den.
Zájezdní hostince (latinsky deversorium) byly sice před každým větším městem, ale podobně jako v Řecku neměly dobrou pověst. Hustou síť silnic a ubytovacích zařízení nevyužívali pouze obchodníci a úředníci římského impéria. Na cesty se vydávali za poznáním i první cestovatelé a strávit jistou dobu například v Athénách patřilo i k výchově mladých vzdělaných Římanů. Velmi důležitou pomůckou pro ně byly tzv. itineráře (od lat. iter – cesta). Tyto příručky sloužily jako „turistický průvodce“ a obsahovaly údaje o silnicích, vzdálenostech mezi jednotlivými lokalitami a silničních stanicích, kde se dalo ubytovat a občerstvit.
Putování ve středověku Po rozdělení a rozpadu římské říše ve 4. a 5. století n. l. zanikl původní význam římských komunikací. K jejich devastaci přispělo i dlouhé období stěhování národů, které v podstatě trvalo až do 9. století. Během velkých přesunů desítek národů a kmenů se o udržování silnic a cest nikdo nestaral. Pouze ozbrojené družiny feudálů nacházely pohostinství na hradech spřízněných rodů. Teprve od 10. století v souvislosti se šířením křesťanství, zakládáním klášterů a rozvojem městské civilizace se na primitivních blátivých cestách raného středověku opět objevují kupecké vozy a skupiny poutníků.
Na psaných i kreslených cestovních itinerářích se objevily jako hlavní orientační body spolu s hrady a městy i význačné kláštery. Na klášterní půdu se uchylovali nejenom zbožní poutníci, ale i kupci. V oddělené části kláštera pro ně bylo zřizováno hospitium, kde se nalézaly samostatné místnosti s postelemi. Klášterní pohostinství mnohde přerůstalo prosté křesťanské pohostinství z milosrdenství a stávalo se i výrazně podnikatelskou činností.
V pokročilém středověku před branami i uvnitř měst vznikaly první zájezdní hostince nebo kupecké dvory, které poskytovaly základní přístřeší včetně stravy pro kupce a jejich doprovod (např. pražský Ungelt). Pochopitelně, že ve středověkých městech bez kanalizace a tekoucí čerstvé vody nebylo ubytování nijakým luxusem.
Mnohem větší problémy s ubytováním doprovázely cestování šlechtických a královských dvorů. Např. císař Karel IV. strávil skoro polovinu života na cestách. Protože k panovnické reprezentaci patřil neodmyslitelně početný doprovod s vysokými nároky, bylo nesmírně obtížné ve středověkých městečkách o několika tisíci obyvatel zajistit odpovídající přístřeší. K tomu je nutno si představit ještě množství koní a dalších tažných zvířat. Malou pohromu např. způsobil Karel IV., když zavítal roku 1375 do Vídně, která tehdy neměla víc než 20 000 obyvatel. Císař se do města dostavil v čele družiny 1 500 jezdců, nepočítaje v to pěší lid u povozů.
Renesanční cestovatel Cestování se v době renesance stává i zábavou a módou zároveň. Hlavní proud poutníků míří ještě jako ve středověku stále na jihovýchod do Palestiny, ale zvláště Itálie zůstávala se svými uměleckými poklady, přírodními krásami a předměty náboženského kultu středem pozornosti. O všech těchto cestách se již od 16. a zvláště 17. století zachovalo množství tehdy oblíbených cestopisů, které čeští poutníci psali česky, německy, ale i latinsky.
I přes mnohem kvalitnější cesty neměl renesanční kavalír ustláno na růžích. Na venkově si zájezdní hostince stále udržovaly onen jednoduchý „hrubý“ charakter a sama města, i přes řadu opatření, nepokročila v hygieně až do 18. století. Stále chyběla kanalizace, tekoucí voda, a ve městech byly běžně ustájeni koně a další skot. Dobové mravoučné rukojeti přinášely i návody, jak se chovat při ubytování v zájezdním hostinci. Z nedostatku místa často spaly v jedné posteli dvě až tři osoby. I když bylo v jedné „hotelové“ posteli více lidí, svlékali se před ulehnutím donaha. Mít šaty nebo noční košili znamenalo, že dotyčný skrývá nějakou nakažlivou nebo hnisavou nemoc.
V novověku Po celé 17. a 18. století se ubytovací standard zlepšoval jen pozvolna. Přestože cestování začalo zaujímat významné místo v pozvolna se rodící kosmopolitní společnosti, zůstávaly zájezdní a ubytovací hostince ještě hluboko do 19. století na nízké, v podstatě středověké úrovni. Teprve na počátku 19. století v souvislosti s vybudováním základů silniční sítě a zavedením pravidelných poštovních a dostavníkových linek dochází, alespoň ve velkých městech, ke zlepšování poměrů. Nejdůležitějším impulzem pro vznik klasického typu hotelu se stala bouřlivě se rozvíjející železniční doprava. Cestování se díky vlakům až desetinásobně zrychlilo oproti minulosti a nastaly obrovské přesuny lidí. Začaly vznikat velké hotely především u velkých železničních nádraží, které byly situovány do středu metropolí.
Přední hotely často napodobovaly i pompézní barokní palácové stavby a jejich návrhů se ujímali přední architekti své doby, kteří již respektovali nově se rodící požadavky na hygienu provozu. Tento rys byl patrný zvláště u hotelových budov v lázních, které koncem 19. století byly hlavními středisky společenského života evropské smetánky.
Na konci 20. století hotel přestal být výsadou metropole a jejího centra. Cestující si již dnes nevybírá hotel pouze podle ceny nebo počtu hvězdiček, ale i podle polohy ve městě, v blízkosti nádraží, letišť nebo dálničních křižovatek. „V podstatě jde o to vyspat se a mít alespoň půl hodiny pocit, že vás nikdo neruší,“ říká v diskusi o poslání dnešních hotelů slavný francouzský architekt Jean Nouvel, který je současně autorem řady hotelových realizovaných projektů. Toto konstatování naznačuje jednu z cest, kterou se ubírá současný hotelový průmysl.
Prostá, případně i honosná zařízení mají dlouhou historii, která dělí první nuzné ubytovací přístěnky z druhého tisíciletí před naším letopočtem od dnešních hotelových řetězců poskytujících všemožný domácí i pracovní luxus.
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Blog
Klenoty Vánoc
|
|
Pastva nejen pro oči Tvůrci letošních zimních trendů se inspirovali přírodou a tím, co je v ní výrazné, ale zároveň přirozeně krásné. Jako by věděli, že potřebujeme oázu uklidňující zeleně, kterou můžeme kombinovat s různými zářivými výraznými barvami. Nikde nenajdete větší kontrasty než v přírodě samotné. Pokud se tedy rozhodnete vyzdobit si interiér podle trendu Nature’s Jewels, pak musíte pracovat s přírodními materiály, jako je dřevo, kámen, kůže či kožešina.
Důležité je působit na všechny smysly a nalézat stále nová překvapení. Proto se používají květináče neutrálních barev a k nim jsou přidány originální, neobvyklé materiály – tvarované větvičky, korek, ozdobný mech apod. O výrazné vjemy se zaslouží třeba i prostá větev na pozadí plastické omítky, květina zašpičatělého tvaru v kulatém květináči. Atmosféra, kterou vytvářejí živé barvy kombinované nenápadnými šedozelenými odstíny, vyvolá tolik potřebné uvolnění. V aranžmá převažují horizontální linie zdůrazněné neobvyklými ozdobami, např. perlami. Cílem je, aby všechny květy zářily jako drahokamy v tlumeném intimním světle.
Zajímavost – Kala Pryč jsou časy, kdy se kaly používaly hlavně pro smuteční aranžmá. V některých zemích, zvláště ve Velké Británii, se kaly staly vyhledávanými květinami pro svatební kytice. Aranžéři nabízejí stále více barevných variant. Většina kal pěstovaných k řezu jsou odrůdy druhu Zantedeschia aethiopica. Rodový název je odvozen od jména botanika Zantedeschiho (1773–1846). Tyto sluncem ožehnuté drahokamy zdobí aranžmá přesně v duchu trendů letošní zimy.
Kontakt: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Praha 1, tel.: 224 828 065, fax: 224 828 456
text: Lenka Kopecká foto: archiv a Pavel Vítek |
Zahrada pod sněhem
|
|
Chceme vám ukázat, jak pro zimní období využít různých více či méně skrytých krás rostlin. Já osobně miluji posezení na terase u bytu za slunného zimního odpoledne, i když na sobě musím mít huňatý svetr nebo pléd po babičce. Slunce nám dává sílu, a proto nezapomeňte na kouzla zimního slunovratu a nechte do sebe proudit energii slabých, ale příjemných paprsků. Nemusíte k tomu mít zahrádku, stačí květináče na terase, anebo alespoň truhlíky za oknem. A pokud ani to nemůžete mít, jděte se projít do parku a dívejte se kolem sebe. Kdo je nejsilnějšíStromy, samozřejmě. Máme je objímat, abychom načerpali sílu, ale možná se stačí na ně dívat. Všimněte si jich pořádně a uvidíte, že opadané listnáče nejsou smutné, nýbrž že každý druh je jiný. Pozorně se dívejte na architekturu větví, barvu kůry na větvích i kmenech a zjistěte, který strom nese jedlé plody pro ptáky. Nemusíte jména stromů znát, ale jejich krásu si zapamatujte. Také jehličnaté stromy s čepicí sněhu vás potěší — jsou jako vánoční stromečky, ať je listopad nebo březen. V zahradě se nedají zahanbit ani keře: těch tvarů větviček, těch barev kůry! Červené a žluté svídy, ostře zelená zákula nebo janovec, černé keřovité vrby nebo čarodějně zkroucené větve lísky. Ve stylu letošního květinářského trendu „přírodních klenotů“ uctívejte hlohyně, skalníky, dřišťály, mahonie — rudé, oranžové a žluté jako drahokamy ozdobí vaši zahradu a zasytí ptáky. Doplníte jimi i aranžmá ve váze nebo v misce. Co vidíte dál? Trávník, který ztratil svou smaragdovou barvu. Ale všimněte si jej za mrazivého rána! Každé stéblo je jako ze skla, třpytí se bílou jinovatkou. Jsou odkvetlé krásky smutné?Co se stalo s pravými ozdobami zahrady — květinami? Na své zahradě jste ostříhali trvalky, letničky jste vytrhali a holé záhony pokryli chvojím… záhony spí. A přece něco zůstalo: listy stále zelených trvalek, květy pozdních druhů, které často vydrží i slabší mrazy, anebo některé květiny, které jste jednoduše zapomněli ostříhat. Oblíbené jsou okrasné traviny. Jejich listy často na podzim zežloutnou, ale stříhají se až na jaře a zajímavá květenství zdobí zahradu rovněž nejméně do Vánoc… Jen čemeřice jako neposlušný rebel často vykvete i navzdory sněhu a mrazíkům. Sněhové královnyV létě je za královnu květin považována růže. Kdo ale vládne zimě? Těžko říct, protože o pozornost spolu bojuje hned několik zajímavých rodů rostlin. Nejznámější jsou vřesovce (Erica sp.). Drobné keříky se stále zelenými listy kvetou nejrůznějšími odstíny od bílé přes růžovou po fialovou, dokonce se najdou odrůdy se žlutavými květy. Pokud si pěkně sesadíte různé odrůdy do rašelinového záhonu nebo do velkého truhlíku, pokvetou pravděpodobně od listopadu do jara (ne všechny najednou). Nezapomeňte si takový záhon naplánovat již při zakládání zahrady tak, abyste na něj co nejlépe viděli v zimě z oken obývacího pokoje. V létě budete sedat venku, a tak uvidíte ze zahrady i jiná místa. Oblíbeným „zázrakem“ je vilín (Hammamelis). Proč je keř s listy podobnými lísce tak zvláštní? Na podzim se rozzáří jeho listí pestrou směsí barev od žluté až po temně rudou. Listí pak opadá a nic se chvíli neděje. A jednou ráno se podíváte a řeknete si: Co se nám na ten keř zachytilo? Peříčka? Nitky? A vedeni zvědavostí vyjdete ven a překvapením vydechnete. Na holých měkkých větvičkách jsou žluté střapečky, které možná i voní. A to je venku bílo a pořádný mráz. Podobně jako vřesovec má i vilín zajímavé kultivary, časné i pozdní, žluté, oranžové a červené. Některé keře jsou vysoké až čtyři metry, jiné dorostou jen metr a půl. A souboj nekončí. Kalina vonná (Viburnum fragrans) anebo její kříženec Viburnum x bodnatense jsou odolné keře, které často kvetou před Vánocemi drobnými růžovými květy, pochopitelně voňavými. Pokud tyhle keře na zahradě máte a ony nechtějí před Vánocemi kvést, můžete si větvičky nařezat a přirychlit. Krásně vám ozdobí vánoční stůl. Abychom byli spravedliví, nezapomeneme na drobnou okrasnou třešeň chloupkatou (Prunus fruticosa ‘Autumnalis’). Kvete pozdě na podzim, u nás ale častěji až v předvánoční době, pokud je teplejší počasí. Větve bývají obaleny drobnými růžovými nebo bílými květy. Vidíte, že zahradu zdobí v prosinci řada druhů. Největší zázrak ovšem dovede mráz, který promění přírodu v říši ledové královny a každý lístek nebo uschlý květ v třpytivý diamant.
text: Jana Pyšková (autorka je zahradní architektka) foto: Jana Pyšková a archiv zdroj: Moderní byt 12/2002 |
Vila „ypsilonka“
|
|
Pozemek byl určujícíPozemek, kde se mělo stavět, má propozici, která je pro architekta výzvou: je to atraktivní parcela na temeni svahu s převýšením dvanácti metrů, s nádherným výhledem do daleké krajiny. Místo se nabízelo pro solitérní stavbu objektu, který by mohl být monumentální a shlížet do údolí nepřehlédnutelným způsobem. Kolem dokola se nachází nesourodá změť chat, domků i honosných vil, protože tato oblast blízko Prahy je už od začátku minulého století vyhledávaná jak pro rekreační, tak pro luxusnější celoroční bydlení. V poslední době se zde znovu hodně staví a přestavuje. Bohužel někdy budí novostavba smutek odborníka a rozpaky laika. Kdo může za ty rozbujelé formy novodobých hradů za masivními ploty? Jestliže si to přál nepoučený investor, nemohl tomu informovaný odborník zabránit?¨ Projekt vily, kterou jsme na základě jejího zajímavého půdorysu pojmenovali „ypsilonka“, se naštěstí odvíjel jinak. Když architekt zvolil vzhledem k náročnému pozemku technologii litého železobetonového skeletu a v koncepci uplatnil výhody pramenící z tohoto stavebního řešení, předložil investorovi svou představu domu na papírovém modelu a dostal k rozpracování své ideje uznalý souhlas. Beton má své výhodyŽelezobetonová konstrukce umožňuje volnou dispozici vzájemně přesahujících podlaží. A právě na nich postavil architekt koncepci domu. Dal mu podobu písmene Y, přičemž jeho ramena se otvírají do údolí a ve třech podlažích se vysouvají vždy o 120 cm hlouběji do prostoru. Pomyslná noha písmene Y směřuje k příjezdové komunikaci a dům je k okolní zástavbě uzavřený. Uvnitř mezi oběma křídly jsou kaskádovité terasy, kde se na nejnižší úrovni nachází bazén a nad ním nezastřešená terasa. Podlažími prochází vnitřní kruhové schodiště zpřístupňující všechny místnosti. Na úrovni příjezdové silnice je přízemí, které slouží pro vlastní denní život obyvatel. Na tomto podlaží je vstup se zádveřím, propojený obytný prostor s kuchyní, barem a jídelnou, pracovna, sociální zařízení a dvě garáže. Z obytné části je přístupná velká terasa. Mezi kruhovým schodištěm a terasou je umístěna nevelká zimní zahrada. První patro nad přízemím je klidové, nacházejí se zde dvě ložnice, společné WC a velká koupelna přístupná z ložnic přes šatny, které s ložnicemi sousedí. Podobně je řešen i první suterén pod obytným přízemím — také zde jsou dvě ložnice se společnou koupelnou a navíc i saunou, jejíž součástí je zmíněný bazén, který má posuvné zastřešení. Nejnižší druhý suterén obsahuje technické zázemí domu, tedy sklady, dílnu, prádelnu a techniku spojenou s provozem bazénu, vytápěním domu a ohřevem vody. Dům pro jednu rodinuDům je navržen jako jednogenerační. To může být považováno za přednost i za omezení, stejně jako to, že zde není výtah (kolik domů stejného charakteru a rozsahu ho dnes má!) a obyvatelé tak mají zajištěný pohyb stoupáním do schodů. Dům ale vznikal v době, kdy by se vybudování výtahu v rodinném objektu považovalo za opravdu velký luxus. Některé přednosti zvoleného řešení jsou však bezvýhradné. Architekt skvěle využil polohy pozemku a maximálním prosklením fasády zajistil překrásný výhled každé obytné místnosti, krytému bazénku i terase a současně splnil požadavek investora, aby dům poskytoval co nejvíce soukromí vzhledem k okolí. Uzavřená před zraky kolemjdoucích je i terasa, kde je možno pobývat zcela nerušeně během dne i večer, kdy nabízí úchvatné noční pohledy. Moderní pro mnoho generacíPřestože vila má jasný konstruktivistický koncept, architekt nebyl v jeho vyjádření zcela důsledný a začlenil do stavby prvky, které ji sbližují se slohy minulých století, jak se v našich zemích promítaly a v postmoderním období vzájemně ovlivňovaly. Například ozdobil rovnou střechu klasicizující římsou, kterou strohost stavby rozrušil, a stejný tvar pak použil i na hlavicích betonových sloupků plotu. Hranaté tvarosloví domu je narušeno rovněž točitým schodištěm zviditelněným na fasádě proskleným obloukem a na rovné střeše zakončeným lucernou, z níž je shora osvětlováno. Různá výška jednotlivých částí také vybočuje z řádu monobloku a dodává stavbě živost. Vzhledem ke komplikovanému zakládání je objekt postaven monolitickou technologií, garáže, vstupní část a dělicí příčky jsou zděné z cihel. Železobetonové stěny jsou vně obloženy tepelnou izolací omítnutou hladkým štukem. Okna jsou plastová. Na terasách je ocelové trubkové zábradlí s představěnou skleněnou deskou. Plochá střecha je izolovaná polyetylenovou fólií a zakrytá částečně dlažbou. V místech, kde se nechodí, je zasypaná oblázky. Fasáda, nátěry většiny kovových prvků i plasty jsou záměrně čistě bílé, protože tím nejvíce vynikne čistota formy. A třebaže právě nátěry už maličko poznamenal čas, celá stavba stále viditelně svítí na úbočí vrchu, působivě zasazená do zeleně a zdálky upoutávající svou moderní a zcela jistě nadčasovou architekturou.
Kontakty: DROBNÝ ARCHITECTS – ing. arch. Ivan Drobný a spolupracovníci (projektový ateliér), Pod Kopcem 7/24, Praha 4, tel./fax: 244 402 622; METROSTAV – divize 9 (generální dodavatel stavby), Jablonského 2, Praha 7, tel.: 284 002 403 text: Hana Fleissigová foto: Oto Pajer zdroj: Moderní byt 12/2002 |
Honza Musil: Skládám byt jako mozaiku
|
|
Oblíbený moderátor se konečně po dlouhých letech dočkal svého snu a na Královských Vinohradech v Praze si se svým přítelem Pepou zařizuje starý byt (77 m2). Pro Honzu proto nebylo vůbec těžké vžít se do role člověka, který touží po pěkných, ale funkčních bytových doplňcích. Honzo, při zařizování poznáváme svého partnera řekněme poněkud více, neboť se rozkrývá jeho vkus či povaha, odhalil jste něco, co vás mile překvapilo? S Pepou zařizujeme svůj první společný byt a nedovedu si představit, že bychom navštěvovali obchody samostatně. Mám naštěstí vedle sebe člověka, který se dělí o své pocity a názory upřímně a spontánně. Když jsme vstoupili na půdu našeho bytu poprvé, věděli jsme, že rozměry bytu nerozhodují, ale důležitá je atmosféra, o kterou se sice zasloužili již bývalí nájemníci, ale my ji musíme znovu oživit a naplnit svými životy. V prázdném bytě, který jsme nedávno zrekonstruovali, jsme posedávali na zemi a v duchu zařizovali. Listovali katalogy a vybírali. Je to pěkný pocit skládat své „území“ z maličkostí jako mozaiku. Musím podotknout, že nespěcháme, jsme trpěliví a tolerantní, zkrátka víme, co chceme. Honza myslí i na svého čtyřnohého miláčka, psa Bublinku, kterému zcela přizpůsobuje i byt. Hledá společně s přítelem nejlepší místo pro jeho pohodlí a rozhled, proto byt nezahlcuje nábytkem a teplotu v místnostech reguluje s ohledem na psa. Vše musí zapadat do koloritu společného života. Vstoupíme-li do obytného prázdného prostoru, dýchne na nás neopakovatelná atmosféra. Co vás vlastně oslovilo v novém bytě? Vím, že zde bydlel starší muž, který po sobě zanechal sice prázdné zdi, staré omítky, okna, zašlé podlahy, a přesto mě ten byt uchvátil svým řešením a kouzlem. Je nasáklý energií a my se s ním seznamujeme a dáváme mu nový rozměr. Ložnici jsme propojili s pracovnou, parketám dali nový plášť, krb jsme vyplnili policemi, protože jeho funkci nelze obnovit. Pokoje jsme vymalovali na bílo. Nesmím zapomenout na kompaktní disky, i ty potřebují své místo. Každá místnost v bytě je zranitelná, má své slabiny i přednosti. Nechal jste si v novém bytě měřit patogenní zóny? Raději ne, i když můj tchán by se toho úkolu zhostil, neboť se zabývá duchovními vědami. Já ale špatnou energii poznám i jinak. Vycházím z poznatku, že tam, kde se nedaří květině, tam je negativní energie a nebude se dařit ani lidem. Prostor s tzv. špatnou energií se dá tedy jednoznačně určit. Byt je situován na jihovýchod a sluníčko prostupuje celým bytem, a to je velmi podstatné. Určitou náladu navozují i barvy, jak s nimi v bytě zacházíte? Dávám přednost pastelovým barvám. Rád si pohrávám s doplňky, které vynikají barevnými kombinacemi. Do bytu jsme umístili efektně barevný koberec. Co se týče materiálu, obklopuji se dřevem a ratanem. Ložnici jsme ladili do fialova, kuchyňská sestava je z teplého třešňového dřeva. V koupelně jsme stáli před rozhodnutím, zda sprchu nebo vanu. Tady jsem svému příteli ustoupil, vyhrál sprchový kout. A co saunu, tu si do bytu nedáte? Saunu nesnáším, jen tu mou pracovní. Miluji jen horkou páru. Jaký styl architektury uznáváte? Fascinuje mě design 50. let. Nemám rád panelové domy a z materiálu uznávám cihlu. Zařizovat byt ve staré a navíc proslulé zástavbě je potěšením, zvláště když si ho ozdobíte tím, co milujete. Po otci jsem velmi zručný, ale pohodlný, takže kutil nebudu, a na manuální práci si přizvu odborníky. Co vaše dcery, zasvěcujete je do zařizování? Samozřejmě. Dcery mě navštěvují a všichni společně poznáváme tento už pro mě pěkný byt.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823, fax: 296 325 017; Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 222 230 771, tel./fax: 296 229 404; ATELIER PEDRO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 639; BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 598, fax: 495 510 599; Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151, fax: 222 313 155; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964, fax: 257 317 965; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; NAUTILUS, Jeseniova 56, Praha 3, tel.: 271 771 469, fax: 271 001 610; ROLF BENZ STUDIO, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 221 851 049; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021; text: Lenka Kopecká foto: Marie Votavová zdroj: Moderní byt 12/2002 |
Japonské lampiony
|
|
Papír waši se v Japonsku používá především jako výplň lehkých posuvných zástěn a dveří (fusuma, šódži), které do značné míry nahrazují okna a velmi se podílejí na klidném teplém dojmu, jímž japonský interiér působí. Je dostatečně pevný a přitom umožňuje dobrou výměnu vzduchu.
Skvěle reaguje také na vysokou vlhkost ovzduší, která je na většině území zejména v monzunovém období téměř stoprocentní. A prozářen přirozeným či umělým zdrojem poskytuje příjemné měkké světlo. Tak přišly na svět lampiony, typická japonská svítidla, která si oblíbili lidé na celém světě. V masové produkci se dnes vyrábějí v levnějším provedení z ručně připravovaného hedvábného papíru. Vlastnosti papíru waši však okouzlily některé známé designéry natolik, že ho použili pro výrobu nevšedních tvarů svítidel, jejichž cena ovšem odpovídá jak proslulosti autorů, tak kvalitě použitého materiálu.
Obrázky: 1) Skyar, v. 170 cm, ø stínidla 22 cm, max 40 W, E14, cena 1 490 Kč; Vreten, v. 154 cm, ø stínidla 24,5 cm, cena 1 990 Kč; Orgel, v. 148 cm, cena 1 690 Kč, IKEA
2) Kyoto, design Cristina K. Turolla & Chicca Maione (italská firma Slamp), svítidlo z plastu a japonskými motivy, tři různé velikosti (v. 115, 57, 39 cm), cena od 6 500 do 13 500 Kč, UNI LIGHT
Kontakty: A.I.T. – DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 224 941 439; ARCADA, Vinohradský pavilon, Vinohradská 50, Praha 2, tel./fax: 222 097 306; Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 257 310 022; BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667; Dunajská 68, Bratislava, tel./fax: 0421/2/52 92 07 88; CEDR GROUP – velkoobchod, Jirsíkova 1, Praha 8, tel.: 224 816 751; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; INTERIER 3000, Divišova 757, Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771/28, Praha 4, tel.: 272 766 478, tel./fax: 272 769 273; KOZÁK, Anglická 7, Praha 2, tel.: 222 241 626, 222 242 027, fax: 224 236 309; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; Štěpánská 36, Praha 1, tel./fax: 222 230 762; LA VECCHIA BOTTEGA, Na Perštýně 10, Praha 1, tel.: 224 234 629, 224 238 202; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; MIKYSKA R., e-mail: dec.art@volny.cz OP INVEST, Budějovická 303, Jesenice u Prahy, tel.: 241 932 956; ORIENTÁLNÍ KOBERCE PALACKA, Vinohradská 42, Praha 2, tel.: 222 518 354; RYBÍ TRH, Týnský dvůr 5, Praha 1, tel. 224 895 447, fax: 224 895 449; SCAN QUILT, Dlážděná 1, Praha 1, tel.: 224 216 743, infolinka: 800 17 97 77; STOFI, tř. T. Bati 582, Zlín, tel.: 577 044 788; Fibichova 2, Olomouc, tel.: 585 220 789; ŠIBOR, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709, fax: 220 805 801; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08 text: Bea Fleissigová foto: Pavel Vítek a archiv zdroj: Moderní byt 11/2002 |
Co vás zahřeje v koupelně
|
|
Bezpečná předložkaNic nemůže být nepříjemnější než vystoupit z rozehřáté vany na chladné dlaždice. Navíc můžete mokrou nohou uklouznout a zranit se. Nebylo by lepší po koupeli mokré nohy pěkně zanořit do huňaté hřejivé předložky, která zateplí interiér koupelny? Samosebou se rozumí, že je předložka vkusná a svou barvou nejenže zapadá do designu místnosti, ale celkově ji dotváří. Až si půjdete tento důležitý a praktický doplněk koupit, prověřte si, zda má na rubové straně protiskluzovou úpravu, a změřte si místo, které chcete pokrýt. Předložky se totiž vyrábějí v několika rozměrech a bylo by nepříjemné zjistit, že se vám zakoupená předložka nevejde tam, kam jste potřebovali. Nejčastěji se předložky vyrábějí ze 100% polyamidu, 100% polyakrylu, ze směsi 90 % polyamidu s 10 % polyesteru, 100% bavlny, z 90 % bavlny a 10 % lnu. Na všité etiketě s pracími symboly se dozvíte, zda můžete předložku prát, nebo jakým jiným způsobem ji čistit. Záchrana před potopouNehodláte-li si do koupelny pořizovat sprchový kout se zástěnou nebo vanu obestavět skleněnou zástěnou, pořiďte si sprchový závěs. Nebojte se toho, závěs nemusí nutně připomínat igelitový ubrus ze školní jídelny. Na trhu jsou dnes dostupné ať v metráži, či v několika rozměrech ušité velmi originální sprchové závěsy, které leckdy tvoří komplet i s koupelnovou předložkou. Látkové závěsy jsou vyrobené ze 100% polyesteru, polyamidu a můžete je prát na 40 °C i žehlit při mírné teplotě. Stejně se udržují i závěsy směsové ze 7 % polyesteru a 30 % bavlny. Druhou kategorii tvoří závěsy ze 100% PVC potištěného nejrůznějšími dekory, můžete je rovněž prát při 40 °C. Závěsy ze 100% polyetylenvinylacetátu perte pouze ručně. Něco na sebePo koupeli přijde nejspíš vhod pohodlný měkký župan, který zahřeje, a ručník, co dokonale osuší. Asi nejpříjemnějším a nejpraktičtějším materiálem, ze kterého se ručníky a župany vyrábějí, je bavlněné froté. Jeho kvalita se určuje takzvanou gramáží, což je hustota nití nebo smyček. Přičemž platí, že čím větší gramáž, tím je výrobek kvalitnější – lépe saje vodu a déle vám vydrží. Kvalitní výrobek by měl mít gramáž 350 až 400 g na m2. Můžete se setkat i s gramáží 670 g/m2, ale nejspíš se bude jednat o koupelnovou předložku či o zboží vyrobené speciálně na zakázku. V běžné prodejní síti se u županů a ručníků s touto gramáží asi nesetkáte. Aby župan osušil a hřálMůže se vám stát, že si někde „výhodně“ pořídíte župan, co má mít ty nejlepší vlastnosti, které jen župan může mít. Po koupeli ale zjistíte, že vás nezahřeje ani neosuší. Co s tím udělat? S oním županem už toho asi moc nenaděláte a jeho koupi berte jako cennou zkušenost. Příště si pořiďte župan značkový český či zahraniční, na tom nezáleží. Jak ale poznat, že druhý župan bude ten pravý? Kvalitní župan je ze smyčkového froté, jež se vyrábí ze 100% bavlny. Takový můžete prát i při 90 °C. Může být celoplošně barvený, potištěný nebo s vytkávanými vzory. Seženete i župany ze směsového smyčkového postřiženého froté, které se skládá ze 75 % bavlny a 25 % polyamidu. Příjemným materiálem, ze kterého se také šijí župany, je vaflová bavlna. K šití luxusnějších županů se používá froté s žinylkou na lícové straně a smyčkou vyšší gramáže na rubu. Z jemného batistu nebo tenkého polyamidu se vyrábějí exkluzivní župany, které však nenahrazují klasické froté župany a slouží jako decentní negližé. Je možné, že vás nově zakoupený, byť i cenově náročnější župan po první koupeli zklame. Místo toho, aby vás příjemně osušil, ponechá vás v mokru. Pokud se jedná o zboží opravdu kvalitní, stačí župan poprvé vyprat a zjistíte, že vás opravdu osuší i zahřeje. I ručník je doplněkAsi nejčastěji se setkáte s ručníky vyrobenými z jedno nebo vícesmyčkového froté, dále z postřiženého froté či kombinované smyčky s postřihem. Co se týká vzorů, módnější jsou spíše ručníky hladké, celoplošně barvené nebo jednobarevné s plastickým zdobením než ty s vytkávanými vzory. Standardní rozměry ručníků jsou 50 x 100 cm, 50 x 70 cm, 50 x 30 cm, osušky jsou velké 80 x 140 cm, 100 x 140 cm. Pro uspokojivý nákup– Nakupujte u osvědčených značek – Při praní a čištění respektujte prací symboly na našité etiketě – Zkontrolujte, zda má froté všude stejnou hustotu – Pečlivě se podívejte, zda nejsou u froté vytrhané smyčky – U barvených výrobků si před prvním praním raději vyzkoušejte, zda nepouští (výrobek by měl být označen jako nestálobarevný s upozorněním „prát odděleně“) – Před koupením závěsu si pečlivě změřte požadovaný prostor a počítejte s rezervou pro navolnění – Při výběru předložky dejte přednost té s rubovou protiskluzovou úpravou
Kontakty: ANTONIE, Rašínovo nábř. 56, Praha 2, tel.: 224 920 972; DOMOSERVICE (SPIRELLA), V Lužích 818, hala B, Praha 4, tel.: 261 912 711; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964; MEUSCH (JIŘÍ PRÁŠEK), Havlíčkova 46, Dašice, tel.: 466 951 103; VEBA, Přadlácká 89, Broumov, tel.: 491 502 111, www.veba.cz text: Lucie Brzoňová foto: archiv zdroj: Moderní byt12/2002 |
Sklo umí čarovat
|
|
Protože lidstvo bylo odjakživa hravé, vymyslelo tisíce způsobů a podob, jak se se sklem přátelit a znásobit jeho krásu. Sklo je na nás někdy velmi přísné – pravdomluvné v podobě zrcadel, ale když se mu zlíbí, dovede změnit prostor a světlo podle svých vrtochů. Kdo umí jeho vlastností využívat, může vytvořit z malé místnosti velkou a z nevýrazných doplňků nečekané efekty. Inspirací pro domácí skleníky není nikdy dost. Mohou to být prestižní vitríny, ale také malá domácí muzea, která nám uchovávají a chrání před prachem upomínky na přátele, zajímavé kamínky, mušle, suché kytičky dávných lásek a knihy, které milujeme. Překvapivé kombinaceProtože sklo se chová přátelsky prakticky ke všem ostatním materiálům, nechá se překvapivě kombinovat s jinými materiály – fantazii se meze nekladou. Podstatné je jediné – sklo musí být vždycky dokonale čisté, ale s tím dnes není problém, protože je k dispozici spousta čisticích prostředků. Pak už můžeme povolit uzdu představivosti a do skleníku můžeme umístit nejen porcelán a nápojové sklo, ale také průsvitnou vázu plnou květin či bylinek. Tady už hrají svou roli barvy a ty sklu také prospívají. Jediná sklenice, dóza nebo amfora se může díky zrcadlům najednou zjevit ze všech stran a během dne se obestírat světelnými odlesky. Posviťte si na nějProtože sklo nezůstává ani chvíli stejné podle toho, jaké na něj dopadá světlo, můžete dosáhnout zajímavé proměny vybraným osvětlením. Jinak se ve skleníku promítnou mihotavé plameny hořícího krbu, magického kouzla můžete dosáhnout skleněným svícnem, jiný efekt docílíte vhodně umístěným bodovým osvícením anebo třeba proutěným stínidlem na lampě. Ukaž mi svůj skleník… Sklo o svém majiteli hodně prozradí. Jako je okno pohledem do vašeho bytu, je skleník pohledem do vašeho života. Váš životní styl vyjadřuje už to, jaké zvolíte kombinace, protože sklo snese společnost téměř všech materiálů. Dovede být krásné vedle kovu, dřeva i zasazené v kameni. Moderní technologie umožňuje pracovat se sklem různě silným, odolným proti poškrábání a dobře odolávajícím nárazům, takže ani v domácnosti s malými dětmi se nemusíte bát střepů a zranění. Skleník v obývacím pokoji či přijímací hale, kam většinou uvedeme návštěvu, je přehlídkou toho, co máme rádi, čím se chceme prezentovat, a to bychom neměli podceňovat. Kam s ním?Dříve než se vydáte na nákup prosklené skříně či skříňky, je dobré prozkoumat prostor, kam se chystáte skleník umístit, a posoudit jeho praktické užití. Jestli vám na interiéru domova opravdu záleží, můžete si udělat zkušební test a třeba větší skleněný objekt (vázu nebo sestavu skleniček) pozorovat z různých úhlů při různém osvětlení. Když zvolíte místo pro skleník „jako ulité“, kde bude nejlépe vynikat, začněte měřit. Dnešní nabídka skleníků vám totiž poskytuje spousty možností. Skleník může stát klasicky u zdi, ale nemusí, může viset, být zaoblený, rohový, s dřevěnými dvířky nebo začleněný do sestavy. Vybírat je opravdu z čeho. – První nálezy skla jsou z 5. tisíciletí př. n. l. ze Sýrie – První předměty, které se ze skla vyráběly, byly korálky různých barev – První duté nádoby pocházejí z konce 16. století př. n. l. z Mezopotámie – Chemicky je sklo křemičitan a fyzikálně je to kapalina v tuhém stavu – Starověká skla byla vždy sodná „měkká“, tavila se při nižších teplotách a tuhla pomaleji – Sklo draselné je tvrdé a „krátké“, musí se zpracovávat rychleji – Nejstarší sklo je téměř výhradně opakní, tj. neprůhledné, většinou tmavomodré, vzácněji tyrkysové, černé nebo zelené – Revoluční objev znamenala ve sklářství sklářská píšťala, vynalezená před změnou letopočtu – Výrobu plochého okenního skla popisuje poprvé vestfálský mnich Theophil Presbyter ve svém spise z konce 11. století n. l. – Čiré sklo se objevilo poprvé v Benátkách a benátské sklo vznikalo většinou na ostrově Murano, kam byly roku 1292 vysídleny z Benátek všechny sklárny
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823; Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 222 230 771, tel./fax: 296 325 017; ARTEFAKT, Na Poříčí 30, Praha 1, tel.: 221 732 767, 222 329 310, fax: 221 732 667; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; Politických vězňů 2, Praha 1, tel./fax: 224 217 283; NÁBYTEK ŘÍHA, Sokolovská 175, Praha 9-Balabenka, tel.: 266 310 147, tel./fax: 266 310 147, 284 824 279 text: Milena Pekárková foto: archiv zdroj: Moderní byt 12/2002 |
Paradoxy Maxima Velčovského
|
|
Maxim Velčovský (narozen 1976) absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, pak Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, několik měsíců pobyl na skotské Glasgow school of Art a jeho – tehdy ještě studentské – práce byly vystaveny mj. na veletrzích v Miláně, Saint-Etienne a ve Frankfurtu n. M. Studoval keramiku, protože ji považuje za médium, v němž se propojuje grafika, malba, sochařství a design. To všechno Maxim Velčovský ovládá a za první impulsy vděčí zejména svým uherskohradišťským učitelům – Jiřímu Vlachovi a Vladimíru Grošovi. Nejvíce ho baví odhalovat nové významy věcí, které se jeví jako obyčejné a bezvýznamné, nebo provokativně poukazovat na neočekávané souvislosti. Například ještě ve škole získal cenu za projekt S-Lied Fashion, vytvořený ve spolupráci s Ondřejem Hoštem a prezentovaný s úspěchem na výstavě Ways of Life v Paříži. Upozornili jím na zvláštní funkci módy ve třetím tisíciletí, kdy oděv nejen chrání lidské tělo a vyjadřuje společenské postavení nositele, ale paradoxně na jedné straně boří sociální normy a uspokojuje touhu po odlišnosti, na straně druhé diktuje člověku téměř uniformní vzhled. Nebo další příklad. Ad!dict, mezinárodně uznávaný časopis o designu, otiskl obrazovou reportáž o parffiti, výtvarné metodě, kterou Maxim přivedl na svět společně s Radkem Brousilem. Vychází z graffiti, pracuje však s médiem, které nic nepoškozuje. „Kreslí“ se pomocí parfému, takže obraz během krátké doby vyprchá. Proto je nedílnou částí parffiti fotografie, která celý proces zachytí. Maxim Velčovský si sice vybral keramiku, ale záhy ho začal zajímat design jako fenomén stále více ovlivňující celý život moderního člověka. Uvědomil si, že prakticky všechno, co dnes používáme, s designem souvisí, a soustředil pozornost právě na nejobyčejnější a často téměř opovrhované předměty. Přitom, jak říká, mu nejde ani tak o tvar, jako o myšlenku, kterou chce tvarem vyjádřit. „Když si člověk představí, kolik lidí denně projde supermarketem, kde na ně působí vzhled stovek, ba tisíců výrobků, musí také vidět, že tito kupující jsou jejich vlivem formováni. Pro designéra může jeho práce představovat zábavnou hru, ale měl by mít stále na mysli i to, že má moc ovlivňovat vkus a možná tak trochu i život milionů lidí. Vždyť téměř celá ekonomika západního světa dnes funguje díky neustálým změnám designu, ať už se to týká šatů, aut či jiných spotřebních předmětů.“ Maxim Velčovský je přesvědčen, že hranice mezi designem a volným uměním se mohou vytrácet, a proto považuje za projev uznání, když se nad nějakým výrobkem, jehož tvar navrhl, lidé pozastaví a přemýšlejí o jeho významu. Na našich stránkách uvádíme návrhy, prototypy i prodejné výrobky tohoto nadějného domácího designéra, zčásti vytvořené pro diplomovou práci, a další, které už vzbudily zájem i v zahraničí. Některé autorovy komentáře jsou převzaty z diplomové práce, jiné vyplynuly z rozhovoru s ním. V současnosti spolupracuje se stylovým časopisem Blok. PARADOX – neočekávané překvapující tvrzení, zdánlivě protismyslné a odporující běžným soudům, pokládaným za správné (Slovník spisovného jazyka českého)
Kontakty: DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 28 50; QUBUS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 02/22 31 31 51–52; SUPŠ, Všehrdova 267, Uherské Hradiště, tel.: 0632/55 15 00; VELČOVSKÝ MAXIM, e-mail: velcovsky@hotmail.com; VŠUP PRAHA, nám. Jana Palacha 3/80, Praha 1, tel.: 02/51 09 81 11; www.addictlab.com; www.blok-online.cz; www.praguesession.cz text: Bea Fleissigová foto: Marek Novotný, Ondřej Hošt, Salim Issa, Štěpánka Stein, archiv zdroj: Moderní byt 10/2002 |
Cesta květin
|
|
Řeč ikebanyJaponci v průběhu dlouhého vývoje ikebany, sahajícího v podstatě až do 7. století, odhalili, kolik tvůrčích možností poskytuje uspořádávání květin i těm, kdo se nemohou soustavně vzdělávat v malířství, kaligrafii či jiném náročném umění. Ikebana má širokou škálu výrazových možností – je schopna dokonce postihnout, jak to kdosi vyjádřil, „chladivý větřík letního podvečera a křehkou vůni podzimu“ lépe než malířské dílo velkého mistra. Umí tak přenést to, co je esencí přírodního dění, do nejprostšího domova. Co je podstatou japonské cesty květin?Zdánlivě je to jen několik základních technických instrukcí o vzájemném poměru výšky větví a o způsobu, jímž se umísťují do pečlivě vybrané vázy, jak je to u nás už všeobecně známo. Ve skutečnosti má však ikebana hlubší filozoficko-estetický podtext, jako ostatně většina japonských uměleckých žánrů těsně spojených s každodenním životem. Právě jeho pochopení je důležité i pro naše zájemce o ikebanu, neboť přispívá k tomu, že jim uspořádávání květin přinese větší uspokojení. Ikebana není výrazem pouhé aranžérské dovednosti, ale i výrazem vztahu člověka k přírodě a cestou k tříbení charakteru a tím i k duševní rovnováze. Náležela vždy k „elegantním zábavám“, shrnovaným pod pojmem furjú, což doslova znamená „plynout s větrem“. Pod vlivem zenového buddhismu se v této atmosféře vyvinulo typicky japonské chápání krásy, jež se promítá i do ikebany. Je zaměřeno ne na vnější detaily, ale na postižení vnitřního smyslu věcí, vyjádřeného co nejúspornějšími prostředky. Proto se tito tvůrci stali mistry náznaku. Neustálým propracováváním postupů a jemně odstíněnými improvizacemi se jim podařilo odhalit nekonečné množství kompozičních i tvarových obměn, což je chrání před upadnutím do banality. V kombinacích barev, tvarů a materiálů prokazují japonští umělci velkou odvahu. Umějí vtáhnout do hry s nenapodobitelnou bravurou prázdný prostor, který je přirozenou protiváhou zaplněné plochy. Dalším výrazným prvkem je záliba v asymetrii. Ta dodává jejich výtvorům rozmanitost a originalitu. Ikebana nemá působit mnohostí barev a materiálů, ale naopak, má odhalovat skrytou a nenápadnou krásu a linie i těch nejprostších květin, travin, suchých plodů a větví. Vždyť z japonského hlediska není nic absolutně krásné ani ošklivé, ale nabývá jedné z těchto vlastností vždy až ve vztahu k něčemu jinému. Mistři ikebany dosahují dojmu sladěnosti právě tím, že kombinují prvky nesourodé – husté s řídkým, dlouhé s krátkým, slabé se silným. Květiny nevybírají jen pro jejich vzhled, ale i proto, jak přispívají k dotváření celkové atmosféry interiéru určované převážně ročním obdobím. Neláká je jen nádhera léta, ale i melancholie podzimu, neboť obojí je údělem přírody i lidského života. Japonci nezřídka dají přednost větvi borovice porostlé lišejníkem nebo žloutnoucím sítinám před skleníkovým květem a cítí příchylnost k tomu, co není strnulé a zcela dokonalé, ale má patinu života a času. Květiny jsou Japoncům symboly široké škály citů. Ikebana byla již od středověku neodmyslitelnou součástí všech společenských a rodinných událostí v průběhu roku. Vhodná volba květin byla při těchto příležitostech zvlášť důležitá. „Klasiky“ mezi rostlinami používanými při ikebaně jsou dodnes sakury a chryzantémy. Dostává se jim toho privilegia, že se aranžují nezřídka samotné, aniž by se kombinovaly s jinými květinami a větvemi. Dny, kdy rozkvétají, jsou v Japonsku skutečnými svátky. V současnosti prodělává ikebana v Japonsku zajímavý vývoj. Zatímco některé školy se drží tradic, jiné se radikálně modernizují a usilují o to, aby výběrem materiálu a kompozicí vyjádřily dynamičnost doby. Svou jednoduchostí a elegancí japonská ikebana výrazně ovlivnila současný moderní evropský květinový design. Prague Sogetsu Study Group je první oficiálně registrovanou školou japonské ikebany v Čechách. Byla založena jako mezinárodní skupina profesionálních učitelek ikebany žijících v České republice. V současné době je vedena manželkou velvyslance Japonska v Čechách paní Hiromi Išidou v prostorách Paláce Lucerna pod záštitou paní Dagmar Havlové. Skupina kromě příjemného setkávání u květin a zeleného čaje také prezentuje japonskou ikebanu prostřednictvím přednášek a výstav. Kontakt: Květinový ateliér Hátle & Aso Ing. Daniela Hátleová po tříletém studiu ikebany školy Sogetsu v Japonsku založila Prague Sogetsu Study Group a společně s kolegyní paní Asovou provozují Květinový ateliér Hatle & Aso, který nabízí originální květinovou výzdobu v moderním japonském i evropském stylu od malých až po rozměrná aranžmá pro výjimečné příležitosti. Spolupracují s českými i japonskými keramiky a skláři na tvorbě originálních květinových nádob. Rada od paní Hátleové„Aranžovat květiny ve stylu ikebana dokáže každý. Doma máte určitě konev na čaj, mísu na ovoce nebo starou zajímavou nádobu. Pokud bude vaše květinové aranžmá elegantní a budete mít radost z tvorby, pak je to určitě ikebana.“
Ceny aranžmá cca 1 500 Kč, celková cena je závislá od druhu použitých rostlin
Kontakty: PSSG, Štěpánská 61, Praha 1, tel.: 224 224 097 www.ikebana.cz KVĚTINOVÝ ATELIÉR HÁTLE & ASO, Na Špitálce 1, Praha 6, tel.: 603 294 811, www.kvetinovyatelier.cz text: Věra Hrdličková a Lenka Kopecká foto: archiv zdroj: Moderní byt 11/2002 |
