|
|
Po zhlédnutí staveb v okolí došli k záměru zbudovat vícegenerační dům ve venkovském duchu – současný a moderní, vyhovující stavebním předpisům. Trvali však na imponující italské velikosti, spoustě světla a na velkém obytném prostoru propojeném s rozlehlou jídelnou (objem stavby je 2110 m3, obytná plocha 485 m2 ). Poloha domu ve svahu měla umožňovat, aby se z garáže vstoupilo do jeho nitra „suchou nohou“. Při plánování dispozice jednotlivých podlaží se počítalo také s dobrou vyhlídkou do kraje. Garáž, příjezd a vchodový prostor jsou situovány směrem do ulice, obytné prostory, terasa a zahrada směřují na druhou stranu – na jih. V přízemí je rozlehlý byt s velkou koupelnou a samostatným vchodem. Je zde umístěn také jeden z pokojů pro hosty s vlastní koupelnou. Přízemí doplňují prostory pro kotelnu, sklad apod. Do svahu je zapuštěna chlouba majitele domu – vinný sklep. První nadzemní podlaží posazené ve snahu umožňuje vstoupit z garáže nebo vchodovými dveřmi přímo do rozlehlé haly s velkoryse řešeným schodištěm, které může být v případě potřeby doplněno i domácím výtahem.
Na jih je orientován prostorný, otevřený „obývací pokoj“ navazující na jídelnu a kuchyni. Jeho centrum tvoří mohutný krb se společenským sezením. Celá jižní fasáda je ve všech podlažích prosklena velkými okny a dveřmi. Z každé části domu se nachází vstup na terasu, obepínající dům v prvním nadzemním podlaží z jižní strany. Druhé nadzemní podlaží nabízí tři pokoje a velkou koupelnu s výstupy na balkony, šatnu a WC. Vedle ložnice majitelů je pracovna a pokoj pro hosty.
Jen žádné skříně aneb boj o prostor Stavebníci se od počátku plánování domu aktivně účastnili. Měli už praxi s vlastním stavebním projektem vícegeneračního domu a obchodu. Protože měli dobrou zkušenost s architektonickou kanceláří Schaufelberger + Gutknecht, obrátili se na ni i tentokrát. Trvali mimo jiné na tom, aby každý byt měl svou komoru a šatnu – k velké spokojenosti jejich obyvatelů. Úložné prostory měly být u všech strategických míst – kuchyně, ložnic, koupelen. Co by mohlo v interiéru prostorově rušit, muselo být schováno do vestavěných skříní a skříněk. I zařízení bezpečnostního systému ve sklepě je ukryto v elegantních vestavěných skříních vyrobených na míru. Tato koncepce se prolíná domem jako stříbrná nit. Vyplatila se – dokonce i sklep působí pěkným a uspořádaným dojmem. Vinný sklípek s účelně vestavěnými policemi a nepřímým osvětlením by mohl konkurovat vkusnému butiku. Je místem, kde lze víno nejen ukládat, ale také ochutnávat.
Proti bolesti zad I ledacos jiného, co dnes paní domu ulehčuje domácí práce, ji stálo hodně přemýšlení a úsilí. Prádelna bývá umisťována obvykle ve sklepě domů, což už dávno není praktické, a tak si vehementně prosadila, aby byla tam, kde je nejvíce prádla – v horním podlaží v sousedství ložnic a šatny. Pračka a sušička se nacházejí v koupelně za zrcadlovou stěnou. Ušetřilo to spoustu chození po schodech. Navíc nestojí spotřebiče na podlaze, jak to obvykle bývá, ale jsou usazeny do takové výšky, aby bylo jejich ovládání pohodlné a šetřilo záda. Za pozornost stojí také velikost a vybavení koupelny. Každý má svoje umyvadlo, je tu vířivá vana a do sprchy je zabudovaná parní lázeň. Majitelé domu investovali do plánování domu hodně času, ale dnes mohou říci, že každá minuta se vyplatila.
Praktická kuchyně Pohoštění četných návštěv je nenáročné díky kuchyni, kterou si majitelka navrhla podle svých potřeb. Všechny úložné prostory, zásuvky a police kuchyňského nábytku byly vyrobeny podle jejích přesných pokynů. Vedle kuchyně je praktická místnost – komora, kam se ukládá všechno od papíru do sběru po čisticí prostředky. Je zde tedy to, co má být po ruce, ale nemá narušovat obytnou atmosféru kuchyně.
Majitelé domu nejraději sedají na kryté terase vedle kuchyně. Vpředu je prostor otevřený, po stranách jej lze podle povětrnostních podmínek uzavřít skleněnými posuvnými stěnami. „Toto místo nám nahrazuje zimní zahradu.“ Na dobře přístupném místě je v nádobě na květiny bazalka a jiné bylinky potřebné pro italskou kuchyni. Je tu také nádržka napájená dešťovou vodou. Její jemné šplouchání příjemně uklidňuje. Velký jídelní stůl prozrazuje, že zde rádi vidí hosty. O Vánocích, kdy se tu sejdou dospělé děti i s partnery, dostatek místa všichni ocení, především pak hostitelka: „Přáli jsme si mít opravdu velkou jídelnu, v podstatě byla jídelna na prvním místě a dům měl být postaven okolo ní.“ Také detaily vnitřní stavby odpovídají představě příjemného bydlení inspirovaného Itálií: např. něžná žluť malby na vnitřních stěnách nebo terakotové podlahy, které pokrývají celé přízemí. Východní část vydlážděného prostoru před domem zdobí snadno udržovatelná skalka, jižní strana domu je obklopena zatravněnou plochou zahrady.
Místo pro hosty Pokud chce návštěva zůstat přes noc, má k dispozici pokoje pro hosty. V horním patře je kromě ložnice domácích pánů s vlastní koupelnou a kanceláře také krásný hostinský pokoj. Druhý pokoj pro hosty se sprchou a záchodem je situován v přízemí.
Cesta do ložnice znamená pro pány domu kratší procházku. Jde se po schodech nahoru a pak je nutno přejít po malém můstku. Na původních plánech bylo schodiště na druhé straně a vedlo přímo před dveře ložnice. Pak ale zvítězila tato varianta. Musí se sice udělat pár kroků navíc, ale spojovací můstek symbolizuje přechod mezi dnem a nocí. Krásné zábradlí, italská technika malby vnitřních stěn, šatna se stejnými klikami jako u všech vestavěných skříní – to všechno je dílo curyšské architektonické kanceláře Kalfopoulos + Mezzi.
text: Lenka Žižková foto: Rado Varbanov |
Blog
Dva lidé na jedné židli
|
|
Těmito slovy mě pozvala do soukromí úspěšná spisovatelka kontroverzních knih a šéfredaktorka časopisu Harper’s Bazaar, která si dovolila provdat se za ministra, takže ji bulváry propírají důkladněji než Vizír zašpiněné prádlo. Celá v černém a na vysokých podpatcích mi právě šlápla na kuří oko mužské ješitnosti Barbara Nesvadbová.
Nebylo by praktičtější bydlet v nižších patrech…? Už jste viděl půdu v nižších patrech? Miluji půdy. Podkrovní byty mají spoustu nevýhod, jako je vedro v létě, pokud nemáte klimatizaci, jako je právě ona nutnost zlepšit si fyzičku, když není výtah, ale jsou z celého domu nejblíže u nebe.
Váš nový rotoped je tedy důsledkem nutnosti zlepšovat si kondici? Proč u něj stojí cédéčka? Bez hudby neujedete ani kilometr? Správně jste řekl, že neujedu ani kilometr. Koupila jsem si rotoped, ale přiznám se, že jsem ho používala jen chvíli. Takže jste jako mnoho jiných lidí před vámi získala nový lapač prachu? To ne, ta chvíle sice trvala jen pár dní, ale pak se ukázalo, že se na něj báječně odkládají šaty. Je to takový němý sluha, který kdyby chtěl… no prostě jako všichni chlapi.
Proč jste vlastně změnila adresu? Tuhle otázku myslíte vážně? Zdá se vám garsonka, v níž jsem bydlela dříve, pro ženu s manželem a se psem vyhovující? A zdá se vám vyhovující podkrovní byt, do něhož každý den pořádáte horolezecké výstupy? Za prvé je větší, za druhé má terasu, krásný výhled a zejména je to první byt v mém životě, který jsem si zařizovala sama – tedy skoro sama. Sbíráte víno? Neptal bych se, ale už na chodbě jsem málem narazil do stojanu s mnoha cennými lahvemi. Ne, to je spíš koníček mého manžela. Neustále odněkud přiváží nové lahve a trpělivě plní vinotéku. Jaká byla kritéria při výběru nového bytu? Musel to být byt podkrovní, dále musel mít terasu, protože i v dřívější garsonce jsem trávila dost času na balkoně, a někde poblíž nesměl chybět park, abych měla kde venčit Garpa. Který kout bytu máte nejraději? Jednoznačně kuchyň, protože ráda vařím. Původně jsem chtěla kuchyň jen s poličkami a bez skříněk, ale přátelé mi to rozmluvili.
Musela byste mít vše stále úhledně srovnané… To možná také, jenže to mám i tak, ale zejména se na vše hrozně práší. Střídáte se u vaření se svým manželem? Ten by připálil i čaj. Máte často hosty? Právě z toho důvodu máme dvě koupelny. Přijíždějí rodiče a přátelé. Sedáváme u stolu pod velkým zrcadlem, já vařím, oni se baví a je to fajn. Vlastně ještě raději než kuchyň mám stůl. Vejde se k němu dvanáct lidí, protože na jedné židli mohou sedět i dva. Mimochodem, proč máte na stěně u stolu zrcadlo? Aby se všichni viděli a moc toho nesnědli. To byl samozřejmě žert. Mám strašně ráda zrcadla. Jedno veliké přijde i do ložnice nad tu protivně kovovou postel, kterou vybral manžel, ale už teď víme, že bude jiná. A jaká? Větší, dřevěná, ale subtilní, a hlavně bez čel. Jenže ve stejném stylu jsou přece i některé lustry? To je pozůstatek z předchozího bytu. Až najdeme nějaké podle svých představ, vyměníme je. Jsme totiž stále jednou nohou v garsonce. Ještě jsme ji nepustili, protože byt není dozařízený, a povím vám tajemství – má šatnu. Neptejte se, jak vypadá. Brodil byste se v ní mezi krabicemi. Jste zvláštní. Obdivujete stůl ve stylu jižní Francie, nesnášíte postel ve stylu Patio, ale v kuchyni používáte designové nádobí z chromu… Ráda kombinuji. Je mi jasné, že styl Provence bývá užitečné odlehčit něčím jemně minimalistickým. Obráceně bych to nesnesla, protože kuchyně ‚a la pitevny plné chromu a skla mi nevyhovují, i kdyby se snažily vetřít se do mé přízně pár kousky dřevěných detailů.
Na tohle jste myslela, když jste si do obývacího pokoje kupovala chaise longue od Corbusiera? Je to nejslavnější kus nábytku dvacátého století. Ty pružiny vypadají zajímavě, ale ujišťuji vás, že na nich něco chybí. Takto slavná chaise longue původně nevypadá. Černobílé chlupaté čalounění jsem vrátila a nové ještě nedodali. Prostě pouštělo chlupy. Vadí vám, když Le Corbusier pouští chlupy, přestože chováte velkého a příšerně chlupatého psa? Kdybyste někdy choval velkého chlupatého psa, věděl byste, že ty chlupy jsou dlouhé a shlukují se v chuchvalcích, zatímco ty Corbusierovy byly krátké a všude se rozptýleně zapichovaly. Řekla bych, že Garp čas od času zcela elegantně líná, kdežto Le Corbusier zcela odporně pelichal.
text: Petr Tschakert foto: Pavel Vítek |
Důkazy Martina Sladkého
|
|
Jedno jarní sobotní odpoledne mě s úsměvem na tváři přivítal v showroomu a s pohodovým klidem vyprávěl o svých nelehkých začátcích.
Začínal během studia na vysoké škole. Tenkrát si společně s kamarádem otevřeli malou truhlářskou dílnu, kde vyráběli leccos, jak Martin vzpomíná, i psí boudy.
Až jednoho dne přišel muž a chtěl vyrobit zařízení do pracovny. To byla jeho první příležitost navrhnout nábytek. Dnes na něj není zrovna dvakrát pyšný, ale za svůj počin se nestydí. Možná právě tato zakázka určila jeho další životní cestu. Poznal totiž, že vymýšlení nábytku ho baví, a tak se zaměřil tímto směrem.
Po nějaké době zavřel svou malou dílnu a otevřel spolu s designérem Josefem Považanem ateliér-showrom-galerii přímo v centru Prahy. Nazvali ji de.fakto. Tady je vystaven především nábytek z jeho autorské dílny, najdete tu ale také obrazy mladých umělců. Posadit se můžete na pohodlné sedačky či židle zahraničních firem, nechybí tu ani nejrůznější lampy, doplňky atd. O patro výš je ateliér – zázemí celé firmy. Připravují se tu návrhy, přijímají klienti… Studujete architekturu, ale navrhujete nábytek. Co vás baví víc? Já bych nikdy nechtěl říct, že mě baví víc jedno nebo druhé. V současné době mě architektonické návrhy zabírají polovinu času. Design a architektura jsou spolu úzce spojeny, jedno bez druhého si neumím představit. Kde berete inspiraci? Stačí pozorně poslouchat klienty, ti mají zdaleka nejvíc nápadů. Všimla jsem si, že většina vašeho autorského nábytku plní hned několik funkcí. Myslím si, že nábytek by měl mít ještě nějaký hlubší význam než jen upoutávat svým designem. Vždycky když něco udělám, tak se na to znovu podívám a sám sebe se zeptám, jestli mi něco přinesl. Nejlepší je, když je ta věc navíc vtipná. Máte nějaké oblíbené materiály? Nebyl bych návrhář, kdyby existoval nějaký materiál, o kterém bych řekl, že ho nemám rád. Je nějaký kus nábytku, který máte rád a jste na něj pyšný? Jsou to ty kusy, u kterých jsem viděl, že majitelům přinesly nevšední radost. Máte něco konkrétního na mysli? Zrovna teď dokončujeme realizaci dětských pokojů. Chtěl jsem do interiéru promítnout dětský svět plný fantazie a radosti. Navrhl jsem palandu, která vypadá jako vesmírná loď. Okolo sebe má několik přihrádek, integrované jsou také zásuvky a světla, která svítí a blikají. Na strop jsem pod malbu navrhl světýlka, takže když dítě večer usíná ve své kosmické lodi, cítí se, jako by proplouvalo vesmírem a ocitlo se uprostřed hromadné vesmírné dopravy. Vím, že jste také zabrousil na pole módy. Produkoval jsem nekomerční módní přehlídku ve Schwarzenberském paláci na Pražském hradě u příležitosti výstavy Art & Interior. Letos jste na ní poprvé vystavoval. Jak jste byl spokojený? Ta výstava je v České republice nejlepší. To, že na ní budu vystavovat, jsem se dozvěděl jen několik týdnů před jejím začátkem. Ihned jsem začal připravovat nábytek, myslím, že návštěvníky zaujal. Například postel s průhledným rámem jsem měl v hlavě už déle než rok, na kuchyňskou sestavu jsem hrdý. Klidně by mohla předělovat obývací pokoj, aniž by někoho rušila. Je to samostatný kousek, solitér, který může stát sám o sobě.
Začal jste pracovat už během studií, to není běžný postup. Nemusíte čekat na to, až dostudujete, a pak se teprve zabývat budoucností. Obojí lze dělat najednou, stojí to sice úsilí, ale jde to. De.fakto je důkazem, že se můžete prosadit v kterékoliv době.
Kontakt: DE.FAKTO, Vejvodova 447/3, Praha 1, tel.: 02/0603 15 41 58, fax: 02/24 22 85 15
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová a archiv |
Dům plný slunečního tepla
|
|
Ve velkém, dokonce stupněm výškově členěném obývacím pokoji dominuje masivní originální francouzský krb. Silná litinová konstrukce, schopná absorbovat a postupně vydávat značné množství tepla, je obezděna a krb kryjí kachle a kámen. Důmyslná soustava průduchů zajišťuje optimální využití energie paliva při minimálních ztrátách a zateplí pokoj, přilehlé chodby a v patře obývací pokoj a chodbu. Plně naložený krb má výkon 18 kW, ovšem v tomto režimu nebyl nikdy využit, protože i v mrazivém období by se v místnostech zvýšila teplota na nepříjemných 30 °C. Vyplývá z toho, že krb této konstrukce by vytopil menší rodinný domek. I když dřevo už dávno nepatří k levným palivům, úspora proti jiným způsobům vytápění je tu prokazatelná a výrazná.
Paprsky umí přitopit Druhý zdroj tepla v tomto domě představuje soustava slunečních kolektorů o celkové ploše 18 m2, na střeše domu napojená na velký zásobník teplé vody. Celý systém je řízen počítačem a program stanoven tak, že v době náběhu funkce slunečních článků a zvyšování teploty vody se nejdříve ohřívá užitková voda, v další fázi nastupuje ústřední topení. V jarním a letním období se systém připojí do filtrace bazénu a zajišťuje ohřev vody. V zimě se ovšem někdy musí přitápět elektřinou. Až přibude k helio teplu ještě geo neboli ke kolektorům tepelné čerpadlo, bude dům energeticky soběstačný.
Prokazatelné úspory energie O jak účinnou, profesionálně vyprojektovanou a realizovanou soustavu jde, potvrzují zápisy v počítači. Například při venkovním mrazu –8 °C vysvitlo na 10 minut slunce a za tu dobu už proudila z kolektorů do nádrže voda o teplotě 60 °C! Sluneční články dávají při optimálních podmínkách 13–14 kW. K vyváženosti a účinnosti zařízení přispívá také uspořádání vody v zásobní nádrži, kde v horním asi 50 cm vysokém sloupci je teplá voda ohřívaná výkonem 9 kW elektrickým proudem ze sítě v době, kdy slunce delší dobu nesvítí. Do prostředního, asi 70 cm vysokého sloupce se vrací voda z radiátorů a ve spodní, jeden metr vysoké části nádrže se ohřívá studená voda od spirál trubek, kterými proudí teplá voda z kolektorů.
Následuje tepelné čerpadlo Tím ale plány majitele na využití alternativních zdrojů energie nekončí. Vážně se nyní zabývá myšlenkou na instalaci tepelného čerpadla využívajícího dva vrty hluboké padesát metrů. Kromě teplotního gradientu by sloužily i k akumulaci přebytečného tepla z kolektorů v létě. V hloubce by se zem zahřála a v zimě potom předávala teplo vodě. Je to technicky náročné, ale pokud se vše podaří podle představ a prvních výpočtů, velmi účinné. „Jsou to moje investice do důchodu,“ říká majitel domu, zvyklý ze svého ředitelského postavení ve velké elektrárně plánovat daleko dopředu a zvažovat přitom všechny dostupné okolnosti. „Za přímotopy jsem platil v průměru téměř čtyři tisíce korun zálohy měsíčně. Nyní po uvedení alternativních zdrojů do provozu mně společnost ČEZ sama navrhla zálohu jen tisíc osm set korun.“
Čtvrt metráku soli do bazénu Za zmínku stojí i dnes už častěji využívaný způsob chemického ošetření vody v bazénu. Je to asi zvláštní pohled, když pracovníci firmy, kteří mají zařízení na starosti, sypou do vody 260 kg kuchyňské soli. Svádí to k představě, že budete mít na zahradě kousek Mrtvého moře. Následná elektrolýza se však postará o rozklad na sodík, jenž se zachycuje ve filtrech, a postupně uvolňovaný chlor, který zajišťuje čistotu a nezávadnost vody. Ta není slanější než oční slza. Velký rodinný dům rámuje do ulice pěkně osázená předzahrádka a na jižní straně velká, odborně navržená a založená zahrada. Upoutá její pěkný trávník položený už vzrostlý, altán s krbem v příjemném stínu blízkých vysokých stromů. Okrasné keře a výsadby lemují větší trávníkovou plochu. Na jedné úzké straně vedle domu se našlo i příhodné místo pro zeleninové záhony. Vcelku se dá říci, že každá koruna je tady velice rozumně a promyšleně investována a všechny součásti – jak interiér domu, tak bazén a zařízení zahrady – vytvářejí pěkný, příjemný celek.
Jaká je úspora? Zájemce o tento způsob vytápění pochopitelně zajímá, zda a jakou lze prokázat úsporu. Na tuto otázku odpověděl přesně počítač. Zařízení bylo uvedeno do provozu 15. 12. 2000 a do 15. 4. 2001 ušetřilo 2216 kW hodin proti klasickým způsobům elektrického vytápění. Negativní roli v úspoře sehrálo loňské jaro s malým počtem hodin slunečního svitu. Počítač zaznamenal od počátku roku jen 2000 slunečních hodin, což je hluboko pod průměrem, od něhož se kalkuluje návratnost investice. Při průměrných podmínkách se poměrně nákladné zařízení (celkem 316 000 Kč) na úsporách zaplatí za 12–15 let.
Stavba domu: Vystřídalo se sedm firem, z nichž šest neobstálo a teprve Sosta Heřmanův Městec dokončila stavbu v solidní úrovni. Tel.: 0455 – 69 56 70 Solární články: Thermo – Solar Na vartičke, 965 03 Žiar nad Hronom Fax: 00421 – 857 722 844 Tel.: 0041 – 857 86 243 Projekt osazení, propojení a technická realizace: Firma Stehlík – průmyslové stavby 186 00 Praha 8, Nekvasilova 587/11 Tel.: 02 – 820 916 nebo 0602 – 368 731 Počítačové měření a regulace: Trend – Controls Koněvova 51/53, 130 00 Praha 3 Tel.: 0603 – 237 553 Francouzský krb: Cheminées Pardubice Bazén: Bazénové centrum Hradecká 147, 530 02 Pardubice Tel.: 040 – 641 26 61 Zahrada, položení trávníku: Lesoškolky, Řečany nad Labem
text: Pavel Chobotský foto: autor |
Deštníkové intermezo Michaely Dolinové
|
|
Proboha, kam bychom dnes stojan na deštníky dali? Jsme rádi, že se nám domů vejde zmiňovaný věšák. Můj dědeček tento kus nábytku používal na odkládání nazouvací lžíce, smetáku a konečně deštníku! Jednou jsem ho viděla v jakési stylové kavárně v Brně v roce 1986. Stál vedle věšáku na šaty a byl využívaný naplno. Všimla jsem si zvláštní věci: jak krásně působil věšák, byl-li prázdný a jak nevábně, pokud byl obložený kabáty – když tedy plnil svůj účel. Držák na deštníky působil přesně opačně. Prázdný byl smutný, ale hrdě a majestátně se naparoval, když z něj deštníky trčely jako velké bodliny.
Oblačnost a přeháňky Dovedu si představit prostorný byt, v němž by se neustále scházela početná společnost. Za okny by řádila zvětšená oblačnost s občasnými přeháňkami, ale já bych přesto neměla předsíň obloženou rozevřenými deštníky, mezi nimiž se nedá projít. Vždyť to znáte! Rozevřený deštník je ta nejnepraktičtější a nejneskladnější věc. A ještě navíc mokrý! Brrr! Nemusím tu tedy popisovat přednosti stojanu na mokré, kapající deštníky, které se donekonečna pletou pod nohy.
Nejlepší dárek Možná že stojany ztratily v éře malých deštníků původní význam. Jak byste do nich ty rozkládací pindíky chtěli vlastně vkládat? Myslím, že velké a ještě větší deštníky se opět vtírají do člověčí přízně a s nimi i poetická odpočívadla, odkapávadla a sušidla. Jak to pěkně archaicky zní! Takže koupit? Lepší dárek pro muže mě snad ani nenapadá.
Kontakty: A. I. T. – DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 39; AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 02/24 25 34 87, fax: 02/96 32 50 17; Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71, fax: 02/96 22 94 04; BLOMUS, Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 049/551 05 98, fax: 049/551 05 99; COCCINELLE, Železná 22/494, Praha 1, tel.: 02/24 22 82 03; FOLLI FOLLIE, nákupní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 02/57 32 16 71; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64–65; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 29, fax: 02/232 13 58; U Sv. Ducha 3, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31, tel./fax: 02/24 94 15 32; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 02/22 31 95 36, 02/22 31 95 48, fax: 02/22 95 55
text: Michaela Dolinová foto: Pavel Vítek a archiv |
Čarování bez kouzel
|
|
Už v dávných dobách se stěny zdobily kůžemi, tapisériemi, gobelíny, látkovými tapetami či malbami. Vynález papírových tapet posunul zvýrazňování stěn o velký kus dál. Díky snazší výrobě, a tedy i nízké prodejní ceně se staly dostupnější podstatně většímu počtu zájemců. V kterékoliv době je však tapeta odrazem uměleckého stylu a dokresluje atmosféru doby.
Trnitá cesta Papírové tapety začaly textilní výzdobu vytlačovat přibližně v druhé polovině osmnáctého století. Papír se vyráběl ručně v arších velkých asi 0,5 x 0,7 m, které se následně slepovaly do pásů a na ně se tiskly pomocí šablon jednobarevné a později několikabarevné vzory. Revolučním zvratem ve výrobě tapet byl na přelomu 18. a 19. století vynález papírenského stroje, který umožnil strojní výrobu papíru v nekonečném pásu. V té době se změnila i technologie výroby papíru. To samozřejmě zvětšilo objem výroby a současně zlevnilo konečný produkt. Devatenácté století bylo stoletím mnoha objevů, i při výrobě tapet byly použity nové speciální stroje i techniky. Nejvýznamnější pokrok byl zaznamenán po druhé světové válce, kdy se začala používat technika hlubotisku, flexografie a sítotisku. Dnes se stejně jako k jiným tiskovinám používá nejmodernější technika, která umožňuje dokonalou reprodukci, tiskařské stroje pak zajišťují několikabarevný tisk. To vše v nejvyšší kvalitě, v požadovaném množství a za přiměřenou cenu.
Vybírat je z čeho Než se začneme zabývat jednotlivými druhy tapet, měli bychom přesně definovat, co to vlastně tapeta je. Na obložení stěn se totiž používají různé další výrobky, které s nimi nemají nic společného. Tapety jsou všechny druhy tenkostěnných materiálů, kterými se pokrývají plochy, které chceme funkčně a esteticky upravit. Nosnou vrstvou je vždycky papír, který se k podkladu lepí různými lepidly. V nabídce firem je velké množství různých druhů tapet, rozlišujeme je podle způsobu výroby, použitého materiálu a dekoru. V zásadě je rozdělujeme do dvou velkých skupin. Známe tapety jednovrstvé, které jsou tvořeny jediným pásem papíru, nebo plastické fólie s příslušným tištěným vzorem. Jsou ražené nebo neražené. Druhá skupina je tvořena dvouvrstvými tapetami. Ty se skládají ze dvou pásů papíru, případně z jednoho pásu papíru a druhého pásu jiného materiálu (dýha dřevo, korek, hliník apod.).
Další, co bychom při výběru tapet měli sledovat, je jejich povrchová úprava. Známe otíratelné tapety, které lze očistit prachovkou, popř. navlhčeným hadříkem. Lícová strana je odolná proti vlhkosti natolik, aby se při lepení nepoškodila. Další jsou omyvatelné tapety, ze kterých je možné odstranit některé skvrny slabým roztokem mýdla či saponátu. Poslední jsou vysoce omyvatelné tapety, které lze také čistit saponátem a jež můžeme zbavit i některých hlubších nečistot. Výběr se řídí především prostorem, do kterého je chceme zvolit (kuchyň, předsíň, obývací pokoj apod.).
Méně je někdy více Nepřehlédnutelnou výhodou tapet je, že je můžeme použít do kteréhokoliv prostoru. A protože výrazně ovlivní vzhled místnosti, je důležité citlivě zvolit vhodný dekor i barevnost, aby výsledek neublížil, ale podpořil naši snahu zvýraznit a zútulnit interiér. V první řadě vybíráme podle účelu místnosti, např. do dětského pokoje volíme tapety s dětským motivem, do ložnice je vhodná jemná tapeta. Výběr dále ovlivňuje velikost místnosti, tvar, rozměry i situování oken na světové strany, velikost a umístění dveří, viditelné konstrukční prvky (sloupy, pilíře,výklenky) a samotné zařízení, především osvětlení, podlahová krytina ad. Pomocí správné barevnosti a vzoru tapety, můžeme korigovat některé opticky nepříznivé dojmy a proporce místnosti. Do malých prostor volíme světlé a teplé odstíny, které místnost projasňují. Vhodné jsou zejména tam, kde jsou okna na sever, severozápad nebo severovýchod. Použít je můžeme k tmavému nábytku, ke světlému pak naopak volíme odstíny tmavší, aby se zařízení od pozadí odráželo a vytvářelo barevný kontrast. Ve velkých světlých místnostech si můžeme dovolit použít tmavší tapety, které prostor přitlumí a opticky zmenší, tedy zútulní. Na všechny stěny nemusíme zvolit stejnou tapetu, můžeme kombinovat dva vzory nebo dva odstíny. Obecně platí, že k výraznějšímu vzoru volíme doplněk bez motivu, avšak v barevném ladění.
Správný výběr tapety rozhodně není tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát. Pamatujte vždy na pravidlo, že někdy méně znamená více, a pokud si nebudete stoprocentně jisti, poraďte se s přáteli nebo s odborníky, jejichž vycvičené oko bezpochyby pomůže.
Proč právě papír? Kromě toho, že na papír můžeme natisknout jakýkoliv vzor, má právě papír nepopiratelné přednosti, které zaručují úspěch při tapetování. Vyznačuje se totiž tím, že při zvlhčení se jeho plocha zvětší zbobtnáním vláken, které tvoří jeho strukturu (rozdíl mezi suchou a provlhčenou částí je cca 2 %). Po vyschnutí se pás tapety vrátí do původního rozměru a tapeta se tak dokonale vypne na ploše.
Geometrické triky V úzkých vysokých místnostech jsou vhodné vzory, které působí protikladným dojmem. Znamená to, že na úzké a vysoké stěny použijte proužkovanou tapetu položenou do vodorovných pruhů (ne do svislých!). Tmavé barvy snižují výšku místnosti (ideální na vysoké stropy), použijeme-li ji na čelní stěnu dlouhé úzké chodby, opticky ji zkrátíme nebo výrazně ukončíme.
Kontakty: INKU INTERNATIONAL, Jáchymova 2, Praha 1, tel.: 02/22 32 74 29, 02/22 31 74 60, fax: 02/22 32 78 26; PARÁDA, Na Zlíchově 288, Praha 5, tel./fax: 02/51 55 47 70, mobil: 0603 46 94 60; PAVO, metro Florenc, tel.: 02/24 22 86 94, fax: 02/24 22 86 95; ČVUT, Karlovo nám. 13, Praha 2, tel.: 02/24 92 35 89
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Apanáž pro Karla Černocha
|
|
Přestože je Karel Černoch známý zpěvák a muzikant, milovník umění a dobrého jídla, v otázce zařizování a tedy i investování peněz reagoval mnohem opatrněji, než by člověk od pověstného bohéma očekával.
„Pokud bych vůbec uvažoval o bydlení v rodinném domě, rozhodně bych netoužil ho sám stavět. Zasadil jsem strom a zplodil syna, myslím, že to stačí. Jsem totiž městský kluk a nerad bych se vzdával atmosféry Malé Strany. Ale na letní byt bych mohl jezdit třeba na Floridu nebo do Thajska.“ „No vidíte, přece něco.“ „Takové přání vyplývá z mé dávné touhy bydlet tak, abych mohl každý den ráno vstát, skočit do vody a zaplavat si – a to je tady v centru Prahy přece jen dost složité. Navíc bazén představuje kromě radosti strašně moc starostí…“ – „Předpokládejme, že péči o čistou vodu za vás bude obstarávat majordom.“ – „To bych musel mít jinou apanáž.“
„Já vám ji pro tento okamžik poskytnu.“ „Tak dobře. Tak to bych si představoval dvoupodlažní byt v centru, bazén 6 x 3 m na čtyři tempa, protiproud a vířivá koupel v základní výbavě. – Když ono je to u nás zatím všechno ještě složité. Mám kamaráda pilota, který žije v Londýně a ten měl jeden čas doma nádherné velké akvárium s mořskou vodou, kde plavali malí žraloci. Ptal jsem se ho, jestli se o to sám stará, a on mě ujistil, že samozřejmě ne. Jednou za týden přijede odborník, vyčistí akvárium, nakrmí ryby a v přepočtu na české peníze to vyjde na 300 Kč týdně. Nejde totiž o služby nadstandardní, ale samozřejmé. S takovým servisem si ovšem majitel své akvárium opravdu může užít.“ „Dobře, uznávám, že služby v našich krajích ještě nedovolují milovníkům žraloků těšit se z nich doma v obýváku. Ale jinak se už při zařizování příliš omezovat nemusíme.“ – „Máte pravdu, jako mladí jsme hledali informace o bydlení, kde to šlo, já jsem si dokonce pět let předplácel Schöner Wohnen. Jako mladý kluk jsem dělal rekvizitáře u filmu na Barrandově a hrozně moc jsem se naučil od filmových architektů, kteří dokázali z holé místnosti zařídit útulný pokoj a ještě v daném stylu.
Výtvarnice Ester Krumbachová například při natáčení filmu Romance pro křídlovku trvala i na tom, že kniha, která leží na stole, musí být originální herbář z roku 1917, protože přesně vystihuje dobu a každé maličkosti si diváci všimnou. Tehdy jsem se učil i takové ty základní zásady, jako že skříně nemají být u okna, protože ubírají světlo a podobně. Rád jsem také jezdíval za kamarádem výtvarníkem Alfredem Landgráfem, svérázným krkonošským chlapíkem, který mě učil, jak si mám všímat věcí kolem sebe, že příroda mi sama ukazuje, co k sobě jde a co neladí, jak z motivu na motýlích křídlech můžete sladit celý byt… A vnitřně mě vždycky hrozně lákalo sklo. Pak jsem potkal Bořka Šípka a objevil svět skla. Jezdím se často dívat do sklárny Ajeto, kde můžu být přímo u vzniku. Možná že vím, odkud Bořkovi přilétají nápady, které jsou nevyčerpatelné. Uznávám jeho styl bydlení, naprosto odlišný od klasického měšťanského. Má spoustu výhod, dovoluje spojovat nespojitelné, ukrývá určitou asijskou zvláštnost a tajuplnost – takový je Šípek.
Za ta léta, co se s ním znám, si umím představit, že bych měl od něho vybavený celý byt. Na prvním místě by však byla kuchyň. Ta by měla být podle Bořka dominantní, je to vlastně alchymistická laboratoř, kde musí být všechno po ruce, dřez s velkou sprchou na nádobí a hlavně – žádná prkýnka, ale opravdový, pořádný řeznický špalek. Od pracovní plochy by byl průhled do velkého obýváku, kde se všechno odehrává a člověk tak může vařit a být přitom v centru dění.“
„Jaká by byla koupelna?“ „Kdybych měl bazén, jehož součástí je samozřejmě sprchový kout, nemusel bych koupelnu vůbec mít. Vana mi doslova vadí, nerad si do ní sedám, mám z ní klaustrofobii. Leda snad taková, kam se vejdou čtyři lidi najednou. Anebo…“ „Anebo?“ „Víte, já jsem kutil a moc bych chtěl vlastní dílnu. Taky pracovna by měla být větší, minimálně čtyřicet metrů čtverečních, protože potřebujeme počítače, přehrávače, záznamová zařízení, mixpulty, a já jsem ještě blázen do focení. Doma o mně říkají, že jsem hromádkář, ale v těch hromadách se vždycky všechno najde!“
„Takže z toho vyplývá, že místa by mělo být opravdu hodně.“ „No. Mně by se líbila nějaká rozbitá stará továrna, kterou by si mohl člověk udělat, jak by chtěl. Viděl jsem takovou upravenou ,fabriku‘ jednoho fotografa z Monaka – jezdí tam na koloběžce, má obrovský prostor, kde nepořádek není vůbec vidět, a jednou za týden nastoupí člověk s úklidovou mašinou, celý prostor projede a je to.“
Kontakty: ARZENAL, Valentinská 11/56, Praha 1, tel.: 02/24 81 40 99; BAUMATIC, Malá Skála 211, tel.: 0428/33 21 11; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 02/24 81 90 11; FANTAZIE, tř. Karla IV. č. 222, Hradec Králové, tel.: 049/61 85 27; GARDENLINE, Rašínovo nábř. 34, Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 0417/59 21 11; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 02/57 31 79 64; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel.: 22 03 25 47; MIELE CENTER STOPKA, Klimentská 46, Praha 1, tel.: 02/21 85 10 45
text: Pavlína Blahotová foto: Petr Zhoř |
Dráček v truhlíku
 |
Estragon pochází z Kavkazu, Asie, jihovýchodního Ruska. Dnes se pěstuje v celé řadě zemí, u nás konkrétně asi od 16. století.
V roli pěstitelů Estragon je vytrvalá bylina, která dorůstá do výšky přes jeden metr. Dobře se jí vede jak na zahrádce, tak v truhlíku. Dá se vypěstovat i z nažek, ale snadnější je to dělením starších trsů nebo odnožemi. Pro sušení sklízíme nať na počátku květu.
Estragon coby bylina Pelyněk kozalec obsahuje především silice, hořčiny, třísloviny, minerální látky – zvláště draslík, ale i jód, dále vitamin C, provitamin A, rutin a další. Užívá se preventivně proti nádorovým onemocněním, má vliv na snížení krevního tlaku, působí močopudně, zvyšuje chuť k jídlu a působí proti kornatění cév.
Jako koření Estragon se v kuchyni nejčastěji používá v čerstvém stavu, ale i sušený, případně mražený či naložený v octě. Jeho chuť a vůně se uplatní při přípravě studených omáček, bílých polévek, kuřecího, telecího a jehněčího masa, různé zeleniny a salátů včetně nakládaných okurek.
Kuře na estragonu 1 kuře, 50 g slaniny, 2 lžíce oleje, 3 stroužky česneku, sůl, pepř, případně grilovací koření, 2 dl bílého vína, 1 malá cuketa (není nezbytná), 2 lžíce nadrobno nakrájeného čerstvého estragonu, 4 plátky sýra, 1 lžíce másla.
Kuře rozčtvrtíme, osolíme a okořeníme. V pekáči rozpálíme olej a kuře na něm opečeme. Přidáme hrubě nakrájenou cibuli, na kostičky nakrájenou slaninu a česnek, spolu s kuřetem osmahneme, podlijeme vínem a dáme nejprve dusit. Asi po půlhodině sejmeme pokličku, pod kuře dáme plátky cukety a estragon a podle potřeby podlijeme a pečeme, až maso zčervená. Čtvrtky kuřete pak poklademe plátky sýra a vločkami másla a dopečeme. Podáváme s brambory, bramborovou kaší nebo s rýží.
text: Alena Vondráková foto: Pavel Hruška, Klou design |
Dobře zkrocený oheň
|
|
Krb s otevřeným ohništěm má účinnost jen 15–20 %. V případě uzavřeného krbu ovšem může dosáhnout až 80 %. A navíc: ať už zvolíte krb, u nás tradiční kachlová kamna nebo krbová kamna z kovu – díky moderním způsobům rozvodu tepla dnes můžete vytopit celý dům!
Krby Na českém trhu je krbů značný výběr: jak otevřených, tak s krbovou vložkou (jednoduchou nebo dvouplášťovou). Prodávají se buď jako typizované, nebo jako individuální (krbová vložka, kterou si zákazník vybere, je obestavěna podle jeho přání). Cena krbu (zhruba od 50 000 Kč) záleží na technickém a výtvarném řešení, použitých materiálech i firmě, která provádí instalaci.
Základem správně fungujícího krbu je funkční komín (průměr 20 cm, tahová výška 5 m), proto je třeba zkontrolovat jeho stav. Chybnou instalací totiž může dojít k výrazným tepelným ztrátám.
Komín zanáší dehtem rovněž vytápění vlhkým dřevem. Topíme jen vyschlými poleny (na poklep „zvoní“). Při stavbě krbu se proto počítá i s prostorem na uskladnění dřeva.
Kachlová kamna Vytápění kachlovými kamny je výrazem vyspělého ekologického myšlení. Topí se suchým tvrdým dřevem (obnovitelný zdroj energie, hoří dlouho). Také ze zdravotního hlediska jde o ideální vytápění: nevysouší ani nevíří vzduch, a proto je vhodné pro alergiky. Vydává sálavé teplo, které místnost vyhřívá rovnoměrně – neprohřívá totiž vzduch, nýbrž zdi a nábytek. Zásadní rozdíl je mezi sálavými a konvekčními kamny. První se k vytápění celého domu nehodí: vyzařují především přímé teplo do prostoru před kamny. Část tepla vám doslova vyletí komínem. Konvekční kamna prohřívají místnost (popř. i ostatní části domu) rovnoměrně. Speciální průduchy v horní části kamen totiž uvolňují teplo do prostoru, podporují cirkulaci vzduchu v místnosti, chladný vzduch u podlahy je nasáván, ohříván a horními průduchy se do místnosti vrací.
Kovová krbová kamna Pro vytápění rodinných domků se hodí kovová krbová kamna, která předávají teplo pomocí kombinace obou zmíněných způsobů: jak složkou bezprostředního sálání do prostoru před kamny, tak konvekcí prostřednictvím teplovodního systému a otopných těles. Tato část tepla může – při dostatečném topném výkonu kamen – vytopit všechny obytné místnosti v domě. Moderní konstrukce takových kamen mají nejen vysokou účinnost, ale i úsporný a ekologický provoz. Topí se v nich převážně kusovým dřevem, případně dřevěnými briketami, peletami nebo štěpkami. Vydrží topit zhruba tři hodiny, při úsporném režimu dokonce až deset hodin.
Teplovzdušné rozvody Rovněž u krbu a kachlových kamen je však možné přikládat do jediného ohniště a vyhřát tím celý dům. Stačí k tomu litinová nebo (u krbu) i ocelová topná vložka v kombinaci s teplovzdušnými rozvody.
Pohrdnete-li ocelovou krbovou vložkou české výroby (např. Konzul či Blaník), vězte, že dovozců litinových vložek je dostatek (Topsys Praha, Top-EL, BHS Praha, Frančekoexpans). Většina těchto firem se zabývá také instalací teplovzdušných rozvodů. Při rozhodování o instalaci teplovzdušného rozvodu je žádoucí obrátit se na odborníka. Ten musí vzít v úvahu typ objektu (dům nebo byt, dispozice, počet podlaží), přihlédnout ke klimatické situaci, k izolaci domu, ke kvalitě elektrické sítě apod. Musí přesně definovat počet výfukových ústí, která se budou instalovat, a zvolit výkon ohniště (výkony krbových vložek se pohybují v rozmezí 8 až 26 kW). Při jednoduchém rozvodu zvláště do vyšších pater vystačíme s tzv. samotíží: horký vzduch stoupá nahoru, chladný necháme vracet se zpět k topidlu. K tomuto účelu prorážejí specialisté otvory ve stropech. Na každé ústí teplého vzduchu je nutno nasadit uzavírací mřížku, abychom nepřetápěli či nevytápěli prázdné místnosti.
Ventilační jednotky Ve větších objektech – nebo chceme-li vést teplý vzduch i do podlaží, v němž je zdroj tepla – musíme použít ventilátory. Takový rozvod zajistí dokonalé prohřátí celého objektu. Výkon ventilační jednotky by měl stanovit odborník. Kvalitní novinkou na českém trhu jsou ventilační jednotky francouzské společnosti Aeroval (dováží BHS Praha). Firma nabízí tři řady ventilačních jednotek: Zephir, Combitherm a Duo. Zephir je jednoduchá robustní ventilační jednotka s jedním vyústěním a vestavěným termostatem (bez filtru, ale do sestavy lze přidat filtrační skříň). Ventilační jednotka Combitherm je již vybavena vestavěným vyjímatelným filtrem (usnadňuje údržbu) a bezpečnostní klapkou, která chrání motor před přehřátím. Duo je ventilační jednotka pro dvě rozvodné sítě. Patentem chráněné motory přístrojů Aeroval jsou typu „shaded pole“ (tj. nemají sekundární vinutí). Mají vnitřní tepelnou pojistku a hodí se pro ventilaci, klimatizaci a topení i v náročných podmínkách (horko, prach a vlhko, silné výkyvy napětí).
Jak je dřevo výhřevné? Výhřevnost dřeva je vynikající: 1 m3 na vzduchu vysušeného listnatého dřeva přesahuje výhřevnost 200 l topného oleje nebo 500 kg koksu nebo 750 kg briket! Výhřevnost je tím vyšší, čím je dřevo sušší, čím větší má hustotu a čím více obsahuje ligninu a pryskyřice.
Topíme úsporně a ekologicky Po zapálení ohně (suché třísky, větvičky, na ně suchá polínka) topíme dokonale vyschlým dřevem, aby došlo ke zplynování dřeva (téměř 80 % dřeva se spálí ve formě plynů!). Při teplotě nad 280 °C probíhá tepelný rozklad – pyrolýza – rychleji. Teprve pak vzniká žárový oheň (vydává nejvíce tepla), kdy musíme pootevřít otvory sekundárního vzduchu v horní části dvířek či nad nimi. Tím dodáme potřebný kyslík (plamen zjasní do žluté a modré), chladný vzduch bude „stékat“ po dvířkách dolů a čistit sklo. Na noc se vyplatí přiložit do rozehřátého krbu dřevěné ekologické brikety. Dobře seřízený krb tak udrží celonoční provoz po většinu roku.
text: Vít Straňák foto: Topsys, BHS Praha a archiv |
Jak vyzrát na vetřelce
 |
Boj s ním není problematický s ohledem na jeho proporce (většinou se jedná o dvou a víceletou rostlinu dorůstající výšky 1,5 – 3 m), ale na zákeřnost. Celá bylina je jedovatá. Zasáhne-li vás svou šťávou, mohou vám – podle citlivosti pokožky – naskočit červenofialové skvrny a na slunci i puchýře. Jakékoliv hubení je proto třeba provádět v ochranném oblečení a nejlépe při zatažené obloze.
Jde o rostlinu, která v prvním roce vytváří přízemní růžici, v níž shromažďuje živiny na útok v roce druhém, kdy růst pokračuje vytvořením květního stvolu se semeny. Tehdy dosahuje své nepřehlédnutelné výšky a na sklonku léta se vysemení. Záludnost této rostliny tkví v tom, že pokud jí zabráníme v přirozeném dozrání semen (např. useknutím květu se semeny), další rok obživne znovu. V jednom svém obřím květu ukrývá až 27 000 budoucích vetřelců. Hubení je třeba přizpůsobit vypočítavosti rostliny.
Doporučuje se rostlinu u země useknout a kořeny pak „vypálit“ osvědčeným a ekologickým herbicidem Roundupem Biaktiv. Posečené lodyhy je nutné ihned spálit. Bolševník může totiž zakořenit jak z posečených lodyh, tak mohou dozrát semena na těchto lodyhách, neboť dokážou využít živiny z tučného stonku. Postup likvidace pomocí Roundupu se používá hlavně na velkých plochách v jarním období. Zákrok se doporučuje provádět za oblačného počasí a bezvětří. Osvědčenou biologickou metodou je i spásání hovězím dobytkem. V některých lokalitách se ukázalo jako velmi účinné. Lidová moudrost ale hovoří o ještě lepších metodách: osvědčuje se způsob, který je sice pracný, ale spolehlivý. Nevýhodou je použitelnost jen na malé plochy. Jde o podvazování květenství. Postup spočívá v zabalení každého jednotlivého květenství do igelitového sáčku. Rostlina dozrává a přirozeně vysemeňuje. Semena však máme pod kontrolou a rostlina přirozeně hyne, neboť splnila svůj úkol. Uschlé jedince i se sáčky spálíme. Metoda se používá na přelomu srpna a září, kdy rostliny vysemeňují.
Tímto však boj s „bolševikem“ nekončí, klíčivost jeho semen je až sedm let. Nutná je tedy trpělivost a píle. Jednou určitě zvítězíme.
text: Lenka Musilová foto: autorka |
