|
|
Název trouba se používá pro několik přístrojů, jejich způsob fungování, ale také výsledky činnosti se však často velmi liší. Kromě klasických plynových a elektrických trub, které bývají kombinované s horkovzdušnými, najdete v mnoha kuchyních i trouby mikrovlnné. Stále větší oblibu si získávají i takzvané parní trouby.
Už ne obyčejná Už samotná čísla hlásící, že se prodává nejméně sporáků plynových a nejvíce kombinovaných s plynovou deskou a elektrickou troubou, svědčí o tom, že plynové trouby české kuchařky a kuchaři příliš rádi nemají. Zvládnou totiž pouze pečení zespoda. A to i ta nejjednodušší elektrická trouba (přijde zhruba na pět tisíc korun) peče zespoda i shora. Kdo je ochoten na nákup tohoto spotřebiče věnovat desítky tisíc korun, může si pořídit dokonalou troubu, které stačí zadat váhu připravované potraviny, vybrat si z české nabídky, jak ji chcete připravit, a o více se starat nemusíte. I když fajn-šmekři podotknou, že ani ta sebelepší čidla lidské chuťové buňky nenahradí. Podobnou službu nabízí ještě takzvaná paměťová funkce. Do paměti trouby si uložíte způsob přípravy nejčastěji dělaných pokrmů — jejich čas, teplotu, program. Při další přípravě už si je pouze „vytáhnete“ z paměti a nemusíte všechna tlačítka znovu nastavovat. Přesto ale na našem trhu najdete i mnoho jiných pečicích trub, které představují onu zlatou střední cestu mezi tím nejjednodušším a nejsložitějším přístrojem.
Pizza, maso, nebo rozmrazování? Už při první obchůzce obchodů s elektrospotřebiči zjistíte, že je třeba zamyslet se hlavně nad tím, co nejraději pečete. Některé trouby jsou například vybaveny speciálním programem na pečení pizzy. Ten se od klasického liší tím, že velmi intenzivně peče zdola. Proto je těsto pizzy, ale třeba i ovocného koláče zespodu dopečené, ale sýr, zelenina nebo ovoce navrchu nejsou připálené. Kde nechybí na stole velké kusy pečeného masa, hodí se teplotní sonda. Tu zapíchnete do připravovaného pokrmu a ona nejprve ukazuje teplotu uvnitř masa. Tak poznáte, v jaké fázi pečení je. V druhé polovině pečení se na displeji trouby, kam sonda vysílá signál, objevuje zbytkový čas. Není proto problém určit, zda oběd bude za čtvrt hodiny nebo za delší dobu. Trouby bývají kromě klasické grilovací jehly vybaveny také různými grily. Cirkulační gril dokáže nahradit grilovací jehlu. Vzduch proudící kolem kuřete, králíka či jiného pokrmu způsobuje, že výsledný efekt je stejný, jako když se maso otáčí. U lepších přístrojů můžete rozlišovat, zda je pokrm rozmístěný po celém roštu a zahřeje se celá trouba (velkoplošný gril), nebo zda jste se rozhodli připravovat pouze jeden plátek masa, a proto se zahřeje pouze pod ním (variabilní maloplošný gril). Zatímco dříve se u pečicích trub nastavovala teplota často jen po padesáti stupních Celsia, dnes jsou přístroje vybaveny tlačítky. Ty umožňují regulovat si teplotu po jednom stupni a u vyšších teplot pak po pěti stupních. U některých přístrojů se na displeji objevuje zbytková teplota uvnitř trouby. Snadno se tak rozhodnete, zda už můžete troubu vypnout a ona dopeče pokrm sama nebo zda vám jídlo nadále zůstane teplé, než se rodina sejde ke stolu.
Mnoho lidí oceňuje elektronické hodiny, protože si na nich můžete nastavit, kdy má trouba začít péci nebo kdy má svou práci skončit. Pak není problém, abyste přišli z dopolední vycházky a měli v troubě upečený oběd.
Horkovzdušné trouby Stále více se v obchodech objevují elektrické trouby kombinované s horkovzdušnými. Také proto, že nepatří právě k těm nejdražším. Horkovzdušné trouby připraví potraviny při teplotách přibližně o dvacet stupňů nižších než klasické, proto také šetří elektrickou energii. To ale není jejich jedinou výhodou.
U horkovzdušných trub je vzduch ventilátorem nasáván do prostoru za troubou. Tam se zahřeje a otvory v zadní stěně je opět vyfukován dovnitř trouby, kde se navíc odráží od předních dvířek. Díky tomuto proudění vzduchu lze v troubě péct například vánoční cukroví v několika rovinách najednou. A to se netýká pouze potravin jednoho druhu. V horkovzdušné troubě lze připravovat naráz i různé pokrmy, třeba celý oběd. V jednom pekáči děláte maso, v druhém brambory a ve třetím buchtu jako zákusek. Přesto vzájemně nenasají svou vůni. Ale pozor, toto pravidlo přestává platit, jakmile troubu vypnete. Proto po vypnutí musíte některý z pokrmů vyjmout. Při nákupu trouby byste měli být opatrní, abyste nezaměnili horkovzdušnou troubu s levnější troubou vybavenou funkcí horký vzduch. Tato funkce totiž nedokáže to, co horkovzdušná trouba. Ventilátor instalovaný uvnitř pouze rychleji rozhání teplý vzduch.
Parní trouby V mnohem menší míře jsou v českých domácnostech zastoupeny trouby parní, které ještě donedávná bývaly výsadou jen profesionálních kuchařů. Ačkoli mají spoustu výhod, jejich většímu rozšíření brání vysoká cena. Jak už napovídá název, pokrmy jsou v těchto troubách připravovány v páře. K tomu není třeba ani tuk, ani vodní lázeň. U potravin se tak nevyvaří jejich specifická chuť. A třeba brambory připravené v této troubě a klasicky ve vodě chutnají úplně jinak. Protože k vaření nepotřebujete ani tuk, ani vodu a často ani sůl či jiné koření, odpovídají takto připravená jídla zásadám zdravé výživy.
Protože pára dokáže přenášet až dvakrát tolik energie než horký vzduch, zkracuje se v parní troubě i doba přípravy a v jídle zůstává zachováno více vitaminů, minerálů, stopových prvků.
Někomu by mohly tyto trouby připomínat tlakový hrnec. Teplota páry bývá většinou nižší než sto stupňů, proto na rozdíl od papiňáku tady nevzniká vysoký tlak a dvířka trouby můžete kdykoli při vaření otevřít. A samozřejmě je možné přidávat další potraviny a vařit v několika vrstvách.
V troubě je umístěna nádoba s vodou nebo je přímo napojena na přívod vody. Voda se zahřeje a pomocí trysek se pára vpouští do vnitřního prostoru tak, aby byla rozmístěna všude. Jestliže si koupíte klasickou parní troubu, získáte z ní jídlo připravené zdravě, šťavnaté (parní trouby lze použít i na rozmrazování a ohřívání, protože jídlo nevysušují), ale bez křupavé kůrky.
Ale i s tímto problémem se už výrobci „poprali“ a nabízejí parní trouby kombinované s klasickým pečením, kde se jednotlivé funkce střídají. V takové troubě je pak maso upečené zdravě, nevysušené a navíc s křupavou kůrkou. Velkou nevýhodou parních trub je však jejich cena. Ty nejlevnější koupíte za zhruba 30 000 Kč, raději však počítejte s částkou ještě asi o 20 000 Kč vyšší. Na této sumě také začínají ceny kombinovaných parních a pečicích trub. Trouby mikrovlnné Často se v domácnosti používají (neprávem) pouze k rozmrazování a ohřívání potravin. To dokladují i architekti, kteří pak na přání zákazníků musí mikrovlnky umisťovat co nejblíže lednici či špajzu. V mikrovlnné troubě mění transformátor elektrický proud na mikrovlny. Ty proniknou dovnitř potravin, kde rozkmitají jednotlivé molekuly a jejich třením vzniká velmi intenzivní teplo. To navíc vzniká uvnitř potraviny, takže se zahřívá rychleji než při klasickém ohřevu. Každý, kdo už někdy služeb mikrovlnné trouby použil, však ví, že se potraviny neohřívají úplně rovnoměrně. Zatímco na povrchu je horká, uvnitř bývá jídlo ještě studené. Proto výrobci tyto přístroje zdokonalují tak, aby se potraviny prohřívaly rovnoměrně. Například tím, že mikrovlny jsou do vnitřního prostoru přiváděny více vstupními body, stěny jsou vybaveny reflektorem, od kterého se vlnění odráží a zvyšuje se jeho intenzita. Nebo tím, že se mikrovlnná energie vyrábí v rovnoměrných impulzech.
Díky těmto technickým zlepšením by se mohlo zdát, že se v mikrovlnné troubě zvětšuje prostor, který zabírá technika na úkor prostoru určeného k ohřevu. To ale není pravda — v obchodech pořídíte mikrovlnné trouby, které mají objem zhruba od 15 do 40 litrů. Přitom i do těch se středním objemem se vejde otočný talíř o průměru až 35 cm. Na trhu můžete dostat i mikrovlnnou troubu, která je kombinovaná s klasickou pečicí, případně i horkovzdušnou. Ty nejen ohřívají a rozmrazují, ale i pečou. Jejich cena ale začíná od patnácti tisíc výše.
Povinné štítkování Také elektrické trouby musí být (a to při katalogovém a internetovém prodeji) označeny energetickým štítkem. Na rozdíl od ostatních spotřebičů tady ale nenajdete ona známá písmena A až G. Na energetickém štítku pečicích trub by měla být kromě typu trouby nebo užitého objemu uvedena i spotřeba energie. A to při předehřátí, pečení nebo také čištění.
Nejen chytrá, ale i bezpečná Výrobci zdokonalují své trouby nejen co do funkcí, ale také zvyšují jejich bezpečnost. Ke standardu už začíná patřit dětská pojistka. Jedním tlačítkem tak zablokujete troubu nejen proti nechtěnému spuštění, ale také můžete zablokovat ovládání v době pečení. Proto se nestane, že nechtěně změníte program nebo nastavení teploty.
Vyšší stupeň zabezpečení představuje bezpečnostní vypínání. Jestliže s troubou, ale i varnou deskou delší dobu nemanipulujete, sama se vypne. Dalším místem, které představuje nebezpečí, mohou být horká dvířka trouby. V některých přístrojích najdete chladicí ventilátor. Ten pracuje tak, aby ochladil hlavně přední dvířka. Proto se nejen nespálíte, ale také je šetřen okolní vestavný nábytek. Dvířka, nebo vozík? Klasickými otevíracími dvířky jsou pečicí trouby vybaveny nejčastěji. Přesto i zde existuje alternativa. Teleskopické vozíky vyjíždějí celé a v jejich přední stěně jsou zaháknuté pekáče. Je to praktické, při podlévání masa nemusíte hledat chňapky ani utěrky, nemáte strach, že jakmile vyjedete s pekáčem více, tak vypadne. Problém nastane, pečete-li například v horkovzdušné troubě ve třech vrstvách nad sebou. Chcete-li některý vyjmout, musíte odstranit nejprve ty horní. Kompromisem mezi klasickým otevíráním a vozíkem může být teleskopický výjezd. V tomto případě otevřete klasická dvířka a jako s vozíkem vyjedete pouze s kovovou konstrukcí, ve které jsou pekáče zasunuty. Když pečete ve více vrstvách, vyjíždíte pouze s jedním pekáčem jako u klasického otevírání.
Kontakty: Firmy AEG, ARDO, Ariston, Baumatic, Bosch, Candy, Electrolux, Fagor, Gaggenau, Gorenje, Küppersbusch, Miele.
text: Lenka Široká foto: archiv |
Blog
Domácí pracovny
|
|
Práce doma – buď jako pokračovaní činnosti pro vlastní či zaměstnavatelskou firmu, nebo jako důsledek procesu zvaného decentralizace, jíž firmy snižují své náklady – je u mnoha profesí stále častější. Lidé zaměstnaní v úřadech, institucích, nevýrobních organizacích a managementech soukromých firem většinou potřebují mít pracovní kout i ve svém bytě.
Vybavení domácí pracovny je odvislé jednak od prostoru, který jí můžeme v bytě vyčlenit, jednak od charakteru a rozsahu činnosti, které se doma věnujeme. Vždy však bude nepostradatelný pracovní stůl se zásuvkovým kontejnerem, židle a dobré osvětlení.
Zvláštní pracoviště pro počítač a tiskárnu už představuje určitý luxus, který je ovšem velmi užitečný. Někomu dokonce může stačit právě jen speciální modul, v němž jsou promyšleně umístěny všechny počítačové komponenty, přičemž pracovní plocha je minimální. Takových modulů je dnes na trhu velké množství a jejich předností je mj. i to, že často jsou pohyblivé a uživatel je může přemisťovat podle potřeby. Většinou si však lidé staví monitor přímo na stůl a počítač s tiskárnou někde poblíž, aby nezabíraly místo na pracovní ploše.
Přibývá ale také těch, kdo i v soukromí mohou věnovat pracovně poměrně velký prostor nebo dokonce celou místnost. Výrobci nábytku proto nabízejí vybavení, které se svým stylem i provedením nechá začlenit do obytného pokoje nebo vytvoří pracovnu, která má všechny přednosti profesionálního pracoviště, a přitom má bytový charakter. Toto řešení je samozřejmě finančně náročné, ale pro některé profese nezbytné.
Díky tomu, že výrobci dobře a rychle reflektují situaci, kdy vykonávání kancelářských prací doma je stále častější, je možné si vytvořit účelnou domácí pracovnu z ergonomicky správně postaveného nábytku, který je skladebný, modulový, takže umožňuje variabilitu podle potřeby uživatele a v bytě nepůsobí nijak rušivě.
Pracovní stůl dospělého má – hloubku nejméně 80 cm – šířku nejméně 120, lépe 150 cm a více – výšku 75 až 80 cm (případně s možností vyššího nastavení pro práci vestoje)
Kontakty: AHREND, Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47/530, Praha 7, tel.: 02/24 30 12 50-52, fax: 02/24 30 12 54; ATELIÉR PELCL, Farského 8, Praha 8, tel.: 02/20 87 88 69; BABY LINE, Rašínovo nábř. 34, Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98, fax: 02/24 91 72 99; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 02/24 81 90 11, tel./fax: 02/24 81 90 94; DELSO, Vinohradská 30, Praha 2, tel./fax: 02/22 52 26 86; F.N.C., Příčná 1541, Otrokovice, tel./fax: 067/792 20 74; H-NÁBYTEK, Uničovská 34, Šternberk, tel./fax: 0643/41 17 31; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, tel.: 05/43 53 91 11, www.ikea.cz; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64-65, KONSEPTI, U Sv. Ducha 3++ a Elišky Krásnohorské 4, Prah a 1, tel.: 02/22 32 69 28, fax: 02/22 32 13 58; LUMINEX, Ječná 7, Praha 2, tel.: 02/24 92 15 63; Petra Rezka 10/1203, Praha 4, tel.: 02/61 21 58 72-74, fax: 02/61 21 58 75; Vídeňská 68, Brno, tel./fax: 05/43 33 04 13; MAKRO, Černý Most, Praha 9, tel.: 02/81 08 31 11; NÁBYTEK EXNER, Polská 26 (vchod z Budečské), Praha 2, tel./fax: 02/22 25 04 55; RENDL, Masarykovo nábř. 10, Praha 2, tel.: 02/24 91 18 76; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Na Příkopě 24, Praha 1, tel./fax: 02/24 23 85 71, Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 05/43 10 72 20, TECNO LINE INTERIER, Ondříčkova 28, Praha 3, tel./fax: 02/22 71 51 02; VITRA KONCEPT, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 02/66 71 27 55,
text: Bea Fleissigová |
Šípek mezi květy
|
|
Kdykoliv se totiž v minulosti setkal s prací tohoto světově uznávaného tvůrce soudobého květinového designu, nemohl prý ani dýchat, jak ho zaujala.
Akci předcházelo několik vzájemně inspirujících schůzek obou nepochybných mistrů svých oborů. Z nich pak vzešla originální kolekce jednadvaceti Šípkových váz, které v prodejních sériích po jednadvaceti kusech vyrobila česká sklárna AJETO. A i když většina z nich ke květinovému aranžmá přímo vybízí — motivy flory jsou pro Šípkův sklářský design charakteristické — neměl svou práci jednoduchou ani Christian Tortu: „Mám velký respekt jak k tvorbě Bořka Šípka, tak i k samotnému sklu. Měl jsem před sebou velice obtížný úkol.“ Vše ovšem zvládl na výbornou. Jak jinak, vždyť Christian Tortu, který dnes vlastní prestižní obchody v mnoha významných městech světa, zajišťuje květinové výzdoby na módních přehlídkách značek, jako jsou Dior či Chanel, vytváří květinové aranžmá Mezinárodního filmového festivalu v Cannes apod. Jeho přínos světovému květinovému designu však spočívá zejména v originálních kombinacích netradičních druhů květin a přírodních prvků. Kytice netvoří pouze květiny, ale třeba i ovoce, koření, zelenina, výhonky a větve. Nezřídka používá kombinace exotických rostlin i s těmi zdánlivě nejobyčejnějšími věcmi, jakými jsou třeba nejrůznější trávy. V jeho květinových vazbách pak mají své místo jak poupata a květy, tak i odkvetlé kvítky, jejichž vzájemné propojení v hlubším smyslu slova vypovídá třeba o věčném koloběhu života a smrti. „Kytice je jedním ze způsobů, jak k nám příroda promlouvá. Je to řeč svobody a vyrovnanosti. Deklarace práv života rostlin,“ říká Christian Tortu. Výmluvné motto ožívalo i v kompozicích, které na výstavě svébytně dotvářely a podtrhovaly výtvarnou jedinečnost váz Bořka Šípka. Vše hýřilo barvami i nápady. Rubínová váza dekorovaná skleněnými okvětními lístky jako by přímo vybízela už jen k vložení stejně zbarvených květů orchidejí, sametové květiny rozeseté po skleněné míse lákaly k doteku, další pak zaujaly třeba i jen neuvěřitelně širokou škálou odstínů fialové v harmonii či naopak v kontrastu k barvám skla. Fascinující byla jakoby polokoule na milimetr přesně poskládaná z květů bílých růží. Ty dominovaly i vázám z čirého křišťálu. V jedné z nich díky odlišné délce stonků vytvořily husté květy například sněhobílé plochy ve dvou různých úrovních nad sebou. Obdobný princip do dvou délek stříhaných, tentokráte však vedle sebe řazených rudých růží našel uplatnění i v květinovém aranžmá dvojité vázy, kdy k zajímavému dekoru přispěla i z červeného skla prosvítající zeleň jejich pečlivě skládaných stonků.
Vedle orchidejí a růží pak květinovému aranžmá kralovaly výrazně barevné květy anturií. V jejich blízkosti se díky mistrovství Christiana Tortuho staly vznešenými i záležitosti tak prosté, jako je pár štíhlých proutků, povadlé listy či vazby z docela obyčejných šípků. V kombinaci s cizokrajnými květy působil totiž právě ten docela obyčejný šípek exoticky. Expozice byla otevřena pouhých čtrnáct dnů, a tedy přesně tak dlouho, jak dlouho žily všechny květy. Další bude Christian Tortu aranžovat opět do Šípkových váz až na obnovených premiérách výstavy, které jsou po Praze plánovány i do Paříže, Soulu, Tokia a New Yorku.
Kontakt: ARZENAL, Valentinská 11/56, Praha 1, tel.: 02/24 81 74 79
text: Eva Šuhájková foto: Petr Zhoř |
15. díl – Kde vzít peníze na vybavení, na které si nelze půjčit z hypoteční banky (stavební spoření, spotřebitelské úvěry, splátkový prodej)
Existují dvě možnosti, buď se uskromníte a několik měsíců (nebo i let) budete postupně zařizovat a zatím bydlet poněkud provizorně, nebo se ještě zadlužíte. Samozřejmě pokud vám to vaše peněženka dovolí a jestliže budete pro finanční ústav ještě dostatečně bonitní, aby vám úvěr poskytl.
Hypotéku na vybavení domácnosti použít nemůžete, úvěr ze stavebního spoření má sice „volnější režim“, můžete za něj například upravit koupelnu, ale na novou televizi vám stavební spořitelna také nepůjčí. Nezbývá než požádat o spotřebitelský úvěr. Dobrá zpráva – je to dnes velmi jednoduché a díky splátkovým firmám, které spolupracují přímo s obchodníky, také pohodlné. Zapomeňte ale na nízké úroky, které nabízejí hypoteční banky nebo stavební spořitelny. Za spotřebitelské úvěry zaplatíte dvojnásobné, trojnásobné, ale i sedminásobné úrokové sazby podle toho, jaký typ zvolíte.
K nejlevnějším, jednoduchým, ale většinou s omezeným objemem půjčovaných financí patří takzvaný kontokorent. Tedy povolené přečerpání běžného či žirového účtu do sjednané sumy. Za roční úrok zhruba 9 až 19 procent můžete opakovaně stále dokola půjčku čerpat a splácet. Podmínkou je, aby byl dluh vždy vyrovnaný do jednoho roku. Za zřízení služby se platí okolo 200 korun a banka vám ji poskytne na základě žádosti, kde uvedete své příjmy a výdaje, podle nich také vypočítá výši kontokorentu. Obvykle se pohybuje od deseti do padesáti tisíc korun podle vašich výdělků a rodinné situace.
Další možností, kterou lze zařadit do kategorie levnějších, ale je již o něco méně komfortní, je klasický jednorázový spotřebitelský úvěr. Může být hotovostní nebo účelový, přičemž první typ bývá levnější. Jedním z nejvýhodnějších je úvěr na nemovitost od Komerční banky, ze kterého lze mimo jiné pořídit i vybavení domácnosti. Zaplatíte za něj ročně navíc od 6,58 procenta, dále poplatek za zpracování žádosti 0,8 procenta z objemu úvěru (od 1 500 do 6 000 korun) a úhradu za roční vedení účtu 80 korun. Hodí se především pro ty, kteří si chtějí zrenovovat a zároveň vybavit domácnost.
Úročení běžných spotřebitelských půjček od banky se pohybuje zhruba od 10 do 16 procent za rok. Obvykle se platí, podobně jako u úvěru na nemovitost, poplatek za vyhodnocení žádosti a vedení konta. Pozor: úroky spotřebitelských bankovních úvěrů sice patří k nižším, pokud si ale půjčujete menší částky, mohou úvěr neúměrně prodražit právě poplatky. Půjčené peníze je třeba jistit ručitelem, případně zástavou, zároveň banky požadují, abyste u nich měli konto. K žádosti o úvěr je nutné doložit potvrzení o vašich příjmech.
Nejpohodlněji, ale zároveň nejdráž můžete nakupovat na dluh prostřednictvím splátkových firem přímo v obchodě. V prodejnách lze nejčastěji sjednat úvěr od společností GE Capital Multiservis, Cetelem, Home Credit, Drukos nebo CCB-Credit. Můžete získat jednorázovou půjčku (roční úrok až 35 procent) nebo nakupovat pomocí revolvingové kreditní karty, nejznámější je OK karta, YES nebo Aura (roční 23,8 až 26,6 procenta). To znamená, že do výše sjednaného dluhu opakovaně nakupujete a splácíte podobně jako v případě kontokorentu. Kreditní karty široké vrstvě zákazníků nabízejí i některé banky, například Česká spořitelna, HVB Bank či Citibank (roční úrok 10,25 až 26 procent s výhodou bezúročného období za dodržení určitých podmínek).
K vyřízení úvěru potřebujete potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a obvykle nejméně dva průkazy totožnosti a doklady o stálé adrese a k tomu například účty za elektřinu či telefon. Podnikatelé musí dodat živnostenský list a daňová přiznání. Půjčka se sjednává přímo v obchodě, zpravidla do druhého dne vám sdělí, zda byla schválena. Pokud splátková společnost peníze neposkytne, nemusí vám sdělovat proč.
V současné době, kdy existuje velká konkurence mezi prodejci zejména elektroniky, kuchyňské techniky a nábytku, je možné nakupovat na splátky i bez navýšení, zvláště ve velkých obchodních řetězcích. Bezúročně splácet můžete například i zboží ze zásilkového katalogu CCS Triangl, ovšem za předpokladu, že dluh uhradíte do jednoho roku a ze svého zaplatíte třicet procent z ceny výrobku.
(kar)
Pro maximální požitek
|
|
Jelikož tématem článku jsou sprchy, nebudeme se zabývat variantou vana, eventuálně kombinací vana se sprchou. Protože téma sprchových koutů je velmi obsáhlé, alespoň v krátkosti se vám pokusíme shrnout, co je na trhu k dispozici. Začneme rozměry. K tomu, abyste si mohli pořídit do koupelny sprchový kout, potřebujete minimální prostor 750 x 750 mm.
Sprchový kout Nejméně finančně náročným a nejjednodušším řešením je klasický sprchový kout s ruční sprchou. Komfort si můžete zvýšit pořízením masážní sprchové hlavice. V případě tohoto řešení budete asi uvažovat o tom, jaký tvar koutu a jaký typ sprchové zástěny zvolit. Na výběr máte z několika tvarů. Čtyřúhelníkový patří mezi nejžádanější, jelikož poskytuje poměrně velký prostor uvnitř.
Předností čtvrtkruhového koutu je minimální množství rohů a hran, což zajišťuje poměrně snadnou údržbu. Do malé koupelny je nejideálnějším řešením pětiúhelníkový kout. Půlkruhový se umisťuje tam, kde není žádný volný roh — montuje se na zeď a toto řešení vypadá velmi efektně. Zástěny si můžete pořídit z plexiskla zapuštěného do kovového rámu. Chcete-li však něco exkluzivního, pořiďte si bezrámovou zástěnu z pravého skla. O bezpečnost se bát nemusíte, sklo je nárazuvzdorné, a kdyby přece jen k nehodě došlo, roztříští se na drobné neostré částečky.
Masážní panel Toužíte-li po větším komfortu a máte v koupelně víc místa, nabízí se možnost masážního sprchového panelu. Velmi efektně vypadá masážní panel bez zástěny, umístěný na stěnu. To je ovšem možné v případě, že máte velkou koupelnu a můžete si dovolit před panelem velký volný prostor. V jeho výbavě zpravidla najdete horní pevnou sprchu, ruční sprchu (často s nastavitelnou masážní hlavicí), boční masážní sprchy, odkládací poličky, osvětlení, někdy i sedátko. Teplota vody se ovládá většinou mechanicky termostatickou baterií nebo digitálně. Panely se vyrábějí nástěnné a rohové.
Masážní box Stoprocentní relaxační účinky díky nejkvalitnější masáži či parní lázni vám poskytne sprchový masážní box (Jacuzzi). Můžete se oddat několika typům masáže najednou. Usadíte-li se na pohodlné sedátko uvnitř boxu, můžete okusit kaskádovou sprchu, která proudí z vrchní části výklenku a dopadá vám na šíji. Tři ramena rotosprchy, která slouží k masáži ramen a zad, rozstřikují vodu ve spirále. Vertikální hydromasáž zajistí trysky umístěné na stěnách boxu. Elektronickým ovládáním můžete regulovat dráhu střiků, intenzitu i počet trysek, můžete ozkoušet i skotské střiky. Nemáte-li čas na masáž, poslouží výškově nastavitelná ruční sprcha. Součástí boxu je parní lázeň, již si můžete zpříjemnit přidáním vonných esencí. Některé boxy jsou vybaveny rádiem, skříňkami, zrcadly…
Pro ty, kteří touží po takovém zařízení, ale nechtějí si odepřít požitek z hydromasáže ve vaně, je tady také řešení — takzvaná kombinace. Jedná se o masážní box, k němuž náleží i masážní vana, jednodušší variantou je masážní vana s masážním panelem krytým zástěnou.
Sprchový altán Zvláštní sprchovou kapitolou je altán. Mnohému z vás se asi vybaví kruhový zahradní altánek, jenž v každém ročním období nabízí příjemné posezení. I sprchový altán má s tím zahradním hodně společného — tvar, stříšku či příjemné posezení. Na jedno je však třeba myslet — velké a krásné věci potřebují dostatečný prostor. Představte si malou koupelnu, v jejímž středu je umístěný sprchový altán. Škoda peněz! Když se tedy rozhodnete pro variantu sprchového altánu, nešetřete penězi ani prostorem. Odměnou vám bude vznešeně vyhlížející koupelna a požitek z osvěžující sprchy či masáže. Altány jsou zpravidla vybaveny horní pevnou sprchou, ruční sprchou a bočními sprchami, v některých altánech (se stříškou) si můžete dopřát i parní lázeň. Obsluha altánu je jednoduchá: Na elektronickém ovladači si navolíte teplotu vody, druh sprchování, osvětlení. A pak už se oddejte osvěžujícímu pocitu.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6 , tel.: 02/20 51 28 65; EIM UNIVERS , Roztylské sady 2998/11a, Praha 4 , tel.: 02/72 76 69 58; HÜPPE, K. H. Borovského 37, Slaný , tel.: 0314/52 61 93; INEOS ACRYLICS, Jánský vršek 13 , Praha 1 , tel.: 02/57 11 22 23; KERAMAG, Učňovská 100/1, Praha 9 , tel.: 02/66 10 64 50; RIHO, Suchý 37, Žďárná , tel.: 0501/46 82 22; TEIKO, Spytihněv 576, Zlín , tel.: 067/794 30 67–68
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
V paneláku? A proč ne
|
|
Zamyslíme se také nad tím, jak bychom mohli v koupelně vyšetřit kousek místa navíc. Pak se už budeme věnovat hlavnímu tématu – jak naložit s prostorem po vybourané příčce? Opět se podíváme, jak se bydlí těsně pod střechou. Na dalších stránkách se pokusíme zaparkovat, což je na sídlišti, jak známo, letitý problém. Spolu s odborníky nebudeme propadat panice a bez emocí vyslechneme i názor protivníka na téma deregulace nájemného. Kousek před cílem smlsneme něco dobrého a už se můžeme vydat na cesty – tentokrát zavítáme do Izraele. Nedostatek paneláku tam zatím řeší přebytkem písku.
Sledovat některé proměny bytů je jako číst pohádku, kdy se z ošklivého kačátka stane labuť. Za poslední roky to jsou určitě desítky, možná stovky příkladů, kdy se tuctový byt v paneláku změnil k nepoznání.
Jak to bylo tentokrát? Začněme od začátku. Pro nás to byly fotografie jednoho naprosto typického panelákového bytu. Také zde se původní majitelé pokoušeli jej na některých místech, podle svých možností, přizpůsobit k obrazu svému. Jednalo se spíše o drobné, kosmetické úpravy, prováděné především svépomocí. Snímky přímo vybízejí k povídání o bolestech a strastech dosluhujících bytových jader, netěsnících oken a dalších, tak důvěrně známých situacích.
„A tenhle?“ ptá se pak ing. arch. Šárka Daňková ze studia Megaron a nechává nás prohlédnout si zhruba dvacítku záběrů z dalšího interiéru. To už je o něčem docela jiném. Na místě by byl povzdech, proč by nemohl právě takhle vypadat byt třeba i v paneláku. Takové snímky bychom snad běžným panelákovým obyvatelům ani neměli ukazovat. Omyl. Dvakrát se necháváme ujistit, že si prohlížíme snímky ze stejného bytu na jednom z pražských sídlišť. První jsou před rekonstrukcí, druhé po jejím skončení. Je to opravdu zajímavé srovnání – jsou to spíše výjimečné případy, kdy můžeme oba interiéry takto konfrontovat. Ostatně, pojďte s námi.
Jak bychom chtěli bydlet? Tato otázka většinu z nás nezaskočí. Máme své sny a přání. A pak je tady realita. Je třeba mít pevnou vůli dotáhnout představy do konce a také potřebné finanční prostředky, bez kterých by sebelepší plány navždy zůstaly jen teorií.
Mladí manželé, jejichž domov vám dnes představíme, k hledání svého budoucího domova přistupovali se vší odpovědností. Informovali se o nabídkách nových bytů developerských společností, pročítali inzeráty a hledali. Panelák? A proč ne? Pro mnohé to může znít neuvěřitelně – ze všech možností, po zvážení pro a proti, zvítězil byt v panelovém domě, nedaleko bytu rodičů.
O celkovém pojetí interiéru oba měli poměrně jasnou představu – nejlépe by ji vystihovala jejich vlastní slova: elegantní noblesnost. Protože jsou oba pracovně značně vytíženi a navíc už jednu rekonstrukci se svou účastí dříve absolvovali a věděli tudíž, co to obnáší, rozhodli se raději vše svěřit do rukou odborníků. Líbila se jim garance kompletního servisu, kdy veškeré záležitosti týkající se přestavby budou moci řešit pouze s jednou společností. Ta zařídí také všechnu potřebou dokumentaci a veškerá jednání s úřady, včetně zajištění stavebního povolení. Právě tyto přípravné kroky, kdy v bytě přitom není ještě ani seknuto, nás již stojí většinu duševních sil. Dalším náporem na nervovou soustavu jsou pak samotné stavební práce, kdy se architektův záměr poměrně často střetne s tvrdou realitou přístupu realizačních firem. Ačkoliv je společnost Megaron známa především jako architektonický ateliér, je současně i stavební firmou. Jen tak totiž může garantovat kvalitu kompletní zakázky a ručit za její úspěšnost nejen v rámci projektové přípravy a architektonického návrhu, ale skutečně až po předání modernizovaného bytu zákazníkovi.
Společnou řečí Přizvat si na pomoc při zařizování bytu architekta, nebo spoléhat na vlastní síly? Ještě poměrně nedávno přežíval názor, že nechat si zařídit byt od architekta je jakousi nepsanou výsadou těch, kteří s penězi nemusí nijak úzkostlivě hospodařit. Dnes se situace začíná měnit a je to dobře.
Pomoc architekta v žádném případě neznamená plýtvat penězi. Dnes je nabídka výrobků, technologických možností a způsobů instalace natolik široká, že skutečně vyžaduje odborníka. A peníze? Vše je ve výběru materiálu a v komunikaci s architektem. Vkusně a citlivě zařízený byt není totéž, jako když jej naplníte nejdražšími předměty. Dobrý architekt tak dokáže navrhnout příjemný interiér, který přitom bude respektovat vaše finanční možnosti.
Další, stále ještě poměrně častou námitkou proti pomoci, je obava, že interiér navržený cizí rukou bude pro své obyvatele cizí a nebudou se v něm cítit příjemně. „Setkání s architektem musí být dialog. Cílem je společná řeč, v žádném případě diktát životního stylu a pojetí bydlení, který by nevyhovoval. Architekt s každým klientem absolvuje řadu schůzek, během kterých společně formulují a upřesňují jeho představy o budoucím pojetí interiéru. Architekt vykonává autorský dozor i v průběhu realizace. Harmonogram prací a jejich kvalitu sleduje realizační technik,“ vysvětluje architektka Šárka Daňková ze studia Megaron. Stejně tak to bylo i v případě této rekonstrukce. O základním požadavku – výsledném pocitu lehce moderní elegance, jsme již hovořili. Cesta k němu však nebyla jednoduchá.
Malý byt, velký prostor Jak vyjádřit noblesnost? Ve spojení se zařizováním interiéru může mít mnoho podob od těch nejokázalejších, kdy jsou naše možnosti stavěny všem na odiv, až po velmi střízlivé pojetí. „Právě zde musí být největší důraz kladen na kvalitní materiály a na dotažení veškerých detailů,“ upozorňuje ing. arch. Šárka Daňková.
Obývací pokoj není moc velký, ale protože zde noví majitelé bytu nechtěli mít žádné objemnější kusy nábytku, měli představu, aby v novém návrhu působil prostornějším dojmem. Tady čekal architekty oříšek k rozlousknutí. Manželé totiž mají mnoho knih a bylo nutné vymyslet takové řešení, které by poskytovalo potřebné úložné plochy. Právě ony by ale razantně popřely odlehčené pojetí interiéru. Tak jak tedy? Architektka Daňková navrhla sestavu vysoké úzké knihovny, na kterou navazují nízké skříňky. Na rozdíl od běžného umístění na podlaze, kde je běžně očekáváme, jsou zde navrženy těsně pod strop. Část jejich plochy je odlehčena prosklením. Dominantním materiálem nábytku je pařený buk.
Zajímavým nápadem jsou malá světla, umístěná pod skříňkami, která se velmi osvědčila při čtení a navíc navozují velmi příjemnou atmosféru. Byl zde použit nový typ svítidel, kde je zdrojem malá zářivka kruhového průměru, která nebliká a je příjemná na oči, což oba manželé oceňují zejména při čtení. Důraz, jenž je kladen na správnou volbu osvětlení, nás ostatně provází v celém bytě. Napočítali jsme celkem tři úrovně, počínaje atraktivními lampami spuštěnými nad stoly, nechybí ani stojací a bodové osvětlení.
Vybavení bytu nábytkem a doplňky doporučuje pořídit současně s končící rekonstrukcí. „Na první pohled je logické, že po finančních výdajích za rekonstrukci se většina zákazníků chce nadechnout. Pokud se chystají na kompletní obměnu zařízení interiéru, je nejlepší pořídit všechno současně. Při postupném dokupování je již obtížnější udržet jednotnou linii a nesklouznout ke kompromisům, které ve svém součtu mohou působit nahodile a do značné míry improvizovaně.“ Některé realizační firmy, včetně společnosti Megaron, dokáží předat zákazníkovi realizaci skutečně se vším všudy – včetně textilních dekorací i pokojových rostlin.
Jeho veličenstvo detail „Každá z těchto částí bytu má svá určitá specifika, která je nutné respektovat. Jaké pojetí zvolit je o to důležitější, pokud jsou tyto prostory propojeny s obytnou částí. Musí se vzájemně respektovat i akceptovat současně. Nezbytné jsou jednotící prvky – nejčastěji to jsou barvy nebo shodné materiály,“ vysvětluje architektka Šárka Daňková.
Na kuchyňskou sestavu bylo použito javorové dřevo s čelními dvířky v odstínu pařížské modři. Jednotícím prvkem je kromě javorového dřeva i pískované sklo, kterým jsou proskleny některé kuchyňské skříňky. Tuto kombinaci vhodně doplňuje ledově šedá kuchyňská pracovní deska s drobným tmavším zrněním. Originálním detailem jsou úzké podélné světle a tmavě šedé proužky na hraně desky. Praktičnost a účelnost – to byly kromě vzhledu další podmínky kuchyňské sestavy. V náročném výběru obstál 90 cm hluboký zásuvkový blok s plným pojezdem, který zaručuje velký úložný objem. Vnitřní vybavení skříněk využívá šíře možností drátěného programu. Obklad stěny za kuchyňskou sestavou byl záměrně zvolen zcela neutrální, kdy bílé dlaždice 10 x 10 cm nejlépe dovolují vyniknout dominantním barvám a vybavení v nerezu. Celkovou kompozici respektuje i sokl kuchyňské sestavy navržený z hliníku. Pokud jsme hovořili o významu detailu, který může výsledku pomoci, ale v opačném případě stejně dobře i ublížit, musíme se zmínit také o kuchyňském parapetu. Bylo pochopitelně možné zvolit některý z plastových, které jsou běžně na trhu, zde by však do kompozice prostředí příliš nezapadaly. Byly proto vyrobeny na zakázku, opět z javorového lamina s hliníkovou hranou.
Koupelna s nápadem Koupelna působí skutečně luxusním dojmem – přitom stačil jediný nápad. Nepřehlédnutelným prvkem se stal pás dlaždic se svislými pruhy, který posunul celý prostor do zcela jiné roviny. „Tyto dlaždice byly pochopitelně dražší, ale nebylo jich použito mnoho. Na všechny ostatní plochy jsme zvolili standardní, ale kvalitní jednobarevný obklad, čímž se výsledná cena vyrovnala…“ vysvětluje ing. arch. Šárka Daňková.
Prostor koupelny vychází z možností bytu v paneláku, přesto poskytuje všechno potřebné pohodlí. Vana je doplněna skládací zástěnou umožňující pohodlné sprchování. Vešlo se i pultové umyvadlo a vysoká koupelnová skříňka. Vše je vyřešeno do detailů, včetně nízkého koše na prádlo s dorazovým kováním, který je umístěn pod pračkou. Místo zbývající ke stropu je využito jako úložná plocha. Dokonalým řešením pak je nerezová roletka, kterou lze celý tento prostor uzavřít. Sousední toaleta byla mírně zvětšena, a proto se sem vešlo i malé umyvadlo.
Nezbytný cit Na zakázku, nebo sériový? To je otázka, se kterou se v rámci rekonstrukce bytu potýká mnohý z nás. Zde vidíme řešení, jenž účelně kombinuje jak typový nábytek, tak i atypické prvky tam, kde chceme využít každý centimetr prostoru. „Hledat typové zboží svádí ke kompromisům,“ vysvětluje architektka a pokračuje: „Všude tam, kde je potřeba dokonale využít určitý prostor, je zakázková práce v podstatě jediné přijatelné řešení – a dávno již není pravda, že je to výrazně dražší. Těžko bychom na trhu také hledali tak širokou škálu zařizovacích předmětů pro různá prostředí bytu s požadovaným jednotícím prvkem pojetí nebo materiálu. Při atypické výrobě také máme větší možnost ovlivnit zpracování detailu. Je to však rozhodnutí každého z nás, zda budeme volit mezi na míru navrženým ergonomickým prostorem s dokonale zvládnutým zpracováním a celkovým pojetím nebo zda slevíme k výhradně typovým prvkům.“ Byt je tak ušit doslova na míru. Splňuje nejen představy svých majitelů, ale i požadavky na současný standard bydlení, se všemi přednostmi a možnostmi současného trhu a technologií. Že je v paneláku? Nechce se tomu ani věřit.
Původní dispozice: V rámci rekonstrukce byla bezpodmínečně nutná kompletní výměna všech elektrických rozvodů – až na naprosté výjimky bývají tyto původní rozvody ve zcela nevyhovujícím stavu. Místo sekání do panelu jsou zde rozvody vedeny po obvodě místností v úzké jednoduché liště. Předností je především možnost lištu snadno rozpojit a bez jakéhokoliv sekání a stavebního nepořádku provést požadované úpravy – například vložit další zásuvku a podobně.
Stávající strop byl snížen sádrokartonovými podhledy. Tak bylo docíleno nejen dokonalé rovnosti, ale vzniklým zhruba 5 cm vysokým prostorem byly opět vedeny rozvody ke všem stropním osvětlením. Nezbytným zakončením výměny elektrických rozvodů musí být revizní zpráva
Návrh realizace: Jedním z klíčových momentů každé rekonstrukce je rozhodování jak uspořádat obývací prostor, kuchyň a jídelní část. Také v tomto případě byly prvním krokem nezbytné stavební úpravy. Kromě zdi, původně vymezujících kuchyň, zmizela také typická skříň na potraviny s odvětráním skrz fasádu domu, zazděny byly jedny ze tří dveří. Součástí rekonstrukce byla výměna stávajících oken za nová, plastová. Přitom bylo nutné vybourat a nově postavit i spodní stěnu pod okny, která by svými příliš velkými tepelnými ztrátami snižovala výborné tepelněizolační vlastnosti nových oken
text: Dominika Bučková foto: Jana Labuťová a Jiří Vaněk |
Jak se rodí designéři v Bratislavě
|
|
Setkání u kulatého stolu Vysoká škola výtvarného umění vznikla v Bratislavě 9. června 1949. Začaly se tu vyučovat obory malba, grafika a sochařství s restaurátorstvím. Koncem padesátých let byly otevřeny další katedry zaměřené na užité umění a architekturu. Po roce 1989 prošla škola významnou proměnou. Radikálně se modifikoval celý pedagogický sbor, na místa učitelů zasedla generace slovenských výtvarníků, kteří byli vybráni na základě uměleckých kvalit a pedagogických schopností. V současné době má VŠVU jedenáct kateder, na nichž působí 89 interních a 68 externích učitelů a navštěvuje ji v rámci třístupňového studia přibližně 600 studentů nejen ze Slovenska, ale z celé Evropy. V Bratislavě jsem se setkala i s učiteli. Formují budoucí designéry, kteří se budou podílet na vzhledu mnoha výrobků ovlivňujících naše estetické cítění. Chtěla jsem také na vlastní oči vidět studentské práce a třeba i poznat jejich autory. Měla jsem možnost hovořit s Mgr. Miroslavem Debnárem, vedoucím katedry průmyslového designu, dále se šéfem ateliéru industriálního designu docentem akad. soch. Ferdinandem Chrenkou a šéfem ateliéru produktového designu profesorem akad. soch. Františkem Burianem. S lehkostí a vtipem mi odpovídali na otázky.
Co by měl student znát, když se hlásí na katedru průmyslového designu? Podmínkou k přijetí je jednoznačně talent. Přestože jsou pro design důležité schopnosti uměleckého a technického charakteru, hledáme osobnosti renesančního typu. Podle čeho vybíráte studenty? Podle prokázaných schopností. Přijímací zkoušky mají dvě kola a trvají tři dny. Skládají se z písemného testu, ústního pohovoru, hodnotíme domácí práce, modelování, kresbu a práci na speciální designérské zadání. Jaké jsou cíle vaší výuky? Studenty připravujeme na samostatnou designérskou dráhu. Snažíme se rozvíjet jejich talent, vedeme je ke schopnosti přijímat a zpracovávat informace a poznatky z různých oborů. Na škole mohou získat tři stupně vysokoškolského vzdělání: bakalářské, magisterské a doktorandské. Pro koho studenti navrhují? Pracují podle zadání ve třech specializovaných ateliérech a kurzech designu. Spektrum zadání je velmi pestré a odpovídá specifikaci jednotlivých ateliérů. Témata filozoficko-akademického charakteru střídá praktická spolupráce s domácími i zahraničními výrobci, s mezinárodními soutěžemi i speciálními soutěžemi organizovanými naší katedrou. Změnil se v posledních letech přístup studentů k navrhování? Z pohledu originality se nemění. Jiná je ale kvalita, kterou výrazně ovlivňují nové technologie a vývoj společnosti. Co podle vás ovlivňuje studenty při jejich návrzích? V podstatě cokoliv. Individuální schopnosti jsou atakovány obrovským přílivem informací. Kvalitu studentských návrhů nejvíc ovlivňuje třídění a aktivizování poznatků. Nacházejí žáci uplatnění už během studia? Našim studentům se podařilo vyhrát některé soutěže tuzemských výrobců, kteří od školy odkoupili autorská práva. Jaké produkty studenti nejčastěji navrhují? Zadání se každý semestr mění. Reagujeme citlivě, ale rychle na nabídky a impulzy. Odmítáme stereotyp, slovo „nejčastěji“ u nás neexistuje. Jezdí vaši studenti na stáže do zahraničních firem? Samozřejmě. Rozšiřuje to jejich přehled a získávají nové zkušenosti. V poslední době máme studenty na stáži ve firmách Volkswagen, Zanussi, Electrolux, Ford, Ikea. Absolvují také studentské pobyty na zahraničních školách designérského zaměření, např. v Saint-Étienne, Helsinkách, Varšavě.
Vysoká škola výtvarných umění – Studijní obory: Katedra malby Katedra sochařství Katedra grafiky Katedra fotografie a nových médií Katedra textilu Katedra užitého umění Katedra grafického designu Katedra průmyslového designu Katedra architektury Katedra restaurování Katedra teorie a dějin umění
Kontakt: VYSOKÁ ŠKOLA VÝTVARNÝCH UMĚNÍ, Hviezdoslavovo nám. 18, Bratislava, tel.: 00421 2 54 43 11 32, fax: 00421 2 54 43 23 40, e-mail: studijne@vsvu.sk
text: Lenka Haklová foto: archiv |
14. díl – Půjčujete si na nemovitost, počítejte i s jejím pojištěním
Banky často požadují, aby byla pojistka uzavřena u „jejich“ pojišťovny (tedy ústavu patřícího do stejné finanční skupiny), takže nemáte příliš na výběr, byť by bylo vybírat z čeho. Pojišťoven je na trhu poměrně velké množství a jejich nabídka a zejména ceny pojištění se dost liší.
V případě, že čerpáte hypotéku na stavbu, je třeba pojištění uzavřít ještě před tím, než je dům hotov. Pojišťuje se rozestavěná stavba (pojistka se ale většinou neliší do pojištění hotové nemovitosti) . Smlouva je pak jedním z dokladů, který banka potřebuje, aby uvolnila peníze.
Ve chvíli, kdy je dům hotov, je dobré uzavřít i pojištění domácnosti (i když to už povinné není).
Zástupce pojišťovny je většinou připraven dojet za vámi až domů. K tomu, abyste mohli uzavřít smlouvu, bude potřebovat vidět (ještě lépe odnést si kopie) základní dokumentace k nemovitosti a její ocenění. Z něj a výše úvěru se vychází při stanovení pojistného.
Co je dobré vědět, před tím, než si sjednáte pojištění?
Pojistka (pojistné krytí) musí být vždy sjednána nejméně na částku rovnající se úvěru. Tato podmínka bývá přímo vyznačena v úvěrových hypotečních smlouvách.
Nemovitost by měla být pojištěna na takzvanou novou hodnotu. V takovém případě dostanete totiž při škodě náhradu odrážející aktuální ceny poškozené věci. Pokud by byla pojištěna na starou hodnotu, obdrželi byste jen její zlomek.
Rozhodně se nevyplatí se takzvaně podpojistit. Jestliže má dům hodnotu dva miliony korun, není dobré na pojistce šetřit a pojistit ho třeba na půl milionu (čím menší pojistné krytí, tím nižší pojistka).
Nepodceňujte rizika, proti kterým se můžete pojistit. Některá jsou pro toho, kdo čerpá úvěr povinná, další si může vybrat sám. Měli byste proto pečlivě zvážit, co vaší nemovitosti skutečně hrozí nebo by mohlo, byť se dnes zdá, že jen teoreticky, hrozit.
Mezi běžná rizika patří zejména požár, výbuch, úder blesku či náraz letadla. Je dobré být pojištěn také proti vichřici, krupobití a poškození sněhem, zničením v domu vytopením z vodovodu či odcizením nebo úmyslným poškozením nemovitosti. Pojišťovny kryjí také rizika, která sice nehrozí všem, ale těm, kteří by měli byť jen minimální šanci se s nimi setkat, se rozhodně vyplatí je nezanedbat. Patří k nim mimo jiné v souvislostmi s povodněmi tolik omílané riziko „záplavy a povodně“. Pokud vám dům vytopí velké řeka, z pojistky „poškození nebo zničení věci z vododu“ ho nespravíte, musíte mít speciálně pojištěné riziko „záplava, povodeň“. V minulosti ho mnozí opomíjeli. Zejména proto, že je tato pojistka poměrně drahá. Jestliže například základní pojištění domku za 1,2 milionu korun přijde na zhruba tisíc korun ročně, s pojistkou „záplava, povodeň“ se částka zvýší i o osm set korun. Rozhodně by o něm měli uvažovat lidé, kteří bydlí v rizikových oblastech a nemusí to být přímo na břehu řeky.
Další položkou ve pojistné smlouvě je sesouvání půdy a zřícení skla. Opět velmi specifická rizika, ale zejména pro domky v horách a kopcích aktuální.
Položka „zemětřesení, náraz motorového vozidla“ může někomu připadat jako holá zbytečnost. Majitelé domů u silnic, zejména v začátkách, by ale každého pochybovače vyvedli z omylu. Zatímco se zemětřesením se v našich zeměpisných šířkách setkáme jen ojediněle, náraz automobilu, hlavně nákladního, tak neobvyklý jev není.
(kar)
Příště: 15. díl – Kde vzít peníze na vybavení, na které si nelze půjčit z hypoteční banky (stavební spoření, spotřebitelské úvěry, splátkový prodej)
Pod vinohradskou střechou
|
|
Mezonetová půdní nástavba na jednom ze starých činžovních domů je zvláštní především tím, jak se při zachování všech nutných omezení podařilo vytvořit originální, moder- ní a přitom praktické místo pro bydlení. Autor rekonstrukce, architekt Václav Mudra (Ateliér Kvadrant) získal souhlas památkářů se změnou tvaru střechy orientované do dvora, nevyužil však původní krovy a pro byty vznikající na této straně vymodeloval úplně nový prostor. Přestože tedy měl poměrně volné ruce, zůstal věrný svému charakteristickému přístupu. Rozhodl se pracovat s formou, která je ve finální podobě velmi efektní, přitom však na sebe zbytečně neupozorňuje. Při pohledu z vnitřního dvora je zachovaný charakter jednolitého bloku prvorepublikových činžovních domů. Stojíte-li v malé lodžii vedoucí z galerie jednoho nově vzniklého bytu, nenapadne vás, že tento prostor tu dříve neexistoval. Patří sem stejně samozřejmě jako její starší sestry všude kolem.
Rekonstrukci by nebylo možné realizovat bez vybudování výtahu, což bývá ve starých domech často velkým problémem. Tady se sice podařilo včlenit výtahovou šachtu do fasády, ale stavebníkům to ušetřilo práci minimálně – výtah je určený pro tři velmi štíhlé osoby.
Při rekonstrukci vzniklo podle návrhu architekta Mudry podkroví, které se stalo velkorysým prostorem pro tři exkluzivní mezonetové byty. Ve spodní části je zázemí, kuchyně a společenské místnosti, patra slouží jako koupelna, pracovna nebo ložnice s atraktivní vyhlídkou. Nejzajímavějším prvkem interiéru je bezesporu klenutý strop podepřený dřevěnými nosníky klíženými do oblouků. Odhalené žebroví z přírodního dřeva neustále láká k pohledům vzhůru, zatepluje hladké bílé plochy a dává bytům charakteristický prvek, od něhož se odráží i další zařízení. S čistými liniemi ladí i schodiště do pater. Jednoduché kovové kostry s nášlapnými deskami z masivního dřeva jsou stejně jako zábradlí na galeriích subtilní, ale díky dřevu působí přívětivě.
Půdní krovy orientované na stranu do ulice zachovávají původní tvar střechy. V interiéru se tak mísí tradiční prvky, jako jsou trámy a střešní okna, s novou moderní obloukovou konstrukcí z lepených nosníků. Do prostoru přízemní části jedné z pracoven zakomponoval Václav Mudra i knihovnu, která je zároveň jeho autorským artefaktem. Ztracené nosné konstrukce dovolují, aby masivní čisté linie dřevěných polic už nic nerušilo a jejich uspořádání je takové, aby i zcela zaplněná knihovna nepůsobila přeplněně. Ve dvou ze tří bytů našly nové soukromí mladé ženy, které oduševnělý a velkorysý prostor zabydlují zatím jen velmi opatrně. Než přijde čas pro definitivní tvary křesel, stolů a židlí, vyřešily bydlení pomocí nadčasových zařizovacích prvků, které jsou běžně k dostání, nebo si je přinesly s sebou z původního domova. Obrazy zůstaly opřené o stěnu, v interiéru vévodí vedle dřeva další přírodní materiály, jako je ratan a proutí. Definitivní podobu mají pouze koupelny se zabudovanými úložnými prostory. Při pohledu sem vás možná napadne, že pokud se tímto směrem bude vyvíjet i další pojetí interiéru, bude jednou určitě zajímavé znovu se sem vrátit.
Kontakt: ATELIÉR KVADRANT, Pštrossova 19, Praha 1, tel.: 224 920 055; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110
text: Pavlína Blahotová foto: Lubomír Fuxa |
13. díl – Bankovní úvěr na pořízení nemovitosti
HVB Bank přišla v minulých dnech s nabídkou na první pohled převratnou, ve své reklamní kampani nabízí hypotéku na družstevní bydlení. Tento úvěr ale přesně neodpovídá klasickému hypotečnímu úvěru, byť se mu technicky podobá, nesplňuje totiž parametry hypotéky dané zákonem. Jde tedy o spotřebitelskou půjčku. Podobnou jako nabízí třeba Komerční banka, která má mezi svými produkty úvěr na nemovitost.
Oba úvěry mají společné poměrně nízké úročení, u HVB Bank lze získat sazbu 5 až 6 procent ročně (tato sazba se ale může měnit, lze ji zafixovat na 1 rok až 15 let), Komerční banka má sazbu od 6,58 procenta, kterou garantuje po celou dobu splácení. Klasické spotřebitelské úvěry jsou úročeny obvykle deseti a patnácti procenty.
Za úvěr od HVB Bank uhradíte navíc poplatek za zpracování žádosti ve výši jednoho procenta z úvěru, nejméně 10 tisíc a nejvíce 25 tisíc korun. Další poplatky za vedení účtu už nejsou. Komerční banka si řekne za posouzení žádosti o něco méně, 0,8 procenta z půjčených peněz (minimálně 1 500 a maximálně 6 000 korun), ročně si ale naúčtuje zhruba jeden tisíc korun za správu úvěru (80 korun měsíčně).
U HVB Bank můžete získat úvěr od 400 tisíc korun, Komerční banka půjčí 100 tisíc korun a více. Nižší částky budete u HVB Bank splácet pět až deset let, vyšší, okolo 800 tisíc korun až dvacet let, maximální splatnost je 30 let. V Komerční bance musíte peníze vrátit do deseti let.
HVB Bank požaduje jako jištění zástavní právo k nemovitosti. Navíc 15 až 30 procent z hodnoty družstevního podílu nebo pořizované nemovitosti musíte financovat ze svého. Komerční bance stačí jako zástava vklad vedený v bance, ručitel, případně nemovitost.
Komu banky půjčí? Žadatel v HVB Bank musí mít čistý příjem 18 tisíc korun, jestliže například žádají manželé, musí k této částce ještě připočítat životní minimum pro dvě osoby.
Komerční banka si prověřuje bonitu klienta jako u kteréhokoli jiného úvěru. Základní podmínkou ale je, aby měl žadatel v bance účet.
V nabídce většiny finančních ústavů se vyskytuje i značné množství klasických spotřebitelských úvěrů. Ty se ale zpravidla na financování nemovitosti nehodí. Mají totiž kratší dobu splatnosti, obvykle maximálně pět až sedm let a jsou dražší, to znamená, že je banky více úročí. Sazba se pohybuje v průměru od 10 do 15 procent ročně. Jako jištění se obyčejně využívá ručitel, u vyšších úvěrů i nemovitost.
Pro názornost uveďme rozdíl v ceně úvěru a zatížení rozpočtu rodiny na třech příkladech. Ve všech bychom si půjčovali půl milionu korun. V prvním bychom šli do banky pro klasický spotřebitelský úvěr, druhý bychom financovali pomocí hypotéky a třetí formou spotřebitelského úvěru na nemovitost.
A) klasický spotřebitelský úvěr 500 000 korun na 7 let, roční úroková sazba 12 procent, poplatky 10 000 korun
splátka: 8 826 korun měsíčně
celkem za 7 let: 751 384 korun
B) hypotéka 500 000 korun na 10 let, roční úroková sazba 5,2 procenta, poplatky 19 200 korun
splátka: 5 303 korun měsíčně
celkem za 10 let: 655 560 korun
C) spotřebitelský úvěr na nemovitost 500 000 korun na 10 let, roční úroková sazba 6,58 procenta, poplatky 14 000 korun
splátka: 5 551 korun měsíčně
celkem za 7 let: 680 120 korun
Poznámka: pro zjednodušení se nepočítalo s pojištěním a daňovým efektem
(kar)
Příště: 14. díl – Půjčujete si na nemovitost, počítejte i s jejím pojištěním
