|
|
Její název pochází z latiny. U nás se tomuto druhu nábytku běžněji říká skleník. Je to skříň, která je ze tří nebo čtyř stran prosklená, uvnitř jsou police, většinou také skleněné, na ukládání drobných předmětů (porcelánových sošek, skleněných doplňků, hrníčků apod.) a někdy na zadní straně zrcadlo, ve kterém se předměty odrážejí. Kvůli lepší viditelnosti nebo zvýraznění některého zvláště oblíbeného předmětu bývají vybaveny bodovým halogenovým osvětlením nebo speciálními lištami s malými žárovkami.
Nic nového pod sluncem Skleníky se používají už dlouho, v západní a střední Evropě se rozšířily především v 18. a 19. století. Tehdy byly v módě skříně prosklené ze tří stran, jež byly vertikálně rozděleny na tři části a doplněny jednou nebo dvěma zásuvkami. V té době získávala na oblibě také miniaturizovaná forma vitríny, která se zavěšovala na zeď nebo se stavěla na jiné kusy nábytku. V 19. století si pak vitrína našla své místo také v muzeích, kde se používaly takzvané expoziční modely. V dnešní době se skleníky v soukromých interiérech po-užívají naprosto běžně. Jejich úloha je po staletí stále stejná – ukazovat vystavené předměty, což umožňují okolní skla, která zároveň nedovolí, aby se dovnitř prášilo nebo aby si zvídavé dítko mohlo na chvíli „cennost“ vypůjčit, či nedej bože, aby se domácí mazlíček podíval na věc víc zblízka, než by se patřilo.
Mnoho možností Konstrukce skleníků byla odpradávna ze dřeva, které se dále mořilo nebo lakovalo do různých odstínů. I když tato varianta přetrvává dodnes, dřevo nahrazují moderní a dnes velmi oblíbené materiály, jako je kov, rattan apod. Ostatní části jsou z tvrzeného čirého skla, u některých modelů designér záměrně volí pískovanou variantu. Skleníky si našly své místo zvláště tam, kde se schází rodina, přijímají návštěvy a na frekventovaných místech domácnosti, například v obývacím pokoji, oblíbené jsou i v jídelnách či halách. Podle typu se staví ke zdi, v nabídce firem jsou také rohové či prostorové varianty.
anketa: Máte doma skleník? Pokud ano, co v něm vystavujete? Bára Basiková Mám doma dva skleníky. Jeden je v koupelně a mám v něm veškerou kosmetiku a druhý je v kuchyni, v něm je vystavené nádobí. Oba fungují naprosto účelově, předměty jsou vidět ze všech stran, což je pohodlné a praktické.
Jan Čenský Skleník doma nemáme. Nábytek máme ze dřeva a skříňka, která visí na zdi, má plná dvířka, takže dovnitř není vidět. Věci, které si přivážím z cest, jsou většinou určené k zavěšení – třeba luk se šípy, mačeta apod. Nikdy jsem je ale nakonec nikam nepověsil, protože se to do interiéru nehodilo. Jinak se mi prosklené obývací stěny i skleníky líbí.
Slovo odborníka: Navrhujete do interiéru skleník? Akad. arch. Eva Hlaváčková V současné době se skleník znovu vrací do interiéru, ať v podobě klasické, art deca nebo minimalistické. Jeho funkce je nezaměnitelná – vystavují se v něm klasické objekty (porcelán, miniatury atd.) a zároveň jsou chráněny před prachem. Sám o sobě je skleník krásným objektem v prostoru a tím, že je prosklený, je jeho hmota vizuálně odlehčena. V různých formách se využívá v jídelně, obývací části, koupelně, pracovně i kuchyni. Obvykle bývá jedním z nejkrásnějších solitérů v interiéru.
Mgr. Petr Kolář: Skleníky zařazujeme do inte-riérů často. Funkce prosklené skříně zůstává i dnes stejná, lidé je používají stejně jako generace našich babiček a dědečků – na odkládání svátečních servisů, památečních předmětů apod. pouze jejich design se mění. V bytě může být skleník výrazným prvkem interiéru, dokonce může být vnímán jako skulptura.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, fax: 296 325 017; KLOU DESIGN, Holečkova 1013, Praha 5 tel./fax: 257 317 964-65; KTC INTERIER, Štěpánská 36, Praha 1, tel./fax: 222 230 762, 296 226 560; LIVNG SPACE, Vinohradská 37, Praha 2 tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056 NÁBYTEK ŘÍHA, Sokolovská 175, Praha 9-Balabenka TECNO LINE INTERIER, Ondříčkova 28 Praha 3, 222 711 090, tel./fax: 222 715 102
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Blog
Kam se ztratila nádrž?
|
|
Zdánlivě není v souvislosti s toaletou o čem psát. Jaký problém, přijdu, udělám, co má být uděláno, a jdu pryč. Jenže kdo právě staví dům nebo třeba opravuje byt, bude překvapen, jaké množství technických řešení se při budování nabízí.
Jakou nádržku zvolit? Pokud dáte přednost klasickému splachování z nádržky, můžete zvolit buď provedení „kombi“ s keramickou nádržkou připevněnou přímo na klozetu, nebo s plastovou určenou k připevnění ke zdi. Podle odborníků je v poslední době hlavním kritériem pro rozhodování o jedné z těchto variant cena. Provedení z plastu obvykle přijde o několik stokorun levněji. Výrobci je stále dodávají na trh, protože cítí určitou setrvačnost uživatelů (a koneckonců i řemeslníků), kteří na tento typ byli odjakživa zvyklí. Jediný rozdíl proti minulosti spočívá v tom, že se nádrž nemontuje až pod strop, ale do výšky, kam k ovládání pohodlně dosáhne i malé dítě. Při volbě nádržky se také musíte rozhodnout, zda zvolíte jednoduchý systém splachování, či s úsporným provedením, které umožní takzvané malé a velké spláchnutí. Pak pomocí děleného tlačítka můžete spláchnout třemi nebo šesti litry (původní splachování devíti litry se už příliš neprodává ani nepropaguje). Je dobré si ověřit, zda je menšímu množství vody přizpůsoben i přepad vody v klozetu!
Elegantní předstěnové instalace Zatímco klasické kombi provedení se šroubuje k podlaze, v poslední době jasně vítězí závěsné provedení ve spojení s takzvanými předstěnovými instalacemi. Výhod je spousta a nahrávají především snadnější údržbě místnosti a úspoře místa. Tím, že klozet zavěsíte na konstrukci vestavěnou do zdi, snadno vytřete podlahu mopem. A tím, že nádrž schováte do zdi, zminimalizujete množství vodorovných ploch, na které se usazuje prach. V současné době se užívá několik typů předstěnových instalací. Základem každé z nich je plochá nádrž z houževnatého polyetylénu. Ta se může buď obezdít cihlami či tvárnicemi, nebo usadit do kovové konstrukce, která se pak zakryje sádrokartonem. Použití každého z typů se řídí stavebními podmínkami v místě – s nádrží k zazdění mírně ušetříte. Pokud máte k dispozici hodně silnou příčku, můžete ji dokonce celou zasekat do zdi a ušetříte místo, pokud ne, vznikne obezděním či obložením sokl – docela praktická polička na odkládání hy-gienických drobností. Výrobci samozřejmě reagují i na problémy tuzemského reálného bydlení, a proto se velmi úspěšně prodávají i typy spe-ciálně upravené pro použití při rekonstrukci panelových domů.
Tlačítkem k designu Zatímco samotný technický systém zabudované splachovací nádržky se chlubí tím, že je neviditelný, systém ovládání má ambice zahrát na city designuchtivých zákazníků. Ještě nedávno bylo možné jednotlivé výrobky z dálky rozlišit právě podle tohoto kritéria. GEBERIT byl typický svým rozměrným celoplošným tlačítkem, FRIATEC (dnes GLYNWED) preferoval oblejší tvary, GROHEDAL těžil ze svého napojení na mateřskou firmu vyrábějící baterie, a proto nabízel řady ladící s konkrétní sérií armatur. Kdo se však v současné době podívá do nabídek jednotlivých výrobců, zjistí, že toto generalizování už naštěstí není k použití. Výrobci se snaží oslovit celé spektrum uživatelů – od těch, kteří fandí konzervativní strohosti, až po ty, kdo jsou schopni předělávat koupelnu a WC každé tři roky.
Jaké splachování? Hluboké splachování – v současné době nejběžnější systém, kde exkrementy padají přímo do vody. Je výhodný hlavně pro menší nebezpečí znečištění keramiky samotné Vodorovné splachování – používá se hlavně případech, kdy v rodině žije nemocný člověk, u kterého je třeba sledovat obsah střev.
Kontakty: GEBERIT, Pražská 16, Praha 10, tel.: 02/81 01 76 30; GLYNWED, Průmyslová 346, Vestec u Prahy, tel.: 02/44 91 28 96-98; GROHEDAL, Učňovská 1, Praha 9, tel.: 02/66 10 65 62; NT SANIT, Sokolská 24, Znojmo, tel.: 0624/24 17 65
text: Marek Burza foto: archiv |
Malý, ale šikovný
|
|
Pravidelní čtenáři časopisu Můj dům nás pozvali na návštěvu svého nového obydlí v klidné části jednoho severomoravského města, aby předvedli skloubení pohodlného bydlení s neodolatelnou účelností. Oproti jiným domům je tento odlišný především velikostí zahrady. Na ploše 6500 m2 mají rodiče pána domu postavený malý domek, vedle něhož stojí tzv. technická budova. Sem se pohodlně vejde všechno, co by jinak zatěžovalo prostory přízemního a nepodsklepeného domu majitelů. Rodinný dům byl navržen jako přízemní, nepodsklepený, zastřešený sedlovou střechou s valbami bez podkroví. Při návrhu byl projektant veden maximální snahou orientovat obytné prostory optimálně ke světovým stranám z hlediska využití oslunění a klidového prostoru pozemku. Organizace vnitřního prostoru je také podřízena přáním investora dispozičně oddělit denní obytnou část kuchyně a obývacího pokoje od částí obsahujících samostatné pokoje jednotlivých členů rodiny. V souladu s těmito požadavky je také umístěn vstup do domu na severovýchodní straně společně s navazující zastřešenou plochou pro odstavení osobních vozů. Mírná svažitost pozemku umožní osazení stavby do terénu bez náročných terénních úprav. Stavba rodinného domu svým pojetím odpovídá lokalitě příměstského rodinného bydlení. Konstrukčně se jedná o stavbu jednoduchou, používající běžně dostupné stavební materiály a konstrukce. Základy z prostého betonu, stropní konstrukci nad přízemím tvoří tepelně-izolační podhled uchycený přímo na dřevěnou vaznicovou konstrukci krovu.
Přízemní stavba 4+1 je, jak už bylo řečeno, bez sklepů a bez garáže. U domu je kryté stání pro dvě auta. Základním stavebním materiálem je Hebel, střešní krytina šindel. Na technické budově, stojící odděleně v zahradě, jsou umístěny TV antény i anténa na internet. Rozvody jsou vedeny v zemi do obou domů, včetně telefonu, který je taktéž rozveden do všech místností. V praxi to znamená, že v kterékoli místnosti je možné se připojit na internet, je tu telefon i zásuvka na TV a video, centrálně zapojené v obývacím pokoji. Na střeše jsou umístěny sluneční kolektory na ohřev teplé vody. Sympatické a účelné řešení řadí dům do okruhu staveb pro třetí tisíciletí.
Metelesku blesku aneb rychle postaveno Přáním majitelů bylo postavit opravdu maličký dům, a tak se zpočátku jevilo jako nejdůležitější sehnat projektanta. Jedna ze stavebních firem, kterou oslovili, jim doporučila architekta, který prý ale „nedělá“ pro každého, své klienty si vybírá. Vybral si i naše majitele a domluvili se k oboustranné spokojenosti. „Neměli jsme žádnou představu o tom, jak by měl dům vypadat. Měli jsme omezené prostředky a tak jsme řekli architektovi, ať nám něco namaluje. Namaloval jednu verzi a ta se nám hned líbila,“ říká pán domu. Pro přízemní řešení domu hovořilo mnoho argumentů, jedním z nich byla i myšlenka na stáří. Dům byl postaven bleskově, od prvního „kopnutí“ do země 28. dubna 2000 byl kompletně dokončen přesně na den 28. září téhož roku. Majitelé se na konci září nastěhovali. Vlastní pílí dokončili zahradní práce — výsadbu keřů a trávníky. Zima, která přišla, byla pro majitele první a tedy zatěžkávací zkouškou. „Nic zvláštního se nedělo a se stavební firmou nemáme absolutně potíže,“ konstatuje pán domu. V celém domě se prolíná dřevo, oblíbený materiál majitelů. Dřevěná jsou okna, vstupní i interiérové dveře, celá kuchyň. „Zajímali jsme se o mnoho návrhů kuchyní. Některé byly skutečně hezké, a tak jsme měli z čeho vybírat. Líbí se nám precizní provedení kuchyně, kterou dodavatelská firma kompletovala tři dny,“ vypravuje obyvatel domu. Zbývá dodat, že i strop v obývacím pokoji je z borovicového dřeva a že je tu útulno.
Oceňují soukromí Bydlení poblíž maminky má podle majitele domu své výhody i nevýhody. Soukromí zajišťuje velká zahrada. Na případné zastínění jsou na oknech umístěny venkovní rolety. Jediné místo, od příjezdové cesty, otevírá náhodným chodcům pohled do soukromí, protože stromky a keře zatím nestačily vyrůst. Majitelé domu rádi cestují a nechtěli se stavbou domu příliš zabývat. Chtěli prostě postavit rychle a rychle bydlet ve svém. V současnosti zbývá dokončit drobnosti.
V kuchyni je na podlaze keramická dlažba. Ideálně je ve vstupním prostoru dveřmi oddělena chodba, za ní se teprve nacházejí dveře do dalších ložnic. Tím je ochráněno i soukromí rodiny. V celém domě slouží vestavěné skříně, které si majitelé velmi pochvalují. Není potřeba mít velké kusy nábytku, jež by zbytečně překážely. Ve vestavěných skříních je úložného prostoru dost. Místo se naopak i na takto malém prostoru našlo pro 400litrovou nádrž na vodu ohřívanou slunečními kolektory. Také koupelna je dostatečně velká, neboť manželé jsou toho názoru, že i při osobní hygieně musí být pohoda. V pokojích je kladen důraz na prostor, nejsou tu ani koberce, ani záclony. V ložnici, byť malé, se uplatnil důvtip architekta, který za vestavěné skříně navrhl malou koupelnu. Vchází se do ní zasunovacími dveřmi skříně. Je to taková malá tajná třináctá komnata. I to přispívá k soukromí rodiny, a jak uvádí pán domu, toto řešení se výborně osvědčilo. V některých místnostech jsou u stropů viditelné průduchy, jež přivádějí ohřátý vzduch z krbu v obývacím pokoji. Především v přechodném období je to příjemný způsob přitápění v domě.
TECHNICKÉ PARAMETRY: Projekt: Ing. arch. Jiří Schnirch, Frýdek-Místek Stavební firma: Augustin Míček Obvodové zdivo: Hebel Celková užitná plocha: 98,8 m2 Celkový obestavěný prostor: 566 m2 Stání pro dvě auta: 34,6 m2 Celková obytná plocha: 58,9 m2 Krov: dřevěný, vaznicové soustavy Střecha: asfaltové střešní šindele Stropní konstrukce nad přízemím: tepelně-izolační podhled Okna: Euro s vakuovým dvojsklem Dveře: atypické dřevěné Vnitřní omítky: provedení Thermo Podlahy: plovoucí podlahy + keramická dlažba Vytápění: plynový kotel, krb s krbovou vložkou, ústřední vytápění, podlahové a teplovzdušné topení Atypické úpravy: Solární systém, počítačová síť s telefonní ústřednou Náklady na realizaci podle projektanta: 1 835 000,- Kč Konečná cena včetně zahradních úprav a altánu: 2 500 000,- Kč
text: Marta Drahorádová foto: Robert Virt |
Antonio Citterio
|
|
Tento italský architekt a designér se totiž v přístupu k časopisům o designu liší od svých českých kolegů pouze v jednom bodě: na rozdíl od nich on otevřeně přiznává, že tyto časopisy nečte, ale pouze je prohlíží. Zato pravidelně věnuje čtyřicet svých soukromých minut pročítání denního tisku.
V rozhovoru, který poskytl internetovému designovému magazínu, se přiznává ještě k několika dalším nectnostem. Například prý příliš křičí a moc jí – ale co byste chtěli od Itala? Pravděpodobně bude jen stejně nedokonalý jako my všichni ostatní. Za sebou však má sympatické množství velmi rozmanitých tvůrčích počinů, které jeho osobnost charakterizují možná objektivnějším pohledem, než jakého je on sám schopen. Jako designér spolupracuje s takovými výrobci nábytku, jako je Arc Linea, Artemide, B & B Italia, Boffi, Flexform, Flos, Kartell, Moroso, Vitra a další. Ze svého jména dokázal postupně vytvořit značku kvality, spolehlivosti a originality a tak jsou dnes jeho nové návrhy automaticky považovány za ověřenou hodnotu. Přitom po studiích architektury na milánské Polytechnice pracoval jako průmyslový designér a konzultant, v osmdesátých letech projektoval a zařizoval nábytkem společně s Terry Dwanem obchodní budovy v Evropě a v Japonsku. V roce 1987 dostal Antonio Citterio první Zlatý kompas za sedací nábytek Sity pro B & B Italia (s níž mimochodem spolupracuje od roku 1972) a pak znovu v roce 1995 za zásuvkový systém Mobil pro Kartell. Vyzkoušel si také roli pedagoga, když postupně přijal nabídky na vyučování na Domus Academy v Miláně, La Spienza University v Římě a v letech 1993 – 95 byl externím zkoušejícím na Královské akademii umění v Londýně. Jak mu jsou role učitele blízké, bohužel nevíme, ale víme, že stále cítí, že ještě pořád musí vzdělávat především sám sebe. Protože jeho životním krédem je nikdy se nevzdávat a při práci se řídí vždy jen tím, co on sám považuje za důležité, máme se ještě na co těšit. Těsně po padesátce je na vrcholu tvůrčích sil, otevřený všem výdobytkům techniky, které dovede využít ke svému prospěchu.
Stejně bravurně pracuje s dřevem, polstrovaným nábytkem, kovem nebo plastem. Zajímá ho nábytek více poloh i funkcí, flexibilita, která nás nutí, abychom se snažili racionálně využívat všech svých možností a schopností. Takový je i nejnovější nábytek vycházející z jeho studia. A s jakými pocity se dívá Antonio Citterio do budoucna? „Ať je svět, jaký chce,“ říká, „architekt má budoucnost vidět vždycky jen pozitivně.“
Antonio Citterio narozen 1950 v Medě vystudoval architekturu na milánské Polytechnice 1972 otvírá své první studio 1987 zakládá studio Dwan-Citterio 1996 Studio Citterio + Partners 1987 Zlatý kompas za sedací nábytek Sity (pro B & B Italia) 1995 Zlatý kompas za zásuvkový systém Mobil (pro Kartell) 1993 uspořádal velkou retrospektivní putovní výstavu v Bordeaux, Tokiu a Ósace má rád oranžovou barvu a hortenzie
Kontakty: KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; KTC INTERIER, Štěpánská 36, Praha 1, tel.: 02/96 22 65 60
text: Pavlína Blahotová foto: archiv |
Ve světě vodního proudu
|
|
POLYSAN vyrobí za rok kolem 14 000 van, z toho více než tisícovku osazuje hydromasážními systémy. K výrobě samotné vany používá značkový akrylát Röhm, produkuje 28 druhů van, trysky k hydromasáži nabízí v bílé, zlaté nebo chromové barvě, zásadně nepoužívá pokovené trysky z plastu, ale jen kovové. To hlavně proto, že na vany poskytuje záruku 7 let.
Proti ostatním výrobcům přináší úplně jiný systém perličkové masáže -d o firmy ho přinesl její zakladatel, který podnikal v tomto oboru v Kanadě přes 25 let.
Malý otvor netlačí A jak je to s oním patentem? Běžná perličková masáž používá systém, kdy se do stěny vany vyvrtá otvor a osadí se tryskou. K ní se „za vanou“ připevní hadička vhánějící stlačený vzduch do vany. POLYSAN na to jde s geniální jednoduchostí. Na dno či stěnu vany z rubu nalaminuje jakýsi kanálek ve tvaru tunelu, kterým proudí vzduch. Nad tímto kanálkem se do dna vyvrtá soustava otvorů o průměru 1,5 mm, kterými pak do vody proniká vzduch a vytváří požadovaný masážní efekt. Tento systém má velkou výhodu – je vždy zaručené, že ve všech otvorech bude stejný tlak, systém je podstatně jednodušší a tím méně náchylný k jakýmkoliv poruchám. Navíc vás na dně vany netlačí do zad soustava trysek, protože otvory splývají s hladkým povrchem dna.
V dívčím objetí Každý výrobce chce vyrábět takové výrobky, aby vyhověl vkusu každého zákazníka. Po čase ovšem obvykle dojde ke zjištění, že příliš široká nabídka je rubem mince nazývající se produktivita a atraktivita nabídky. Proto strategie firmy velí vynechat tvary pro potřeby extravagantních výstředníků a věnovat se tomu, co si žádá každý z nás – vanu pro každodenní potřebu, vanu do malých prostor, vanu, která bude potřebovat co nejmenší údržbu, obejde se bez reklamací a hlavně za rozumnou cenu. Výsledkem je produkce van, které by měly vyhovět veškerým prostorovým nárokům. Příznivci klasických tvarů se mohou zhlédnout v dívčích jménech Adriana, Mirela, Satina či Kamelie, což jsou klasické vany v anatomicky tvarovaném provedení. Vyrábějí se v délkách 150 až 190 cm a jejich ceny začínají už na 6 000 Kč včetně DPH. Do této kategorie spadají i vany, které ovšem mírně vybočují způsobem použití. Příkladem může být například vana k zapuštění s exotickým jménem Eola anebo vana s všeříkajícím označením Duo.
Do rohu? Jak jinak! Výhodou akrylátu jako materiálu je jeho snadná tvarovatelnost. Není se co divit, že od architektů už před lety vyšel i impulz k umístění vany do rohu. Tomuto trendu se přizpůsobili všichni výrobci včetně firmy POLYSAN. V základní nabídce najdete několik typů, od kterých jsou odvozeny další tvarové zvláštnosti. Rohová vana má tu výhodu, že na relativně malé ploše získáte prostor pro pohodlné natažení vašeho znaveného těla. Tedy jaksi do úhlopříčky. Ze základního provedení, kdy obě strany jsou stejně dlouhé, je už jenom krok k variacím respektujícím nedostatek místa ve vaší koupelně. I v případě, kdy jedna strana bude měřit třeba 16 a druhá 100 cm, přidáte si tak ve stísněném prostoru několik centimetrů pro pohodlné vykoupání. Pokud už řemeslník do koupelny úspěšně usadí vanu, má možnost zvolit dvojí postup – buď ji obezdí, nebo použije panel. Ty se prodávají za ceny kolem 4 000 Kč. Používají se hlavně u rohových van, kdy by bylo dost pracné a drahé kopírovat oblouk okraje vany – nehledě na to, že takovýto efekt lze úspěšně provést jen pomocí obkladu drobnou mozaikou. A ta se nemusí každému líbit.
POLYSAN nezapomíná ani na sprchové zástěny, cena varianty pro rohovou vanu se pohybuje kolem 8 000 Kč.
Jaké druhy masáže se nabízejí Midi – vana je osazena klasickou hydromasáží, trysky jsou umístěny na bočních stěnách vany, ovládání je jednoduché pneumatické
Midi plus – systém je doplněný o mikrotrysky pro masáž zad a nohou a elektronické ovládání
Turboair – perličková masáž v základním provedení s elektronickým ovládáním
Turboair kombi – perličkový systém ve dně vany je doplněný stejným systémem po obvodu vany
Maximum – kombinace systémů Midi plus Turboair, tedy maximum toho, co může vana nabídnout
text: Marek Burza foto: archiv |
S osadníky do Nového Světa
 |
Saturejka zahradní, jednoletá bylina z čeledi hluchavkovitých, má více domovů. Pochází z východního Středomoří, jižní Evropy a oblasti Černého moře. Vytrvalý druh této rostliny – saturejka horská (Satureja mantana) – je součástí křovinatých porostů Středomoří a má stejné využití, je však méně aromatická než její jednoletá příbuzná.
V roli byliny Saturejka obsahuje silice, flavonoidy, hořčiny, třísloviny a další látky. Při jakých potížích nám dokáže pomoci? Upravuje činnost žaludku, uvolňuje křeče střev, působí proti plynatosti i mírně močopudně, zlepšuje trávení a činnost slinivky břišní. Ve středověku jí dokonce přičítali, že „ponouká bujnost těla“.
Na našem stole Saturejka má podobnou chuť a vůni jako tymián. Využívá se při přípravě všech druhů mas, včetně zvěřiny, přidáváme ji do hrachové a bramborové polévky, do luštěnin, k přípravě bylinkových pomazánek (pouze čerstvá) a dalších pokrmů. Je součástí směsí koření, jako je provensálské, čubrica a další. Lze ji používat jak čerstvou, tak i sušenou.
V kuchyni U nás se pěstuje jak saturejka zahradní, tak i horská. Obě pěstujeme ze semen, vytrvalý druh můžeme na jaře množit řízky nebo dělením. Její nároky nezapřou místo původu – vyžaduje chudou odvodněnou půdu a plné slunce. Pokud doma pěstujeme saturejku horskou, je třeba ji nechat přezimovat v chladnějších prostorách.
Kuře na fazolkách 1 kuře, 500 g fazolových lusků (lépe čerstvé, ale mohou být sterilované), 3 cibule, lžička nebo kostka cukru, 100 g másla, svazek saturejky (nebo lžička sušené), hovězí nebo masoxový vývar, sůl, mletý pepř. Kuře osolíme a kousek másla s polovinou svazku saturejky vložíme dovnitř. Opepříme, ochutíme grilovacím či jiným kořením, poklademe kousky másla a dáme péci.
Podléváme a přeléváme vypečenou šťávou. Na pánvi mezitím rozehřejeme 50-70 g másla, na kterém opečeme hrubě nakrájenou cibuli. Přidáme cukr, který rozpustíme, zasypeme saturejkou a fazolkami a podusíme do měkka. Hotové kuře obložíme fazolkami a podáváme s brambory.
text: Alena Vondráková foto: Pavel Hruška, zahradnictví JOPA, archiv redakce |
Dům o kousek dál
|
|
Zásadní a na první pohled patrný rozdíl mezi prefabrikovaným panelovým systémem a systémem Two by Four spočívá v tom, že v případě prvního vzniká konstrukce smontováním prefabrikátů vyrobených v továrně, zatímco u systému Two by Four vzniká konstrukce přímo na stavbě, z jednotlivých dřevěných prvků – tedy podobně jako u standardní technologie zděné, pouze stavebními prvky nejsou cihly a beton. Na rozdíl od prefabrikovaných panelů nepotřebujeme tedy (většinou nákladný) výrobní závod a rovněž nás nic nenutí ctít hlavní zásadu prefabrikace – používat co nejvíce stejných produktů po co nejdelší dobu.
Trocha informací Hlavním prvkem systému je fošna stejné tloušťky, několika šířek a délek zhruba od 2 do 7 m. Dalším významným prvkem je konstrukční deska na bázi dřeva, většinou OSB nebo překližka, zaručující především prostorovou tuhost celé konstrukce. Dřevotříska se nepoužívá – není to konstrukční materiál a má řadu nevhodných vlastností. Spoje prvků jsou jednoduché, rychlé a čitelné, většinou pomocí hřebíků, někdy prostřednictvím ocelových spon. Systém lze propojit s ostatními technologiemi, což se hodí v případě rekonstrukcí, dostaveb a nástaveb – především když chceme, aby nově vzniklá část byla co nejlehčí a její realizace zabrala co nejméně času. Základní charakteristikou je otevřenost a flexibilita. Široká paleta použití – od rekreačních chatek přes obchody, restaurace, různé pavilony, nepřeberné množství rodinných domů až po domy bytové a několikapatrové hotely – to vše v klimatických podmínkách od rovníku až daleko za polární kruh, potvrzuje, že možnosti systému jsou téměř neomezené. Již z výčtu je patrné, že systém si umí poradit i s doprovodnými požadavky na zateplení, větrání, vytápění, požadavky na tvrdost klimatických podmínek apod., nemluvě o možném architektonickém ztvárnění, stylu a standardu díla. Dalším charakteristickým prvkem je čitelnost. Na rozdíl od prefabrikátů, do kterých už na stavbě nikdo nevidí, lze v systému Two by Four po celou dobu stavby kontrolovat nejen vlastní dřevostavbu, ale rovněž konstrukci a skladbu střechy, rozvody, instalace, osazení oken, tepelné izolace atd. Kontrolu může mimo dodavatele provádět průběžně i sám klient, případně jeho technický zástupce. Zároveň je konstrukce i stavba kdykoli přístupná i zcela zásadním změnám a úpravám.
Trocha historie Vznik systému spadá do počátku novodobého osidlování severoamerického kontinentu. Tehdy bylo třeba rychle a co nejlevněji postavit desetitisíce příbytků pro nové přistěhovalce. Dřeva byl dostatek a bylo lehce dostupné. Dřevostavba se plně osvědčila a později nebyl důvod vracet se k tradičním stavbám z cihel a kamene. V současné době je Two by Four ve světě nejrozšířenějším systémem dřevostavby. Kromě zemí svého vzniku se s ním běžně setkáváme i v oblasti Skandinávie a stále častěji i v zemích ostatních – včetně těch, které mají dřeva nedostatek a musejí je dovážet. Vzhledem k rozšíření tohoto systému v nejvyspělejších a nejbohatších zemích světa netřeba zdůrazňovat, že jeho používání provází rozsáhlý výzkum a vývoj. Z nesmírného množství zkušeností lze těžit pro budoucnost. A jelikož se celosvětově počítá s výrazným nárůstem použití dřeva jako konstrukčního materiálu, má systém budoucnost zajištěnu.
Trocha reality Fotodokumentace článku pochází z jedné ryze současné realizace firmy Penatus na okraji Prahy (stav z listopadu 2001 – dům se začal stavět v srpnu 2001 a bude dokončen počátkem letošního roku). Autorem architektonického návrhu je ing. arch. Miloš Černý. „Neprohlašujeme, že stavíme nízkoenergetické domy – spíš se snažíme vytvořit dílo, které bude napřed ještě za deset, dvacet let,“ vysvětluje ing. Martin Růžička, zástupce společnosti. „V našich podmínkách jde o dům v řadě ohledů nadstandardní, to však neplatí pro cenu.“ Tloušťka tepelných izolací ve stěnách je 240 mm, ve střešním plášti dokonce 300 mm. Tomu budou odpovídat i náklady na vytápění. Dům vycházel z požadavků klienta a byl limitován neobvyklým tvarem stavební parcely. Jinak jde ovšem o standardní přístup společnosti Penatus – každá zakázka je individuální, šitá na míru potřebám a možnostem klienta i stavebního pozemku. V případě takto citlivého přístupu nepřekvapí, že nižší úrovně střech budou zatravněné. Co to ale obnáší v zimě? „Vlastní zelenou plochu vytvářejí sukulentní porosty,“ popisuje Martin Růžička, „jsou nenáročné, nevyžadují průběžnou údržbu a žijí si vlastním životem.“ Mimo příjemného působení na pohled zadržují přívalový déšť a chrání konstrukci před přímým vlivem slunečních paprsků. I tato střecha je odvětrávaná. „Pokud dřevo může větrat a dýchat, vydrží věky. Vždy se snažíme, aby kolem celého domu mohl proudit vzduch. Má to svůj význam v zimním i letním období,“ tvrdí ing. Růžička. Dům bude vytápěn pomocí teplovzdušného topení, zdrojem je tepelné čerpadlo vzduch-vzduch. V našich podmínkách nestandardní řešení – a další doklad o možnostech systému i tvůrčím přístupu realizačního týmu. „U stavby rodinného domu je třeba zvažovat řadu hledisek: pořizovací a provozní náklady, rychlost stavby, možnost reagovat na individuální požadavky… Dům si přece nepořizujeme jen proto, že se nám líbí na obrázku; zjišťovat, že to mělo být jinak, až když dům stojí – to je trochu pozdě. A záleží i na tom, jak složité bude dům rekonstruovat a kolik bude jednou stát jeho odstranění,“ vypočítává Martin Růžička. „Dřevostavba je variabilnější než cihla či beton, navíc pracujeme s materiálem, který je plně obnovitelný a čistě přírodní – příroda nedělá chyby.“ Kvalitně navržená a provedená dřevostavba bohužel dnes leckdy nevychází levněji než ostatní technologie. Představuje ale jinou kvalitu všeobecně. „Jde o cenově dostupný komfort, jakousi investici do budoucna,“ zdůrazňuje ing. Růžička. „Volba je také otázkou zodpovědnosti. K nám samým, k dalším generacím, k přírodě…“
Obliba dřeva stoupá celosvětově. Není divu. Právě v dnešním přetechnizovaném světě se paralela mezi životem člověka a životem stromu přímo nabízí. Strom žije jen o něco déle a jako moudrý starší bratr nespěchá, stojí v tichosti a pokoře. Dává nám kyslík, svoji krásu a harmonii, své plody, chladivý stín – a nakonec dřevo. Dává nám mnohem víc, než my jemu.
V článku byl využit text ing. Martina Růžičky z časopisu „Materiály pro stavbu“ č. 6/2000
text: Vít Straňák foto: Robert Virt |
Velká postel pro malou Piaf
|
|
Už to vypadalo, že se vůbec nesejdeme, ale pak mezi dvěma zkouškami přiběhla na sjednané místo malá, drobná, půvabná – a byla to Kleopatra.
To je totiž role, kterou Radka Fišarová právě studuje jako jedna ze čtyř hlavních představitelek nového českého muzikálu, kterým bude koncem února otevřeno nové pražské divadlo v paláci Broadway (dříve kino Sevastopol), zasvěcené tomuto oblíbenému americkému žánru. Radka (23) už byla na divadelních prknech Evitou, ženou argentinského prezidenta J. D. Peróna, pak přišla na řadu Edith Piaf, vrabčák z ulice, a teď tedy bude tak trochu žít osud proslulé starověké panovnice. Všechno to byly silné osobnosti a všechny zemřely poměrně mladé za dramatických okolností. Ostatně jinak by se na jejich život nezaměřili autoři a producenti různých masových médií. Jejich česká představitelka na první pohled jako žena povolaná k heroickým činům nevypadá, ale kdo ví, co se skrývá za klidným pohledem jejích velkých hnědých očí a v hovoru mírným hlasem, který ale při zpěvu už dnes dokáže vyburcovat silné pocity. Její Edith okouzluje drsností i něhou, s nimiž vládne při přednesu citem nabitých textů jako kdysi skutečná Piaf, která dramata svého života vyzpívávala na jevišti. Radčin život plyne prozatím klidně, dá-li se v showbyznysu vůbec o klidu mluvit. Žije se svým přítelem Vojtou, členem Českého klarinetového kvarteta, s nímž i ona koncertuje, v malém bytě v Praze na Žižkově a nabídku našeho časopisu, aby si nově zařídila svůj vysněný byt nábytkem bez ohledu na jeho cenu, uvítala jako prima hru.
„Nejraději mám koupelnu…,“ prohlásila hned na začátku na otázku, která místnost v bytě je jí nejmilejší. „Ne že bych stála pořád před zrcadlem, ale dokážu se třeba tři čtvrtě hodiny sprchovat. Ideální koupelna pro mě nemusí být velká, spíš malá, intimní, světlá a s oknem, kterým je vidět do zeleně. Zbožňuju kombinaci bílé a světle zelené barvy, připadá mi jako symbol čistoty. Vanu bych ani nepostrádala, hlavní pro mě je sprcha. Takže si objednávám nějaký luxusní sprchovací kout s panelem, který umí různá masážní kouzla a přitom hraje mé oblíbené skladby.“ Ve skutečnosti je Radka skromná, protože se jí i jejím dvěma sestrám dostalo pevné a cílevědomé výchovy zaměřené na výkon, a nikoli na požitky, a musí se do luxusu dost nutit. Ale hra je hra a ona se rozhodla překonat finanční laťku svých předchůdců v tomto seriálu. „Tak kam půjdeme teď,“ zajímá se a v očích už jí hoří zaujetí hráče rulety. „Do kuchyně,“ odpovídám a její zájem viditelně ochabne.
„Bez kuchyně bych se obešla,“ reaguje bezprostředně, ale rychle dodává, „tedy prozatím.“ Protože jako budoucí manželka a matka tuší, že se kuchyni nebude moci vyhýbat trvale, zamýšlí se nad tím, kde by se cítila jako hospodyně nejlépe. „Mám moc ráda dřevo a k němu pastelové barvy,“ říká a hledí se zalíbením na vystavené sestavy. „Nejsem žádný gurmán ani velký jedlík, jídlo je pro mě zdroj energie, kterou samozřejmě potřebuji. Umím také leccos uvařit a určitě to není nejhorší, ale Vojta vaří přímo skvěle, takže má v kuchyni přednost. Já si pak bez odmluv stoupnu ke dřezu s nádobím.“ – „Což nějakou výkonnou myčku?“ ptám se. „Pak nebudete muset ani vařit, ani mýt nádobí.“ – „To je dobrý nápad,“ souhlasí okamžitě, „ale dřez musíme mít taky, kuchyň bez dřezu, to fakt nejde.“ Zdá se, že o kuchyni přece jen něco ví, což potvrdila i její volba. Vybrala si opravdu velkoryse. Kuchyň tedy máme a co budeme zařizovat dál? Hurá do ložnice.
„Potřebuji obrovskou postel, nejmíň tak dvakrát dva metry,“ tvrdí Radka s naprostou jistotou, a když se podivuji (měří 160 cm), vysvětluje: „Při spaní musím mít kolem sebe volný prostor. Byt mi stačí malý, máme teď dva plus jedna o rozloze asi 60 metrů čtverečních, ale postel potřebuji opravdu velkou.“ – „A kde ji v tom malém bytě máte?“ divím se. „Zabírá jeden celý pokoj,“ směje se Radka, „ale to přece nevadí.“ A já si vybavuji jednu pasáž z autobiografie francouzské šansoniérky, napsané její sestrou. Edith Piaf měřila pouhých 152 centimetrů a její postel měla rozměry obvyklé ve Francii, kde se počítá vždy se dvěma spáči, kterým ovšem musí stačit taky pouhých 140 cm šíře. Bylo o ní známo, že zpěvačka by prostě neusnula, kdyby v posteli vedle ní netrčely mužské nohy. „V tomhle mi Piaf vzorem rozhodně není, “ protestuje Radka a docela vážně se na mě zlobí.
„Obývací pokoj musí být útulný,“ míní a o svém současném soudí, že takový je. „Máme tam dost nábytku, spoustu doplňků a květin, večer si svítíme hlavně svíčkami v různých lampách a to vypadá moc hezky. Cítila bych se ale dobře i v rozlehlých prostorách, kde by zase nesmělo být věcí moc, aby člověk mohl ten prostor vychutnávat. Pak si dovedu představit nějaký krásný designový objekt, který by tam hrál dominantní roli. Jinak ale dávám přednost praktickému nábytku, o kterém je jasné, jakou má funkci – dřevěnému stolu a dřevěným židlím, knihovně s otevřenými policemi, pohodlné sedačce a velkému křeslu. Pracovna by se mi líbila…,“ uvažuje nad dalším prostorem, který máme spolu zařídit. „Chtěla bych tam mít všechno přehledně uspořádané, naše hudební nástroje pěkně vystavené, máme jich spoustu, a samozřejmě počítač. Nejlépe by mi vyhovoval nějaký otevřený úložný systém, kde je všechno na první pohled vidět a je to po ruce.“
„Tak tohle nikdy,“ otřásla se odporem Radka, „když kůži, tak jedině hladkou, žádné naducané bochánky. A tohle taky ne, televize v podobě helmy na motorku, to bych doma už vůbec nesnesla. Technika by měla sloužit dokonale, ale nenápadně.“
Některé své představy bude moci Radka v dohledné době realizovat při zařizování domku, který bude sloužit prozatím jako víkendový. Bude zde velký obytný prostor s krbem a jídelním koutem navazujícím na kuchyň, koupelna s oknem do zeleně, ložnice pro domácí i pro hosty. A třebaže dokázala „utratit“ s Moderním bytem opravdu horentní částku na svůj fiktivní byt, její skutečné plány jsou sympaticky realistické. To ovšem jen pokud se týká bydlení. Jako muzikálová hvězda vůbec nepotřebuje být skromná.
Radce Fišarové se přece jen nepodařilo překonat rekord v částce vynaložené na zařízení svého fiktivního bytu: utratila pouhé 2 327 888 korun.
Kontakty: A. I. T. – DESIGN DUROŇ, Ječná 36, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 39, www.aitinterier.cz BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 02/24 14 26 66, fax: 02/24 14 26 67, e-mail: brik.cz@post.cz, www.brik.sk Dunajská 68, Bratislava, tel./fax: 00421/2/52 92 07 88; EUROHOF, Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/22 87 42 35-36, fax: 02/22 87 43 67 KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64-65, e-mail: klou@pha.pvtnet.cz KTC INTERIER, Komerční centrum Nový Smíchov (přízemí), Praha 5, tel.: 02/51 51 24 85, fax: 02/51 51 24 86; Štěpánská 36, Praha 1, tel.: 02/96 22 40 20, tel./fax: 02/22 23 07 62, 02/96 22 65 60, LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2, tel.: 02/24 91 85 58, tel./fax: 02/24 91 95 99; LUBOMÍR KOZÁK, Anglická 7, Praha 2, tel.: 02/22 24 16 26
text: Bea Fleissigová foto: Vojtěch Resler |
Tak zpívat jako déšť…
|
|
Jakou si máme vybrat? Záleží na tom, co od sprchy vlastně požadujeme. Zda hledáme takovou, která by měla mít mimo základní funkce i funkci masážní, či je pro nás důležitý i design sprchy.
Dopřejte si masáž Jste-li příznivci sprchování a očekáváte-li od sprchy i něco víc než jen očistu, můžeme vám doporučit sprchové hlavice s přepínáním několika proudů – od běžného sprchového deště přes různé druhy masážních až k razantnímu monoproudu. Proudy můžete libovolně měnit posuvným kroužkem umístěným na hlavici sprchy.
Svěží deštík Osvěžující letní deštík můžete mít ve vaší koupelně po celý rok, pořídíte-li si některou z talířových sprch. Navíc tyto sprchy upoutají i svým vzhledem. Instalovaná talířová sprcha v koupelně zaujme na první pohled. Když je navíc opatřena kovovou obručí, z níž splývá pěkný závěs, stane se i dominantou koupelny. Často se vyrábí v retrostylu, který v poslední době stále víc přitahuje pozornost designérů i zákazníků. K zvýšení komfortu se tyto sprchy vybavují pákovými i termostatickými bateriemi.
Uvažujete-li o pořízení talířové sprchy, pečlivě prozkoumejte, zda vám bude vyhovovat úhel, z nějž padá sprchový déšť, popřípadě se ptejte po kloubovém připojení talíře k trubce, které vám nabízí možnost nasměrování sprchového proudu.
Běžná záležitost Pokud situaci hodláte vyřešit standardním způsobem – koupíte si nejspíš sprchovou nebo vanovou baterii se sprchou zavěšenou v posuvném či pevném držáku. Ceny takových setů začínají cca na 1 300 Kč. Obyčejnou sprchovou hlavici v chromovém provedení pořídíte už za 80 Kč, hadici (150 cm) za 250 Kč a posuvný držák (650 mm) za 300 Kč. Sprchovou termostatickou baterii (150 nebo 120 mm) s hadicí a sprchou za 3 000 Kč, vanovou (150 mm) termostatickou se sprchou a hadicí za 3 500 Kč. Ceny se však mohou vyšplhat až k desetitisícovým položkám. Záleží na tom, co od sprchy očekáváte a jakou značku si vyberete.
Údržba Víte-li, že vaše voda je tvrdá a snadno se tvoří vodní kámen, vybírejte hlavici, u níž je proudový kotouč opatřen silikonovými nopky, díky jejichž ohebnosti se usazený vodní kámen vydrolí a odpadne. Dále může být hlavice sprchy vybavená čisticími kolíčky, zabudovanou filtrační svíčkou, v rukojeti zabudovaným vyplachovatelným filtrem nebo jiným čisticím systémem.
Důležitý je tlak vody, kterým vaše domácnost disponuje. Tam, kde je tlak tak špatný, že se sotva osprchujete běžným proudem, je zbytečné pořizovat masážní hlavici, neboť slabý proud není schopen svou masážní funkci splnit. V tomto případě by problém mohla vyřešit pěkná talířová sprcha, jejíž deštík bude vzhledem k špatnému tlaku vody ideální.
Kontakty: AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 8, tel.: 02/35 30 12 03; www.aquatrade.cz EDEN, Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 02/71 74 17 17, www.eden-koupelny.cz HANS GROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 05/47 21 23 42, www.hansgrohe.com HÜPPE, K. H. Borovského 37, Slaný, tel.: 0413/52 61 93, www.speed.cz/hueppe.cz LS-NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel./fax: 02/24 91 93 78; TIZZIO, Jana Želivského 25, Praha 3, tel./fax: 02/697 09 21
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
„Upečené“ vitráže
|
|
Ozdoba vznikla tak, že na podkladové sklo byly položeny kousky barevného skla do požadovaného obrazu, a pak žárem k sobě staveny (zapečeny). Tato metoda koncem 19. století opět ožila díky americkému malíři a skláři Louisi Comfortovi Tiffanymu, který ji nazval fusing.
Používal ji ke zdobení skleněných dílů spojovaných kovovými pásky při výrobě svítidel, vitráží aj. Koncem 20. století se stal fusing opět hitem. Nejčastěji se stále pracuje s plochým tabulovým sklem, na které se buď rozloží kousky barevných skel, nebo se mezi dvě čirá skla vloží dekorace z jiného vhodného materiálu. Vznikne jakási vitráž, která však nemusí mít kovové pospojování, a říká se jí proto „americká“.
Výtvarníci, kteří si tento způsob dekorování skla osvojili, využívají dnes fusing novými zajímavými způsoby.
Kontakty: STUDIO FUSING GLASS (Petra Karásková), Na Břehu 25, Praha 9, tel.: 0603 80 98 85; ŠMOLÍK-ARCHITEKT, B. Smetany 7, Plzeň, tel./fax: 019/732 97 65, e-mail: post@smolik-architekt.cz, http://www.smolik-architekt.cz
text: Bea Fleissigová a Petr Tschakert foto: archiv |
