|
|
Ve vyspělých státech, kde je ekologické cítění obyvatelstva na vyšší úrovni než u nás, si tuto skutečnost uvědomují a podporují využití dřeva nejen v tradičních průmyslových odvětvích, ale i např. při výstavbě rodinných domů. Uvážíme-li ekologické a ekonomické přednosti dřevostaveb, pochopíme, proč jim i uživatelé dávají přednost před jinými technologiemi.
Tradice Tradice dřevostaveb byla u nás historickým vývojem přerušena, i když snaha využívat dřevo pro stavby rodinných domů tady byla – vzpomeňme na známé „okály“. Bohužel nízká kvalita práce a některé nevhodné technologie silně poškodily u běžného spotřebitele vnímání dřevostaveb jako kvalitního způsobu výstavby. Začátkem devadesátých let 20. století situaci bohužel neprospěla ani snaha některých firem prosadit se na trhu bez znalosti problematiky oboru. Dnes jsme svědky situace, kdy na západ od našich hranic jsou dřevostavby na trhu uznávány a respektovány, zatímco u nás si své místo na slunci teprve hledají.
Je ale povzbudivé, že řada jejich výrobců u nás důsledně dbá na kvalitu práce. Mnozí vyvážejí na zahraniční trhy a vlastní certifikáty z evropských zkušeben, které kvalitu práce kontrolují a deklarují. Tito výrobci navíc již získali na zahraničním trhu velké zkušenosti, vědí, jaká kvalita je na západ od našich hranic vyžadována a totéž nabízejí i na našem trhu. Výhody a nevýhody Než se začneme dřevostavbami zabývat podrobně, popíšeme v kostce jejich klady ale i zápory. Výhody Přírodní zdravotně nezávadný materiál, pocitově teplý, regulující vlhkost Vysoký tepelný odpor. Prostor se rychle vyhřeje, povrchová teplota stěn zůstává vysoká, ale teplo se neakumuluje do stěn. Malá tloušťka obvodových stěn (při zachování požadované tepelné izolace). Je dosaženo vyšší obytné plochy při stejné zastavěné ploše jako u klasické zděné stavby. Rozdíl je zpravidla 8-10 %, tzn. že při ploše stavby 100 m2 získáme navíc malý pokoj nebo komoru. Rychlost výstavby bez vlivu na kvalitu. S rostoucí hypoteční podporou výstavby rodinných domů chce řada lidí zkrátit na minimum dobu, kdy již splácí úvěr, ale nebydlí. Detailní dílenská dokumentace stavby, podle které pak dodavatel montuje a staví. Stavebník má jistotu, že to, co je vyprojektováno, bude i postaveno a může si vždy porovnat projekt se skutečností. Nabídka s pevnou cenou. Slušná firma dnes standardně předkládá položkově zpracovanou cenovou nabídku s pevnou cenou a stavebník se tak vyhne sporným vícepracím a dodatečnému navýšení ceny. Suchý výrobní proces, kdy od dokončení základové desky se do stavby nevnáší žádná další vlhkost, mající v konečném důsledku vliv na tepelně technické parametry celé stavby. Nevýhody Většinou plynou z nedodržení nebo nerespektování specifik dřevěných konstrukcí a jejich vlastností a z přerušené tradice: Zvyklost stavět velké a masivní domy na celý život a ještě pro vnuky. Tím nemá být řečeno, že dřevostavba je dočasným provizoriem z nouze. Řada renomovaných dřevařských firem staví velké vily pro zámožnou klientelu s dlouhou životností. Ve Švédsku stojí dřevostavby 80 let i více, ale i u nás nebo na Slovensku existují dřevěnice staré i více než 100 let a ve skanzenech i několik století. Pošramocená pověst z dob minulých, kdy se obecně stavělo s velmi nízkou kvalitou, na níž jsou dřevostavby náročné. Argumentem proti je často nízká akumulace tepla do stěn a tedy nízká tepelná setrvačnost. Paradoxně tato vlastnost může způsobovat největší problémy v létě, pokud je špatně vyřešena ochrana před osluněním. Výstavba dřevostavby svépomocí, kdy stavebník nezná různé detaily, bez kterých kvalitní dřevostavba nevznikne. Nedodržením technologických požadavků může dojít i ke vzniku plísní a pronikání vlhkosti do konstrukce. Akustické problémy, jež vzniknou nedodržením normových požadavků a konstrukčních zásad.
Technologie výroby Existují různé typy konstrukcí, my se všk budeme zabývat tou nejužívanější – panelovými stavbami s dřevěným rámem. Na technologii montáže existuje jiný pohled v Severní Americe, jiný je názor evropský. Zatímco v USA a Kanadě převažuje montáž dřevostaveb z jednotlivých prvků přímo na stavbě systémem „Two By Four“, v Evropě je preferována výstavba z panelů připravených v montážním závodě, a tedy pod střechou. Americký systém vychází z dokonale zvládnuté modulace 2×4 stopy a přizpůsobení všech prvků systému této modulaci. Minimalizace počtu různých prvků potřebných k výstavbě pomáhá zefektivnit a zlevnit celou stavbu. Samotná montáž na stavbě je velmi rychlá a lze ji zvládnout s poměrně skromným technickým vybavením. Výsledná cena tedy není vysoká a kvalita velmi dobrá.
Výhodou je také možnost změny projektu i v průběhu stavby a vyprojektování v podstatě jakéhokoliv typu domu. Problémem může být kontrola kvality na stavbě a vliv povětrnostních podmínek v době stavby (toto platí obecně pro všechny druhy výstavby i pro stavbu z cihel a betonu). Tento systém lze u nás doporučit tam, kde je od dodavatele záruka udržení kvality po celou dobu výstavby a kde nejen majitel, ale i ostatní pracovníci jsou seznámeni s problematikou dřevostaveb.
Naopak Evropa jde cestou prefabrikace a přísné kontroly kvality již v průběhu výroby v montážním závodě. Kvalita začíná od dokonale vysušeného certifikovaného řeziva a lze říci, že se nezabuduje výrobek, který by neměl příslušné certifikáty a osvědčení. Stupeň prefabrikace je různý, ale zpravidla se pohybuje v poměru 70:30, resp. 80:20, tzn., že 70 % stavby je dokončeno ve výrobním závodě a 30 % na staveništi. Výhodou je rychlost stavby, kdy na zhotovenou základovou desku je řada firem schopna namontovat obvodové stěny, stropy a střešní panely s folií za jediný den. Následující dny probíhá pokládka střešní krytiny, klempířské práce a ostatní práce v interiéru. Stavebník má po odsouhlasení projektové dokumentace možnost rychle bydlet a ušetřit tak část peněz, které by musel zaplatit za nájemné v době, kdy staví a ještě nebydlí ve svém.
Výhodou je přesnost, s jakou je dřevostavba postavena a nutnost dodržení technologie výroby i montáže. Většina těchto typů výroby u nás i v zahraničí je dozorována příslušnými zkušebnami a firmy v řadě případů již mají certifikát ISO. Stavebník si tak minimalizuje možnost zvolení neodborné firmy.
Nevýhodou tohoto způsobu výstavby jsou vysoké nároky na technologické vybavení a výrobní kapacity, které ovšem stavebníka zajímají jen do té míry, nakolik se promítají do ceny celé stavby.
Požadavky V současné době jsou na dřevostavby kladeny velké nároky z hlediska uživatelů, ale i státních předpisů. Požadavky na úspory tepla i energií vůbec a na co nejlepší protihlukové a protipožární vlastnosti jsou stále vyšší.
Tepelný odpor Vzhledem k tomu, že obvodové stěny dřevostaveb jsou tvořeny převážně dřevěným rámem s vloženou minerální izolací a opláštěny deskami zajišťujícími stabilitu rámu, je tepelný odpor těchto stěn značně vyšší i při menší tloušťce stěny oproti stavbám zděným. Nevýhodou je nízká tepelná akumulace konstrukcí. Ta se však eliminuje při použití pružných topných systémů s nepřerušovaným vytápěním. V letošním roce vstupují v Německu v platnost nové, přísnější předpisy požadující vyšší hodnoty tepelných odporů konstrukcí, než jak tomu bylo dříve. Není tedy divu, že po nízkoenergetických domech se začínají v SRN stavět tzv. pasivní domy, tedy domy bez topných a klimatizačních systémů, kde součinitel prostupu tepla k je menší než 0,15 W/m2K. Domy jsou vytápěny pouze „pasivně“ sluneční energií nebo tepelným čerpadlem.
Akustické parametry Také německá norma zabývající se akustikou patří k nejpřísnějším v Evropě (přesunutí). Co se týká těchto parametrů, není jistě bez zajímavosti, že akustické vlastnosti dřevostaveb jsou výrazně lepší – právě díky sendvičové konstrukci v těchto stěnách a stropech – než akustické parametry masivních staveb z cihel a betonu. Jediný akustický parametr je u dřevostaveb horší než u masivních staveb, a tím je kročejová neprůzvučnost stropů. Je to dáno tím, že hluk kroků je nejvíce redukován právě hmotou stropu a stropní systémy v dřevostavbách jsou relativně lehké. Tento nedostatek se ale snadno odstraní přitížením stropní konstrukce vhodnou hmotou nebo podlahovým systémem (např. FERMACELL). Akustické parametry takto upravených stropů pak splňují i požadavky na mezibytové stropy, kde normový požadavek na snížení hluku kroků je nejvyšší. Pro dosažení hodnot požadovaných normou dnes existuje řada řešení a záleží jen na výrobci, pro které se rozhodne.
Požární bezpečnost Požární bezpečnost v dřevostavbách se prokazuje zkouškou požární odolnosti konstrukce podle příslušné normy nebo posouzením, které provede oprávněná osoba na základě zkoušek obdobných konstrukcí. V dřevostavbách, resp. v rodinných domcích, tento faktor nepůsobí problémy, protože je vyžadována většinou požární odolnost 30 minut. Dosažení vyšší požární odolnosti je možné i při respektování ekonomického hlediska stavby. S novými deskovými materiály a s novými montážními systémy se podařilo tyto problémy uspokojivě vyřešit. Na dřevostavby jsou kladeny z hlediska požární odolnosti velmi vysoké nároky (vypustit). Dřevo je sice hořlavý materiál, ale při požáru se chová lépe než ocel. Dřevěný nosník odhoříváním ztrácí svoji pevnost, resp. únosnost postupně. Naproti tomu ocelová konstrukce se vzrůstající teplotou ztrácí svoji pevnost velmi rychle a během několika minut dojde k jejímu zhroucení.
Závěr Dřevostavby jsou plnohodnotným stavebním systémem naší doby a navíc v největší míře splňují požadavky na zdravé a ekologické bydlení. Vzhledem ke stále dotovaným cenám energií není jejich ekonomická výhodnost zřejmá na první pohled. V zemích Evropské unie jsou tyto stavby ekonomicky zcela srovnatelné s ostatními stavebními systémy a navíc poskytují svým obyvatelům příjemné přírodní a ekologické životní prostředí.
Jak roste strom? S pomocí sluneční energie, kysličníku uhličitého obsaženého ve vzduchu, vody a živin z půdy tvoří svoji strukturu dřevní hmoty. Zároveň stromy odnímají z atmosféry obrovské množství plynu způsobujícího skleníkový efekt (CO2) a vážou jej ve formě uhlíku v biomase se současným uvolňováním kyslíku zpět do atmosféry. Touto kouzelnou rovnicí života je fotosyntéza: 6 CO2 + 12 H2O 6 C6H12O6 + 6 H2O + 6 O2
text: Tomáš Holenda foto: archiv |
Blog
Tisíc možností
|
|
Materiály k výběru Nejběžnějším a nejznámějším materiálem je bílá keramika, ale některé typy umyvadel se vyrábějí v široké škále barevných odstínů. Je tedy z čeho vybírat. Ale počítejte s tím, že za barvu budete muset něco připlatit. Cena však nebude o mnoho vyšší než za standardní bílou barvu.
Můžete se setkat i s umyvadly smaltovanými. Za jejich přednosti se považuje dlouhá životnost a téměř nerozbitnost. Maximálně se vám může při nárazu odštípnout z povrchu kousek smaltu. Tato nehoda se dá lehce napravit – obrátíte se na firmu, která vám umyvadlo prodala, a ta by se měla o opravu smaltu postarat.
Současnou módní záležitostí jsou umyvadla z nerezové oceli. Spolu s chromovými doplňky působí velmi efektně. Horší to asi bude s údržbou lesklého povrchu. Také cena bude vyšší.
Dominantou koupelny se může stát umyvadlo z tvrzeného skla. S cenou a údržbou to bude stejné jako u nerezového umyvadla. V některých designových studiích můžete narazit i na umyvadlo z přírodního kamene. Tady počítejte s částkou několikanásobně vyšší než za běžné umyvadlo. Zcela zvláštní kapitolu tvoří umyvadla z umělého kamene corianu. Můžete vybírat z několika základních typů a široké škály barev. Díky dobré tepelné tvarovatelnosti corianu je možné vyrobit jakýkoliv tvar umyvadla, takže pokud toužíte po nějaké specialitě, jste na správné adrese.
Nic není nemožné Nabídka materiálů je stejně pestrá jako tvarové možnosti. Vymyslet si můžete prakticky cokoliv. Od umyvadla ve tvaru škopíku podle Philippa Starcka, přes rozměrná dvojumyvadla až k rafinovaně promyšleným rohovým umyvadlům. Milovníci antiky či jiného údobí dávno minulého si též přijdou na své. Dá se říct, že díky současné široké nabídce na trhu si můžete vytvořit malé antické lázně, koupelnu zámeckou, venkovskou či supermoderní.
Co je třeba zvážit – Jak velký prostor pro umyvadlo ponechat – Do malé koupelny nepořizujte velké masivní umyvadlo, dejte přednost volnému prostoru před objemnou umývací plochou – Chcete-li mít koupelnu stále nablýskanou, popřemýšlejte o koupi umyvadla s některým ze speciálních snadno čistitelných povrchů, jako jsou KeraClean, CeramicPlus, Wondergliss, SaniClean – Chcete-li mít koupelnu sladěnou do nejmenšího detailu, nekupujte umyvadlo samostatně, ale pořiďte si celou kolekci (umyvadlo, klozet, bidet, vanu) – Spoustu času vám ušetří internet. Většina firem má na webových stránkách kompletní sortiment, někdy i s aktuálním ceníkem – Co se týká cenových relací, nejlevnější keramické umyvadlo v šířce 60 cm můžete sehnat už za 540 Kč (SIKO). Běžně se ceny standardní keramiky pohybují od 1 500 Kč výš. Za luxusní umyvadla můžete zaplatit desetitisícové částky
Kde je hledat www.aliseo.cz – umyvadla ALAPE www.denbacor.cz – CORIAN (corianová umyvadla) www.e-koupelny.cz – VILLEROY & BOCH (keramická umyvadla) www.eurobath.cz – INDA (luxusní umyvadla včetně nábytku) www.idealstandard.cz – IDEAL STANDARD (keramická umyvadla) www.klou.cz – KLOU DESIGN (luxusní umyvadla včetně nábytku) www.laufen.cz – JIKA, LAUFEN (keramická umyvadla) www.lineapura.cz – luxusní umyvadla (přírodní kámen) www.lkozak.cz – umyvadla nejrůznějších značek www.mobalpa.cz – umyvadla včetně nábytku www.sanitec.cz – umyvadla KERAMAG, DELTA www.siko.cz – keramická umyvadla nejrůznějších značek
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Co škodí pokojovým rostlinám?
|
|
Rostliny stůňou podobně jako lidé: mohou se nachladit, vadí jim průvan a výsledkem je žloutnutí či hnědnutí listů a jejich následný opad. Zrovna tak mohou trpět nedostatkem některé živiny nebo naopak jejím přebytkem. Zakrslé, neduživé rostlinky s nezdravě světle zelenými listy mají nedostatek dusíku. Rostliny, které málo kvetou nebo nekvetou vůbec, mohou trpět nedostatkem fosforu. Žloutnutí plošek listu mezi žilkami znamená často nedostatek hořčíku nebo železa. Primulky k dobrému vývinu a bohatému kvetení vyžadují zvýšený přísun železa.
Některá rostlina potřebuje vápnitou (alkalickou) půdu, jiná by v takové nebyla schopna růst a bude vyžadovat substrát kyselý. To vše bychom měli o našich rostlinách vědět. Důležitý je také režim zalévání. Některá rostlina nesnese přelití: typickým příkladem jsou africké fialky (Saintpaulie). Jiné druhy potřebují přebytek vláhy: „paraplíčka“ – šáchor (Cyperus). Většině pokojových rostlin však vyhovuje, když je zalijeme a do dalšího zalití necháme substrát proschnout. Přelití bývá v zimním období jednou z nejčastějších příčin úhynu rostlin. Žloutnutí a opad listů je zpravidla signálem přehnojení, přelití nebo naopak přesušení rostliny.
Mnohem horší je, když se mezi rostlinami rozšíří některá z chorob. Pěstujeme-li rostlinku od semínek, můžeme se setkat s „padáním klíčních rostlin“, což je termín označující několik druhů hub, které způsobí zaškrcení kořenového krčku a následné odumření (účinné přípravky jsou Previcur 607 SL, Fundazol 50 WP, Bavistin).
Objeví-li se na rostlinách bílé pomoučení (nejčastěji na horní i dolní straně listů, ale i na květech), jde o „padlí“ – houbovou chorobu, která způsobí deformace a postupné odumírání napadených částí (Bavistin, Biool, Bioton, Fundazol, Punch 40 EC, Punch 10 EW). Přelité, přehoustlé a málo větrané rostliny mohou trpět plísní šedou. Ta napadá často saintpaulie a gloxinie. Projevuje se šedými povlaky. Tvoří se vodnaté a později nekrotické skvrny na listech i stoncích (Rovral 50 WP, Ronilan 50WP, Fundazol 50 WP). Blednou-li listy anturií, vadnou či žloutnou, rostliny krní vzhledem k hnědnutí kořenů a rozbíhající se mokré hnilobě, máme patrně co dělat s „kořenovou hnilobou a zahníváním kořenového krčku“. Tento dlouhý název skrývá houby rodů Pythium a Phytophtora (Previcur 607 SL). Žloutnutí a opad listů u asparágu, tmavnutí bází větviček a postupné hynutí rostliny způsobují houby rodu Fusarium (Benlate, Fundazol 50 WP). Houby tohoto rodu způsobují společně se zástupci rodu Phytophtora hniloby listových růžic broméliovitých rostlin. Nejčastěji bývá napadána echmea – Aechmea fasciata (Bavistin, Benlate, Fundazol).
Bramboříkům hrozí hnědnutí kořenů způsobované houbou Thielaviopsis basicola. Rostlina zaostává v růstu, blednou jí listy a vadnou. Na kořenech se objevují zahnědlá místa. Napadena může být i samotná hlíza. Důležitá je prevence – dezinfekce substrátu a nádob (Basamid granulát, Benlate, Fundazol 50 WP).
Diefenbachie mohou trpět bakteriální hnilobou (Erwinia chrysanthemi). Nejdříve začínají žloutnout špičky a okraje listů. Listy postupně vadnou. Na bázích lodyh se objevují šedé vodnaté skvrny. Podobné skvrny se objevují i na kořenech (Chinosol W).
U pokojových palem (Phoenix, Howeia, Chamaerops) se může projevit tzv. nepravá sněť. Nejprve se na listech objeví asi 2 mm velké skvrnky, postupně se mění v puchýřky, ze kterých se uvolňují žluté výtrusy (Dithane M 45, Dithane DG, Novozir MN). Saintaulie často odumírají na „hnilobu kořenového krčku“. Onemocnění může proběhnout skrytě a projeví se náhle. Listová růžice se díky napadení kořenového krčku zcela rozpadne. Příčinou, která napomůže rozvoji hub, bývá často přelití (Previcur 607 SL, Rovral 50 WP).
Na většinu chorob existují přípravky, jež je eliminují, zjistíme-li napadení včas. Vždy je třeba respektovat příbalový leták. Měli bychom však mít na paměti, že projev choroby je zpravidla důsledkem naší pěstitelské chyby. Zdravá, silná rostlina lépe odolává chorobám, nejčastěji všudy přítomným plísním.
text: Jan Stanzel foto: autor |
Decibely šílenství
|
|
Na šílené sousedky platí v podstatě jen dvě vyzkoušené metody. Buď zesílíte hlasitost, jenže tím riskujete, že netolerantní dáma přejde od stěny ke dveřím vašeho bytu a bude zvonit a zvonit…, nebo si nasadíte sluchátka.
Poskytují řadu nesporných výhod, ale zase musíte počítat s tím, že vás odtrhnou od světa reálných zvuků, a kdyby náhodou v domě hořelo, dozvíte se to jako poslední. Obecně vzato se zdá, že je poslech hudby jakýmkoli způsobem vysoce nebezpečný.
Pevné nervy Odvážlivci, kteří zvolí první přístup, by měli mít na paměti, že ideální reproduktory spojují dokonalou techniku a moderní životní styl. Jinými slovy: Pokud něco sousedům drtí nervy, ať to alespoň dobře vypadá. Reproduktory bývají uzavírány do schránek ze dřeva (jsou preferovány fajnšmekry), plastu (levnější varianta) nebo tlakově litého hliníku (pro milovníky pokroku).
Dělí se na aktivní (obsahují zesilovač) a pasivní, které sice nedosahují medailových výkonů, ale zase nešokují cenou. Výběr reproduktorů se v žádném případě nedá podceňovat, protože i tichý poslech bývá u reproduktorů s vyšším výkonem kvalitnější. V zásadě platí, že je vhodné při nákupu otočit ovladačem „volume“ zcela doprava, a pokud je zvuk kvalitní, prodavač živý a obchod na svém místě, jsou to ty pravé.
Paprsky signálu Sluchátka jsou vlastně reproduktory, které oblékáme na hlavu, takže i při nižším výkonu dokážou simulovat vyšší hlasitost. Mnohé z nich podporují prostorový zvuk a některé se dokonce neobtěžují s vláčením kabelu. Jsou zkrátka bezdrátové. Bezdrátovost jim umožňují infračervené paprsky, což je důvod, proč za prvním rohem zůstávají bez signálu. Paprsek zdí neprojde. Sluchátka pracující na principu radiových vln snášejí stěny bez větších obtíží, ale zase mají horší zvuk.
Ticho Sluchátka jsou i přirozenou součástí různých přenosných zdrojů hudby. Také s nimi se můžete posadit do křesla a v objetí melodie snít. Některé používají jako nosič zvuku CD. Týnejdři však už nad placatým stříbrným kotoučem ohrnují nosy. Letí formát MP3, díky němuž si hudbu „stáhnete“ z počítače, aniž byste se obtěžovali něčím tak banálním, jako je placení za autorská práva. Je zkrátka celá řada způsobů, jak přistupovat k dámám ze sousedství.
Obecně vzato však může být poslech hudby jakýmkoliv způsobem vysoce nebezpečný, pokud ztratíte smysl pro míru. Decibely někdy pohltí i své stvořitele. To se pak opravdu stává, že si jinak šíleně nepřátelští sousedé podají ruku, aby ve shodě konstatovali, že nejkrásnějším tónem je ticho.
Kontakty: BANG & OLUFSEN, pasáž Černá růže, Na Příkopě 12, Praha 1, tel.: 02/21 01 46 33–34; BESTEL, Vinohradská 34, Praha 2, tel.: 02/22 51 44 15; DATART MEGASTORE, Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 05/43 25 04 88
text: Petr Tschakert foto: archiv |
Tři v jednom
|
|
Navíc se tito dva – půda a mladý muž – potkali s ateliérem DONLIČ INTERIÉR. Pro nás je zajímavé, že součástí zadání byl požadavek hned na tři koupelny. Současné bydlení se totiž rozkládá ve dvou podlažích.
V prvním, vtipně schovaná pod schody, slouží koupelna se sprchou, která je kdykoliv připravena i jako případná hostinská. Prostě pro každodenní používání při pobytu v tomto denním patře úplně ideální.
Ve druhém podlaží najdeme prostornou samostatnou toaletu s oknem, jejíž součástí je toaleta, bidet, pisoár, umyvadlo a zrcadlo s úložnými prostory. A pak zlatý hřeb poblíž ložnice – prostorná koupelna s vanou, sprchou a dvěma umyvadly, u které na první pohled zaujme nejen jednoduchost a čistý design, ale i nevšední kombinace travertinu a přírodní dubové dýhy. Autorka řešení, architektka Ivana Dombková, tuto kombinaci zvolila, „protože je to kombinace přirozená, příjemná, blízká klientovi a navazuje na další materiály v celém bytě“.
Kontakty: DONLIČ INTERIÉR (kancelář), U Cukrovaru 2, Opava 5, tel.: 0653/73 30 66, 0603 807 989; (prodejna) Bílkova 13, Praha 1, tel.: 02/24 81 28 50, 0604 207 323, EDEN (DORNBRACHT), Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 02/71 74 16 16, HANS GROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 05/47 21 23 42; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 0417/59 21 89; JANOUŠEK (VILLEROY & BOCH), Hrusická 3151, Praha 4 tel.: 02/72 76 92 70
text: Lea Černá foto: archiv |
Mládenecký vigvam
|
|
Klasický třípokojový byt se nachází v běžném cihlovém domě. Muž tu bydlí třináct let a během té doby si na něj i jeho okolí tak zvykl, že se rozhodl raději ho zrekonstruovat než ho vyměnit za nový. Popravdě řečeno o výměnu se už pokusil. Postavil totiž rodinný dům a s dětmi se tam přestěhoval, ale nikdo se ve velkém domě, na který nebyli zvyklí, necítil jako doma, a tak se po několika měsících znovu vrátili do bytu.
Za dveřmi čeká překvapení Muž se rozhodl byt celkově zrekonstruovat a ke spolupráci si přizval architekta, od něhož očekával návrh dispozičního řešení a odbornou radu při zařizování. „Líbí se mi vzdušné velké prostory,“ říká majitel. Proto architekt navrhl otevřený vstup do bytu, odkud se dál pokračuje do obývacího pokoje nově spojeného s kuchyní. „Velký prostor ve mně vyvolává pocit svobody, cítím se v něm dobře. Kdokoli k nám přijde na návštěvu, je překvapený, že za dveřmi se ocitne v tak rozlehlém a světlém bytě.“ Ostatní místnosti se přizpůsobily potřebám běžného užívání. Kuchyň se zmenšila, takže vznikla odkládací komora spojená s šatnou, koupelna se naopak zvětšila, aby se do ní kromě zařizovacích předmětů vešla rohová vana a pračka. Zbylé dvě místnosti – pokoj syna a ložnice otce – zůstaly v půdorysu nezměněné.
Z gruntu znovu Rekonstrukci pojednal majitel úplně z gruntu. Po úpravě dispozice nechal vyměnit okna, zárubně a dveře a kompletně podlahové krytiny. Do hlavní části bytu, tedy vstupu a kuchyně s jídelnou, zvolil dlažbu, která se snadno udržuje, do sousedního obývacího pokoje si pořídil plovoucí dřevěnou podlahu, která tu vyvolává pocity útulnosti.
Už při vstupu do bytu zaujme návštěvníka předsíňová sestava navržená na míru prostoru. „Díky rekonstrukci vznikl velký vstupní prostor, kam architekt navrhl ,bránu‘, kterou se vchází dál. Do jejích útrob skryl věšáky a úložné prostory, shora dal zabudovat osvětlení.“ Nové je také ostatní zařízení. „Preferuji klasický nábytek a dřevo, které ve mně vyvolává pocit domova,“ vysvětluje majitel. Z tohoto důvodu zvolil kuchyňskou sestavu i jídelní stůl se židlemi v dřevěném provedení, v těchto tónech si pořídil i ložnici, která je navíc kombinovaná s tmavě zelenou barvou.
Skromný a velkorysý Byt je přesně šitý na způsob života, který otec a syn vedou. „Hodně času trávím v práci, domů chodím odpočívat a vařit, to mě baví,“ říká s úsměvem majitel a dodává, že má rád pořádek, takže se snažili, aby byt plnil především své základní funkce, snadno se udržoval a přitom se v něm oba cítili doma. Jejich snaha se jim vyplatila, protože výsledek je přesně takový, o jaký se snažili.
Kontakty: DDA GROUP, ing. arch. Julian Ivanov a ing. arch. Jana Ivanovová Rozvodna 13, Bratislava, tel./fax: 00421/2/54 77 68 47, 0905 61 49 13
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Když je málo místa
|
|
Malá koupelna totiž nemusí být synonymem pro výraz „skromná“ a dokonce ani není nutné, aby byla jediným místem dokonalé očisty v bytě. Tak už to v životě chodí. Někdo se sprchuje ve vaně přilepené k umyvadlu a je šťastný, že tu sprchu vůbec má, a jiný používá malou koupelnu v přízemí svého domu jako tzv. rychlou toaletu, a když má chuť, věnuje se relaxaci v jiné koupelně o velikosti obývacího pokoje. Oba dva typy koupelen však mohou v určitých případech vypadat úplně stejně. Koupelnová studia totiž nabízejí do malých prostorů skutečné perly, které si jeden koupí proto, že se mu nic jiného do koupelny nevejde, a druhý proto, že jim prostě neodolá.
Umyvadlo do kouta Jediným konstantním prvkem, bez něhož bychom o koupelně nemohli mluvit, je umyvadlo. Musí tu být, i kdyby na chleba nebylo, natož pak na bidet či pisoár. Vzácné centimetry ušetříte, když využijete bohaté nabídky rohových umyvadel. Větší varianty o rozměrech 55,5 x 39/39 cm si oblíbili i majitelé koupelen standardních až nadstandardních velikostí, protože do prostoru vnášejí zajímavý interiérový prvek, rohová umývátka o rozměrech 44,5 x 31,5/31,5 cm mohou zvýšit komfort i nejobyčejnější toalety v umakartovém jádru.
Závěsné WC Také ostatní koupelnové vybavení se podřizuje zvýšeným nárokům majitelů malých koupelen. Hodně místa se dá ušetřit závěsnými WC mísami, které jsou navíc i pohodlnější pro úklid. V prostoru, kde se pohybujete téměř se zatajeným dechem, totiž určitě budete vyžadovat minimální problémy s údržbou. Ideální je zůstat stát venku a mopem na teleskopické tyči jedním rázem vytřít celou podlahu. Pokud nepřekáží noha od WC, bidetu ani umyvadla, tím lépe.
Asymetrická vana Vana, v tomto případě často užívaná i pro sprchování, může být široká jen v místě, kde si koupající sedá, a v místě pro nohy stačí minimální prostor. Tento asymetrický tvar se velmi osvědčuje například v koupelnách panelových domů, kde se tak dá vyšetřit místo i pro samostatný sprchový kout, druhé umyvadlo nebo například pračku.
Bidet není luxus Pokud se rozhodnete, že navzdory stísněným podmínkám zařídíte koupelnu skutečně na úrovni, potěší vás určitě nabídka velmi mělkých pisoárů, které vystupují ze stěny pouhých 15 cm, přitom jsou vybaveny víkem, takže v miniaturním prostoru nijak neobtěžují. Za 15 714 Kč je prodává SANITEC. Ještě úspornějším řešením je obyčejná WC mísa, která se díky poblíž instalované baterii s ruční sprškou stane ideálním zařízením nahrazujícím bidet.
Kontakty: IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 041/59 21 11; KOUPELNY PTÁČEK, M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 05/43 10 77 77-8; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 02/96 33 77 11; SANELA, T. G. Masaryka 6, Lanškroun, tel.: 0467/52 19 96; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 0361/25 49 07, www.sanitec.cz ; SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/185, Praha 9, tel.. 02/84 82 90 79; TEIKO, Spytihněv 576, Zlín, tel.: 067/711 03 11
text: Pavlína Blahotová foto: archiv |
Kam s nimi? Nejlépe na stěny!
|
|
Jak „na stěny“? Obyčejné dřevěné police a poličky patřily mezi základní vybavení kuchyně už za našich prababiček. Vešly se na ně talíře, pokličky, ty lepší byly dokonce opatřeny dřevěnými háčky na zavěšení hrníčků, naběraček, vařeček apod. A pokud nebylo náčiní opatřeno nějakou úchytkou či očkem, stačila šňůrka a očko na zavěšení se jednoduše vytvořilo. Takže praktické využití stěn v kuchyni určitě není žádným závratně novátorským počinem. Přinejmenším zajímavé je ale současné využití moderních materiálů a designu. A připusťme, že se stále přichází na nové možnosti jak u závěsných prvků, tak u kuchyňského náčiní.
Materiály a možnosti závěsných programů Nejčastěji se setkáte s kovovými závěsnými programy a jejich doplňky, a to s nerezovou ocelí, pochromovanými nebo lakovanými dráty či s hliníkem. Kovové prvky jsou navíc často velmi působivě kombinovány s dřevěnými detaily, které kovu uberou chladnosti. Bát se nemusíte ani moderních umělých hmot, které dovolují to, o čem jsme si dříve mohli nechat jen zdát. Už to nejsou záležitosti na jedno použití, už nejsou tak křehké a zranitelné. Přesto vybírejte pečlivě a uvážlivě a nesnažte se za každou cenu šetřit. Základem většiny závěsných programů jsou závěsné lišty či celé stěny. Na ty lze většinou připevnit jak police, tak i nejrůznější závěsné koše, odkapávače, přihrádky, sady háčků apod.
Materiály a možnosti kuchyňského náčiní Vítězí opět kov. Nabídka kuchyňského náčiní je opravdu široká. Vaše rozhodování je závislé na typu nádobí, ve kterém vaříte. Nechte si poradit, zda snese kontakt s kovovým náčiním. Těmito materiály jsou dřevo, plasty a teflon. Dřevo je velmi příjemné, časem získá nenapodobitelnou patinu, má ovšem i své nevýhody. Plasty a teflon jsou snadno udržovatelné, nepohlcují pachy a svým způsobem jsou věčné. Navíc nenabízejí jen tradiční bílou, ale velmi živé barevné odstíny.
Častou variantou je i vzájemná kombinace kovového náčiní s dřevěnou, plastovou, či dokonce keramickou střenkou, což skýtá nejen velmi efektní, ale i praktické využití daných vlastností jednotlivých materiálů.
Řešení pro malé kuchyně Ať máte kuchyň malou nebo velkou, rodinu dvoučlennou či čtyřčlennou, pomůcek na vaření potřebujete prakticky stejně. Možnosti máte v podstatě dvě.
Buď daný prostor zaplníte skříňkami s rizikem, že v kuchyni nebude k hnutí. Nebo přistoupíte jen na to nejnutnější vybavení nábytkem a ostatní doženete využitím plochy stěn. Nemusíte se obávat pocitu neustálého nepořádku. Navíc současná nabídka polic, lišt a „závěsných“ doplňků je dostatečně široká.
Řešení pro pohodáře Máte rádi otevřený prostor a méně nábytku? Potom si můžete dopřát stejný luxus, který jsme doporučili majitelům malých kuchyní. Využijte buď záda kuchyňské linky, nebo pokud chcete více volného prostoru a větší plochu pro „zavěšování“, vypusťte horní skříňky kuchyňské linky úplně. Kuchyň se provzdušní, prosvětlí a bude se vám v ní ještě lépe dýchat.
Kontakty: ARCADA, Zlatý Anděl, Plzeňská 344, Praha 5, tel.: 02/57 31 00 22; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Brno, tel.: 05/435 31 11; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel.: 02/24 31 17 54; Klimentská 48, Praha 1, tel.: 02/24 81 99 41; MAGNET CAMIF, Průmyslová 390, Černá za Bory, Pardubice 2 telefonické objednávky: 040/604 02 22, M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31; RÖSLER, Sekaninova 26, Praha 2, tel.: 02/24 93 60 52
text: Martina Čermáková foto: archiv |
Pevná půda pod nohama
|
|
Při výběru venkovní dlažby není nutno postupovat přísně vědecky, spíše je vhodné řídit se citem. Většinu aspektů lze domyslet a uvážit, vědecká a technicky vyspělá kritéria dovedou být náročná i pro odborníky. Zpočátku je užitečné udělat si na věc základní názor. A pak se poradit s odborníkem. Jinak vzniká riziko záplavy údajů, které dokonale zastře původní smysl dotazu či konzultace. „Většině z nás k dobrému pocitu z dlažby nebude scházet povídání o technologii výroby a přednostech slinuté dlažby. Tak prostou informaci, jako že určitá dlažba je ven velmi vhodná, však poskytne málokterý obchodník. Cítí se povolán k úplnější informaci… Přesto by si měl člověk uvědomit, co všechno ovlivňuje volbu a vhodnost materiálu a měl by si projít všechny tyto otázky a odpovědět si na ně. Výsledek pak bude jistě adekvátní a bude jen upřesněn konkrétní volbou. To nejhorší, čeho se může člověk dopustit při výběru materiálu, a to nejen u dlažby, je podlehnutí dojmu: toto se mi líbí, a proto to chci,“ říká ing. arch. Vladimír Kačer.
Doplněk domu Dnes můžeme u domů vidět zámkovou dlažbu, různé druhy keramických venkovních dlaždic, ale i dlažbu žulovou a také jednu v poslední době z nejoblíbenějších: dlažbu z přírodního pískovce. Není od věci si v tuto chvíli připomenout, že český pískovec těžený v Podkrkonoší patří ke kvalitativně nejhodnotnějším. Jeho krásná kresba je ještě víc zdůrazněna v dlažbě, která si říká „anglická“.
Krásu přírodního kamene člověk nedokáže ničím napodobit, proto se používá nejčastěji na stavbách, kde očekáváme nadčasovou hodnotu, a také všude tam, kde majitelům domů záleží nejen na trvanlivosti, ale také na ušlechtilosti materiálu a berou na zřetel i estetické hledisko. I přes to, že stavební boom je v současnosti na mírném ústupu, kámen se dostává častěji ke slovu. Při rozhodování, co si dáme na zahradu, do zimní zahrady či na přístupovou cestu, bychom měli brát v úvahu, jestli tento doplněk již stojícího domu bude elegantní a zároveň účelný. Za důležité je nutno považovat vlastnosti vybraného materiálu a zhodnotit zejména funkční výhody.
K čemu je určena Před pořízením nové venkovní dlažby je dobré si napřed promyslet, jaký společenský význam bude dotyčné místo mít. A tak se prostranství dělí na ta, která jsou významná společensky (nádvoří pražského hradu, piazzetta Národního divadla, okolí památníku na Vítkově), na prostranství významná městotvorně (pěší zóna, náměstí), s krajinotvorným významem (parkové úpravy např. u lázeňských měst), prostranství významná z hlediska utváření prostorů omezeného rozsahu běžnějších objektů (motolská nemocnice, úpravy vnitroblokových prostorů) a prostranství společensky nevýznamná, která tvoří úpravy nejbližšího okolí obytných a rodinných domů, menších administrativ a firem.
Co se týká účelu prostranství, pro veřejná prostranství se hodí nejlépe kámen a náročnější technické a výtvarné zpracování, na polosoukromá prostranství pak spíše technické úpravy. Soukromá prostranství ocení nejlépe nenápadné úpravy od technického charakteru až po přírodní úpravy. V intimních a pobytových partiích vynikne keramika, vymývané dlažby, zámková dlažba, ale stejně tak i placáky vyorané z pole, lomový kámen, dlažba z oblázků, dlažba se spárami prorůstajícími trávou.
K velmi důležitým aspektům patří účely povrchu a úpravy, neméně charakter provozu. Z tohoto pohledu rozlišujeme pojízdné komunikace, pochozí komunikace, pochozí plochy, pobytové plochy a zahradní úpravy.
Podmínky, které musí být splněny Odpovídá materiál danému provozu? Jaké je celkové zatížení? A co obrusnost a tvrdost? Tyto podmínky patří mezi hlavní, které musí být splněny, jinak nelze zaručit dlouhou životnost. Zjednodušeně: čím vyšší dopravní zatížení, tím vyšší nárok na otěr a únosnost – v návrhu nelze jít pod potřebné vlastnosti, ale lze použít samozřejmě materiál kvalitnější.
Pro pojízdné komunikace vyhoví dlažební kostky, na místní úpravy a parkoviště betonová zámková dlažba. Pochozí úpravy jdou od betonové zámkové nebo vymývané dlažby přes mozaiky, řezané kamenné dlažby, keramické dlažby až třeba po dlažby špalíkové. „V tomto směru pozor na volbu materiálu ovlivněnou pocity líbí – nelíbí. Například mramor je krásný kámen, ale většina pražských pasáží zadlážděných mramorem dopadla neslavně. V hale zřejmě bude optimální, na terase rovněž – pokud ji nebudeme užívat i v zimě. Kolem bazénu nebude zcela bezpečný. Pískovcové dlažby, v současnosti oblíbené, vyhoví dobře u bazénu, ale domovní vstup může získat brzy patinu letitého provozu,“ konstatuje ing. arch. Vladimír Kačer. Protiskluznost, čili neklouzavost dlažeb je pro venkovní dlažby nezbytná. Nejběžnější protiskluzovou úpravou je tzv. tryskání povrchu ocelovou drtí nebo pískem, novinkou v oboru jsou povrchy opalované. Při opalování se povrch kamene speče, aniž by zanikla jeho struktura, jako při levnějším tryskání. Nezanedbatelnou výhodou opalovaného povrchu je snadná údržba, protože se na něm nezachycují ani drobné částečky nečistot.
Kdy je protiskluz nutný V řadě případů je potřeba dosáhnout vyššího stupně protiskluznosti podlahy, jako například v některých průmyslových a potravinářských výrobnách, trvale vlhkých či mokrých prostorách (bazény, veřejné sprchy, lázně) nebo jiných speciálních objektech (nemocnice, domovy důchodců apod.). „K takovým účelům byla vyvinuta celá škála protiskluzných dlažeb, protože v zásadě platí, že neexistuje jedna univerzální protiskluzná dlaždice, která by splnila všechny požadavky najednou. Je třeba ale zároveň uvést, že jakýkoliv zvýšený protiskluz s sebou přináší vyšší nároky na údržbu a čištění takové podlahy,“ uvádí zástupce společnosti RAKO Rakovník Herbert Kraus. Proto se doporučuje vyšší opatrnost při výběru těchto materiálů a jejich používání pouze tam, kde je to nezbytně nutné. Také stupeň protiskluznosti se má volit přiměřený ke konkrétním podmínkám a rozhodně se nevyplácí používat stupně vyšší, než je nezbytné.
Protiskluznost dlaždic se popisuje v závislosti na tom, zda bude výsledná podlaha sloužit v místech, kde se chodí pouze bosou nohou (bazény, sprchy), či zda bude namáhána i obuví. Požadované stupně pro bosou nohu se podle normy DIN 51097 dělí na A, B a C (vzestupně) a pro obutou nohu podle normy DIN 51130 stupně R9 až R13, přičemž R9 představuje velice mírný protiskluz, zatímco pohyb po dlažbě se stupněm R13 lze přirovnat snad jen k chůzi po hrubozrnném smirkovém papíře.
Problém protiskluznosti je všeobecně značně složitý a doporučuje se před vlastním zakoupením dlaždic konzultace s odborníkem. Architekt Kačer k tomu říká: „Existují vědecké metody pro posouzení této vlastnosti, osobně však doporučuji vzít vzorek a navzdory ujištění dodavatele o skvělých parametrech jej podrobit vlastnímu, byť laickému zkoumání. Obvykle zkoušíme hmatem: připadá nám povrch dostatečně drsný, neklouzavý holou rukou? Jedná-li se např. o dlažbu k bazénu, pískovišti apod., kde se budeme pohybovat bosi, klečet, posedávat, doporučuji si na vzorek kleknout, sednout, popřípadě stoupat na něj bosou nohou. Je neuvěřitelné, jak pohmat rukou a vjem očí může být odlišný a materiál pěkný a atraktivní na pohled nemusí splňovat všechny potřeby na něj kladené. Jsme-li spokojeni na sucho, zkusme vzorek navlhčit (namočit nebo pokropit). Splňuje i tak naše potřeby? Neklouže v obuvi, kterou běžně používáme? Neujede na něm bosá noha? Je i namočený příjemný na dotek?“
Jsme-li i tak spokojeni, je tu ještě jedno doporučení. Vyzkoušet, jak se bude vzorek chovat pod sněhem. Nemusí zrovna hojně napadat, pomohou chladničky a mrazáky. Stačí nadrolit námrazu. Je dobré vzorek ještě předtím vychladit, lépe vymrazit, aby sníh zbytečně rychle neodtál. A můžeme se začít klouzat! Zde je asi největší riziko. Výrobci sice provádějí zkoušky podle norem a vyhlášek, ale výsledek může být přesto neočekávaný. Stalo se tak např. u České spořitelny na Budějovické ulici v Praze 4, kde položená keramická dlažba sice splňovala všechna kritéria, výsledkem však bylo kluziště skvělých parametrů.
České jsou nejen hezké Z někdejší socialistické nabídky vznikl oprávněný dojem, že se v Čechách kvalitní keramika s nápaditým designem nevyrábí a že kdo chce kvalitu a design, ten musí nakoupit zahraniční, nejlépe italské a španělské dlažby. Dnes už to bohudíky neplatí. Čeští výrobci se za posledních deset let vypracovali na špičku v oboru keramických obkladů a dlažeb, a to především v kvalitě hutného střepu. Materiály tuzemského původu vynikají nápaditým designem. Rozdíl mezi nimi a zahraničními je zřejmý především v ceně. Tam, kde se české výrobky pohybují v rozpětí 300 – 600 Kč za m2, ceny dovozových (s výjimkou méně kvalitních a o to více „rizikových“ importů) jsou vyšší a často překračují hranici 1000 Kč za m2.
Něco málo rad na konec Z hlediska údržby je vhodné uvážit, jaké aktivity budou na upravené ploše probíhat a jaké znečištění od nich může vznikat. „Betonová zámková dlažba v okolí zahradního grilu zřejmě může dopadnout esteticky – osobně bych takovou věc těžko snášel, ale po určité době provozu může být výsledek vlivem odkapávajícího tuku značně odlišný až rozpačitý. Spáry betonových dlažeb, dlažeb z lomového kamene a plochých kamenů se spárami zasypanými drtí budou rychle odvádět vodu s povrchu, ale pokus o jejich zametání bude obtížný.Tyto spáry rovněž jistě ocení dámy v botách s jehlovými podpatky,“ dodává s úsměvem ing. arch. Vladimír Kačer.
Při volbě materiálu je důležité zamyslet se i nad tím, jak často bude potřeba z dané plochy odstraňovat sníh. Někde se nebude odstraňovat vůbec, jinde by kostrbatý, s jistotou neklouzavý povrch mohl působit komplikace. Mnohdy je totiž nedostatečně odstraněný sníh méně protivný než klouzající povrch s dlouhou dráhou skluzu.
Slovníček pojmů z oboru kamene: abrazivo – volná zrna tvrdosti stejné nebo vyšší, než je opracovávaný materiál, např. korund, karbid křemíku, litinová a ocelová drť, křemičitý písek a jiné hmoty blokovitost – zhodnocení přírodních podmínek kamenické suroviny v ložisku, hodnotí se mocnost lavic, vrstev kamene, vzniklých během tuhnutí magmatu i horotvornými pochody zemských těles diamant – přírodní i uměle vyrobený zrnitý materiál, pro nástroje se používají průmyslové diamanty několika typů, např. boart, balas, krašink pačok – tekutá směs cementu s vodou, používá se u dlažeb ke zlepšení spojení desek s nosným betonem pemrlování – následná úprava roviny špicovaného kamene nástrojem p odobajícím se kladivu, na obou ploškách však s hroty několika velikostí; provedení jako ruční nebo pneumatická pemrlice struktura – u hornin se hodnotí velikost zrn, která tvoří horninu (struktura hrubozrnná až celistvá) textura – v petrografii vyjadřuje prostorové uspořádání minerálů v hornině (např. textura všesměrná) vahorys – vodorovná rovina pro rychlé odměřování správné polohy dlažebních desek i obkladů z kamene
(čerpáno z knihy: R. Jundrovský, Kamenictví, tradice z pohledu dneška, vydavatelství Grada 2001)
text: Marta Drahorádová foto: archiv firem |
Šatna jako dokonalý stroj
|
|
Stavba rodinného domu bývá spíše záležitostí hlavy rodiny, ale do jeho zařizování (pokud interiér nebyl už přímou součástí projektu) začíná mluvit především žena, která má jasnější představu o chodu domácnosti. Podobně tomu bylo u majitelů tradičního domku, jehož anonymně řešené prostory ani po dokončení stavby ještě nevypovídaly nic o způsobu životu konkrétní rodiny. Paní domu vzala události do svých rukou a obrátila se na odborníky – trojice architektů na základě jejích požadavků dokázala vytvořit prostředí, které je nevšední, profesionální ukázkou funkčního moderního interiéru.
Prostor nejen na spaní Architekti Alena a Jan Lexovi se svými osobitými kusy nábytku patří již několik let mezi přední české designéry (FAST, Interier a Design). Ke spolupráci na této zakázce si přizvali ještě kolegyni Markétu Dubovou, která navrhla celkovou koncepci a zakázku s klientem projednávala. V rodinném domku autoři vybavili hlavní obytný prostor (dříve zakoupený byl jen sedací nábytek), především však řešili prostor ložnice, od kterého prosklenou posuvnou stěnou oddělili samostatnou šatnu. Podkrovní ložnice je dostatečně velká plošně, ale sešikmené stěny neposkytují příliš mnoho možností, kam umístit dostatečně dimenzované šatní skříně. U štítové stěny je ložnice propojena s balkonem, k protější rovné stěně (do místa s největší výškou) bylo vhodné postavit dvojlůžko. Architekti se rozhodli rozdělit místnost na dvě části a celou jednu stranu se sešikmeným stropem využít jako šatnu.
Ložnice získala intimnější charakter, podtržený navíc velmi příjemným rozptýleným světlem, které sem z okna šatny prochází přes pískované sklo posuvných dveří. Opticky se ložnice stala jen čistě soukromým místem pro spánek, ale svým skutečným vybavením dovoluje manželům vycházet z ložnice nejen odpočinutým, ale navíc i v „gala“ – perfektně oblečeným a upraveným. Šatna nemá klasické úložné prostory, ale je vybavena systémem kontejnerů, polic a ke stěně kolmých tyčí na ramínka, jaké se používají v obchodech s oděvy. Dovoluje nesmírně jednoduché a přehledné ukládání oděvů, funguje doslova jako přesný stroj. K ještě snadnější manipulaci se tu využívá pojízdný kontejner s šatními tyčemi, s jehož pomocí se může do šatny vozit prádlo po vyprání, stal se prostě univerzální a praktickou pomůckou pro veškeré operace spojené s oděvy.
Hravá jednoduchost Nábytek manželů Lexových nemá charakter sériově vyráběných sestav, vzniká po jednotlivých kouscích, které vždy řeší nějaký konkrétní úkol. Design těchto samostatných solitérů má však natolik jednotný rukopis, že vybrané kusy stačí sjednotit použitým materiálem a vzniká dojem uceleného souboru. Základem takového přístupu k návrhu nábytku je vlastní filosofie, vyhraněný názor a dlouhodobý vývoj nejen konstrukce nábytku, ale i způsobu zpracování a všech detailů. Stejně jako soudobý moderní nábytek, který je možné vidět na zahraničních výstavách designu, i jejich kusy vycházejí z jednoduchých geometrických tvarů, jsou kultivovanou kombinací dřeva v přírodní podobě s bílou dýhou, sklem nebo kovem. To, co je však odlišuje a charakterizuje, vychází ze zcela vlastních představ o bytovém interiéru.
Přílišná strohost, se kterou by se mnozí lidé nedokázali ztotožnit, je potlačena laskavou hravostí tvarů a příjemnou nápaditostí, obohacující prvotní funkci. Společenský stolek má jeden z rohů čtverce „vyříznutý“ a nahrazený kulatým stolečkem se skleněnou deskou – při sezení v rohové sestavě pohovky a křesel se totiž pro odkládání nejvíce využijí jen nejbližší plochy a volně přistavený kousek ve vzdálenější poloze se může kdykoliv přemístit tak, aby byl přímo po ruce.
Zalomené police knihovny dovolují srovnání různě vysokých knih, aniž by nad nimi zůstávala volná mezera. Silné desky stolů nejsou jen nevyužitou masou materiálu, vždy na některé ze svých stran překvapí zásuvkou, kterou v uzavřené poloze nejprve ani nepostřehneme. Vysoký sloupový regál má kromě polic a zásuvek na jedné výplni „dvířek“ z pískovaného skla najednou ručičky – nenápadné a krásné začlenění pokojových hodin.
Podobně bychom mohli pokračovat s každým dalším solitérem. Ale dejme raději více prostoru fotografiím, které jsou výmluvnější.
text: Věra Konečná foto: Iveta Kopicová |
