|
|
Kuchyň se nachází v přízemí rozlehlého rodinného domu, který má nepravidelné půdorysné řešení. Je součástí celkového obytného prostoru, takže navazuje na jídelní kout a dále na místo určené k posezení, k poslechu hudby či sledování televize. Protože zde nebylo nutné místem nijak šetřit, zvolila paní domu velkorysé řešení, v němž nechybí nic podstatného a jehož součástí je jak stůl pro malé stolování, tak barový pult.
S patentovaným válcem Kuchyň je od firmy LEICHT, předního německého výrobce, známého i u nás nejen zajímavými designy a vysokou kvalitou zpracování, ale také mnoha inovacemi, jejichž patenty vlastní. Do této sestavy byl například zařazen patentovaný prvek, který si od první chvíle získal velkou oblibu. Je to válec se zasunovacími dvířky, uvnitř vybavený otočnými poličkami a navrchu většinou opatřený dřevěným nebo plastickým prkénkem na krájení. Tento karusel obvyk-le zakončuje pracovní linku a umisťuje se do blízkosti mycího nebo varného centra.
Majitelka kuchyně si také vybrala netypickou prosklenou skříňku na nápojové sklo a přála si, aby barový pult byl řešen do oblouku. Na jeho linii pak navazuje skleněný kulatý stůl pro malé stolování. Je tedy blízko sporáku (zde varné desky) i dřezu a myčky, takže servírování jídla ani sklízení nádobí nepředstavují žádný problém.
Barevné kontrasty Díky tomu, že ve spojeném kuchyňském a jídelním prostoru je použito hodně skla, působí celek velmi vzdušně. K převládající modré barvě kuchyňské linky zvolila paní domu teplé tóny doplňkové meruňkové barvy na stěně velkého jídelního koutu a světlé čalounění pohodlných jídelních židlí. K malému stolování se zase velmi dobře hodí nízké barové stoličky na kolečkách.
Prověrka na výbornou Jak už bylo řečeno, v této kuchyni se opravdu hodně vaří a to představuje pro každou kuchyňskou sestavu prověrku účelnosti i kvality provedení zejména pracovní desky, úchytů, výsuvných mechanismů a pantů. Sestava LEICHT je v této domácnosti v provozu už více než tři roky a zatím nebylo třeba nejen nic opravovat, ale ani měnit uspořádání. Paní domu si stále bez výhrad pochvaluje dodavatele, s nímž na konečném tvaru hodně spolupracovala, a je spokojená i s tím, jak se podařilo realizovat její vlastní nápady.
Kontakty: EUROHOF, Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/22 87 42 35; KAMPALA (obklady, podlahy), Stodolní 21, Ostrava, tel.: 069/612 24 14; KÜPPERSBUSCH, Bělohorská 45/257, Praha 6, tel.: 02/33 35 70 60, fax: 02/33 35 61 19,
text: Bea Fleissigová foto: Iveta Kopicová |
Blog
Návrat ztracené elegance
|
|
Hledání Vilu v Lípové ulici jsem navštívila jednoho chladného podzimního večera. Čekal tam správce – mladý hoch – v čepici po americku štítkem otočenou dozadu. Procházeli jsme setmělým domem, který se změnil z bytové vily na sídlo firmy, jejíž zástupci působí v Praze, Brně a Ostravě, a tak zde jsou vedle kanceláří, zasedacích a klubových prostor i apartmány pro krátkodobé bydlení. Podvečerní šero a do oken bušící vítr vytvářely v domě zvláštní atmosféru. Přesto, že vila byla rekonstruována, vybavena novým nábytkem, podlahovinami i sanitární keramikou, dýchaly z ní „zlatá třicátá léta“. Správce pobíhal z místnosti do místnosti, radostně mi ukazoval „tohle a zase tamto“, přičemž se všeho dotýkal téměř s nábožnou úctou. Na otevřené noční terase se zasnil a svěřil se, že by alespoň na chvíli chtěl v žít v době, kdy zde bydlel původní majitel. Bohužel mi o něm ani o architektovi, který dům navrhl, neuměl říci nic. Při loučení mě ale prosil, abych se pokusila zjistit historii vily, protože ji miluje a rád by o ní věděl úplně všechno.
Zdálo se to jednoduché, brněnští památkáři jistě „to všechno“ budou vědět, v archivech budou mít původní i současné půdorysy vily a zajisté se najde i zmínka o původních majitelích. Památkáři ale nepomohli, dům není památkově chráněn. Dověděla jsem se však, že autorem stavby je brněnský architekt Jindřich Kumpošt. Hledání pokračovalo v jeho rodině, neboť se synem, dnes osmdesátiletým architektem Jindřichem Kumpoštem jun., jsem před řadou let po ukončení studií seděla v kanceláři. Ani on nic nevěděl, tehdy jako jedenáctiletý chlapec si příliš nevšímal, pro koho a co tatínek navrhuje. Pátrání vedlo dál k brněnským znalcům architektury, kunsthistorikům a k hlavnímu architektovi… všichni potvrdili autorství, nic dalšího. Po roce hledání v archivech, literatuře a u různorodých zdrojů se ozvala firma Brik – máme to! Položili přede mne hromadu nažloutlých dokumentů podrobně zachycujících vznik a historii domu včetně orazítkovaných kolků ke „komisionelnímu“ jednání u Městské rady zemského hlavního města Brna z listopadu roku 1930.
Kdo byl Jindřich Kumpošt Patřil mezi významné brněnské architekty třicátých let, jejichž věhlas tehdy daleko překročil hranice bývalého Československa. Rodilý Brňan (1891-1968) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a poté studoval ve Vídni na Akademii der bildenden Künste u profesora Leopolda Bauera (čtenáři sledující televizní pořad Šumná města mohli zaznamenat jeho četné stavby například v Opavě a Krnově). Po vídeňských studiích se Jindřich Kumpošt vrátil do Brna, kde působil v létech 1920-1925 jako hlavní architekt Stavebního úřadu města Brna a poté měl samostatnou projekční kancelář. Těsně po druhé světové válce se stal vedoucím odboru výstavby Zemského národního výboru v Brně, předsedou Zemského studijního ústavu plánování v Brně a externě učil na Vysoké škole technické v Brně. V Brně také dodnes stojí řada významných veřejných budov, nájemných domů, rodinných domů a vil, které navrhl. K nejznámějším patří komplex nemocenské pojišťovny ve Veveří ulici, obytné domy s 220 malometrážními byty v Brně-Táboře, vlastní vila v Barvičově ulici, soubor 24 rodinných domů v Rezkově ulici, do podkovy řazené obytné domy na Vaňkově náměstí, nájemné domy na Veveří, v Žabovřeskách aj., rodinné domy v Zábrdovicích, Stránicích, Žabovřeskách ad.. Vedle toho je architekt Kumpošt podepsán pod dostavbami a rekonstrukcemi různých veřejných budov, hotelů, restaurací a kaváren, návrhy regulačních a urbanistických plánů Brna i mnoha dalších měst. Zařadil se mezi tehdy mladé, avantgardní brněnské architekty, kteří městu zanechali bohatství funkcionalistických budov. Podařilo se jim včlenit se i do mezinárodního proudu moderní architektury. Architekt Jindřich Kumpošt patřil mezi noblesní Brňany tvořící českou intelektuální elitu v městě, v němž žila početná skupina německého obyvatelstva a jež bylo často označováno jako „předměstí“ Vídně.
Střípky historie Z původní dokumentace, kterou se podařilo firmě Brik získat od architekta Pavla Kučery z brněnského Archstudia, jež vilu rekonstruovalo a navrhlo i podzemní přístavbu, vyplynulo, že rodinný dům byl postaven pro prezidenta prvorepublikových Československých státních drah ing. Václava Pokorného. Pozemek je na vrcholu brněnského Žlutého kopce, nazývaného Helgoland, na němž se rozkládá náměstí Karla Vaňka. Vznikl v zeleni v místě, kde z náměstí směrem do Pisárek vede ulice Lípová, a to vykoupením od dvou majitelů. Protější domy do půlkruhu projektoval rovněž Jindřich Kumpošt. V suterénu dvoupodlažní stavby bylo její technické zázemí, kotelna, prádelna, místnost na nářadí, sklepy na uhlí i ovoce, spíž a pokoj s kuchyní pro správce či zahradníka. V přízemí navazovala na vstup a zádveří předsíň s WC. V podélně orientované dispozici pokračovala západním směrem kuchyně s přilehlým pokojíkem pro služku. Hlavní obytné místnosti – jídelna, obývací pokoj a ložnice jsou umístěny na jižní straně domu. Na kraji ležící ložnice s šatnou a hygienickým zázemím se francouzskými dveřmi otevírá na východ, zatímco zasklenou verandou napojenou ze západu na jídelnu se dá vyjít na terasu a pak i do zahrady. V prvním patře je bytová dispozice téměř identická.
Ve druhém patře byly situovány dva pokoje, v plánech nazývané jako komory, doplněné koupelnou a záchodem, sušárna a velká terasa ne nepodobná palubám zámořských lodí. Tento známý funkcionalistický výraz domů je i u této brněnské stavby potvrzen kulatými okénky na uliční a východní fasádě. Horní „paluba domu – lodi“ je nad částí terasy chráněna kulatě zakončenou stříškou připomínající žehlicí prkno položené na jedné straně na pevné části domu a nad vlastní terasou se jen neviditelně opírající o dva subtilní železné sloupy. Totéž tvarosloví se opakuje u zakulacené západní terasy navazující na jídelnu v prvním patře. Schodiště domu přiléhá k fasádě orientované do ulice.
Změny v čase Ze zažloutlých původních plánů a skic je vidět, že manželé Václav a Zdenka Pokorní s architektem Jindřichem Kumpoštem nad podobou domu diskutovali. Najdeme zde poznámky o velikostech jednotlivých místností, posunech příček, skici budoucího možného rozmístění nábytku, změny posazení a velikosti oken i umístění dveří, tvaru střech a verand a tu a tam se na dokumentech odráží i to, zda u diskuse pili kávu, či červené víno. Časové srovnání jednotlivých kresebných dokumentů, půdorysů, řezů a pohledů na různé fasády ukazuje, že se konečná podoba domu v drobnostech měnila zřejmě do položení poslední cihly.
O další historii vily ani o životě manželů Pokorných nic dalšího nevíme. Až plány její přestavby z roku 1997 dosvědčují, že k domu byly později nevhodně dostavěny garáže a různé přístavky, byla změněna i poloha vstupu do domu. Rekonstrukce a dostavba se snažila co nejvíce vrátit k původní podobě vily a očistit ji od prvků, které zde čas bez piety navršil. Rezidenční sídlo firmy, jež se stala majitelem objektu, má dnes v suterénu umístěnou halu, jednací místnost se salonkem, čajovou kuchňku a kancelář správce. Pod úroveň terénu, kterou částečně převyšuje, bylo dostavěno respirium s hygienickým zázemím. Na zahradě tak vzniklo nové, stavbou a terénem uzavřené atrium s přímým napojením na respirium.
V prvním nadzemním podlaží, do něhož se vstupuje přes terasu do haly, jsou čtyři pokoje doplněné dvěma koupelnami. Pokoje v současnosti slouží jako administrativní sídlo firmy, mohou se však snadno změnit ve dva menší byty nebo jeden luxusně velký. Třetí nadzemní podlaží slouží pracovníkům firmy k přechodnému ubytování. Tři pokoje mají vlastní koupelnu s WC. Rozlehlá terasa (vybavená vlastním WC) s výhledem na město a okolní vily Masarykovy čtvrti obklopené vzrostlou zelení je jako stvořená pro byť obchodní, přesto romantická firemní setkání.
V celém domě jsou používány současné materiály, avšak voleny tak, aby byly charakterem co nejblíže k původním. Například na podlahách v původních obytných místnostech jsou to vlýsky, marmoleum a keramická dlažba, v nových společenských prostorách pak umělý kámen, na schodištích, podestách a schodišťových halách broušené teraco a na terasách vymývané teraco. Pokud se nedaly použít nebo zachránit další prvky jako jsou kování, kliky, armatury apod., snažil se architekt najít nebo navrhnout a nechat vyrobit jejich repliky.
Nábytek Nábytek pro reprezentační a administrativní fungování firmy i pro přechodné bydlení jejích pracovníků navrhla a vyrobila firma Brik. Nejednou jsme psali o její elegantní, střízlivé a kultivované produkci navrhované slovenským architektem Ivanem Čobejem. Také v prostorách této firmy působí zařízení nevtíravě a vypadá, jako by zde bylo odjakživa, což je vždy považováno za pozitivní vklad do prostor zachycujících ducha dob minulých. Ze skic naznačujících původní vybavení rodinné vily se zdá, že Brik se svým nábytkem „trefil“.
text: Lenka Žižková foto: Iveta Kopicová |
Toaletní stolek Mahuleny Bočanové
|
|
My české ženy jsme na tom v drtivé většině zatím stále ještě dost jinak. Pokud se nějaký ten stoleček do našich ložnic vůbec vejde, leží na něm tak akorát nekonečně nedočtená detektivka, prášky na bolení hlavy a budík. V mém případě k této sestavičce přibývají ještě lahve s mlékem, pleny, věčně odmítaný dudlík a samozřejmě mobil svítící do noci a hlásící mi na hodinách, že se malá už podvanácté opět vzbudila.
Tajnosti Tak nějak mi tento kus nábytku do našich krajů a mravů nesedne. Kdybych si ale mohla vybrat a zahrát si chvíli na princeznu, toužila bych po čisté bílé ložnici s bílými hedvábnými závěsy, bílým toaletním stolkem a s postelí s nebesy. Do stolku bych si (kromě revolveru) schovávala tajnosti: dopisy z lásky a usušené růžičky od zamilovaných princů. Zrcadlo stolku bych nenápadně natočila k loži, abych mohla v nestřežené chvíli zkontrolovat, zda byla volba prince správná.
Perly a brilianty Stolek by voněl čistotou, vůní levandule a luxusního pudru, stály by na něm stále čerstvé bílé lilie nebo tulipány, v tajné zásuvce by našly místečko perlové náhrdelníky a briliantové soupravy… Už musím končit, protože se vzbudila malá, a tak musím sáhnout pro plenu a mlíčkem zahnat hlad mé princezny. – Článek nedopíšu a detektivku zase nedočtu!
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 02/24 25 34 87, fax: 02/96 32 50 17; FAST – INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 02/24 25 05 28, 02/24 25 08 38, fax: 02/24 25 13 57; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44, fax: 02/22 25 10 56; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 65; PARFUMERIE FANN, Václavské nám. 62, Praha 1, tel.: 02/21 51 83 21
text: Mahulena Bočanová foto: Pavel Vítek a archiv |
Obklady mění styl koupelny
|
|
Zalíbí-li se vám tvarem a barvou určitá koupelnová série, budete muset vybírat obklady s ohledem na ni. Nemějte obavy z toho, že by se vám nepodařilo všechny složky koupelny sladit, protože nabídka trhu vám v každém případě vyjde vstříc. Pro tentokrát začneme u obkladů, které budou ovlivňovat vzhled koupelny po mnoho let, případně desetiletí, a proto se vyplatí věnovat jejich výběru náležitou pozornost. Při výběru mějte na paměti několik věcí.
Kvalita prostoru Jestliže vybíráte obklad prozatím bez vztahu k dalším zařizovacím předmětům, jste přece jen omezeni velikostí a charakterem prostoru. Existují typy obkladů, zejména velkoformátových, často kombinovaných s velkými dekory, které se do malé koupelny jednoznačně nehodí. Malému prostoru nesvědčí tmavý obklad, protože ho ještě opticky zmenšuje. Zvláště u malé koupelny hraje barevnost důležitou roli. Měla by být spíše pastelová. Na trhu je velmi rozmanitá nabídka i pokud se týká velikosti obkládaček. V tuto chvíli je vedle klasického formátu 15 x 15 cm populární velikost 33 x 46 cm a velmi módní jsou velké formáty (až 40 x 60 cm), na druhé straně i mozaika různých velikostí. Hodně jsou žádané dekorační obkládačky umisťované střídmě do základního obkladu, listely, kovové a jiné ozdoby.
Kvalita prodejce Obklady nakupujte tam, kde se můžete se zbožím seznámit i fyzicky, nákup podle katalogu je bez rizika pouze u prodejce, který má k dispozici alespoň ukázky příbuzných sérií od vybraného výrobce. Seriózní prodejce vám poskytne informace o ceně, termínu dodání, délce záruky a možnosti reklamace. Malá nebo začínající firma vám možná nabídne velmi lákavou cenu za metr čtvereční obkladu, ale už není schopna vám zajistit další servis – dopravu, spárovací hmoty a další potřebné materiály, nebo dokonce počítačovou vizualizaci položení obkladu. U renomovaných firem jsou dnes všechny tyto služby naprostou samozřejmostí a většinou se ani zvlášť neúčtují. Než angažujete stavební firmu, která bude obklad provádět, vyplatí se vidět ukázku její práce v realizované zakázce.
Kvalita obkládaček Obkládačky tvoří až na výjimky nosná vrstva, tzv. střep (může být bílý nebo načervenalý), který je pokryt vzorem a glazurou. Obecně platí, že bílý střep vykazuje poněkud lepší technické parametry, pokud se týká vzájemného souladu s glazurou a přijímání vlhkosti, takže se považuje za kvalitnější. Celková tloušťka obkládačky není tak důležitá jako její přesný rozměr (kalibr) a dokonalé okraje, protože na nich záleží, jak na sebe budou jednotlivé prvky navazovat. U některých vzorů jsou žádoucí minimální spáry, jindy dotvářejí větší spáry vyplněné kontrastním tmelem celkový vzhled obkladu. Šířka spáry se může pohybovat od 2 do 5 mm, ale neměla by přesáhnout 6 mm.
Kvalita provedení Nelze ani dost zdůraznit, že pečlivost provedení hraje ve výsledném dojmu rozhodující roli. Kvalita obkladačské práce se pozná především na detailech. Každý obklad, ale zejména velkoformátový a ten, který obsahuje atypické dekorační prvky, musí být pečlivě předem rozvržen, aby respektoval tzv. spárořez a nezačínal na každé stěně jinak. Jestliže jsou spáry zvýrazněny kontrastním tmelem, musí být naprosto pravidelné a navazovat. Obklad položený nakoso je o něco náročnější na přípravu a bude mít větší spotřebu materiálu. Malé nepřesnosti mohou projít u módního typu obkládaček, jejichž hrany jsou uměle otlučeny, aby obklad působil starobyle. Při nákupu každopádně počítejte s navýšením 10 až 15 procent na prořez a do rezervy.
Dovezené, nebo domácí? Na našem trhu dnes působí firmy, které k nám dovážejí obkladový materiál zejména z Itálie, Španělska a Německa. Některé nabízejí běžnou produkci, jiné se soustřeďují na producenty špičkového designu. Vedle toho máme své vlastní výrobce, kteří stále lépe a rychleji reagují na módní trendy a vyrábějí kvalitní obklady za velmi přijatelné ceny. Limitující při výběru mohou být vlastně jen finanční prostředky zákazníka. Dovážené obklady jsou pochopitelně dražší než domácí produkce. Týká se to nejen běžných obkladů, ale zejména výrobků, které mají výjimečný a zcela nekonvenční design.
Rustikální Je předností italských výrobců, že dokážou uspokojit ve všech oblastech interiérového designu milovníky rozmanitých stylů. Nikdy proto nebude v jejich nabídce chybět rustikální výraz, vhodný do starobylých venkovských stavení. „Otlučené“ obkládačky nebo obklady kombinované se dřevem jsou určeny především do těchto míst. Jejich barevnost je většinou teplá, odvozená z barevnosti přírody, ozdobné motivy tvoří nejčastěji květiny. Útulnou venkovskou koupelnu však můžete vybudovat i s obklady domácích výrobců. Zatímco s italskými výrobky vás může stát 300 000 Kč i víc, domácí produkty sníží tuto částku i na polovinu.
Antický Starořímské soukromé i veřejné lázně, jejichž zbytky se dodnes dochovaly, udivují nejen promyšleným vodovodním systémem, ale také nádherou výzdoby, v níž se často vyskytuje mramor. Pravý mramor nebo jeho napodobeniny provedené v keramice jsou stále žádány obdivovateli tohoto stylu, který ovšem vyžaduje vhodné prostory. Starořímskou koupelnu lze vybudovat v panelovém domě vlastně jen tehdy, jestliže pro ni uvolníme obývací pokoj. Dobře se však bude hodit do starých městských vil nebo i činžovních domů. Konečná cena bude záviset na nákladnosti zařizovacích předmětů. Může se pohybovat nejspíš mezi 200 000 až 500 000 Kč.
Moderní Moderní styl má v dnešní koupelně široké spektrum možností. Může být hodně pestrý anebo jemně pastelový, formátově kolísat mezi filigránskou mozaikou a největšími formáty. Je postaven na kontrastu anebo naopak na uklidňujícím vzhledu, který je jen mírně oživen jednotlivými dekory a listelami s nejrůznějšími motivy. Příjemná a vkusná koupelna se stala požadavkem doby a lidí, kteří se rozhodli tento prostor rekonstruovat, je stále víc. Třebaže právě v této kategorii je největší výběr levnějších obkladů i zařizovacích předmětů, není rozumné šetřit za každou cenu, protože nová koupelna by měla sloužit nejméně jedné generaci. I když budete poměrně skromní, ale neodepřete si vanu s hydromasáží nebo sprchový kout s masážním panelem, musíte počítat s vydáním 50 000 až 100 000 Kč.
Avantgardní Sem spadají všechny mimořádné obkladové designy, které se výrazně vymykají svou barevnou nápaditostí, použitím nových prvků, začleněním netradičních materiálů, celkovou neobvyklou koncepcí. Často potřebují velký prostor, ale někdy není podmínkou a nevšední koupelnu lze vybudovat prakticky kdekoli. Jednota stylu si však nekompromisně žádá, aby v souladu s výjimečným obkladem byly i zařizovací předměty. Bude se pak většinou jednat o výrobky navržené známými designéry, a tedy nikoli levné. Avantgardní koupelna vybavená výlučně designovým zařízením může přijít na milion korun i na víc.
Kontakty: CERAM OBJEKT, Černomořská 10, Praha 10, tel.: 02/71 74 17 41-4, fax: 02/71 74 17 45; Lubomír KOZÁK, Anglická 7, Praha 2, tel.: 02/22 24 16 26, 02/22 24 20 27, fax: 02/24 23 63 09, OP INVEST, Budějovická 303, Jesenice u Prahy, tel./fax: 02/41 93 20 49; RAKO, Šamotka 246, Rakovník, tel.: 0313/52 35 55, REMAX, Vídeňská 4, Praha 4, tel.: 02/ 44 91 23 76, fax: 02/44 91 12 91
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Odvodňování zamokřené zahrady
|
|
Tentokrát se soustředíme na zamokřené zahrady s vysokou hladinou spodní vody nebo zahrady v blízkosti vodních ploch a zaplavované. V takových místech rostou mokřadní trávy a mechy, porost se špatně vyvíjí, často bývá zažloutlý. Bývá řídce zakořeněný a často je napadený hnilobou. Obě situace nám přinášejí vodohospodářské starosti: musíme upravit vodní poměry a dosáhnout přijatelně dobrých výsledků – jak ve vzhledu zahrady, tak v jejím výnosu. Příčina zamokření může být dvojího rázu.
Stahování povrchové vody Jednak poloha zahrady může být příčinou stahování povrchové vody (i dešťové) – zvláště v blízkosti třeba i malých potůčků, které se po vydatnějších deštích rozvodní a rozlévají se po zahradě.
Těžko můžeme regulovat potok a zabránit jeho rozlití do zahrady. Této vody se můžeme zbavit tím, že rozlitou vodu odvedeme vybudováním otevřených příkopů s využitím samospádu – buď opět do potoka ve vhodném nižším místě nebo do vyhloubené nádrže. Spád příkopů by neměl být větší než 10 %, aby nedocházelo k splavování půdy. Příkopy děláme lichoběžníkového profilu o šířce dna 200 až 300 mm a vyložíme je plochými kameny nebo betonovými prefabrikáty. Spád stěny příkopu je závislý na druhu zeminy – přibližně platí poměr u jílovité půdy 1 : 1,5, u hlinité 1 : 1,25, u sypkopísčité 1 : 3.
Výhodou je, že tato opatření jsou poměrně levná a otevřené příkopy se snadno udržují. Mají také tu výhodu, že případným přehrazením příkopu stavidlem můžeme zadrženou vodu využít v obdobích sucha opět k zavlažování.
Nevýhodou bývá rozdělení zahrady a vytvoření jakýchsi terénních bariér, které při celkové úpravě zahrady je nutno brát v úvahu.
Z této vodohospodářské nutnosti je možno vytěžit i jisté architektonické úpravy – např. přechodové lávky nebo retenční jezírka (vkusně upravená a osázená).
Část zahrady, kterou nezasáhla uvedená meliorační úprava, pak upravíme a osázíme vodomilnými rostlinami, případně osázíme ovocnými stromy, kterým vyšší obsah vody v půdě tolik nevadí.
Voda v různých podobách, jako jsou tvarově rozmanité nádrže, rybníčky, bazénky, jezírka i ptačí napajedla, nebo dokonce malé umělé vodopádky, by neměla chybět v žádné zahrádce. Zmíněné zahradní stavby jsou vítanou součástí drobné zahradní architektury; jejich květena svou specifikou obohacuje sortiment pěstovaných květin a zvyšuje účinek vodních staveb.
O volbě vhodných rostlin se poradíme se zahradníkem, neboť zde bude záležet na jejich správném výběru podle stanoviště a stupně zamokření půdy: od rostlin vlhkomilných přes bahenní až po vodní.
Vysoká hladina spodní vody Jestliže zamokření zahrady je způsobeno trvale vysokou hladinou spodní vody, nezbývá než odvodnit zahradu soustavou drenáží z drenážních trubek (případně drenáží z kamenů), odvádějící vodu na nejnižší místo do jímek, případně vodních toků. Nejvhodnější hladina spodní vody má být 800 až 1500 mm pod povrchem. Je-li v hloubce menší, je třeba pozemek odvodnit. Při odvodňování musíme dbát na to, abychom touto úpravou neohrozili nevhodně vodní poměry sousedních pozemků a tím nezavdali příčinu ke zhoršení sousedských vztahů.
Drenážování je proti otevřeným příkopům výhodné v tom, že pozemek nerozděluje a umožňuje přístup vzduchu do půdy, čímž se půda otepluje. Hlavní nevýhodou je to, že jde o podstatně nákladnější způsob. Drenáže děláme z pálených trubek, trativodek s vnějším obvodem kruhovým nebo šestiúhelníkovým s vnitřní světlostí 50 až 200 mm a délkou 333 mm. Můžeme také provést drenáž z cihel nebo větších kamenů (obr. 1). Drenáž se zasypává lehce prostupným materiálem, např. štěrkem, štěrkopískem, odpadovým kamenem, škvárou, struskou. Zásyp zakončujeme ornicí.
Hloubku drenáže nelze jednoznačně stanovit – někdy bývá 1 až 1,5 m. Hlubší drenáž sice více sníží hladinu podzemní vody, ale při výkopu je nutno příkop pažit. Hloubka drenáže je však nejčastěji dána tím, v jaké výšce se nachází vyústění do potoka. Toto vyústění by mělo být alespoň 100 mm nad hladinou. Tam, kde se jedná o vodoteč jen s občasným průtokem vody, pak vyústění drenáže děláme 200 mm nad jeho dnem. Právě od tohoto vyústění začneme drenáž hloubit, a to ve spádu 0,5 až 1 % v písčité půdě, 0,3 až 0,5 % v půdě těžké.
Postup drenáže Při drenážování postupujeme tak, že na zahradě nejdříve vytýčíme celý systém pomocí kolíků. Vzdálenost sběrných trativodů je v obyčejných půdách 11 až 14 m, v jílových půdách 8 až 11 m, v jemném písku 10 až 12 m, v hlinitém písku 12 až 14 m a v hrubém písku 16 až 18 m. Tam, kde jsou stromy, vedeme drenáž tak, aby byla od nich vzdálena 8 až 10 m, aby kořeny nevnikaly spárami do trubek. Jestliže tuto vzdálenost nelze zachovat, pokrýváme trubky 50 mm širokými proužky lepenky nebo fóliemi z PVC. Sběrné trativody i svodnice musí mít spád nejméně 1 %, lépe 3 až 5 %. Volba spádu je závislá na délce trativodu, neboť při spádu 5 % bychom pronikli do příliš velkých hloubek. Trasu drenáže volíme pokud možno přímou. V oblouku se provede jen výjimečně – o poloměru minimálně 5 až 6 m. V tomto oblouku musíme trubky přiseknout.
Speciálními úzkými rýči, tzv. sakováky, pak vyhloubíme rýhy (obr. 2). Hloubení začínáme na nejnižším místě a postupujeme směrem nahoru tak, aby nejvyšší bod drenáže byl minimálně 300 mm pod terénem. Stanovený spád řídíme hadicovou vodováhou nebo prknem seříznutým do spádu a libelou. Na nejnižším místě by měla být drenáž v nezámrzné hloubce.
Na dno vykopané rýhy položíme vrstvu štěrku tlustou asi 80 mm. Štěrkové zrno má být velké 10 až 50 mm, aby spád dna byl naprosto rovnoměrný a rovný (obr. 3). Na toto štěrkové lože klademe drenážní trubky tak, aby mezi sebou měly spáry široké 8 až 20 mm, které shora překryjeme střepy (obr. 4). Těmito spárami vniká voda do trativodu.
Trubky klademe od začátku drenáže po spádu k vyústění. Konec první trubky uzavřeme jílovou zátkou a plochým kamenem. Nakonec trubky zasypeme opět vrstvou štěrku tlustou asi 200 mm se zrnem větším než 30 mm. Tento zásyp je důležitý proto, aby zemina nepronikla až k trubkám, nevyplavovala se a nezanášela potrubí.
Ze sběrných drenáží přichází voda do svodnic, které pokládáme obdobným způsobem, ale o něco hlouběji. V zaúsťující trubce sběrné drenáže se na spodní straně vyseká otvor a ve stejném místě otvor v horní části trubky svodnice, aby oba otvory byly proti sobě (obr. 5). Konec sběrné trubky ucpeme, aby voda mohla plynule protékat do svodnice (obr. 5).
Svodný drén odvádí vodu do vsakovací jámy (popř,. kanalizace) na nejnižším místě systému. Vsakovací jáma je hluboká asi 1,5 m a je vyplněna hrubším štěrkem (obr. 3).
Vyúsťuje-li drenáž na povrch, např. do svahu, chráníme ji před poškozením tak, že trativodky zaústíme do kameninové nebo betonové trouby, aby se ústí nepoškodilo (obr. 6). Při vyústění drenáže do potoka by toto vyústění mělo být alespoň 100 mm nad hladinou. Tam, kde se jedná o vodoteč jen s občasným průtokem vody, pak vyústění drenáže děláme 200 mm nad jeho dnem.
U více zamokřených zahrad bývá průtok vody drenáží téměř stálý. Této vody je možno někdy využít také jako vítaného prvku: například ve skalce může vytvořit malý vodopádek (obr. 7) nebo může napájet malou vodní nádržku, osázenou vodními rostlinami (obr. 8, 9).
zdroj: Můj dům 2/2002 |
Revoluce truhlíku
|
|
Občas se objeví květina, která je skutečným přínosem. Z posledních let můžeme připomenout převislé petúnie s dlouhými stonky plnými květů, pro něž se vžil název surfinie. Tento velký úspěch japonských a německých šlechtitelů opravdu obohatil truhlíky, a tím i okna, terasy, balkony. První nevýrazně zbarvené hybridy brzy vystřídaly zářivé barvy a dnes je jejich paleta velmi bohatá. Brzy zaujaly stejně výsadní postavení, jaké do té doby měly převislé muškáty (Pelargonium peltatum – břečťanolisté pelargonie). Navíc přišly na trh miniaturní surfinie zvané „Milion Bells“. Dnes jsou v nabídce v několika barvách, například žluté Lemon či Carillon Yelow. Nicméně surfinie trpí neduhem petúnií – špatně snášejí prudký a delší déšť i větrnou polohu. Šlechtitelé na celém světě tedy usilovali o nové typy s vyšší odolností vůči nepřízni počasí. To se u některých nových odrůd skutečně podařilo. Patří sem například malinově červená, kompaktní, vitální Solana Royal Bea, dále první surfinie s plnými modrými a lila květy zvaná Doubloons, až neuvěřitelně bohatě kvetoucí, kompaktní Cherry s tmavě třešňovou barvou, zajímavá a odolná Pink Wein se středně velkými, zpočátku tmavšími, růžově fialovými květy a Solana Royal Sarah s tmavě červenými květy.
Hlásí se další novinky Žlutá barva je obvykle žádaná a tak lze jako milé oživení uvítat drobně, ale bohatě kvetoucí převislou květinu Bidens ferrulifolia zvanou „Balkon Gold“. Musí však čelit velké konkurenci, kterou má ve žluté novince vitálky (Sanvitalia speciosa), zvané „Zlato Aztéků“, dobře přizpůsobené pro nádoby a truhlíky. Skutečný průlom přinesla v poslední době bílá chryzantéma Margerite, používaná zvláště ve větších nádobách. Doslova vtrhla na terasy, dvorky, balkony, ke vstupům do domů a nakonec i do větších truhlíkových kombinací. Každý velký obchodní úspěch podnítí úsilí o získání dalších variet a tak jsme se dočkali krásné žluté variety Margerite, která si okamžitě získala velkou oblibu.
Ke škodě u nás málo využívané Do truhlíkových sestav se nyní v Evropě prosadila novinka Scaevola (český název asi nemá) Blue Wonder, která svou nádhernou modří přispívá ke hře výrazných barev. Oblíbený je i modrý drobný svlačec, malá pupalka, netýkavky, nové odrůdy okrasného tabáku, drchničky, otočníky, laločnice, popenec a další. Ty všechny prokázaly přizpůsobivost podmínkám nádob a oživily kombinace květin.
Nové sestavy a témata Nové odrůdy, použití dosud nevyužívaných květin a jejich nové kombinace vytvořily podmínky pro revoluci nejen v truhlíkách, ale také na okrajích záhonů, při krytí výškových předělů, zídek, zářezů před garážemi, v opěrných tvárnicích, korytech apod. Typické jsou odvážné kombinace barev – až přechází zrak. Zdaleka ne všechny truhlíkové květiny lze kvůli rozličným nárokům na půdu, zálivku a oslunění kombinovat.
Uvádíme proto několik novějších sestav, jak je předvádějí mistři vysoké zahradnické školy ve Freisingu-Weihenstephanu u Mnichova.
text: Pavel Chobotský foto: autor |
Robot nahradí chybějící ruce
|
|
Dříve než se vydáte pro robot do obchodu, měli byste si ujasnit dvě věci: kolik do něj investujete peněz a k čemu ho budete asi tak nejvíce používat. Jak při obchůzce v prodejnách zjistíte, roboty jsou vybaveny množstvím doplňků. Kdo si libuje v zeleninových salátech, ocení velké množství nožů, struhadel, kráječů. V rodinách, kde dávají přednost buchtám, bábovce a koláčům, by se neměli dívat na doplňky, ale na údaj, kolik těsta lze v přístroji najednou zpracovat.
Každý má své hranice Koupíte-li si nejlevnější přístroj a nádobu na hnětení naplníte až po okraj moukou, mlékem a dalšími ingrediencemi, může vás taková buchta vyjít na stejnou částku jako nový robot. U většiny přístrojů je udána kapacita těsta, které je robot schopen zpracovat naráz, bez toho, aby se přetížil, „zavařil“ a vypověděl službu. Zatímco některé přístroje jsou určeny na zpracování méně než půl kilogramu těsta, jiné si poradí i s dvěma kilogramy. Na trhu však najdete i takový, který se nezarazí ani nad pěti kilogramy. Rozdíl tedy může být až několikanásobný. Na výrobcích se můžete setkat v tomto případě se dvěma údaji. Někdo udává pro maximální kapacitu váhu těsta, jiní mají údaj množství mouky plus ingredience.
Jestliže takový údaj na přístroji nenaleznete, raději se spotřebiči vyhněte. Doporučené množství totiž nelze nijak odvodit, rozhodně ne například z velikosti hnětací nádoby (ty mívají objem od necelého litru až po více než tři litry). Tyto funkce spíš závisí na výkonu motoru a konstrukci hnětacích nástavců. Ale i velká nádoba je výhodou. Jestliže přístroj zvládne zpracovat velké množství potravin a k tomu budete mít malou mísu, stejně ho budete muset každou chvíli zastavovat a nádobu vysypávat.
Kolik koní pod obalem? Výkon robotů je ovlivněn jejich příkonem. Přitom ty nejvýkonnější přístroje mívají příkon až 700 wattů, za kvalitní lze považovat takové, které mají příkon kolem 500 wattů. Pravdu mají ti, co říkají, že největší výkon není vždy výhodou. Proto si přístroje vyšší kvality samy regulují výkon tak, aby odpovídal druhu a množství zpracovávaných potravin. Výsledkem je nejen perfektní zpracování všech ingrediencí, ale také úspora energie. Jestliže vám na robot příliš peněz nezbývá a vybíráte si v cenové kategorii nižší než pět tisíc korun, sáhněte po takovém, kde je uvedeno, kolik dávek lze udělat za sebou, jak dlouhou dobu lze robot používat a kdy je třeba udělat přestávku. Jestliže těchto rad neuposlechnete, podobně jako při přetížení se může motor přehřát a zastavit.
Jestliže budete mít štěstí, ještě nemusíte sahat do peněženky a odvážet přístroj do opravny. Někteří výrobci s takovým „porušováním pravidel“ od uživatelů počítají, a proto jsou přístroje opatřeny pojistkou. Ta chod motoru sama zastaví, dříve než se rozbije, a po několikaminutovém odpočinku robot opět začne fungovat. Další možností, jak upozornit na „únavu“ přístroje, je blikající kontrolka. V případě, že se rozhodnete pro dražší až poloprofesionální kuchyňské roboty, žádný časový údaj u nich nenajdete. Ty totiž bývají schopny pracovat nepřetržitě po celou dobu přípravy pokrmů bez jakýchkoli přestávek.
Na ruce pozor dávat nemusíte Samozřejmostí u kuchyňských robotů snad všech kategorií jsou bezpečnostní pojistky. Proto robot nechtěně nezapnete ani vy, ani kdokoli z rodiny. Vzhledem k tomu, že kuchyňské roboty patří k jedněm z nejnebezpečnějších domácích přístrojů, netvoří tady pojistku jen jedno tlačítko. Většinou musíte provést několik úkonů, než se motor rozběhne. Nádoby musí být nainstalované tak, jak mají, další podmínkou je dovřené víko a podobně.
Kov dovnitř i ven O tom, že kov vydrží více než plast, nikdo nepochybuje. Proto i pro metly a hnětací nástavce platí, že kovové se hodí k přípravě piškotového a třeného těsta, umělohmotné pro kynutá a křehká těsta.
A stejné je to i se součástkami motoru. Většina přístrojů mívá kombinované plastové součástky s kovovými. Kovové se používají tam, kde je na součástku kladena velká námaha a mohla by se například při hnětení těsta rozlomit. Na trhu však najdete i robot, který má kovový nejen vnitřek, ale také hnětací mísu a vlastní tělo. Odpovídá tak posledním trendům, kdy se spotřebiče vyrábějí nejen v bílém, ale také nerezovém provedení.
Regulace rychlosti Kuchyňské roboty bývají běžně vybaveny několika rychlostními stupni. Ty nejlepší jich mají až dvanáct. Pro snadnější orientaci bývají u stupňů na těle robota nakreslené potraviny nebo druhy příslušenství, které se doporučují při dané rychlosti používat. U některých přístrojů vás kontrolka upozorní, kterou z funkcí nebo rychlostí máte nastavenou.
Když dva dělají totéž Ačkoli většina robotů zastane zhruba stejné činnosti – od hnětení, přes sekání nebo mletí masa až po šlehání, krájení, strouhání, výsledná úprava nemusí být vždy stejná. Například u mletí masa se můžete setkat s tím, že se maso spíš naseká, než umele. Proto potrpíte-li si na opravdové mleté, vyhledejte takový přístroj, který má klasický masomlýnek se šnekem, nožem, kolečkem.
Snad u všech robotů si lze nastavit dva druhy krájení – na užší a silnější plátky, podobně si můžete vybrat mezi jemným a hrubým struhadlem. Při nákupu robotu se ale nezapomeňte zeptat, zda jsou všechny tyto doplňky v ceně robotu. Většina výrobců totiž nabízí robot se základní výbavou a k němu spoustu doplňků (odšťavovač, lisy na citrusy, různé další plátkovače a struhadla, drtiče ledu a podobně), které si musíte zaplatit zvlášť.
Co je co? Ve většině domácností se pro všechno, co šlehá, hněte, mixuje, používá výraz robot. Přesto i tyto přístroje se dělí. – Robot je kuchyňský přístroj vybavený multifunkčním ramenem, které usnadňuje práci s ním. – Food procesor je velice podobný robotu, ale chybí tady multifunkční rameno a například šlehač je umístěn na trnu. – Mixér zastane méně činností než robot, většinou ho využijete k mixování, šlehání, drcení. – Ponorné mixéry jsou cenově nejdostupnější, měly by zvládnout drcení, strouhání, hnětení a mixování. – Šlehače jsou jednoduché, cenově přijatelné přístroje, které mají tělo vytvarované do držadla. K jejich vybavení patří dvě hnětací a dvě šlehací metly, případně nástavec na mixování.
Kontakty: AEG, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 02/61 12 61 12; BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE, (BOSCH, SIEMENS), Prvního pluku 8-10, Praha 8, tel.: 02/24 89 14 50; GILLETTE CZECH (BRAUN), Na Příkopě 21, Praha 1, tel.: 0800 11 33 22; GROUPE SEB (TEFaL), Truhlářská 13/1104, Praha 1, tel.: 02/22 31 71 27; PHILIPS, Šafránkova 1/785, Praha 5, tel.: 02/33 09 91 11; ZELMER, Horní Těrlicko 770, tel.: 069/642 37 10
text: Lenka Široká foto: archiv |
Dům s křídly
|
|
„Vlaštovčí hnízdo“ si ve svahu jednoho údolí postavil architekt Václav Lukas, původně zarytý Pražák, který nikdy nepřestal toto rozhodnutí velebit. Budit se totiž s pohledem na scenerii údolí, polí a lesů pod okny je k nezaplacení. Pohled je to úchvatný ve všech ročních obdobích, ať svítí slunce, lije či sněží.
U zrodu byla mísa a kamarád Architekt Lukas neměl původně vůbec důvod stěhovat se z Prahy. Bydlel dobře a v povolání se mu dařilo. Syn Vít studoval na VŠUP u profesora Bořka Šípka, jemuž později ve škole dělal i asistenta, a vedl malou galerii s artefakty a designem italské firmy Driade, v níž kdysi objevili nadání Bořka Šípka i řady jiných dnes slavných designérů. V této galerii si Václav Lukas koupil mísu Odette právě od Bořka Šípka a najednou si uvědomil, že pro tento umělecký kousek musí postavit dům. Po čase se potkal s kamarádem, který mu vyprávěl, že se v jedné obci prodávají pozemky k výstavbě rodinných domů. Nelenil a pozemek koupil, zvláště pro jeho fantastickou polohu. Pak už bylo jen otázkou času dům postupně zbudovat.
O domě a filozofii Musím se čtenářům přiznat, že Vaška Lukase znám hodně let, a nějak se stalo, že po revolučních listopadových dnech jsme se snad deset let neviděli. Potkali jsem se až na nedávné přednášce Bořka Šípka v Praze a oba se podivili, jak je možné, že nejen nás čas, události a práce na tolik let rozdělily. Václav Lukas patřil vždy k architektům, kteří se snažili svou tvorbu postavit na filozofických úvahách o životním stylu, potřebách i „nepotřebách“ člověka. Také si u navrhovaného nábytku vždy potrpěl na dokonalé detaily, jejichž vývoji věnoval drahně času.
Návštěva jeho domu potvrdila, že se nejen nezměnil, ale názorově ještě více „uzrál“ a bez ohledu na to, jak dům budou hodnotit jiní, neřku-li kritikové architektury, vybudoval místo, kde se cítí dobře on a všichni, kdo sdílejí podobný náhled na život a uznávají i podobný žebříček hodnot. Nadhled doslovně podpořený polohou domu a nadhled a tolerantnost jeho autora k názorům a postojům jiných z této stavby přímo vyzařují. Její vybavení také dokazuje správnost myšlenky, kterou prosazoval ve dvacátých a třicátých létech 20. století architekt Adolf Loos – jsou-li věci kvalitní a „pravdivé“, snesou se vedle sebe různé styly, materiály i struktury.
Vlaštovka v letu Půdorys skutečně připomíná letící vlaštovku s tělem a dvěma křídly po stranách, s hlavou se zobákem i s ocáskem. Srdcem těla je prosklené atrium s mohutným krbem vybíhající do terasy. Připojený „ocas“ domu tvoří sklady a garáž. V jednom křídle je vstup s předsíní, šatnou a WC, na ně navazuje velký otevřený prostor s kuchyní a spíží, jídelnou a koutem k posezení, z něhož se vystupuje na „zobák“, tedy terasu. V druhém křídle domu je pracovna se vstupem na tutéž terasu a ložnice, mezi nimi se nachází koupelna. Atrium inspirované domy ve starém Římě a arabském světě je určeno k meditaci, nabízí proto oheň, vzduch a nebe. Keramická podlaha je vyskládaná částečně do mozaiky. Jde sice o uzavřený prostor, nicméně je transparentní díky proskleným stěnám i velkému světlíku ve střeše. Obytná část křídel domu je tak opticky propojená, pouze ložnice skýtají uzavřenější soukromí.
Dům využívá zasazení do svahu, proto je pod obytnou částí ještě ateliér s pracovnou a hostinský pokoj s koupelnou a WC a přímým vstupem na zahradu, v ocasní části tepelně neizolovaný vinný sklípek a sklípek na sezónní nářadí apod.
Starck a ti další Oblibu prací francouzského designéra se světovou reputací Philippa Starcka v tomto domě prozrazují především různorodé židle a svítidla. Jsou v předsíni, v atriu, řadí se k nim i atraktivní svítidlo nad jídelním stolem a modré lampičky v oknech. To, že Václav Lukas vystudoval nábytkářství, dokládají nábytkové kusy jím navržené, například jídelní stůl, pohovky ve společenské části velkého pokoje a pracovna.
Prostor je modelován pro příjemné bydlení, nikoli vybavován nábytkem jen proto, že je něco módní a „in“. Najdeme zde také návrhy jeho syna – například věšák v předsíni či židli v atriu. Většinu nábytku, který Vašek navrhl, vyrobilo Truhlářství Holík z Modřan, kuchyni, skříňkový nábytek a dveře Dřevovýroba Kroupa z Červených Peček, všechny kovové prvky pocházejí z Umělecké kovovýroby JOFO, Starckovy židle byly zakoupeny v Konsepti, svítidla v žižkovském Design fóru a ve firmách Rendl a Kratochvíl. Plechové obložení krbu provedla firma Kovas. Venkovní omítky i vnitřní barvy stěn z palety kolekce Volcalis jsou od firmy Tollens.
Všechny výtvarné objekty a obrazy svědčí o lásce pána domu k pracím Bořka Šípka a o kontaktu s vrstevníky malíři a grafiky, mezi něž lze počítat Jiřího Votrubu, Igora Šebestíka, Jiřího Slívu, Vladimíra Suchánka či Kláru Trnkovou.
Možná to bylo kdysi tak, že duchovní vlaštovka Václava Lukase zakroužila nad údolím, usadila se na stráni a proměnila v dům. Možná i proto dům a jeho obyvatele rádi navštěvují místní kočky a kocouři. Ale po vlaštovce jistě nepátrají, dostává se jim lepších pamlsků.
text: Lenka Žižková foto: Jaroslav Hejzlar kresba: Václav Lukas |
Neviditelné stoly
|
|
Celé generace si libovaly ve stolech bytelných, nejlépe z masivního dřeva, zdobených podle dobového vkusu a velikostí odpovídajících významu rodiny a obvyklému počtu stolujících. Minulé století nabídlo další materiály, které jsou pro daný účel vhodné, a tak dnes můžeme mít stůl také z různých umělých hmot či kovů a také ze skla.
Tento materiál se jeví pro tento kus nábytku z některých důvodů velmi vhodný – dokáže totiž i velké rozměry potlačit a jakoby zneviditelnit. V moderním, od zbytečných ozdob oproštěném interiéru pak zvýrazňuje jeho čistotu a jednoduchost. V kombinaci se dřevem se dobře začleňuje i do prostředí, které tíhne ke klasice, spojen s nerezem či hliníkem zase podtrhuje výraz technicistně pojatého interiéru.
Díky stále dokonalejším postupům zpracování skloviny a zlepšování jejích užitných vlastností (nárazuvzdornost, tříštivost) i technologii lepení a vrtání si dnes designéři mohou dovolit navrhnout i rozměrné stoly pouze ze skla. Menší skleněné stolky nejrůznějšího charakteru jsou stále oblíbenější právě pro svou eleganci a neviditelnost. Za tyto přednosti od nás však sklo také něco žádá – ohleduplné zacházení a náročnější údržbu, protože jen lesknoucí se skleněná deska, která není poškrábaná a otlučená, bude zdobit náš byt tím správným způsobem.
Kontakty: ARZENAL, Valentinská 11/56, Praha 1, tel.: 02/24 81 74 79, fax: 02/24 81 07 22; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 90 94; KTC INTERIER, nákupní centrum Nový Smíchov (přízemí), Praha 5 tel.: 02/51 51 24 85, fax: 02/51 51 24 86; Štěpánská 36, Praha 1, tel.: 02/96 22 40 20, tel./fax: 02/22 23 07 62, 02/96 22 65 60, TECNO LINE INTERIER, Písecká 15, Praha 3, tel.: 02/22 71 10 90, tel./fax: 02/22 71 51 02, e-mail: tecnoline@tecnoline.cz;
text: Bea Fleissigová a Petr Tschakert foto: archiv |
Když architekt zaspí
|
|
Někdy se stane, že dispozice domu neumožní, aby byl zdroj teplé užitkové vody blízko armatur. Není pak výjimkou, že teplá voda od kotle umístěného v koupelně nebo ve sklepě urazí i deset metrů ke kohoutku. Není třeba rozebírat, kolik vody pak zbytečně odteče, než se dočkáte teplé. Pokud se dostanete do podobné situace, dojdete možná ke zjištění, že účelnější a levnější by bylo ohřát vodu až v místě odběru.
Ampéry pro elektrický průtok Malý ohřívač o příkonu 3,5 kW dokáže podle odborníků ohřát asi dva litry vody za minutu o 20 °C. Vzhledem k tomu, že běžně koupelnovou armaturou proteče šest i více litrů vody za minutu, je to výkon, který se pro praktický denní provoz v koupelně nehodí. A to podobný ohřívač potřebuje šestnáctiampérový jistič. Abyste mohli tento způsob ohřevu skutečně využít v praxi, budete potřebovat ohřívač o příkonu alespoň 12 kW. Pro takovou dávku energie ale v domě potřebujete podstatně silnější jističe a tím i souhlas místních elektrorozvodných závodů, zda vůbec rozvody v místě bydliště ještě takové navýšení spotřeby snesou (nehledě na to, že za každý ampér na jističi zaplatíte rozvodnému podniku další poplatky).
Pomůže i zásobník Situaci pomůže vyřešit i elektrický zásobník teplé užitkové vody. Pokud by někomu šlo jen o teplou vodu třeba na vzdálené toaletě, vystačíte s malým pětilitrovým zásobníčkem umístěným pod umyvadlem, který je ke koupi už za ceny mezi dvěma a třemi tisíci korunami od běžných tuzemských výrobců, jako je ETA či MIRAVA. Ve velké většině se pro tyto zásobníky používají tak-zvané beztlakové baterie, které vpustí do zásobníku jen tolik vody, kolik se zrovna upouští. Pro běžný koupelnový provoz se ale nejvíce osvědčují klasické bojlery o objemu od padesáti do dvou set litrů, které se prodávají za ceny od pěti tisíc korun. Výběr by měl být ovlivněn hlavně počtem osob žijících v domácnosti a jejich návyky. Podle zkušených uživatelů je například 120litrový zásobník pro koupání čtyřčlenné rodiny nedostačující, pro běžné sprchování se s ním ale s rezervou vystačí.
Aby nezábly nohy Pro toho, kdo už má hotové vytápění ve svém domě či bytě a nechce se vzdát „tepla od nohou“, mohou být řešením topné rohože. Jejich výhodou je především to, že je můžete instalovat přímo na betonový povrch, ale i na starou dlažbu do vrstvy tmelu nebo nivelační hmoty.
Tato úprava zvýší původní podlahu pouze o jeden a půl centimetru včetně nové dlažby. Regulaci tohoto elektrického topného a temperovacího systému zajišťuje termostat. Na trhu jsou například topné rohože systém Devimat od firmy DEVI či EUPV a ETF od firmy ELECTROLUX. Pro vytápění koupelen postačuje podle odborníků příkon do 160 W na metr čtvereční, v ostatních místnostech do 100 W. Cena metru čtverečního topných rohoží se pohybuje od 250 do 3 000 Kč bez termostatu, záleží však na typu, výrobci a hlavně na odebraném množství fólie či rohože.
Nepodceňujte větrání Koupelna je z hlediska větrání jedním z nejnamáhanějších „provozů“ v domácnosti. Zvláště při sprchování se uvolní za hodinu až 2 600 gramů páry, při koupání asi 700 g/h. Pokud máte koupelnu bez okna, neměli byste zapomenou alespoň na nejlevnější ventilátor zhruba za 1 000 Kč s výkonem 80-120 m3/h. Tyto ventilátory zapnete buď ručně samostatným vypínačem, nebo společně se světlem. Dokonalejší typy mívají takzvaný doběh, který zajistí chod ventilátoru i poté, co opustíte místnost. Ještě lepší je pořídit čidlo, které spíná ventilátor podle obsahu vlhkosti v místnosti automaticky. Tento hygrostat prodává například firma ELITON za 1 380 Kč. Dolní odvětrání koupelny můžete ale samozřejmě zkonstruovat jako součást odvětrání celého bytu. Místnosti sousedící s venkovní zdí osadíte speciálními nasávacími mřížkami, odkud čerstvý vzduch putuje celým bytem a strhává s sebou vzdušnou vlhkost. Výkon 30 m3 je vyvážený tak, aby systém nezpůsoboval pocit průvanu, a elektronická regulace se stará o plynulé zvyšování a snižování výkonu tak, aby se udržovala nastavená relativní vlhkost kolem doporučených 45 %.
Kdy vám teplá nepoteče Stává se vám, že když napouštíte vanu, nádobí v kuchyni už neumyjete? Pak je možné, že jste nevybrali správný kotel. S podobným problémem se často setkávají lidé, kteří mají v domě nebo bytě nainstalovaný k vytápění plynový kotel spojený s ohřevem teplé užitkové vody. Pokud je však v domě více odběrných míst, nemusí takový kotel svým výkonem stačit vodu ohřát.
Jen pro jednu koupelnu Obecné pravidlo obvykle zmiňované projektanty říká, že s průtokovým ohřevem u závěsných plynových kotlů lze vystačit pro jednu koupelnu v domě. Kdo počítá s tímto provedením kotle, neměl by opomenout ptát se po plynulé regulaci výkonu, která dokáže udržovat plameny hořáků na takové úrovni, aby nastavená teplota byla stálá. Pokud je však prostor uspořádaný ve dvou a více podlažích, musí se počítat s instalací zásobníku teplé užitkové vody, případně i s nuceným oběhem pomocí čerpadla.
Kompromisem je vestavěný zásobník Někteří výrobci se snaží vyjít vstříc zákazníkům, kteří nemají v bytě příliš místa, a nabízejí do svých závěsných kotlů malé zásobníky s vodou. Je to například kotel Tiger od firmy PROTHERM, který má 45litrový zásobník teplé užitkové vody, který pokryje krátkodobou spotřebu vody například při sprchování. A pokud se jeden člověk sprchuje a druhý přitom v kuchyni bude oplachovat hrnec, teplota vody se nezmění. Toto řešení také nahrává použití termostatických baterií, které pro správnou funkci mají rády stálý tlak a teplotu vody. Pomůže také tam, kde bojují s malým tlakem vody, který by pro klasický průtokový ohřívač byl nedostačující.
Zásobník i pro byt Zásobník vody (i třeba vestavěný) je nutností také tam, kde je instalován kotel pro vytápění menšího bytu. Pro tuto potřebu stačí obvykle méně výkonné kotle (kolem 12 kW), protože tepelné ztráty bytu jsou obvykle menší než u domu. Tento výkon by byl však pro průtokový ohřev zcela nedostačující, proto je tu spojení kotle a zásobníku teplé užitkové vody naprostou nutností. Bohužel zásobníky užitkové vody určené k propojení s plynovým kotlem nejsou nejlevnější a jejich ceny se pohybují od patnácti tisíc korun výš, a tak někteří odborníci doporučují spíše nákup plynových přímoohřívaných zásobníků, jejichž cena je podstatně nižší.
Kontakty: DEVI, Smetanovo nábřeží 12, Břeclav, tel.: 0627/32 21 93; ELECTROLUX, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 02/61 12 61 12; ELITON, Poděbradská 289, Pardubice, tel.: 040/641 00 77; MIRAVA, Za Sedmidomky 15, Praha 10, tel.: 02/72 77 02 54; PROTHERM, Chrášťany 188, Praha-západ, tel.: 02/57 09 08 34; ROBERT BOSCH (JUNKERS), Pod Višňovkou 25/1661, Praha 4, tel.: 02/61 30 04 61; VAILLANT, Poděbradská 55/88, Praha 9, tel.: 02/81 02 80 11
text: Marek Burza foto: archiv |
