Blog

Nepovolaným vstup zakázán

Situaci podceňují nejen obyvatelé a vlastníci bytů, ale bohužel i rodinných domků, kteří přestože jsou majiteli několikamilionového majetku, investují do zabezpečení minimálně. Většina zlodějů je však skvěle vyškolená a do podobných objektů se dostane během několika vteřin. Ztráty pak bohužel bývají mnohem vyšší než
investice do kvalitního zabezpečení majetku.
Policejní statistiky dokazují, že až sedmdesát procent vloupání je uskutečněno hlavními dveřmi, následují okna a pak ostatní možné vstupy do objektu (například garáže apod.).

Mechanické zabezpečení
Jeho úkolem je maximálně ztížit potenciálnímu zloději násilný vstup do objektu. Důležitou roli tu vždy totiž hraje čas. Čím déle mu vniknutí bude trvat, tím více se vystavuje nebezpečí, že ho uvidí soused, náhodný kolemjdoucí nebo že dá prostor spuštění alarmu.

Dveře zabezpečujeme proti vylomení vložky, vypáčení, vykopnutí či vyháčkování, bráníme je jak ze zámkové, tak i z pantové strany. Prvním důležitým počinem je kvalitní bezpečnostní zámek. Hodnocen je ve čtyřech třídách, přičemž poslední znamená maximální ochranu. Odborníci doporučují použít vícebodové varianty, kdy je vstup zajištěn na několika místech. Bezpečnostní dveře jsou v šesti kategoriích,
které vypovídají o čase, během něhož je možné je násilím otevřít.

Dostatečnou ochranou jsou už dveře třetí třídy. Plocha bezpečnostních dveří se zpevňuje ocelovým plechem bránícím proražení a doplňuje protipožární ochranou. Nejideálnějším zajištěním dveřního prostoru je použití bezpečnostních dveří s bezpečnostní zárubní. Tento systém umožňuje dodatečně snadno vyměnit stávající dveře. Používá se například při stavbách a rekonstrukcích. Nejprve se instaluje provizorní vstup a teprve po dokončení prací ho majitel vymění za kvalitní bezpečnostní typ. Tím se vyvaruje možnosti, že by ho některý z pracovníků na stavbě v pozdější době znovu, tentokrát neoficiálně navštívil.

Okna sice představují pro pachatele větší riziko, že je někdo uvidí, ale stále patří k lákavým možnostem vstupu. Zabezpečujeme je mřížemi. V případě požáru mohou pevné mříže vytvořit z bytu past, proto se doporučují pohyblivé, případně předokenní rolety. Účinnou ochranou okna je několikavrstvé bezpečnostní sklo s vnitřní fólií (čelní sklo v automobilu), ve stávajícím domě či bytě můžeme v budoucnu okna opatřit speciální bezpečnostní fólií, která se lepí přímo na sklo.

Moderní doba si žádá své
Ačkoli jsme použili mechanické zábrany, větší klid a jistotu budeme mít, když instalujeme také elektronický zabezpečovací sys-
tém. Jeho úkolem je oznámit nežádoucí vniknutí, a to buď sirénou přímo ve střeženém objektu, nebo dálkově, na předem zvoleném místě (mobilní telefon, bezpečnostní agentura apod.).

Do oken a dveří se instalují magnetické nebo mechanické kontakty reagující na změnu polohy objektu (otevření okna atd.) a detektory zaznamenávající zvuk rozbití skla (oken, skleněných tabulí apod.).

Pohyb uvnitř
Když už se přece jen stane, že nás přes veškeré zábrany nežádoucí host navštíví, můžeme mu pobyt v našem teritoriu znepříjemnit a celou akci ještě překazit.
Do místností se instalují elektronická čidla, která reagují na pohyb, podle typu pak dále na kouř, plyn, vlhkost a teplotu vzduchu atd. Změna je vysílána přes hlavní ústřednu na zvolené místo (nejčastěji bezpečnostní službu).

V prostoru můžeme zabezpečit také jednotlivé zóny samostatně podle potřeby. Například cenné obrazy lze chránit speciálními čidly, která vyhodnocují síly působící na závěsný hák, přičemž každá změna vede k vyhlášení poplachového signálu. Využívají se také nášlapové detektory, které se schovávají pod podlahovou krytinu a signalizují přítomnost osoby na daném místě.

Jak postupovat, chcete-li zabezpečit svůj nový rodinný dům
Ing. Jan Bedřich, ředitel agentury Next Security and Communications

Především je nezbytné, začít celou věc projednávat s předstihem. Jenom tak je možné systém navrhnout a připravit dostatečně pečlivě a přesně. Jakékoliv dodatečné úpravy jsou vždy velmi nákladné. Proto je důležité a správné vybrat vhodnou firmu specializovanou na instalaci slaboproudých rozvodů a s jejím odborným pracovníkem projednat celý zabezpečovací systém.
I zde platí pravidlo, že odborné práce (mezi ně rozhodně patří i instalace zabezpečovacího systému) mají dělat odborníci.

A jaký zabezpečovací systém je vhodný pro váš dům? Podle jakých pravidel je vhodné se rozhodovat?
Při návrhu je nutné vzít v úvahu celou řadu aspektů a faktorů, které volbu zabezpečovacího systému, jeho rozsah a kvalitu ovlivňují. Patří mezi ně velikost domu, umístění v okolí a v terénu, vybavenost bytu, možné rozmístění nábytku, kvalita oken a dveří, napojení objektu na pult centralizované ochrany apod. Veškeré tyto faktory může odborně posoudit pouze profesionální pracovník, který je dostatečně obeznámen s problematikou návrhu, instalace a provozu zabezpečovacího systému.

A kolik asi odpovídající zabezpečovací systém stojí? Na tuto otázku lze odpovědět pomocí jednoduché úvahy postavené na odhadu možné ztráty, která vznikne při „normálním, běžném“ vloupání do domu. Cena vzniklé ztráty je vždy mnohem vyšší než cena vhodného zabezpečovacího systému. Snížení pravděpodobnosti vloupání instalací zabezpečovacího systému a vhodnou pojistnou smlouvou lze potom dosáhnout požadovaného efektu, tedy minimalizace ztráty možným vloupáním do objektu.

Součástí základní funkce systému je i ochrana samotných obyvatel domu během možného vloupání. Včasné informování např. spících obyvatel domu o právě probíhajícím pokusu o vloupání dává jejich obyvatelům naději zabránit vzájemné konfrontaci s pachatelem.

Má-li investor zájem o bezproblémový a trvale spolehlivý provoz, měl by celé problematice věnovat odpovídající pozornost, a to s výhledem na minimálně desetiletý provoz nainstalovaného systému. Chyby vzniklé nedokonalou přípravou nebo nedostatečnou odborností firmy pak provázejí uživatele po celou dobu provozu tohoto zabezpečovacího systému.

Text: Lenka Haklová, Foto: archiv
zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
KAVAN – ZABEZPEČOVACÍ SYSTÉMY, Družstevní ochoz 1308, Praha 4,
tel.: 02/61 22 37 41, fax: 02/61 22 37 46;
MACOM SECURITY, Podolská 90, Praha 4, tel.: 02/41 43 23 10, fax: 02/41 43 00 95;
NEXT, Pobřežní 8, Praha 8,
tel.: 02/24 81 64 58, fax: 02/24 81 64 59

Dům pro třetí tisíciletí

Cesta z města
Majitelé netradičního a napohled atraktivního domu ve východních Čechách mají doposud docela pěkný byt v okresním městě. Nechali si jej především s perspektivou bydlení pro děti. Pán domu vlastní firmu, která se zabývá dopravním stavitelstvím. Po celé zemi staví silnice, mosty a železnice. Ke stavbám obecně má tedy blízko. Podnikání s sebou však nese také nedostatek času. A tak byt, sice hezký a útulný, využívali s rodinou spíše jako noclehárnu. Jak děti rostly, přemýšleli rodiče o tom, že by jim přece jen chtěli dát v životě víc, než měli oni sami.

Prvním impulzem bylo uvažování o zásadní změně bydlení. Takové úvahy umožnilo sedm let fungování firmy, která má již slušné ekonomické zázemí. Firma se rozhodla odkoupit pozemky na venkově a disponovat jimi do budoucna. Zainvestovala je, vybudovala komunikace a inženýrské sítě. „Nakonec mi tohle místo přirostlo k srdci a rozhodli jsme se, že si právě tady postavíme dům. Vybrali jsme parcelu, která je úplně stranou u lesa“ říká náš hostitel.

Jde o nekonformní řešení, neboť parcela je krajní a má tvar trojúhelníku o ploše téměř 1730 m2. Rozhodnutí o výstavbě domu padlo v září roku 1999 a do Vánoc byla hotova hrubá stavba a střecha. V dubnu následujícího roku se pokračovalo. Včetně interiérů byl dům dokončen za 14 měsíců a 22. prosince se šťastní majitelé mohli nastěhovat.

Manželka majitele se nemohla nového domu dočkat a ještě do bytu pořídila štěně labradorského retrievra. Pán domu nyní s úlevou konstatuje, že „hravé“ štěně zničilo a rozkousalo v bytě co mohlo, ale v novém domě se už prý chová slušně.

Bílou vystřídaly pestré barvy
Manželé začali hledat inspiraci mimo jiné i v časopise Můj dům. Věděli však jistě, že katalogový dům nechtějí; s kolegou, který si vyhlédl sousední parcelu, se proto rozhodli pro originální domy. Kontaktovali architekta Vladimíra Pošepného z Hradce Králové, který vypracoval návrh a projekt exteriéru i interiéru.

Představy o bydlení předali manželé architektovi. Dům, který měl být „ušitý“ na míru, se měl shodovat v určitých detailech se sousedním domem kolegy. Obě stavby nakonec rostly souběžně. Návrh i realizaci usnadnily dobré vztahy s autorem projektu. „Když takovou práci zadáte někomu úplně cizímu, téměř vždy přistoupí k realizaci jako ke kšeftu. Takhle jsme se v klidu dohodli na našich představách.

Architekt sice občas řekl, že určité věci nám nedovolí, že je nemůžeme udělat, ale vše nakonec dopadlo ke spokojenosti obou zúčastněných stran,“ usmívá se majitel.
Dohady způsobily například barvy, které jsou užity všude v domě. Nenajdete tu jedinou stěnu či zákoutí, které by zářily bíle. Například stěny v kuchyni jsou meruňkové. Vše je dotaženo do konce a celek působí teple a nenásilně. V celém domě je na omítkách užito asi pět barev, ovšem manželé spolu s architektem postupně vyzkoušeli téměř 40 vzorků. Jedna byla moc sytá, další působila rušivě.

Výsledek dokazuje, že promyšlená barevnost může být decentní a elegantní. V souvislosti s barevností stěn se následně muselo řešit sladění barev dveří, oken i podlah. „Něco jsme prosadili, něco ne, ale jsme spokojeni,“ říká náš hostitel.
Dá se říci, že každý architekt vidí budoucí dům z hlediska svojí profese a záleží na něm, jak dalece zná investora a jeho potřeby. Jisté je, že on v budoucí novostavbě žít nebude. A o tom, že dům není krátkodobá záležitost, nelze pochybovat. Výhodou byly dosavadní zkušenosti architekta. „Skvělé bylo, že předal svoje myšlenky a nápady dál, a tak mohl vzniknout tenhle dům pro třetí tisíciletí,“ konstatuje pán domu.

Izolace, nebo lícové cihly?
Dům je postaven tak, že do většiny obytných místností po celý den svítí slunce. Je jakoby složen ze dvou částí. Na klasický tvar domu navazuje ze strany od lesa druhá část. Vypadá to, jako by byly dva domy „nalepené“ na sebe. Střecha, která kryje dům od lesa, jej současně chrání před západními větry.

Architekt svůj záměr vysvětlil jednoduše. Na klasický venkovský dům ze strany navazuje další část, která by u venkovského stavení plnila úlohu chlévů či stodoly. A protože majitelé trvali na lícovém zdivu, bylo rozhodnuto. Hlavní část domu je tedy bíle omítnuta, „přístavek“ je jakoby z lícových cihel. Celek působí vyrovnaně. Venkovský dům na téměř ideálně rovném terénu, navíc dokonale technicky ztvárněný.

Dům je postaven z Porothermu. Je hrubě omítnutý a na tento základ jsou na jedné jeho části připevněny lícové cihly. Tedy, na první pohled se jedná o klasické lícové zdivo, ale ve skutečnosti jde o dokonalý zateplovací systém. Tvoří jej desky z polyuretanové pěny (která má vynikající tepelněizolační vlastnosti), na nichž je nalepen keramický obklad. Řešení je funkční i estetické. Takto naskládané desky s červenými dlaždicemi velmi dobře imitují lícové zdivo. Pro větší věrohodnost jsou mezery vyspárované.

Také stavební firma nebyla zvolena náhodně. „Pečlivě jsme volili nejen architekta, ale i dodavatele. Dům stavěla pražská firma Step, která měla velmi dobré reference. Postarali se o všechno včetně podlah, dlažeb i ztvárnění zahrady,“ konstatuje majitel domu. Stavební firma potvrdila dobrou pověst. Bez jakýchkoli víceprací dovedla stavbu do zdárného konce. Solidní a dobře odvedená práce je patrná už při zběžné prohlídce. Předností domu jsou zdánlivé drobnosti, které dávají stavbě osobitý charakter. Specialitou je třeba právě unikátní zateplení.

Plot u domu je zvolen citlivě; v podstatě jen kvůli jakési psychologické bariéře. Ze strany k sousedům je z dřevěných nízkých planěk, od lesa je drátěný. Umožňuje tak volný průhled do krajiny. Příroda doslova vstupuje na zahradu. Aby tento pocit ještě umocnili, koupili majitelé část pozemků za domem. Tak mají jistotu, že výhled nenaruší další zástavba. Celkovou plochu lze proto ještě rozšířit a v budoucnu vybudovat například tenisový kurt.

Pojďte dál
Ústředním motivem prostorné haly, která navazuje na zateplené zádveří, je dřevěné schodiště vedoucí do patra na galerii. Manželé chtěli dům propojit tak, aby tvořil jeden velký celek. Pojícím prvkem je galerie nabízející otevřený průhled do přízemí.

Stropy jsou obložené palubkami. Použité bezsukové dřevo se podařilo sehnat až v Německu. Falešný krov je obložen vysoce kvalitní sibiřskou borovicí. V obývacím prostoru, v jakési mezistěně, měl být krb, ale nakonec je na jeho místě špičkové domácí kino s audio- a videosestavou. Na místě, kterým by jinak procházel krbový komín, vznikl prostor pro kulečníkový stůl. Své místo tu našly i elektronické šipky. „Jsem soutěživý typ a často tu s dětmi hrajeme šipky; je dobré naučit se už v mládí vítězit i prohrávat,“ konstatuje spokojeně pán domu.

V nejbližší době prostor zpříjemní dvě křesílka se stolkem a malý kulatý bar. Skvělé odpočinkové místo. Sádrokartonová příčka oddělující kuchyň se v projektu objevila dodatečně. Vaření se svými vůněmi někdy působí rušivě. Při zařizování kuchyně architekt doporučil studio, které ale nebylo ochotno vyjít vstříc představám majitelů. K dohodě proto nedošlo a nastalo hledání nového dodavatele. Zvítězila olomoucká firma Karla Kováče – KK Centrum.

Při první návštěvě studia se stavebníci setkali se zcela jiným přístupem. Kvalita práce, moderní design a ochota vyjít klientovi vstříc nebyly v případě olomouckých dodavatelů prázdnou frází. Kromě kuchyně si nakonec u stejné firmy objednali i botník, vybavení šaten a další nábytek. Stačilo předat půdorysy a o ostatní se postarala firma. „Jednou jedinkrát tu byli všechno doměřit. Nakonec sedm velkých šatních skříní zabudovali za dva dny. Měli všechno špičkově připravené a práci odvedli bleskově,“ chválí majitel pořádek a rychlost zaměstnanců firmy. Užitná hodnota a provedení odpovídá nadstandardní ceně, ale pokud má firma takový přístup, o zákazníky nouzi mít nebude.

I v dalších místnostech převládá barevnost, na oknech jsou pouze lehké závěsy ladící s interiérem. Jak říká náš hostitel, při zařizování interiérů občas dochází k nepatrným „přehmatům“, které jdou vzápětí lehce napravit.

Dům má své zabezpečení, má vlastní telefonní síť i ústřednu. Že jde o stavbu pro třetí tisíciletí, dokládá i počítačová síť se serverem. Po celé budově jsou rozvedeny kilometry drátů, s nimiž se počítalo už při projektování. Jsou proto důmyslně skryty.
Důležitou roli přisoudili oba manželé kvalitnímu a dostatečnému osvětlení svého útulného obydlí. Je nutno říci, že v době naší návštěvy se dokončovala instalace několika světel. „Není nutné mít svítidlo za sto tisíc, důležité jsou především jeho užitné vlastnosti,“ zakončuje majitel domu svou úvahu.

Zahrada se budovala postupně, dělaly se chodníčky, pokládal trávník, sázely se stromy. Až povyrostou, budou nádherně růžově kvést, jsou to totiž japonské sakury. Založení zahrady byla tak trochu potíž, jsou tu totiž všude písková podloží. Třicet centimetrů se muselo vybagrovat a navézt humus s kvalitní zeminou. Dům ale díky takto založené zahradě ještě více vynikne. A bydlení v něm bude působit jen radost.

text: Marta Dráhalová, Foto: Robert Virt a archiv majitele
Zdroj: Můj dům 4/01

Manželé, s. r. o.

S manželi, jimž nechybí smysl pro humor a schopnost sebeironie, jsem se sešel v jejich prostorném podkrovním ateliéru na pražském Klárově. Firma, kterou spolu založili, nese poněkud svérázný název „Kordovská nebo Kordovský, architekti s. r. o.“. Jejich vstup na společnou profesionální dráhu byl bez nadsázky impozantní: 1. ledna 1991 zahájili spolu s Lubošem Patou činnost pronájmem jedné místnosti s výhledem na Emauzský klášter a nákupem přístroje na výrobu espressa.
Na úvod je ovšem dobré vrátit se ke kořenům…

Jak jste se seznámili?
Pavla: V první lavici u přijímacích zkoušek na architekturu – při diskusi o zapůjčení kružítka.

Jestli dobře rozumím, byla to vaše první a poslední architektonická spolupráce… Jak se vám spolupracuje s klienty při projektování rodinného domu?
Pavla: Abych byla upřímná, moc takovou spolupráci nevyhledáváme. Komunikace s klientem je totiž velice složitá a zdlouhavá. Pokud ho projekt okamžitě nezaujme, bývá výsledek téměř předem ztracený – investovaná energie se promění minimálně v pochyby o funkci architekta v tomto světě.
V lepším případě probíhá spolupráce tak, že přijde muž se základní představou, na něčem se shodneme, nakreslíme první skici, které on předá manželce – a v tu chvíli začínáme znovu… Velmi často pak fungujeme jako spojka mezi oběma partnery, jako soudci jejich nevyjasněných představ a vzájemných vztahů.

Petr: Pokud nepanuje od začátku základní shoda, dáváme manželům „za úkol“, aby si sepsali společně na papír, co vlastně chtějí. Málokterý pár to udělá předem – protože při té příležitosti se div nerozvedou…
Práce architekta s klienty probíhá permanentně metodou pokus–omyl. A když se skutečně zadrhne, je lepší ji včas ukončit. Vždyť architektů je dnes jak psů; pokud klienta výsledek naší práce nezaujal, může si okamžitě najít 167 jiných… Navíc rozpočet stavby bývá napjatý a člověk zvažuje, jestli mu těch 12 procent ceny domu – což je cena, která by se měla účtovat za individuální projekt – nakonec nebude chybět. Dovede si tu sumu představit, ví, co by za ni pořídil.
Když někdo chce dům speciálně ode mne, prima, budu rád. Pokud se představy rozcházejí, my nejsme ochotni udělat vyslovený kýč – ale nemůžeme přece po klientovi chtít, aby „vyhodil“ spoustu peněz za projekt domu, ve kterém se mu nebude dobře bydlet.

Individuální projekt je ovšem právě investice pro dobré, plně funkční a pohodlné bydlení do budoucna – nabízí komplexní řešení stavby, zahrady a interiéru. Je možné dohodnout se s klientem na takto uceleném pojetí projektu?
Petr: Možné to je – ale nám se to ještě nepřihodilo!

Pavla: Málokdo má pohromadě tolik peněz, aby si komplexní řešení mohl dovolit. Většinou se soustředí na dům a my jsme rádi, když ho dotlačíme aspoň k tomu, aby celkový dojem „neboural“ zcela nevhodný plot. Do interiéru už sotva nakoukneme, zahrada zbyde až nakonec – a typické je, že ji řeší nějaký strýček nebo známý… Ještě jsme nenarazili na nikoho, kdo by se dříve staral o to, aby byla jabloň na ose obýváku, než o tvar a sklon střechy. Možná to souvisí s otázkou, jaké procento populace tvoří básníci.

Existuje způsob, jak klienty kultivovat?
Pavla: Asi by neškodilo, kdyby se už ve škole věnovalo pár hodin životnímu stylu a designu; historické architektonické slohy by se měly ukázat i na drobnějších stavbách určených k bydlení. Nevím, jestli jsme na potřebné teoretické úrovni, ale třeba Dánové mají tuto tematiku jako samostatný vyučovací předmět.

Petr: Ovšem i v Dánsku můžete vidět parádní kýče, přibližně stejné úrovně jako v „království českém“. Je to vcelku uklidňující. Když si listujete třeba německým Schöner Wohnen, získáte pocit, že jsou o hodně před námi; ale když jedete Německem, zjišťujete, že procento nevkusu a domů s nefunkční dispozicí je zhruba stejné jako u nás. Jen v materiálech máte jistotu: bakelitovou kliku tam neseženete, kdybyste se rozkrájeli!

Historik architektury Rostislav Švácha prohlásil v magazínu Pátek Lidových novin (30. 3. 2001), že „s vnitřním prostorem se dá pracovat mnohem víc, než zatím naši architekti předvádějí“. Co si o tom myslíte?
Petr: Řekl bych, že ten výrok nevychází z reality. Když jsme dělali obytný areál Mrázovka (240 bytů), dvě třetiny lidí chtěly nějaké změny interiéru – od dlaždiček v koupelně až po spojování bytů. Ale vždycky to byly světy, kterým nerozumíme… Vnější a vnitřní podoba domu by měly souviset, ladit spolu. Jenže oni chtěli do moderního bytového komplexu nacpat prvky, jaké byste našli na zámku v Českém Krumlově.

Pavla: Lidé jsou obecně – bez ohledu na vkus – zvyklí vybírat si interiérové prvky do kuchyně a koupelny. Jednak proto, že jsou to velmi frekventované prostory, jednak proto, že tu mají dostatečný výběr hotových výrobků. Tam, kde si musí nechat udělat něco na míru a rozhodovat se podle nákresu, mají strach a tápou…
Petr: Jenže právě na kuchyních je názorně vidět, jak těžké je ovlivnit vkus klientů. Dnes je úžasná nabídka moderních technicistních kuchyní, ale lidé si je nekupují, protože vypadají trochu jako prosektura – nerezové desky, rovné lišty, přísně funkční a sterilní design. Rozpaky z takového designu se vcelku roztomile projevují na amerických filmech, které také spoluvytvářejí obecný vkus: pokud je v soudobém filmu skutečně moderní interiér, pak v 90 procentech případů slouží k zesměšnění majitele či architekta.

Konzervativní vkus tedy není jen český problém?
Petr: Moderní bydlení naráží na předsudky přinejmenším v celé Střední Evropě. Nikdy nezapomenu, jak jsme byli v rakouském Mayrhofenu, městečku pod Alpami, jemuž vládly široké předsunuté balkony plné květin. Mezi nimi se tísnil snad jediný dům soudobé architektury, který si postavil místní lékař. Krásná stavba vyžadující odvahu, protože nabízela volný pohled z ulice až do kuchyně. Dům, jemuž se říká „rakouská otevřená bedna“. Prošel dokonce různými časopisy – ale místní lidé byli rozhořčeni, jak narušuje jejich poklidné městečko. A dávali to náležitě najevo: všechny komposty byly nápadně blízko, sousedé si směrem k němu postavili vysoký neprostupný plot…

Věnujme se otázkám praktičtějším: za kolik peněz lze dnes postavit rodinný dům?
Pavla: Pokud má dům k něčemu vypadat a dobře sloužit řekněme čtyřčlenné rodině, nemůže stát méně než 1,5 až 2 miliony korun. Na druhou stranu není nutné, aby stál více než 4 nebo 5 milionů.

Petr: Od stolu se to hodnotit nedá. Tentýž dům bude mít v atraktivní lokalitě blízko Prahy úplně jinou cenu než v zapadlé vísce, do ceny se promítá i způsob výstavby. K výrazně odlišné ceně se dopracuje rozsáhlá rodina, která bude na venkově stavět svépomocí, než úspěšný právník těsně za Prahou. Atraktivní pozemky jsou drahé, navíc vás okolí přesvědčí, že vzhledem k lokalitě a vašemu postavení se hodí nadstandardní vybavení, použití nových technologií – takže cena šplhá strmě nahoru. Když použijete materiály dostupné v místě (dřevo, dřevoštěpkové desky) a základní konstrukční řešení (pevné zasklení dvojsklem v ploše), dá se ušetřit spousta peněz. Ale není to pro každého – musíte vědět, co jste ochotni si odříct.

Pavla: Zjevně tu chybí osvěta. Možná by lidé procitli, kdyby nějaký časopis uveřejnil projekt šesti různých architektů na stejný pozemek – s popisem funkčních vazeb a cenou rozepsanou po jednotlivých položkách. Například místo spíže se dá použít velká dvouskříňová lednice, výdaj navíc představují i sklepy, garáže, dílny, sklad brambor…

Ušetřit se tedy dá. Co to znamená v řeči čísel?
Petr: Třeba takovýhle interiér (ukazuje fotografie) pořídíte za cenu 4000 Kč/m3, ale asi málokdo „skousne“ takové detaily, jako je vana v ložnici nebo celá stěna zasklená na pevno do konstrukce. Přitom životnost tohoto zasklení je vyšší než u drahého řešení otevíravých oken na míru.
A dá se pořídit ještě levnější varianta – podívejte, tohle taky stojí v Čechách! Když vám nevadí pravoúhlé „krabice“, holé stěny a průmyslová svítidla, pořídíte byt opravdu za 8 až 10 tisíc na metr čtvereční. Ale tak asketické bydlení by asi většinu lidí odpuzovalo. Nejsme protestantští Holanďané nebo Švédové.
Se dvěma miliony korun můžete zkrátka naložit různě: koupit si za ně BMW řady 5, pořídit malý byt v dobré lokalitě, postavit vcelku slušný velký dům, anebo také malý špatný dům na špatném místě, který ovšem odpovídá stavební tradici Rakouska-Uherska. To znamená, že je to „tátův grunt“, který vydrží na několik generací. Pochopitelně to neříká nic o kvalitě estetické a funkční.
Zatímco v USA vidíte krásný dům, který budí zdání kamenného, poklepete na stěnu a div se neproboříte, protože za tenkou slupkou laserem opracovaného kamene je umělá hmota a dřevotříska… Ale to není náš svět – tam je dům spotřebním zbožím, které využijete, prodáte a přestěhujete se jinam.

Držme se „tátova gruntu“: malého, ale našeho. Co se dá udělat s jeho interiérem, aby nepůsobil stísněně?
Pavla: Už na fakultě nás učili, že pro pocit stísněnosti nebo volnosti v interiéru je rozhodující pohled do nejvzdálenějšího bodu. Čím delší je pohledová úhlopříčka protínající prostor, tím se člověk cítí uvolněněji. Je přitom jedno, jestli je to směrem do dálky, nebo vzhůru. Proto se u každého menšího, komornějšího projektu snažím nechat „díru“ ve stropě – aspoň průhled nad komunikacemi, který dodá potřebnou vzdušnost.

Když prohlížím současné interiéry, mám pocit, že jejich tvůrci občas zapomínají na praktické fungování domácnosti: byt je „živý organismus“, který se musí taky uklízet…
Pavla: To je pravda. Sedačky s růžemi od Bořka Šípka, zprohýbané plochy nábytku, bílé rohože, závěsy – tohle chce hospodyni. S našimi třemi dětmi jsme doma rezignovali na koberce, záclony…, vlastně na všechno. Našemu pojetí minimum nábytku a dekorací nevadí, ale obávám se, že pro většinu národa je to nepřijatelné.

Petr: Dnes můžete mít skoro cokoliv, třeba drahou dlažbu s dokonalou imitací kresby dřeva. Ale já mám raději obyčejné bělninové dlaždice. Jsme puristé – vyznáváme jednoduchost, která dá vyniknout detailu.

Není to jeden z důvodů, proč dáváte v projektování přednost nebytovým komplexům?
Pavla: Bytový interiér musí být především funkční, ale měl by mít i svébytnost a atmosféru, aby architekt neodcházel jak zpráskaný pes. V interiéru ani exteriéru mi nescházejí dekorace: jdou nahradit propracovaným hezkým detailem. Ale uměřeně, jinak odvádí pozornost od celku.
V posledních letech se náš svět hodně zrychlil. To často přineslo degradaci hodnot: byt mi dnes připadá jako šaty – za pět let se všechno vyhodí, dům se přestaví a nezůstane kámen na kameni. Jako by o nic nešlo… Dům se samozřejmě mění, musí mít perspektivu rozvoje – ale ne tak, že všechno zrušíte. Bere to smysl naší práci; místo kreslení interiéru je pak lepší lehnout si na trávu a koukat do nebe…

Ing. arch. Pavla Kordovská, ing. arch. Petr Kordovský

Společně absolvovali Fakultu architektury ČVUT v Praze (1983), společně založili ateliér PAK (1991) a později společnost Kordovská nebo Kordovský, architekti (1999, viz foto). Navzdory svému prohlášení o nespolupráci vytvořili většinu projektů společně (v posledních letech např. obytný soubor Mrázovka nebo soutěž na rekonstrukci Sovových mlýnů), společně získali 1. cenu v soutěži VW Škoda Kvasiny a čestná uznání z mezinárodních soutěží architektonického řešení Hlavního nádraží a jeho okolí nebo o úpravu městské čtvrti Holešovice.

Pavla Kordovská vytvořila jako hlavní architekt návrh budovy České spořitelny v Praze, v poslední době pak projekt rekonstrukce Lumbeho vily v severních zahradách Pražského hradu a projekt administrativních budov OBK a LEGON; realizovala rovněž několik rodinných domů.

Petr Kordovský má na kontě projekt a realizaci rekonstrukce historického dvora Ungelt, Komerčního centra Praha nebo administrativních komplexů Chemoprojektu v Praze 10 a Hadovka Office Park v Praze 6 (s Lubošem Patou).

Foto: Robert Virt, archiv architektů a ateliéru Pata & Frydecký, Text: Vít Straňák
Zdroj: Moderní byt 6/01

Letní trend znovuzrození

Není důležité, co použijete. Ať už je to starý oprýskaný hrnec „kameňák“ nebo hrneček bez ouška, hlavně když při pohledu na aranžmá budete vědět, že je to váš nápad vyrobený vaší rukou.

Vhodné druhy řezaných květin
Zvláště majitelé zahrad i malých zahrádek nemusí chodit pro květiny daleko. Ideálními druhy pro tento trend znovuzrození jsou například stračky, ostálky, plamenky, karafiáty či hledíky. „In“ jsou i gerbery, které se dají koupit v každé prodejně s řezanými květinami. Letní kytici z těchto druhů můžete vytvořit jejich kombinací, ale i použitím pouze jednoho typu v jedné či více barvách. Co se týče odstínů, tento trend Re-create se nevyznačuje nějakou specifickou barvou. Záleží jen na vaší fantazii. Samo aranžmá by nemělo působit uměle, ale spíše přírodně – tak trochu bez ladu a skladu, jak se říká.

Nový trend je i v pokojových rostlinách
Re-create se nevyhnul ani pokojovým květinám. Tady se preferuje vtip, barevné proužky i „listové fontánky“. Ideální jsou staronové rostliny v novém kabátě. Tak například jsou to zajímavé bromélie s jasně růžovými vnitřky svých růžic. Můžete si vybrat i odrůdy s podélně pruhovanými listy. Této rostlině vyhovuje teplota kolem dvaceti stupňů Celsia a pravidelné mlžení. Do interiéru přichází i královna květin růže. Hrnkové růže kvetou bohatými drobnějšími kvítky. Oproti záhonovým je jejich výhodou to, že když hrnkové růže po odkvětu seříznete, znovu obrazí a vykvetou už za dva měsíce.

Mezi další pokojové rostliny ve stylu Re-create patří i papyrus, který je ideální pro ty, kteří nejsou zrovna nadšenými zahradníky, ale chtějí mít v bytě trochu zeleně. Tomu stačí jen dostatek vláhy. Problémem pro jeho životnost by však mohla být kočka – ta prý miluje jeho výhonky. A malou primadonou trendu znovuzrození je orchidea Phalaenopsis pocházející z jihovýchodní Asie, jejíž jméno je z řeckého phalaina motýl. A to díky květům, které motýla připomínají. Kvete několik měsíců a vyžaduje pravidelnou mírnou zálivku, vlhkost vzduchu šedesát procent (nad teplým radiátorem pro ni není ideální místo – tam bývá vlhkost kolem deseti procent) a světlé stanoviště.

Karafiát
I když je pro mnohé karafiát symbolem minulého režimu, tak v současné době se tato květina vrací do květinových vazeb. Je totiž ideální do řezaných aranžmá. A to především díky barevné rozmanitosti a ve váze vám také vydrží velmi dlouho. Ovšem patří mezi ty druhy, které se nesnášejí s etylenem, proto by blízko nich nemělo být zrající ovoce. Latinský název Dianthus znamená božská květina.

Stračka
Pod jejím latinským názvem Delphinium se skrývá delfín, kterého připomínají ještě nerozvinutá poupata. Květy mají jasně modrou barvu a protáhlé květenství. Odstíny modré se pohybují od azurové přes nebeskou modř až po indigovou modř nebe před bouří. Patří mezi nejdéle žijící řezané květiny, ale po skončení jejich aranžování si nezapomeňte umýt ruce – jsou totiž jedovaté.

Glorióza
„Gloria, gloria“ znamená čest a sláva. Tato rostlina pochází z tropických pralesů Afriky. Holanďané jí také říkají úchvatná lilie. Co se týče barevnosti, v jejích květech převládá červená se žlutou.

Hledík
Tato květina se dobře vyjímá jak ve volné přírodě, tak i ve vazbě. Dříve byla součástí dětských her, kdy děti foukaly na pysky květů a ty se rychle rozevřely. Objevuje se tu pastelově žlutá, oranžová, nachově růžová i bílá barva. Kdo má rád ladící kombinace stejných odstínů různých druhů květin, může hledíky aranžovat s gerberami a ostálkami podobných barev.

Plamenka
Tato květina se vyznačuje bohatým květenstvím a sladkou vůní. Její latinský název Phlox znamená plamen a záři – tak typické nálady letních dnů. Naleznete zde odstíny fialové a růžové. Velkou výhodou použití plamenky jako řezané květiny je to, že velká část jejího bohatého květenství se rozvine až ve váze. A pokud ještě kytici umístíte mimo dosah přímých slunečních paprsků, pak se z jejich krásy budete těšit hodně dlouho.

Ostálka
Její původ je sice v Americe, ale zvláště obyvatelé Mexika ji neměli moc rádi. Říkali jí mal de ojos – nemocné oko. Zadostiučinění se jí dostalo až v Evropě. Byla velmi oblíbenou a častou květinou na zahrádkách babiček. Ostálky existují v mnoha barvách, jako je fialová, červená, oranžová, žlutá, lososová, zelená i dvoubarevné kombinace. Plnokvěté odrůdy někdy připomínají jiřiny.

Gerbera
Tuto květinu lze nazvat stálicí v aranžování květin. Pochází z Afriky a první gerbery byly vyšlechtěny v 19. století ve Velké Británii. Vybrat si můžete mezi velkokvětými, „standardními“ či miniaturními odrůdami. Často se používají do svatebních kytic, ale zpestří i veselé letní aranžmá. Také se jim říká „luxusní sedmikrásky“ a často se spojují se znamením lva. A ve Skandinávii jsou od roku 1999 oranžové gerbery v logu nekuřáckých společností.

Petr Vaďura: Čech v Paříži

Zalistujete-li francouzskými verzemi časopisů Elle Décoration, Maison Francaisse, Le journal de la Maison, Table & Cadeau, Offrir International, Fashion Daily News, Plaisir de la Maison, Figaro či Figaro Madame, katalogy věhlasných francouzských nábytkářských a dekoračních firem, ale i katalogy největších evropských salonů a veletrhů o bydlení, setkáte se často se jménem designéra Petra Vaďury.

Kdo je Petr Vaďura
Tvůrce, žijící dnes střídavě v Paříži a Amsterodamu, se narodil v roce 1953 v Praze. Jeho cesta k designu byla složitá. Vedla přes tříleté studium na Lycée Carnot v Dijonu (tam studoval například s režisérem Zdeňkem Troškou) a poté absolutorium francouzštiny a italštiny na Filozofické fakultě UK v Praze. Po odchodu z republiky do Paříže v roce 1979 se zapsal na Sorbonnu, kde získal titul „maitre de lettres modernes“ v oboru francouzské literatury. Nakonec však našel odvahu podlehnout celoživotnímu nutkání věnovat se prvotním zájmům – kresbě a malbě.

Již během základní školy totiž navštěvoval lidovou uměleckou školu pod vedením akad. mal. Milady Trčkové a později se kontinuálně v malbě i kresbě vzdělával a zdokonaloval. V Paříži například pracoval na reklamních plakátech, ilustroval dětskou knihu, přispěl postupně do několika časopisů, vystavoval a prodával pastely (dva z nich byly dokonce vydány jako umělecké plakáty). Tyto znalosti přenesl v roce 1986 do návrhů textilu, s nimiž uspěl u předních výrobců ve Francii, Švýcarsku a Itálii. V roce 1989 předvedl své první návrhy v pařížském středisku designu V.I.A., což je instituce s posláním pomáhat mladým designérům uvádět návrhy do výroby.

Návrhy nábytku
Pro Petra Vaďuru začalo nové životní období. Středisko V.I.A. ho totiž doporučilo známé francouzské firmě Résistub – a Petr Vaďura pro ni navrhl kolekci kovového nábytku Italiques. Rok poté byla vystavena na pařížském salonu nábytku, kde získala první ocenění V.I.A. Lehátko Méridienne bylo souběžně vystaveno v Klubu tendencí U.N.I.F.A., což je samo o sobě vyjádřením kvality designu.

O mimořádném úspěchu kolekce svědčí mimo jiné fakt, že například postel Esterel se prodávala v Německu, Švédsku, Švýcarsku i jinde celých deset let, což je jev pro hromadnou výrobu nábytku ve Francii poměrně výjimečný. Pro tutéž firmu navrhl Petr Vaďura další prvky, které se opět dostaly do Klubu tendencí a na pařížský salon. Svět designu ho objevil. V té době byl také vybrán pro velmi zajímavý projekt spojený s knihou Décoration de l’Imaginaire, díky jemuž se propracoval do skupiny nejvýznamnějších francouzských designérů.

V roce 1993 navrhl Petr Vaďura kolekci krásných stolů Antilope pro firmu Biobject, která zaujala kultivovanou rezonancí s africkou kulturou, a nábytkový soubor Paloma pro společnost Art et Meubles de France, v němž citlivě reagoval na styl dvacátých let. Tento soubor byl velmi pozitivně hodnocen francouzským tiskem a dostal se opět do Klubu tendencí.

Styl a vytříbenost designu Petra Vaďury oslovily nově vytvořenou společnost, která zakoupila značku známého nábytku Mahey. Pod stejným názvem představila tato firma jeho novou kolekci Belvédere na pařížském salonu nábytku Scenes d’Intérieur. Také firma Résistub si ověřila prodejní úspěch jeho návrhů, a tak vznikl v roce 1994 nový soubor z kovu a dýhovaného dřeva (ve Francii velmi oblíbené divoké třešně) nazvaný Calypso.

V tomtéž roce a roce následujícím pracoval Petr Vaďura s firmou Résistub na několika výrobcích určených pro obchodní síť ve Francii a Německu a realizoval pro ni také důležitou zakázku pro evropskou síť nábytkových center Habitat (obdoba konceptu IKEA). Vznikla tak například postel Charleston, která se zařadila mezi nejprodávanější výrobky Habitatu. V roce 1995 následovala kolekce Paysages pro firmu Bufflier, kterou firma okamžitě představila na pařížském salonu.

Nejkrásnější objekt světa
Náhle se však jméno Petra Vaďury objevilo v jiném oboru, než je nábytek. To když známý německý designér Ingo Maurer, nazývaný také mágem světla, vybral do ročenky mapující nejkrásnější objekty světa za rok 1999 jeho vázu Buddha.
Vázy Buddha a další porcelánový soubor Gatsby byly navrženy pro proslulou francouzskou porcelánku Artoria . Její majitel byl stejně jako ostatní obdivovatelé a zákazníci okouzlen silným poetickým nábojem, jaký z návrhů Petra Vaďury vyzařuje.
Oceněním bylo i to, že soubor Buddha přešel do obchodní kolekce Muzea dekoračních umění (Musée des Arts Décoratifs), které má sídlo a obchod v pařížském Louvru. Váza Buddha se dnes prodává nejen v luxusním londýnskem obchodě Vessel, ale i v Miláně a jihokorejském Soulu. Do výběru doplňků ji zařazuje i italská nábytkářská firma Poltrona Frau (u nás ji zastupuje Casa Italiana).

Mimořádnou událostí se pro Petra Vaďuru stala další zakázka, o jaké sní snad každý designér. Oslovil ho jeden z nejvýznamnějších a nejstarších francouzských výrobců křišťálu – firma Cristal Saint-Louis, jejíž historie sahá do roku 1586 –, aby navrhl křišťálový flakon pro rok 2000. Byla to velmi důležitá práce, neboť šlo nejen o významný rok, ale také o to, že firma si vybírá každý rok jiného designéra, o němž se domnívá, že bude zárukou úspěchu.

Petr Vaďura nezklamal – jeho práce je krystalickým vyjádřením krásy křišťálu, drahocennosti prchavého parfému, elegance jeho nositelky, něžné vzpomínky na „barokní perly uměle vypěstované v Japonsku“. Úspěch limitované puncované kolekce flakonu na sebe nenechal dlouho čekat, stejně jako další zákazník – opět proslulý francouzský výrobce luxusních kovových předmětů, porcelánu a drahého skla Christofle. Petr Vaďura byl požádán o návrh křišťálových váz. První z nich, Djambé, jejíž velké trojúhelníkové výbrusy dají vyniknout lesku křišťálu, se právě začala vyrábět.

DESIGN A JEHO PRAMENY
Proč objekty navržené Petrem Vaďurou tak emocionálně silně působí na citlivé zákazníky?
To, čím se liší od jiných umělců, je zdroj inspirace. Díky svému hlubokému literárnímu vzdělání ji nachází v renesanci, a to v poloze literární, architektonické i výtvarné. Podnětem je mu často text, obsah, syntax, sémantika. Ale může to být také fragment obrazu, architektonický prvek, předmět či textilie. Nic nezatracuje, vychází z názoru, že vše se dá interpretovat ve vlastní řeči návrhu a tím posunout do roviny osobitého, citlivého výrazu. Důležité je, že stále nachází dostatek těch, kdo jsou schopni jeho řeči nejen rozumět, ale znovu a znovu jí naslouchat a interpretovat ji.

Foto: V. van Blerk, J. Boulay, D. Feintrenie, Iveta Kopicová, Text: Lenka Žižková
Zdroj: Můj dům 5/01

Neotřelé tvary v koupelně

V roce 1973, kdy bratři Emanuel a Giampaolo Benedini zakládali společnost Agape, nebylo vybavení koupelny v centru zájmu designérů.

Bratři se rozhodli situaci změnit a vzniklou mezeru vyplnit. Začali navrhovat nové, tedy neotřelé tvary sanitárního vybavení a používat materiály, které doposud byly určené pouze pro ostatní části bytu. Svou činností a kreativitou se velmi brzy zviditelnili, a to nejen na domácím trhu, ale záhy začali své výrobky vyvážet do celého světa.

Důraz na umyvadlo
Umyvadlo je stěžejní část každé koupelny, a proto bylo centrem zájmu už od prvních návrhů. Hledaly se různé možnosti, jak tento základní prvek v koupelně zvýraznit, a tak byly klasické ovály nahrazeny jinými tvary (obdélníky, trychtýře) a pro jejich výrobu se začaly používat nestandardní materiály, jako je sklo, dřevo apod. Umyvadlo bylo samostatné, případně se z praktických i estetických důvodů zapustilo či nověji postavilo na úložnou skříňku. Sestava se stala flexibilní a zajímavou součástí koupelny.

Situace dnes
Výrobky firmy Agape patří dnes ke špičce na světovém trhu, a to především díky kreativní činnosti návrhářů, která je nejpatrnější právě v designu a použitých materiálech. Funkčnost je považována za samozřejmou a majitelé společnosti se zabývají především originalitou tvarů. Orientovali se tímto směrem a investovali hodně času i síly, aby našli renomované i mladé nadějné designéry, se kterými by začali spolupracovat.

Jejich práce se mimo jiné soustředila na kompletní vybavení koupelny, nově své návrhy zaměřili i na vany, baterie, v letošním roce poprvé představili sprchový kout. Návrhy se nesou ve znamení funkce, minimalismu, strohosti a v některých případech až sterility. Připravili ucelené kolekce v duchu přesvědčení, že denní hygiena nesmí být povinností, nýbrž rituálem, v němž se pojí komfort, užitek a krása.

Giampaolo Benedini (1945), spolumajitel a až do roku 1999 hlavní designér společnosti Agape, po ukončení studia architektury na Technické univerzitě v Miláně projektoval rodinné domy a věnoval se rekonstrukcím historických objektů.
Navrhoval také průmyslové budovy, pracoval tedy v různých oblastech, nejvíce se však vždy zajímal o vybavení kanceláří a koupelen. Tohoto usměvavého muže v nejlepších létech jsme měli možnost vyzpovídat.

Co ovlivňuje vaše návrhy?
Především hledám odpověď na nevyřešené problémy. V malém koupelnovém prostoru je proto stále co vymýšlet, a to mě baví.

Které materiály preferujete?
Nemám nejoblíbenější materiál, řídím se potřebou daného prostoru.

Hlavní produkce firmy se soustřeďuje na vybavení koupelny. Zajímáte se také o vybavení dalších bytových prostorů?
Samozřejmě, o design jako takový se zajímám od prvopočátku své profese a stále sleduji nové trendy.

Vaše produkty mohou působit až sterilně.
Na někoho opravdu mohou působit tímto dojmem, současný trend je však takový. Z vlastní zkušenosti vím, že navrhovat funkční věci s jednoduchými tvary je těžší než se složitými.

Jaký máte názor na designéry, kteří vyznávají právě opačný názor?
Neexistuje jediný způsob, jak dělat kvalitní design, proto nemohu posoudit návrhy ostatních lidí.

Který výrobek z vaší produkce považujete za nejzdařilejší?
Pro mě je to vždycky nová kolekce.

Text: Lenka Haklová, Foto: archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

Obývací pokoj oživí oblé tvary

Modrá varianta modulární sestavy 4 500 Rolf Benz, cena 312 356 Kč, Inpro CZ

Oblé tvary na sedacím nábytku přineslo vrcholné baroko. Střídání vydutých a vypouklých hmot proměnily sofa nebo pohovku v dramatický objekt hodný rozevlátých činů a patetických gest. Barokní lidé žili jedno velké divadlo.

Přátelský tvar
Přísně pravoúhlé tvary nejsou, jak se řada lidí domnívá, plodem funkcionalismu třicátých let dvacátého století. Renesance si v nich libovala, klasicismus je rehabilitoval, novorenesance oprášila a art-deco si je od předchozích opět vypůjčilo. Konec padesátých let a léta šedesátá dvacátého století byla zase dokulata. Oblé tvary jsou subjektivně přátelštější. Na tom se shodnou psychologové i teoretici designu.

Ovál, kruh nebo oblé křivky si v žádné době, v níž se objevily, nevynutila jen móda. Úzce souvisely s možnostmi a technickou úrovní nábytkářského řemesla.
Zásadní roli hrála schopnost vázat k sobě dřevěné plochy v tupých úhlech nebo zdokonalení způsobu napínání potahové látky. Když například kubismus přešel v Čechách (jako jediné zemi) do užitého umění, totálně selhal.

Z hlediska vývoje nábytkových forem se projevil jako slepá ulička. Důvodem byl rozpor mezi koncepcí a technologií. V tomto případě se problémem ukázaly naopak ostré hrany. U ukládacího nábytku se nedaly bez kovových výztuží pevně spojit a u sedacího nevyhovovaly potahu. Látka se ve vztahu ke struktuře napínala tak nepřirozeně, že při pravidelném používání praskala.

Zavržená exprese
I dnes se najdou lidé, kteří vše, co se jen trochu „křiví“, chápou jako zavrženíhodnou expresionistickou tendenci s kořeny v padesátých letech nebo v postmoderně, která je výrazově nestřídmá. Na první pohled nadchne a zaujme, ale na desátý se už okouká.

Přijatelným kompromisem mohou být sedací komponenty s tvarem křivky, nejlépe oblouku nebo dokonce kruhu. Navazují na „válecí“ čtyřhranné moduly o velikosti až jeden a půl krát jeden a půl metru a připojují se zcela samozřejmě k sedacím sestavám či křeslům. Moduly „vystupují“ do prostoru, ale chybí jim hrany. Zjemňují tak celkovou „rovnou“ linii nábytku a navíc díky velké ploše poskytují možnost sedět zcela neformálně.

Sedací moduly dnes rovněž umožňují složit z několika částí oblý tvar sezení. Vyjímají se ve velkém prostoru a nabízejí bližší kontakt sedících osob než klasické podélné pohovky. Vyvolávají dojem uzavřenosti v dobrém smyslu slova. Nabízejí pocit intimity.

Text:Petr Tschakert, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
AMBER INTERIÉR,
Vodičkova 10, Praha 1,
tel.: 02/22 23 07 71;
AZ NÁBYTEK,
Rumunská 1, Praha 2,
tel./fax: 02/96 18 06 60;
BOOM LIVING,
Masarykova 976, Hluboká nad Vltavou, tel./fax: 038/796 51 15;
CMF INTERIÉRY,
Svatoslavova 24, Praha 4,
tel./fax: 02/692 46 77;
DESIGN FÓRUM PRAHA,
Prokopovo nám. 5, Praha 3,
tel.: 02/22 78 06 08;
INPRO CZ,
Pražská 293/12, Hradec Králové,
tel.: 049/553 28 10, fax: 049/553 28 33;
KONSEPTI,
Elišky Krásnohorské 4, Praha 1,
tel.: 02/232 69 28;
KTC INTERIER,
Pasáž bydlení, Štěpánská 36, Praha 1,
tel./fax: 02/22 23 07 62

Mystérium krásné formy

„…jest příliš veliký, než aby se dal zařadit do jednoho směru či jedné doby. Vzpomínám slov Waltera Gropia, když při své návštěvě v Taliesinu (architektovo sídlo, pozn. aut.) pod dojmem jeho bezčasové dokonalosti prohlásil: Moderní architektura stanovila nové zákony, platné všude a pro každého, ale s výjimkou Taliesinu a jeho původce,“ napsal v roce 1929 o Wrightovi pro revui Styl Vladimír Karfík, který pracoval v architektově ateliéru v letech 1929 až 1930, krátce po působení u Wrightova rivala Le Corbusiera. Karfík byl jedním z mála architektů, kteří osobně poznali tyto dva giganty architektury, a nalézá u nich společné rysy v myšlení.

Oba je označuje za profetické tvůrce „s mocí ovlivňovat a dávat direktivy celým generacím architektů“. Vidí u nich také společná východiska v rezidenční architektuře ohleduplné ke klimatickým podmínkám, vyvěrající z neústupné nespokojenosti s běžnou stavební praxí. Mnozí odborníci se však přiklánějí k závěrům jednoho z nejvýznamnějších teoretiků a historiků architektury Sigfrieda Gideiona, že soudobá architektura polarizovala právě mezi Le Corbusierem, představujícím linii matematickou a formalistickou, a Wrightem, směřujícím po linii volnější organické architektury.

Frank Lloyd Wright se narodil 8. června 1867 ve Wisconsinu, v polovině osmdesátých let se splnilo velké přání jeho matky — syn vstoupil na pole architektury. Zemřel ve dvaadevadesáti letech 9. dubna 1959 krátce před dokončením jedné ze svých nejznámějších staveb Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku. Jeho život přesáhl tři zásadní etapy vývoje stylů: secesi, modernismus a poválečná padesátá léta. Po krátkých studiích na Wisconsinské univerzitě a epizodách v architektonických ateliérech byl přijat do týmu architektů Louise H. Sullivana, předního představitele chicagské školy, do kanceláře Adler & Sullivan.

U Sullivana zůstal až do roku 1893, kdy se osamostatnil. Podobně jako v architektuře je i v oblasti nábytku a vybavení interiérů Wright tvůrcem solitérů. Chápal interiér jako součást celistvého návrhu a jako přirozené pokračování průniku přírody do nitra stavby a opět ven v souvislosti s jeho koncepcí organické architektury, koncepcí prolínání architektury a krajiny. Kus nábytku či jiného vnitřního vybavení tudíž není objektem samým pro sebe, je nedílnou součástí celku.

Příležitost k tvorbě nábytku poskytovaly Wrightovi velké architektonické realizace, mezi prvními kanceláře správní budovy společnosti Larkin (1902—1906). Mohutné křeslo polstrované kůží s kovovou konstrukcí na kolečkách se stalo jedním z nejpopulárnějších kancelářských křesel své doby, podobně i pracovní stůl s připevněnou kovovou židlí s koženým polstrováním. Typickou pro ranou tzv. prérijní tvorbu je rovněž židle pro školu v Hillside z let 1901 až 1903 či kompletní vybavení domu Darwina D. Martina v Buffalu. Všechny se vyznačují obdivuhodnou harmonií mezi pravoúhlými tvary a organickými motivy.

V tomto období se Wrightova tvorba pozoruhodně přibližuje dílu Skota Charlese Rennie Mackintoshe. Wright, který navštívil Evropu poprvé v roce 1909, se o dění zde živě zajímal a měl široké povědomí o anglické, německé i francouzské architektuře. Pobýval v Paříži, kde jej nepochybně ovlivnila lyrická abstrakce v díle Františka Kupky či Sonji Delaunayové, jež byla inspiračním zdrojem dekoru na porcelánové jídelní soupravě pro hotel Imperial v Tokiu. Kubismus se nepochybně Wrighta také dotkl, o čemž svědčí například kávová souprava. V architektově tvorbě se v té době spojovaly prvky americké a evropské.

Avšak další mezník v jeho díle nastal stavbou zmíněného hotelu Imperial v Tokiu. Veškeré vybavení je svým způsobem uměleckým dílem. K nejzajímavějším patří Wrightův kompromis mezi evropským a japonským sezením — neobvyklá židle složená z opticky téměř samostatného sedáku, podnože sestávající ze čtyř zešik-mených noh a samostatně připevněného opěradla polygonálního tvaru. Ve třicátých letech navrhl kancelářský nábytek pro halu S. C. Johnson & Son Company. Stále se u něho projevovala záliba v polygonálních tvarech.

Pozoruhodné je vybavení rezidence C. L. Stevense v Aulbrass Plantation v Jižní Karolíně z roku 1938. Wrightův nábytek neměl úspěch v sériové výrobě, o niž se pokoušel teprve v padesátých letech. (Tohoto druhu je vybavení H. C. Company Office Tower vyráběné v letech 1952—1956.) Zajímavé je, že právě v tomto desetiletí, v němž zazářila snad největší hvězda amerického designu, Charles Eames, zůstával Wright ve vztahu k jeho osobnosti a tvorbě chladným.

Tvorba F. L. Wrighta zaznamenala na naší domácí půdě značný ohlas. Z českých architektů jmenujme Vladimíra Karfíka, který později významně zasáhl do podoby města Zlína, či Antonína Raymonda, jenž byl již za studií na ČVUT Wrightovými návrhy zaujat natolik, že se v roce 1915 rozhodl odejít do Ameriky, stal se jeho spolupracovníkem zvláště na projektu hotelu Imperial v Tokiu v letech 1919—1921. (V Japonsku zakotvil a dnes je považován za jednoho z předních tvůrců moderní japonské architektury.)

I to hovoří o informovanosti a zájmu domácího prostředí o Wrightovu práci. Ještě jedno české jméno je s velkým architektem spjato, inženýr a stavební podnikatel Jaroslav Polívka s Wrightem spolupracoval od čtyřicátých let na konstrukci několika významných staveb, za všechny uveďme Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku. Dnes vlastní jednu z největších evropských sbírek děl F. L. Wrighta Vitra Design Museum ve Weilu nad Rýnem.

FOTO: VITRA DESIGN MUSEUM, Text: Michaela Kádnerová
Zdroj: Moderní byt 5/01

Nekonečný všedomovec

Pro Daniela Nekonečného a Šum svistu se nadchli všichni ti, kteří mají rádi latinskoamerické rytmy a etno hudbu vůbec.
Není to nic pro zapšklé puritány. Z hudby Šumu svistu je cítit světlo zářící na kohokoli, kdo je naladěn na příjem. Energie srší každou notou. Daniel Nekonečný se neoddává pouze zvukové extázi, ale i světelnému nářezu v podobě magické hry laserů a dštění ohně z úst. Tato charakteristika je patrná jak v jeho civilním chování, tak v interiéru bytu.

Jaká byla vaše nejmilejší místnost v dobách, kdy jste se ještě nemohl považovat za muže?
Nebyla to místnost v pravém slova smyslu, ale malý prostor v parku kolem zámku v Boskovicích. To místo bylo ohraničeno stínem, který vydával jinan dvoulaločný, Ginkgo biloba, nádherný strom z třetihor. V jeho stínu jsem lahodně odpočíval a nechal levitovat myšlenky v příjemném rytmu.

Dole pod zámkem je jedno z největších zachovalých židovských ghett. Nebylo toto prostředí stejně inspirující, jako byl stín jinanu?
Lidi tam příliš nechodili. Možná se báli těch křivolakých uliček a krkolomné spleti zdí a dvorků. Byla to skutečná a inspirující obdoba Foglarových Stínadel.
Boskovice mají kromě zámku a ghetta ještě další přirozené centrum života a tím je náměstí.
…a na tom náměstí je kašna, kde jsem klátil nohama a flirtoval s děvčaty z okolí. Využíval jsem přitom svěžího rytmu kapek dopadajících z fontány a inspiroval se tak k písničkám, které jsem rozbalil v pozdějším věku.

Vzpomínáte stále na tu fontánu?
Ano. Miluju vodu a její zvuky. Dodnes si ve svých příbytcích vytvářím iluzi přírody a k tomu mi právě dopomáhají umělé fontány a vodopády.

Boskovice jako staré město jsou složené z domů různých historických období. V jakém domě jste bydlel vy?
Nejdříve v klasickém činžáku v centru. Později jsme se přestěhovali na kopec, který je pokrytý hlubokými lesy. Měl jsem výhled na město, zámek i na hrad. Důležitější ale než samotné bydlení pro mě byla možnost chodit do zámeckého parku, kde jsem kromě přítele Ginkga měl i dalšího. Byl to páv. Vždy jsem se postavil na palouk a zařičel pavím hlasem, tak podobným dětskému křiku. Páv, to zvíře, jenž se nedá téměř ochočit, ke mně přišel a vyklenul přede mnou tu svoji překrásnou šílenost barev.

Přesto, cítil jste se tam doma, na kopci nad Boskovicemi?
Já nemám domov, já jsem doma všude, kde se zrovna nacházím. Nejsem bezdomovec, spíše všudedomovec.

Mluvíte, jako byste nerad vzpomínal na dům dětství.
To zase ne. Táta a děda ten dům postavili doslova holýma rukama a moje dětství je tím celé prosycené. Jako v živém filmu to vidím před sebou: jak se děda mazlí s konví, jak tančí tango s lopatou. Byl to balet, když přesíval písek, a sochařina ve chvíli, kdy připravoval maltu. Matka měla zase zahradu plnou skalniček a já byl jmenován hlavním kropičem. To jsou všechno skutečně milé a zlaté odlesky.

Co jste udělal jako první, když vám bylo osmnáct let?
Vystřelil jsem okamžitě do Prahy. Začal jsem studovat DAMU, ale studium jsem přerušil, jelikož mi profesoři zakazovali cesty po světě. Školu jsem nikdy nedodělal, protože jsem se postupem času zapojil plně do vesmírné univerzity života, takže to nakonec ani nebylo potřeba.

Čím jste se živil?
Prošel jsem snad všemi zaměstnáními od kolébky až po smrt. Pracoval jsem jako asistent na porodním sále a za měsíc jsem uklízel pitevnu. Později jsem byl dokonce domovníkem i zaměstnancem pohřební služby.

Prahu jste dosud neopustil. Která čtvrť je vám nejbližší?
S hrdostí říkám, že jsem bydlel ve všech čtvrtích města Prahy. Poznal jsem i Střížkov, Libeň, což není sice žádná francouzská Riviéra, ale i tyto čtvrti mají svůj kolorit.
Pokud ovšem trváte na otázce, tak za příjemné považuji Letnou, Smíchov, Dejvice, Vinohrady a Břevnov.

Vaše nejoriginálnější bydlení bylo…
…na hausbótu, kde toalety vedly rovnou do Vltavy.

Máte vyhraněný styl, neříkejte, že také na Jižní Město vzpomínáte v dobrém?
Ale ano, bydlel jsem tam na ženských kolejích a často byl nucen ručkovat po balkonech až nahoru do posledního patra. Později jsem obýval byt v klasickém paneláku a předělal jsem ho natolik, že nikdo nepoznal, že se jedná o panelákový byt. Na dveře jsem nalepil kůru stromů a žlutý mech. Všude byly palmy a rostliny a fontány. Dokázal jsem stvořit prales.

Tolik toužíte po přírodě?
Nekonečně po ní toužím. Své byty přeměňuji v chrám přírody, a když mi například nechtěli povolit zřídit v paneláku krb, spokojil jsem se s množstvím svíček. Rád se obklopuji věcmi ze dřeva, počínaje dřevěnou lžící a konče plovoucími dřívky v Šivových koupelích.

Můžete upřesnit, co se skrývá za pojmem Šivova koupel?
Jistě. Mé koupelny, to jsou hotové aquaparky. Koupu se až třikrát denně. Samotná příprava koupele je složitý rituál. Do vody přidávám například extrakt z cukrové třtiny, a to kvůli barvě, a olej nebo esenci pro vůni. Na hladinu kladu okvětní lístky divizny, růží a jiných květin stejně jako kousky vonných dřev a také celé kusy ovoce. Potom takto připravenou koupel obětuji sám sobě.

Po generace se v českých zemích vytváří jistý konkrétní styl bydlení, přičemž jednotlivé byty se odlišují skutečně jenom v drobných nuancích. Zdá se, že vy jej narušujete poněkud razantněji.
Mám rád v bytě věci lahodící mému oku, čichu i hmatu. Obklopuji se přírodninami, jako je dřevo, bambus a rákos. Nemyslete si, že se jedná o materiál druhé kategorie. Při pobytech ve světě jsem bydlel například i v neskutečně luxusní vile, která byla postavena celá z bambusu. Měla několik pater a stála na břehu Indického oceánu.

Chtěl byste se tam odstěhovat natrvalo?
Jistě by to bylo příjemné, být v pohodě a ležet na břehu moře. Já však nejsem srab a neutíkám. Odpovím vám abstraktně. Snáze dosáhnete nirvány v Himálajích než na Jižním Městě. Já si ovšem záměrně nevybírám lehčí cestu, a to ani v případě bydlení.

Kde je vám tedy dobře?
Bydlím ve tři plus jedna na Smíchově. Ateliér, své orlí hnízdo, mám v Břevnově. Vlastním ještě magickou observatoř vysoko nad Letnou. Tam mám soustavu zrcadel, se kterými vytvářím umělou duhu, a provádím tam magické ohňové obřady. Tam je mi nejlépe.

FOTO: OTO PAJER, Text: Pavel Vondráček
Zdroj: Moderní byt 5/01

Krásné, užitečné, ale nebezpečné

Rostlin, jež patří mezi okrasné, ale vzhledem k obsahu látek je řadíme mezi problematické, nebezpečné až dokonce mezi silně jedovaté, není zase tak málo a musíme před nimi varovat a chránit zejména děti. Ty nejmenší mají tendenci strkat všechno do pusy, ty větší často prozkoumávají přírodu tak zevrubně, že ověřují chuť plodů, lízají šťávy, „mlíčka“, bezděky si sáhnou potřísněnou rukou do oka. Často se také dotýkají rostlin, které – zejména při slunečním záření – způsobují vyrážky a puchýře. U dětí je nejlepší ochranou trpělivé vysvětlování při procházení zahradou a volnou přírodou.

Spolehlivou prevencí je znalost

Některé rostliny obsahují látky, jež narušují ústřední nervovou soustavu. Patří sem především stále oblíbenější okrasné durmany (Datura) i blízké příbuzné, velké dřevité brugmansie s ohromnými květy, zvanými „andělské trumpety“. U děcka stačí k těžké, při pozdní lékařské péči i smrtelné otravě několik semen durmanu. Naštěstí okrasné druhy a odrůdy většinou semena, která děti nejvíce ohrožují, nevytvoří. Po odkvětu můžeme vadnoucí květy otrhat, a tím nebezpečí zcela vyloučit. Přírodní druhy, jako durman obecný (zvaný také „panenská okurka“), metelový a další v zahradě pěstovat nebudeme. Dále sem patří podobně nebezpečný ocún jesenní (Colchicum autumnale), obsahující asi dvacet prudce jedovatých alkaloidů včetně jedné z nejjedovatějších rostlinných látek – kolchicinu. Na srdce a cévy působí konvalinka (Convallaria), tis (Taxus), tabák (Nicotiana) obecný a selský, náprstník vlnatý i červený (Digitalis lanata, resp. D. purpurea). Prudce jedovaté plody, jehličí i větévky jalovce – chvojky klášterské a látky obsažené v květech oblíbeného keře štědřence odvislého (Laburnum anagyroides) zasahují krev, ledviny, dělohu. Semena vlčího bobu (Lupinus) poškozují játra.

Běžné ozdoby zahrad

Prudkou otravu mohou způsobit květy oblíbené květiny stračky, zejména Delphinium belladonna, i známé letničky dymnivky (Corydalis). Byl zaznamenán případ velkých potíží, když místo kuchyňské cibule použila hospodyně omylem cibuli tulipánu. I neobyčejně pěkný keř kalina (Viburnum) má svá úskalí v možné záměně jedovatých květů s černým bezem při sušení a přípravě čaje. Velice efektní a v zahradách stále oblíbenější je mohutný skočec (Ricinus communis), z jehož semen se lisuje a upravuje ricinový olej se známými, silně projímavými účinky. K nebezpečným záměnám fazolí s jeho podobnými semeny už došlo, jednou dokonce u většího počtu lidí. Neméně problematický je pěkný lýkovec (Daphne), jehož deset peckoviček

může způsobit smrtelnou otravu.

Kýchání až do úmoru

V lesních zahradách bývá pro své zvláštní, jakoby plisované velké listy a bohaté klasy žlutobílých kvítků oblíbenou květinou kýchavice černá (Veratrum). Tato trsnatá trvalka roste v polostínu, na vlhké půdě. Obsahuje látky, které při silnějším přivonění ke květům či usušeným rozdrceným listům způsobují nepotlačitelné a tak dlouhé kýchání, že člověk až zemdlí a je ohrožen srdeční slabostí i nedostatečným dýcháním. Při požití nadzemních částí (otrava kořeny, jež obsahují nejvíce látek, je vyloučena), dochází k podráždění žaludečních a střevních sliznic a k silnému poklesu krevního tlaku. Mezi nejčastější patří otravy hořkými jádry meruněk. Stačí jich šest osm na těžké poškození organismu. Také jádrům broskví, hořkých mandlí a švestek je třeba se vyhnout, i když jich organismus snese více než jader meruněk.

Nebezpečí pro oči a kůži

U dětí jsou dosti častá poškození očí po dotyku s rostlinou, nebo zanesení šťávy do oka. Silné podráždění spojivek může způsobit dotyk prstů při trhání sasanek. Šlehnutí větévky rulíku do oka způsobuje poruchy vidění, neboť rostlina obsahuje atropin. Očím jsou také nebezpečné šťávy pryšců. To nemluvíme o rostlinách v přírodě, jako o vlašťovičníku, ďáblíku a jiných, méně se vyskytujících. Po dotyku kůže s některými rostlinami dochází, zejména při slunečním záření, k různým vyrážkám, zánětům a projevům alergií. V tomto směru je nebezpečný známý bolševník obecný (Heracleum sphondylium), který určitě nebude nikdo v zahradě pěstovat. Víme však, o jak vlezlého vetřelce jde a jak obtížné je rostliny se zbavit. Velice pěkná hlíznatá trvalka oměj šalamounek (Aconitum napellus) obsahuje zejména v kořenech prudký nervový jed akonitin. Při podráždění kůže dojde k pálení, posléze k úplnému znecitlivění. Při požití způsobuje akonitin úplnou anestezii nervové soustavy s následným silným poklesem teploty a zadušením. V lidovém léčitelství se oměj nikdy neuplatnil, zato dobře sloužil travičům a k napouštění hrotů šípů indických lovců.

Problematické drogy lidového léčitelství

Velmi často se v zahradách můžeme setkat s ozdobnými léčivými rostlinami. Při aplikaci některých bez doporučení a dohledu lékaře může dojít místo k vyléčení k poškození organismu. Droga pěkné květiny hlaváčku jarního (Adonanthe vernalis) působí (stejně jako látky krutikvětu) velice rychle na srdeční sval a při neodborném dávkování jej může poškodit. Rovněž lidové praktiky s již zmíněnými náprstníkem vlnatým i červeným způsobily lidem vážné potíže. Další rostlinou, která je velice ozdobná a uváděná v lidových receptech, ale jíž je lepší se vyhnout, je medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi). Listy, růstem a plody je velice podobná brusinkám a snadno může dojít k záměně. Při delším užívání drogy hrozí poškození jater. U citlivých osob může při sběru drogy způsobit alergické vyrážky jinak velice cenná léčivá rostlina andělika lékařská (Archangelica officinalis), občas využívaná pro svou mohutnost i jako zakrývající okrasná rostlina. Delší užívání drogy působí škodlivě na nervový systém. Stále se ještě objevuje v některých publikacích návod na lihový výtažek z pěkné trvalky vratiče obecného (Tanacetum vulgare), považovaný za účinné mazání při revmatismu. Rostlina však obsahuje složky, jež způsobují puchýře a špatně se hojící vyrážky. Jak vidět, nebezpečných rostlin je poměrně dost. Často se ovšem za jedovatou rostlinu považují neškodné druhy. Platí to například o jmelí bílém i jeho bobulích. Smyslem článku není vystrašit majitele zahrad tak, že se nebezpečných rostlin vzdají a ochudí svoji zahradu o okrasně významné, oblíbené druhy, ale upozornit na jejich charakteristické rysy, vlastnosti a účinky, o nichž někdy nemají ani tušení. Nebezpečí, o němž víme, je nesrovnatelně menší než hrozba neznámá.

Text: Pavel Chobotský, Foto: Ladislav Drahokoupil

Zdroj: Můj dům 2/01

PARTNEŘI WEBU