|
|
Jakou si máme vybrat? Záleží na tom, co od sprchy vlastně požadujeme. Zda hledáme takovou, která by měla mít mimo základní funkce i funkci masážní, či je pro nás důležitý i design sprchy.
Dopřejte si masáž Jste-li příznivci sprchování a očekáváte-li od sprchy i něco víc než jen očistu, můžeme vám doporučit sprchové hlavice s přepínáním několika proudů – od běžného sprchového deště přes různé druhy masážních až k razantnímu monoproudu. Proudy můžete libovolně měnit posuvným kroužkem umístěným na hlavici sprchy.
Svěží deštík Osvěžující letní deštík můžete mít ve vaší koupelně po celý rok, pořídíte-li si některou z talířových sprch. Navíc tyto sprchy upoutají i svým vzhledem. Instalovaná talířová sprcha v koupelně zaujme na první pohled. Když je navíc opatřena kovovou obručí, z níž splývá pěkný závěs, stane se i dominantou koupelny. Často se vyrábí v retrostylu, který v poslední době stále víc přitahuje pozornost designérů i zákazníků. K zvýšení komfortu se tyto sprchy vybavují pákovými i termostatickými bateriemi.
Uvažujete-li o pořízení talířové sprchy, pečlivě prozkoumejte, zda vám bude vyhovovat úhel, z nějž padá sprchový déšť, popřípadě se ptejte po kloubovém připojení talíře k trubce, které vám nabízí možnost nasměrování sprchového proudu.
Běžná záležitost Pokud situaci hodláte vyřešit standardním způsobem – koupíte si nejspíš sprchovou nebo vanovou baterii se sprchou zavěšenou v posuvném či pevném držáku. Ceny takových setů začínají cca na 1 300 Kč. Obyčejnou sprchovou hlavici v chromovém provedení pořídíte už za 80 Kč, hadici (150 cm) za 250 Kč a posuvný držák (650 mm) za 300 Kč. Sprchovou termostatickou baterii (150 nebo 120 mm) s hadicí a sprchou za 3 000 Kč, vanovou (150 mm) termostatickou se sprchou a hadicí za 3 500 Kč. Ceny se však mohou vyšplhat až k desetitisícovým položkám. Záleží na tom, co od sprchy očekáváte a jakou značku si vyberete.
Údržba Víte-li, že vaše voda je tvrdá a snadno se tvoří vodní kámen, vybírejte hlavici, u níž je proudový kotouč opatřen silikonovými nopky, díky jejichž ohebnosti se usazený vodní kámen vydrolí a odpadne. Dále může být hlavice sprchy vybavená čisticími kolíčky, zabudovanou filtrační svíčkou, v rukojeti zabudovaným vyplachovatelným filtrem nebo jiným čisticím systémem.
Důležitý je tlak vody, kterým vaše domácnost disponuje. Tam, kde je tlak tak špatný, že se sotva osprchujete běžným proudem, je zbytečné pořizovat masážní hlavici, neboť slabý proud není schopen svou masážní funkci splnit. V tomto případě by problém mohla vyřešit pěkná talířová sprcha, jejíž deštík bude vzhledem k špatnému tlaku vody ideální.
Kontakty: AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 8, tel.: 02/35 30 12 03; www.aquatrade.cz EDEN, Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 02/71 74 17 17, www.eden-koupelny.cz HANS GROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 05/47 21 23 42, www.hansgrohe.com HÜPPE, K. H. Borovského 37, Slaný, tel.: 0413/52 61 93, www.speed.cz/hueppe.cz LS-NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel./fax: 02/24 91 93 78; TIZZIO, Jana Želivského 25, Praha 3, tel./fax: 02/697 09 21
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Blog
„Upečené“ vitráže
|
|
Ozdoba vznikla tak, že na podkladové sklo byly položeny kousky barevného skla do požadovaného obrazu, a pak žárem k sobě staveny (zapečeny). Tato metoda koncem 19. století opět ožila díky americkému malíři a skláři Louisi Comfortovi Tiffanymu, který ji nazval fusing.
Používal ji ke zdobení skleněných dílů spojovaných kovovými pásky při výrobě svítidel, vitráží aj. Koncem 20. století se stal fusing opět hitem. Nejčastěji se stále pracuje s plochým tabulovým sklem, na které se buď rozloží kousky barevných skel, nebo se mezi dvě čirá skla vloží dekorace z jiného vhodného materiálu. Vznikne jakási vitráž, která však nemusí mít kovové pospojování, a říká se jí proto „americká“.
Výtvarníci, kteří si tento způsob dekorování skla osvojili, využívají dnes fusing novými zajímavými způsoby.
Kontakty: STUDIO FUSING GLASS (Petra Karásková), Na Břehu 25, Praha 9, tel.: 0603 80 98 85; ŠMOLÍK-ARCHITEKT, B. Smetany 7, Plzeň, tel./fax: 019/732 97 65, e-mail: post@smolik-architekt.cz, http://www.smolik-architekt.cz
text: Bea Fleissigová a Petr Tschakert foto: archiv |
Mozaika – stará technika, moderní užití
|
|
Vynikající výtvarná technika Ornamentální mozaiky na stěnách chrámů a paláců starověkých sumerských měst Babylonu, Uru, Uruku aj. tvořily keramické válečky s polévanými barevnými hlavičkami (tzv. tesserae), upevněné na podklad omítkou nebo tmelem. Už tehdy bylo zřejmé, že tato technika je vhodná nejen jako trvanlivá výzdoba a ochrana stěn a podlah, ale že umožňuje vyjádřit i výtvarný obsah, jemuž také poskytuje šanci na dlouhé přežití.
Figurální motivy se začaly v mozaice objevovat někdy ve 4. století př. n. l. a tehdy také začala hrát významnou roli v dějinách umění a výtvarných řemesel. Helénistické období antického Řecka, kdy městské státy zanikaly a na scénu vstupovaly monarchie prezentující svou moc přepychovými paláci, se stalo pro mozaiku prvním obdobím rozkvětu. Sloužila však především jako dekorativní technika, kterou se „přepisovaly“ obrazy vytvořené malbou.
Římské umění, vydatně napájené z řeckých pramenů, převzalo i mozaiku a posunulo ji od prosté dekorativnosti k svébytnému vyjadřování obsahu. Nádherné důkazy o tom zůstaly zachovány v Caracallových lázních a v Hadriánově vile v Římě, v paláci Barberini v Palestrině, ve vile Liberiů a v řadě měst v severní Africe. Přírodní kameny začaly být nahrazovány kostičkami z barevného skla.
Nejkrásnější monumentální mozaiky vznikaly od čtvrtého století našeho letopočtu, kdy se křesťanství stalo římskou státní ideologií. Nové náboženství si žádalo nové stavby – baziliky, baptisteria a hrobky, a tam všude byl prostor pro rozměrné mozaikové obrazy vyjadřující biblické příběhy.
Působivá ochrana stěn Dnes plní mozaika nejen výtvarné úkoly, ale používá se často pro dekoraci a ochranu stěn v prostorách vystavených působení nepříznivých vlivů.
Nalézáme ji zejména v koupelnách, kuchyních, soukromých bazénech, ale i ve veřejných lázních a koupalištích. Mozaikové kostičky mohou být keramické s glazurou, skleněné i z jiných materiálů. Ty se používají zejména pro ryze výtvarné projekty. Mohou to být opět přírodní kameny různých barev, přitesané do potřebných rozměrů nebo zase plastické hmoty či kov. V domácím interiéru jsou nejvhodnější keramické nebo skleněné mozaiky, jejichž působení nejlépe vynikne na větší ploše. Výrobci nabízejí základní mozaikový obklad nejrůznějších rozměrů a zejména barevnosti. Pro užití mozaiky neplatí žádné dogma, pouze dobrý vkus toho, kdo ji začleňuje do interiéru.
Je vhodná jak pro malé, tak velké prostory, nechá se kombinovat i s jinými formáty, může být použita jak na stěny, tak na podlahy nebo na pracovní plochy.
Její předností je i to, že s ní lze obkládat zaoblené tvary. Množství spár vytváří další působivý efekt, je-li použita neutrální nebo naopak kontrastní barva spojovacího materiálu. Je nesporné, že tato stará zdobicí technika vnáší do moderního interiéru tisíciletími prověřené kouzlo.
Obraz na přání I dnes je možné si nechat vytvořit v koupelně z mozaiky umělecký obraz buď podle vzoru, který nabídne výrobce, nebo na základě vlastního návrhu. Je to ale drahá záležitost. Zatímco běžná mozaika se klade ve větších formátech (mozaikové kostičky jsou připevněny na podložku, která se lepí na stěnu v celku), obrazec podle individuálního přání se musí skládat kostičku po kostičce. Levnější mohou být vzory, které má výrobce připraveny jako standardní nabídku.
Kontakty: CERAM OBJEKT, Černomořská 10, Praha 10, tel.: 02/71 74 17 41-44; IMARMITALIANI, Rybalkova 14, Praha 2, tel.: 02/22 51 96 19, fax: 02/22 51 68 80; KOMORNÍK, Severozápadní I č. 2771/28, Praha 4, tel.: 02/72 76 64 78; KOZÁK, Anglická 7, Praha 2, tel.: 02/22 24 16 26
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Pozor na dítě!
|
|
S prvním ranním krokem se zpravidla ocitáme na podlaze koupelny. A podlaha v koupelně nebývá suchá. A je-li suchá podlaha, není suchá naše noha… Zkrátka a dobře, v koupelně to klouže. Je dobré to vědět, je dobré na to myslet, pak se s tím totiž dá něco dělat. Zkuste dětem říkat, že v koupelně se neběhá. Ten prostor ke hrám přímo láká … První, co nás napadne, je jistě podložka na podlahu, tolik rozšířený doplněk našich koupelen. Toto řešení má své výrazné nevýhody. Jednak není pevně spojená s podlahou, takže se i při sebelepším provedení může po podlaze smýknout, navíc je velmi nehygienická. I v rámci jedné rodiny se může vyskytnout plíseň na nohou, která se pak rychle rozšíří na všechny její členy, nemluvě o hostech. Moderní koupelna má zkrátka podlahu holou, v naprosté většině pokrytou dlažbou.
Matná a malá je méně kluzká Z veřejných prostor známe jistě provedení protiskluzových dlažeb. Jenže ouha, v sériích do domácích koupelen výrobci takto speciální produkt nenabízejí. Na druhé straně se i tak lze při výběru dlažby orientovat také podle jejích adhezivních vlastností.
„Obecně platí, že matná dlažba je méně kluzká než lesklá. Také můžeme vybírat dlažbu s reliéfním povrchem“, radí Miloš Kopsa z firmy Komorník, významného dovozce obkladů a dlažeb. Navíc dodává velmi zajímavý postřeh: „Při použití dlaždic menšího formátu vytvoříme na podlaze více spár, které v podstatě fungují protiskluzově.“ Při návrhu koupelny je dobré myslet i na to, že každý výstupek či schod může být efektní, ale také vždy tvoří překážku, která stojí v cestě vždy, když to nejméně potřebujeme. Na podlaze by neměla zůstávat vrstva vody, měli bychom tedy koupelnu po použití setřít. Tuto práci nám ulehčí podlahové vytápění, protože z teplé podlahy se voda rychle odpaří.
Ve vaně to klouže Když nám děti neuklouzly na podlaze, ve vaně se jim to určitě povede. Koneckonců, při náročné námořní bitvě není čas hlídat rovnováhu. Je jistě pravda, že jsou-li děti ve vaně, bez zvýšené pozornosti rodičů to nejde. I zde ale máme možnost snížit možná rizika. V první řadě jsou to vanová madla. Přední výrobci nabízejí pro své modely varianty s madly. Při případné ztrátě rovnováhy je tak ve vaně k dispozici pevný bod, kterého se lze zachytit. Musíme však vybírat pečlivě. „Madla nejsou ve vaně na ozdobu. Jejich účelem je primárně bezpečnost. Design je důležitý, ale až druhotný“, říká Tomáš Andrejsek z firmy Kaldewei. Pozor tedy na madla, která už od pohledu dávají najevo, že by nebyla ráda, aby se o ně někdo opíral, nedejbože na ně spadl.
Samozřejmě, že i ve vaně je důležitý povrch. Na trhu jsou dnes nejrozšířenější vany ocelové smaltované a vany akrylátové. Jak upozorňuje Ondřej Všetečka z firmy Riho, „akrylát je neklouzavý povrch, velmi výhodný z hlediska bezpečnosti“. Tomáš Andrejsek s tím však nesouhlasí. „Musíme si uvědomit, že posuzujeme povrch pokrytý vodou, navíc s příměsí mýdla. Akrylát možná klouže méně, ale s tak kluzkou vrstvou jsou rozdíly minimální.“ Řešení je však i zde k dispozici. Je jím protiskluzová úprava, kdy je povrch vany reliéfní, eventuálně ještě zdrsnělý tak, aby i pokryt vodou snižoval možnost sklouznutí chodidla. Takový povrch je sice trochu náročnější z hlediska údržby, zato ale nabízí vysoký standard bezpečnosti při pohybu, a to zdaleka nejen dětem. Samozřejmě i zde existují podložky do vany. Jsou pochopitelně vhodné při koupání menších dětí, ale výhrady k nim jsou z hlediska hygieny podobné jako u podložek na podlahu. Co platí pro vanu, platí pochopitelně i pro sprchovou vaničku. „Zde by Antislip (protiskluz, pozn. red.) měl být standardem, a to zejména tam, kde se budou sprchovat děti“, konstatuje Tomáš Andrejsek. Protiskluzovou úpravu nabízí i výrobce akrylátových sprchových vaniček, firma Hüppe.
I ve sprše je dobré mít pevný bod Zajímavé řešení kombinace madla a sedátka nabízí firma Hüppe v podobě systému Clou (viz obr.) Jak upozorňuje Tomáš Syrůček z firmy, velmi důležité je i provedení sprchového koutu. Levné kouty mají tenké plastové výplně, které toho moc nevydrží. Dobrý výrobce nabízí plastovou výplň natolik dostatečné síly, aby odolala případnému pádu. Zcela jinou kategorii pak tvoří kvalitní kouty z výplní skleněnou. Zmíněná firma pro tyto výplně používá výhradně speciální kalené sklo, pětkrát pevnější, než je sklo klasické. Rozbití je nepravděpodobné, a i kdyby k němu došlo, výplň se rozpadne na malé oblé částečky, jež nezpůsobí větší poranění. Důležitá je samozřejmě i kvalita konstrukce koutu.
Zjednodušeně řečeno, sprchový kout vybírejte pečlivě. Peníze až v první řadě, ale každá ušetřená koruna by jednou mohla mrzet…
Termostatická baterie Samostatnou kapitolu v koupelně tvoří vodovodní armatury. Nebudeme je dnes rozebírat z hlediska designu, i když i při pohledu z hlediska bezpečnosti je dobré si uvědomit, že čím méně ostrých hran a výstupků, tím lépe. Nám ale teď jde o teplotu vytékající vody. Zejména tam, kde je teplá voda ze společného zdroje, či dokonce bojler, může být voda velmi horká. A bezděčný pohyb dítěte ve sprše může způsobit skutečné neštěstí.
Opět platí, opatrnosti není nikdy dost. Existuje však technologie, která je „opatrná za nás“. Je jí termostatická baterie. Její použití je vhodné zejména ve sprše, i když výrobci dnes nabízejí provedení i pro vany či umyvadla. Pan Fišer z firmy Oras udává jako příklad pád ve sprše, kdy může dojít k zachycení za baterii. „V takovém okamžiku vám termostat zachrání zdraví. V žádném případě nedojde k roztočení vroucí vody“. Nemusíme však sahat k tak dramatickým situacím. Děti ve sprše sahají na vše, tedy i na baterii. A u horké vody stačí i krátké působení, aby došlo k nepříjemnému úrazu. Dítě je navíc v takovém případě dezorientované a není schopno samo vodu zastavit.
Veronika Menšíková z firmy Grohe dodává, že termostatická baterie je připravena i na náhlé zastavení přívodu studené vody: „V takovém případě zastaví i přívod horké vody.“ Výsledek je stejný – termostatická baterie na nás nevypustí horkou vodu. Z cenového hlediska navíc termostatické baterie nejsou nedostupné. Jejich bezpečnost je jednoznačným argumentem. Nezanedbatelné je i pohodlí, jež nám poskytují udržováním stálé teploty, bez nutnosti neustálého „ladění“ kohoutků… V tomto článku jsme vám chtěli poskytnout inspiraci k řešení nejdůležitějších prvků koupelny tak, aby se koupelna stala místností bez zbytečných nástrah. I pak však platí, že nejdůležitější prevencí je pozornost rodičů.
text: Markéta Andrejsková foto: archiv autorky |
Roboti už jdou
|
|
Má-li mít člověk alespoň částečně jasno v tom, jaký z kuchyňských pomocníků si pořídit, měl by vědět, zda mu postačí ruční ponorný mixér, nebo víc využije šlehač či snad odšťavovače. Pro velkou rodinu, kde se často vaří a peče, je nejvhodnější některý z multifunkčních robotů.
Roboty Nejvýkonnější kuchyňské přístroje jsou roboty s příkonem až 700 W. Objem míchací nádoby se pohybuje od 2 do 6 l. Často jsou navíc vybaveny mixovací nádobou, jejíž objem činí cca 2 l. Ty nejkvalitnější by měly pracovat s nerezovými noži, též kotouče na krouhání by měly být nerezové. Výměnné kotouče se postarají o jemné a hrubé krájení, hrubé, střední a jemné strouhání. Víko nádoby je vybavené pěchovačem. K hnětení těsta slouží hnětací stroj, ke šlehání drátěné metly. Některé roboty mohou plnit i funkci drtiče ledu, odšťavovače či lisu na citrusy.
Pro toho, kdo by si rád pořídil kuchyňský robot, ale nevyhovuje mu velikost přístroje a nepotřebuje tak velké množství výměnných nádob, kotoučů a nástavců, je tu také řešení. Tyto požadavky mohou splnit tzv. foodmakery, jež si vystačí s příkonem 300 W. Mixovací nádoba má obsah cca 1 l. Ve výbavě mají řezací nůž, hnětač a kombinovaný kotouč s výměnnými segmenty na krájení a strouhání.
Mixéry Oproti robotům se liší jednak designem (na robustní motorové skříňce je posazená skleněná nádoba), jednak omezenými funkcemi. Slouží především k mixování zeleninových polévek, k přípravě koktejlů, případně majonézy, jsou schopny drtit led i zrnkovou kávu. Ve své výbavě mívají výměnné nožíky, odklápěcí víko s otvorem pro přilévání či přidávání dalších potravin. U těch výkonnějších najdete na přepínači funkci turbo.
Ponorné mixéry Cenově nejdostupnější (od 900 Kč) jsou ponorné mixéry. Využijí je zejména maminky k připravování kojenecké stravy. Disponují příkonem od 100 do cca 300 W, mohou být vybavené přídavnými nádobami menších objemů, ve kterých se pokrm mixuje. Při koupi se ptejte, co všechno dovedou — ne všechny zvládnou drcení, strouhání, hnětení a mixování všech druhů potravin. Šlehače Jednoduché, lehké přístroje, jejichž korpus je v horní části vytvarované do držadla, kde je zpravidla umístěn přepínač o dvou až třech rychlostech. Jejich obvyklým příslušenstvím jsou dvě hnětací a dvě šlehací drátěné metly z nerezové oceli.
Patří do cenově méně náročných spotřebičů (od 1 000 Kč) majících příkon cca 200 W.
Rada na konec Chcete-li být se svým novým kuchyňským pomocníkem spokojeni, kupujte vždy u renomovaných značek. Přístroje jsou kvalitní a výrobci na ně poskytují dostatečnou záruku.
Kontakty: BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE, Prvního pluku 8-10, Praha 8, tel.: 02/24 89 14 50; GROUPE SEB, Truhlářská 1104/13, Praha 1, tel.: 02/22 31 71 27; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31; PHILIPS, Šafránkova 1/785, Praha 5, tel.: 02/33 09 91 11; ZELMER, Horní Těrlicko 770, tel.: 069/642 37 10
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Jak se vaří ve třetím tisíciletí
|
|
Malé okénko pro šéfa kuchyně není v tomto příjemném prostoru jediné. Kuchyň je se zahradou propojena ještě dvoukřídlými prosklenými dveřmi, které po otevření vedou přímo do letní jídelny, chráněné velkou výsuvnou pergolou. V létě se tedy nabízejí dvě lákavé varianty: stolovat u velkého, rozložitého teakového stolu v bezprostřední blízkosti varného ostrůvku, nebo venku s výhledem do krásné zahrady? Při zařizování nové kuchyně si její majitel dal hodně záležet na tom, aby poskytovala maximum pohodlí a také co největší radost z pobytu v ní. Barevností i vnější podobou vychází z tradičních českých kuchyní dvacátých a třicátých let, ale vnitřní vybavení je to nejmodernější, které si můžete pořídit. Realizační firma věnovala velkou pozornost nejen osvětlení pracovních ploch, ale také všech vnitřních skříněk, což už samo o sobě zvyšuje komfort při užívání. Kdyby se v kuchyni jen dobře a prakticky svítilo, nebyla by ještě tou pravou kuchyní. Ta musí přece především vonět… vanilkou i skořicí, ale také dobře propečeným steakem na čerstvě umletém koření. Správně. Nic nechybí.
Rozměrná potravinová skříň vedle lednice pohltí díky promyšleně uspořádaným otočným košům dvojnásobek potravin, než by se zdálo. Vedle za roletkou se ukrývají příruční elektrospotřebiče a v zásuvce blízko dřezu je ukrytý skládací kráječ na chleba.
Prakticky řešený keramický dvoudřez s odkapávačem je vybavený drtičem odpadků. Nesmíme zapomenout samozřejmě na myčku. To jsou však pouze samé přípravné a doplňkové elementy, nejzajímavější věci se odehrávají v bezprostřední blízkosti varného ostrůvku se sklokeramickou varnou deskou a japonským grilem. Stačí krok doprava nebo jen natáhnout ruku, a můžete zároveň obsluhovat parní nebo horkovzdušnou troubu značky Imperial, připravit nádobí do ohřívače talířů. Ani bych se nedivila, kdyby hosté dávali i v létě přednost stolování uvnitř. Vůně vycházející z této kuchyně by musely připravit každému doslova utrpení, kdyby na svou porci musel čekat o krok dál, než je skutečně nutné.
Tři otázky pro Jiřího Stopku (MIELE CENTER STOPKA)
Co tvoří nadstandard kuchyně, kterou vaše firma dodala na klíč? Možná máte na mysli výčet všech přístrojů, od nahřívače nádobí přes gril po parní troubu nebo pracovní desku z masivního teaku. Já ale myslím, že nadstandardní je především zákaznický servis. Každý náš klient má smluvně zaručenou pravidelnou kontrolu kvality provedení kuchyně po dobu tří let. Jelikož kuchyň je z celého interiéru většinou nejvíce zatěžkávána, ať už otevíráním a zavíráním zásuvek a dvířek nebo chemicky (oleje, páry atd.), je dobré sledovat v tomto období funkce všech součástí a mechanismů, kterých je v kuchyni většinou velmi mnoho. Tyto prohlídky jsou něco jako garanční prohlídky automobilů. Zmínil jste se o parní troubě. Můžete ji doporučit i z vlastní zkušenosti? Samozřejmě. V této kuchyni je parní trouba umístěna v bezprostřední blízkosti grilu, přímo pod troubou je zásuvka s nahříváním talířů. Zároveň se zapnutím grilu uvedete do chodu nahřívání nádobí. Do parní trouby vložíte zeleninu, a než opečete maso, je hotová, má přirozenou barvu, což oceníte především u brokolice nebo růžičkové kapusty. Příprava kompletního oběda vám pak netrvá déle než dvacet minut a všechno je vynikající a zdravé. A kromě toho – nezdá se vám, že tento typ parní trouby je i krásný jako samostatný objekt? Tato realizace kuchyně je na dlouhé povídání sama o sobě. Má vnitřní osvětlení zásuvek, drtič odpadků, skládací kráječ na chleba, atraktivní digestoř. Myslíte, že z tak dokonale vybavené laboratoře také voní oběd po celém domě, jako to bývá jinde? Tím si můžete být jistá. Ani sebedokonalejší digestoř totiž nepohlcuje všechny vůně a pachy, které z kuchyně vycházejí. Digestoř je tu proto, aby odchytávala páru, ale když hodíte na gril plátek masa, za chvilku se přijde zeptat pes i kočka, jestli to náhodou není něco pro ně.
Kontakty: Klimentská 46, Praha 1, tel.: 02/21 85 10 45, www.stopka.cz
text: Pavlína Blahotová foto: Lubomír Fuxa |
Jak si posvítit na práci
|
|
Centrální osvětlení místnosti se nedoporučuje, protože světlo dopadající dolů se může odrážet od různých předmětů někdy přímo do očí. Ze světelného hlediska je také nevhodné umístit pracovní stůl přímo pod okno, protože i denní světlo může odrazem oslňovat.
Správná pracovní lampa má – možnost nastavení výšky nad pracovní plochou – otočné stínítko – přepínač intenzity osvětlení – zdroj světla zapuštěný do stínítka tak, aby nepřesahoval jeho okraj – případně předřadník, který hlídá kolísání světla a umožňuje volbu jeho odstínu (teplý – studený)
Kontakty: CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 02/24 81 90 11, tel./fax: 02/24 81 90 94; LUMINEX, Ječná 7, Praha 2, tel.: 02/24 92 15 63; Petra Rezka 10/1203, Praha 4, tel.: 02/61 21 58 72-74, fax: 02/61 21 58 75; Vídeňská 68, Brno, tel./fax: 05/43 33 04 13; RENDL, Masarykovo nábř. 10, Praha 2, tel.: 02/24 91 18 76;
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Skleněná elegance
|
|
Užitné vlastnosti Mnozí si skleněné tvárnice pořizují proto, aby v jejich bytě plnily účel dekorativní. Ale tvárnice mají zejména vynikající užitné vlastnosti. V koupelně se využívají hlavně pro světelnou prostupnost. Světlo, které jimi proniká, je měkké a stabilní. U čirých tvárnic je prostupnost světla při kolmo dopadajícím světle až 75 %, u barevných tvárnic se pohybuje podle sytosti barvy od 50 do 70 %.
Tvárnice jsou vyhledávané i pro své vynikající hlukově izolační schopnosti. Bez obav si můžete dovolit vyzdít jimi stěnu sprchového koutu, který se nalézá v sousedství ložnice či jiné obytné místnosti.
Vynikají také schopností vysoké kondenzace – v místnosti, kde je teplota cca 20°C a relativní vlhkost 60 %, se na jejich povrchu neprojeví žádná kondenzace.
Určitý podtlak v tvárnicích zajišťuje lepší tepelněizolační vlastnosti než například dvojsklo. A nemůžeme opomenout ani hledisko bezpečnosti. Tvárnice jsou sice skleněné, ale jsou tak silné, že by při běžném způsobu života nemělo hrozit rozbití a následný úraz pořezání sklem.
Na výběr Díky široké škále dezénů a barev máte možnost mnoha způsobů využití. Dostatečný je i výběr velikostí. Standardní rozměry jsou 19 x 19 x 8 cm a 19 x 19 x 10 cm, k dispozici je dále rozměr 24 x 24 x 8 cm nebo 30 x 30 x 8 cm a některé další rozměry. Na trhu jsou i rohové tvárnice.
Nejběžněji používané jsou čiré tvárnice v několika dezénech a barvách, ale dostanete i matované, a to buď čiré, nebo barevné. Vyrábějí se i sklomramorové tvárnice.
Kam s nimi Jejich vynikající vlastnosti vám umožňují umístit je prakticky kdekoliv v interiéru. Jen na jedno je třeba pamatovat – nikdy nesmí sloužit jako nosná zeď. Ideální je využít jejich světelné propustnosti a pracovat s nimi tam, kde chybí okno a světlo je žádané. Někdy stačí pruh tří tvárnic nad sebou vyzděný nad umyvadlem. Efektně vypadají příčky či polopříčky, které opticky dělí prostor koupelny, ale díky prostupnosti světla jej nezmenšují. Často se tvárnicemi vyzdívají celé sprchové kouty. Můžete jimi nahradit i část stěny, oddělující koupelnu od sousední místnosti.
Možnosti instalace Podle toho, jak hodláte tvárnice použít a jaký účel budou v koupelně plnit, budete volit i způsob jejich instalace. Zvolíte-li cestu vyzdívání, uvědomte si, že je to poměrně složitá záležitost, a pokud s tvárnicemi nemáte žádné zkušenosti, přenechejte to raději odborníkovi. Jsou tu ale i jiné možnosti – tzv. suchá instalace. Jednou z nich je stavebnicový způsob. Jednotlivé tvárnice se pokládají a lepí do požadovaných tvarů pomocí dřevěných latěk a křížků. Druhou možností je koupit si s tvárnicemi dřevěný modul v požadovaném rozměru, do kterého se tvárnice pouze zasouvají a utěsňují pryžovou vložkou. Můžete využít i třetí suchý způsob – systém block-fix, což je usazování tvárnic za pomoci plastové stavebnice. Ať už zvolíte jakýkoliv způsob instalace, vždy se pečlivě informujte u výrobce či prodejce a vyžádejte si návody, které by vám měly být dostatečným průvodcem při instalaci.
Před instalací – Bude-li vám tvárnice instalovat stavební firma, zjistěte si, má-li se skleněnými tvárnicemi zkušenost. – Skleněné tvárnice nikdy nesmí sloužit jako nosná zeď. – Pečlivě zvažte jejich umístění, aby splňovaly efekt, který požadujete. – Pokud budete nakupovat po kartonech, kde je cca 5 až 1O kusů, bude cena tvárnic o něco vyšší než při odběru celé palety, kde je cca od 200 kusů a výš. – A na závěr. Až půjdete nakupovat, nepoužívejte slovo luxfery – prodejci i výrobci si potrpí na název skleněné tvárnice.
Kontakty: GLAVERBEL BATIGLAV, Báštecká 85, Klíčany-Vodochody, tel.: 02/84 89 24 94, VITRABLOK, Bílinská 42, Duchcov, tel.: 0417/81 83 02
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Každá koupelna musí být jiná
|
|
V nově zrekonstruovaném domě současní majitelé zachovali původní dveře i kliky, spíž, společenskou místnost s výstupem na zahradu, dokonce i dvě koupelny ze tří nakonec zůstaly rozměrově stejné, jen změnili jejich styl.
Při výběru dodavatelské firmy manželé navázali spolupráci s berounskou firmou AQUA PLUS, která jim do všech koupelen dodala armatury, vany a umyvadla (cca 500 000 Kč). U pražské firmy ESENTIER si objednali dlažbu a obklady.
V přízemí prakticky Přízemní koupelna se nachází v sousedství haly a kuchyně s jídelnou, tedy v centru veškerého rodinného života. Z toho důvodu je také vybudovaná prakticky a účelově. Původně v ní měla být umístěna dvě umyvadla (jedno pro dospělé a jedno dětské), po zvážení všech pro a proti dali manželé nakonec z prostorových důvodů přednost závěsnému klozetu před dětským umyvadlem.
Rohová vana je vybavená termostatickou podomítkovou baterií a ruční sprchou. Své ideální místo našla pod oknem, které je bohužel příliš vysoko, takže plní účel spíš dekorativní.
Co v této šedobílé koupelně zaujme na první pohled, jsou dekorované obkládačky s motivem lístečku, který plasticky vystupuje z povrchu obkládačky. Dalším zajímavým prvkem jsou trojúhelníkové obkládačky, které opticky oddělují bílou plochu od šedé a dodávají koupelně elegantní a čistý vzhled. Aby místnost působila útulnějším dojmem, musel se pomocí sádrokartonových desek snížit strop, do kterého se vsadila bodová světla.
Prosklená závěsná skříňka slouží pouze k ukládání nejnutnějších hygienických potřeb. Jako větší úložné prostory slouží šatna hned vedle koupelny.
Podkrovní romantika O patro výš sdílí manželé další koupelnu umístěnou těsně vedle ložnice. Majitelka si ji přála zařídit romanticky. K tomu našla vhodnou dlažbu i obklady v nabídce pražské firmy TOP GRES FORTE (cca 46 000 Kč).
Protože zde je nejdelší stěna zkosená, vešla se pod ni pouze nízká proutěná skříňka. Dominantou této koupelny je masážní vana, nad kterou je zabudovaný sprchový panel. O teplotu vody se stará centrální termostat.
Třetí maličkost Každá z koupelen má v tomto domě, který je starý přes osmdesát let, svůj osobitý ráz. A i když v půdních prostorách neměli manželé příliš místa na vybudování třetí koupelny, podařilo se jim ji vylepšit jednou „maličkostí“. K obyčejnému zrcadlu dosadili rám z obrazu, stěny ozdobili barevnou mozaikou s obrázky – a vznikla tak velmi zajímavá miniaturní koupelna.
Kontakty: AQUA PLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 0311/62 56 26; ESENTIER, Nádražní 7, Praha 5, tel.: 02/90 02 27 19; TOP GRES FORTE (IKERA), Vinohradská 3216/165, Praha 2, tel.: 02/74 72 82 57
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Pomoc ano, ne však zázraky
|
|
V čem vidíte především přínos hydromasážních van a boxů? Umožňují nejpřirozenější způsob jak se uvolnit fyzicky a psychicky, aniž by se na tom člověk sám aktivně podílel. Jednoduše přijdete domů, lehnete si do vany s vodou o teplotě 32 až 38 °C a bez jakékoli další aktivity u vás dochází k optimální svalové a sekundárně i psychické relaxaci, což je v dnešní době obrovské plus. Hydromasážní vana dokáže pomoci v okamžiku, kdy se cítíme skutečně unaveni po náročném dni, sportu, chceme si odpočinout anebo se dokonce rychle dostat do špičkové kondice. Zde nám hydromasážní zařízení dokáže pomoci, zvláště když trysky lokálně zaměříme na nejpřetíženější svalovou skupinu. Přidáme-li ještě např. kvalitní emulzi, může dojít k perfektní svalové relaxaci. Pokud má vana trysky, u kterých se dá regulovat proud, můžeme ji využít při jakýchkoliv poúrazových stavech – zlomeninách, otocích a podobně. Hydroterapie v těchto případech představuje velmi osvědčenou léčebnou metodu, neboť v konkrétním postiženém místě zlepšuje metabolismus, a tak urychluje proces hojení.
V jakých případech hydromasážní zařízení těžko uspokojí naše představy a kdy bychom se jejich služeb měli dokonce vzdát? Hydromasážní vany nám umožňují optimální relaxaci, ale neměli bychom očekávat zázraky. Pod vlivem reklamy si dnes lidé, když to přeženu, myslí, že vlezou do vany, pustí si trysky a vylezou o deset kilo lehčí, nebo že se úplně zbaví celulitidy apod. Masážní vana nám může i v tomto směru hodně pomoci, ale bez určité fyzické aktivity se to neobejde. Další chybou je délka trvání celé procedury. Hodně lidí se mylně domnívá, že čím déle, tím lépe. Doporučuje se dvacet minut hydromasáže, po kterých by měl následovat třicetiminutový pobyt v klidném a teplém prostředí. Pokud by procedura trvala déle, měla by se adekvátně prodlužovat i doba odpočinku. Nikdo by si taky neměl myslet, že ho vana postaví natolik na nohy, že se po proceduře okamžitě obleče do sportovního a vyrazí si zaběhat nebo na večírek. Dostavuje se totiž úplně opačný efekt: člověk je vláčný a když se pak ještě napije alkoholu, není „in“ , ale „out“. K okamžité svěžesti pomůže jen střídání teplot – teplá koupel a studené střiky, což však umožňují pouze hydromasážní boxy. Jinak je třeba počítat s tím, že jde o klasickou hydroterapii, přesunutou do domácího prostředí. Masáže mají význam pro celkovou relaxaci, ale způsobují i pokles krevního tlaku. Takže pokud je někdo „nízkotlaký“, měl by přidat nějaké esence, např. rozmarýn nebo jinou vhodnou přísadu, která dokáže zvýšit tlak. Stejně tak lidé, kteří mají vysoký krevní tlak anebo jakékoliv jiné kardiovaskulární potíže, by se měli poradit s lékařem, zda jsou pro ně koupele tohoto typu vhodné a pokud ano, jak by měly vypadat. Hydromasážní vany se nedoporučují diabetikům s otevřenými bércovými vředy nebo když má někdo psoriázu či alergii na kosmetické přípravky. Trošku opatrnější by měli být rovněž lidé trpící osteoporézou, tedy řídnutím kostí. Neměli by se dlouho máčet a měli by si nastavit nižší teplotu vody, protože teplá voda podporuje odvápnění. Chce to poradit se s lékařem a pozorně sledovat, co s nimi procedura dělá. Stejně tak v době těhotenství, kdy se nedoporučují vůbec žádné koupele. Velkou chybou rovněž je, když někdo zapne hydromasáž a zároveň se myje. Ubližuje tak vaně i sobě – pobývat půl hodiny ve vlastní špíně není hygienické a dlouhé působení kosmetických přípravků může být příčinou ekzémů. Je třeba se nejprve umýt, vodu vypustit a pak teprve zapnout hydromasáž.
Potřebuje ke správnému používání hydromasážní vany radu odborníka? Většina van má rozumné návody, které by uživateli, pokud netrpí některou ze zmíněných chorob, měly stačit. Každý si pak v rozmezí doporučené teploty vody musí vybrat pro sebe tu optimální, protože vnímání teploty vody je strašně individuální. Někomu voda, která má 33 °C, připadá studená, jinému horká a třetímu akorát. Na to návod neexistuje, to si každý musí vyzkoušet sám. Ani na perličkové koupele, které nabízejí snad všechny vany, nepotřebujete žádného odborníka – tam si stačí najít něco, co vám vyhovuje – barva, vůně, muzika, prostě cokoliv, při čem se uvolníte. Při masáži místa, kde došlo ke zranění pohybového ústrojí, jako je výron, pohmožděnina, určitě není od věci zeptat se klasického rehabilitačního pracovníka, jakým způsobem hydromasážní vanu aplikovat. Ale myslím si, že to zvládneme i pouhým selským rozumem – když nás něco bolí, masírujeme si to a voda je přece mnohem šetrnější než ruce, a proto v uvedených případech nemůže ublížit.
Ještě než koupíme Dříve než si zakoupíme hydromasážní zařízení, měli bychom si ujasnit, co od něho očekáváme. V současnosti můžeme vybírat mezi hydromasážním panelem, vanou (s různými typy hydromasážního systému) a boxem. Pokud nám nějaký výrobce nabízí počet a rozmístění trysek dle našeho přání, jde nejspíše o medvědí službu. Hydromasážní zařízení totiž mají mnohaletým průzkumem dané parametry a jejich porušení nám může ublížit. Nízká cena hydromasážních zařízení může znamenat i nízkou kvalitu. Ta se projevuje především v časté poruchovosti a větší hlučnosti motoru. Při zvukové kulise připomínající parkoviště se špatně relaxuje.
text: Alena Vondráková foto: Ariston |
