Blog

Dům na míru a do detailu

Práce začala přibližně před třemi lety. Tehdy se mladí manželé rozhodli, že si vytvoří domov, v němž by mohli spokojeně žít a vychovávat děti. Hledali klidné místo, uprostřed krásné přírody, přitom však v blízkosti hlavního města, aby se mohli věnovat svým společenským aktivitám.

Když takový pozemek našli, přizvali ke spolupráci ing. arch. Vladimíra Krátkého, který jim navrhl jednoduchý dvoupodlažní dům se světlou fasádou kombinovanou se dřevem a s břidlicovou střechou. Výsledkem je přívětivé sídlo, které koresponduje s tamější architekturou a je dobře zasazené do okolní krajiny.

Žijeme, jak potřebujeme
Když se dokončoval stavební projekt, byla přizvána ke spolupráci architektka Eva Hlaváčková, jejímž úkolem bylo navrhnout interiérové řešení celého prostoru. „To, co dům vyjadřuje zvenku, jsem chtěla přenést také dovnitř. Navázala jsem tady na exteriér a snažila se použít hodně přírodních materiálů a světlé zemité odstíny.“
Dispoziční řešení prostoru bylo už připravené. Přízemí je mezonetové, je tu hodně oken a velkých skleněných tabulí, které do prostoru propouštějí denní světlo. Spodní část je společenská, schází se zde rodina a přijímají návštěvy.

Dominantní je tu sedací souprava, z níž můžeme pozorovat plameny v krbu nebo okolní přírodu. Čtyřmi schody je oddělena druhá část, v níž se nachází kuchyň s jídelnou, malé sezení pro relaxaci i odpočinek a hostinská část. Po schodišti vyjdeme do prvního patra, soukromé zóny, kde je manželská ložnice a dva propojené dětské pokoje. Nechybí tu ani mužova pracovna a samozřejmě koupelna a toaleta, které jsou i v přízemí. „Původní dispozice byla dobře připravená, takže jsem zasahovala jen minimálně.

Majitelé si přáli hodně úložného místa a velké šatny. Prostor měl být maximálně funkční a vyhovovat jejich potřebám. Požadovali vybavení, které potřebují k pohodlnému životu, nepřáli si nic zbytečného. Dům jsme jim šili přímo na míru, není v něm nic navíc, ale nic v něm taky nechybí,“ vysvětluje architektka Hlaváčková.
Do takto připraveného domu se začalo navrhovat zařízení. Nejprve architektka připravila korpus celého domu – to znamená materiál a barvy na podlahy i zdi a umístění nábytku.

„Připravila jsem celkovou koncepci, jednotnou od vchodu až po půdu, propracovala jsem každičký detail, aby vše mělo svůj smysl. Zařízení jsem navrhovala s ohledem na dům a samozřejmě majitele.“ Tato mravenčí práce je vždy dlouhá a náročná. Manželé neměli vyhraněný styl a architektka jim předkládala různé návrhy, které s nimi podrobně konzultovala. „Jestliže stavba domu je v nadstandardní kvalitě, pak i zařizovací prvky musí být adekvátní celému prostoru,“ říká architektka. Do vzdušného interiéru, kde je vytvořeno hodně zajímavých průhledů, byl nakonec zvolen elegantní moderní nábytek s čistými liniemi od předních světových firem, odpovídající požadovanému vkusu i kvalitě. Do atypických prostor se vyráběl nábytek na míru, který se nakonec majitel rozhodl dát i do své pracovny.

Detail není maličkost
Dům měl být vytvořen tak, aby se v budoucnu nemuselo nic měnit, všechno má své místo a bylo pamatováno na každý detail. Z tohoto důvodu majitelé spolupracovali s profesionály, od nichž očekávali, že své zkušenosti promítnou do stavby i zařízení interiéru.

„Samozřejmě že se vždycky snažíme vyhovět klientovi a vytvořit mu domov, kde se bude dobře cítit. S tím souvisí i všechny maličkosti, které by po určité době mohly začít překážet a znervózňovat.“ Podobných maličkostí se tu řešilo spousty, upozornit bychom však chtěli alespoň na některé. Je to například vitráž umístěná na chodbě v mezonetové části. „Nemohlo tam zůstat čiré sklo, protože člověk, který by byl pod schody, by viděl jen nohy osoby nad ním.

Nebylo by to estetické, tak jsem do okna navrhla jednoduchou moderní vitráž, která odstraní tento nedostatek a zároveň tu tvoří výtvarné dílo.“ Další funkční maličkostí je matná clona, která je umístěná v okně nad schodištěm. Přes lamely není vidět dovnitř, ale je vidět ven a do prostoru vchází denní světlo. Nezapomnělo se na radiátory, které jsou skryty za nerezovým krytem, ani na rozvodné systémy, jež se schovaly za posuvné panely, na nichž jsou v kovových rámech výtvarné koláže.

Text: Lenka Haklová, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

K o n t a k t y:
AKAD. ARCH. EVA Hlaváčková, Matjuchinova 704, Praha 5,
tel./fax: 02/57 92 13 86, 0602 32 89 51;
ING. ARCH. VLADIMÍR KRÁTKÝ,
Pod Juliskou 4, Praha 6,
tel.: 02/20 39 51 16, 0603 81 31 94;
LINEA PURA (vybavení interiéru),
Na Ořechovce 41, Praha 6,
tel.: 02/312 18 17, 02/24 31 17 54;
PASÍŘSTVÍ JIRKŮ (kovová výroba), Buštěhrad 664, tel.: 0603 52 88 25;
STAVEBNÍ FIRMA KOHOS,
Bulharská 1, Praha 10,
tel.: 02/74 67 39;
TRUHLÁRNA RADEK ŠTÍPEK,
V Bílce 684, Praha 5,
tel.: 02/57 92 15 34, 0602 29 94 88

Zastřešení domu

Stávající materiálová základna nám umožňuje se zcela volně rozhodnout pro variantu střechy ploché i šikmé. Návrh střechy musí respektovat jak vnější podmínky, tj. teplotní pásmo, množství srážek, tak i podmínky uvnitř objektu, tj. vnitřní teplotu a vlhkost.

Hlavním úkolem střešního pláště je zamezit pronikání vlhkosti z vnějšku do objektu za všech různorodých podmínek při vyloučení možnosti kondenzace vlhkosti ve střešním plášti. Při návrhu střešního pláště bytových domů doporučuji zásadně dodržovat skladbu garantovanou výrobcem hydroizolačního materiálu.
Při volbě ploché střechy navazujeme na poslední zastropení s vyzděnou atikou. Při volbě této varianty doporučuji vždy využít střechu se spádem minimálně 2 % s odvodněním střešní plochy řádně navrženým počtem vpustí, přičemž by měly být minimálně dvě.

Pokud jde o materiálové řešení hydroizolace, nabízejí se nám hlavně varianty asfaltových pásů, plastových fólií, plechových krytin. U asfaltových pásů doporučuji orientovat se na modifikované pásy, tj. pásy, kde je asfalt promíchán s kaučukem, což přináší velmi radikální zlepšení mechanických vlastností a životnosti pásů. Z plastových fólií doporučuji polyolefinové nebo olefinové polymerbitumenové (Vedaplan, Carboisol, Sika).

Z plechových krytin lze doporučit měděný plech, titanzinek a plastované pozinkované plechy (např. Lindab), u nichž odpadá pravidelná údržba. Při vlastní realizaci je nezbytné kontrolovat položení každé vrstvy, bedlivě sledovat řešení detailů, především napojení na atiku, řešení postupů apod.

Převzetí hotové střechy by měla předcházet zátopová zkouška prokazující těsnost střechy. Součástí předání by měly být atesty použitých materiálů. Záruka na provedený střešní plášť by měla v každém případě přesáhnout pět let.

Všechny uvedené požadavky je nutno respektovat i u dílčích střech či teras. V případě stavby domu je nutno tyto činnosti kontrolovat dvojnásob, neboť se velmi často jedná o řešení komplikovaných konstrukcí malého rozsahu, které nejsou z hlediska dodavatele ekonomicky nejvýhodnější.

Při použití pásové krytiny na bázi asfaltu je nutno zajistit ochranu proti UV záření buď použitím pásů s posypem břidlicí, násypem promývaného kačírku, nebo realizací zelené střechy. Tuto ochranu doporučuji i u plastových fólií.

Šikmé střechy
V případě volby šikmé střechy, jejíž použití v současné výstavbě rodinných domů převažuje, je nutno vybudovat před realizací střešního pláště nosnou konstrukci, tj. krov.

Vzhledem k tomu, že se jedná o složitou, staticky nosnou konstrukci s vazbou na dispozici objektu, je nutno její návrh vždy zásadně vyžadovat již od projektanta, a to včetně statického návrhu. Zároveň je potřeba si uvědomit, že bychom měli projektantovi specifikovat své požadavky na využití podstřešního prostoru, na ukrytí nebo naopak zviditelnění krovu i na užití střešních oken. Ze všech těchto požadavků a z požadavku na tvar střechy, kterou v principu můžeme řešit jako sedlovou, polovalbovou, valbovou, pultovou a mansardovou s využitím různých druhů vikýřů a jejich vzájemné kombinace, nám vzniká nepřeberné množství možností řešení tvaru střechy.

Již v návrhu konstrukce krovu doporučuji se přiklonit k tradičním konstrukcím. Pro menší rozpon krokvové střechy, pro větší rozpon vaznicové krovy, zpravidla se dvěma podpěrami.

Krovy odpovídající rozpětí objektu a využívající tradiční tesařské konstrukce mají mimo jiné tu výhodu, že obvykle celou konstrukci zajišťuje jedna firma, zpravidla včetně laťování a pokrytí střešní krytiny.

V rámci provádění krovu je potřeba bedlivě sledovat kvalitu a opracování použitého řeziva, jeho vlhkost, způsob vzájemného spojování, ochranu řeziva proti hnilobě, dřevokazným houbám a hmyzu, rozměrovou přesnost a soulad s prováděcí projektovou dokumentací. Pro lepší kontrolu doporučuji nátěr proti škůdcům a houbám s protihnilobnými účinky s barvicí přísadou, kdy lze snadno zkontrolovat i ošetření míst opracovaných na stavbě.

Nezbytně nutné je přikotvení pozednic k nosné konstrukci domu pro zachycení bočních sil vznikajících zatížením střechy do konstrukce, přičemž by měly být při uložení na zdivo podložené hydroizolačním pásem.

Krokvové střechy tradiční konstrukce a běžných sklonů střechy se používají zpravidla do rozponu 12 m. Pro větší rozpony a volnost prostoru se zpravidla dřevěná konstrukce krovu kombinuje s ocelovými prvky – vaznicemi a rámy, které umožňují při stejných rozměrech vyšší únosnost než obdobné dřevěné konstrukce a umožňují pevná rámová spojení. Ocelové nosné konstrukce musí být vždy realizovány odbornou firmou podle výrobní dokumentace zpracované na základě statického výpočtu včetně posouzení průhybu. Ke zhotovené konstrukci musí být doložen hutní atest, doklady oprávněných svářečů a přebíraná konstrukce nesmí vykazovat žádné zjevné vady, průhyby apod.

Standardní úpravou povrchu ocelové konstrukce je otryskání, nátěr základní barvou a dvojnásobný vrchní nátěr, což dokáže odborná firma dokladovat měřením tloušťky nátěru. Pro zabudované konstrukce je výhodnější úprava žárovým zinkováním. Nevýhodou oceli v krovu je její tepelná vodivost, která vysoce převyšuje dřevo. Proto vždy doporučuji u takových krovů realizovat i zateplení izolací pod krokvemi.
V případě, že neuvažujeme o využití podkrovního prostoru, jeví se ekonomicky výhodné zastřešení dřevěnými sbíjenými vazníky, případně lehkými ocelovými konstrukcemi.

Střešní krytina
Na zhotovený krov se pokládá střešní krytina, která minimálně z hlediska typu, hmotnosti a spádu musí být navržena již ve fázi projektu před realizací stavby. V současnosti je možno vybírat ze značného množství střešních krytin, které spolehlivě plní svou funkci. Z těch nejzákladnějších je možno volit střešní betonové tašky (např. Bramac, KM Beta), pálené tašky (např. Tondach, Meindl), šablony, přírodní břidlice, plechové krytiny (měď, titanzinek), plechové plastované desky (např. Lindab), sklocementové a ocelové vlnité desky a asfaltové šindele (bonnský, kanadský šindel).

Při výběru střešní krytiny by měla hrát hlavní roli kritéria zahrnující funkční a estetické požadavky, garantovanou životnost, komplexnost systému (možnost dodání všech doplňkových dílů pro ukončení střechy, prostupy, komínové lávky apod.), záruku mrazuvzdornosti a cenu.

Je potřeba si uvědomit, že střecha často objektu vtiskne jedinečný charakter a že právě zde je potřeba důkladně spojit technickou funkci, která musí být bezchybná, s požadavky na estetiku. Na jednu stranu jednoduchá střecha přináší vždy menší riziko problémů a její cena – vzhledem k použití mnohem menšího počtu doplňkových a speciálních prvků, které jsou vždy mnohem dražší než základní tašky – bývá nižší; na druhou stranu stavebník často požaduje atypické ztvárnění vikýřů, věžiček, apod.

K tomu je potřeba konstatovat, že základní provedení střešních tašek plní dobře svou funkci a že nárůst ceny je spíše v souladu s estetikou a individuálností výrobků. Rovněž cena obdobných výrobků různých výrobců je srovnatelná. V současnosti se jako nejčastější jeví u bytových domů použití střešních tašek –
ať již betonových či pálených – a to jak z důvodů ekonomických a funkčních, tak z hlediska garancí životnosti a komplexnosti sortimentu. U levnějších aplikací přetrvává použití asfaltových šindelů, na opačném pólu užití u individuálních luxusních realizací je přírodní břidlice či měděné krytiny.

Větrání a izolace
Před pokládkou střešní krytiny je potřeba vždy technicky prověřit celou konstrukci skladby střechy. Musí se rozlišovat, kterou krytinu pokládáme pouze na latě, kterou na záklop, je nezbytné zvážit i nutnost použití pojistné hydroizolace a jejího typu. V případě zateplení podkroví pak řešit správně jeho návrh včetně správného užití parozábrany v souladu s odvětráním střechy a typem pojistné hydroizolace a posouzení poměru jejich difuzních odporů. Střešní konstrukce musí být dostatečně větraná, musí být vzduchotěsná a musí mít i dostatečný tepelný odpor.

V případě nejčastější krytiny střešních tašek Bramac či Tondach se na konstrukci krovu natáhne pojistná hydroizolace. Pro zateplený krov doporučuji kontaktní materiál Tyvek nebo Bramac. Zajistí se kontralatěmi, na které se ve správné rozteči přibijí nosné latě a na ně se pokládá střešní krytina. Mezi taškou a fólií zůstává odvětraná vrstva, která musí být u hřebene odvětrána větracími taškami, popřípadě větracím pásem hřebene. Je důležité všechny detaily střechy (úžlabí, hřeben, ukončení ve štítu, uzavření střechy proti ptákům, prostupy) řešit systémovými prvky jednoho výrobce.

Takto zhotovenou střechu zevnitř mezi krokvemi vyplníme tepelnou izolací a uzavřeme parozábranou, která zamezí unikání a kondenzaci vlhkosti. Z vhodných výrobků je možno jmenovat fólii Delta včetně hliníkové vrstvy a výrobek Difunorm Vario distributora Isover, který umožňuje vysychání zabudované vlhkosti. V případě střešní konstrukce je potřeba dbát a kontrolovat precizní přesnou práci, rovinnost a správné upevnění všech tašek tvořících obrys střechy, neboť pouze správné provedení zajistí dlouhodobou životnost střechy.

Veškeré klempířské výrobky střechy doporučuji provést v levnějším případě v plastovaných prvcích (Bramac, Lindab) nebo raději v bezúdržbovém provedení z mědi nebo titanzinku. I v tomto případě se dá říci, že jednodušším řešením střechy lze ušetřit na lepší materiál.

Zároveň zkušenosti ukazují, že je vhodné spojit dodávku a montáž krovu, střešní krytiny včetně vložení tepelné izolace, instalaci parozábrany a klempířských prvků pod jednoho dodavatele, který zajistí jejich koordinaci a kvalitu.

Příčky
Zastřešená uzavřená hrubá konstrukce se dělí na jednotlivé místnosti příčkami. Jedná se o nenosné konstrukce, jejichž hlavním úkolem je rozdělení prostoru při splnění požadavků, které od dané místnosti očekáváme. O jejich rozmístění, konstrukci a funkci rozhodujeme již ve fázi konzultací nad rozpracovaným projektem. Vřele bych doporučil pečlivě zvážit své představy a požadavky, neboť úprava na poslední chvíli se vždy vymstí na kvalitě.

Většina konstrukcí příček bytových domů se zpravidla řeší na bázi vyzdívaných stěn tloušťky 100 až 150 mm, zpravidla v materiálovém provedení nosných stěn. Proto u objektů vyzděných z cihelných bloků se používají vyzdívané příčky z příčkových bloků tloušťky hlavně 65 mm a 115 mm (Wienerberger, Tondach, Česko-moravský cihlářský průmysl), které splňují požadavky na rychlost zdění při splnění všech požadavků na kvalitu. Obdobně k pórobetonovému systému používáme systémové výrobky (Hebel, Ytong) zpravidla v tloušťce 100 a 150 mm. Z ostatních vyzdívaných příček je možno se ještě zmínit o sklobetonových stěnách ze skleněných tvárnic (Glaverbel), které se uplatňují hlavně v moderních interiérech a v prostorách, kde je potřeba zajistit denní světlo.

Vyzdívání příček probíhá na hrubou podlahu po řádném vyrovnání ložné spáry. Při vyzdívání kontrolujeme hlavně rovinnost, přesnost, předepsané kotvení k nosným stěnám a vyplnění mezery mezi poslední vrstvou a stropem, které by u rozpětí stropu nad 3,5 m mělo být pružné, aby umožnilo jeho průhyb. Velice důležité pro konečnou kvalitu je také prověření způsobu osazení, vyrovnání a zazdění ocelových zárubní a kontrola otvorů pro obložkové zárubně. Všechny tyto příčky se realizují před omítkami a osazením otvorových výplní.

Druhá skupina tzv. lehkých příček se provádí až v omítnutém objektu. Tyto příčky zpravidla tvoří nosný rošt na bázi pozinkovaných ocelových nebo dřevěných profilů kotvených ke stěnám, podlaze a stropu. Vzhledem k tomu, že uvedené konstrukce mají vždy své zákonitosti dokonalého řešení (hlavně spár a napojení na ostatní konstrukce), doporučuji provedení svěřit odborné firmě. V případě protipožárních stěn jde o kategorický požadavek. V posledních letech se rozšířily sádrokartonové systémy (Rigips, Knauf, Lafarge). Jejich velkou výhodou je lehkost a variabilita a absence omítek. Velice často se jejich aplikací řeší celá podkrovní část domu.

Text: Ing. Bohumil Ouda, Ilustrační foto Robert Virt a Bramac
Zdroj: Můj dům 5/01

Inspirace při kávě

Mladá architektka a designérka Bára Škorpilová se svým týmem dostala zadání „navrhněte na tomto ošklivém místě restauraci — něco jako zahradu plnou květin, kde by lidem bylo dobře“. To „ošklivé místo“ se nacházelo v budově bývalého federálního shromáždění nad pražským Václavským náměstím. Po dvou a půl měsíci bylo však všechno jinak.

Rostliny udávají styl

Restauraci Zahrada v Opeře, která hned po otevření zapůsobila tak, že se o ní mluví a píše, nás zaujala jako mimořádný zdroj inspirace pro použití řezaných a suchých květin v kombinaci s rostlou zelení v květináčích. Už vstup je komponován z váz osazených interiérovými bambusy, doplněnými liánou a kokosovým vláknem. Malé vázy jsou zaplněny silnými suchými bambusy a květy orchidejí v kombinaci s italským asparágusem.

Květiny rozdělují prostor také na intimnější zóny. Zde hrají roli kamenné vázy (vysoké 120 a 77 cm) z travertinu a dekorativní rámy. Například „drátěný rám“ (170 x 170 x 40 cm) je vytvořen z cibulovin v kombinaci s tropickými květinami. Použity jsou heligonie, listy strelicie, aspidistra, tropické trávy, tenké bambusy, kokosové vlákno a plody tropických rostlin. Základem „rámu s měděnými nádobami“ (170 x 170 x 27 cm) je kokosové vlákno, rýže a květy orchidejí. V „rámu z pružinové oceli“ (170 x 170 x 40 cm) jsou nádoby uchyceny ocelovými úpony ke konstrukci a vyplněny jsou hlavně rostoucími rostlinami.

Rámy jsou rozmístěny tak, aby nikdo nemohl mít pocit, že vstoupil do haly pro sto třicet lidí. Květinová výzdoba se bude měnit až pětkrát ročně, a tím se změní i styl restaurace. Takže stojí za to chodit náladu v zahradě kontrolovat, inspirace zelení nikdy nekončí.

TEXT: EVA POLÁČKOVÁ

FOTO: FILIP ŠLAPAL

Zdroj: Moderní byt 4/01

Kontakty:

MIMOLIMIT (design a architektonické řešení: Barbora Škorpilová, Jan Nedvěd a kol.), Jakubská 2, Praha 1,

tel./fax: 02/24 81 42 76;

NÁVRH A ÚPRAVA KVĚTINOVÉ VÝZDOBY (Mario Wild, tel.: 0602 40 25 50,

a ing. Lenka Schönfeldová,

tel.: 02/628 42 60);

KÁMEN ENGINEERING (kamenné vázy), Gočárova 806, Hradec Králové,

tel.: 049/552 15 36, fax: 049/552 19 41;

METAL GRANIT (kamenné vázy)

Pražská 49, Letovice, tel.: 0501/47 48 08;

ATELIER STOKLASA (květinové kovové rámy), U Parkánu 3/10, Praha 8,

tel.: 02/83 91 10 56

Solidní adaptace moderní tvorby

Nepůsobí však kontrastně či dokonce agresivně, ani nesdílejí tak docela smutný osud mnoha výrazných současných domů, které stojí jako osamocená a okolní zástavbou téměř pohlcená kvalita a jsou smutnou připomínkou nerozvinutých možností území. V tom také spočívá kvalita domů Filipa Zieglera – síla citlivé nenápadnosti, která skrývá promyšlené řešení, je jí však cizí záliba v extrémních polohách, v pronikavé touze po ozvláštnění a prezentaci tvůrčí originality, která je příznačná pro značné množství neomoderních domů.
Práci autora můžeme charakterizovat jako jakousi konzervativní modernu či modernu zkonzervativnělou, usedlou, solidní až zemitou, vyhýbající se aktuálním – a čas možná ukáže, že i pomíjivým – trendům. V Zieglerových domech se nepracuje s rozsáhlými skleněnými plochami, dřevěnými kapotážemi, není příliš využíván plech či eternitové šablony. Tvůrce dává přednost lícovému zdivu, omítkám, volí jemné pastelové tóny. Jasně čitelná figura domu či vily nemusí třeba vždy přitahovat kritiky, je však přinejmenším dobrým tahem a inteligentní autorskou strategií – v konzervativně laděném prostředí má právě přiznaná adaptovaná neextrémní, jakoby „buržoazní“ moderna šanci na úspěch.

Úspěchem zde přitom nemůžeme rozumět jen úspěch ekonomický, komerční. Významné – například z hlediska integrity krajiny a sídel v ní – je samo navození situace, kdy si klient s architektem rozumějí, architekt klientovi vychází vtříc, a přitom ve svém díle uchová osobité tvůrčí vidění a stylové charakteristiky. Cit pro vkusové tíhnutí klientel je silnou stránkou autorova uvažování a jako málokdo jej umí kultivovaně vyjádřit.
Novátorských, vynikajících děl byl v architektuře 20. století vždy jen omezený počet. O životním prostředí, stylu doby a dobovém vkusu rozhodovala spíše díla adaptující převratné myšlenky pro klienty méně movité, konzervativnější a s dobovými trendy jen povrchně obeznámené. Právě takováto díla však svou četností, rozprostraněností a dostupností jsou tím, co vytváří životní styl.

Myslím, že Zieglerovy práce se vědomě drží v takovémto dobrém a vkusném standardu a jsou tak vzácným příkladem kvalitní, dostupné a šířeji akceptovatelné současné architektury. Zdaleka však nepředstavují jen nějaký „sociální jev“. V některých případech (válcový dům v Kyjích) jsou zároveň též obohacením naší architektonické scény o uměřenou a zdravě konzervativní notu.

Josef Holeček, Foto Jaroslav Hejzlar a Filip Šlapal

Zdroj: Můj dům 3/01

Exhibice barev a tvarů

Jsou to květiny, jež díky svým nepřeberným odstínům barev, tvarů květů i rozmanité velikosti nabízejí buď v samostatných velkých záhonech, nebo spolu s doprovodnými rostlinami mimořádně efektní skupiny. Kdo viděl jejich obrovské barevné parkové či výstavní plochy, z nichž až přechází zrak v Holandsku nebo na ostrově Mainau v Bodamském jezeře, hovoří o úžasném zážitku a obdivu k přírodě. Ale naše snímky dokládají, že také v soukromé zahradě můžeme vytvořit mimořádně pěkné skupiny. Něco si o tom povíme, ale dříve si připomeňme, jakou slavnou historii i současnost má tulipán.

Dům za cibuli
Je to jedna z nejstarších kulturních květin na světě, jež zdobila všechny slavné zahrady už velmi dlouho před začátkem našeho letopočtu. Z Asie se rozšířila do celého světa a zejména v západní Evropě způsobila před čtyřmi sty lety takový rozruch a vlnu nadšení, jaká nemá u jiných květin obdoby. Získat novou odrůdu patřilo k prestiži společenské smetánky asi jako dnes nejnovější mercedes a ceny cibulí se šplhaly do astronomických výšek, jež v porovnání mercedes překonávaly. Dnes už těžko pochopíme, že cena těch tehdy nejvzácnějších novinek se rovnala výstavnému domu či prosperujícímu dvoru. Strážci pořádku měli v oněch dobách stejně tolik práce se zloději a podvodníky, kteří se mnohem více soustřeďovali na tulipány než na diamanty a na uložené peníze, jako mají dnešní policisté s bankovními lupiči a tuneláři. Jako každá módní vlna i tato po čase opadla, aby se v nesrovnatelně menší míře později občas vracela. Tulipán je stále jednou z nejkrásnějších květin, ale za cibuli novější odrůdy nezaplatíte na holandských burzách více, než co stojí běžný CD přehrávač. Díky přílivu dalších druhů a odrůd z Asie měli šlechtitelé dostatek výchozího materiálu pro získání stále zajímavějších variet.

Historické skvosty
Za těch čtyři sta let byla objevena a následně vznikla nepřeberná škála druhů a odrůd, že botanici museli tulipány uspořádat – podle tvaru, barvy a doby květu, výšky a využití – do patnácti skupin. Z těch mnoha odrůd, jež psaly historii, stojí za zaznamenání „Zomerschoon“ z roku 1620. Na její něžné bílé květní plátky jako by malíř letmými mávnutími štětce nanesl červené čárky. Něco do té doby nevídaného. Tato odrůda se stala šlechtitelským základem pro další s podobným charakterem, ale v jiných barvách.
Určitým mezníkem byla odrůda „Couleur Cardinal“ z roku 1845, kterou začali zahradníci využívat ve velkém množství rostlin ve smíšených výsadbách s jinými cibulovinami a trvalkami. Velký rozruch a novou módní vlnu vyvolala v roce 1860 pastelově růžová odrůda „Murillo“, stejně jako zářivá „Orange Nassau“ z roku 1912. V roce 1935 se objevila „Blue Parrot“, první odrůda s papouškovitými květy, která v té době neměla co do krásy konkurenci. A vzniklo ještě mnoho šlechtitelských děl, jež by si zasloužila pozornost.

Rovnocenní společníci smíšených výsadeb
Také narcisy a hyacinty prošly obdobími velkého boomu, i když cena jejich cibulí nikdy nedosáhla závratných výšek tulipánů. Nicméně v moderních zahradách, ve smíšených záhonech nejsou jen podřadnou suitou tulipánů, ale plnohodnotně se podílejí na výsledném účinu. Abychom dosáhli podobných nebo i lepších efektů, jaké vídáváme v holandských soukromých zahradách a veřejných parcích, musíme respektovat několik zásad při výsadbě a pěstování, znát dobu jejich květenství, barvu a tvar květů a výšku jejich stonku, aby se ve skupině nepřekrývaly. Existují druhy a odrůdy tulipánů a narcisů, které kvetou velmi časně, jiné nakvétají uprostřed jara a vydrží až do začátku léta a některé kvetou až na přelomu jara a léta, kdy se už ovšem starají o krásu zahrady spíše jiné květiny. Menší výběr z tohoto hlediska nabízejí hyacinty. Pro raně a uprostřed jara kvetoucí smíšené záhony však dobře poslouží hyacinty východní v různých odrůdách.

Výsadba a pěstitelská péče
Cibule tulipánů, narcisů a hyacintů vysazujeme v září. Zakoupené cibule jsou většinou ošetřeny proti houbám a plísním, ostatní musíme mořit v nějakém fungicidu (Fundazol, Dithane apod.), podle návodu. Necháme je oschnout a teprve potom vysazujeme. Tyto tři druhy květin vyžadují dobře propustnou půdu. Ve střední a těžší zemi musíme vytvořit ze štěrku a písku drenáž, na niž teprve přijde asi 25 cm silná vrstva odkopané zeminy, vylepšené kompostem. Obecné pravidlo říká, že všechny cibule květin sázíme dvakrát tak hluboko, než měří cibule na výšku. Vyplatí se však hlubší výsadba, v lehčí půdě 12–15 cm, ve střední 10–12 cm a v těžší půdě, v níž však cibule nenecháváme přes léto, 8 cm. Do zeminy pod cibule rozmícháme kostní moučku a nad ně nahrneme dobrou kompostovou zem, která zajistí ochranu přes zimu. Přihnojujeme brzy na jaře, v době, kdy se nad zemí objeví první lístky, a volíme plné hnojivo, nejlépe v zálivce. Po odkvětu dodáme hnojivo s převahou drasla, které přispívá k růstu a vitalitě cibulí a ke tvorbě brutu – malých dceřiných cibulek, jimiž naše cibuloviny množíme. Na podzim dodáme na záhony organická hnojiva. Vyšší dávky vyžadují tulipány papouškokvěté. Listy odstřihneme až v době, kdy už jsou zcela zvadlé. Předčasné odstraňování listů cibule oslabuje.

Stálekvetoucí záhony
Pro jejich vytvoření máme dvě možnosti. Ta první je horší, protože oslabujeme cibule, a také pracnější. Rostliny vykopeme ze země, bohužel ještě v době, kdy listy nezavadly, a připravíme záhony pro výsadbu sazenic trvalek a dvouletek. Druhý způsob spočívá v tom, že jarní cibuloviny vysazujeme do košíků z proutí či drátků nebo do přepravek s děrovaným dnem a ve vhodné době nádoby vyjmeme. Cibule očistíme a necháme přes léto v suché, temné místnosti. Kde nemůžeme využít žádný z těchto způsobů a v místě hrozí při silnějších letních deštích zamokření, vysazujeme tyto cibuloviny do početných společenství květin náročných na vláhu, jež přebytečnou vodu stáhnou.

Vytváření okrasných skupin
Okrasné skupiny můžeme vysazovat jen z tulipánů, narcisů, hyacintů, případně i později kvetoucích odrůd modřenců, nebo využívat různé doprovodné rostliny, jež podtrhnou a zarámují jejich barvy. O způsobu výsadby rozhoduje, zda jde o záhon rovný, na svahu či terasovitý, nebo umocněný velkými kameny. Na rovině situujeme dopředu nižší druhy a odrůdy, jako Tulipa kaufmanniana „Showwinner“, „Shakespeare“, T. batalinii, nízký je i T. greigii, T. fosteriana „Juan“ a jiné. K nim přiřadíme v pěkném barevném uspořádání hyacinty a za nimi pak vyšší tulipány a hyacinty. Na stráňce už můžeme častěji vysazovat vedle sebe i různě vzrůstné odrůdy. Pokud chceme dosáhnout dobrého výsledného účinu, vysazujeme vždy alespoň 15 až 20 cibulí od jednoho druhu a odrůdy. Doprovodných rostlin je mnoho. Velmi často se využívají různé keře, a to buď kvetoucí ve stejnou dobu, ale jejichž květenství není barevně příliš výrazné, nebo tu má místo třeba zlatice, zlatý déšť, muchovník (Amelanchier lamarckii), tavolník (Spirea x cinerea), ale potom k jejich žluté, respektive bílé barvě květů volíme patřičný kontrast v mírnějších pastelových barvách. K bílým květům našich cibulovin tvoří svými tmavými listy dobrou společnost funkie (Hosta). Možností, jak využít jarní cibuloviny, je mnoho a každý si časem najde způsoby výsadeb a kombinace, které se mu nejvíce líbí. Jako příklad uvádíme namátkou některé efektní skupiny, jež mohou být vodítkem pro využití i další rozvíjení fantazie.
Příklad 1: Velmi efektní je barevný koberec pod keřem, například pod lískou s pokroucenými větvičkami (Corylus avellana „Contora“), vytvořený z botanických, nižších tulipánů.
Příklad 2: Jako doprovodné rostliny využijeme sítinu biku (Luzula nivea), rozrazil rozprostřený (Veronica prostata), nízkou cesmínu (Ilex crenata), pryšec mnohobarevný (Euphorbia polychroma) a sasanku (Anemone sylvestris). Hlavní téma pak tvoří Tulipa tarda, T. fosteriana (pokud možno odrůda „Juan“), T. greigii „Engadin“ či jiná nízká červenožlutá odrůda, T. linifolia, již zmíněné odrůdy T. kaufmanniana, T. humilis a vyšší do pozadí T. violacea a T. pulchella. Je to poněkud pracná skupina, spíše na opatření taxonů než na výsadbu, ale učaruje každému.
Příklad 3: Jinou pěknou sestavu můžeme vytvořit z těchto doprovodných rostlin: bílých, fialových, modrých a žlutých macešek, sedmikrásek, žlutého svízele (Erysimum) a z papouškovitých tulipánů, například „Estella Rijnveld“, „Flaming Parrot“ a jiných.

Pavel Chobotský, Foto autor

Zdroj: Můj dům 4/01

Jak vybírat a přitom nepřebrat

Kdo má u svého domu zahrádku jako dlaň nebo koho uspokojuje tvrdá manuální práce, kterou péče o zahrádku bezesporu obnáší, ten si zřejmě vystačí s ručním zahradnickým nářadím. My se však tentokrát budeme věnovat těm, kteří mají o zahrádkaření jiné představy a uvažují o zakoupení moderní zahradní techniky, jako jsou například sekačky, křovinořezy, plotořezy, dosekávače, motorové pily apod.
Této stále početnější skupině se také pokusíme krátce poradit, jak zahradní techniku vybírat.
Aby byly naše rady co nejfundovanější, navštívili jsme kromě níže jmenovaných výrobců také některé prodejce zahradní techniky, mj. tuchoměřickou společnost Promat a jičínskou firmu BG Technik.

Nabídka a poptávka
I v tomto sortimentu zboží nabídka převyšuje poptávku a také zde platí, že co je levné, nemusí mít vždy prvotřídní kvalitu. Tu na tomto místě hodnotit nechceme, spíš nabízíme několik postřehů, které vám mohou při výběru zahradní techniky přijít vhod. Třeba právě ten, že se výrobci zahradní techniky většinou zaměřují na určitou cílovou skupinu zákazníků. Někteří vsadili na prodejní řetězce supermarketů. Tyto výrobky jsou většinou v tzv. hobby provedení, kterému odpovídá i cena.
Jiní výrobci disponují větší nebo menší sítí vlastních prodejen. Z nich se rekrutují více nebo méně renomované značky, vyhledávané náročnější klientelou, která žádá kvalitu za rozumnou cenu.
Možná se podivíte, ale cenový vývoj zahradní techniky, tak jako u řady dalších výrobků, nešel vlivem konkurence dolů, ale každý rok naopak o několik procent vlivem zvýšených nákladů stoupá.
Pro vaši inspiraci, malou zahradní techniku, jako např. motorovou kosu s příslušenstvím značky Oleo-Mac, kterou nabízí firma Mountfield, můžete podle typu pořídit v cenové relaci od necelých deseti do osmnácti tisíc korun. Čtyřtaktní křovinořez, se kterým mohou pracovat i ženy, nabízí firma Honda v ceně od čtrnácti do dvaceti tisíc korun. Oblíbená je také zahradní a farmářská technika od firmy Vari, známá pod názvem Terra-Vari, řetězové pily Husqvarna, Solo, Jonsered a další.

Neplatíte za značku, ale za kvalitu
Mezi veřejností všeobecně převládá názor, že je zbytečné platit za „značku“… Proti tomu jsme postavili názor technika jednoho renomovaného zahraničního výrobce zahradní techniky, který říká, že zákazník neplatí za značku, ale za kvalitu a služby spojené se servisem, na který se může zákazník po nákupu konkrétního výrobku spolehnout.
Někteří výrobci jsou schopni poskytovat servis i veteránům zakoupeným před mnoha lety v Tuzexu, pro jiné prodejem péče o zákazníka končí.
Je tedy jen na vás, jestli dáte přednost určitému riziku, že nakoupíte relativně levně, ale v případě poruchy zůstanete na holičkách, protože vám vaši zahradní techniku nebude chtít nikdo opravit, nebo zaplatit více a budete mít jistotu, že se v případě potřeby máte na koho obrátit.

Design, parametry, cena
Možná vás překvapí konstatování, že výběr a nákup zahradní techniky není výlučně mužskou záležitostí. Ženy, při vší úctě k nim, mají trochu jiná hodnotící měřítka než muži. Ženy preferují barvu či design, muže více zajímají technické parametry výrobku.
Jedním z hlavních kritérií, podle kterého vybírají zahradní techniku bez rozdílu muži i ženy, je její cena. Jak už bylo řečeno, co je ale levné, nemusí být vždy nejkvalitnější. S cenou výrobků také souvisí úroveň záručního a pozáručního servisu, který není u všech výrobců na stejné úrovni. Firma, která poskytuje servis, musí mít určité skladové zásoby, dokumentaci jednotlivých výrobků atd. – to vše má samozřejmě vliv na cenu.

V čem byste měli mít jasno
Výběr zahradní techniky na našem trhu je natolik široký, že je při jejím nákupu nutné, abyste alespoň rámcově věděli, co chcete, a s těmito základními informacemi se obrátili na konkrétní firmu. Jedině tak je možné, aby vám prodejce-technik mohl nabídnout takový výrobek, který vám bude opravdu plnohodnotně sloužit. Samozřejmostí by mělo být předvedení zakoupeného výrobku.
Co prodejce zajímá, je například velikost vaší zahrady a profil terénu (zda je rovný či kopcovitý), jestli se zahradní technikou bude pracovat výlučně muž nebo i žena (v tom případě by se měl brát ohled například na hmotnost výrobku a způsob startování). I když rozdíl mezi hlučností výrobků s elektromotory a těmi, které pohánějí spalovací motory, není příliš velký, možná byste měli brát na zřetel i místo, kde se vaše zahrada nachází… Mohl by totiž za vámi přiběhnout rozezlený soused, že ho hluk ruší. Nepočítáme-li, že elektrickou zahradní techniku napájí Temelín, je její provoz ekologicky čistý a nehlučný, zatímco spalovací motor, byť jakkoliv dokonalý, bude vždy zdrojem určitého množství emisí.

Zajímavost nakonec
Firma Brill připravila pro letošní rok zajímavý výrobek – soupravu v akumulátorovém provedení. Na jeden společný akumulátor bude možné střídavě instalovat několik adaptérů – nůžky na živý plot, jednoruční plotostřih na malé keříky a stromky, strunový dosekávač, nůžky na větve… Zvážení výhod a nevýhod tohoto výrobku necháme na vás, údajně ale nejde o žádnou „dětskou hračku“.

Připravil Luboš Chott , Foto archiv firem

Zdroj: Můj dům 4/01

Alternativní ekologie v obytném prostoru

Vypadá to, jako byste se vždy snažil přiblížit svoje návrhy potřebám uživatele.
V ateliéru připravujeme pod mým vedením návrhy interiérů a nábytku podle individuálních požadavků a potřeb uživatelů. Na přání navrhuji také celé architektonické koncepty, počínaje výběrem místa, architektonickou studií, stavebním projektem a konče autorským dozorem. V rámci své činnosti se věnuji také umění feng shui, to je harmonizaci a vyváženému uspořádání životního prostoru ve všech jeho jemných souvislostech. Ve své tvorbě kladu důraz na to, že vše se v čase mění, a proto na tuto skutečnost dbám i ve světě navrhovaných forem.

Feng shui je u nás zatím poměrně málo rozšířené, mohl byste nám tuto metodu trochu přiblížit?
Mnozí z nás se stále častěji zamýšlejí nad tím, jak co nejlépe zharmonizovat svůj život. Máme zájem o zlepšení svého bytu, zdraví, nebo vztahů se svým okolím. Proměňovat obytné prostředí lze jako celek. Jedním z možných řešení těchto požadavků a potřeb je dávné učení feng shui. Je to tradiční čínské umění harmonického uspořádání prostoru. Protože je to nauka velmi univerzální, lze ji uplatnit kdekoliv na Zemi. V současné době se proto stává velmi populární a stále více lidí jí věnuje svou pozornost.
Tato metoda je založena na tisíciletém pozorování vztahů a rytmů v přírodě a vesmíru ve vztahu k člověku a jeho obytnému prostředí. Například v Hongkongu si každý stavebník najímá konzultanta feng shui. Centra tohoto umění jsou také v Londýně nebo v New Yorku. Vzdělávají se zde jak architekti, tak lidé, kteří mají zájem o harmonický život ušitý na míru. Podle principů feng shui vznikly například takové budovy, jako je slavná Shanghai Bank od architekta Fostera v Hongkongu nebo moderní dostavba Louvru v Paříži.

Na vaší práci jsem si všimla, že v rámci vašich projektů zahrnujete i další netradiční řešení. Mohl byste váš přístup více přiblížit?
Ano, snažím se zpracovávat architektonické projekty v širších souvislostech. Protože jsme součástí přírody, má na náš život vliv celá řada různých projevů okolního prostředí. A zpětně pak i my svým chováním a rozhodnutími máme vliv na něj, na naše obytné prostředí a celou planetu Zemi. Svými návrhy tento pohled respektuji a rozvíjím.
Každý projekt většinou koncepčně dělím na čtyři oblasti zpracování. První úrovní je oblast hmotná. U domů a nábytku reprezentují tuto část materiály a úsporné technologie. Je to také například řešení vhodné funkční dispozice vzhledem k potřebám rodiny a orientace domu ke světovým stranám. Do této části zahrnuji i zohlednění projevů zemního záření nebo vliv elektromagnetického smogu.
Druhé úrovni projektu říkám rovnováha životních sil. Zde navrhuji řešení vedoucí k harmonizaci systémů nesoucích životní sílu. U člověka reprezentuje tuto úroveň předivo energetických meridiánů a jejich centra – čakry. V obytném prostoru jsou podobné vztahy. Každé místo má svoje silové předivo, které jím proniká a oživuje je. Pokud je harmonické, daří se zde dobře i člověku.
Třetí úrovní jsou city. A to jak lidské, tak ty, které jsou v prostoru. Všichni přece velmi dobře známe ten první pocit z nějakého místa, kam přijdeme poprvé. Někde bychom rádi zůstali, jinde nepobudeme ani chvilku. City nesou kvalitu místa a z něho vyplývající typ života, který se tam usídlí. Aspekty citových sil místa řeším prostřednictvím horoskopů domu a jeho obyvatel. Součástí této části projektu jsou pak také různé harmonizační metody a postupy.
Čtvrtou úrovní je oblast duševní. Tato část pro nás znamená inspiraci. Je to výraz jedinečnosti nejen naší osobnosti v rámci našeho obytného prostoru, ale také inspirativnost místa samého. Jsou přece krajiny nebo stavby, které nás osloví na celý život. Dbám proto ve svých projektech i na to, aby každé místo i člověk mohli vyjádřit všechny svoje přirozené zvláštnosti. Jen díky tomu se nám podaří zachovat mnohotvárnost forem života.

Co se týče první úrovně hmotné oblasti v projektu, jaké doporučujete například materiály nebo úsporné technologie?
Protože mám zájem na zachování trvale udržitelného rozvoje a přírody, navrhuji do projektů materiály, které jsou zdravé jak pro člověka, tak pro Zemi. To znamená nenáročné při výrobě, vhodné pro pobyt člověka a nakonec snadno recyklovatelné. U staveb jsou to nejčastěji dřevo, pálené nebo nepálené cihly, keramika, materiály na bázi dřeva (překližky, dřevoštěpkové desky apod.) nebo třeba zajímavý materiál – desky ze slámokartonu.
Co se týče úsporných technologií, doporučuji topení využívající pasivní solární systémy. Nejčastěji navrhuji úsporný systém topení kombinující výměnu tepla (rekuperaci) a vnitřní akumulační stěny. Je to systém úsporný nejenom pořizovací hodnotou, ale především při provozu. Pokud je objekt správně navržen, zaplatíte za topení zhruba o polovinu méně než u běžných typů ústředního vytápění klasickými radiátory. Na celý projekt je navíc možné požádat o dotaci u České energetické agentury. Žádost se dokládá energetickým auditem. Dotace pak může činit až 250 000 Kč, maximálně však 30 % z celkových nákladů na stavbu.

Jak funguje pasivní solární vytápění do akumulačních stěn?
Je to systém vytápění využívající energie Slunce. A to takzvaným pasivním způsobem, tedy s co možná nejmenšími energeticko-výrobními a provozními vstupy. Hlavním topným médiem je vzduch. Je ohříván v teplovzdušných kolektorech na střešním plášti nebo je nasáván ze zimních zahrad nebo kvalitně zasklených jižních balkonů. Jeho pohyb zajišťují malé větráčky. Systémem podlahových nebo stropních kanálků je teplý vzduch přiváděn do akumulačních stěn z nepálených cihel uvnitř bytu. Ty pak sálají teplo do bytu. Teplota stěn je jen o několik stupňů vyšší, než teplota interiérů, mají však velkou plochu.
Další trasa teplého předehřátého vzduchu vede do rekuperační jednotky. Tato jednotka (český výrobce Atrea) předává teplo vzduchu, který je vydechován systémem kanálků přímo do jednotlivých obytných místností. V létě slouží naopak akumulační stěny k vnitřnímu ochlazování bytu. Chladný vzduch je v noci jímán na severní straně objektu a vháněn do akumulačních stěn, které během teplých dnů teploty vnitřního prostředí bytu vyrovnávají.

Jak konkrétně řešíte problém eliminace elektromagnetického smogu?
Vzhledem k tomu, že se obecně zvyšuje tendence projevů elektromagnetického smogu (vysílače, satelity, mobilní telefony, tramvaje, auta, elektrospotřebiče, silnoproudé rozvody aj.), a to zvláště ve městech, jsou v rámci navrhovaných staveb začleněna následující opatření. Elektrické rozvody jsou vedeny stíněnými kabely a jejich trasy se vyhýbají dlouhodobě obývaným místům v domě. Místnosti, jako jsou ložnice a dětské pokoje, jsou navrženy konstrukčně tak, že v jejich stěnách, obkladech a podhledech převládají prvky na bázi dřeva, pilin, slámokartonu a papíru. Tyto materiály elektromagnetický smog pohlcují.
Jedním ze zdrojů životní energie je pro člověka kosmická radiace, která se na zemském povrchu setkává se svým protějškem – silami Země. Tento druh sil je zapotřebí stavbou ochránit a umožnit člověku pokud možno je nerušeně načerpávat. Proto si také člověk lehá v noci do vodorovné polohy, aby mohl tyto harmonizující energie přirozeně čerpat větší plochou svého těla.

A co projevy zemního záření?
Jsou to obecně naší kulturou nazývané geopatogenní zóny. Tento výraz je však zavádějící. A to v tom smyslu, že dává tomuto druhu zemního vyzařování negativní charakter. Jde však o běžnou součást přírody, která může být pro člověka nezdravá pouze pokud se v takových místech nebo kříženích zdržuje dlouhodobě. Dispozice navrhovaného bytu nebo domu je pokud možno průběhu linií zemního vyzařování přizpůsobena. Místa spánku a dlouhodobého sezení navrhuji do oblastí mimo tyto pásy dynamického záření.
Na základě celkového tvaru pozemků nebo starých staveb a směrů linií zón je možné si povšimnout určité tvarové podobnosti. Již několikrát se mi tato skutečnost na různých projektech spojených se starými budovami potvrdila. Lidé ještě tak před 1000 lety běžně tyto projevy matky Země sledovali, respektovali a přizpůsobovali jim svá obydlí a tvary pozemků. Z hlediska života v přírodě plní toto záření nezastupitelnou roli. Je totiž často nositelem různých silových míst, centry sídel elementárních bytostí (vědomí místa) nebo míst nadechování a vydechování prostoru.

Akademický architekt Oldřich Hozman
se narodil v roce 1964 v Praze. V roce 1989 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a v rámci posledního ročníku studoval na University of Industrial Arts v Helsinkách. Ve svém studiu ARC se snaží citlivě navrhovat domy, interiéry i design nábytku s vědomím sounáležitosti člověka a přírody.

Připravila: Marta Drahorádová
Foto: Pavel Štecha a archiv architekta

Zdroj: Můj dům 4/01

Kontakt:

Studio ARC
akad. arch. Oldřich Hozman
Na Zájezdu 16, Praha 10
tel./fax: 235 311 622
e-mail: arc@arc.cz
www.arc.cz

Zahrada nespí — jen odpočívá

Člověk, který se svou zahradou žije v trvalé symbióze, se na ni nedokáže v zimě dívat jen přes ledové květy na oknech. Nedá mu to, s vyhrnutým límcem a zamotaný v šále aspoň jedenkrát za den obejde keř po keři, pohladí očima barevné bobulky dřišťálů a šípků. Je třeba sklepat sníh z větví jehličnanů, aby se nepolámaly, shrnout závěj z ledu na jezírku a tak pustit více světla k vodním rostlinám.

Pozor na trávník

Pokud má zahrada mírný svah, má i naději, že přijdou děti se sáňkami a chvilku bude veselo. Ale pozor! Sáňkovat a koulet sněhuláky se může jen tam, kde si majitel nezakládá na dokonalém anglickém trávníku. Ten by měl pod sněhovou peřinou nerušeně odpočívat, aby se do jara zazelenal zase v plné kráse.

Všechny barvy zimy

Nevěřte povídačkám o šedivých a nezajímavých zahradách v zimě, které v člověku vyvolávají jen depresi. Snad někdo opravdu takovou má, ale je to jen jeho chyba. V každé, i sebemenší zahradě se najde místo na nějaký stálezelený jehličnatý strom, lesklou mahonii a popínavý neopadavý břečťan. Zelenou přispívá i skromná bergenie, které vyhovuje každý kout, a jen se trochu oteplí, přidá i vysoký růžový květ. V sousedství zelených odstínů se i holé větve ovocných stromů jeví docela jinak, zvlášť když na jabloních necháte pár červených jablíček tak dlouho, dokud opravdu samy nespadnou.

Kromě zelené můžeme mít zahradu ozdobenou i červenou, oranžovou a žlutou barvou. Bobulky dřišťálů, plané šípky, hlohyně, skalníky zdobí v zimě barevnými plody, svída červenými pruty. Na holých větvičkách kvetou žlutými a červenými chomáčky vilíny a při pohledu na růžové a bílé kvítky lýkovce má člověk stojící po kolena v závěji dojem, že snad má vidění.

Jak praví klasik

Pocity, kdy člověk přes všechnu krásu zasněžené zahrady vidí jen vlastní bezmocnost, neboť od jara do podzimu žije na zahradě a v zimě trpí, zná každý, koho se to týká. Ostatním můžeme

doporučit knihu Karla Čapka Zahradníkův rok. Poprvé vyšla v roce 1929, ale vše, co je v ní psáno, platí bez výjimky dodnes:

„Troufá-li si v lednu zasvítit slunce, chytá se zahradník za hlavu, že mu keře poženou předčasně do mízy. Prší-li, bojí se o své alpinské kytičky, je-li sucho, myslí s bolestí na své rododendrony a andromedy. A přece by nebylo těžko mu vyhovět: Stačilo by, kdyby od prvního do posledního ledna prostě bylo žádná celá, devět desetin stupně pod nulou, sto dvacet sedm milimetrů sněhu (lehkého a podle možnosti čerstvého), většinou oblačno, žádné nebo mírné větry západních směrů, a bylo by vše v pořádku. Ale to je to: o nás zahradníky se nikdo nestará a nikdo se nás neptá, co by mělo být. Proto ten svět tak vypadá.“

Text: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ

FOTO: AUTORKA, ZDENĚK KIESENBAUER, JANA PYŠKOVÁ, PETR ZHOŘ

Zdroj: Moderní byt 1/01

Interiéru vládnou šatny

Šatna – dílo designéra
Systémy, jimiž lze obestavět jakýkoliv prostor, se začínají objevovat stále častěji a jsou také častěji vyhledávané. Prostorná, přehledná a ještě k tomu pohledná šatní skříň je snem každého praktického člověka – ať obývá rodinný dům, nebo byt v paneláku. Správně řešená šatna je již od počátku rozlišena podle toho, zda jejím uživatelem bude žena, či muž. V tu chvíli se totiž zásadním způsobem mění program vnitřního uspořádání. Žena nepotřebuje věšáky na kravaty nebo vesty, ale ocení například zvláštní zásuvky na drobné doplňky, šátky či rukavičky. Řešení se nabízí opravdu mnoho a je jen na zákaznících, které z nich si vyberou.
Jednou ze zásad by mělo být například kvalitní vnitřní osvětlení šatního prostoru. Výrobci jsou však podstatně dále, a tak nabízejí nová důmyslná vylepšení. Jedním z nich jsou třeba teleskopické podávací tyče pro osoby menšího vzrůstu či nepřeberný výběr policových systémů, zásuvek, tyčí a schránek na šatstvo, klobouky, kalhoty, obleky, boty a další. Opravdu solitérní skříň dnes potkáte snad jen v déle zařízeném interiéru, ale svět zcela jednoznačně spěje k šatnám. Ty totiž současně s tím, že jsou praktické, řeší otázku prostoru.

Tančit v prostoru
Co se týká designu, i ten se posunul na zcela jinou úroveň díky technologiím a rychlosti, s jakou jsou uváděny do života. Použité materiály kopírují okamžité pocity moderního člověka. Vnitřní řešení pomáhá při každodenním rituálu oblékání, převlékání či úklidu. Ve větší míře se uplatňuje hliník, matné i čiré sklo kombinované s dřevěnou dýhou. Ta má různé odstíny, oblíbený je zejména ořech a višeň. Lehkost a decentnost umocní moderní osvětlení, ale i zrcadlové efekty. Jemné pastelové barvy podtrhují dosavadní interiér. Neomezené prostory skříní spolehlivě ochrání všechny věci a díky perfektně rozdělenému vnitřnímu uspořádání zaručí stálý pořádek. Rohová varianta skříňových systémů umožňuje bezproblémový přístup ke všem dveřím, zároveň tu však není zbytečný ani jeden centimetr. Dostatek místa ve skříních umožní variabilitu. Vedle sebe se pohodlně srovnají krabice na věci, drátěný program věšáků a polic i zásuvky z dýhy. Místo tu zbyde i na věci, které každý den nepoužíváme, např. rezervní polštáře či deky. Prostor uvnitř skříní je ještě „zvětšen“ použitím několika proti sobě efektně umístěných zrcadel. Také dveře skříní, na nichž bylo použito matné nebo barevné sklo, působí jemně a lehce, i když skříň je dostatečně velká a pojme velké množství věcí. Řešení je vskutku nápadité a vám připadá, jako byste tančili v prostoru…

Noční stolky
Také tyto malé kusy nábytku se tváří honosně. I ony totiž zaznamenaly doslova převrat v designu. Většinou jsou součástí manželského dvojlůžka, ale dají se použít také samostatně. Mohou být například elegantně zakomponovány do čela lůžka. Materiály se shodují s postelemi, ani tady se však fantazii meze nekladou. Noční stolky zvýrazňují celkový dojem ložnicového nábytku, když se jednotlivé kusy navzájem doplňují v detailech. Materiálem je oblíbená dřevěná dýha v přírodním odstínu, vhodně kombinovaná s hliníkem, matným sklem či bíle lakovanou dýhou. Nožky jsou buď dřevěné, nebo z nerezu. Výrazným a nepřehlédnutelným prvkem jsou kolečka namísto nožek. Nejen že vypadají jako mobilní, ony také mobilní jsou. V prostoru se tak dá kombinovat bez sebemenší námahy. Pokud tedy zrovna nepotřebujete noční stolek přímo u lůžka, můžete si jej na nějakou dobu „vypůjčit“ pro jiné účely. Z několika takových stolků se dá bez problémů sestavit malá ložnicová stěna, která nahradí klasický nábytek.

Marta Drahorádová, Foto: archiv firem

Zdroj: Můj dům 3/01

Prostorový dům

Inspirace i zamyšlení
U příležitosti výstavy nazvané Prostorový dům vydala Galerie Jaroslava Fragnera také katalog, který kromě vystavených projektů přinesl i osvětlující textový doprovod doc. PhDr. Rostislava Šváchy, našeho předního kritika architektury, a také rozhovor se všemi čtyřmi architekty: ing. arch. Petrem Burianem, ing. akad. arch. Petrem Hájkem, ing. arch. Tomášem Hradečným a ing. akad. arch. Janem Šépkou.
Přestože náš časopis nepatří k odbornému tisku, i pro čtenáře zabývajícího se myšlenkou postavit dům bude určitě prospěšné proniknout trochu do světa architektury. Cesty k realizaci každé stavby začínají právě u rozhovorů architekta se svým klientem. Aby jeden druhému porozuměli a našli společnou řeč, bez které vzájemná spolupráce není možná, měli by se snažit vyjít jeden druhému vstříc. Architekt klientovi především poznáním způsobu jeho myšlení a životního stylu, klient se může pokusit o pochopení současné moderní (i když pro mnohé velmi nestravitelné) architektury. Měl by se pokusit, pokud mu záleží na nadčasové hodnotě vlastního domu více než na momentální obecně vyznávané módnosti či okázalosti.
Pro čtenáře hledající podobu svého příštího domu může být vhodnou inspirací nejenom úspěšná realizace rodinného domu – stejnou službu mu může prokázat také projekt, třeba v podobě velmi realistické vizualizace.
Společné projekty čtyř mladých architektů, prezentované na výstavě Prostorový dům, jsou důkazem hledání nových přístupů k projektování domů, vyjádřením vlastních názorů na prostor v architektuře. Jsme si vědomi toho, že citace z textu Rostislava Šváchy a dokonce ani ze společného povídání architektů nebudou lehkou četbou. Určitě však zaujmou každého přemýšlivého stavitele, který má chuť vědět o rodinném domě víc, než na kolik přijde jeho rozpočet.

Prostor očima Rostislava Šváchy
Třebaže se dnes na prostor díváme jako na nejdůležitější vyjadřovací prostředek architektury v celých jejích dějinách, existenci prostoru „o sobě“ si architekti uvědomili a začali o ní mluvit a psát teprve na sklonku devatenáctého století. Velcí architekti minulosti si patrně byli vědomi toho, že s médiem „čistého“ prostoru pracují. Nenašli však pro to asi vhodná slova a psali tak jen o fasádách a jejich proporcích, o sloupových řádech nebo v nejlepším případě o geometrii a typologii půdorysů…
Vidina jednotného prostoru, a v mnoha případech i prostoru otevřeného, byla asi opravdu tou základní intencí, která přinejmenším od nástupu funkcio-nalismu ve dvacátých letech určila podobu moderní architektury dvacátého století…
S jednotným a otevřeným prostorem ztotožňoval ve dvacátých letech samu podstatu architektury Ludwig Mies van der Rohe, kterého pak dlouhá léta, až do sklonku kariéry, trápila obava, aby se mu takový prostor „neucpal“…
Loos postihuje svůj koncept jako „vyřešení půdorysu v prostoru“.
Před Emanuelem Kantem neuměli lidé myslit v prostoru a architekti byli nuceni stavět toalety právě tak vysoké jako sály, leda prostor toalety rozpůlili umělým stropem a tím dostali nižší místnost. A až se jednou někomu podaří hráti šach v prostorové šachovnici, pak teprve budou druzí architekti řešit půdorys ve třech rozměrech.
Prostor tu již netvoří jednu horizontální vrstvu. Expanduje v různých směrech terasovitě nahoru a dolů jako kaskáda nebo opět spirála. Příznačné se zdají být poměrně malé výškové rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi Raumplanu (prostorového plánu), které Loos propojoval systémem krátkých schodišť…
Texty významných tvůrců této éry a koneckonců také jejich projekty a stavby však napovídají, že architekti obvykle uvažují o utváření prostoru praktičtějším a konkrétnějším způsobem, který často nemá daleko k onomu „objektivnímu“, téměř vědeckému pohledu na předmět studia. Domnívám se, že právě to platí i o konceptu výstavy Prostorový dům, jejíž záměr architekti Petr Burian, Petr Hájek, Tomáš Hradečný a Jan Šépka kdesi popsali jako „výzkum“, jako by se tak chtěli dobrat stejně exaktních a objektivních výsledků jako věda…
Z tohoto úhlu pohledu spočívá role architekta v tom, dát prostorům náležitou velikost a tvar, umístit je správně vedle sebe, nad sebe, jeden do druhého anebo je zčásti prolnout navzájem – a vyjádřit pak náležitě jejich vztah…

Z rozhovoru s architekty

Proč prostorový dům?
Je to metafora – Kieslerův termín.

Jak byste charakterizovali obsah tohoto termínu?
Výkladů může být víc, v našem pojetí jsou to především takové přístupy k projektování, ve kterých je primárním skladebním materiálem objem, trojrozměrná jednotka. Tím vznikne charakteristicky členěný interiér stavby, rozvrstvený do jednotlivých podlaží nebo úrovní, jejichž vzájemné propojování může, ale nemusí být čitelné i z exteriéru.

Kde se vzaly prezentované projekty a nakolik jsou reálná jejich zadání?
Ottawa nebo Mlýny jsou soutěžní projekty s přesně definovaným stavebním programem. Dostavba radnice a Knihovna, tam jsme si vstupní data nadiktovali sami, ale také to nespadlo z nebe: o domech podobného programu na daná místa se už řadu let hovoří.
Dům v lese s jeho programem je vzpomínka na jednoho klien-ta, přenesená do fiktivní krajiny, zatímco v případě Stálkova je krajina reálná a s klienty nadále spolupracujeme. Obecně tu byl zájem mít co nejkonkrétnější program i kontext pro každou z těch studií.

Do jaké míry podle vás ovlivnily jednotlivé studie jejich konkrétní lokace?
Určitě hodně. Notoricky známé pražské situace, jako Sovovy mlýny nebo Staroměstské náměstí, tam je místo velkých determinant. Dům v lese – idea ovlivňuje naopak zpětně krajinu, bez které dům nemůže být.
Stálkov – tam je situace evidentní: krajina České Kanady je sama o sobě tak magická, že jsi najednou strašně blízko toho udělat do ní dům, který v ní vlastně není.
Na druhou stranu třeba u Sovových mlýnů situaci nemusíš využít a můžeš všechno nechat tak, jak je. Ale pro nás je zajímavé pracovat s novou myšlenkou a zkoumat, jak jednotlivé možnosti ovlivňují smysl celku. Když otevřeš nádvoří Mlýnů k řece, tak vztah celého objektu k městu zásadně změníš, a jde o to, jestli je to ten správný vztah. Ale nemusíš tu situaci vůbec využívat a nemusí ti ovlivnit dům, pokud nechceš.
U dostavby Staroměstské radnice šlo především o to, že náměstí přechází do vertikály (dům jako pokračování veřejného prostoru), nasává publikum, jde nahoru mezi létající bedny.
Myslím, že celé okolí se může stát součástí prostorového konceptu. Není to jenom objem domu, ale i okolní prostor, vazba exteriér–interiér je zásadní, protože bez lesa by nebyl Dům v lese a bez Vltavy by nebyly Sovovy mlýny.

Jaké místo má v prostorovém domě detail a jak je to s dotažením po stránce technologie stavění?
Pro zkoumání prostoru nemá detail prvotní význam. Detail je zajímavý a hrozně důležitý, ale není tím hlavním, je jenom o dotažení celku. U detailu je důležité, aby byl pochopený, aby podporoval celý koncept domu: když ho pochopíš a podporuješ, tak ho můžeš dělat různými způsoby.
Vždycky jsme měli snahu, aby když si z projektu vypreparuješ kteroukoliv mikročást, aby se z ní dala přečíst celá genetická informace daného domu.
Naše zacházení s konstrukcí je reálné, nejde o technologickou fikci.
Evidentně jsou tady hranice, teď myslím technologické. Například u Domu v lese je velikost oken limitována maximálním v současnosti vyrobitelným rozměrem skla. Za dvacet let nebo za padesát bude možné vyrobit ještě větší sklo, ale ten koncept, důvod toho velkého skla, tam vždycky bude. Když si Kahn uvědomil obsluhovaný a obsluhující prostor a dotáhl to do krajnosti, když to v domě vymezil a když mu obsluhující místnosti nakonec dům nesly, tak je to potom obecně platné pravidlo. Nástroj, systém, kterým pak můžeš vytvářet další a další domy, a různé doby je různě designují. Jestli je pak ten dům z cihel nebo z betonu, není podstatné, ale on objevil něco, co se potom stalo obecným pravidlem. Přitom se nedá říct, že by tu nic takového nebylo předtím. Jen to byl on, kdo si ten princip uvědomil, vyabstrahoval a pak začal své domy podle toho programově navrhovat. Detaily už mu z toho vyplynuly. Jsou odrazem doby jako každý materiál, je v nich vepsaná technologie a možnosti, ale to důležité, ten základ je ve schématu, ne v detailu, ten je zajímavý až druhotně, když jdeš dovnitř a zkoumáš ho úplně dopodrobna, analyzuješ dům.

Domníváte se, že je dnes možné přijít v architektuře s něčím zcela novým?
Je potřebné k tomu říct, že když přišli v meziválečné době s volným prostorem, nebo Mies, když postavil Tugendhat – to byla revoluce. To už dnes není, všechno je možné. Podobně jako v umění, můžeš udělat, co chceš, můžeš někoho zabít, natočit to, pak to promítnout na Bienále a nikoho to nezajímá, protože to má večer ve zprávách. Umění nikoho nešokuje, je individualistické a každý si chce vybudovat jméno s něčím novým. Zaujmout šokem už nefunguje, protože čím chceš šokovat?
Šokovat už nikoho nešokuje.

Připravila Věra Konečná
Textové i obrazové materiály byly převzaty z katalogu, který k výstavě Prostorový dům vydala Galerie Jaroslava Fragnera

Zdroj: Můj dům 3/01

Kontakt:

PARTNEŘI WEBU