Skip to content

Blog

Design by Brik: klidná noblesa

 Toaletní stolek Ferdinand a čalouněná židle Zuza, 1997

 Pracovna Blok, 2000

 Pracovna Blok, 2000

 Komoda Vlna, 2000

 Knihovna Geo, 1998

 Bytová stěna Archa, 1998

 Křeslo Ema, 2000

 Lůžková pohovka Erika, 2000

Jeho klidný, elegantně vyvážený design se stal pokladem firmy, jejíž zvučný název si zapamatujete. Je slovenská a jmenuje se Brik. Odborníci a zájemci o design si jistě vzpomenou na Salon zahraničního designu, který probíhal v roce 1999 v rámci veletrhu New design na pražském Výstavišti. Tam měli možnost zaznamenat zajímavou, barevně dynamicky komponovanou komodu Ivana Čobeje z kolekce Scala. Byla navržena pro slovenskou firmu Mobilier a křest ohněm si odbyla na lednovém Salonu nábytku v Paříži 1999. Úložný nábytek tohoto designéra poutal pozornost a vyvolával četné diskuse i v pražské prodejně Mobilier, kde provokovala diagonální linie polic jednoho úložného systému. Mobilier ovšem zabodoval výrazně již v roce 1997 na Mezinárodním veletrhu nábytku v Kolíně nad Rýnem, kde vsadil na názor mladých designérů: jak charakterem stánku, tak obsahem vystavené kolekce. Úspěch se opakoval v tomtéž roce i v Paříži.

 

Z Kremnice do Kremnice

Ivan Čobej patří k nadšeným, nicméně přísným organizátorům výstav designu, mezi nimiž jmenujme například třetí ročník Fóra designu v rámci nábytkového veletrhu v Nitře či francouzské bienále designu v Saint-Étienne, kde vystavovala firma Brik v letech 1998 a 2000. Dnes jsou jméno a práce devětatřicetiletého absolventa Střední uměleckoprůmyslové školy v Kremnici a později průmyslového designu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde absolvoval v roce 1990, spojeny výhradně s kremnickou firmou Brik, která má v Praze na Senovážném náměstí vlastní „Brik interiér studio“. V České republice prodává nábytek také v Brně v galerii Vladimíra Ambroze A.M.O.S. Design, v karlovarském studiu Hotový interiér a ve zlínském Studiu interiér společnosti PK EXPO. V zahraničí znají nábytek Brik především v Holandsku, kde se prodává prostřednictvím Vandenberg Collection, ale zákazníci se s ním setkávají také při opakovaných zakázkách např. v Londýně, Mnichově, Vídni, Budapešti, Kyjevě a Lvově. Ve svých plánech myslí firma na cíle ještě vyšší.

 

Nábytek pro Brik

Vraťme se k Ivanu Čobejovi. Vystudoval obor průmyslový design a šest let pracoval v oblasti spotřební elektroniky. Jeho racionální rozhodnutí věnovat se nábytku bylo jistě šťastné. Při pohledu na návrhy pro Brik zarazí odborníka nezvyklá designérova ukázněnost. Nábytek neprovokuje, nedráždí, nechce šokovat, nepředvádí se v poloze autorské exhibice. Je klidný a má střízlivé linie v duchu současných minimalistických trendů, přesto působí příjemným a teplým dojmem, který vyvolává pocit přátelskosti a vzpomínky na společnou minulost. Je blízký italskému designu, i když se sám Ivan Čobej dovolává spíše tradice vídeňského hnutí Wiener Werkstätten a estetického kulturního cítění i tradice středoevropského regionu. Jistě, „jemnou“ ozvěnu vídeňských architektů z období geometrické secese (někdy nazývané secesí čtverečkovou), architektů Otta Wagnera, Josefa Hoffmanna, Kolomana Mosera či prací světoběžníka Adolfa Loose – tyto vlivy můžeme v jeho pracích vnímat, stejně však i některé prvky Angličana Charlese Rennieho Mackintoshe či Američana Franka Llyoda Wrighta. Nemám v žádném případě na mysli kopírování, ale spíše nostalgickou vzpomínku na práce těchto velikánů architektury a designu. Možná proto jsou dnešnímu člověku návrhy Ivana Čobeje tak blízké a příjemné. Možná i proto, že dokáže do striktních horizontál a vertikál citlivě a nenásilně včlenit jemnou, nicméně dynamickou křivku, zaoblení hrany, rohu. Čím to, že se dovede mladý ambiciózní designér a pedagog Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě tak soustředěně ukáznit? Domnívám se, že se tak děje vždy, je-li návrhář propojen s firmou pupeční šňůrou nejen jako tvůrce designu, ale také jako spolumajitel a autor image firmy a její „corporate identity“. Musí dobře poznat své zákazníky, postavení firmy na trhu i možnosti uplatnění v silné mezinárodní konkurenci. Nejlépe patrné je to v Praze, kde musí Brik v současnosti soutěžit se zastoupením téměř všech významných světových nábytkářských firem. O jasném výtvarném názoru firmy svědčí i katalog pro rok 2000 a 2001, srovnatelný skutečně se vším, co se odehrává na scéně velkého světa evropského a světového designu. Je také vidět, že designér je přítomen ve výrobě a dovede reagovat na její problémy i vzniklé potřeby. Ivan Čobej v rozhovorech pro řadu časopisů dokládá, že návrhy nábytku vznikají nejen podle potřeb trhu, ale také podle technologických možností firmy a schopností jejích jednotlivých zaměstnanců.

 

Kolekce Briku

Brik nabízí vše, co si kultivovaný zákazník může přát: nábytek sedací, lehací, stolový, úložný i doplňkový. Jednotlivé prvky jsou navrženy tak, že se mohou v případě potřeby skládat do určitých celků nebo fungovat jako solitéry. Zatím nejprodávanější kolekce úložného nábytku se jmenuje staromódně Ferdinand, ačkoliv představuje nábytek veskrze soudobý. Doplňuje ji kolekce komod a vitrín Vlna, knihovna Geo, skladebné sestavy Archa, Adda a Tablo a knihovna Logo. Obdélníkové a kulaté stoly lze rozkládat a doplňovat čalouněnými židlemi bez područek nebo s nimi. Ke společenským stolkům jsou k dispozici křesla s područkami Ema a Niko a lůžková pohovka Erika, jaká se jinak na českém trhu těžko hledá. V nabídce jsou i celočalouněná křesla a pohovky s odpočivným prvkem chaise longue. Ložnicový nábytek Ferdinand a Noe zahrnuje jedno- i dvoulůžkové sestavy s různými čely, nočními stolky, komodami a toaletními stolky. Skříně s posuvnými nebo otočnými dveřmi jsou uvnitř výškově diferencovány pro racionální ukládání šatstva, oděvů a prádla. V Briku myslí také na ty, kdo pracují i po večerech doma. Nabízejí dva typy elegantních pracovních stolů s kontejnery i uzavíratelnou skříňku Blok, obecně nazývanou home office. Kultivovaný návrh nábytku je završen kvalitním zpracováním, v němž se kombinuje strojová výroba s rukodělnou prací. Nábytek Briku se vyrábí z bukového masivu a bukové dýhy, která se upravuje mořením do šesti přírodních provedení – pařeného buku, třešně, tmavé třešně, šedého, světlého a tmavého ořechu. Přední plochy skříňkového nábytku mohou být upraveny emailovým nátěrem v dalších osmi barvách. Konečnou povrchovou úpravu korunují odolné polyuretanové laky. Skříňkový a stolový nábytek je doplňován také pískovaným nebo matným sklem, nožky se nabízejí v dřevěném nebo kovovém provedení a v několika provedeních jsou na výběr i úchytky. Sečteme-li vše, co Brik nabízí, dopracujeme se k neuvěřitelnému počtu čtyř set prvků a dvou set padesáti modulů. Jsou to obdivuhodná čísla, uvedeme-li fakt, že firma vznikla v roce 1992 s původním zaměřením na rekonstrukce a zařizování interiérů „na klíč“, jak koneckonců fungovala po roce 1990 i většina českých interiérových a nábytkářských firem. Všechny prvky a kolekce navrhuje pro firmu Ivan Čobej a vyrábí je pak ve třech směnách 24 hodin denně 70 výrobních zaměstnanců. Celá firma má včetně vedení 87 lidí. Pro rok 2001 předpokládá vedení firmy až zdvojnásobení produkce.

Terminologická připomínka ke katalogu

Ačkoli v angličtině je u elegantních společenských stolků uvedeno „coffee tables“ a ve slovenštině je jednoduchý a trefný výraz „stolíky“, najdeme pak v popisu rozměrů nelogicky (a terminologicky chybně) označené „konferenčné stolíky“. Jsou opravdu tyto společenské stolky konferenční? Slouží skutečně domácímu konferování, nebo jen „obyčejnému“ odkládání novin, časopisu, knihy, šálku čaje či kávy, skleničky s vínem?

 

Výstavy a veletrhy

Mladé vedení firmy Brik se rozhodlo představovat nové kolekce a jejich prvky veřejnosti na výstavách a veletrzích. Z těch, které se konají na Slovensku a v České republice, zvolili veletrh Nábytok a bývanie ve slovenské Nitře, Mobis v Brně a byli vybráni na výběrovou výstavu „art & interior“ v Praze. Ta proběhne ve velké dvoraně Veletržního paláce Národní galerie 22. až 25. února 2001 (informujeme o ní na jiném místě). S originálním designem Ivana Čobeje se ovšem v pražském Veletržním paláci budete moci seznámit až do 15. března – na Přehlídce zahraničního designu v rámci samostatné národní expozice Made in Slovakia v mezaninu malé dvorany.

 

Text: Lenka Žižková, Foto: Mobilier a Brik

Zdroj: Můj dům 2/01

 

Naplnění romantických snů

 Po parapetu zděného zábradlí se z dětského pokoje řítí konvoj autíček

 Pokojík dcery je plný romantiky

 Zastřešená terasa v úrovni zahrady navazuje na obývací pokoj

 Zadní dvorek se starou studnou

 Obývací pokoj navazuje na terasu

 Na rodičovskou ložnici navazuje koupelna

 Na rodičovskou ložnici navazuje koupelna

Obdivují italskou velkorysost, otevřenost a radost, která vyzařuje z jižních venkovských stavení a letních sídel. Prostudovali hromady italských a francouzských časopisů, z nichž vybírali prvky blízké svým představám o příjemném rodinném bydlení. Architektonické studio, s nímž velmi úzce spolupracovali, navrhlo dům jednoduchý a střízlivý. Zaujetí majitelky pro různé detaily charakterizující jižní pohodu postupně měnilo estetický výraz a atmosféru domu, aniž by se zasahovalo do jeho struktury a půdorysu.

 

Svažitý terén určil podobu domu

Podlouhlý pozemek ve svahu přinesl v počátcích stavby problémy, neboť se jeho část sesunula. Dům má proto čtyři podlaží zasazená do svahu tak, že druhé podzemní podlaží se orientuje pouze do ulice garáží pro dva automobily a vnitřním vstupem do domu. O patro výše, stále však ještě pod úrovní terénu z ulice, je situován vchod do domu ze zahrady, šatna, sklad, sklep, dílna a kotelna. K nejpříjemnější části domu patří přízemí v úrovni terénu zahrady. Nachází se zde velký obývací pokoj a jídelna, které jsou propojené posuvnými dveřmi s kuchyní. Velkými prosklenými dveřmi „vybíhá“ pokoj do zahrady zastřešeným přístavkem s venkovním krbem a s masivním dřevěným odpočinkovým nábytkem. Dvě další místnosti v přízemí mohou sloužit jako pracovna, kancelář či pokoj pro hosty. Je tu také malá hygienická jednotka s WC a sprchovým koutem.

O poschodí výše jsou ložnice pro rodiče a dvě děti, samostatný WC a dvě koupelny. Menší koupelna má dvě umyvadla, sprchový kout a závěsný WC. Je určena dětem, a proto přiléhá těsně k jejich pokojům. Větší koupelna s velkou rohovou vanou a sprchovým koutem je součástí rodičovské ložnice. Nejsou v ní umyvadla, neboť ta jsou umístěna za dělicí stěnou v hlavách manželské postele. Toto zajímavé rozdělení místnosti umožnilo vytvořit za dělicí stěnou také rodičovskou šatnu. Z prosvětlené ložnice se otevírají velké prosklené dveře na balkon, z něhož je vidět daleko do okolního krásného kraje.

 

Bydlení a koloběžka

„Rodinný dům je pro nás ideální způsob bydlení, a my jsme chtěli stavět, dokud jsou děti ještě malé, aby z toho něco měly. Čtyřletého kluka ani tak netěší pěkné zařízení bytu jako to, že má z kuchyně až do zahrady volný výjezd na koloběžce,“ říkají obyvatelé domu. Zařizování bytu je koníčkem paní domu, proto byl každý stavební a interiérový prvek citlivě vybírán.

Ačkoliv byl dům postaven v roce 1995, vypadá, jako by zde stál odedávna, i když má současný jednoduchý a střízlivý výraz. „Zprvu chladná a přísná budova získávala postupně ráz středomořského sídla. K dynamickým změnám docházelo především při dotváření detailů, kdy s námi majitelé velmi úzce spolupracovali a na novém vzhledu domu se enormně podíleli,“ konstatují architekti.

 

Co dělá dům letním bytem?

Důležité maličkosti. Valbová střecha s 20° sklonem, cihlově barevné střešní tašky, bílé omítky, dřevěná bílá a šedomodrá okna, okenice a dveře, hutná dlažba ve vstupní hale, obývacím pokoji, jídelně a na terase, zadní čtvercový dvorek s kamennou studnou, malá hluboce zasazená okna opatřená jednoduchými ozdobnými mřížemi a také kvetoucí levandule, jasmín a oleandry v hliněných květináčích všude v domě a jeho okolí. To vše vyvolává atmosféru prázdnin a iluzi slunečného jihu (i když prší).

Dům dokazuje, že při dobré spolupráci a vzájemném pochopení architekta a investora může i koncept, který na první pohled vypadá chladně, získat přívětivou a kultivovaně romantickou podobu.

 

Lenka Žižková, Foto Rado Varbanov

Zdroj: Můj dům 2/01

Květy pro pocit domova

 Aranžmá vhodné např. pro letní party

 Eustoma v kombinaci s tulipány různých barev

 Inspirace japonskou vazbou. Jednou z používaných květin je lilie, exotiku připomínají palmové listy

 Gerbery i růže, barvy musí dokonale ladit

 Aranžmá se obejde i bez květů

 Trendem letošního jara a léta prý budou fialová s růžovou

Není to tak horké

Móda však není všemocná. Stejně jako v případě oblečení nepřijímáme módní trendy bezmyšlenkovitě, ale se zřetelem na skutečnost, jaký jsme typ, kolik je nám let, která barva nám sluší, tak také u řezaných květin musíme brát ohled na některé skutečnosti. V tomto případě jsou rozhodujícími faktory typ interiéru, barvy textilií, stěn i koberců – a samozřejmě taky náš vkus. Květinová výzdoba, aby splnila své poslání, musí vycházet především z našeho životního stylu.

 

S ohledem na interiér

Přestože móda mění úpravu řezaných květin častěji než podobu nábytku, textilií a dalšího interiérového vybavení, neustále zde existují společné rysy. Stejně jako designéři bytového vybavení dnes prosazují jednoduchost až strohost, týmiž zásadami se řídí i floristé. „V interiéru se často objevuje bílá či stříbrošedá barva, sklo – všechno je jednoduché a čisté; tomu se přizpůsobují i květiny,“ vysvětluje Kateřina Poličová, mistryně republiky ve floristice z roku 1996, s níž jsme si o současných trendech ve vázání a aranžování květin povídali v květinářství Pražská růže. Kromě bílé a zelené však můžeme do bytu pustit třeba oranžovou, která nám prozáří celý interiér, i květiny jiných barev. Zakázaná není žádná. A barvy letošního jara? „Je to fialová a růžová, stejně jako na dámském oblečení.“ Bílou a stříbrošedou tedy na stupnici nejmódnějších barev vystřídají pastelové barvy, ale vazby si nadále ponechají jednoduchý tvar. Při aranžování květin nesmíme pouze zapomenout, že „kytice je součást, doplněk interiéru – nemůže z něj být vytržena; barvy květů se musí opakovat někde v interiéru“. Při aranžování pak můžeme uplatnit dva způsoby kombinace barev: tzv. tón v tónu, kdy se kytice vyznačuje barevnou harmonií, nebo naopak kontrast – využití i nezvyklých spojení barev jednotlivých květů, jako např. ostře zelené s fialovou. Opět však nesmíme pustit ze zřetele ladění interiéru. A módní květiny? Podle odbornice anturia, kaly, tulipány… Ovšem je celá řada dalších.

 

Nejen profesionálové

Jednoduchost, která je současným módním trendem ve vazbě květin, umožňuje i laikovi, aby si doma vlastnoručně vytvořil velice hezké věci. „Váza z bílé keramiky nebo z čirého skla se snadno sežene. Do průhledného skla si pak každý může zkusit nový způsob aranžování květin ve váze. Květiny uřízneme na takovou délku, aby nepřečnívaly, ale zůstaly pod úrovní okraje, uvnitř vázy. Na dno můžeme dát kamínky nebo mušličky, co jsme si přivezli z dovolené. Nesmíme však zapomenout na důležitou zásadu: vše musí být dokonale čisté, a proto kamínky a mušle raději vyvaříme,“ radí Kateřina Poličová.

 

Jak květinám prodloužit život

Řezané květiny mají bohužel omezenou životnost. Existují však způsoby, které nám pomohou déle uchovat jejich krásu: „Dnes již si každý může v květinářství zakoupit speciální přípravek k prodloužení života řezaných květin,“ informuje floristka. „Postačí na půl litru vody a jedná se vlastně o ‚cukr i acylpyrin‘ v jednom. Přípravek obsahuje jak potřebné živiny, tak látku, která je dezinfekcí a brání zahnívání vody. Voda se nevyměňuje, pouze dolévá. Květiny by však neměly být umístěny ani na slunci, ani v průvanu – i ten zvyšuje odpařování. Většina lidí také neví, že by neměly stát v těsné blízkosti mísy s ovocem. To totiž vylučuje etylen, který značně snižuje trvanlivost květin.“ Až příliš pomíjivá krása řezaných květin ovšem může mít původ i v jejich nevhodné kombinaci. „Sama ve váze by měla být žlutá gerbera, protože způsobuje předčasné vadnutí nejen jiných druhů květin, ale i gerber jiné než žluté barvy. Stejně tak se nesnášejí narcis s tulipánem, ze kterých si mnozí lidé svážou jarní kytici. Agresivnější narcis si žádá samostatnou vázu, k tulipánům se přidává větvička cypřišku, aby déle vydržely,“ prozrazuje Kateřina Poličová aspoň část květinářské magie. „Pokud si do vázy pořídíte slunečnici a chcete, aby vám vydržela alespoň týden, musíte její stonek na okamžik namočit do vařicí vody. Uvolníte tak vodě průchod stonkem. Některé dřevnaté stonky, například šeříku, je třeba rozklepat, aby větvička s květy mohla přijímat dostatečné množství vody.“

 

Připravila Alena Vondráková

Foto Holandská květinářská společnost

Zdroj: Můj dům 2/01

 

Poslední kvalitní dům ve vsi

Výhledy předurčily řešení

Pozemek se nachází na okraji obce Moravské Knínice na prudkém jižním svahu s příjezdovou komunikací u jižního okraje parcely. Největší devizou je úchvatný výhled na jízdárnu v údolí a zalesněný kopec naproti, který byl patrně hlavní inspirací autorům. Horší je pohled k sousedům, neboť současné představy o bydlení mezi lidem zde nabývají bizarních podob, nepříjemná je i blízkost obslužné, byť slepé komunikace.

Vylepšení výhledu vedlo k situování hlavní obytné místnosti s kuchyňským koutem a jídelnou do patra a k plnému prosklení čelní stěny včetně prosklení přes obě nároží. Vysunutím objektu k cestě tak navíc není těmito okny vidět nepodařené výtvory sousedů. Více v tomto než v jiných případech mě při pohledu na dispoziční řešení napadá doporučení kolegů, že právě takové domy (nejde totiž o žádnou nadstandardní vilu s vnitřním bazénem a atypickým řešením interiéru, šitou na subjektivní požadavky objednatele) by měly být publikovány spíše ve stánkových tiskovinách s problematikou bydlení než v odborném periodiku. Díky osvědčené čtvercové dispozici, připomínající renesanční magický čtverec o devíti polích se svojí matematickou logikou čísel, se právě takové řešení jeví jako univerzální jak pro rovinný, tak svažitý terén včetně zcela variabilní orientace ke světovým stranám.

 

Splynutí s krajinou

Umístění vertikální komunikace do centrální polohy a servisních bloků koupelen a WC do středních bočních částí potvrzuje promyšlenost a flexibilitu dispozičního řešení, bez jakéhokoliv omezení jak v přístupu na pozemek, tak v situování vstupu, garáže, skladových prostor, potažmo i ve variantě obývacího pokoje v přízemí se čtyřmi ložnicemi v patře.

Nicméně vraťme se ke konkrétnímu domu. Renesančně barokní symetrický osový koncept je pouze zdánlivě v rozporu s modernistickým vyzněním domu. Nejpůsobivější pasáž domu, vstupní část, pracuje s minimalistickým ztvárněním hmot v čistém povrchovém, nečleněném a výrazově konzistentním symetrickém řešení, narušeném pouze asymetrickým madlem v úzkém průřezu schodiště. Konkrétní řešení následně umožňuje výstup do exteriérového pokoje (vymezeného opěrnými stěnami s bohatě porostlou treláží) nebo obrátku zpět v interiéru, připomínající přístup k Parthenonu a následnou katarzi, umocněnou rozevírajícími se stěnami, předznamenávajícími opětovné splynutí s krajinou prostřednictvím panoramatického širokoúhlého okna, pouze vertikálně členěného a především v létě z pěti devítin otevíratelného.

Jistý luxus symetrického řešení v patře s dvěma ochozy kolem schodiště je kompenzován mimořádným zážitkem následného výhledu a příjemné prostornosti, zesílené horním světlem ze střešního světlíku. Optický klam, vyvolaný rozšířenou chodbou, přitahuje protější kopec ještě více do interiéru hlavního obytného prostoru. Jednoznačně kladný pocit z vnímání vnitřních prostor není narušován tříští materiálů a tvarů, naopak – přírodní dřevěné dýhování v teplých tónech, elementární tvarování, střídmá barevnost i kování dveří včetně klik doplňuje jistou přirozenou monumentálnost a jednoduchost rodinného domu.

 

Architektura má odzvoněno

Možná, že polovina plochy přízemí (objekt je nepodsklepený) věnovaná garáži, sklepům, skladům, dílně apod. se může jevit pro tento účel jako předimenzovaná. Bývá ovšem téměř vždy realizována podle přání zákazníka, podle toho, jaké prostorové požadavky vůči architektovi uplatní.

Zde je pikantní souvislost mezi investorem a architekty. Investor je totiž také architekt, ale chtěl dům od konkrétních architektů. Dnes neopomene zdůraznit, že se jim všem (celé rodině) v domě skvěle žije. Původně měl mít dům ekologickou zelenou střechu, leč finance rozhodly jinak, pultová střecha v mírném spádu umožnila osázení střechy odolnými rostlinkami, ovšem střecha není pochozí. Ačkoliv dům nemá sedlovou střechu, má hlavní římsu, která částečně předstupuje a vytváří svojí přiznanou dřevěnou konstrukcí v podhledu dojem klasického zápraží. Kombinace eternitu pod římsou, světle dýhovaného dřevěného obkladu v interiéru,

euro-oken v přírodním dřevě a preciznost při vyzdění vnějšího obkladu z lícovek si zaslouží ocenění.

O to větším paradoxem je konstatování „odpovědného“ pracovníka stavební komise, že podobnou hrůzou a hrůzami se již nehodlá zabývat a tudíž podobně kvalitní architektura má v obci odzvoněno. „Již žádnou rovnou střechou si nehodláme ničit svoji obec,“ prohlásil dotyčný.

Pokud nedojde k architektonické osvětě mezi stavebníky i úředníky, pak největšími „hodnotami“ nových rodinných domů, vilek i haciend zůstane mansardová střecha s vikýřovými okny, bonnský šindel, vyřezávané (pokud možno plastové) zábradlí, plastová okna s nesmyslným členěním uvnitř dvojskel a zvláště nevhodná a ze zcela jiných souvislostí odkoukaná dispozice. Když chcete bydlet na úrovni 21. století, pak si taky pořiďte odpovídající dům této době. Jak paradoxní to jev. Zatímco ve dvacátých a třicátých letech parkovaly před moderními funkcionalistickými budovami na úrovni doby (z dnešního hlediska stařičké) airovky, mercedesy atd., dnes před pseudohistorizujícími napodobeninami, kýči a produkty samotvorby trůní nejelegantnější produkty automobilového průmyslu. Výstavba made in USA: zvnějšku si pořídíte pseudobaroko, secesi, gotiku, koloniální styl, cokoli, co peněženka snese. Vše v pokleslé papundeklové náhražce a uvnitř cokoliv k tomu. Zkrátka Big Mac v rodinné výstavbě. Ale nezoufejte, nejste s tímto přístupem sami, i náš pavilon v Hannoveru na Expo 2000 se takto světově předvedl.

 

Text: Karel Doležel, Foto autor a Filip Šlapal

Zdroj: Můj dům 2/01

 

Kuchyně za milion


 Kuchyň Bulthaup v exkluzivní mezonetové hale rodinné vily je řešená jako pracovní ostrůvek stojící v prostoru

 Kuchyňská sestava o rozloze 150 m2 firmy Granit Holec, cena 31 000 Kč/m2, obklad ze světlé žuly, cena 10 000 Kčúm2, Interiéry Sedlák

 Na kuchyňské zákoutí navazuje prosklená jídelna s výhledem na celou Prahu

 Detail řešní rohového centra a žulových obkladů

 Realizace EUROHOF, cena sestavy 820 892 Kč, nerezové doplňky 75 000 Kč, spotřebiče 465 000 Kč, corianová deska 170 000 Kč, dřezové vaničky 58 000 Kč

 Prostorná zásuvka s dózami na ukládání sypkých potravin, EUROHOF

 Dvoudřez z corianu, EUROHOF

 

 

Co mají kuchyně za milion (a víc) společného? Jsou krásné, praktické a — nadčasové. Kvalita jejich provedení i design zaručují, že se za několik let intenzivního užívání neopotřebují ani nám nezevšední. Každý provozní detail je totiž tak promyšlený, že si i v neznámé kuchyni připadáte jako doma. Kromě dokonale komfortního vaření, mytí a údržby je promyšlené i odpadové hospodářství se systémem oddělených nádob na konkrétní druhy odpadu.

 

Kdo a proč ji musí mít?

Na to, kdo si nákladnou kuchyň kupuje a co jejím prostřednictvím získává, jsme se zeptali těch nejpovolanějších — prodejců.

– Arch. Ewa Nemoudry, Sirius design: Mít značkovou kuchyň je prestižní záležitost. Firma Bulthaup, jejíž kuchyně prodáváme, každý rok přichází s novou kolekcí, inspirovanou funkcionalismem, a to je nadčasová věc, která má styl. Prošli jsme jako každý firemní partner školením, jehož součástí je i tzv. večerní vaření. Na vlastní kůži jsme si ověřili, že ačkoli předem nevíme, kde co je, nic nemusíme hledat. Bulthaup doporučuje 16 firem, jejichž doplňky se hodí k jeho sestavám. Vybavení kuchyně je dokonale promyšlené a není třeba skladovat zbytečnosti. Zákazník, který zvolil tuto značku, ví, že je za něho vyřešeno vše do posledních detailů kuchyňského hospodaření.

 

– Ing. Miloslav Sedlák, Interiéry Sedlák: Zákaznice, pro kterou jsme navrhli tuto kuchyň, přesně věděla, co chce. Sestava není až tak drahá provedením jako rozsahem. V domě je pro ni vyhrazena část místnosti o rozloze 150 m2, kde se kromě běžného rodinného vaření často pořádají i větší společenské sešlosti. Pracovní ostrůvek uprostřed slouží tedy zároveň jako švédský stůl, celý prostor uzavírá rozměrný bar. Přírodní žula na pracovní desce i jídelním stole barevně ladí se světlou italskou dlažbou na podlaze.

 

– Iva Vitoušková, Eurohof: Nadstandardní kuchyň si pořídí člověk, který s ní počítá jako se součástí obytného interiéru. Pak je to jedno z mála nábytkového vybavení prostoru, který by měl být i reprezentativní. Zákazník v tomto případě vyžaduje, aby i za plného provozu byla stále uklizená, navíc by neměla působit příliš kuchyňsky. Elegantní řešení a dlouhá životnost — to je kvalita, která se ověří třeba až po pěti letech. Právě tehdy, kdy levnější sestavy už vypadají opotřebovaně, se začíná vracet původně zdánlivě vysoká investice.

 

– Ing. Jana Hoznauerová, Interiér Florida: Kuchyně Valcucine jsou považovány za luxus nejen v Itálii, protože vedle dokonalého provedení a vybavení vnášejí do interiéru moderní styl. Zajímavé jsou např. transparentní plasty a ergonomicky řešené pracovní a úložné systémy. Navíc jsou vybaveny špičkovými spotřebiči, k zakázce patří i délka záruční doby a další servisní služby. Všeobecně se ví, že i v Čechách jsou zákazníci, kteří zaplatí 400 000 korun za dovolenou, 2 miliony za auto, 15 milionů za dům… Pro takové lidi je otázkou prestiže pořídit si kuchyň, která svou značkou garantuje kvalitu a nadčasovost.

 

TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: ARCHIV

Zdroj: Moderní byt 1/01 

Kontakty:

EUROHOF, Žitná 52, Praha 2, 

tel.: 02/22 87 42 35; 

GRANIT HOLEC, Chelčického 2292, Kroměříž, tel.: 0634/250 17; 

INTERIÉR FLORIDA, Újezd 19, Praha 1, tel.: 02/53 95 52; 

INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 02/24 21 78 17; 

SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, 

tel.: 02/231 95 36 

Dokonalost napotřetí

 Pracovní desku zdobí dřez Blanco Viva za 12 343 Kč s baterií Elipsa- S (7 588 Kč) a praktický dávkovač saponátu Tulup za 1 744 Kč, vše Blanco

 Předěl mezi centrem spotřebičů a mycí částí tvoří oblouková skříňka s plnovýsuvy

 Individuální řešení se projevilo nejen v barevné nápaditosti, ale i konstrukci. Roh kuchyně tvoří sloup ze sádrokartonu s otvorem postaveným na míru pro skleněné dózy na potraviny a koření

 Kuchyně Leicht obvykle do svých plnovýsuvů nabízejí velké množství vnitřních programů

Zná to každý. Po roce užívání se zjistí, že leccos mohlo být jinak. Kolikrát si každý z nás říkal: Až budu stavět podruhé, tak už ty chyby neudělám. Jenže — jak dlouho vydrží kuchyň, než se celá změní? Dvacet let? Třicet let? Za tu dobu se změní tolik věcí, že se stejně začíná úplně od nuly. Jak uvažuje člověk, který souhrou životních náhod může několikrát za sebou podstoupit tu sladkou nejistotu rozhodování při zařizování interiéru?

 

Víc hlav víc ví

Svět je malý. Designérka Petra Karásková, která obyvatelům bytu na míru dotvářela koupelnu, pracuje i pro kuchyňské studio EUROHOF prodávající kuchyně LEICHT. Produkty obou se vyznačují podobnou hravostí a lehkostí, a tak se podobné spolupráci není co divit. A jak jsem poznal během několika rozhovorů majitelku popisované kuchyně, věřím, že v okamžiku, kdy ji designérka přivedla do kuchyňského studia, všichni tři si museli padnout do noty.

Výsledný tvar je také součtem nápadů obou stran. Poučený mladý pár měl o kuchyni poměrně přesnou představu, majitel studia ji urovnával do splnitelných mezí a skleněný design výsledek ozdobil efektní tečkou.

 

Co se nakonec zalíbilo?

Po mnoha diskuzích všech tří stran volba padla na kuchyň Largo Color s dvířky Pale Green s povrchem ze strukturovaného laku, kombinovaném s laminem Viva. Do desky se vsadil dřez BLANCO Viva s dávkovačem saponátu Tulup, od téže firmy pochází i baterie Ellipso-S.

Některé komponenty se dodávaly na míru — například přídavné police do horních skříněk zlepšují využití prostoru, barový pult s držáky na láhve a skleněnou deskou Petry Karáskové se vyráběl celý podle dodaných nákresů.

 

Zlobivý parapet

Další podmínkou, kterou bylo třeba na přání majitelů bytu dodržet, bylo zvýšení pracovní desky. Obyvatelé bytu nejsou sice basketbalisty, ale rozhodně netrpí podměrečnými postavami. První podmínkou tedy bylo, že pracovní deska bude výš než u průměrné kuchyně. Sokl linky má proto výšku 23 cm, což má další výhody. Pod troubou například vznikl prostor na vysoký šuplík, který pojme celou sadu plechů.

Protože paní kuchyně čte vše o bydlení, ví, že část linky s dřezem by měla být vyšší než okolní linka, a neváhala tento požadavek prosazovat. V tomto případě však narazila na parapet — architekt, který stavěl dům, zřejmě nepočítal s tím, že by se lidé vyšší postavy mohli chtít při pohodlném umývání nádobí zároveň kochat okolní přírodou.

 

Věrni jedné značce?

Nakonec — ono to s tím nádobím nebude tak horké. Součástí vybavení kuchyně je totiž jeden z nejlepších modelů myček od firmy AEG Ökö_Favorit senzorlogic (41 990 Kč), zvláště úsporný a také tichý, což je u spojeného prostoru kuchyně a obývacího pokoje zvláště důležité.

Tato značka zřejmě požívá u obyvatel bytu velké důvěry, protože si od ní vybrali i další spotřebiče. A podle hesla, že do mercedesu není možné dát motor z trabanta, zvolili troubu AEG Competence E 83405 (52 990 Kč), senzorovou sklokeramickou desku 61370 E 

(23 990 Kč), mikrovlnnou troubu Micromat_Duo (19 980 Kč).

Za zmínku stojí nerezový odsavač par, který umožňuje bezdotykové zapnutí a reaguje jen na pohyb ruky nad určeným místem.

 

Kolik co stálo:

nábytek – 572 000 Kč 

dřez, baterie, nerezová záda, ostatní doplňky – 72 000 Kč 

elektrospotřebiče – 140 000 Kč 

 

Text: Marek Burza, Foto: Lukáš Hausenblas

Zdroj: Svět kuchyní 1/02

 

KONTAKTY:

AEG, Budějovická 5, Praha 4, 

tel.: 02/61 12 61 12; 

BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, 

tel.: 02/41 44 25 40; 

EUROHOF (kuchyně LEICHT – realizace),

Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/24 94 31 23; 

KARÁSKOVÁ PETRA (skleněný design),

Na Břehu 25 Praha 9, tel.: 0603 80 98 85; 

NEWAG (centrální vysavač HUSKY), Kloboučnická 1a, Praha 4, 

tel.: 02/61 22 15 28 

Virtuální potěšení

 

Pojďme společně namátkou navštívit několik internetových stránek, kde se nabízí víno s péčí a láskou a hlavně netradičně.

Na poněkud divoké adrese http://www.sweb.cz/0603971780 najdete stránky malého rodinného sklípku z Valtrovic, jehož majitelé mají smysl pro humor. Nemohu necitovat několik úryvků z nabídky: …v ceně nájmu je připravený krb, svíčky, výborné víno ze zdejších sklepů, balená pitná voda, chléb, sůl a živočišné uhlí… Je možné předat sklípek již vytopený a s kusem masa v komíně… Pro manželské a milenecké páry je možno připravit luxusní kovanou postel v nejhlubší a klimaticky nejstálejší části sklepa. Absolutní ticho, velmi pozitivní vibrace z příznivé geopatogenní zóny, žádný pocit chladu ani tepla… Zažijete stavy podobné nocím v pyramidálních stavbách…

Bez komentáře.

Do kategorie „jiných“ patří i stránky pojednávající o ovocném víně na adrese http://sweb.cz/lk22/vino/vino.html. Na jednoduché stránce najdete kompletní pojednání o výrobě, lahvování i skladování a přesný recept. Jako bonus přidává autor ještě své prohlášení týkající se kampaní, které zakazují pěstovat pro osobní potřebu konopí, a přidává odkaz umožňující podepsat petici za jeho legalizaci.

Z úplně jiného soudku jsou stránky na adrese http://www.dobroty.cz. Velmi propracované stránky nabízejí prodej stovek druhů vín seřazených podle ročníků nebo podle oblastí či vinic. Toto dělení se samozřejmě týká i zahraničních vín. Vína pak jednoduše vyhledáte tak, že si zadáte oblast

sklizně, druh vína (červené, bílé atd.), případně maximální cenu. Do tohoto okénka však nevypisujte částky kolem stokoruny — riskujete, že výsledek hledání bude nulový. To je ostatně charakteristické pro většinu internetových obchodů s vínem. Nenajdete tu produkty za padesátikorunu, ale spíše vybraná jakostní a známková vína. Kdo se chce trochu poučit a zorientovat v problematice vinné konzumace, nezapomene navštívit rubriku „K jídlu doporučujeme“, kde si z menu vybere druh jídla. Povede se vám tu popřít tradované rčení, že k rybě se hodí pouze bílé víno — klikněte na Vyhledat a server vám nabídne například Brouilly Cru du Beaujolais 2000 za 609 Kč, ke kterému nabídne komentář vonící všemi chutěmi: …pije se mladé a také dobře stárne, maximálně však do věku 5 let. Báječně doplňuje smažené ryby, ryby s omáčkou, uzeniny, bílá masa, červená masa pečená i s omáčkou, jemné sýry a pernatou zvěřinu…

Kdo chce víno nejen konzumovat, ale přečíst si o něm i spoustu zajímavých informací, měl by navštívit stránky některého z výrobců vína. Například na adrese VINIUM Velké Pavlovice http://www.vinium.cz/

engine2.asp vstupte do sekce „Vše o víně“ a zvolte další podrubriku. Například v oddělení „Odborné zajímavosti“ se dočtete: …naléváme víno zvolna po stěně sklenky asi do jedné třetiny. Zvedneme sklenku do výše očí, přibližujeme, vzdalujeme ji, zdvíháme, snižujeme, díváme se na víno zdola nahoru, shora dolů, sklenku nakláníme, lehce vínem zatočíme, dávajíce působit světelným paprskům tak, abychom získali správný dojem o stupni jakosti, o intenzitě barevnosti a svítivé hře odlesků. Čistota, čirost, jas, lesk, jiskra a krystal dokazují, že víno je zdravé; bývá také vyzrálé a na vzduchu trvanlivé. Prvním stupněm čirosti je víno jiskrné, zářící, lesknoucí se ve sklenici, krystalově jasné při ostrém světle žárovky a „černého lesku“, jak říkají v Německu, je-li víno prosvícené svíčkou před černým pozadím. Čiré víno má tytéž znaky při světle denním. Zastíníme-li sklenku zezadu rukou a necháme-li působit světlo jen shora, poznáme tak ve víně i nejslabší zákal…

A jaké vinařské oblasti se vlastně nalézají na území České republiky? Najděte si stránku http://www.vinshop.cz a v rubrice „O víně“ získáte kompletní přehled nejen vinařských oblastí, ale i základní všeobecné informace o tom, jak se vína dělí, jejich charakteristiku a původ jednotlivých odrůd. A pokud sami máte sklípek nebo pořádáte ochutnávku vín, můžete svoji akci na internetové stránky přidat a dát tak o ní vědět ostatním. Není možné na tomto místě uvést všechny internetové adresy s vinnou tematikou, proto pokoušejte, prosím, štěstí sami. Stačí navštívit některý ze známých portálů a zadat hledání slova „víno“.

 

Text: Marek Burza, Foto: Internet a archiv

Zdroj: Svět kuchyní 1/02

Robot nahradí chybějící ruce

Kuchyňský robot BOSCH Profimixx, 550watový motor, rychlost 12 000 otáček/min, cena 7 990 Kč

Celonerezový kuchyňský robot MUM 7400 Bosch, příkon 700 watů, zpracuje až 5 kg těsta, cena 36 490 Kč

Kuchyňský robot Fenomen 880 Zelmer, cena 7 290 Kč

Kuchyňský robot Facilio Philips, příkon 700 watů, cena 4 990 Kč

Kuchyňský robot Rondo 2500, Tefal, objem 2,5 litru, maximální hmotnost zpracovanách potravin 0,65 kg, příkon 400 watů, cena 3 990 Kč, Groupe Seb

Kuchyňský robot Zelmer, příkon 450 watů, cena 2 590 Kč, objem nádoby 1,5 litru, vybavení

Kuchyňský robot Braun Combimax, cena 5 990 Kč

Kuchyňský robot MK 53000 od firmy Siemens, 24 funkcí, automatické navíjení kabelu, cena 6 690 Kč, BSH- domácí spotřebiče

Dříve než se vydáte pro robot do obchodu, měli byste si ujasnit dvě věci: kolik do něj investujete peněz a k čemu ho budete asi tak nejvíce používat. Jak při obchůzce v prodejnách zjistíte, roboty jsou vybaveny množstvím doplňků. Kdo si libuje v zeleninových salátech, ocení velké množství nožů, struhadel, kráječů. V rodinách, kde dávají přednost buchtám, bábovce a koláčům, by se neměli dívat na doplňky, ale na údaj, kolik těsta lze v přístroji najednou zpracovat.
 
Každý má své hranice
Koupíte-li si nejlevnější přístroj a nádobu na hnětení naplníte až po okraj moukou, mlékem a dalšími ingrediencemi, může vás taková buchta vyjít na stejnou částku jako nový robot. U většiny přístrojů je udána kapacita těsta, které je robot schopen zpracovat naráz, bez toho, aby se přetížil, „zavařil“ a vypověděl službu.

Zatímco některé přístroje jsou určeny na zpracování méně než půl kilogramu těsta, jiné si poradí i s dvěma kilogramy. Na trhu však najdete i takový, který se nezarazí ani nad pěti kilogramy. Rozdíl tedy může být až několikanásobný. Na výrobcích se můžete setkat v tomto případě se dvěma údaji. Někdo udává pro maximální kapacitu váhu těsta, jiní mají údaj množství mouky plus ingredience.

Jestliže takový údaj na přístroji nenaleznete, raději se spotřebiči vyhněte. Doporučené množství totiž nelze nijak odvodit, rozhodně ne například z velikosti hnětací nádoby (ty mívají objem od necelého litru až po více než tři litry). Tyto funkce spíš závisí na výkonu motoru a konstrukci hnětacích nástavců. Ale i velká nádoba je výhodou. Jestliže přístroj zvládne zpracovat velké množství potravin a k tomu budete mít malou mísu, stejně ho budete muset každou chvíli zastavovat a nádobu vysypávat.

Kolik koní pod obalem?
Výkon robotů je ovlivněn jejich příkonem. Přitom ty nejvýkonnější přístroje mívají příkon až 700 wattů, za kvalitní lze považovat takové, které mají příkon kolem 500 wattů. Pravdu mají ti, co říkají, že největší výkon není vždy výhodou. Proto si přístroje vyšší kvality samy regulují výkon tak, aby odpovídal druhu a množství zpracovávaných potravin. Výsledkem je nejen perfektní zpracování všech ingrediencí, ale také úspora energie.

Jestliže vám na robot příliš peněz nezbývá a vybíráte si v cenové kategorii nižší než pět tisíc korun, sáhněte po takovém, kde je uvedeno, kolik dávek lze udělat za sebou, jak dlouhou dobu lze robot používat a kdy je třeba udělat přestávku. Jestliže těchto rad neuposlechnete, podobně jako při přetížení se může motor přehřát a zastavit.

Jestliže budete mít štěstí, ještě nemusíte sahat do peněženky a odvážet přístroj do opravny. Někteří výrobci s takovým „porušováním pravidel“ od uživatelů počítají, a proto jsou přístroje opatřeny pojistkou. Ta chod motoru sama zastaví, dříve než se rozbije, a po několikaminutovém odpočinku robot opět začne fungovat. Další možností, jak upozornit na „únavu“ přístroje, je blikající kontrolka.
V případě, že se rozhodnete pro dražší až poloprofesionální kuchyňské roboty, žádný časový údaj u nich nenajdete. Ty totiž bývají schopny pracovat nepřetržitě po celou dobu přípravy pokrmů bez jakýchkoli přestávek.

Na ruce pozor dávat nemusíte
Samozřejmostí u kuchyňských robotů snad všech kategorií jsou bezpečnostní pojistky. Proto robot nechtěně nezapnete ani vy, ani kdokoli z rodiny. Vzhledem k tomu, že kuchyňské roboty patří k jedněm z nejnebezpečnějších domácích přístrojů, netvoří tady pojistku jen jedno tlačítko. Většinou musíte provést několik úkonů, než se motor rozběhne. Nádoby musí být nainstalované tak, jak mají, další podmínkou je dovřené víko a podobně.

Kov dovnitř i ven
O tom, že kov vydrží více než plast, nikdo nepochybuje. Proto i pro metly a hnětací nástavce platí, že kovové se hodí k přípravě piškotového a třeného těsta, umělohmotné  pro kynutá a křehká těsta. 

A stejné je to i se součástkami motoru. Většina přístrojů mívá kombinované plastové součástky s kovovými. Kovové se používají tam, kde je na součástku kladena velká námaha a mohla by se například při hnětení těsta rozlomit. Na trhu však najdete i robot, který má kovový nejen vnitřek, ale také hnětací mísu a vlastní tělo. Odpovídá tak posledním trendům, kdy se spotřebiče vyrábějí nejen v bílém, ale také nerezovém provedení.

Regulace rychlosti
Kuchyňské roboty bývají běžně vybaveny několika rychlostními stupni. Ty nejlepší jich mají až dvanáct. Pro snadnější orientaci bývají u stupňů na těle robota nakreslené potraviny nebo druhy příslušenství, které se doporučují při dané rychlosti používat. U některých přístrojů vás kontrolka upozorní, kterou z funkcí nebo rychlostí máte nastavenou. 

Když dva dělají totéž
Ačkoli většina robotů zastane zhruba stejné činnosti — od hnětení, přes sekání nebo mletí masa až po šlehání, krájení, strouhání, výsledná úprava nemusí být vždy stejná. Například u mletí masa se můžete setkat s tím, že se maso spíš naseká, než umele. Proto potrpíte-li si na opravdové mleté, vyhledejte takový přístroj, který má klasický masomlýnek se šnekem, nožem, kolečkem.

Snad u všech robotů si lze nastavit dva druhy krájení  — na užší a silnější plátky, podobně si můžete vybrat mezi jemným a hrubým struhadlem. Při nákupu robotu se ale nezapomeňte zeptat, zda jsou všechny tyto doplňky v ceně robotu. Většina výrobců totiž nabízí robot se základní výbavou a k němu spoustu doplňků (odšťavovač, lisy na citrusy, různé další plátkovače a struhadla, drtiče ledu a podobně), které si musíte zaplatit zvlášť.

CO JE CO?
Ve většině domácností se pro všechno, co šlehá, hněte, mixuje,  používá výraz robot. Přesto i tyto přístroje se dělí.

Robot je kuchyňský přístroj vybavený multifunkčním ramenem, které usnadňuje práci s ním.

Food procesor
je velice podobný robotu, ale chybí tady multifunkční rameno a například šlehač je umístěn na trnu.

Mixér zastane méně činností než robot, většinou ho využijete k mixování, šlehání, drcení.

Ponorné mixéry jsou cenově nejdostupnější, měly by zvládnout drcení, strouhání, hnětení a mixování.

Šlehače jsou jednoduché, cenově přijatelné přístroje, které mají tělo vytvarované do držadla. K jejich vybavení patří dvě hnětací a dvě šlehací metly, případně nástavec na mixování.

Text: Lenka Široká, Foto:Archiv
Zdroj: Svět kuchyní 1/02

Gramofonová deska: ohrožený druh

undefinedPoloautomatický gramofon, SL-BD20, Technics, vysoce citlivé raménko s kardanovým závěsem, cena 6 195 Kč, Datart megastore

Gramofon Pro-ject P.2 SEV Litovel, má skleněný talíř a připojení je vyvedeno  na zlacené konektory, cena 6 5000 Kč

Raménko u gramofonu Proj-ect P 6.9 SEV Litovel, je vyrobeno ze silnějšího materiálu, rovněž přibyla mikroložiska místo safírových lůžek, cena od 10 190 Kč

Pro-ject P. 6.1 SEV Litovel, legendární gramofon, má plovoucí subpanel zavěšený na třech pružinách, cena od 9 000 Kč

Perspektive SEV Litovel, řada Pro-ject, vyroben z akrylátu, cena od 15 500 Kč

G7E AU/RA je gramofon z řady Exklusiv s talířem z matného organického skla a zadní deskou z průhledného akrylátu, cena 25 100 Kč

Plně automatický gramofon PS-LX250 Sony, cena 3 990 Kč, Datart Megastore

gramofon 1 400 Basis, má základní desku z akrylu slného 25 mm, cena 69 000 Kč, Hi-Fi Store

Gramofon Pro-ject Classic SEV Litovel má pružně uložený motor a povrch je upraven černým klavírovým lakem, cena od 10 000 Kč, SEV Litovel

 

Gramofonová deska bývala většinou černou kulatou plackou z plastu. Její povrch ovíjela spirála drážek, kam se jako voják do zákopu ukryl zvuk. Do rukou jsme ji brávali opatrně a pak ji s pietou hodnou pozlacené monstrance pokládali na otočný talíř. Dnes se jako panda v zoologické zahradě blaženě pase na periferii zájmu a netuší, že její sláva končí.

Opravdu končí?
Diskžokejové dirigující zábavu na party s hudbou ve stylu techno by bez vinylové desky mohli zavřít živnost. Znalci klasické hudby zase tvrdí, že je digitální záznam sice dokonale přesný v tom smyslu, že se mezi dlouhou řadu nul a jedniček šum prostě nevejde, ale analogový je plastičtější. Pamětníci říkají, že melodické praskání mívalo svou poezii. Elektronické koncerny to vědí, takže přinášejí nové typy gramofonů, bez nichž by vinylová deska byla pouhou dekorací.

Mary měla ovečku
Vedlejší produkt práce některých bohem nadaných lidí má, přestože jde vlastně o odpad, svou cenu. První přístroj na záznam zvuku se jmenoval fonograf a Thomas Alva Edison ho stvořil jaksi mimochodem při vynalézání telegrafu. Prototyp fonografu vyzkoušel říkankou „Mary měla ovečku“. K jeho překvapení mu přístroj slova znovu přehrál.

Fonograf se ukázal být slepou uličkou a pravý „mluvící přístroj“, jak nazval svůj gramofon Emil Bernier, byl objeven až na konci devatenáctého století. Edisonův váleček jednoduše vyměnil za plochý kotouč. Deska dokázala hrát celé čtyři minuty, což byla výhra, protože to na jednu „populární“ skladbu stačí.

V roce 1904 se objevily délehrající desky. Bývaly šelakové, značně křehké a dnes se staly vzácnou sběratelskou relikvií. Hrály jen v rychlosti 78 otáček za minutu. Od roku 1931 se desky začaly točit pomaleji, a to rychlostí 33. Říkávalo se jim LP. V roce 1948 se desky dokázaly opět zrychlit a ukrýt v drážkách singly. Nesly označení SP a měly menší průměr.

Vinylová aristokracie
Současné gramofony se proměnily s novými technologiemi a s téměř kosmickými materiály. Výjimkou nejsou safírová ložiska, ultralehké, ale zároveň ultratvrdé kovy, z nichž je vyrobena přenoska nebo elektronika eliminující vše, co k pohodlnému poslechu nepatří. Vinylová deska přešla do nového tisíciletí. Je stejná jako aristokracie. Víme, že pokrok nepřiblíží, ale disponuje kvalitami, kterých si vážíme. Mimochodem, když rocková hvězda prodá až hříšně vysoký počet hudebních nosičů, nikdy neřekne: Dostal jem zlatý „kompakt“ — ale desku.

Text: Petr Tschakert, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01 

Kontakty:
AU/RA, Malá Tyršovka 5, Praha 4,
tel./fax: 02/44 40 34 99;
DATART MEGASTORE,
Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 05/43 25 04 88;
HI-FI STORE, Bubenské nám. 306,
Praha 7, tel.: 02/80 85 89;
SEV LITOVEL, Palackého 34, Litovel,
tel.: 068/549 22 33, fax: 068/534 35 63

Posviťte si!

Lampa Zed je ponikovaná, 20W halogenová zářivka s paticí G 4, cena od 8 800 Kč, RENDL

Stolní lampa Echo, s různým provedením skleněného stínítka, cena 13 456, Hagos

Opera, polochromované štíhlé tělo a z části opálové stínítko, 100W žárovka, patice  E 14, cena od 6 500 Kč, RENDL

Tab, polychromovaný nikl a matné skol, žárovka 100W s paticí E 27, cena od  8 390 Kč, Rendl

Stolní „světlo“ vlastně nepatří na stůl, natož pracovní. Nemůže být ani náhodou pracovním svítidlem pro jeho vysoké nároky na počet kloubových ohybů nebo přesné cílení světelného kuželu. Od jiných typů svítidel se stolní lampa liší zejména faktem, že ji nestavíme na zem nebo nezavěšujeme na zeď ani na strop. Snad jediný stůl, s nímž mívá téměř důvěrný vztah, nejčastěji ve večerních hodinách, je noční stolek.

Dědic ze závěti
Je dědicem svícnu. Odkázal jí hlavní roli v době, kdy se domníval, že ho pomalu, ale jistě odstaví čerstvě objevená elektřina. Usoudil, že ho čeká cesta do věčných lovišť zapovězených svítidel. Spletl se. Pouze se musel z mladičkého milovníka přehrát do charakterní úlohy ozdoby slavnostních tabulí a večerů ve dvou. Stolní lampa si naopak uvědomila handicap připoutání k zásuvce a po „vážných“ rolích zatím nekouká. Ví, že jídelní stoly v blízkosti zásuvek většinou nestávají.

Není malých rolí
Úloha stolní lampy je přesto z těch, bez nichž by se divadlo domácí pohody neodehrálo. Patří k doplňkovým svítidlům, která šetří oči a ozvláštňují interiér. Lékaři o ní mluví jako o nezbytné součásti televizoru, což zní podivně. Jenže při sledování televize bychom měli opravdu někde poblíž rozsvítit stolní lampu, protože zraku nesvědčí prudké přechody ze světla do tmy. V tomto případě stolní lampa světelně sjednotí interiér.

Lampy jsou v češtině ženského rodu, proto by bylo nezdvořilé nepodotknout, jak dobře vypadají. Mnohé bývají štíhlé a stejně jako ženy se dělí na konzervativní a odvážné. Ty první čerpají z nejlepších období dějin moderního designu, ty druhé hýří tvary a barvami po vzoru dam žasnoucích každý týden nad vzorky přelivů u kadeřníka. Mimochodem, už se objevily emancipované stolní lampy odhazující kabel a nahrazující ho bateriemi. Šlapou svícnům na paty a úspěšně se derou na jejich místo. Jako v reálném životě.

Text: Petr Tschekert, Foto: archiv
Zdroj: Moderní byt 5/01

Kontakty:
A.M.O.S. DESIGN, Beethovenova 9, Brno, tel.: 05/42 21 28 98, fax: 05/42 21 44 39;
HAGOS, Darwinova 1470/14, Praha 4, tel./fax: 02/44 40 17 84;
IKEA, Shopping Park Praha,
Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10;
INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 049/553 28 10, fax: 049/553 28 33;
LUMINEX, Ječná 7, Praha 2,
tel.: 02/24 92 15 63;
RENDL, Masarykovo náb. 10 (naproti Mánesu), Praha 2, tel.: 02/24 91 18 76;
UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7,
tel.: 02/66 71 21 52

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025