|
|
Dlouhodobou tradicí a také výchovou je dáno, že s obrazy, obrázky, fotografiemi, kresbami nebo grafikami vyrůstáme od dětství. I lidé, kteří se o výtvarné umění nikdy nezajímali, mají doma na stěně alespoň fotografie svých blízkých nebo kalendář. Životem mezi ověšenými stěnami si od dětství člověk utváří vlastní vkus a názor, a když se později rozhoduje pro vlastní výzdobu bytu, má už pocit, že alespoň v mezích svých možností obrazům rozumí. S trojrozměrnými uměleckými předměty v soukromí se dlouho spojoval pouze vztah k náboženství. Ani v nejprostších domácnostech nechyběla Panna Maria nebo Kristus na kříži. S takzvaným volným uměním se však ještě dnes spousta lidí setkává výhradně v interiéru veřejném — ať už jsou to galerie, nebo jiné společenské prostory. (Záměrně se nezmiňujeme o charakteristických svatebních darech typu sádrového jelena v říji nebo milenců v objetí.) Socha zatím zůstává lidem vzdálená. Možná mají pocit, že tomuto typu umění nerozumějí. Praktickým hlediskem může být fakt, že zatímco na stěny se nic jiného než obraz stejně pověsit nedá, socha by v interiéru mohla zabírat místo, které je možné využít užitečnějším způsobem. Svou roli hraje i finanční stránka věci. Je to škoda, protože se tak zbytečně bráníme prvkům, které do našeho domova vnášejí nejen oduševnělou krásu uměleckého díla, ale rozšiřují i naše obzory vnímání a bezprostředním soužitím s nimi nabízejí nám nové estetické zážitky. Socha není jen socha Správný název však není to, co by mělo rozhodovat při úvahách o koupi uměleckého předmětu. Majitelé galerií se setkávají se dvěma typy laických zákazníků: jedni vybírají něco, co by se jim hodilo do konkrétního prostoru, druhým se zalíbí nějaká věc v galerii a teprve pak začnou přemýšlet kam s ní. V konečné fázi rozhodování však je vždycky jasné jedno: poslední slovo má zákazník. Odborník může upozornit na zvláštnosti uměleckého díla, vysvětlit autorův záměr, poradit správné umístění a vhodné prostředí. Shrnutí hlavních zásad připravila pro Moderní byt PhDr. Eliška Schránilová. Několik praktických rad Tvarově bohaté, členité dílo kolem sebe vyžaduje větší místo, uzavřený tvar naopak lépe vyzní v komorním prostoru — výklenku, nice apod. Širší jehlanovitá nebo kuželovitá kompozice potřebuje také velkorysejší prostor, naopak úzký vysoký objekt snese větší sevření. Sokl je pro sochu tím, čím pro obraz rám. Zprostředkovává soše kontakt s okolím, a pokud autor sochu na sokl sám osadil, je třeba jeho záměr respektovat. Specifické nároky má plastika skleněná, která má světelné efekty přímo ve své podstatě. Z hlediska údržby je sochařské dílo méně náročné než obraz — kromě dřevěných předmětů lze většinu udržovat běžným otíráním vlhkou cestou. Dřevo, i když má povrchovou úpravu, zůstává stále živým materiálem a je lépe jej pouze oprašovat. (Nemělo by navíc stát ve vlhkém prostředí, nehodí se tedy ani do koupelny.) Při vybírání ideálního místa je dobré si uvědomit, že barevné (polychromované) plastiky potřebují stejně jako pálená hlína neutrální pozadí, aby se jejich barva dobře odrážela, naopak bronz může dobře vyniknout vedle zařízení v pastelových barvách.
FOTO: PETR ZHOŘ A ARCHIV, Text: Pvlína Blahotová a Eliška Schránilová Kontakty: |
Blog
Tajemný obsah skříní
|
|
Kdy se vlastně narodila skříň? Někdo tvrdí, že existovala již v antice. Jiní její vznik zasazují do středověku. Řada historiků užitého umění se však shoduje, že pravou skříň poznala až raná renesance, když kohosi napadlo postavit truhlu na výšku. Co jí neprospělo Nesly dekor, a to zejména v dobách, kdy byl nejen přijatelný, ale i žádaný. Kopírovaly přední fasádou čela domů, takže měly sloupy, rozeklané frontony, vpadlá pole, korunní římsy… a navíc intarzii. Byly zdobné. S dekorem, přesněji ornamentem, skoncoval v roce 1908 Adolf Loos, když v jednom z nejvýznamějších esejů světové literatury dějin architektury a designu uvedl: „Ornament je něco, co musí být překonáno. Svou kůži ornamentuje jen Papuánec a zločinec. Jen Indián pokrývá dekorem loďku a veslo, kde jen může.“ Skříně a elita Když si pak po letité masáži osvojí široké masy vkus prosazovaný ze strany médií, elita změní jeho normy, aby nadále zůstala elitou.“ Zní to logicky, i když poněkud levicově, ale zároveň nelze jeho prohlášení upřít jistý optimistický náboj. Znamenalo by to totiž, že je docela jedno, jaký kus nábytku si domů postavíme, pokud jsme na něj dostatečně hrdí, líbí se nám a máme tolik odvahy, abychom nepodléhali vzorům — zejména intelektuálním elitám. Nový dekor Solitérní skříň si nejčastěji pořizují lidé, kteří z různých důvodů nemohou mít šatnu, nemají kam skříň zabudovat, nechtějí žít v jednom místě navěky nebo je prostě uchvátí její znovu objevený ozvláštňující design. Text: Petr Tschakert, Foto: Archiv Kontakty: |
Posviťte si na děti
S módou bodového osvětlení se z dětských pokojů pomalu vytrácejí lustry. Úplně vynechat centrální osvětlení však není příliš praktické — děti si často hrají v celém prostoru pokoje a někdy je prostě třeba rozsvítit velké světlo, vyluxovat nebo vysbírat lego i z nejzapadlejších koutů a pak se zase vrátit k měkčímu světlu stojací lampy.
Pět míst
Až se někdy nadšeně zastavíte u svítidel s veselými barvami, dětskými motivy a zajímavým designem, uvažte racionálně, jestli má vaše dítě skutečně dobře osvětlený pokoj. Mělo by dobře vidět jednak v celém pokoji, jednak u postele, na pracovním stole, u místa pro hraní a při posezení s knihou.
Každý věk svítí jinak
Rozdíl v atmosféře pokoje studenta mateřské školy a žáka vyššího stupně je patrný na první pohled. Jiný je nábytek, jiné potřeby, jiné barvy i materiály, kterými ten určitý věk touží být obklopen. A světla? Miminku nad postýlkou bliká bdělá bludička, která ho i uprostřed tmavé noci ujistí, že tu není samo. A protože je to bludička věrná, může se stát, že se stane průvodcem nočních dobrodružství na dlouhá léta.
Osvětlení v pokoji nejmenších dětí má vůbec velmi specifický charakter: mělo by skutečně svítit, mělo by být veselé, hravé, a ještě navíc bezpečné, protože zvědavé ruce se uhlídat nedají. Při vybírání lampy nad postel nebo na noční stolek se přesvědčte, že se dítě nemůže popálit o žárovku nebo rozehřáté stínidlo. A ještě předtím, než vám prodavač lampičku s roztomilými medvídky na stínidle zabalí, ujistěte se, že jste připraveni ji za několik krátkých let vyměnit za dekor, který bude více odpovídat věku vašeho dítěte.
¨
Starší děti potřebují kromě lampičky u postele a na pracovním stole také dobré světlo u šatní skříně, aby si mohly samy ukládat a vybírat oblečení, a pokud má malá slečna v pokoji velké zrcadlo, bez dalšího světla se také neobejde. Rodičům, kteří nechtějí své dítě připravit ani v dokonale osvětleném pokoji o kouzlo tajného čtení pod peřinou, na něž se v dospělosti nejvíc vzpomíná, doporučujeme pořídit hezkou baterku a uložit ji potomkovi do první zásuvky v psacím stole.
Kontakty:
ASKO, Fr. Diviše 984, Praha 10,
tel.: 02/71 01 71 11;
EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel./fax: 02/71 74 22 41;
IKEA, Shopping Park Praha,
Skandinávská 1, Praha 5,
tel.: 02/51 61 01 10;
LIVING SPACE, Vinohradská 37,
Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44;
MOTHERCARE, nákupní galerie Myslbek, Na Příkopě 19/21, Praha 1,
tel.: 02/22 24 00 08;
SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1,
tel.: 02/22 31 95 48
Hrajeme si… na home office
|
|
Rostoucí dětský nábytek se pomalu, ale jistě stává fenoménem, který z dětských pokojů klasické zařízení zvolna vytěsňuje. Není čeho litovat, co lepšího bychom mohli svým dětem dopřát než nábytek na míru? Od předškolního malíře po studenta, v každém věku a beze strachu z dalších deseti centimetrů za prázdniny, řešení je po ruce: skříň se trochu přifoukne a stůl a židle poporostou. Nekonečný seznam Zásuvky u psacího stolu jsou důležité, ale zdaleka nestačí. Ještě je třeba najít místo na nejrůznější dózy a krabičky, sbírky čehokoliv, a také hračky a hračičky, kterých se na pracovním stole nevzdáváme ani my dospělí. Rostoucí židle s pěti možnostmi nastavení sedáku bude kopírovat všechna růstová období dítěte. Důležitá jsou na židli kolečka: i při práci u stolu vykonáváme množství pohybů (a děti ještě víc než my) a pohyblivá židle je přirozeně vykonává s námi. Na příjemný pocit neomezovaného pohybu jsme si zvykli tak dokonale, že o pracovní židle bez koleček pomalu přestává být zájem. Postupně bychom mohli rozebírat další kusy zařízení v pokoji. Ale detailní seznam potřeb dětí v různém věku by byl skutečně nekonečný. A koneckonců, na něco si také můžete přijít sami… Kde nešetřit? Pracovní desky, které se dají zasunout na noc například pod lůžko, jsou praktické pouze pro příležitostné použití. Z takové plochy je totiž nutné před zasunutím všechny věci sklidit, a tak se z bodu A přesouvají do bodu B a efekt je mizivý. Mimochodem, znáte dítě, které si bude dobrovolně každý večer sklízet rozdělanou práci ze stolu? Počítejte s počítačem Ale i jednodušší řešení vyžaduje každopádně alespoň rozšířenou pracovní plochu, nejlépe do tvaru písmene L. V zajetí vymožeností naší doby však dětský pokoj vůbec nemusí ztratit svůj půvab. Veselé barvy a design určený pro dětské uživatele nás přesvědčují o tom, že nemá cenu se změnám ve vybavení dětského pokoje bránit. Stýská se vám po romantickém čtení pohádek při svíčkách? Ale to není problém. Stačí jednou večer vypnout počítač.
Anketa Mám tam stůl, počítač, papíry, učebnice, prostě všechno. V koutku mám stůl, lampičku, na stole pracovní potřeby a v šuplíku plánovací potřeby. Knížky, pracovní potřeby, koš, tašku a nějaké malé ptákoviny. Normálně. Takový stůl, židli a nějaké drobnosti. Já mám dva stoly. Na jednom počítač, na druhém tužky a všechno ostatní. Já mám docela velký pracovní stůl s učebnicemi a psacími potřebami. S tím jsem docela spokojený, akorát mi tam chybí počítač. Mám tam tužky, rádio a papírovou krabici. Text: Pavlína Blahotová, Foto: Archiv Kontakty: |
Dům „i“ myslí
První „inteligentní“ domy se začaly stavět před třemi lety v Kalifornii. Vzbudily velkou pozornost a do dnešního dne byly všechny prodány. Následovaly podobné stavby ve Francii, Itálii, Anglii, Austrálii, Singapuru, ve Švédsku. Zatím poslední byl dokončen ve Švýcarsku. Jeho zajímavostí je, že v něm uživatelé bydlí, v určené hodiny provázejí návštěvy a seznamují je s přednostmi internetového domu.
Každý nově postavený i-dům je technicky dokonalejší než jeho předchůdce: jeho stavitelé – developerské firmy a výrobci spotřební elektroniky, kotlů a bílé techniky – pružně reagují na všechny novinky, které přináší dynamicky se rozvíjející svět informačních technologií. Futurologicky pojatý architektonický projekt je výzvou pro investory.
Pro tento projekt byla vytvořena skupina partnerů, jejímž cílem je vytvoření určitého standardu; hlavním iniciátorem a zajišťovatelem technologie je společnost Cisco Systems (jejímiž produkty je zajišťován provoz internetu) a dále jsou v ní zastoupeny společnosti, jako je Whirlpool, Bosch, Honeywell ad. Každý půlrok se chod domu zhodnotí a dále se vylepšuje.
Všechny dosud vybudované vzorové stavby nejsou pouhým prototypem z laboratoře: dům je plně funkční a můžeme v něm najít aplikace pro mnoho oblastí – zábavu, domácí kancelář, distanční vzdělávání, oblast bezpečnosti a kontrolní systém. Co to v praxi znamená?
Systém se o vás postará
Podívejme se do vídeňského domku: rozkládá se na ploše 118 m˛ a nabízí možnost vzdálené správy přes internet, a to např. z obývacího pokoje, z kanceláře nebo třeba z hotelového pokoje. Prostřednictvím dokonalého systému propojení je spojení jeho obyvatel přes síť rychlejší a nabízí možnost udržet „on-line“ všechny jeho funkce. Je možné naprogramovat velké množství funkcí a rozdílných úkolů. Systém je všechny vykonává bez našeho zásahu.
Na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že jsme se ocitli v domě nepříliš vzdálené budoucnosti. Snad jen nenápadné krabičky na stěnách. Mnohé napoví klávesnice ležící na lůžku v ložnici. Svědčí o tom, že i odpočívající člověk tu může být naprostým pánem svého domu, plně jej ovládat a aktivizovat všechny funkce. Pustí si televizi, může sledovat video, rozhlédne se po okolí domu, rozsvítí celý dům, zhasne zapomenuté světlo, přitopí atd. Kontrolní mechanismus je zajišťován třemi kamerami: nad domovními dveřmi, v obývacím a dětském pokoji.
Fungování domu se samozřejmě plně přizpůsobuje potřebám jeho majitele. Ráno systém zapne kávovar, vytáhne žaluzie a pustí rádio. Před jeho příchodem zapne topení, v případě předpovědi špatného počasí zavře všechna okna, dům nepřetržitě hlídá. Případné nebezpečí nahlásí uživateli domu a přivolá pomoc.
Kontrola osvětlení, vytápění nebo spotřeba energie (využívání levnějšího proudu) je běžná, stejně jako sledování situace v zahradě či její kropení. V době dovolené majitelů dům větrá, rozsvěcí a zhasíná světla, takže mate případné zloděje. Komplex „chytrých“ domů postavených v Austrálii již nabízí také ovládání všech domácích spotřebičů (např. chladnička, která sama objednává zboží).
Funguje i bez proudu
Spojením tradičních prvků pohodlného bydlení s možnostmi sítě internetu se otevírají pro obyvatele těchto domů široce využitelné možnosti. Funkční napojení na internetovou síť umožňuje přijímat i posílat obrovské množství dat za krátký čas.
Vykonávání všech funkcí je přístupné nejen z internetu a počítače, ale i přes mobilní telefon nebo za pomoci dotykového monitoru, který se může zdát „přátelštější“ lidem, jež nemají vztah k počítačům a k moderním technologiím. Blízkou budoucností je i možnost ovládání provozu hlasem a řízení všech plateb za pomoci bezdrátové elektroniky.
Našince jistě napadne otázka – co se stane, když se vypne proud? Odpověď je uspokojivá: akumulátor zajišťuje tři hodiny provozu celého systému.
Cena vídeňského internetového domu je 180 tisíc eur, z toho téměř jednu třetinu představují právě informační technologie a jejich instalace. Namontovat je lze i do již postaveného domu, ale nejedná se o levnou záležitost.
První futurologické domy se už objevují i v tuzemsku, doposud však nejsou tak sofistikované. Jedná se spíše o dílčí výhody, které usnadňují provoz domu (vytápění, zalévání zahrady apod.).
Snímky: autorka a archiv Cisco Systems
| Co se ještě dočtete v časopise „MŮJ DŮM“ č. 7/2002 ? Vedle řady inspirativních návštěv (dům ve svahu z belgických lícových cihel, moderní dům se šikmou střechou, interiér mladých lidí milujících staré věci, byt s dominantní vanou v obýváku, návštěva ve stylovém mlýně, přestavba obytných domů ve švýcarském Zugu) jsou zde rozsáhlá stavební témata „Okna, dveře“ a „Střechy“ (šikmé, ploché i zelené, včetně zateplení a izolace), téma zahradních krbů a grilů, zahradního nábytku… Číslo se podrobně věnuje bezpečnosti dítěte v domě (což může být v létě zvlášť aktuální téma!), můžete soutěžit o nové horské kolo za 10 tisíc korun. V závěru nepřehlédněte ještě jednu návštěvu: na chalupě Vlastimila Brodského ve Slunečné. |
S bazénem v obýváku
|
|
Období spontánního stavění, poznamenané touhou odlišit se od mnohaleté uniformní panelákové výstavby opačným extrémem, přemírou zdobných prvků či nesmyslně „splácanými“ odlišnými historickými styly na jediné stavbě, už pomalu odeznívá. Lidé začínají o svém bydlení opět přemýšlet racionálně, prakticky. Možná je k tomu nutí větší šetrnost, snad se projevil i určitý vliv moderní architektury, v každém případě už u nás vyrůstají domy, které nejen dispozičním řešením, ale i kompozičním, tvarovým nebo materiálovým ztvárněním odpovídají současnému způsobu života. Někteří stavitelé už na počátku stavebního boomu pochopili, že stavbou svého domu vytvářejí dlouhodobou hodnotu, která musí dobře sloužit jejich rodině a pravděpodobně i dalším generacím. Mezi ně patří také majitelé rodinného domu, který si nás získal svým jednoduchým, ale pečlivě promyšleným řešením. Fasáda je stejně přehledná jako obdélníkový půdorysný tvar, srozumitelné dispoziční řešení přesně odpovídá provozu domácnosti. Dům využívá optimálního jižního slunce pro obytné místnosti, propojuje bydlení se zahradou nejenom v přízemí, ale pomocí balkonu, zimní zahrady či velkých prosklených ploch na fasádě a na střeše zatahuje zeleň až do ložnic v patře. Bílá omítka, funkčně členěná okna v hliníkových rámech, zábradlí se skly vsazenými do jednoduché kovové konstrukce, to vše (bez jakékoliv snahy ohromit nebo šokovat) vypovídá o osvíceném přístupu investora i schopnosti autora vytvořit dům pro skutečný život lidí, ne pro jejich reprezentaci. Ing. arch. Jan Duda přenesl představy svých klientů do trojrozměrné podoby a navíc je dotáhl až k úspěšné realizaci. Proč hledat dobrého architekta Stavební parcela byla původně, před řádkou let, zakoupena jen jako zahrádka pro chvíle relaxace. Teprve po čase se majitelé rozhodli v místě chráněném skalnatým břehem a mohutnými stromy, s krásným výhledem do údolí řeky, postavit dvougenerační rodinný dům. Nevelký pozemek nedovoloval příliš rozlehlou stavbu, ale patrové řešení umožnilo umístit do domu vše, co rodina potřebovala, dokonce i určitý nadstandard, po kterém toužil otec rodiny – vnitřní bazén těsně propojený s obytným prostorem. (Pro sportovně založenou rodinu s malými dětmi se stal velmi příjemnou součástí domácího života.) Dům poskytuje naprosté soukromí všem členům rodiny, ale dovoluje také trávit společně volný čas při nejrůznějších činnostech. Ze společnosti členů rodiny není vyloučena matka při přípravě jídla, rodiče při odpočinku u televizoru nebo nad knihou mohou dohlížet na koupající se děti, rodina může sportovat či relaxovat v sauně buď společně, nebo každý jednotlivě, aniž by ztratil vizuální kontakt s ostatními. Volnému pohybu v domě nepřekáží nadbytečný nábytek, protože úložné prostory jsou vyřešeny formou prostorných šaten v přízemí i v patře, velmi důležité pro život rodiny je i těsné propojení bytu se zahradou. Architekt Duda dokázal v rámci řešení domu nejenom splnit veškerá přání svých klientů, ale navíc využít všech předností, které místo stavby poskytovalo: výhodnou orientaci ke světovým stranám, vzrostlé stromy, intimitu pozemku i výhledy do okolní přírody. Přísný řád s lidským prvkem Podobné schéma – obytné místností orientované k jihu a koupelny, WC, šatna a pracovna na sever – se opakuje také v patře. Tady se odehrává intimnější poloha života rodiny, své pokoje tu mají děti, rodiče svou ložnici, nejblíže schodišti se postavila garsoniéra pro prarodiče. Celá jižní strana garsonky je lemována balkonem, poskytujícím starší generaci kontakt s přírodou i v době, kdy se uzavře do svého soukromí. Prosklenou stěnou zimní slunce prohřívá její obytný prostor, před přílišným přehřátím v létě jej chrání hliníkové žaluzie a markýza, která se nad balkonem může rozvinout. Dětské pokoje, které se podle přání dětí mohou propojit, anebo uzavřít kovovou posuvnou stěnou, mají kromě pásových oken nad pracovními stoly ještě další pruh oken těsně pod stropem. Prostory jsou tedy dostatečně prosvětleny, ale i částečně zacloněny před jižním sluncem. Promyšlené prosvětlení a přitápění sluncem bylo zvoleno také v ložnici rodičů. Jižní celoprosklená stěna sousedí se zimní zahradou, na východní straně ložnici přisvětluje a také provětrává pás oken pod stropem. Balkonové dveře navíc dovolují vystoupit z ložnice i ven, blíž k zahradě a okolí domu. Dispoziční řešení celého domu vychází z jednoduchého tvaru obdélníku, který je lehce zvlněnou nosnou zdí z monolitického betonu podélně rozdělen na část obytnou a provozní. Kromě toho, že betonová stěna akumuluje teplo získané jižní prosklenou fasádou, vnáší do prostoru i určitou dynamiku. Pravoúhlá strohost logicky navazujících místností je lehce narušena, funkčnost tak dostává nový, „lidštější“ prvek. Nepravidelnost v jinak pevném řádu je příjemná na pohled, zaoblená stěna trochu připomíná křivku řeky dole pod okny. Interiér je součástí stavby Architekt Duda se na interiéru domu podepsal stejnou měrou jako na stavebním řešení. Velmi působivé je shora prosvětlené schodiště se střední nosnou zdí odlehčenou otvory pro umístění svítidel, stejně jako stěny z režného zdiva v ložnici nebo v prostoru bazénu. Podle návrhu architekta byly na zakázku vyrobeny například posuvné dveře s čtvercovými otvory do šaten i v ložnici rodičů, policová stěna nebo svítidlo v obývacím pokoji. Zařízení celého interiéru barevně propojuje dřevo mořené na odstín třešeň, často v kombinaci s černou barvou. Zakoupený nábytek vhodně doplňuje zakázkový svým kvalitním, moderním designem, většinou hodnotnými kopiemi klasiků designu, vyrobenými – stejně jako většina doplňků v domě – italskou firmou Erredue. Například židle v jídelně jsou podle návrhu Ch. R. Mackinthose, pohovka s křesly v obytném prostoru podle Le Corbusiera, sedací nábytek v garsoniéře podle J. M. Franka. Ani bytový textil není volen náhodně. Závěsy, tapiserie na schodišti, potahy na postelích, ubrusy s prostíráním nebo i polštáře jsou dílem akademické malířky Dagmar Piorecké. A autorem porcelánových žardiniér v zimní zahradě je zase akademický sochař Aleš Werner. Jen málokterý investor vtiskne svému novému domovu tak kultivovanou podobu, jako se to podařilo majitelům tohoto na první pohled velmi nenápadného domu. Nenápadného, ale plného nápadů, pečlivě dořešeného do posledního detailu. Foto: Jaroslav Hejzlar, Věra Konečná |
Všechno se ze stavebního spoření pořídit nedá
Co lze z úvěru financovat?
Úvěr ze stavebního spoření smí být spořitelnou poskytnut a jejím klientem použit vždy pouze na financování bytových potřeb. To je stanoveno v § 5 odst. 3 zákona o stavebním spoření. V § 6 je pak uveden výčet těchto bytových potřeb. Zákon uvádí pouze stručný přehled celých skupin bytových potřeb, co přesně se jimi rozumí, na to existují různé výklady. Stavební spořitelny mají sestaveny celé seznamy různých účelů, které lze, anebo nelze považovat za bytovou potřebu odpovídající zákonu.
Co jsou to bytové potřeby
V podstatě jde o ty případy, kdy jsou financovány koupě a výstavba bytu či domu, různé rekonstrukce a modernizace, získání stavebního pozemku. Úvěr lze také použít na splacení jiných závazků, které souvisejí s bydlením (například jiných úvěrů, poplatků).
Zde je několik příkladů: Úvěr může být použit na úpravu nebytového prostoru na byt. Je také možné řešit situaci, kdy část nemovitosti slouží k podnikání a současně část k bydlení. V tomto případě se posuzuje poměr podlahových ploch. Pokud je plocha, která slouží k bydlení, větší než plocha určená k podnikání, pak je možné z úvěru ze stavebního spoření financovat celou nemovitost. Pokud převažuje část určená k podnikání, pak může být úvěr použit pouze k financování té části, která slouží na bydlení. Pokud jde o rekonstrukce a opravy, přibližně se dá říci, že je možné pořídit to, co je „pevně spojeno“ se součástmi bytu či domu, jako jsou zdi a podlahy. Je třeba možné úvěru použít k nákupu kuchyňské linky – včetně zabudovaného sporáku – pokud linka tvoří trvalou součást bytu (jednoduše řečeno – nejde s ní hýbat). Kdyby však sporák nebyl s linkou spojen napevno, pak by těmto účelům nevyhovoval. Nebo třeba lustr. Je sice spojen napevno se stropem, ale účel nesplňuje, z prostředků poskytnutého úvěru jej zaplatit nelze, stejně tak jako například volně položené podlahové krytiny. Také si z úvěru není možné pořizovat takové doplňky a vybavení, jako je nábytek nebo různé elektrospotřebiče. Z úvěrů ze stavebního spoření se mohou financovat věci, které jsou důležité nebo nezbytné pro zajištění bydlení, ne však různé nadstandardní a zbytné potřeby. Nelze si tedy za úvěr ze stavebního spoření pořídit například chatu.
Sporné případy se řeší jednotlivě
Stavební spořitelny mají často seznamy, kde jsou jednotlivé sporné věci zahrnuty buď jako přípustné, nebo nepřípustné. Kromě toho se výklad může průběhem času měnit, a co z úvěru mohlo být uhrazeno, příště již být nemusí.
Je třeba doložit, na co úvěr chcete
Účel, na který bude úvěr použit, musí účastník spoření řádně doložit správnými, aktuálními a úplnými doklady, dokumenty a potvrzeními. Nejprve je musí spořitelně předložit spolu s žádostí o úvěr. Často se stává, že právě neúplné nebo nesprávné doklady, které účastník spořitelně předkládá, jsou hlavním důvodem zpoždění výplaty úvěru, na které si občas lidé stěžují. Pokud je vše v pořádku, může být podepsána úvěrová smlouva a pak teprve může dojít k výplatě prostředků. V této fázi čerpání úvěru musí dlužník spořitelně opět předkládat další doklady, kterými se potvrzuje, že úvěr byl skutečně použit ke správným účelům. Jde především o kupní a nájemní smlouvy, dohodu o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu, list vlastnictví, faktury, účtenky, stavební povolení, kolaudační rozhodnutí. Pokud se předkládají kopie dokladů, musí být úředně ověřené, všechny doklady musí být samozřejmě aktuální. Pokud by byl úvěr použit na jiné než vymezené bytové potřeby, může stavební spořitelna požadovat, aby byl úvěr, nebo jeho neoprávněně použitá část, okamžitě splacen.
Prázdniny pro květiny neplatí
I květiny mají své zvyky
Je možné, že ačkoli se sami staráte o své květiny dobře, není to díky přísnému dodržování všeobecně platných pravidel. Roli zde může hrát i dlouhodobé soužití, intuice nebo návyky, s nimiž k rostlinám přistupujete už od jejich „dětství“. Tyto věci si možná ani neuvědomujete, a proto vás nenapadne sdělit je ochotné osobě, která se uvolí postarat se o vaše květiny v době vaší nepřítomnosti. Proto není na škodu si připomenout, co je při zalévání důležité.
Nároky na zálivku se u jednotlivých rostlin liší, přesto pro naprostou většinu z nich platí, že víc než krátkodobé sucho jim škodí přemokření (samozřejmě s výjimkou bahenních rostlin, jako je například šáchor). Kořeny v příliš mokré půdě totiž nemohou dýchat a uhnívají. První známkou přemokření jsou zažloutlé svěšené listy – běda, jestli někdo chce chřadnoucí rostlinu zachránit tím, že ji ještě více zalije. Zalévat by se proto mělo do misky a jen tolik, kolik rostlina zakrátko vypije – voda by zde neměla stát více než půl dne.
Jak se pozná žízeň
Povrch substrátu vyschne rychle a je těžké poznat, jestli již potřebují zalít i hlubší vrstvy. Nejjednodušší je zkouška pomocí dřevěné špejle. Tu zanoříte hluboko do substrátu – pokud na ní hlína ulpívá, je ještě vlhká. Rostliny zalévejte častěji, ale méně, než jednou za dlouhou dobu a hodně. Květiny vystavené slunci na parapetu či na balkoně potřebují v horku zálivku denně.
Pokud je posunete na stinnější místo, obvykle je stačí zalít dvakrát až třikrát týdně. (Samozřejmě platí, že čím menší květináč, tím větší je riziko rychlého vyschnutí). Voda by měla alespoň den odstát, aby z ní vyprchal chlor a teplota se přizpůsobila teplotě okolí.
|
Pokud je z keramzitu, má kromě dobrého vlivu na odtok vody i schopnost vodu do zásoby pojmout. Kořeny si ji v době nouze zase odeberou. Starosti se zaléváním o dovolené odpadnou, pokud máte na balkoně samozavlažovací truhlíky a domácí pokojovky zasazené ve speciálním polymeru, který nahrazuje klasickou zeminu a pojme zásobu vody, která rostlině stačí na dva až tři týdny, vlásečnicové kořeny si ji postupně odebírají. |
Autorka je spolupracovnicí redakce
Kam s úklidovými prostředky?
|
|
Nevýhoda je, že k udržování pořádku a čistoty potřebujeme různé kbelíky, smetáky, košťata, lopatky, mopy, kartáče, lavory a umyvadla, houby, hadry na mytí, prachovky, prášky, detergenty a v neposlední řadě vysavače, které jsou dnes sice výkonné, barevné a dají se různě skládat, vždy však zaberou dost místa. Kam s nimi? Uzavřít jej můžeme dveřmi, roletou, závěsem či paravánem. Mělké plastové lavory lze skladovat například v zásuvkách pod spodními skříňkami kuchyňských sestav. Když máme dostatek prostoru Do hospodářské místnosti se pak umisťuje pračka (event. sušička), mandl, žehlicí prkno, šicí stroj a větší pracovní plocha na stříhání. Potřebné jsou skříňky na šicí potřeby a různé materiály, police a regály, stojan na zavěšování prádla apod. Každý přístroj musí být pořádně osvětlen samostatným svítidlem, protože všechny při používání namáhají oči. Šicí stroj by měl být u okna nasvětlen přirozeným denním světlem. Nutná je dobrá pracovní židle a velké zrcadlo. Na podlahu patří krytina, která se snadno ošetřuje – nejlépe PVC či keramická dlažba. Součástí samostatné hospodářské místnosti by mělo být ocelové nebo plastové umyvadlo s tekoucí vodou a odpadem, doplněné o jednu zvlněnou stěnu (valchu). Potřebné jsou koše nebo skříňky na špinavé prádlo a úklidová skříň popsaná výše. Místnost musí mít dobré větrání. Někdy slouží také jako sušárna. Kam s hospodářskou místností Hospodářské místnosti se často, zvláště v rodinných domcích, umisťují do suterénů domů v návaznosti na prádelnu a sušárnu. Hospodářský kout lze prostorově vyšetřit i v sídlištních dvougeneračních bytech, kde bývají dvoje stoupačky a odpadní šachty. Protože se pak musí hýbat i některými zdmi, je třeba konzultaci se statikem, architektem a majitelem domu. Pokud se ovšem chystáte na zásadní rekonstrukci bytu či domu, na hospodářskou místnost nezapomeňte. Když prostor nemáme Italové zase stvořili žehlicí prkno, které je škoda skrývat. Po složení z něj vzniká hezký barevný objekt, který se zavěšuje na zeď. Na ukládání žehliček dnes existuje řada zavěsných košíků, v nichž se žehličky doslova skryjí i před nenechavými a zvědavými dětmi. Žehličky jsou totiž zdrojem četných dětských úrazů. Horší je to s mandlem. Obvykle se nedá přenášet (i když samozřejmě přenosné plošné mandly také existují) – proto musí mít vyhrazeno stálé místo. Pokud to není možné ve víceúčelové kuchyni nebo hospodářské místnosti, zbývá jediné: přemístit jej do ložnice. Foto: Petr Žáček, archiv firem a autorky, Text: Lenka Žižková |
Soukromý biograf? Nechte to na DVD!
|
|
Dokonalý obraz, perfektní prostorový zvuk z pěti reproduktorů, váš interiér a pohoda. Máte to srdce je rozdělit? Zkratka DVD znamená Digital Versatile Disc, tedy digitální mnohostranný disk. Na první pohled se stříbrný kotouček neliší od běžného cédéčka. Nový způsob zápisu však umožňuje umístit na něj několikanásobně větší objem dat. Záznam tedy může být delší nebo kvalitnější. Stop! To vám pochopitelně hollywoodské snímky původně určené do kin neposkytnou. Jejich happykonce jsou dané, jenže právě ony nabízejí na DVD nejlepší podívanou. Důvodem je řemeslo zaštítěné penězi, které čeští producenti většinou nemají. Pro kvalitní domácí kino je totiž nutný přehrávač DVD, prvotřídní zesilovač, božské reprosoustavy, televizor s formátem obrazovky 16 : 9 (čím větší, tím lepší) a zejména dobrý film, nad nímž kritici obvykle říkají: Tudy tekly americké miliony. Světla a jeřáby Text: Petr Tschakert, Text: archiv Kontakty: |
