Veslování a architektura Vrtalo nám hlavou, proč je právě tento dům prost všech arkýřů, vikýřů, věžiček, balkonů, tepaných vrat a zábradlí — jednoduše řečeno prvků „podnikatelského baroka“, reprezentujících většinu domů našich vrcholových sportovců, kteří působili nějakou dobu v zahraničí a doma se zamilovali do podoby domů nemajících s dobrou architekturou společného zhola nic. Při povídání jsme se dostali na veslařské kluby, mezi nimiž například loděnice Slavie Praha na smíchovské straně vltavského nábřeží naproti Tančícímu domu patří mezi nejzdařilejší stavby posledních let, i na firmu Techo, která je známa výraznou podporou architektury i designu a v jejímž čele stojí další významný veslař Jiří Kejval. Napadlo nás přemýšlet o vlivu sportovního odvětví na architektonické cítění sportovce a vkus vůbec. Možná se k tomuto tématu jednou vrátíme. Příběh domu nás zavedl k australskému obydlí přítele u protinožců, kde pobyl náš hostitel při jednom mezinárodním seniorském veslařském klání. Dům dispozičně podobný tzv. prérijnímu domu proslulého amerického architekta F. L. Wrighta ho okouzlil neokázalou jednoduchostí, propojením interiéru s exteriérem, kvalitou použitých materiálů a dokonalým řemeslem. Z Austrálie tehdy odjel s vědomím, že obydlí, které si jednou sám postaví, musí mít tytéž kvality — takové, jež prokáží nadčasovost domu nejméně za dalších padesát let. Naplňování snů Žádný dům nemůže existovat bez pozemku. Vyloupl se ze zahrady na jižním svahu, o kterou se původní majitel již nestačil starat. Nevýhodou pozemku je jeho malá velikost a blízké sousedství různých přístavků, kůlen a kurníků u domů původní zástavby i „podivuhodně“ majestátních novodobých obytných hradů. Australská vidina byla totiž snad čtyřnásobně větší než získaný pozemek. Hledání architekta těžké nebylo, neboť celou stavbu realizovala developerská firma Sving-Invest, která úzce spolupracuje s ing. arch. Ivo Suslikem, jehož si stavebník kdysi sám našel. Líbily se mu totiž některé jeho předchozí realizace. Spolupráce s projekční firmou ing. Miroslava Šalplachty a projektantem ing. arch. Václavem Egerem byla konstruktivní i proto, že se pracovalo s počítačovou vizualizací a mohlo se nad uspořádáním i detaily diskutovat. Bylo o čem, neboť pozemek měl své záludnosti a blízkost původní zástavby limitovala orientaci některých místností a výhledů. Stavbu pak realizovala pražská firma Cubitt. Život v domě Dům obložený šedobéžovými cihlovými páskami je na první pohled velmi nenápadný. Je částečně zapuštěn do svahu a otevírá se co nejvíce jižnímu slunci. Ve dvou podlažích s částečným suterénem má užitnou plochu 325 m2, z čehož obytná plocha tvoří 260 m2. Valbová a polovalbová střecha s betonovou imitací břidlicových tašek (Betonit) a obklady venkovního zdiva belgickými lícovými pásky Terca, mající ve struktuře i barvě náznak patiny způsobené ubíhajícím časem, vyvolávají dojem, že zde stojí odjakživa. Půdorys stavby respektuje orientaci ke světovým stranám, charakteristiku pozemku, představy majitele o vlastním stylu bydlení i logiku členění na bytové zóny. Všechny tyto požadavky vyústily do půdorysu ve tvaru písmene „T“. Ústředním prostorem je velká obytná místnost otevřená do krovu střechy, v níž je situována kuchyně, jídelna a společenská část. Ústřední hala spojuje soukromé pokoje a ložnice s centrálním prostorem a prostřednictvím točitého schodiště se suterénem. Její součástí jsou vestavěné skříně s posuvnými dveřmi. Jedna z ložnic je orientovaná na sever a přiléhá k ní jak velká koupelna, tak šatna. Původní malá pracovna byla přestěhována do jiného pokoje. Francouzská okna umožňují výhled do okolních zahrad (ale bohužel i na nevábně vyhlížející kompostový koutek s harampádím souseda). Pokoje pro hosty jsou doplněny samostatnými koupelnami a vybaveny vestavěnými skříněmi. Ze společné jižní terasy vystupující nad garáží je výhled do údolí a do okolní zeleně (v níž se snad časem „ztratí“ současné dominanty tvarově více než odvážných domů). S výjimkou koupelen a suterénních místností se dům vůči východní straně výrazně uzavírá. Není se čemu divit, soused má v této části svého pozemku kůlny a uskladněný starý nepotřebný materiál. Uklidňující pohled do korun mohutných ovocných stromů vzrostlé zahrady nabízí „západní“ soused. Ač osmdesátiletý, nechal se naším domem a úpravou jeho okolí inspirovat natolik, že svou zahradu uvádí do podoby barevně sytého a voňavého ovocného sadu. Jižní vstup do domu má malé zádveří a logicky k němu přiléhá WC s umyvadlem. Severní (hospodářský) vstup ústící do pracovny hospodyně je vlastně filtrační zónou, která čeká na prodloužené zastřešení z kovu a skla; to se ukázalo jako nezbytné. V suterénu se vedle garáže nachází spíž, hospodářská místnost s pračkou a sušičkou i kotlem tepelného čerpadla. Tělocvična svědčí o tom, že naši hostitelé na své veslařské výkonnosti pracují a že nezískávají medaile zadarmo. U tělocvičny je sauna, sprcha a samostatné WC. Velká sednice a dvorek Nejpůsobivější místností v domě je velký obytný prostor sdružující kuchyni, jídelnu a obývací pokoj do „jedné sednice“, jak to koneckonců v tradičních venkovských staveních bývalo. Tento osvědčený prostorový a funkční vzor fungoval i v jiných světadílech, proto není překvapením vidět jeho novodobou podobu v Jižní i Severní Americe či Austrálii. Přilehlý původní dvorek dnes nahrazují terasy vybíhající z obývacích pokojů a navazující na upravené trávníky lemované okrasnými keři, travinami a stromy. Také v tomto domku stačí rozhrnout posuvné dveře a jídelna i odpočivný kout se propojí s terasou a barevně atraktivní okrasnou zahradou, o jejíž vznik se postarala firma Ivo Weiss — zahradnictví. Nezbývá než vychutnávat si čistý vzduch, zpěv ptáků a pohled do zeleně. V této části domu — určené pro celou rodinu, odrostlé děti a jejich přátele, pro hosty a návštěvy vůbec — je zajímavý tzv. prostorový plán. Nástup do místnosti a kuchyně jsou umístěny o 30 cm výše než zbývající část. Architekt se tak vyrovnal s terénním sklonem pozemku — výsledkem je působivé členění prostoru otevírajícího se až do krovu. Součástí vyvýšeného kuchyňského pracoviště ve tvaru písmene „L“ je stůl pro malé denní stolování. Odtud je také přístupno přilehlé hospodářské zázemí propojené se zahradou. Kuchyňské zařízení, stejně jako všechny interiérové dveře, vestavěné knihovny a skříně, jídelní stůl a společenské stolky, vyrobilo podle návrhu Iva Suslika Truhlářství A. Bouček. Každého návštěvníka zaujme také řešení trámové konstrukce v prostoru otevřeném do krovu valbové střechy. Připomíná trošku stavbu křídel letadel a je architektovou reakcí na příliš prázdný vysoký prostor. Dřevěná konstrukce rampy vytváří podhledovou strukturu a umožňuje ukotvení různých typů svítidel, která působí při večerním posezení světelná kouzla a navozují příjemnou atmosféru v různých zákoutích prostoru. Jídelní stoly jsou navíc nasvětleny klasickými svítidly, která se starají o to, aby servírované pokrmy vzbuzovaly patřičnou chuť k jídlu. Všechny lampy jsou italské a dodala je firma Uni Light (stejně jako francouzská přisazená svítidla na nepřímé osvětlení všech stěn interiéru, venkovní osvětlovací systémy budovy a zahradní svítidla). Vstupní hala Vstupní hala je důležitý komunikační uzel či křižovatka členící cesty do soukromých místností a do suterénu. Navíc je pohledově významná, neboť točité schodiště je nejen v jejím středu, ale současně v ose pohledu z centrálního prostoru. Ivo Suslik splnil estetické funkčně-provozní požadavky ukotvením mramorové stěny protínající prostor z úrovně haly až do suterénu. Vytvořil tak nejen barevně neutrální fyzický i optický předěl i odsazení od vestavěné skříně v pozadí, ale současně se v jejím noblesním mramorovém lesku „odrážejí“ tvary kovové konstrukce točitého schodiště i zábradlí. „Majstrštykem“ je svítidlo umístěné v nosné konstrukci osy schodiště, jehož skleněný svítící jehlan jako maják upozorňuje v noci na možný sestup do suterénu. Materiály Stejně jako v onom australském sídle byl i zde kladen důraz na kvalitní a dokonale zpracované materiály. V celém domě nenajdete jediný radiátor — podlahové topení zásobované teplem pomocí tepelného čerpadla vyhřívá veškeré prostory s plovoucími dřevěnými nebo keramickými podlahami. Ukazuje se, že investice do tepelného čerpadla se brzy vrátí — celkové náklady na letošní zimní vytápění celého domu představovaly neuvěřitelných 13 500 Kč! Veškerý interiérový mobiliář včetně kuchyňského, vestavěných knihoven a skříní byl Ivem Suslikem navržen z hruškového dřeva, interiérové dveře a zárubně jsou z mořeného buku (vše vyrobilo Truhlářství A. Bouček), vstupní dveře, balkonové dveře a okna vznikly v truhlářské firmě Šenk, s kovovými detaily v interiéru a na nábytku si pohrála firma Fides, v domě a na terase jsou italské slinuté keramické dlažby Graniti Fiandre a Atlas Concorde (dodané firmou Asso), dřevěné plovoucí podlahy v interiéru pocházejí od německé firmy Osmo Floor, mramorové desky ve vestibulu, obložení krbu a toalety u vstupní haly dodala firma Foit, kamenictví. Závěrem jen přání — kéž by zahraniční inspirační zdroje stavebníků ústily vždy v podobně klidnou a neokázalou architekturu rodinných domů, funkční a estetické interiérové vybavení i design předmětů. Architektů a designérů, kteří takové představy umějí naplnit, u nás máme dostatek. Lenka Žižková Foto: Jaroslav Hejzlar Kresby: Ivo Suslik Zdroj: Můj dům 9/01