|
|
„…jest příliš veliký, než aby se dal zařadit do jednoho směru či jedné doby. Vzpomínám slov Waltera Gropia, když při své návštěvě v Taliesinu (architektovo sídlo, pozn. aut.) pod dojmem jeho bezčasové dokonalosti prohlásil: Moderní architektura stanovila nové zákony, platné všude a pro každého, ale s výjimkou Taliesinu a jeho původce,“ napsal v roce 1929 o Wrightovi pro revui Styl Vladimír Karfík, který pracoval v architektově ateliéru v letech 1929 až 1930, krátce po působení u Wrightova rivala Le Corbusiera. Karfík byl jedním z mála architektů, kteří osobně poznali tyto dva giganty architektury, a nalézá u nich společné rysy v myšlení. Oba je označuje za profetické tvůrce „s mocí ovlivňovat a dávat direktivy celým generacím architektů“. Vidí u nich také společná východiska v rezidenční architektuře ohleduplné ke klimatickým podmínkám, vyvěrající z neústupné nespokojenosti s běžnou stavební praxí. Mnozí odborníci se však přiklánějí k závěrům jednoho z nejvýznamnějších teoretiků a historiků architektury Sigfrieda Gideiona, že soudobá architektura polarizovala právě mezi Le Corbusierem, představujícím linii matematickou a formalistickou, a Wrightem, směřujícím po linii volnější organické architektury. Frank Lloyd Wright se narodil 8. června 1867 ve Wisconsinu, v polovině osmdesátých let se splnilo velké přání jeho matky — syn vstoupil na pole architektury. Zemřel ve dvaadevadesáti letech 9. dubna 1959 krátce před dokončením jedné ze svých nejznámějších staveb Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku. Jeho život přesáhl tři zásadní etapy vývoje stylů: secesi, modernismus a poválečná padesátá léta. Po krátkých studiích na Wisconsinské univerzitě a epizodách v architektonických ateliérech byl přijat do týmu architektů Louise H. Sullivana, předního představitele chicagské školy, do kanceláře Adler & Sullivan. U Sullivana zůstal až do roku 1893, kdy se osamostatnil. Podobně jako v architektuře je i v oblasti nábytku a vybavení interiérů Wright tvůrcem solitérů. Chápal interiér jako součást celistvého návrhu a jako přirozené pokračování průniku přírody do nitra stavby a opět ven v souvislosti s jeho koncepcí organické architektury, koncepcí prolínání architektury a krajiny. Kus nábytku či jiného vnitřního vybavení tudíž není objektem samým pro sebe, je nedílnou součástí celku. Příležitost k tvorbě nábytku poskytovaly Wrightovi velké architektonické realizace, mezi prvními kanceláře správní budovy společnosti Larkin (1902—1906). Mohutné křeslo polstrované kůží s kovovou konstrukcí na kolečkách se stalo jedním z nejpopulárnějších kancelářských křesel své doby, podobně i pracovní stůl s připevněnou kovovou židlí s koženým polstrováním. Typickou pro ranou tzv. prérijní tvorbu je rovněž židle pro školu v Hillside z let 1901 až 1903 či kompletní vybavení domu Darwina D. Martina v Buffalu. Všechny se vyznačují obdivuhodnou harmonií mezi pravoúhlými tvary a organickými motivy. V tomto období se Wrightova tvorba pozoruhodně přibližuje dílu Skota Charlese Rennie Mackintoshe. Wright, který navštívil Evropu poprvé v roce 1909, se o dění zde živě zajímal a měl široké povědomí o anglické, německé i francouzské architektuře. Pobýval v Paříži, kde jej nepochybně ovlivnila lyrická abstrakce v díle Františka Kupky či Sonji Delaunayové, jež byla inspiračním zdrojem dekoru na porcelánové jídelní soupravě pro hotel Imperial v Tokiu. Kubismus se nepochybně Wrighta také dotkl, o čemž svědčí například kávová souprava. V architektově tvorbě se v té době spojovaly prvky americké a evropské. Avšak další mezník v jeho díle nastal stavbou zmíněného hotelu Imperial v Tokiu. Veškeré vybavení je svým způsobem uměleckým dílem. K nejzajímavějším patří Wrightův kompromis mezi evropským a japonským sezením — neobvyklá židle složená z opticky téměř samostatného sedáku, podnože sestávající ze čtyř zešik-mených noh a samostatně připevněného opěradla polygonálního tvaru. Ve třicátých letech navrhl kancelářský nábytek pro halu S. C. Johnson & Son Company. Stále se u něho projevovala záliba v polygonálních tvarech. Pozoruhodné je vybavení rezidence C. L. Stevense v Aulbrass Plantation v Jižní Karolíně z roku 1938. Wrightův nábytek neměl úspěch v sériové výrobě, o niž se pokoušel teprve v padesátých letech. (Tohoto druhu je vybavení H. C. Company Office Tower vyráběné v letech 1952—1956.) Zajímavé je, že právě v tomto desetiletí, v němž zazářila snad největší hvězda amerického designu, Charles Eames, zůstával Wright ve vztahu k jeho osobnosti a tvorbě chladným. Tvorba F. L. Wrighta zaznamenala na naší domácí půdě značný ohlas. Z českých architektů jmenujme Vladimíra Karfíka, který později významně zasáhl do podoby města Zlína, či Antonína Raymonda, jenž byl již za studií na ČVUT Wrightovými návrhy zaujat natolik, že se v roce 1915 rozhodl odejít do Ameriky, stal se jeho spolupracovníkem zvláště na projektu hotelu Imperial v Tokiu v letech 1919—1921. (V Japonsku zakotvil a dnes je považován za jednoho z předních tvůrců moderní japonské architektury.) I to hovoří o informovanosti a zájmu domácího prostředí o Wrightovu práci. Ještě jedno české jméno je s velkým architektem spjato, inženýr a stavební podnikatel Jaroslav Polívka s Wrightem spolupracoval od čtyřicátých let na konstrukci několika významných staveb, za všechny uveďme Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku. Dnes vlastní jednu z největších evropských sbírek děl F. L. Wrighta Vitra Design Museum ve Weilu nad Rýnem. FOTO: VITRA DESIGN MUSEUM, Text: Michaela Kádnerová |
Blog
Nekonečný všedomovec
|
|
Pro Daniela Nekonečného a Šum svistu se nadchli všichni ti, kteří mají rádi latinskoamerické rytmy a etno hudbu vůbec. Jaká byla vaše nejmilejší místnost v dobách, kdy jste se ještě nemohl považovat za muže? Dole pod zámkem je jedno z největších zachovalých židovských ghett. Nebylo toto prostředí stejně inspirující, jako byl stín jinanu? Vzpomínáte stále na tu fontánu? Boskovice jako staré město jsou složené z domů různých historických období. V jakém domě jste bydlel vy? Mluvíte, jako byste nerad vzpomínal na dům dětství. Co jste udělal jako první, když vám bylo osmnáct let? Čím jste se živil? Prahu jste dosud neopustil. Která čtvrť je vám nejbližší? Vaše nejoriginálnější bydlení bylo… Máte vyhraněný styl, neříkejte, že také na Jižní Město vzpomínáte v dobrém? Tolik toužíte po přírodě? Můžete upřesnit, co se skrývá za pojmem Šivova koupel? Po generace se v českých zemích vytváří jistý konkrétní styl bydlení, přičemž jednotlivé byty se odlišují skutečně jenom v drobných nuancích. Zdá se, že vy jej narušujete poněkud razantněji. Chtěl byste se tam odstěhovat natrvalo? Kde je vám tedy dobře? FOTO: OTO PAJER, Text: Pavel Vondráček |
Krásné, užitečné, ale nebezpečné
|
|
Rostlin, jež patří mezi okrasné, ale vzhledem k obsahu látek je řadíme mezi problematické, nebezpečné až dokonce mezi silně jedovaté, není zase tak málo a musíme před nimi varovat a chránit zejména děti. Ty nejmenší mají tendenci strkat všechno do pusy, ty větší často prozkoumávají přírodu tak zevrubně, že ověřují chuť plodů, lízají šťávy, „mlíčka“, bezděky si sáhnou potřísněnou rukou do oka. Často se také dotýkají rostlin, které – zejména při slunečním záření – způsobují vyrážky a puchýře. U dětí je nejlepší ochranou trpělivé vysvětlování při procházení zahradou a volnou přírodou. Spolehlivou prevencí je znalost Některé rostliny obsahují látky, jež narušují ústřední nervovou soustavu. Patří sem především stále oblíbenější okrasné durmany (Datura) i blízké příbuzné, velké dřevité brugmansie s ohromnými květy, zvanými „andělské trumpety“. U děcka stačí k těžké, při pozdní lékařské péči i smrtelné otravě několik semen durmanu. Naštěstí okrasné druhy a odrůdy většinou semena, která děti nejvíce ohrožují, nevytvoří. Po odkvětu můžeme vadnoucí květy otrhat, a tím nebezpečí zcela vyloučit. Přírodní druhy, jako durman obecný (zvaný také „panenská okurka“), metelový a další v zahradě pěstovat nebudeme. Dále sem patří podobně nebezpečný ocún jesenní (Colchicum autumnale), obsahující asi dvacet prudce jedovatých alkaloidů včetně jedné z nejjedovatějších rostlinných látek – kolchicinu. Na srdce a cévy působí konvalinka (Convallaria), tis (Taxus), tabák (Nicotiana) obecný a selský, náprstník vlnatý i červený (Digitalis lanata, resp. D. purpurea). Prudce jedovaté plody, jehličí i větévky jalovce – chvojky klášterské a látky obsažené v květech oblíbeného keře štědřence odvislého (Laburnum anagyroides) zasahují krev, ledviny, dělohu. Semena vlčího bobu (Lupinus) poškozují játra. Běžné ozdoby zahrad Prudkou otravu mohou způsobit květy oblíbené květiny stračky, zejména Delphinium belladonna, i známé letničky dymnivky (Corydalis). Byl zaznamenán případ velkých potíží, když místo kuchyňské cibule použila hospodyně omylem cibuli tulipánu. I neobyčejně pěkný keř kalina (Viburnum) má svá úskalí v možné záměně jedovatých květů s černým bezem při sušení a přípravě čaje. Velice efektní a v zahradách stále oblíbenější je mohutný skočec (Ricinus communis), z jehož semen se lisuje a upravuje ricinový olej se známými, silně projímavými účinky. K nebezpečným záměnám fazolí s jeho podobnými semeny už došlo, jednou dokonce u většího počtu lidí. Neméně problematický je pěkný lýkovec (Daphne), jehož deset peckoviček může způsobit smrtelnou otravu. Kýchání až do úmoru V lesních zahradách bývá pro své zvláštní, jakoby plisované velké listy a bohaté klasy žlutobílých kvítků oblíbenou květinou kýchavice černá (Veratrum). Tato trsnatá trvalka roste v polostínu, na vlhké půdě. Obsahuje látky, které při silnějším přivonění ke květům či usušeným rozdrceným listům způsobují nepotlačitelné a tak dlouhé kýchání, že člověk až zemdlí a je ohrožen srdeční slabostí i nedostatečným dýcháním. Při požití nadzemních částí (otrava kořeny, jež obsahují nejvíce látek, je vyloučena), dochází k podráždění žaludečních a střevních sliznic a k silnému poklesu krevního tlaku. Mezi nejčastější patří otravy hořkými jádry meruněk. Stačí jich šest osm na těžké poškození organismu. Také jádrům broskví, hořkých mandlí a švestek je třeba se vyhnout, i když jich organismus snese více než jader meruněk. Nebezpečí pro oči a kůži U dětí jsou dosti častá poškození očí po dotyku s rostlinou, nebo zanesení šťávy do oka. Silné podráždění spojivek může způsobit dotyk prstů při trhání sasanek. Šlehnutí větévky rulíku do oka způsobuje poruchy vidění, neboť rostlina obsahuje atropin. Očím jsou také nebezpečné šťávy pryšců. To nemluvíme o rostlinách v přírodě, jako o vlašťovičníku, ďáblíku a jiných, méně se vyskytujících. Po dotyku kůže s některými rostlinami dochází, zejména při slunečním záření, k různým vyrážkám, zánětům a projevům alergií. V tomto směru je nebezpečný známý bolševník obecný (Heracleum sphondylium), který určitě nebude nikdo v zahradě pěstovat. Víme však, o jak vlezlého vetřelce jde a jak obtížné je rostliny se zbavit. Velice pěkná hlíznatá trvalka oměj šalamounek (Aconitum napellus) obsahuje zejména v kořenech prudký nervový jed akonitin. Při podráždění kůže dojde k pálení, posléze k úplnému znecitlivění. Při požití způsobuje akonitin úplnou anestezii nervové soustavy s následným silným poklesem teploty a zadušením. V lidovém léčitelství se oměj nikdy neuplatnil, zato dobře sloužil travičům a k napouštění hrotů šípů indických lovců. Problematické drogy lidového léčitelství Velmi často se v zahradách můžeme setkat s ozdobnými léčivými rostlinami. Při aplikaci některých bez doporučení a dohledu lékaře může dojít místo k vyléčení k poškození organismu. Droga pěkné květiny hlaváčku jarního (Adonanthe vernalis) působí (stejně jako látky krutikvětu) velice rychle na srdeční sval a při neodborném dávkování jej může poškodit. Rovněž lidové praktiky s již zmíněnými náprstníkem vlnatým i červeným způsobily lidem vážné potíže. Další rostlinou, která je velice ozdobná a uváděná v lidových receptech, ale jíž je lepší se vyhnout, je medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi). Listy, růstem a plody je velice podobná brusinkám a snadno může dojít k záměně. Při delším užívání drogy hrozí poškození jater. U citlivých osob může při sběru drogy způsobit alergické vyrážky jinak velice cenná léčivá rostlina andělika lékařská (Archangelica officinalis), občas využívaná pro svou mohutnost i jako zakrývající okrasná rostlina. Delší užívání drogy působí škodlivě na nervový systém. Stále se ještě objevuje v některých publikacích návod na lihový výtažek z pěkné trvalky vratiče obecného (Tanacetum vulgare), považovaný za účinné mazání při revmatismu. Rostlina však obsahuje složky, jež způsobují puchýře a špatně se hojící vyrážky. Jak vidět, nebezpečných rostlin je poměrně dost. Často se ovšem za jedovatou rostlinu považují neškodné druhy. Platí to například o jmelí bílém i jeho bobulích. Smyslem článku není vystrašit majitele zahrad tak, že se nebezpečných rostlin vzdají a ochudí svoji zahradu o okrasně významné, oblíbené druhy, ale upozornit na jejich charakteristické rysy, vlastnosti a účinky, o nichž někdy nemají ani tušení. Nebezpečí, o němž víme, je nesrovnatelně menší než hrozba neznámá.
Text: Pavel Chobotský, Foto: Ladislav Drahokoupil Zdroj: Můj dům 2/01 |
Design by Brik: klidná noblesa
|
|
Jeho klidný, elegantně vyvážený design se stal pokladem firmy, jejíž zvučný název si zapamatujete. Je slovenská a jmenuje se Brik. Odborníci a zájemci o design si jistě vzpomenou na Salon zahraničního designu, který probíhal v roce 1999 v rámci veletrhu New design na pražském Výstavišti. Tam měli možnost zaznamenat zajímavou, barevně dynamicky komponovanou komodu Ivana Čobeje z kolekce Scala. Byla navržena pro slovenskou firmu Mobilier a křest ohněm si odbyla na lednovém Salonu nábytku v Paříži 1999. Úložný nábytek tohoto designéra poutal pozornost a vyvolával četné diskuse i v pražské prodejně Mobilier, kde provokovala diagonální linie polic jednoho úložného systému. Mobilier ovšem zabodoval výrazně již v roce 1997 na Mezinárodním veletrhu nábytku v Kolíně nad Rýnem, kde vsadil na názor mladých designérů: jak charakterem stánku, tak obsahem vystavené kolekce. Úspěch se opakoval v tomtéž roce i v Paříži.
Z Kremnice do Kremnice Ivan Čobej patří k nadšeným, nicméně přísným organizátorům výstav designu, mezi nimiž jmenujme například třetí ročník Fóra designu v rámci nábytkového veletrhu v Nitře či francouzské bienále designu v Saint-Étienne, kde vystavovala firma Brik v letech 1998 a 2000. Dnes jsou jméno a práce devětatřicetiletého absolventa Střední uměleckoprůmyslové školy v Kremnici a později průmyslového designu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde absolvoval v roce 1990, spojeny výhradně s kremnickou firmou Brik, která má v Praze na Senovážném náměstí vlastní „Brik interiér studio“. V České republice prodává nábytek také v Brně v galerii Vladimíra Ambroze A.M.O.S. Design, v karlovarském studiu Hotový interiér a ve zlínském Studiu interiér společnosti PK EXPO. V zahraničí znají nábytek Brik především v Holandsku, kde se prodává prostřednictvím Vandenberg Collection, ale zákazníci se s ním setkávají také při opakovaných zakázkách např. v Londýně, Mnichově, Vídni, Budapešti, Kyjevě a Lvově. Ve svých plánech myslí firma na cíle ještě vyšší. Nábytek pro Brik Vraťme se k Ivanu Čobejovi. Vystudoval obor průmyslový design a šest let pracoval v oblasti spotřební elektroniky. Jeho racionální rozhodnutí věnovat se nábytku bylo jistě šťastné. Při pohledu na návrhy pro Brik zarazí odborníka nezvyklá designérova ukázněnost. Nábytek neprovokuje, nedráždí, nechce šokovat, nepředvádí se v poloze autorské exhibice. Je klidný a má střízlivé linie v duchu současných minimalistických trendů, přesto působí příjemným a teplým dojmem, který vyvolává pocit přátelskosti a vzpomínky na společnou minulost. Je blízký italskému designu, i když se sám Ivan Čobej dovolává spíše tradice vídeňského hnutí Wiener Werkstätten a estetického kulturního cítění i tradice středoevropského regionu. Jistě, „jemnou“ ozvěnu vídeňských architektů z období geometrické secese (někdy nazývané secesí čtverečkovou), architektů Otta Wagnera, Josefa Hoffmanna, Kolomana Mosera či prací světoběžníka Adolfa Loose – tyto vlivy můžeme v jeho pracích vnímat, stejně však i některé prvky Angličana Charlese Rennieho Mackintoshe či Američana Franka Llyoda Wrighta. Nemám v žádném případě na mysli kopírování, ale spíše nostalgickou vzpomínku na práce těchto velikánů architektury a designu. Možná proto jsou dnešnímu člověku návrhy Ivana Čobeje tak blízké a příjemné. Možná i proto, že dokáže do striktních horizontál a vertikál citlivě a nenásilně včlenit jemnou, nicméně dynamickou křivku, zaoblení hrany, rohu. Čím to, že se dovede mladý ambiciózní designér a pedagog Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě tak soustředěně ukáznit? Domnívám se, že se tak děje vždy, je-li návrhář propojen s firmou pupeční šňůrou nejen jako tvůrce designu, ale také jako spolumajitel a autor image firmy a její „corporate identity“. Musí dobře poznat své zákazníky, postavení firmy na trhu i možnosti uplatnění v silné mezinárodní konkurenci. Nejlépe patrné je to v Praze, kde musí Brik v současnosti soutěžit se zastoupením téměř všech významných světových nábytkářských firem. O jasném výtvarném názoru firmy svědčí i katalog pro rok 2000 a 2001, srovnatelný skutečně se vším, co se odehrává na scéně velkého světa evropského a světového designu. Je také vidět, že designér je přítomen ve výrobě a dovede reagovat na její problémy i vzniklé potřeby. Ivan Čobej v rozhovorech pro řadu časopisů dokládá, že návrhy nábytku vznikají nejen podle potřeb trhu, ale také podle technologických možností firmy a schopností jejích jednotlivých zaměstnanců. Kolekce Briku Brik nabízí vše, co si kultivovaný zákazník může přát: nábytek sedací, lehací, stolový, úložný i doplňkový. Jednotlivé prvky jsou navrženy tak, že se mohou v případě potřeby skládat do určitých celků nebo fungovat jako solitéry. Zatím nejprodávanější kolekce úložného nábytku se jmenuje staromódně Ferdinand, ačkoliv představuje nábytek veskrze soudobý. Doplňuje ji kolekce komod a vitrín Vlna, knihovna Geo, skladebné sestavy Archa, Adda a Tablo a knihovna Logo. Obdélníkové a kulaté stoly lze rozkládat a doplňovat čalouněnými židlemi bez područek nebo s nimi. Ke společenským stolkům jsou k dispozici křesla s područkami Ema a Niko a lůžková pohovka Erika, jaká se jinak na českém trhu těžko hledá. V nabídce jsou i celočalouněná křesla a pohovky s odpočivným prvkem chaise longue. Ložnicový nábytek Ferdinand a Noe zahrnuje jedno- i dvoulůžkové sestavy s různými čely, nočními stolky, komodami a toaletními stolky. Skříně s posuvnými nebo otočnými dveřmi jsou uvnitř výškově diferencovány pro racionální ukládání šatstva, oděvů a prádla. V Briku myslí také na ty, kdo pracují i po večerech doma. Nabízejí dva typy elegantních pracovních stolů s kontejnery i uzavíratelnou skříňku Blok, obecně nazývanou home office. Kultivovaný návrh nábytku je završen kvalitním zpracováním, v němž se kombinuje strojová výroba s rukodělnou prací. Nábytek Briku se vyrábí z bukového masivu a bukové dýhy, která se upravuje mořením do šesti přírodních provedení – pařeného buku, třešně, tmavé třešně, šedého, světlého a tmavého ořechu. Přední plochy skříňkového nábytku mohou být upraveny emailovým nátěrem v dalších osmi barvách. Konečnou povrchovou úpravu korunují odolné polyuretanové laky. Skříňkový a stolový nábytek je doplňován také pískovaným nebo matným sklem, nožky se nabízejí v dřevěném nebo kovovém provedení a v několika provedeních jsou na výběr i úchytky. Sečteme-li vše, co Brik nabízí, dopracujeme se k neuvěřitelnému počtu čtyř set prvků a dvou set padesáti modulů. Jsou to obdivuhodná čísla, uvedeme-li fakt, že firma vznikla v roce 1992 s původním zaměřením na rekonstrukce a zařizování interiérů „na klíč“, jak koneckonců fungovala po roce 1990 i většina českých interiérových a nábytkářských firem. Všechny prvky a kolekce navrhuje pro firmu Ivan Čobej a vyrábí je pak ve třech směnách 24 hodin denně 70 výrobních zaměstnanců. Celá firma má včetně vedení 87 lidí. Pro rok 2001 předpokládá vedení firmy až zdvojnásobení produkce. Terminologická připomínka ke katalogu Ačkoli v angličtině je u elegantních společenských stolků uvedeno „coffee tables“ a ve slovenštině je jednoduchý a trefný výraz „stolíky“, najdeme pak v popisu rozměrů nelogicky (a terminologicky chybně) označené „konferenčné stolíky“. Jsou opravdu tyto společenské stolky konferenční? Slouží skutečně domácímu konferování, nebo jen „obyčejnému“ odkládání novin, časopisu, knihy, šálku čaje či kávy, skleničky s vínem? Výstavy a veletrhy Mladé vedení firmy Brik se rozhodlo představovat nové kolekce a jejich prvky veřejnosti na výstavách a veletrzích. Z těch, které se konají na Slovensku a v České republice, zvolili veletrh Nábytok a bývanie ve slovenské Nitře, Mobis v Brně a byli vybráni na výběrovou výstavu „art & interior“ v Praze. Ta proběhne ve velké dvoraně Veletržního paláce Národní galerie 22. až 25. února 2001 (informujeme o ní na jiném místě). S originálním designem Ivana Čobeje se ovšem v pražském Veletržním paláci budete moci seznámit až do 15. března – na Přehlídce zahraničního designu v rámci samostatné národní expozice Made in Slovakia v mezaninu malé dvorany.
Text: Lenka Žižková, Foto: Mobilier a Brik Zdroj: Můj dům 2/01 |
Naplnění romantických snů
|
|
Obdivují italskou velkorysost, otevřenost a radost, která vyzařuje z jižních venkovských stavení a letních sídel. Prostudovali hromady italských a francouzských časopisů, z nichž vybírali prvky blízké svým představám o příjemném rodinném bydlení. Architektonické studio, s nímž velmi úzce spolupracovali, navrhlo dům jednoduchý a střízlivý. Zaujetí majitelky pro různé detaily charakterizující jižní pohodu postupně měnilo estetický výraz a atmosféru domu, aniž by se zasahovalo do jeho struktury a půdorysu. Svažitý terén určil podobu domu Podlouhlý pozemek ve svahu přinesl v počátcích stavby problémy, neboť se jeho část sesunula. Dům má proto čtyři podlaží zasazená do svahu tak, že druhé podzemní podlaží se orientuje pouze do ulice garáží pro dva automobily a vnitřním vstupem do domu. O patro výše, stále však ještě pod úrovní terénu z ulice, je situován vchod do domu ze zahrady, šatna, sklad, sklep, dílna a kotelna. K nejpříjemnější části domu patří přízemí v úrovni terénu zahrady. Nachází se zde velký obývací pokoj a jídelna, které jsou propojené posuvnými dveřmi s kuchyní. Velkými prosklenými dveřmi „vybíhá“ pokoj do zahrady zastřešeným přístavkem s venkovním krbem a s masivním dřevěným odpočinkovým nábytkem. Dvě další místnosti v přízemí mohou sloužit jako pracovna, kancelář či pokoj pro hosty. Je tu také malá hygienická jednotka s WC a sprchovým koutem. O poschodí výše jsou ložnice pro rodiče a dvě děti, samostatný WC a dvě koupelny. Menší koupelna má dvě umyvadla, sprchový kout a závěsný WC. Je určena dětem, a proto přiléhá těsně k jejich pokojům. Větší koupelna s velkou rohovou vanou a sprchovým koutem je součástí rodičovské ložnice. Nejsou v ní umyvadla, neboť ta jsou umístěna za dělicí stěnou v hlavách manželské postele. Toto zajímavé rozdělení místnosti umožnilo vytvořit za dělicí stěnou také rodičovskou šatnu. Z prosvětlené ložnice se otevírají velké prosklené dveře na balkon, z něhož je vidět daleko do okolního krásného kraje. Bydlení a koloběžka „Rodinný dům je pro nás ideální způsob bydlení, a my jsme chtěli stavět, dokud jsou děti ještě malé, aby z toho něco měly. Čtyřletého kluka ani tak netěší pěkné zařízení bytu jako to, že má z kuchyně až do zahrady volný výjezd na koloběžce,“ říkají obyvatelé domu. Zařizování bytu je koníčkem paní domu, proto byl každý stavební a interiérový prvek citlivě vybírán. Ačkoliv byl dům postaven v roce 1995, vypadá, jako by zde stál odedávna, i když má současný jednoduchý a střízlivý výraz. „Zprvu chladná a přísná budova získávala postupně ráz středomořského sídla. K dynamickým změnám docházelo především při dotváření detailů, kdy s námi majitelé velmi úzce spolupracovali a na novém vzhledu domu se enormně podíleli,“ konstatují architekti. Co dělá dům letním bytem? Důležité maličkosti. Valbová střecha s 20° sklonem, cihlově barevné střešní tašky, bílé omítky, dřevěná bílá a šedomodrá okna, okenice a dveře, hutná dlažba ve vstupní hale, obývacím pokoji, jídelně a na terase, zadní čtvercový dvorek s kamennou studnou, malá hluboce zasazená okna opatřená jednoduchými ozdobnými mřížemi a také kvetoucí levandule, jasmín a oleandry v hliněných květináčích všude v domě a jeho okolí. To vše vyvolává atmosféru prázdnin a iluzi slunečného jihu (i když prší). Dům dokazuje, že při dobré spolupráci a vzájemném pochopení architekta a investora může i koncept, který na první pohled vypadá chladně, získat přívětivou a kultivovaně romantickou podobu.
Lenka Žižková, Foto Rado Varbanov Zdroj: Můj dům 2/01 |
Květy pro pocit domova
|
|
Není to tak horké
Móda však není všemocná. Stejně jako v případě oblečení nepřijímáme módní trendy bezmyšlenkovitě, ale se zřetelem na skutečnost, jaký jsme typ, kolik je nám let, která barva nám sluší, tak také u řezaných květin musíme brát ohled na některé skutečnosti. V tomto případě jsou rozhodujícími faktory typ interiéru, barvy textilií, stěn i koberců – a samozřejmě taky náš vkus. Květinová výzdoba, aby splnila své poslání, musí vycházet především z našeho životního stylu. S ohledem na interiér Přestože móda mění úpravu řezaných květin častěji než podobu nábytku, textilií a dalšího interiérového vybavení, neustále zde existují společné rysy. Stejně jako designéři bytového vybavení dnes prosazují jednoduchost až strohost, týmiž zásadami se řídí i floristé. „V interiéru se často objevuje bílá či stříbrošedá barva, sklo – všechno je jednoduché a čisté; tomu se přizpůsobují i květiny,“ vysvětluje Kateřina Poličová, mistryně republiky ve floristice z roku 1996, s níž jsme si o současných trendech ve vázání a aranžování květin povídali v květinářství Pražská růže. Kromě bílé a zelené však můžeme do bytu pustit třeba oranžovou, která nám prozáří celý interiér, i květiny jiných barev. Zakázaná není žádná. A barvy letošního jara? „Je to fialová a růžová, stejně jako na dámském oblečení.“ Bílou a stříbrošedou tedy na stupnici nejmódnějších barev vystřídají pastelové barvy, ale vazby si nadále ponechají jednoduchý tvar. Při aranžování květin nesmíme pouze zapomenout, že „kytice je součást, doplněk interiéru – nemůže z něj být vytržena; barvy květů se musí opakovat někde v interiéru“. Při aranžování pak můžeme uplatnit dva způsoby kombinace barev: tzv. tón v tónu, kdy se kytice vyznačuje barevnou harmonií, nebo naopak kontrast – využití i nezvyklých spojení barev jednotlivých květů, jako např. ostře zelené s fialovou. Opět však nesmíme pustit ze zřetele ladění interiéru. A módní květiny? Podle odbornice anturia, kaly, tulipány… Ovšem je celá řada dalších. Nejen profesionálové Jednoduchost, která je současným módním trendem ve vazbě květin, umožňuje i laikovi, aby si doma vlastnoručně vytvořil velice hezké věci. „Váza z bílé keramiky nebo z čirého skla se snadno sežene. Do průhledného skla si pak každý může zkusit nový způsob aranžování květin ve váze. Květiny uřízneme na takovou délku, aby nepřečnívaly, ale zůstaly pod úrovní okraje, uvnitř vázy. Na dno můžeme dát kamínky nebo mušličky, co jsme si přivezli z dovolené. Nesmíme však zapomenout na důležitou zásadu: vše musí být dokonale čisté, a proto kamínky a mušle raději vyvaříme,“ radí Kateřina Poličová. Jak květinám prodloužit život Řezané květiny mají bohužel omezenou životnost. Existují však způsoby, které nám pomohou déle uchovat jejich krásu: „Dnes již si každý může v květinářství zakoupit speciální přípravek k prodloužení života řezaných květin,“ informuje floristka. „Postačí na půl litru vody a jedná se vlastně o ‚cukr i acylpyrin‘ v jednom. Přípravek obsahuje jak potřebné živiny, tak látku, která je dezinfekcí a brání zahnívání vody. Voda se nevyměňuje, pouze dolévá. Květiny by však neměly být umístěny ani na slunci, ani v průvanu – i ten zvyšuje odpařování. Většina lidí také neví, že by neměly stát v těsné blízkosti mísy s ovocem. To totiž vylučuje etylen, který značně snižuje trvanlivost květin.“ Až příliš pomíjivá krása řezaných květin ovšem může mít původ i v jejich nevhodné kombinaci. „Sama ve váze by měla být žlutá gerbera, protože způsobuje předčasné vadnutí nejen jiných druhů květin, ale i gerber jiné než žluté barvy. Stejně tak se nesnášejí narcis s tulipánem, ze kterých si mnozí lidé svážou jarní kytici. Agresivnější narcis si žádá samostatnou vázu, k tulipánům se přidává větvička cypřišku, aby déle vydržely,“ prozrazuje Kateřina Poličová aspoň část květinářské magie. „Pokud si do vázy pořídíte slunečnici a chcete, aby vám vydržela alespoň týden, musíte její stonek na okamžik namočit do vařicí vody. Uvolníte tak vodě průchod stonkem. Některé dřevnaté stonky, například šeříku, je třeba rozklepat, aby větvička s květy mohla přijímat dostatečné množství vody.“
Připravila Alena Vondráková Foto Holandská květinářská společnost Zdroj: Můj dům 2/01 |
Poslední kvalitní dům ve vsi
|
|
Výhledy předurčily řešení
Pozemek se nachází na okraji obce Moravské Knínice na prudkém jižním svahu s příjezdovou komunikací u jižního okraje parcely. Největší devizou je úchvatný výhled na jízdárnu v údolí a zalesněný kopec naproti, který byl patrně hlavní inspirací autorům. Horší je pohled k sousedům, neboť současné představy o bydlení mezi lidem zde nabývají bizarních podob, nepříjemná je i blízkost obslužné, byť slepé komunikace. Vylepšení výhledu vedlo k situování hlavní obytné místnosti s kuchyňským koutem a jídelnou do patra a k plnému prosklení čelní stěny včetně prosklení přes obě nároží. Vysunutím objektu k cestě tak navíc není těmito okny vidět nepodařené výtvory sousedů. Více v tomto než v jiných případech mě při pohledu na dispoziční řešení napadá doporučení kolegů, že právě takové domy (nejde totiž o žádnou nadstandardní vilu s vnitřním bazénem a atypickým řešením interiéru, šitou na subjektivní požadavky objednatele) by měly být publikovány spíše ve stánkových tiskovinách s problematikou bydlení než v odborném periodiku. Díky osvědčené čtvercové dispozici, připomínající renesanční magický čtverec o devíti polích se svojí matematickou logikou čísel, se právě takové řešení jeví jako univerzální jak pro rovinný, tak svažitý terén včetně zcela variabilní orientace ke světovým stranám. Splynutí s krajinou Umístění vertikální komunikace do centrální polohy a servisních bloků koupelen a WC do středních bočních částí potvrzuje promyšlenost a flexibilitu dispozičního řešení, bez jakéhokoliv omezení jak v přístupu na pozemek, tak v situování vstupu, garáže, skladových prostor, potažmo i ve variantě obývacího pokoje v přízemí se čtyřmi ložnicemi v patře. Nicméně vraťme se ke konkrétnímu domu. Renesančně barokní symetrický osový koncept je pouze zdánlivě v rozporu s modernistickým vyzněním domu. Nejpůsobivější pasáž domu, vstupní část, pracuje s minimalistickým ztvárněním hmot v čistém povrchovém, nečleněném a výrazově konzistentním symetrickém řešení, narušeném pouze asymetrickým madlem v úzkém průřezu schodiště. Konkrétní řešení následně umožňuje výstup do exteriérového pokoje (vymezeného opěrnými stěnami s bohatě porostlou treláží) nebo obrátku zpět v interiéru, připomínající přístup k Parthenonu a následnou katarzi, umocněnou rozevírajícími se stěnami, předznamenávajícími opětovné splynutí s krajinou prostřednictvím panoramatického širokoúhlého okna, pouze vertikálně členěného a především v létě z pěti devítin otevíratelného. Jistý luxus symetrického řešení v patře s dvěma ochozy kolem schodiště je kompenzován mimořádným zážitkem následného výhledu a příjemné prostornosti, zesílené horním světlem ze střešního světlíku. Optický klam, vyvolaný rozšířenou chodbou, přitahuje protější kopec ještě více do interiéru hlavního obytného prostoru. Jednoznačně kladný pocit z vnímání vnitřních prostor není narušován tříští materiálů a tvarů, naopak – přírodní dřevěné dýhování v teplých tónech, elementární tvarování, střídmá barevnost i kování dveří včetně klik doplňuje jistou přirozenou monumentálnost a jednoduchost rodinného domu. Architektura má odzvoněno Možná, že polovina plochy přízemí (objekt je nepodsklepený) věnovaná garáži, sklepům, skladům, dílně apod. se může jevit pro tento účel jako předimenzovaná. Bývá ovšem téměř vždy realizována podle přání zákazníka, podle toho, jaké prostorové požadavky vůči architektovi uplatní. Zde je pikantní souvislost mezi investorem a architekty. Investor je totiž také architekt, ale chtěl dům od konkrétních architektů. Dnes neopomene zdůraznit, že se jim všem (celé rodině) v domě skvěle žije. Původně měl mít dům ekologickou zelenou střechu, leč finance rozhodly jinak, pultová střecha v mírném spádu umožnila osázení střechy odolnými rostlinkami, ovšem střecha není pochozí. Ačkoliv dům nemá sedlovou střechu, má hlavní římsu, která částečně předstupuje a vytváří svojí přiznanou dřevěnou konstrukcí v podhledu dojem klasického zápraží. Kombinace eternitu pod římsou, světle dýhovaného dřevěného obkladu v interiéru, euro-oken v přírodním dřevě a preciznost při vyzdění vnějšího obkladu z lícovek si zaslouží ocenění. O to větším paradoxem je konstatování „odpovědného“ pracovníka stavební komise, že podobnou hrůzou a hrůzami se již nehodlá zabývat a tudíž podobně kvalitní architektura má v obci odzvoněno. „Již žádnou rovnou střechou si nehodláme ničit svoji obec,“ prohlásil dotyčný. Pokud nedojde k architektonické osvětě mezi stavebníky i úředníky, pak největšími „hodnotami“ nových rodinných domů, vilek i haciend zůstane mansardová střecha s vikýřovými okny, bonnský šindel, vyřezávané (pokud možno plastové) zábradlí, plastová okna s nesmyslným členěním uvnitř dvojskel a zvláště nevhodná a ze zcela jiných souvislostí odkoukaná dispozice. Když chcete bydlet na úrovni 21. století, pak si taky pořiďte odpovídající dům této době. Jak paradoxní to jev. Zatímco ve dvacátých a třicátých letech parkovaly před moderními funkcionalistickými budovami na úrovni doby (z dnešního hlediska stařičké) airovky, mercedesy atd., dnes před pseudohistorizujícími napodobeninami, kýči a produkty samotvorby trůní nejelegantnější produkty automobilového průmyslu. Výstavba made in USA: zvnějšku si pořídíte pseudobaroko, secesi, gotiku, koloniální styl, cokoli, co peněženka snese. Vše v pokleslé papundeklové náhražce a uvnitř cokoliv k tomu. Zkrátka Big Mac v rodinné výstavbě. Ale nezoufejte, nejste s tímto přístupem sami, i náš pavilon v Hannoveru na Expo 2000 se takto světově předvedl.
Text: Karel Doležel, Foto autor a Filip Šlapal Zdroj: Můj dům 2/01 |
Kuchyně za milion
|
|
Co mají kuchyně za milion (a víc) společného? Jsou krásné, praktické a — nadčasové. Kvalita jejich provedení i design zaručují, že se za několik let intenzivního užívání neopotřebují ani nám nezevšední. Každý provozní detail je totiž tak promyšlený, že si i v neznámé kuchyni připadáte jako doma. Kromě dokonale komfortního vaření, mytí a údržby je promyšlené i odpadové hospodářství se systémem oddělených nádob na konkrétní druhy odpadu.
Kdo a proč ji musí mít? Na to, kdo si nákladnou kuchyň kupuje a co jejím prostřednictvím získává, jsme se zeptali těch nejpovolanějších — prodejců. – Arch. Ewa Nemoudry, Sirius design: Mít značkovou kuchyň je prestižní záležitost. Firma Bulthaup, jejíž kuchyně prodáváme, každý rok přichází s novou kolekcí, inspirovanou funkcionalismem, a to je nadčasová věc, která má styl. Prošli jsme jako každý firemní partner školením, jehož součástí je i tzv. večerní vaření. Na vlastní kůži jsme si ověřili, že ačkoli předem nevíme, kde co je, nic nemusíme hledat. Bulthaup doporučuje 16 firem, jejichž doplňky se hodí k jeho sestavám. Vybavení kuchyně je dokonale promyšlené a není třeba skladovat zbytečnosti. Zákazník, který zvolil tuto značku, ví, že je za něho vyřešeno vše do posledních detailů kuchyňského hospodaření. – Ing. Miloslav Sedlák, Interiéry Sedlák: Zákaznice, pro kterou jsme navrhli tuto kuchyň, přesně věděla, co chce. Sestava není až tak drahá provedením jako rozsahem. V domě je pro ni vyhrazena část místnosti o rozloze 150 m2, kde se kromě běžného rodinného vaření často pořádají i větší společenské sešlosti. Pracovní ostrůvek uprostřed slouží tedy zároveň jako švédský stůl, celý prostor uzavírá rozměrný bar. Přírodní žula na pracovní desce i jídelním stole barevně ladí se světlou italskou dlažbou na podlaze. – Iva Vitoušková, Eurohof: Nadstandardní kuchyň si pořídí člověk, který s ní počítá jako se součástí obytného interiéru. Pak je to jedno z mála nábytkového vybavení prostoru, který by měl být i reprezentativní. Zákazník v tomto případě vyžaduje, aby i za plného provozu byla stále uklizená, navíc by neměla působit příliš kuchyňsky. Elegantní řešení a dlouhá životnost — to je kvalita, která se ověří třeba až po pěti letech. Právě tehdy, kdy levnější sestavy už vypadají opotřebovaně, se začíná vracet původně zdánlivě vysoká investice. – Ing. Jana Hoznauerová, Interiér Florida: Kuchyně Valcucine jsou považovány za luxus nejen v Itálii, protože vedle dokonalého provedení a vybavení vnášejí do interiéru moderní styl. Zajímavé jsou např. transparentní plasty a ergonomicky řešené pracovní a úložné systémy. Navíc jsou vybaveny špičkovými spotřebiči, k zakázce patří i délka záruční doby a další servisní služby. Všeobecně se ví, že i v Čechách jsou zákazníci, kteří zaplatí 400 000 korun za dovolenou, 2 miliony za auto, 15 milionů za dům… Pro takové lidi je otázkou prestiže pořídit si kuchyň, která svou značkou garantuje kvalitu a nadčasovost. TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: ARCHIV Zdroj: Moderní byt 1/01 Kontakty: EUROHOF, Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/22 87 42 35; GRANIT HOLEC, Chelčického 2292, Kroměříž, tel.: 0634/250 17; INTERIÉR FLORIDA, Újezd 19, Praha 1, tel.: 02/53 95 52; INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 02/24 21 78 17; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 02/231 95 36 |
Dokonalost napotřetí
|
|
Zná to každý. Po roce užívání se zjistí, že leccos mohlo být jinak. Kolikrát si každý z nás říkal: Až budu stavět podruhé, tak už ty chyby neudělám. Jenže — jak dlouho vydrží kuchyň, než se celá změní? Dvacet let? Třicet let? Za tu dobu se změní tolik věcí, že se stejně začíná úplně od nuly. Jak uvažuje člověk, který souhrou životních náhod může několikrát za sebou podstoupit tu sladkou nejistotu rozhodování při zařizování interiéru?
Víc hlav víc ví Svět je malý. Designérka Petra Karásková, která obyvatelům bytu na míru dotvářela koupelnu, pracuje i pro kuchyňské studio EUROHOF prodávající kuchyně LEICHT. Produkty obou se vyznačují podobnou hravostí a lehkostí, a tak se podobné spolupráci není co divit. A jak jsem poznal během několika rozhovorů majitelku popisované kuchyně, věřím, že v okamžiku, kdy ji designérka přivedla do kuchyňského studia, všichni tři si museli padnout do noty. Výsledný tvar je také součtem nápadů obou stran. Poučený mladý pár měl o kuchyni poměrně přesnou představu, majitel studia ji urovnával do splnitelných mezí a skleněný design výsledek ozdobil efektní tečkou. Co se nakonec zalíbilo? Po mnoha diskuzích všech tří stran volba padla na kuchyň Largo Color s dvířky Pale Green s povrchem ze strukturovaného laku, kombinovaném s laminem Viva. Do desky se vsadil dřez BLANCO Viva s dávkovačem saponátu Tulup, od téže firmy pochází i baterie Ellipso-S. Některé komponenty se dodávaly na míru — například přídavné police do horních skříněk zlepšují využití prostoru, barový pult s držáky na láhve a skleněnou deskou Petry Karáskové se vyráběl celý podle dodaných nákresů. Zlobivý parapet Další podmínkou, kterou bylo třeba na přání majitelů bytu dodržet, bylo zvýšení pracovní desky. Obyvatelé bytu nejsou sice basketbalisty, ale rozhodně netrpí podměrečnými postavami. První podmínkou tedy bylo, že pracovní deska bude výš než u průměrné kuchyně. Sokl linky má proto výšku 23 cm, což má další výhody. Pod troubou například vznikl prostor na vysoký šuplík, který pojme celou sadu plechů. Protože paní kuchyně čte vše o bydlení, ví, že část linky s dřezem by měla být vyšší než okolní linka, a neváhala tento požadavek prosazovat. V tomto případě však narazila na parapet — architekt, který stavěl dům, zřejmě nepočítal s tím, že by se lidé vyšší postavy mohli chtít při pohodlném umývání nádobí zároveň kochat okolní přírodou. Věrni jedné značce? Nakonec — ono to s tím nádobím nebude tak horké. Součástí vybavení kuchyně je totiž jeden z nejlepších modelů myček od firmy AEG Ökö_Favorit senzorlogic (41 990 Kč), zvláště úsporný a také tichý, což je u spojeného prostoru kuchyně a obývacího pokoje zvláště důležité. Tato značka zřejmě požívá u obyvatel bytu velké důvěry, protože si od ní vybrali i další spotřebiče. A podle hesla, že do mercedesu není možné dát motor z trabanta, zvolili troubu AEG Competence E 83405 (52 990 Kč), senzorovou sklokeramickou desku 61370 E (23 990 Kč), mikrovlnnou troubu Micromat_Duo (19 980 Kč). Za zmínku stojí nerezový odsavač par, který umožňuje bezdotykové zapnutí a reaguje jen na pohyb ruky nad určeným místem. Kolik co stálo: nábytek – 572 000 Kč dřez, baterie, nerezová záda, ostatní doplňky – 72 000 Kč elektrospotřebiče – 140 000 Kč
Text: Marek Burza, Foto: Lukáš Hausenblas Zdroj: Svět kuchyní 1/02
KONTAKTY: AEG, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 02/61 12 61 12; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 02/41 44 25 40; EUROHOF (kuchyně LEICHT – realizace), Žitná 52, Praha 2, tel.: 02/24 94 31 23; KARÁSKOVÁ PETRA (skleněný design), Na Břehu 25 Praha 9, tel.: 0603 80 98 85; NEWAG (centrální vysavač HUSKY), Kloboučnická 1a, Praha 4, tel.: 02/61 22 15 28 |
Virtuální potěšení
|
|
Pojďme společně namátkou navštívit několik internetových stránek, kde se nabízí víno s péčí a láskou a hlavně netradičně. Na poněkud divoké adrese http://www.sweb.cz/0603971780 najdete stránky malého rodinného sklípku z Valtrovic, jehož majitelé mají smysl pro humor. Nemohu necitovat několik úryvků z nabídky: …v ceně nájmu je připravený krb, svíčky, výborné víno ze zdejších sklepů, balená pitná voda, chléb, sůl a živočišné uhlí… Je možné předat sklípek již vytopený a s kusem masa v komíně… Pro manželské a milenecké páry je možno připravit luxusní kovanou postel v nejhlubší a klimaticky nejstálejší části sklepa. Absolutní ticho, velmi pozitivní vibrace z příznivé geopatogenní zóny, žádný pocit chladu ani tepla… Zažijete stavy podobné nocím v pyramidálních stavbách… Bez komentáře. Do kategorie „jiných“ patří i stránky pojednávající o ovocném víně na adrese http://sweb.cz/lk22/vino/vino.html. Na jednoduché stránce najdete kompletní pojednání o výrobě, lahvování i skladování a přesný recept. Jako bonus přidává autor ještě své prohlášení týkající se kampaní, které zakazují pěstovat pro osobní potřebu konopí, a přidává odkaz umožňující podepsat petici za jeho legalizaci. Z úplně jiného soudku jsou stránky na adrese http://www.dobroty.cz. Velmi propracované stránky nabízejí prodej stovek druhů vín seřazených podle ročníků nebo podle oblastí či vinic. Toto dělení se samozřejmě týká i zahraničních vín. Vína pak jednoduše vyhledáte tak, že si zadáte oblast sklizně, druh vína (červené, bílé atd.), případně maximální cenu. Do tohoto okénka však nevypisujte částky kolem stokoruny — riskujete, že výsledek hledání bude nulový. To je ostatně charakteristické pro většinu internetových obchodů s vínem. Nenajdete tu produkty za padesátikorunu, ale spíše vybraná jakostní a známková vína. Kdo se chce trochu poučit a zorientovat v problematice vinné konzumace, nezapomene navštívit rubriku „K jídlu doporučujeme“, kde si z menu vybere druh jídla. Povede se vám tu popřít tradované rčení, že k rybě se hodí pouze bílé víno — klikněte na Vyhledat a server vám nabídne například Brouilly Cru du Beaujolais 2000 za 609 Kč, ke kterému nabídne komentář vonící všemi chutěmi: …pije se mladé a také dobře stárne, maximálně však do věku 5 let. Báječně doplňuje smažené ryby, ryby s omáčkou, uzeniny, bílá masa, červená masa pečená i s omáčkou, jemné sýry a pernatou zvěřinu… Kdo chce víno nejen konzumovat, ale přečíst si o něm i spoustu zajímavých informací, měl by navštívit stránky některého z výrobců vína. Například na adrese VINIUM Velké Pavlovice http://www.vinium.cz/ engine2.asp vstupte do sekce „Vše o víně“ a zvolte další podrubriku. Například v oddělení „Odborné zajímavosti“ se dočtete: …naléváme víno zvolna po stěně sklenky asi do jedné třetiny. Zvedneme sklenku do výše očí, přibližujeme, vzdalujeme ji, zdvíháme, snižujeme, díváme se na víno zdola nahoru, shora dolů, sklenku nakláníme, lehce vínem zatočíme, dávajíce působit světelným paprskům tak, abychom získali správný dojem o stupni jakosti, o intenzitě barevnosti a svítivé hře odlesků. Čistota, čirost, jas, lesk, jiskra a krystal dokazují, že víno je zdravé; bývá také vyzrálé a na vzduchu trvanlivé. Prvním stupněm čirosti je víno jiskrné, zářící, lesknoucí se ve sklenici, krystalově jasné při ostrém světle žárovky a „černého lesku“, jak říkají v Německu, je-li víno prosvícené svíčkou před černým pozadím. Čiré víno má tytéž znaky při světle denním. Zastíníme-li sklenku zezadu rukou a necháme-li působit světlo jen shora, poznáme tak ve víně i nejslabší zákal… A jaké vinařské oblasti se vlastně nalézají na území České republiky? Najděte si stránku http://www.vinshop.cz a v rubrice „O víně“ získáte kompletní přehled nejen vinařských oblastí, ale i základní všeobecné informace o tom, jak se vína dělí, jejich charakteristiku a původ jednotlivých odrůd. A pokud sami máte sklípek nebo pořádáte ochutnávku vín, můžete svoji akci na internetové stránky přidat a dát tak o ní vědět ostatním. Není možné na tomto místě uvést všechny internetové adresy s vinnou tematikou, proto pokoušejte, prosím, štěstí sami. Stačí navštívit některý ze známých portálů a zadat hledání slova „víno“.
Text: Marek Burza, Foto: Internet a archiv Zdroj: Svět kuchyní 1/02 |
