|
– To jsou paradoxy, že? Naštěstí žijeme v jiné době… Na začátku této zakázky navíc stál docela zajímavý nápad pana doktora Motejla, který přišel na to, jak státní peníze uvolněné na vybavení kanceláře investovat vlastně dvakrát. Byli jsme se podívat na vlastní výrobu, posoudili možnosti a navrhli odpovídající systém, adekvátní technologickým možnostem Mírova. Vznikla řada kancelářského nábytku, která vychází z našich už dříve navržených a osvědčených systémů. Pan doktor Motejl si navíc přál, aby interiér působil skromně a nevyvolával sebemenší dojem nadřazenosti nebo exkluzivity. – Jste tedy s výsledkem spokojený? S výsledkem jsem vcelku spokojený. Mrzí mě snad jen maličkost, že jsem nedokázal českého ombudsmana přesvědčit, aby do svého úřadu více pustil barvy. Trval na bílých stěnách v kancelářích, vymalovat jsme mohli pouze chodby. Je to škoda, protože barvy do interiéru určitě patří, bílá je ve výsledku vlastně šedivá a působí prázdně. O ladění barev hodně přemýšlím, z vlastních zkušeností vím, jak je těžké sladit barvy v interiéru, protože na každém povrchu působí stejný odstín jinak, barvy se navíc vzájemně ovlivňují a někdy je to docela zajímavé dobrodružství. Před nějakou dobou jezdily v Brně například tramvaje pomalované reklamami ve vínových a šedých barvách. Na studiovém návrhu to mohlo vypadat skvěle, ale když pak vjely do šedivých ulic Brna, úplně zanikly. – Vy jste nedávno navrhl prototypy pastelově barevných regálů… chcete se barevnému nábytku věnovat programově i dál? Barva je v nábytku důležitá, ale pro mne je výchozí vlastní technické řešení, využití specifických vlastností materiálů, doladění konstrukčních detailů. Snažím se navrhnout tvar odvozený od materiálu nebo funkce. Například jednoduché barevné regálky mají šanonovou výšku, a může jimi být vybavena jak pracovna, tak třeba dětský pokoj, kde z nich složíte knihovnu… Minimální výrobní nároky a variabilita jsou prvotní, pak teprve přichází barva, kterou je možné zvolit podle konkrétního interiéru. – Takže vy si od prvního okamžiku nepředstavujete nový nábytek v barvě? Není to nuda? Záleží, jak se to vezme. Největší zábava se mi nabízí právě při hledání konstrukčních řešení. Vy byste se nebavila, kdybyste měla řešit třeba šatní skříň ředitele banky, která zároveň slouží jako tajný únikový východ? – Bavila. Obdivuji třeba Plečnika. Jeho studie vypadají jen jako kresby, o nichž si můžu představovat, že vznikly nahodile někde v hospůdce, kde zrovna seděl s nějakým kameníkem nebo kovářem… Výsledná realizace ale pak vždycky přesně odpovídá předloze. On prostě věděl, o co jde, rozuměl materiálu, řemeslu a podle toho navrhoval. Jiným takovým člověkem, kterého obdivuji, byla moje maminka. Nakreslil jsem stovky kuchyní a mohl bych si proto myslet, že to už umím dokonale. Maminka mě ale vždycky dostala tím, že se na mé návrhy podívala a pokaždé přišla s další variantou řešení, která lépe řešila některý z problémů. Bohužel neměla možnost se více profilovat jako výrazná architektka. Pracovala na mnoha zakázkách pro sériovou výrobu. Vedle toho navrhovala zařízení bytů jak prominentům, tak třeba známým v paneláku. Vždycky do této práce, kde architekt pracuje s kompromisem a v pokoře, vnesla něco svého. – A vy jste také tak pevně přesvědčený, že se nechcete profilovat jako architekt-solitér? Právě teď prožívám období, kdy si uvědomuji, že stojím na několika kolejích najednou, ale měl bych jet jen po jedné. TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ , FOTO: ALENA PODOLNÍKOVÁ a ARCHIV Zdroj: Moderní byt 10/01 Kontakty: COTTO LYSICE, nám. Osvobození 51, Lysice, tel: 0501/47 22 13; H–NÁBYTEK, Uničovská 34, Šternberk, tel.: 0643/41 17 31; EPULUM, Sirotkova 45, Brno, tel: 05/41 21 48 41; MANIAC INTERIER, Sirotkova 45, Brno, tel: 05/41 21 48 41 |
Blog
Jednogenerační rodinný dům
Tento rodinný dům je autorským projektem, zamýšleným i postaveným jako jednogenerační, a tak by to mělo i zůstat. Nese stopy tvůrce v architektonickém řešení i v každém detailu. Protože architekt obdivuje a rád sám navrhuje design v technicistním výrazu, způsob architektonického vyjádření tento styl sleduje. O jeho lásce k severní Itálii vypovídá vnější forma domu – jednoduché hmotové řešení, prosklená stěna a francouzská okna v patře opatřená kvalitním zastíněním. Pískovcový obklad soklu, ostění vstupu, parapety a vnitřní schodiště mluví o vztahu k přírodním materiálům. Touhu po harmonii a čistotě tvarů prozrazují přátelské tvary kruhu a oválu, opakující se na okně, nábytku a osvětlení. Omítky a potah sedací soupravy v odstínu bílé lomené do smetanové vytvářejí přívětivější kulisy než chladná bílá barva. K tomu se na každém kroku můžete přesvědčit, že pozornosti architekta nezůstal ušetřen žádný detail: ohýbaná rohová dvířka v kuchyni, řešení úložného prostoru vestavěnou sestavou výsuvných kontejnerů pod vnitřním schodištěm nebo skryté ukotvení skleněných polic v koupelnách, šatně i knihovně, kdy dojem z elegance skleněné hmoty neruší žádné nosné prvky. U žádného z netradičních řešení nejde o samoúčelné experimenty, ale o promyšlenou přípravu technologického řešení pro příští výrobu nábytkových kolekcí. Rodinnému provozu vyhovuje i interiérové členění: do předsíně se dá vstoupit i přímo z garáže, po ruce je hned koupelna, šatna a komora. Ideální kombinace k tomu, aby do otevřeného společenského prostoru člověk vstoupil v dokonalé pohodě a dobré náladě. Patro je už ryze soukromé – rodinná koupelna, pokoje dcery a syna, ložnice rodičů a pracovna jsou uzavřené dveřmi, na galerii s výhledem do přízemí našly místo společné knihovny. Realizace takto osobně pojednaného domu byla pro architekta Daňka cílem, který si každý splnit nemůže. On při hledání tvarosloví i materiálů nalezl čistotu formy i obsahu a spojil je v harmonický celek. Výsledek je pro něho důležitý i profesionálně, protože interiérové vybavení tvoří vlastně prototypy, na nichž si autor ověřoval možnou tvaroslovnou podobu příštích nábytkových kolekcí. Některé kusy jsme mohli spatřit na letošní výstavě Art & interior a nyní už jsou součástí standardní nabídky bytového mobiliáře navrženého architektonickou kanceláří Daněk Design. TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: LUBOMÍR FUXA Zdroj: Moderní byt 10/01 Kontakty: CTT, Brněnská 332, Lysice, tel.: 0501/47 22 25, e-mail: ctt@iol.cz; DANĚK DESIGN, Merhautova 91, Brno, tel.: 05/41 23 62 00, e-mail: danek.design@sky.cz; EUROBATH, Havlíčkova 678, Brno, tel.: 05/47 21 66 22; KREJČÍ – UMĚLECKÉ PASÍŘSTVÍ, Myslínova 4, Brno, tel.: 05/49 21 13 21, e-mail: pasirstvi@iol.cz; RCJ, Havraní 3, Brno, tel.: 05/48 21 10 95; SLATE NATUREL, Cejl 12/14, tel.: 05/45 21 47 32–34, Brno; WOOD-METAL ŽDÍREC, Kohoutov, tel.: 0453/69 44 25, Ždírec n. Dyjí, e-mail: legat@kuryr.cz |
Obhajoba kofeinu
Káva na několik způsobů
Není ovšem káva jako káva. Určitě jste už narazili na restaurace, kde vám nabídli „černou vodu“ nebo naopak přinesli šálek s tak vábivou vůní, na kterou vaše chuťové buňky vzpomínají ještě teď. Zakopaný pes je v přípravě. Nejlepší a nejchutnější je káva připravená z čerstvě umletých zrnek. Ty se následně zpracují pod tlakem ve speciálním přístroji – espressu. Kvalitní zařízení musí mít co nejjemnější sítko, dostatečný tlak (u domácích přístrojů přibližně okolo 15 barů) a neměla by chybět napěňovací tryska na mléko. Najednou v něm připravíme jeden nebo dva šálky kávy, se stejně dobrou chutí i aromatem. Často se setkáváme také s kávovary na překapávanou kávu, v nichž voda přes kávu pouze proteče. Množství vody a kávy, které dáme před začátkem přípravy, určuje výsledek. Aby byl co nejlepší, jsou v posledních létech přístroje vybaveny aromafiltrem, jehož úkolem je zabezpečit stálost vůně, některé modely jsou proto navíc vybaveny speciální hermeticky uzavřenou konvicí. Ta ještě může mít termoobal zajišťující nápoji stálou teplotu. Na podobném principu fungují pressovary, které zároveň slouží jako konvice. Celé zařízení se postaví na vařič. Vroucí voda se přes kávu překape a můžeme ji rovnou podávat. Oblíbené jsou v domácnostech také pressovače. Jsou to jednoduché nádoby s velmi jemným sítkem. Dovnitř nasypeme kávu a pak přelijeme vroucí vodou. Po vylouhování stlačíme sedlinu sítkem dolů a kávu můžeme podávat. Jedním z nejstarších způsobů přípravy kávy a bohužel nejméně vhodným je takzvaná turecká káva, tedy káva s kávovou sedlinou. Rozemletá kávová zrnka, která jsou ve vodě při konzumaci, chtě nechtě vypijeme. Tak se dostanou do žaludku a střev, kde naleptávají sliznici. Necháme-li kávu déle stát, dostanou se do vody polyaromatické uhlovodíky vyvolávající rakovinu.
Moderní náhražka
Nemáte-li doma zatím žádný z uvedených přístrojů a nechcete-li si kazit zdraví „turkem“, pak je nejvhodnější používat kávu instantní. Vroucí vodou jen zalijete připravenou směs a nápoj je hotový. Příprava je snadná a rychlá. Jak vznikla?
První instantní kávu vyrobil v roce 1901 japonský chemik žijící v USA Satori Kato. Pět let nato připravil jiný chemik – G. Wa-shington – vylepšenou verzi, o níž říkal, že je rafinovaná. Pila ji americká armáda během první světové války. V roce 1930 se v Brazilském institutu kávy zrodil nápad na přípravu rozpustného prášku z kávových bobů. Trvalo celých osm let, než vznikla instantní káva, tak jak ji známe dnes. Vyrobila ji firma Nestlé ve švýcarském Vevey a nazvala ji Nescafé.
TEXT: LENKA HAKLOVÁ, FOTO: ARCHIV
Zdroj: Moderní byt 10/01
Káva na několik způsobů
Není ovšem káva jako káva. Určitě jste už narazili na restaurace, kde vám nabídli „černou vodu“ nebo naopak přinesli šálek s tak vábivou vůní, na kterou vaše chuťové buňky vzpomínají ještě teď. Zakopaný pes je v přípravě. Nejlepší a nejchutnější je káva připravená z čerstvě umletých zrnek. Ty se následně zpracují pod tlakem ve speciálním přístroji – espressu. Kvalitní zařízení musí mít co nejjemnější sítko, dostatečný tlak (u domácích přístrojů přibližně okolo 15 barů) a neměla by chybět napěňovací tryska na mléko. Najednou v něm připravíme jeden nebo dva šálky kávy, se stejně dobrou chutí i aromatem. Často se setkáváme také s kávovary na překapávanou kávu, v nichž voda přes kávu pouze proteče. Množství vody a kávy, které dáme před začátkem přípravy, určuje výsledek. Aby byl co nejlepší, jsou v posledních létech přístroje vybaveny aromafiltrem, jehož úkolem je zabezpečit stálost vůně, některé modely jsou proto navíc vybaveny speciální hermeticky uzavřenou konvicí. Ta ještě může mít termoobal zajišťující nápoji stálou teplotu. Na podobném principu fungují pressovary, které zároveň slouží jako konvice. Celé zařízení se postaví na vařič. Vroucí voda se přes kávu překape a můžeme ji rovnou podávat. Oblíbené jsou v domácnostech také pressovače. Jsou to jednoduché nádoby s velmi jemným sítkem. Dovnitř nasypeme kávu a pak přelijeme vroucí vodou. Po vylouhování stlačíme sedlinu sítkem dolů a kávu můžeme podávat. Jedním z nejstarších způsobů přípravy kávy a bohužel nejméně vhodným je takzvaná turecká káva, tedy káva s kávovou sedlinou. Rozemletá kávová zrnka, která jsou ve vodě při konzumaci, chtě nechtě vypijeme. Tak se dostanou do žaludku a střev, kde naleptávají sliznici. Necháme-li kávu déle stát, dostanou se do vody polyaromatické uhlovodíky vyvolávající rakovinu.
Moderní náhražka
Nemáte-li doma zatím žádný z uvedených přístrojů a nechcete-li si kazit zdraví „turkem“, pak je nejvhodnější používat kávu instantní. Vroucí vodou jen zalijete připravenou směs a nápoj je hotový. Příprava je snadná a rychlá. Jak vznikla?
První instantní kávu vyrobil v roce 1901 japonský chemik žijící v USA Satori Kato. Pět let nato připravil jiný chemik – G. Wa-shington – vylepšenou verzi, o níž říkal, že je rafinovaná. Pila ji americká armáda během první světové války. V roce 1930 se v Brazilském institutu kávy zrodil nápad na přípravu rozpustného prášku z kávových bobů. Trvalo celých osm let, než vznikla instantní káva, tak jak ji známe dnes. Vyrobila ji firma Nestlé ve švýcarském Vevey a nazvala ji Nescafé.
TEXT: LENKA HAKLOVÁ, FOTO: ARCHIV
Zdroj: Moderní byt 10/01
Malé šansony o nábytku
|
Jak mohu vybírat zařízení do jakéhosi fiktivního bytu ne-omezeného rozměrem ani vynaloženými náklady? Vlastním byt o velikosti jedné místnosti, kde vařím, peru a spím. Víte, že ke mně chodí návštěvy špajzem? Prostě procházejí kolem česneku a cibule. Jinak se to nedalo vyřešit.“ — „Ale dnes jsou přece v módě polyfunkční pokoje spojující hlavní obytný prostor a kuchyň,“ podotkl jsem z taktu a jaksi opatrně. — „Věřte, že bych byla docela ráda nemoderní. Toužím po několika pokojích… a nemusí být ani trochu polyfunkční. Můj vnuk mi občas říká: ‚Babičko, máš přece všechno. Tolik jsi toho dokázala.‘ Jenže co vlastně mám? Jednu místnost a dvouplotýnkový vařič. Nemohu například vůbec připravovat ryby. Načichl by mi celý byt, tedy ta jedna místnost. A já přitom tak ráda vařím…“ Šátky z šifonu„A toto je co?“ zeptala se udiveně. „Taková divná komoda… a komody ty já nemám ráda. Proboha, co bych dělala s komodou? Šifonér, říkáte?“ — „Ano, šifonér. Vysoká ‚jakoby‘ komoda se sedmi až osmi zásuvkami. Ten má společné s komodou jen zásuvky.“ — „Vážně to není komoda? Tak potom bych ho brala, pak se mi líbí. Hlavně že to není komoda. Já dobře vím, co je šifon. To už ví dnes málokdo… Víte to?“ podívala se zkoumavě s šibalským úsměvem v očích. — „Tenká látka, z níž se zhotovovaly šály a šátky… a pak se dávaly do šifonéru, zatímco do komody se ukládalo běžné prádlo,“ zareagoval jsem. — „Správně. Ale komodu ne, to je nepůvabně hmotný kus nábytku,“ řekla dřív, než otevřela dveře další prodejny. Plus a minus„Zdejší postele jsou příliš barevné, zateplené a plné dřeva. Nemohu mít v malém bytě něco tak výrazného.“ — „V jakém malém bytě? Zapomeňte na malý byt a zařizujte, jako byste měla palác!“ — „To nejde, vlastním malý byt a lepší to nebude… a navíc mám ráda spíše úsporný design. Miluji sklo, kov a jednoduchost.“ — „Vyrazila jste mi dech. Vzhledem ke zralému věku bych očekával barevné dřevo a zlaté obruby.“ — „Proč bych měla milovat zlaté obruby? Preferuji čistotu, elegantní tvary, a abyste věděl, tahle křesílka, co spojují bílý kov a rattan, mne přímo esteticky vzrušují. Snoubí se v nich plus i minus. Spojují dvě neslučitelné hodnoty. Jsou velmi moderní — líbí se mi.“ Vana bez fialek„Promiňte, nechtěl jsem se vás dotknout, já myslel…“ — „Nemyslete a pojďte dál, chybí nám k zařízení ještě několik místností.“ Bolely mě nohy. Paní Hegerovou ne! Buď bere energii ze země, nebo ji hledá ve svých šansonech… nebo je perpetuum mobile, a zatím to nikdo neví. Šla dál a broukala si o fialkách. Napadlo mě jen podotknout: „Znám vanu bez fialek, zato z kamene, který nestudí.“ — „Neznám kámen, který nestudí. Dám se však podat. Bydlení se zdá tak rozmanitě překvapivé, že je snad hodno zhudebnění,“ dodala dáma, která o sobě tvrdí: „Příběhy lidí i věcí, včetně nábytku, jsou pro mne důležité. Dobrý text bývá základem. Já vlastně nezpívám noty, ale písmenka.“ TEXT: PETR TSCHAKERT, FOTO: PAVEL VÍTEK A ARCHIV Zdroj: Moderní byt 10/01 Kontakty: BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 02/24 14 26 66; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 90 94; FRANČEKOEXPANS, Muchova 3, Praha 6, tel.: 02/24 31 47 56; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel.: 02/312 18 17; LIVING SPACE, Vinohradská 38, Praha 1, tel.: 02/22 25 44 44; ROTANG, Velvarská 6, Horoměřice, tel./fax: 02/39 82 88; SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/189, Praha 9, tel.: 02/684 86 35; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 02/22 31 95 36; TECNO LINE INTERIER, Ondříčkova 28, Praha 3, tel.: 02/22 71 10 90 |
Martela
Kromě klasického showroomu provázejí manažeři své klienty přímo po firemním sídle nazvaném Martela House. Zde v otevřených prostorách všichni zaměstnanci firmy běžně pracují. Oni sami jsou nejlepší reklamou. Nábytek zároveň tvoří i užívají v duchu vlastní firemní filozofie, která je ideální a nebezpečná zároveň: v kanceláři zařízené jejím nábytkem můžete pohodlně pracovat i žít. Ale jak se pak má člověk po pracovní době těšit domů? Více než padesátiletou tradici značky Martela založil po válce otec čtyř sourozenců, kteří dodnes stojí v čele rodinného podniku. Tři synové a jedna dcera dnes kontrolují jak management a zahraniční obchod, tak design i teoretický vývoj trendů. Z původní továrny na jednoduchý kancelářský nábytek se vyvinula firma, která se pohybuje v první desítce špičkových evropských výrobců. Názvy firem, jejichž zaměstnanci užívají nábytek od Martely, mluví jednoznačně: Nokia, Microsoft, Siemens, Coca-Cola. Tady všude se lidé ráno vrhají do práce, která je zároveň jejich koníčkem. Užívají si flexibilních stolů, polohovacích židlí, sdružují se za paravány, tančí mezi hnízdově uspořádanými jednacími stoly. Kancelářský nábytek na jejich pracovišti nepůsobí jako překážka. Naopak, sám vybízí k pohybu, inspiruje k novým možnostem práce — nejen vsedě nebo vestoje, jsou přece i různé mezistupně, pro něž jsou stoly i židle uzpůsobeny. Koneckonců, také pracovny samotných Martelů ve firmě jsou otevřené, se stoly upravenými pro práci vestoje. Veškerá produkce firmy směřuje k ideální podobě pracoviště člověka budoucnosti. Designéři od finských jezer nabízejí světu svou vizi: kancelář nebo domácí pracovna bude jednou zřejmě celá na kolečkách, skládací, sklápěcí, zasunovací nebo alespoň snadno a rychle přestavitelná. K tomu je důležité, aby nábytek splňoval tři podmínky: byl adaptabilní, flexibilní a mobilní. Podle průzkumů totiž většina z nás prosedí až šestnáct hodin denně a to lidskému tělu určitě nesvědčí. Od člověka vzpřímeného se pomalým vývojem blížíme ke stadiu člověka shrbeného, s bolavými zády a ochablým svalstvem. Rozhovor s Pekka Toivolou Jak jste se stal designérem společnosti Martela?Na jaře roku 1982 hledala firma Martela designéra prostřednictvím inzerátu v novinách. Tehdy jsem ale pracoval se skupinou několika designérů v malé designérské konzultační firmě. Práce mi úplně neseděla a po dvou letech jsem odešel. Dověděl jsem se tehdy, že ze všech kandidátů si firma Martela před dvěma roky nevybrala nikoho. Zavolal jsem přímo panu Pekka Martelovi, s tím, že mám stále o tuto pozici zájem. Po dvou rozhovorech mě do Martely přijali a tak tu jsem. Co je podle vás pro Martelu charakteristické?Martela je docela idealistická a humánní společnost, která skutečně chce pro lidi vytvářet lepší a přátelštější pracovní prostředí. Snaží se řešit problémy, s kterými se lidé každodenně při práci střetávají. Cílem je udržet si klienty dokonalými službami a pozitivními překvapeními. Jaký je váš podíl na výsledné produkci firmy?Pracuji s lidmi, kteří jsou ve svém oboru odborníci. Já pouze navrhuji a doporučuji. Některé návrhy jsou přijaty, některé předbíhají dobu, některé jsou hloupé a nepřijatelné. Nejsem jediný, kdo o nových produktech Martely rozhoduje, vedeme nekončící diskuse. Pokud uděláme chybu, pak je to omyl společný. Vím, že s vámi spolupracuje i váš syn. Je pro vás kontakt s mladší generací zavazující, nebo inspirující? Můj syn Aapo (viz foto na protější straně, pozn. red.) pracoval minulou zimu jako brigádník v reklamním oddělení. V současné době studuje na univerzitě ve Vaasa. Není tedy designér, ale inspiruje mě a zajímá se o obchodní politiku firmy Martela. Jak bude podle vás vypadat home office budoucnosti?Domácí kancelář bude časem běžným pracovním prostředím, ale ne tak často jako základní pracoviště v práci. Jinak řečeno, nepůjde vždy o pracovní židli, stůl a kontejner. Za domácí kancelář můžeme považovat i to, když budete služebně telefonovat v kuchyni nebo odpovídat na maily v pátek večer na pohovce v pokoji, jak to dělám právě já. Nové technologie umožní plnit úkoly kdykoliv a kdekoliv, pokud tak budeme chtít pracovat.
TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: ARCHIV Zdroj: Moderní byt 10/01 Kontakt: SUMA INTERIÉR, Dominikánské nám. 4/5, Brno, tel.: 05/42 21 02 46, www.suma.cz, www.martela.com |
Více než plochá
|
Více než plochá je slogan, který zvolila společnost Sony pro své televizory Wega. „Nové modely vypadají v každém ohledu skvěle. Vytvářejí centrální stylový prvek domácnosti a jejich kvalita je neuvěřitelná. Ať je použijete jako velkoplošnou televizi nebo začleníte do domácího kina, kvalita obrazu okamžitě upoutá pozornost,“ řekl Hiro Ohashi, ředitel Sony Television Europe, na tiskové konferenci. Nový formátObraz ve formátu 16 : 9 není zbytečný nadstandard. Periferní vidění je totiž krutě vnímavé, takže mu nedopřávejme rozptylující obrazy okolí. Formát 16 : 9 známe z kina, říkáme mu širokoúhlý film a často uznáváme, že je obrazově dokonalejší. Ovšem ne každý kameraman si s novým formátem dokáže poradit. Zůstává spousta prostoru nalevo i napravo a kompozice vyžaduje zkušenosti, ale film, který se v tomto formátu povede, je zážitkem. Proč si ho neužít doma? Ovládání telefonemTelevizory počítají i s dokonalým zvukem. Existuje například zpracování signálu, které umožňuje prostorovou reprodukci zvuku s použitím pouze dvou reproduktorů. Televizory lze ovládat telefonem, jsou programovatelné, napojitelné na PC, na videorekordér, přehrávač DVD nebo digitální fotoaparát či kameru. Hlavním heslem televizí je být moudré a dokonale ploché — více než ploché. TEXT: PETR TSCHAKERT, FOTO: ARCHIV Zdroj: Modení byt 10/01 Kontakty: BANG & OLUFSEN, Žatecká 14, Praha 1, tel.: 02/24 81 91 54; BESTEL, Vinohradská 34, Praha 2, tel.: 02/22 51 44 15; DATART MEGASTORE, Shopping Park Brno, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 05/43 25 04 88; EUROSPACE, Vrchlického 1e, Praha 5, tel.: 02/57 31 01 05; K + B PROGRES, U Expertu 91, Klíčany, tel.: 02/72 12 21 51; WATT & DECIBEL, 5. května 29 (magistrála), Praha 4, tel.: 02/41 40 35 34 BOXUžitečné informace: Automatic Moovie DetectionU širokoúhlých filmů, které jsou vysílány ve formátu 4 : 3, dojde k automatickému převodu do formátu 16 : 9 bez znatelných změn Black Line obrazovkaZaručuje vyšší světlost a kontrast. Speciální tmavé zabarvení obrazovky garantuje kontrastní obraz i při vnějším osvícení Dolby ProLogic True SurroundKolem diváka vytváří optimální zvukové pole díky odděleným kanálům pro přední pravý a levý reproduktor, střední reproduktor (mluvené slovo) a zadní pravý a levý reproduktor (efekty) PanoramaRežim, který umožňuje zobrazení signálu PAL 4 : 3 na 16 : 9 na televizní obrazovce. Logo a titulky zůstávají nezměněny Real FlatObrazovka s absolutně plochou stěnou, která reprodukuje odrazy a zkreslení na minimum |
Na horách jako kdysi
Rodokmen jedné větve sahá až do 14. století, kdy jí byl přidělen králem Jiřím z Poděbrad erb. Možná je to tato okolnost, jež tvoří základ úctyplného vztahu všech k hodnotám minulých dob, ale spíš tu působí duch ženy, která je strážkyní rodinného krbu, abychom trochu nadneseně, avšak velmi přiléhavě vyjádřili její úlohu. To ona mimo jiné pečlivě opatruje všechny památky na milé, dnes už nežijící příbuzné, zná historii každého darovaného či poděděného hrnečku, obrázku či figurky. „Aťsi je to pro někoho kýč,“ směje se, „ale jak bych mohla vyhodit tohohle andělíčka, kterého jsme vydolovali ze země při kopání základů našeho domu?“
Horské prostředí si žádá horský příbytek. Po staletí se ve zdejším kraji stavěly chalupy ze smrkových klád a zařizovaly se nábytkem ze smrkového dřeva a mělo to své dobré důvody. Proto ani trochu nezapochybovali o tom, že budou ctít tradici i v tomto ohledu. Nový dům vznikal tak jako kdysi. Mistr tesařský nakreslil jeho plán, který respektoval jejich představy a přání, a pak v montážní hale sesazoval stavbu trám po trámu a označoval jejich pořadí a umístění. Byl to zvláštní a krásný pocit, procházet se budoucími místnostmi ze syrově vonících klád a v představách je zařizovat nábytkem. Není divu, že pro interiér byl zvolen také tradiční venkovský styl, který rovněž přežívá staletí a vždycky nachází své ctitele. Prakticky ve všech místnostech je nábytek na míru ze smrkového dřeva, z větší části upraveného jen včelím voskem. Tento styl dokonale ovládá jedna česká firma, která zde dostala vynikající příležitost předvést všechno, co umí. Všechny trámy, ty, které tvoří obvodové stěny, i ty, na nichž spočívá podkroví a střecha, byly ručně opracovány pořízem, aby zůstaly zachovány nerovnosti, které na nich tvoří suky. Do stavby byly zabudovány zcela čerstvé, nevyschlé. Dělá se to tak proto, aby se při vysychání nezkroutily, protože pevné usazení jim to nedovolí. Trámy na takové uvěznění reagují po svém — s hrozivými zvuky praskají a vytvářejí charakteristické pukliny, do nichž se pak pohodlně vkládají skoby a hřeby pro různé použití. Praskání po roce ustane a pak už stavba nehlučně vydechuje sladce kořeněnou vůni dřeva. Celá rodina podala fantastický výkon — během jednoho jediného roku byly připraveny základy, smontován celý dům i se střechou, provedeny všechny terénní úpravy včetně vyhloubení a obezdění vodní nádrže, rozlehlý pozemek zarostlý křovinami a letitou nesekanou trávou přeměněn na zelenou zahradu s ovocnými i okrasnými keři, stromy a květinami, a interiér vybaven nábytkem. V únoru roku 1996 stavba začala a následující rok oslavili v zařízeném prostředí velikonoční svátky. Samozřejmě se tu vystřídala řada odborných firem. Jejich koordinaci, zabezpečování materiálu a přísný stavební dozor vykonávala — paní domu. A nejen to, spolu s mužskými členy rodiny pak dělala, co bylo na stavbě právě třeba. Dům se teprve rodil a ona už sázela keře a květiny. Spolu s manželem i dětmi se shodli se na tom, že takovou dřinu mohou vydržet nejvýš rok. Rozlámaná záda a vysílené ruce často odmítaly poslouchat a chtělo se jim odpočívat. Teď už třetím rokem užívají plody oné šílené doby. Rodiče bydlí v přízemí, kde jsou také společné prostory — kuchyň, malý a velký jídelní kout, krb a posezení ke sledování televize nebo pro poslech hudby. Každý syn má na obytné půdě svůj malý byt, který zahrnuje kuchyňku, ložnici, obývací prostor a koupelnu s WC. Takové uspořádání velmi prospívá klidné atmosféře v rodině. Každý má své soukromí a pohodlí, setkávají se při společném jídle a neruší se jinými činnostmi. Jeden syn se věnuje amatérsky potápění, druhý preferuje jízdu na motorce, jeden se učí hrát na kytaru, druhý rád poslouchá moderní hudbu, jeden ještě studuje, druhý už pomáhá v rodinné firmě. Oba rádi lyžují a zde k tomu mají dobré příležitosti. Jejich maminka je neuvěřitelně všestranná, milá a pohostinná žena, která je svému muži ve všech směrech oporou stejně jako on jí. Poznali se v časném mládí a dodnes jsou spolu rádi. Chodí za nimi mnoho přátel, kteří zde nacházejí něco ze starých zašlých časů, kdy se lidé nedívali celé večery na svítící bedýnku s obrázky, ale povídali si o všem možném, sousedsky si vypomáhali, spoluprožívali své radosti i trápení — byli si blízko. Tak blízko, jak v oknech jejich světnic byla příroda, nakláněly se do nich stromy, ke dveřím přicházely srnky nebo ovce a na větvích zpívali ptáci. Stále ještě je možné takový život žít. TEXT: BEA FLEISSIGOVÁ FOTO: ANTONÍN BRANÝ A JIŘÍ BURSÍK Zdroj: Moderní byt 10/01 KONTAKTY: ANTICO (veškerý nábytek), výroba: Zborovská 1358, Český Brod, tel.: 0203/62 09 70, mobil: 0606 73 53 66, showroom: Bělohorská 131, Praha 6, tel.: 02/33 35 01 26, e-mail: antico@antico.cz, http:www.antico.cz; DORINT (koupelny), tř. 1. máje, Liberec, tel.: 048/522 85 26; GORENJE (spotřebiče), Hlavní 316, Měšice, tel.: 02/83 98 01 62; www.gorenje.cz |
Nevadnoucí půvab
vydrží mnohonásobně déle než řezané květy nebo rostliny v květináči, potřebuje jen minimální péči a je v každém případě levnější (i když na první pohled to tak někdy nevypadá) než živé květy.
Sušení bylin má určitě stejně dlouhou historii jako samotný kulturní vývoj člověka, třebaže dokázat to nelze. Zpočátku se usušené rostliny jistě používaly spíš pro své léčivé účinky a méně ke zdobení. Vůně však byla vždycky hodnotou, pro kterou chtěl člověk některé rostliny uchovat co nejdéle. A to platí dodnes.
Udělej si sám
Vyrobit takovou dlouhodobě oblažující kytici není nic těžkého. K sušení se hodí až na malé výjimky všechny květiny a mnoho travnatých rostlin, které u nás rostou. Příroda nabízí i velké množství různých plodů, které se dají do suchého aranžmá vhodně zakomponovat. Chce to jen trochu trpělivosti se sběrem a usušením, které by se mělo uskutečnit co nejrychleji na suchém a větraném místě (ideální je půda). Na slunci sušíme jen tehdy, chceme-li rostlinu vybělit.
Dnes je také možné koupit ve specializovaném květinářství nevšední sušené exoty, počínaje různě upravenými palmovými listy a zajímavými plody a konče exotickými trávami, to vše v různém barevném provedení, které už ovšem není původní. Jistě není třeba připomínat, že míchat květenu našich luhů a hájů se sušinami z jižní Afriky si může dovolit jen ten, kdo má opravdu vytříbený vkus.
Není možné v krátkém článku probrat všechny správné postupy týkající se jak sušení, tak aranžování. Existují však vynikající návodové publikace. Zájemci o tuto problematiku zde najdou opravdu všestranné poučení, proto se omezíme jen na několik základních rad a zajímavých typů.
Jdi do obchodu
Předností sušených aranžmá od profesionálních floristů (tento výraz se začíná u nás vžívat pro květinářky či květináře, kteří mají vazbu živých i sušených kytic jako své zaměstnání) je především jejich nevšední kreativita. Profesionál je také dobře obeznámen s estetickými pravidly, která se týkají kombinace barev, struktur, materiálů a vzorů. Nás, kdo nejsme v tomto oboru školeni a nevynikáme ani přirozenou tvořivostí, těžko napadne jiná než víceméně banální kompozice. To samozřejmě není žádná vada, protože půvab takové kytice je právě v tom, že jsme ji vytvořili pro sebe vlastními silami a podle vlastního cítění. Chybí nám také různé pomůcky, například stuhy, k jejichž obrovskému sortimentu mají přístup právě jen profesionálové. Nádherné vázací a zdobné prvky se k nám dovážejí například z Francie, Itálie, Anglie, Německa a dalších zemí.
Základní postup amatérského i profesionálního aranžování je však vždycky stejný. Je třeba vybraný materiál správně usušit nebo ho naopak důkladně napojit směsí vody a glycerinu, zaručující velmi trvanlivý a stále jakoby živý vzhled takto ošetřených květin. Glycerinová metoda je nejúčinnější u všech typů růží a keřů, jejichž listoví je pro květinová aranžmá nepostradatelné, zpracovávají se tak ale také některé citrusové plody (mandarinky a citrony, zbavené měkké dužiny), které působí ve vazbě velmi efektně a navíc příjemně voní.
Z kuchyně známé floristky
O sušených aranžmá jsme si povídali mj. s paní Růženou Bubeníčkovou, jejíž květinářství na Újezdě na Malé Straně v Praze je proslulé také hezkými vazbami ze živých květin, pro které sem zajde nejeden ženich (raději spolu s nevěstou). Specialitou paní Bubeníčkové jsou ale právě moderní atypické suché dekorace z různých exotů. Za své kreace nasbírala více než desítku ocenění a dnes už je také členkou poroty, která hodnotí práce jiných. Naposledy získala za svůj návrh, který provedla Jitka Remarová, v kategorii seniorů na 30. mistrovství floristů ČR s mezinárodní účastí, konaném letos v květnu v Děčíně, titul mistra České republiky.
V jejím obchodě dostanete jak malou suchou vazbu, která je vhodná jako příležitostný dárek, tak rozměrné kompozice určené pro dekoraci veřejných prostor (například svatebních síní) nebo bytů, ale třeba i netradiční svatební kytici z vybělených suchých skeletů tvarově zajímavých listů. Taková kytice bude připomínkou památného dne hodně dlouho, což ovšem může být příjemné nebo také ne. Pokud byste si chtěli objednat větší suchou dekoraci do konkrétního interiéru, je lepší, aby floristka místo určení předem viděla a vytvořila vazbu přesně na míru.
Stabilizované květiny
Známý obchod s nábytkem a dekoracemi z celého světa –- Le Patio -– nabízí zase jinou specialitu. Jsou to aranžmá z tzv. stabilizovaných květin, které vypadají i několik let opravdu jako živé. Dovážejí se k nám z Francie a pro Le Patio je aranžuje mladá dynamická Klára Jirsáková. Používá ve svých kreacích především růže, hortenzie, někdy květenství pepře, často stabilizované citrusové plody a především hodně různého stabilizovaného listoví. Stabilizace je proces, při kterém se květina nasytí roztokem glycerinu a případně se vnitřním pochodem probarví a pak se pozvolna suší. Výsledkem je vláčná a přece už „neživá“ rostlina, která si uchovává půvab čerstvě uříznuté květiny.
Dekorace vytvořené z takto upravených květin jsou pochopitelně dražší, zato vydrží v neporušeném stavu i několik let. Musí se jim však věnovat trochu péče: neměly by stát na přímém slunci, v blízkosti tepelného zdroje nebo v hodně prašném prostředí. Údržba spočívá v tom, že se občas fénem vyfouká prach a květiny se postříkají speciálním olejovým sprejem, který oživí jejich barvu i vláčnost. Stále častěji si je přejí nevěsty jako svatební kytice.
Klára Jirsáková vytváří také svoje vlastní sušené dekorace a v nich používá téměř výhradně domácí byliny, které si navíc doma sama suší. Hojně do nich zařazuje například oves utržený ještě v zeleném stavu a usušený květenstvím nahoru -– tak se nejlépe uplatní jeho bohatá kštice. Často pracuje s různými druhy řebříčku, kontryhele a třeslic, miluje sušené hortenzie a nedá dopustit na afrikány.
Poznamenali jsme si několik nejdůležitějších zásad a pár triků, které nám tyto dvě zkušené floristky prozradily, aby si čtenáři Moderního bytu mohli vytvořit suchou dekoraci sami. Adresy pak uvádíme pro ty, kteří si ji raději půjdou koupit.
Sušení růží podle Kláry Jirsákové
Mírně rozvité růže suší klasicky hlavou dolů. Jakmile květ poněkud zaschne, opatrně ho lístek po lístku rozevře, aby se stal bohatší. Hlavičky afrikánů podepře drátěným pletivem, aby zůstaly i po usušení vztyčené. U obou druhů doporučuje sušit vždy co nejsvětlejší odrůdy, protože sušením květy vždycky hodně ztmavnou. Když začne sušená růže hnědnout, vlastně hnije a nelze ji pro aranžmá použít, protože opadá.
Stabilizace glycerinem
Smíchejte teplou vodu s glycerinem v poměru 1 : 2, nalijte roztok do vysoké sklenice, vložte do něj rostliny a označte si výši hladiny. Pak stále dolévejte teplou vodu (rostlina lépe saje) až do chvíle, kdy přestane ubývat. To je znamení, že glycerin byl vstřebán. Pro tuto metodu jsou vhodné všechny trávy a rostliny s klasy (nebudou opadávat), byliny či keře s bobulemi (např. šípky a hlohy, které si tak zachovají pružnost).
TEXT: BEA FLEISSIGOVÁ
FOTO: IVETA KOPICOVÁ A Josef Ptáček
Zdroj: Moderní byt 10/01
Kontakty:
ART STUDIO FLORIDA (nábytek),
Újezd 19, Praha 1, tel./fax: 02/57 31 74 10;
ATELIER KAVKA, Dlouhá 44, Praha 1, tel.: 02/24 82 82 49;
BJ KVĚTINOVÉ STUDIO, Újezd 25, Praha 1, tel.: 02/57 32 04 55;
BRIK – INTERIER STUDIO (nábytek),
Senovážné nám. 23, Praha 1,
tel./fax: 02/24 14 26 67;
KLÁRA JIRSÁKOVÁ, Olbrachtova 12, Praha 4, tel.: 0604 75 54 80;
LE PATIO, Národní 22,
tel.: 02/24 92 10 60, fax: 02/24 91 91 41;
LINEA PURA (nábytek), Klimentská 48, Praha 1, tel.: 02/24 81 99 42,
fax: 02/24 81 99 40
vydrží mnohonásobně déle než řezané květy nebo rostliny v květináči, potřebuje jen minimální péči a je v každém případě levnější (i když na první pohled to tak někdy nevypadá) než živé květy.
Sušení bylin má určitě stejně dlouhou historii jako samotný kulturní vývoj člověka, třebaže dokázat to nelze. Zpočátku se usušené rostliny jistě používaly spíš pro své léčivé účinky a méně ke zdobení. Vůně však byla vždycky hodnotou, pro kterou chtěl člověk některé rostliny uchovat co nejdéle. A to platí dodnes. Udělej si sámVyrobit takovou dlouhodobě oblažující kytici není nic těžkého. K sušení se hodí až na malé výjimky všechny květiny a mnoho travnatých rostlin, které u nás rostou. Příroda nabízí i velké množství různých plodů, které se dají do suchého aranžmá vhodně zakomponovat. Chce to jen trochu trpělivosti se sběrem a usušením, které by se mělo uskutečnit co nejrychleji na suchém a větraném místě (ideální je půda). Na slunci sušíme jen tehdy, chceme-li rostlinu vybělit. Dnes je také možné koupit ve specializovaném květinářství nevšední sušené exoty, počínaje různě upravenými palmovými listy a zajímavými plody a konče exotickými trávami, to vše v různém barevném provedení, které už ovšem není původní. Jistě není třeba připomínat, že míchat květenu našich luhů a hájů se sušinami z jižní Afriky si může dovolit jen ten, kdo má opravdu vytříbený vkus. Není možné v krátkém článku probrat všechny správné postupy týkající se jak sušení, tak aranžování. Existují však vynikající návodové publikace. Zájemci o tuto problematiku zde najdou opravdu všestranné poučení, proto se omezíme jen na několik základních rad a zajímavých typů. Jdi do obchoduPředností sušených aranžmá od profesionálních floristů (tento výraz se začíná u nás vžívat pro květinářky či květináře, kteří mají vazbu živých i sušených kytic jako své zaměstnání) je především jejich nevšední kreativita. Profesionál je také dobře obeznámen s estetickými pravidly, která se týkají kombinace barev, struktur, materiálů a vzorů. Nás, kdo nejsme v tomto oboru školeni a nevynikáme ani přirozenou tvořivostí, těžko napadne jiná než víceméně banální kompozice. To samozřejmě není žádná vada, protože půvab takové kytice je právě v tom, že jsme ji vytvořili pro sebe vlastními silami a podle vlastního cítění. Chybí nám také různé pomůcky, například stuhy, k jejichž obrovskému sortimentu mají přístup právě jen profesionálové. Nádherné vázací a zdobné prvky se k nám dovážejí například z Francie, Itálie, Anglie, Německa a dalších zemí. Základní postup amatérského i profesionálního aranžování je však vždycky stejný. Je třeba vybraný materiál správně usušit nebo ho naopak důkladně napojit směsí vody a glycerinu, zaručující velmi trvanlivý a stále jakoby živý vzhled takto ošetřených květin. Glycerinová metoda je nejúčinnější u všech typů růží a keřů, jejichž listoví je pro květinová aranžmá nepostradatelné, zpracovávají se tak ale také některé citrusové plody (mandarinky a citrony, zbavené měkké dužiny), které působí ve vazbě velmi efektně a navíc příjemně voní. Z kuchyně známé floristkyO sušených aranžmá jsme si povídali mj. s paní Růženou Bubeníčkovou, jejíž květinářství na Újezdě na Malé Straně v Praze je proslulé také hezkými vazbami ze živých květin, pro které sem zajde nejeden ženich (raději spolu s nevěstou). Specialitou paní Bubeníčkové jsou ale právě moderní atypické suché dekorace z různých exotů. Za své kreace nasbírala více než desítku ocenění a dnes už je také členkou poroty, která hodnotí práce jiných. Naposledy získala za svůj návrh, který provedla Jitka Remarová, v kategorii seniorů na 30. mistrovství floristů ČR s mezinárodní účastí, konaném letos v květnu v Děčíně, titul mistra České republiky. V jejím obchodě dostanete jak malou suchou vazbu, která je vhodná jako příležitostný dárek, tak rozměrné kompozice určené pro dekoraci veřejných prostor (například svatebních síní) nebo bytů, ale třeba i netradiční svatební kytici z vybělených suchých skeletů tvarově zajímavých listů. Taková kytice bude připomínkou památného dne hodně dlouho, což ovšem může být příjemné nebo také ne. Pokud byste si chtěli objednat větší suchou dekoraci do konkrétního interiéru, je lepší, aby floristka místo určení předem viděla a vytvořila vazbu přesně na míru. Stabilizované květinyZnámý obchod s nábytkem a dekoracemi z celého světa –- Le Patio -– nabízí zase jinou specialitu. Jsou to aranžmá z tzv. stabilizovaných květin, které vypadají i několik let opravdu jako živé. Dovážejí se k nám z Francie a pro Le Patio je aranžuje mladá dynamická Klára Jirsáková. Používá ve svých kreacích především růže, hortenzie, někdy květenství pepře, často stabilizované citrusové plody a především hodně různého stabilizovaného listoví. Stabilizace je proces, při kterém se květina nasytí roztokem glycerinu a případně se vnitřním pochodem probarví a pak se pozvolna suší. Výsledkem je vláčná a přece už „neživá“ rostlina, která si uchovává půvab čerstvě uříznuté květiny. Dekorace vytvořené z takto upravených květin jsou pochopitelně dražší, zato vydrží v neporušeném stavu i několik let. Musí se jim však věnovat trochu péče: neměly by stát na přímém slunci, v blízkosti tepelného zdroje nebo v hodně prašném prostředí. Údržba spočívá v tom, že se občas fénem vyfouká prach a květiny se postříkají speciálním olejovým sprejem, který oživí jejich barvu i vláčnost. Stále častěji si je přejí nevěsty jako svatební kytice. Klára Jirsáková vytváří také svoje vlastní sušené dekorace a v nich používá téměř výhradně domácí byliny, které si navíc doma sama suší. Hojně do nich zařazuje například oves utržený ještě v zeleném stavu a usušený květenstvím nahoru -– tak se nejlépe uplatní jeho bohatá kštice. Často pracuje s různými druhy řebříčku, kontryhele a třeslic, miluje sušené hortenzie a nedá dopustit na afrikány. Poznamenali jsme si několik nejdůležitějších zásad a pár triků, které nám tyto dvě zkušené floristky prozradily, aby si čtenáři Moderního bytu mohli vytvořit suchou dekoraci sami. Adresy pak uvádíme pro ty, kteří si ji raději půjdou koupit. Sušení růží podle Kláry Jirsákové Mírně rozvité růže suší klasicky hlavou dolů. Jakmile květ poněkud zaschne, opatrně ho lístek po lístku rozevře, aby se stal bohatší. Hlavičky afrikánů podepře drátěným pletivem, aby zůstaly i po usušení vztyčené. U obou druhů doporučuje sušit vždy co nejsvětlejší odrůdy, protože sušením květy vždycky hodně ztmavnou. Když začne sušená růže hnědnout, vlastně hnije a nelze ji pro aranžmá použít, protože opadá. Stabilizace glycerinemSmíchejte teplou vodu s glycerinem v poměru 1 : 2, nalijte roztok do vysoké sklenice, vložte do něj rostliny a označte si výši hladiny. Pak stále dolévejte teplou vodu (rostlina lépe saje) až do chvíle, kdy přestane ubývat. To je znamení, že glycerin byl vstřebán. Pro tuto metodu jsou vhodné všechny trávy a rostliny s klasy (nebudou opadávat), byliny či keře s bobulemi (např. šípky a hlohy, které si tak zachovají pružnost). TEXT: BEA FLEISSIGOVÁ FOTO: IVETA KOPICOVÁ A Josef Ptáček Zdroj: Moderní byt 10/01 Kontakty: ART STUDIO FLORIDA (nábytek), Újezd 19, Praha 1, tel./fax: 02/57 31 74 10; ATELIER KAVKA, Dlouhá 44, Praha 1, tel.: 02/24 82 82 49; BJ KVĚTINOVÉ STUDIO, Újezd 25, Praha 1, tel.: 02/57 32 04 55; BRIK – INTERIER STUDIO (nábytek), Senovážné nám. 23, Praha 1, tel./fax: 02/24 14 26 67; KLÁRA JIRSÁKOVÁ, Olbrachtova 12, Praha 4, tel.: 0604 75 54 80; LE PATIO, Národní 22, tel.: 02/24 92 10 60, fax: 02/24 91 91 41; LINEA PURA (nábytek), Klimentská 48, Praha 1, tel.: 02/24 81 99 42, fax: 02/24 81 99 40 |
Idylka pod Ještědem
|
Hned při vstupu bylo jasné, že interiér domu má svůj řád a každá věc své místo. Zařízení není jen zvolené podle účelu, ale rovněž je dokonale sladěné materiálově i barevně. Je znát, že tu pracoval profesionál s vkusem a citem pro detail. Větší a většíAle nebudeme předbíhat událostem. Dům se začal stavět přibližně před dvěma lety. Tehdy mladí manželé bydleli v třípokojovém bytě, a protože se rozrostli, hledali větší, kde by měl každý člen domácnosti své místo a pohodlí. „Původně jsme chtěli velký mezonetový byt, ale bohužel taková výstavba v našem městě nebyla, nebo byty neodpovídaly našim představám. Tak jsme se nakonec rozhodli, že se přestěhujeme do domu. Viděli jsme několik staveb, od prvotního malého přízemního domku jsme postupovali dál a dál, a nakonec jsme skončili u toho největšího,“ říkají manželé. Dvoupodlažní dům, který si vybrali, už byl vyprojektovaný, takže po sepsání a podepsání všech nutných smluv se ihned začalo se stavebními pracemi. Hledání s dobrým koncem Při dokončování stavby začali majitelé plánovat interiérové vybavení. Do té doby se o zařizování zajímali pouze okrajově, a tak brzy zjistili, že sladit interiér domu je nad jejich síly. „Navštívili jsme několik obchodů, ale výběr je tak široký, že jsme se neuměli vůbec rozhodnout. Navíc jsme ani neměli čas jezdit sem a tam a vybírat nábytek,“ říká muž. Až mu jeden jeho zahraniční klient poradil, aby zkusil využít interiérového architekta, který mu odborně poradí a pomůže se zařízením. Přes inzerát našli odpovídající společnost, se kterou po krátké domluvě začali spolupracovat. „Moji klienti jsou velmi vstřícní a inteligentní lidé, kteří si nechali poradit, akceptovali současné trendy, navíc byli velmi odvážní a přístupní, nebáli se nových, pro ně zatím nepoznaných možností. Jejich vkus mi byl velmi blízký, takže spolupráce probíhala hladce, bez problémů a ve velmi přátelském duchu. Ačkoli jsem s nimi konzultovala každičký detail, nechali mi v mnoha věcech volnou ruku.“ To jsou slova architektky. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekatPo téměř roční práci vznikl dům s hezkým i prakticky navrženým interiérem. V přízemí je společenská část, kde je propojená kuchyň s jídelním koutem a obývacím pokojem, samostatná posilovna a nechybí sociální zařízení. V horním patře je soukromá zóna s ložnicí, dětským pokojem a koupelnou včetně toalety. „Dům byl stavěn a zařizován s ohledem do budoucna, majitelé preferovali pohodlné a kvalitní zařízení, které i po letech bude mít svou hodnotu,“ konstatuje architektka, které kromě nábytku navrhovala také koberce, závěsy a ostatní doplňky dotvářející interiér. „Majitelé si přáli veselé, barevné místnosti. Elegantní, ale ne usedlé, spíš útulné. Často jsem používala vzorky, které mi práci usnadňovaly,“ říká architektka, jejíž citlivý výběr byl zárukou dobrého výsledku. Zajímavým úkolem bylo vyřešení úložných prostorů, kterých nikdy není dostatek. Aby se využil každý čtvereční metr, byly navrženy do chodeb vestavěné skříně vyrobené na míru prostoru. Pár měl i specifické požadavky. Jedním z nich byla manželská postel, která měla odpovídat hotelovému lůžku. „Hodně cestuji, jsem zvyklý na hotelové postele, zvláště mi vyhovují americké verze, které jsou oproti našim vyšší a také mnohem měkčí,“ vysvětluje muž. Vedle toho je architektka přivedla na spoustu zajímavých i praktických detailů, příjemně zvyšujících pohodlí. „Máme tu mnoho svítidel a na radu jsme si nechali instalovat speciální systém, kterým můžeme jednotlivé lampy ovládat a vytvářet různé světelné poměry. Jsme s ním velmi spokojeni, využíváme jeho funkce, a to i na zahradní osvětlení,“ říkají manželé. Sladký závěrDům je po namáhavé, někdy vysilující, jindy osvěžující a radostné práci dokončený do posledního detailu. Architektka a její klienti se spřátelili. I nadále se navštěvují a pouto, které dřív bylo ryze pracovní, se přeměnilo v přátelské. „Dnes často říkám, že paní architektka zařizovala dům pro nás i pro sebe,“ říká muž s úsměvem a neskrývá pocit radosti a určité hrdosti, ke které ho zdařilé dílo opravňuje. Na konec naší návštěvy však ještě přiznává: „Myslím, že dům je takhle optimální, ale občas mám pocit, že bychom potřebovali o něco větší.“ TEXT: LENKA HAKLOVÁ, FOTO: IVETA KOPICOVÁ Zdroj: Moderní byt 10/01 Kontakty: DORINT (vybavení koupelen), Doubská 356, Liberec 6, tel.: 048/273 99 82–83, fax: 048/273 99 81; KLOU DESIGN (projekt interiéru a jeho zařízení ), Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 02/ 57 31 79 64, 02/57 32 01 11, fax: 02/57 31 79 65, pobočka: Purkyňova 973, Liberec, tel./fax: 048/271 07 13; REST PLUS (stavební firma), Tanvaldská 1136, Liberec 30, tel.: 0608/27 27 45; TRUHLÁRNA DORINT, Lučany nad Nisou 217, tel./fax: 0428/30 00 09; UNI LIGHT (osvětlení domu), Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 02/66 71 21 52, 02/66 71 27 09, fax: 02/80 58 01 |
Tichá řeč litografických kamenů
Podobu české grafiky konce dvacátého století utvářela řada významných uměleckých osobností, které vstoupily na výtvarnou scénu koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let. Jedním z příslušníků této umělecky silné generace je i akademický malíř a grafik Vladimír Suchánek, jehož tvorba si získala během let respekt domácího i zahraničního publika a umělecké kritiky. Patří k těm představitelům české grafické tvorby, kterou spojuje bohatá imaginace s hloubkou osobní výpovědi a vysokou kulturou výtvarného projevu. Jeho křehké listy prozrazují vedle osobité poezie především mistrovské ovládání barevné litografie, která je jeho nejužívanější technikou.
„Když jsem poprvé stanul u svého tiskařského lisu, uvědomoval jsem si, jak málo pozornosti jsme věnovali ve škole samotnému tisku a přípravě kamene. Po prvních technických nezdarech jsem hledal poučení u tehdejších uměleckých tiskařů, nejvíce u Václava Vejvody, který stál u zrodu mnoha děl Františka Tichého, Karla Svolinského, Vojtěcha Sedláčka a řady dalších umělců. Svěřené rady jsem si svědomitě zapisoval a dlouhé měsíce experimentoval s lavírováním litografické tuše. Postupně se dostavovaly první výsledky.“
Na hladce ozrněnou plochu kreslil umělec křídou, rozmýval litografickou tuš a jemným stříkáním neředěné tuše začínal docilovat oněch typických sametových hloubek. Trpělivě odkrýval tajemství účinku leptání kyselinou dusičnou a vedl pozorný a neustávající dialog s kameny, které, jak se dozvěděl od starých tiskařů, mají duši. Snažil se k ní přiblížit a porozumět jí.
„Významnými inspiračními zdroji se pro mne staly hudba a poezie. Mohu říci, že hudba mne provází po celý život. Tatínek byl kantor, a tak jsem i já zpíval v dětském a učitelském sboru, hrál na svatbách, tancovačkách i pohřbech.“ Svým způsobem unikátní je dnes už legendární hudební skupina Grafičanka, kterou před třiceti lety Vladimír Suchánek založil a v níž hraje na klarinet a je i kapelníkem. Spolu s ním v ní působí další známí čeští grafici: Jiří Anderle, Karel Demel, Jan A. Pacák a Jiří Slíva. Na harmoniku s nimi hrával i nedávno zesnulý Jaroslav Hořánek.
Vladimír Suchánek vytvořil řadu portrétních studií inspirovaných vážnou hudbou i klasickým jazzem. A tak se na jeho barevných litografických kompozicích objevili například vedle Wolfganga Amadea Mozarta, Fryderika Chopina a Gustava Mahlera také Duke Ellington a Louis Armstrong. Svět literatury a zejména poezie, další inspirační zdroj Suchánkovy tvorby, připomínají například ilustrace ke Kafkově Proměně a k řadě básnických sbírek milostné poezie. V některých byla místo ilustrací použita jeho volná grafika. Je zvláštní, že nepůsobí jako volný doprovod, ale bezprostředně souzní s citovou atmosférou textů. Jistě na tom má zásluhu výběr, ale neméně k tomu přispělo i samo téma. Ve sta podob lásky se tu proměnuje žena-touha, žena-žádost, žena-tajemství, žena-utěšitelka, žena-vzpomínka. Ta prochází i moderní českou poezií a v Suchánkově tvorbě zaznívá v mnoha variacích, včetně nostalgických reminiscencí na jiná slohová období.
Samostatnou kapitolou je známková tvorba. Vladimír Suchánek v posledních šesti letech vytvořil téměř dvě desítky poštovních známek. Nejznámější je série zvěrokruhu. Jeho známka sv. Vojtěcha zvítězila v evropské soutěži a byla vydána v několika zemích. Právě v těchto dnech vycházejí další dvě jeho známky s námětem české lidové krajky. Věnuje se také tvorbě exlibris, kterých pro české i zahraniční sběratele vytvořil více než tři sta.
Nedávno připojil Vladimír Suchánek ke svým nejméně dvaceti zahraničním oceněním i zlatou medaili z první světové výstavy komorni grafiky v Pekingu. Od poloviny devadesátých let je předsedou Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1997 byl jmenován členem Evropské akademie věd a umění ve Vídni. Na svém kontě má 128 samostatných výstav a téměř 300 účastí na kolektivních výstavách grafiky doma i v zahraničí. K umělcovým sedmdesátým narozeninám bude v květnu uspořádána v Galerii Hollar v Praze retrospektivní výstava nazvaná Grafické ohlédnutí. „Barevné litografie Vladimíra Suchánka,“ jak poznamenala Eva Bužgová „otevírají svět nazíraný clonou snů o skutečnosti a skutečnost promítnutou do snu. Dráždí dvojznačností i nostalgií vyvěrající z nejistých perspektiv lidské bytosti sevřené bludištěm všudypřítomné dočasnosti. Umělcův životní postoj neovlivnily teoretické postuláty, ale osobní zkušenost člověka, hledajícího v tvůrčím procesu opodstatnění vlastní existence i její elementární přesah.“
Vladimír Suchánek * 12. února 1933 v Novém Městě nad Metují. – Studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesorů Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmana a poté absolvoval grafickou speciálku profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění. Žije a pracuje v Praze. – Jeho díla jsou zastoupena v mnoha galeriích a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí, například v USA, Rakousku, Německu, Portugalsku, Polsku, Nizozemsku, Belgii a Kanadě.
text: Jan Chára foto: Martin Mašín a archiv autora zdroj: Panelstory 1/2003 |