|
|
Čeština je neobyčejně bohatá na termíny pro vše, co máme rádi. Proto si můžeme dát „docela malilinkatýho panáčka“, frťana i frťánka, stopku či něžnou „stopičku“, anebo třeba „poctivý hospodský štamprle“. Pojednání na tohle téma by ovšem již postrádalo originalitu – klasikové nás předběhli. Sklenku tvrdého alkoholu si však neobjednáváme pouze v restauračním zařízení – občas si ji dáme i v klidu domova. Většinou se tak stává při slavnostních rodinných příležitostech nebo když přijdou hosté, ale může na ni dojít i ve chvíli, kdy jednoduše chceme udělat tečku za uchvátaným dnem, pustit si tu svoji muziku a relaxovat. Při výběru nápoje nelze radit, většina lidí si časem najde svůj oblíbený drink. Větší problém vzniká tím, že každý nápoj si žádá speciální skleničku. Nejde v tomto případě pouze o módní trend: různý tvar a rozdílná velikost skleniček má kořeny v samotné rozmanitosti nápojů, různorodosti jejich chuti, barvy a vůně. Pokud si tedy hodláme svého „panáka“ skutečně vychutnat – stejně jako chvíli, v níž ho pijeme –, měli bychom věnovat náležitou pozornost sklu, do kterého alkoholický nápoj naléváme. Sklenka umocní chuť i vůni Těžko si doma pořídíme výbavu skleniček, jakou disponují restaurační zařízení. Nevadí, neboť ani sortiment nápojů v našem baru nikdy nedosáhne takové různorodosti. Nicméně bychom si měli uvědomit, že stejně, jako mají své skleničky koňak nebo whisky (napoleonky či whiskovky), mají je i jiné lihoviny. Do určité míry jim ubližujeme, pokud je naléváme do skleniček, které patří jiným nápojům. V našich podmínkách se nejčastěji jedná o slivovici, případně další ovocné pálenky. Právě tyto nápoje – vyrobené s náležitou profesionalitou z kvalitního ovoce – si žádají speciální skleničku, která umocní jejich chuť a pozdrží původní vůni švestek, broskví, meruněk či hrušek. Panáci chtějí eleganci Větší možnost výběru nám v tomto směru nabízejí skleničky pro domácí použití. Ty se vyrábějí z různých druhů skla, ze skla s různou povrchovou úpravou, případně z jiných materiálů (např. z porcelánu). To nám dává možnost sladit sklenky s ostatním užitným sklem a designem stolu. Neměli bychom však zapomenout, že ani panáci a štamprlata se nevymykají současnému trendu ve vybavení interiéru, kterým je elegantní jednoduchost. Foto: Robert Virt |
Blog
Aby nohy nezábly
„Tato úprava zvýší původní podlahu pouze o jeden a půl centimetru včetně nové dlažby.“ Regulaci tohoto elektrického topného a temperovacího systému zajišťuje termostat. Na trhu jsou například topné rohože systém Devimat od firmy Devi či EUPV a ETF od firmy Electrolux.
„Pro vytápění koupelen je vhodný příkon do 160 watů na metr čtvereční, v ostatních místnostech postačí do 100 watů na metr čtvereční,“ říká Bohumil Kopřiva ze stejnojmenné pražské firmy, která se specializuje na výrobu a prodej materiálů pro vytápění. „Rohože se dají ‚ušít‘ přímo na míru podle rozměrového náčrtku zákazníka tak, aby byla optimálně využita plocha podlahy.“ Tak například u umyvadel je vhodnější, pokud topná rohož zasahuje až pod umyvadlo a nekončila těsně u něj. Člověk myjící se u umyvadla by pak měl v teple pouze paty a prsty by se už dotýkal studené dlažby.
Díky tomu, že si necháte rohože ušít na míru, tak třeba po vystoupení z oválné vany se vždycky postavíte na teplou dlažbu. Metr čtvereční topných rohoží se pohybuje kolem 250 až ke 3000 korun bez termostatu, záleží však na typu a výrobci. Pokud si necháte rohož „ušít“, pak si připlatíte asi dvacet procent.
Posviťme si na trendy
|
|
Barvy, dekor, struktury Většina firem se obecně snaží ve své nabídce uspokojit všechny zákaznické skupiny, proto předkládá paralelně dekory rustikální, napodobeniny historických dlažeb a přírodních kamenů i minimalisticko-puristické obkladové prvky. Firmy orientované na dokonalý design je často kombinují se sklem, kovem či dřevem přímo ve střepu dlaždice nebo obkládačky. Existují také keramické obkladové prvky pro ekology a ochránce přírody, jejichž výroba nezatěžuje životní prostředí. Seminář pořádaný během veletrhu se týkal chystaných evropských norem pro ekokeramiku, které budou muset respektovat všechny země sdružené v Evropské unii. K zajímavým novinkám patřila dlažba dokonale napodobující štípaný kámen, dlažební kostky nebo tzv. kočičí hlavy, a to včetně nepravidelností, oblin a opotřebovanosti (např. firmy Hi Tech Gres, Dolce Vita), nebo mající povrch v podobě rybích šupin (I Marmi Le Pietre). Bordurám přibyly nové vzory s fosiliemi a „plody moře“, s etnokresbami zvířat a lovců (např. firmy Rex, Kera Gres, Saint’ Agostino) nebo napodobující staré lodní trámy a prkna včetně šroubů či otvorů po nich zbylých (např. Hi Tech Gres, I Moker Italy). Tytéž vzory se objevovaly na veletrhu podlahových krytin Domotex v Hannoveru aplikovány na linoleu, PVC i na plovoucích podlahách. V oblibě jsou stále bordury s mozaikou tvořenou kamínky – buď přírodními, nebo keramickými. Zajímavé byly bordury s prvky městských struktur – s domy či urbanistickými mapami (např. firma Smov) nebo s grafikou v duchu Mondrianově (např. Anfacer, Smov). Za zaznamenání stály také vzory plné oblin a jejich průsečí. Keramické obkladové prvky se používají na fasády a obklady budov. Na obranu proti sprejerům vyrábí firma Flaviker speciální dlaždice odolné vůči sprejům. Firma Buchtal přišla zase se samočisticími fasádovými keramickými obklady KerAion Hydrotec. Je vidět, že keramika je pro obklady budov materiálem budoucnosti – výrobci se předháněli ve velikosti obkladových prvků i dekorech. K zajímavým patřily rozměrné formáty s freskami nebo obklady velmi podobné keramice, jaká se u nás vyráběla v Břasech (např. firmy Dolce Vita, Nordica, Hi Tech Gres). Žádná dobrá firma si dnes nedovolí nenabídnout koordinované formáty, barevnost a dekory pro dlažby a obkládačky. Formátů je u každého vzoru několik a jdou skládat do různých podob. Obklady a poklady Před rokem či dvěma začala některá designérská studia kombinovat obkládačky se sklem, a to tak, že obkládačka má tvar masivního písmene „U“, do něhož je zasazeno čiré, barevné či pískované sklo. Listela pak je skleněná. Loni překvapila i kombinace s hliníkem a jinými kovy, a dokonce i se dřevem (například Ascot, Chic Viva). Překrásné byly listely z drobných zlatých, stříbrných, kovových či skleněných krychliček vyskládaných do mozaiky. Tento mozaikový motiv se objevoval také jako centrální prvek v obkládačkách. Noblesní paprsky protínaly listely stěny, aby se zlomily v bordury pokračující v podlaze. Stačilo přivřít oči, a člověk si připadal jako v pohádce o křišťálovém hradu, zimním království nebo slunečním zámku – podle toho, jaký drahý kov nebo barva byly použity. K raritám veletrhu patřily fluorescenční obkládačky. Pouhá chvíle světla dokázala, aby se dekor na obkládačkách ve tmě decentně zjevil (Dado Ceramica). Novinkou rustikálního trendu byly zase obkládačky menších, nestejnoměrných formátů i barevnosti s nerovnoměrnými hranami a navíc nepravidelně, někdy až šikmo položené a s hrubými, tlustými spárami. Stylový charakter umocňovalo lepení na dřevo. Text: Lenka Žižková |
Přírodní linoleum nejen na podlahu
|
|
Návrat linolea V současné době však stále více nachází přírodní linoleum od řady evropských výrobců své uplatnění nejen v kancelářských budovách, nemocnicích, hotelech či školách, ale také v domácnostech. Mezi nejznámější přírodní linolea dnes patří Marmoleum, Artoleum, Marmorette a Linosom. Na rozdíl od PVC je linoleum stoprocentně bez jakýchkoliv škodlivých látek. Je tvrdé, ale přitom pružné, takže dobře působí na klouby člověka. Také je trvanlivější než PVC. Probarvená vrstva dosahuje až na podkladovou jutu, což zaručuje i při dlouhodobém a nepříliš šetrném zacházení jeho stále bezchybný vzhled. V bytových prostorách se jeho životnost pohybuje v rozpětí 50–70 let. Přírodní linoleum se vyrábí v standardních tloušťkách 2 až 2,5 mm, ale někteří výrobci nabízejí linoleum o tloušťce 3,2 mm, nebo v ještě silnějším provedení pro sportovní použití. Připočteme-li širokou škálu přírodních barev, jemných pastelových tónů, ale i moderních dekorů, může linoleum nabídnout mnoho – jak po stránce užitných vlastností, tak po stránce vzhledu. Proto se i u nás stává interiérovým materiálem s velkou budoucností. Důvody pro Marmoleum a Artoleum Pevnost získávají během sušení a odolávají vysokému bodovému zatížení. Marmoleum ani Artoleum se samo nevznítí a v případě požáru nepřispívá k šíření ohně. Stopy po cigaretách je možné snadno odstranit opatrným seškrábáním. Poté obnovíme povrchovou ochrannou vrstvu. Vysoká trvanlivost ve srovnání s ostatními materiály snižuje náklady. Možnost suchého čištění těchto podlahových krytin šetří 30 % nákladů ve srovnání s údržbou tekutými prostředky. Snadno se z nich odstraňuje prach, proto jsou vhodné pro osoby s dýchacími potížemi. Základními surovinami pro výrobu Marmolea a Artolea jsou lněný olej, pryskyřice, korek, dřevitá moučka a barviva. Mají neměnné antistatické parametry, a proto brání vytváření statického náboje. Kromě toho vykazují velmi příznivé hodnoty elektrického odporu. Z Marmolea i Artolea lze snadno navrhnout individuální motivy a vzory v různých barvách. Technologie řezání vodním paprskem umožňuje realizovat i velmi složité návrhy. Spáry v Marmoleu i Artoleu jsou vodotěsné, pokud při jejich svařování (podobná technologie jako při svařování PVC) využijete příslušné svařovací šňůry. Kontrastní svařovací šňůry mohou být použity jako zvláštní dekorativní prvek. Paleta barev Instalace, údržba a cena Mokrá i suchá cesta údržby Marmolea a Artolea je jednoduchá. Při mokré cestě jsou možné dvě metody: postřikování sprejem nebo metoda mýdlového filmu. Zároveň však výrobce doporučuje čištění podlah „za sucha“, neboť prach a volné částice nečistot se lepí na podlahu, jakmile přijdou do styku s vodou. Setření prachu se proto jeví jako mnohem účinnější než čištění za mokra. Cena přírodního linolea se pohybuje od 400 do 1000 Kč/m2 – záleží jak na typu, tak na tloušťce. Zajímavosti Další specialitou je Marmoleum Dual – rozměrově stálé linoleové dlaždice 50 x 50 cm, pokládané bez svařování. Kolekce standardních dekorací Marmoleum Mosaic (tloušťka 2 a 2,5 mm) zase nabízí různorodé bordury, intarzie a možnosti netradiční tvorby rohů. Linoleum Desk Top je vhodné na dveře, stoly a nábytek, ale dá se použít také jako psací podložka na stůl. Pevné a vysoce elastické je linoleum Bulletin Board, které najde uplatnění na stěnách. Díky povrchové úpravě v něm drží pevně napínáčky. Nic netrvá věčně Foto Robert Virt, archiv firem |
Ochočte si hudbu
|
|
U minisystémů nejvíce zapůsobí hluboké a výkonné basy. Ty jsou do značné míry určující pro kvalitu reprodukce. Není praktické pořizovat si audiosystém s nízkým výkonem a bez technologií podporujících hluboké tóny, i kdybychom chtěli poslouchat jen po večerech, s přivřenýma očima a docela tiše. Pouze přístroj s vysokým výkonem a kvalitou umožní věrný přenos zvuku v jakékoliv intenzitě. Skrytá tajemství Přístrojům přibyl i systém RDS, důvěrně známý z autorádií. Umožňuje přijímačům identifikovat jméno rozhlasové stanice i typ programu a případně je podle požadavku naladit. Samozřejmostí bývá automatické seřizování digitálních hodin prostřednictvím rádiového signálu. Skutečně nároční posluchači mohou sáhnout po přístroji se systémem Virtual Dolby Surround. Pak stačí zavřít oči a přenést se… třeba do středu koncertního sálu. Není to tak obtížné, protože fantazii podpoří dokonalý prostorový zvuk. Co znamená: Dolby B Dolby Pro Logic Incredible Surround RDS RDS Curent Time RDS tuner EON Subwoofer Virtual Dolby Surround Woox technologie Text: Petr Tashakert, Foto: Archiv |
Plast předběhl ostatní materiály
Dnes i přes snahy mnohých o návrat k přírodním materiálům najdete plast všude, byť třeba v kombinaci se dřevem nebo s hliníkem. Posledním hitem jsou dokonce porcelánové šálky splastovými úchytkami.
Pokud jde o nádobí a drobné spotřebiče, pak je jasné, že se dnešní domácnost bez moderních plastů už neobejde. Jsou lehké, nehořlavé, postupně se zbavují i nežádoucí křehkosti. Nikdo se o ně nepořeže, vydrží i domácí „italské“ diskuse. Nádobí z plastu lze mýt v myčce, speciální výrobky můžete používat také v mikrovlnné troubě nebo v mrazáku, snesou totiž i velmi nízké teploty.
Design vychází z funkce
Zatímco tuzemský spotřebitel si při vyslovení pojmu plastový nábytek nejčastěji představí levnou židli z polypropylenu, v zahraničí bývá plast spojován se jmény slavných designérů. „Esovitá“ plastová židle dánského návrháře Vernera Pantona z roku 1959 se zařadila mezi klasiku světového designu. Dodnes ji také švýcarská společnost Vitra vyrábí (na tuzemském trhu vás přijde asi na 4500 korun). K největším hitům současné nabídky se řadí křesílko Toy od Philippa Starcka. Je lehké, nabízí se v řadě jemných pastelových barev a snadno se omývá. Proto také zaplavilo nové kavárny a bistra, které mívají v oblibě zejména mladí lidé.
Atraktivně však vypadá i v běžném bytovém interiéru, navíc se prodává za dostupnou cenu – kolem 2500 korun, což je při tak věhlasném jménu jejího autora velmi přijatelné. „Plast je pro nábytek skvělá věc, ale musí být správně použit,“ říká designér Lodovico Acerbis, „nejde o to vyrábět z něj věci za každou cenu, ale použít plast takovým způsobem, jaký ostatní materiály nedovolují.“ Názor Lodovica Acerbise, jehož dědeček založil rodinnou firmu už v roce 1870, potvrzuje i architektka Ewa Nemoudry z firmy Sirius: „Z plastu můžete vytvořit tvary, které ze dřeva nebo z jiného materiálu udělat nelze, navíc může být plast i transparentní, a tím docílíte velmi zajímavé efekty. Plast je ovšem jen plast. Pokud praskne, už jej neopravíte.“
Pozor na kvalitu
„Všude ve světě se dnes potkáváme s levnými asijskými výrobky. To platí i u plastu,“ tvrdí GianCarlo Marucci z firmy M. G. Distribuzione, která na tuzemském trhu zastupuje špičkové italské výrobce nádobí, domácích spotřebičů a drobných doplňků, „je zbytečné se soudit. Jednodušší je přijít s jinými tvary a barvami. V nejbližší době proto výrazné oranžové, zelené a modré barvy vystřídá například kosmické stříbřité provedení nebo transparentní jemné pastely.
Nádobí pak vypadá jako vyrobené z čistého, průsvitného skla v jemných tónech.“ Díky novým plastům se výrazně usnadňuje i použití domácích spotřebičů. „Novou fritézu z řady Cucina můžete rozložit na několik kusů a ty pak včetně nerezové vany – samozřejmě kromě topné spirály – pohodlně umýt v myčce,“ tvrdí Boris Tománek z firmy Philips, „ani plastové potažení skleněných konvic na bocích není samoúčelné. Zvyšuje odolnost skla při nechtěném nárazu. Plast v kuchyni tak šetří námahu při mytí a zvyšuje bezpečnost.“
Pokud jde o doplňky, pak si plast získává zejména mladé spotřebitele. Jestliže se spojí zajímavý design s přijatelnou cenou, lze mu totiž jen těžko konkurovat. To platí například o koupelnových doplňcích se značkou Authentics. Ačkoliv je prodávají nábytkové galerie, stojí jednotlivé kusy asi od 70 do 1200 korun. Výrazným barvám a hlavně netradičním tvarům mohou starší chromové či keramické doplňky konkurovat jen těžko.
Vinné opojení
|
|
Asi málokoho napadne, že vznik názvu tohoto skvělého nápoje je spojený s biblí. Podle ní totiž přistál po potopě světa praotec Noe na hoře Ararat a začal tu zakládat vinice. Ararat se nachází na hranicích Turecka a Arménie, tedy v oblasti blízké dnešní Gruzii, a odtud právě pochází název vína — totiž z gruzínského gvino. Uchovávání vín Lahvová vína se mají uchovávat v čistých a suchých, mírně osvětlených místnostech. Teplota pro bílá a růžová vína má být 10 až 15 °C, červená vína se skladují v pokojových teplotách, čímž se rozumí teplota místnosti starého anglického hradu, která je mezi 16 až 18 °C. V naprosté většině se lahve ukládají naležato. To proto, že jsou nejčastěji uzavřené korkovou zátkou a my tak docílíme toho, že bude stále vlhká. V opačném případě korek začne vysychat a vzniklými póry může do lahve vnikat vzduch, který působí nepříznivě na jakost vína a může zavinit i jeho infikování octovými bakteriemi. Nastojato proto necháváme jen láhve s umělými zátkami. Zdraví a jídlo Lahvová vína uchováváme: – v suchých a čistých místnostech Kontakty: autor:Lenka Haklová |
Skleněná koupelna
Pokud je koupelna zároveň relaxační místností, můžete si na podlaze vytvořit pomocí skleněné dlažby třeba iluzi horské bystřiny nebo jezírka. Nebojte se experimentovat.
Stěny pevné a rozebíratelné
Skleněné tvárnice mají výborné zvukově i tepelněizolační vlastnosti a také se s nimi dobře pracuje. Můžeme jimi stěny buď klasicky vyzdít, nebo použít některou z dalších technologií. Například se dají skládat do požadovaného tvaru za pomoci latěk a křížků či vsunout do dřevěné mřížkové konstrukce, kde se upevní speciálním pryžovým úchytem. Pak se stěna nemusí bourat, ale stačí ji rozebrat.
Snadná je také výměna rozbitého kusu, kdy jen vyměníte poškozenou tvárnici za novou. Příčkami ze skla vhodně rozčleníte malou koupelnu, při použití převážně čirých nebo slabě matovaných tvárnic se prostor zase opticky zvětší. V prostorném interiéru působí velmi atraktivně stěny ve tvaru pravidelných i nepravidelných sinusoid.
Skleněná relaxace
Za skleněnými stěnami mohou být skryté i některé prvky koupelnových zařízení, sprchový kout, umyvadlo, bidet, toaleta nebo pisoár. Podle posledního trendu sklo ve spojení s doplňky a armaturami ze světlého kovu vytváří působivý celek. Vany a whirlpooly v relaxačních místnostech zapuštěné do skleněných tvárnic vyvolávají dokonalou iluzi jezírka. Esteticky čistý skleněný interiér má podle odborných studií pozitivní vliv na psychiku člověka.
Snadná údržba
Do koupelny lze použít skleněné tvárnice i na obklady místo tradičních dlaždic, kamene nebo jiného materiálu. Rovněž se z nich dají sestavit police, stolky, pulty či jiné části koupelnového vybavení. S použitím barevných tónovaných tvárnic s různým stupněm transparentnosti lze dosáhnout zajímavých světelných efektů. Místnost tak většinou získá nadčasový design. A nezanedbatelnou vlastností tohoto interiéru je jeho snadná údržba. Luxfery totiž stačí omýt běžným čisticím prostředkem.
Pozor na okna
Skleněné tvárnice působí v interiéru nejlépe, pokud jsou použity ve velké ploše.
V místnostech, kde je důležitý pocit vnitřního tepla a mezi něž se počítá i koupelna, se luxfery do vnější fasády (například místo okna) nedoporučují, nejsou-li opatřeny ochrannou fólií, která optimalizuje jejich tepelněizolační vlastnosti.
Kontakty:
AUSTIS, Dalejská 680, Praha 5,
tel.: 02/51 09 91 11;
IDEAL STANDARD, Černomořská 10,
Praha 10, tel.: 02/71 00 11 15,
fax: 02/71 00 11 51;
KERAMAG, Učňovská 100/1, Praha 9,
tel.: 02/66 10 64 50, fax: 02/66 10 63 15;
LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2,
tel.: 02/90 00 01 53;
SANITEC, Učňovská 100/1, Praha 9,
tel.: 02/66 10 64 51, fax: 02/66 10 63 15;
VITRABLOK, Bílinská 42, Duchcov,
tel.: 0417/81 81 11
Několik otázek pro ing. arch. LACA FESCU
Proč jsou skleněné tvárnice oblíbeným stavebním prvkem současné architektury?
Jsou úžasné pro svoji schopnost propouštět světlo, prosvětlit místnost a jejich použití je velmi široké. Avšak v bytech je lépe použít skleněné tvárnice jen do teplých místností.
Co všechno lze ze skleněných tvárnic vybudovat?
V podstatě všechno, od dělicích stěn, příček, výplní do fasád až po různé podstavce a police. V Liberci je ze speciálně tvrzených luxfer postavený celý dům. Spektrum použití je opravdu široké.
Čeho bychom se měli vyvarovat?
Snad jen použití obyčejných skleněných tvárnic do fasády obytných, takzvaně teplých místností bytu, tedy například v kuchyni či koupelně na celou fasádní stěnu. Při pokládce luxfer do podlahy zase musíte počítat s vyšší konstrukční výškou. Zatímco podlaha z běžné krytiny bude vysoká jen dva centimetry, skleněné tvárnice ji mohou zvednout až o deset centimetrů.
Jaký je současný trend?
Koupelna jako součást ložnice, kdy je z matovaných skleněných tvárnic postavena dělicí příčka. Matovaná úprava propouští světlo, je průsvitná, ale není průhledná. Průhledné, speciálně tvrzené tvárnice různých stupňů průsvitnosti se zase používají ve stropě interiéru.
Zima v květinách je smyslně luxusní
Byzantská kultura převzala mnoho prvků z Blízkého východu a dalších asijských oblastí – tkaniny prošívané zlatými nitěmi, výšivky, barvené a jinak opracované sklo, křišťál, perly, korálky, glazurovanou keramiku a podobně. To vše se projevuje i v květinových vazbách. Oproti podzimnímu trendu, ve kterém převládala harmonie a klid, se v zimním období objevuje barevnost a dekorativnost. Na trhu tak můžete vidět nové neobvyklé exotické květiny. Příkladem je hvězdník se svými temně rudými sametovými květy.
Ve vazbách se používají méně známé řezané květiny, které zvýrazňují luxusní a smyslnou atmosféru. Typická je temně rudá bouvardie, oranžová a rudá Euphorbia fulgens, plnokvěté chryzantémy a Paphiopedilum v bronzové a lila. Kytice se vážou například do tvaru cibule. Zdůrazňují tím inspiraci tvarem minaretů a mešit. Do vazeb se používají i korálky, sklo, střapečky na provázku a jiné.
Pestré trychtýře
Uchycují se na kmenech a větvích stromů a kořeny většiny z nich nikdy nezakoření na pevné zemi. Svému hostiteli neškodí, jen se jej drží, aby měly dostatek světla. Beze zbytku ovšem využijí vše, co uvízne za šupinkami kůry, v dutinách stromů a mezi kořeny: opadávající listy a květy, zbytky hmyzích těl, trus ptáků, stromových savců či plazů. Dešťovou vodu zachycují listovou růžicí nebo šupinkami na listech a tato zařízení se stávají rezervoárem nezbytným k jejich životu.
Většina z nich vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost. K zálivce a k mnohdy též nezbytnému rosení používáme vodu měkkou, např. dešťovou. Neměla by obsahovat vápník. Broméliovité rostliny rostou v kyselém substrátu. Mnohé, přestože v přírodě rostou epifytně, můžeme pěstovat v nádobách. Jiné naopak pěstujeme na epifytních kmenech nebo větvích, většinou ve speciálních bytových vitrínách, které jsou neobvyklou dekorací; navíc tak rostlinám zajistíme nezbytné životní podmínky.
Ananas
Nejznámější okrasnou a jedinou zároveň i užitkovou „bromélií“ je ananas (Ananas comosus). I v bytových podmínkách přináší sice menší, ale stejně sladké, voňavé a šťavnaté plody. Pochází z Jižní Ameriky, ale v současné době se pěstuje ve všech tropických a subtropických oblastech. Již méně se ví, že ananas lze velmi dobře pěstovat jako pokojovou rostlinu. Navíc je jednou z mála broméliovitých rostlin, která roste přirozeně na zemi, nikoliv v korunách stromů. Mimořádně dobře snáší podmínky moderních slunečných bytů s ústředním vytápěním. Častěji než běžný druh se pěstují kultivary „Variegatus“ a „Porteanus“ s pestře pruhovanými listy.
Rostlina v dobrých podmínkách má silné pevné listy a její růžice může dosáhnout šířky jednoho až dvou metrů. Pěstují se však i miniaturní kultivary. Ke květu rostlinu přivedeme například etylénem, který uvolňuje dozrávající ovoce. Můžeme dát třeba jablka do těsné blízkosti rostliny. Jistější možností je kousek karbidu vápníku rozpustit ve vodě a nalít do růžice. Vývoj od tohoto okamžiku až do dozrání plodu trvá nejméně půl roku. Poté mateřská rostlina začne pomalu odumírat. Novou rostlinu si vypěstujeme z vrcholové růžice na plodu nebo z dalších dceřiných růžic, které se obvykle vytvoří.
Pokud chceme použít růžici ze zakoupeného ananasu, a nyní k tomu máme více příležitostí než v ostatních obdobích roku, vybereme plod s růžicí pokud možno neoschlou a nepoškozenou. Vrcholovou růžici opatrně ukroutíme, pečlivě odstraníme zbytky dužniny, ránu zasypeme práškem z dřevěného uhlí a ponecháme několik dní oschnout. Na bázi rostliny jsou již patrné základy nových kořínků. Po dostatečném oschnutí růžici zasadíme do písčitého substrátu. Po zasazení nesmíme rostlinu neopatrným pohybem vyvrátit. Často pak již nezakoření a uhyne.
Ananas vyžaduje celoročně světlé a teplé stanoviště. Zvláště pestrolisté druhy vynikají lépe na slunci než v polostínu. V zimě může být teplota nižší, ale nesmí klesnout pod 15 °C. Vůbec však nevadí stálá pokojová teplota. V létě zaléváme hojněji a nenecháme substrát přeschnout. Zaléváme i do středu růžice. Hnojíme přibližně jednou za měsíc. V zimě zaléváme méně a nehnojíme.
Échmea
Méně často se pěstuje échmea (Aechmea fasciata) – vytrvalá epifytní rostlina, kterou můžeme pěstovat v nádobě, přestože v přírodě roste epifytně. Zasadíme ji do lehké směsi z rašeliny a listovky, nebo jen do čisté rašeliny. Patří k snadno pěstovatelným „broméliím“.
Velké, tuhé, sytě zelené listy jsou pokryté voskovými šupinkami a dávají rostlině šedozelený vzhled. Ze středu růžice vyrůstá velmi atraktivní růžové květenství. Mezi růžovými listeny se objevují drobné, fialově zbarvené květy. Échmea kvete zpravidla během letního období, ale dobu květu můžeme podobně jako u většiny broméliovitých načasovat. Mateřská rostlina po odkvětu odumírá stejně, jako je tomu v celé čeledi.
Dobře snáší suché ovzduší moderních bytů, slunce, ale i polostín. Optimální je běžná pokojová teplota a střední zálivka. V létě zaléváme přímo do trychtýře. Několikrát za rok vodu z trychtýře vylijeme, trychtýř důkladně vypláchneme a doplníme vodou. Tímto opatřením zabráníme hnilobám.
Guzmánie
V deštných pralesích Střední a Jižní Ameriky roste epifytně v korunách stromů další „bromélie“, která se stala oblíbenou pokojovou rostlinou. Patří ke středně velkým rostlinám. Vlastní květy jsou drobné a nenápadné, ale listeny jsou zpravidla zbarveny křiklavě červeně. V poslední době se objevují na trhu rostliny nejen s listeny červenými, ale i žlutými, oranžovými, růžovými a fialovými.
Koupíme-li si kvetoucí rostlinu, můžeme se po dlouhou dobu radovat z jejího květenství. V této době nevyžaduje žádnou zvláštní péči ani speciální podmínky. Po odkvětu však listová růžice odumírá a chceme-li pěstovat dále dceřiné rostlinky, musíme jim zajistit podmínky podobné, jako jsou v deštných pralesích, tedy vlhko a teplo.
Pokles teploty pod 18 °C guzmánie špatně snáší. Vlhkost vzduchu by se měla pohybovat kolem 80 %. Takové podmínky připravíme rostlinám nejlépe ve vitríně, paludáriu či tropickém skleníčku. Zaléváme měkkou vodou. Ta musí snadno odtékat od kořenů. Volíme proto lehký a propustný rašelinový substrát. V zimě by měly mít rostliny dostatek světla, abychom se dočkali květů.
Neoregélie
V literatuře se uvádí, že neoregélie pocházejí z deštných pralesů Brazílie. Zachyceny ve větvích stromů visí v teplém a vlhkém prostředí. Všem přibližně třem desítkám druhů tohoto rodu je společná rozměrná růžice s vodním trychtýřem. V době květu se střed růžice zabarvuje zářivě růžově nebo červeně. Intenzita zbarvení je ovlivněna podmínkami.
Rostlina vyžaduje velmi světlé, pokud možno slunné stanoviště. Chráníme ji pouze před letním úpalem. Neoregélie vyžaduje teplo a vlhčí vzduch. Během vegetačního období ji zaléváme měkkou vlažnou vodou přímo do trychtýře. V zimě zaléváme jen tak, aby kořenový bal zcela nevyschl.
Neoregélii můžeme množit semeny, ale jednodušší je k tomuto účelu využít odnože, které se začínají tvořit v období květu. Mladé rostlinky opatrně vysadíme do malých květináčků s vlhkou směsí rašeliny a písku. Pro počáteční období rostlinky zakryjeme fólií, abychom zvýšili vlhkost prostředí. Dva až tři roky potrvá, než dceřiná rostlinka sama vykvete.
Bilbergie
Zatím velmi zřídka pěstované jsou u nás bilbergie (Billbergia). Mají dekorativní květy, ale také velmi efektní vybarvení listenů. Květenství je převislé, vyrůstá z pevné růžice listů. Ta po odkvětu odumře, ale předtím vytvoří několik nových růžic.
Bilbergii pěstujeme na světlém a teplém místě. V letním období teplota nesmí nikdy klesnout pod 12 °C. V zimě je optimum kolem 15 °C, ale může být i víc. Půdu v květináči nepřemokřujeme, zaléváme mezi listy. Zálivka závisí na teplotě. Zaléváme vlažnou odstátou vodou.
Vrísea
V poslední době se u nás začíná stále více pěstovat vrísea (Vriesea). Z růžice listů vyrůstá atraktivně zbarvené klasovité květenství, které může mít výšku několika decimetrů. Květy mohou mít žlutou, červenou, nachovou nebo zelenou barvu. Ční z křiklavě červeně nebo bíle zbarvených listenů.
Kvetoucí rostlina potřebuje světlé a teplé stanoviště, které je chráněno před prudkým letním sluncem. V růžici udržujeme zálivkovou vodu. Kořeny stálého převlhčení ušetříme. Neškodí občasné rosení růžic. V květinářských obchodech se objevuje několik druhů a mnoho kultivarů. K nejznámějším patří Vriesea splendens.
Tilandsie
Zcela samostatnou kapitolou je rod Tillandsia, nesmírně rozmanitý a bohatý na druhy. Tilandsie na původních stanovištích rostou na skalách, v korunách stromů a na dalších místech bez substrátu. Druhotně se objevují i na zcela nepřírodních materiálech, jakými jsou např. dráty elektrického vedení.
Některé druhy se mohou pěstovat v květináči, ale většině vyhovuje připevnění na epifytní kmínky a větve nebo na kameny. Často se tak vytvářejí „zahrádky“ z několika rozdílných druhů. Bohužel se objevují též nevkusně nabarvené do nejrůznějších křiklavých odstínů a prodávají se jako pouťová atrakce.
Tilandsie mají na svém povrchu povlak z jemných šupinek, které jsou uzpůsobeny k zachycování a přijímání vláhy. Pěstujeme je v dostatečně vlhkém prostředí, nebo je musíme velmi často rosit. Do vody, kterou rostliny rosíme, občas přidáme hnojivo určené na list. Optimální teploty se po celý rok pohybují v rozmezí 20 až 25 °C.
Tilandsií existují stovky druhů, které se liší tvarem a uspořádáním listů i tvarem a barvou květů. Jsou mezi nimi půlmetroví obři i drobečkové, kteří dosahují sotva několika centimetrů.
