Skip to content

Blog

Baterie na okraji (nikoliv zájmu)

Díky moderním technologiím a používaným materiálům nás v poslední době výrobci překvapují vanami roztodivných tvarů. Nabídka firem je velmi široká, mimo „povinné“ základní nabídky se chlubí designovými modely s vnitřním ergonomickým řešením. Kdo si však pořídí vanu- -umělecké dílo, chce obvykle, aby byla pořádně vidět, a to nejlépe ze všech stran. Proto ji umístí do prostoru.
V podobných případech by se bez okrajových systémů rozhodně neobešel. Najdou však využití i v méně extrémních situacích. Speciálně třeba u rohových van je mnohdy potřeba umístit armatury jinam než na nejbližší stěnu a široké odkládací plochy k instalaci baterie přímo zvou.

S pákou i kohoutkem
Jak systém vypadá? Vanové okrajové systémy pracují na stejném principu jako klasické baterie, pouze se integrují do těsné blízkosti vanového prostoru. Ke směšování vody se používají kohoutky nebo páka, vana se plní standardní vanovou baterií, případně se napouští přepadem. Součástí je integrovaná ruční sprchová hadice, která se zasouvá a vysouvá z okraje vany, u nejnovějších typů je zařízení na péro, takže zpět se vrací samovolně. Luxusnější typy jsou vybavené termostatem, který zajišťuje teplotu a tlak vody.

Jednotlivě nebo v kompaktu
K montáži se používají dva základní typy kompletů. Můžete si koupit samostatné jednotlivé části, které se instalují do přizdívky nebo přímo do okraje vany, kde jsou už z výroby připravené otvory. Výhodou je v tomto případě, že se vana může přistavit až ke zdi, takže se v koupelně uspoří místo. U těchto modelů je nezbytně nutné dbát především na kvalitu provedení, zejména na správné utěsnění jednotlivých částí, aby za vanu nezatékalo (zvlášť za sprchovou hadicí), a také zajistit snadný přístup pro případné opravy.

Druhou možností je pořídit kompaktní celek připravený už z výroby. Je to zpravidla plastová schránka s kompletním vybavením (směšovací ventily, výpusť do vany, sprchová hadice a odvod vody do sifonu), která se montuje vedle vany. Instalace je rychlá a jednoduchá, zajištěn je i snadný přístup při případné opravě. Zařízení však bývá mnohonásobně dražší oproti jednotlivým částem.

Správná volba
Baterie je mimo jiné estetický doplněk vany, a tak bychom neměli podceňovat její tvar, přestože je v tomto případě velmi důležité technické provedení. Proto bychom se měli soustředit především na výrobky od renomovaných firem, které jsou pro obojí zárukou té nejvyšší kvality, čemuž odpovídá i cena, která se však v konečné fázi rozhodně vyplatí.

KONTAKTY:
ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 02/20 51 28 65; 
AQUA PLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 0311/62 56 26; 
GROHE, Učňovská 100/1, 190 00 Praha 9, tel./fax: 02/66 10 62 62; 
HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 02/47 21 23 34, 
fax: 05/47 21 25 21; 
KOMORNÍK, stavební a zdravotní keramika, Na Chodovci 2880/3,
Praha 4-Spořilov, tel.: 02/72 76 92 73, 02/7 2 76 64 78 

Vánoční radost do bytu

Vánoce totiž znamenají pro většinu lidí týdny úporných příprav, ke kterým patří i nakupování dárků. Přijít na to, co komu darovat, bývá často velmi obtížné. Jednou z možností jsou doplňky a různé maličkosti do bytu. Mají totiž vedle obligátních papučí nebo flanelové košile hned několik výhod. Obdarovaní majitelé stojanů na noviny nebo ozdobných květináčů neprotestují, že to není jejich velikost ani že něco tak výstředního si nemohou dovolit nosit.

Tyto dárky navíc často využijí i další členové domácnosti. Od toho varné konvice, vázy nebo poličky na knihy přece jsou, aby dělaly radost celé rodině.Recept na vhodný dárek neexistuje. Každý z lidí totiž reaguje různě. Jsou babičky, které odmítají dárkové kazety s mýdly s tím, že „já se přeci myji“, jiné se zase bez kosmetiky, nejlépe luxusní, neobejdou.

U dárků do bytu se tak většinou vyplatí dodržovat dvě pravidla. Pro osoby praktické je nejjednodušší vybírat dárky také praktické, ale takové, jaké si dotyční netroufnou pořídit sami (třeba kvůli financím nebo přesvědčení, že starý čajník může sloužit ještě hezky dlouho). Proto nezaškodí zastavit se před Vánocemi u svých bližních jen tak na kus řeči a podívat se rychle po bytě, co zde chybí či dosluhuje.

Pro jedince, kterým je podle spisovatele Zdeňka Jirotky blízká představa koblih svištících vzduchem s cílem zasáhnout co nejvíce hlav, však bývá třeba vymyslet něco neobvyklého, stejně tak jako pro ty, kteří se alespoň takovou představou srdečně baví. Nemusí to být nic šíleného. Stačí třeba tomu, kdo má rád dobré víno, darovat vakuovou pumpu s uzávěrem, která odčerpá z otevřené lahve vzduch a zabrání tak oxidaci vína. Místo klasického polštáře lze zase darovat provedení z průhledného plastu naplněného barevným peřím. Jsou rodiny, kde se cena dárků počítá na desítky tisíc.
Ale to není to nejdůležitější. I maličkost zabalená s vtipem a pečlivostí potěší mnohem víc než pomačkaná obálka vyplněná na poslední chvíli šustivými bankovkami. Důležité je pamatovat si i to, že radost z darování bývá někdy větší než být sám obdarován. A úplně nejlepší je to, když se lidé mají rádi, klidně i bez dárků.

DALŠÍ TIPY na vánoční dárky, tentokrát prakticky rozdělené podle ceny, najdete ZDE.

VÁNOČNÍ PŘÍLOHA DOMU A BYTU

Bez perníčků se Vánoce neobejdou

Děti dostávaly perníky především od svých kmotrů nebo prarodičů jako součást velikonoční koledy. Bylo zvykem, že tyto perníky si děti vystavovaly za oknem. U dětí byly v oblibě zvláště postavičky husarů, dam, miminek, zvířat a různé drobné hračky z pečiva, označované jako drůbežka. Kousek posvěceného perníku z pouti se dával nemocným i dobytku. Obzvláště den svatého Mikuláše býval v minulosti, snad více než Vánoce, svátkem ze kterého se nejvíce radovaly děti. K oslavě památky světce přispívali na mikulášských trzích pernikáři a pekaři příležitostnými výrobky, které rodiče nakládali dětem v předvečer svátku za okna, nebo je na vesnicích roznášely maskované postavy Mikulášů se svým doprovodem.

VÁNOČNÍ PŘÍLOHA DOMU A BYTU

 

Vánoční hvězda mění barvu

Vánoční hvězda se latinsky nazývá Euphorbia pulcherrima, což znamená nejkrásnější z euphorbií“. Pochází z Mexika, kde ji nazývají Flores de Noche Buena, květina Štědrého večera. Podle staré aztécké legendy získala červenou barvu od kapek krve, když zamilované bohyni z nešťastné lásky puklo srdce. Do Evropy se dostala teprve před sto lety. Vánoční hvězdě se také říká poinsettie – po prvním velvyslanci Spojených států v Mexiku, Joelu Poinsettovi, který se zasloužil o její rozšíření.

Co potřebuje k životu
Poinsettie nemá příliš velké nároky na péči, několik zásad se však vyplatí dodržovat, pokud ji chcete mít stále krásnou. Vyhovuje jí pokojová teplota do dvaceti stupňů Celsia a světlé místo ne však takové, kam by přímo dopadaly sluneční paprsky. Neprospívá jí ani příliš blízké sousedství s topením. Zalévejte ji vlažnou, odstátou vodou, aby byla zemina mírně vlhká – určité množství vláhy rostlina vyžaduje, ale rozhodně by neměla stát stále ve vodě.

Pokud je vzduch v místnosti příliš suchý, začnou listy brzy opadávat. V tomto případě pomůže rosení či miska s keramzitem či oblázky, naplněná vodou. Květináč na ni postavíte tak, aby do něj voda nevzlínala a nepřemokřila půdu. Odpařováním vznikne kolem rostliny příznivé mikroklima. V dubnu či květnu je vhodné rostlinu o deset až patnáct centimetrů (přibližně o dvě třetiny délky) seříznout a přesadit do směsi písku, kompostu a rašeliny.

Poté by měla mít dostatečný přísun světla, prospěje jí pravidelné přihnojování – přibližně jednou za týden. Aby o příštích Vánocích znovu vykvetla, potřebuje trochu neobvyklou proceduru. Dva měsíce musí být na dvanáct až čtrnáct hodin v naprosté tmě – třeba ve sklepě, nebo pod pytlem nepropouštějícím světlo.

Hvězda jako dekorace
Kromě různých barev listenů byly vyšlechtěny i rozličné tvary a barvy listů – okrouhlé, špičaté i zubaté, tečkované i bíle lemované. Novinkou jsou kadeřavé listy, s nimiž rostlina připomíná rozkvetlou růži. Vybrat si můžete mezi standardní, třicet až čtyřicet centimetrů vysokou rostlinou a miniaturní zakrslou formou. Tu lze na podnose či v misce doplnit třeba vonnými františky, svíčkou a sušenými plátky pomeranče. Přírodní vzhled mají vánoční hvězdy zkombinované s břečťanem – květináč můžete obložit kůrou i mechem. Svátečně působí květináč ovinutý zlatou nití či omočený ve zlatěnce nebo stříbřence.

VÁNOČNÍ PŘÍLOHA DOMU A BYTU

Bára Štěpánová o koupelnách Pražského hradu

Když jsem se v lednu 1990 stala osobní sekretářkou prezidenta republiky, postavila jsem tím před Václava Havla jeden z prvních vskutku státnických úkolů: Kam mě posadit? Musela jsem být nablízku… a volná byla jen koupelna. Do telefonu jsem se pak hlásila slovy: “Koupelna prezidenta republiky, Bára Štěpánová, dobrý den.” Dokonale jsem mátla, ale musím podotknout, že v matení jsem měla vydatné pomocníky. Některé hovory šly totiž přes ústřednu, kde seděl ještě původní personál. Aktivně hovořil jen česky, pasivně rusky a slovensky, takže když volal například prezident Weizsäcker, spojovatelka se lekla, zavěsila a vzkázala mi: “Volal nějaký Němec a křičel Prezident, prezident! Asi blázen.”

Státní poklad

Než jsem se na Hradě zorientovala, bloudila jsem po chodbách, otevírala dveře a zoufale z plných plic křičela i desetkrát za den: “Proboha, už zase koupelna!” Koupelnu měl vedle své pracovny i bývalý prezident Husák. Nikdo, ani on, se v ní pravděpodobně nikdy nekoupal. Byla chladně neosobní a snobská. Prostě k hygieně nelákala. Na mramor hradních koupelen padly snad celé kamenolomy. Brzy jsem získala pocit, že státním pokladem je ve skutečnosti myšlen koupelnový mramor a zlaté vodovodní kohoutky na Pražském hradě.

Udivená Fondová

Pracovní koupelnou nebyli zmateni jen prezidenti. Například František Ringo Čech si spletl číslo, místo na Hrad se dovolal na Úřad vlády a dožadoval se Báry Štěpánové v koupelně. “Tady žádnou Báru v koupelně nemáme.” řekli mu. “Věřte mi, máte, sedí v koupelně. Já to vím, ” trval si Franta na svém . Pochopili to jako žert, přestože výjimečně nežertoval. Pana prezidenta dokonce chvíli bavilo svou sekretářkou v koupelně šokovat lidi, takže když ke mně zavedl americkou herečku Jane Fondovou…

pokračování hledejte v časopise Moderní byt, který je právě v prodeji.

TEXT: BÁRA ŠŤEPÁNOVÁ

FOTO: MARIE VOTAVOVÁ

 

Číslo 12/2001 Moderního bytu dále přináší:

 

Top design Roberta Pezzety

Neobvyklé barvy Vánoc

Martin Dejdar ve skříni

Nová role domu na “kšeft”

Starožitnosti budoucnosti

Jan Kalousek bydlí s ufonem

Vánoční příloha s tipy na dárky

 

RYBU (nejen) na vánoční stůl

Rybí maso je rovněž bohaté na nerostné látky a především maso mořských ryb na jód, který je v naší stravě velmi málo zastoupen. Pro lehkou stravitelnost jsou ryby nejen příjemným zpestřením, ale i vítaným doplňkem jídelníčku nemocných se zažívacími poruchami. Rybí maso se výborně hodí do moderní zdravé kuchyně, protože jej lze upravit rychle, bez přepalování tuků a jejich chuť vyniká právě u těch nejjednodušších receptů.

Na rybím mase je nejdůležitější, aby bylo co nejčerstvější, případně správně zmrazené. U většiny druhů je třeba odstranit šupiny, na což lze použít jak nůž, tak škrabku. Filetovací a speciální nože upotřebíme především tam, kde rybu konzumujeme častěji než několikrát v roce. Na trhu jsou zvláštní typy rybích pánví lišící se od běžných oválným tvarem. Takový tvar mají rovněž hrnce a pekáče. Všechny oválné nádoby můžeme používat na tepelnou úpravu i jiných pokrmů. Doporučit lze nádoby s vnitřními pařáky, které nám dovolují rybu (nebo například zeleninu) uvařit tím nejšetrnějším způsobem — v páře.

V oblíbené kuchařské knížce Muž v zástěře píše Achille Gregor, že „v 15. až 16. století bývala v Čechách taková hojnost ryb, až si čeládka na hospodáři vymiňovala, že je nedostane častěji než třikrát do týdne. My bychom si měli stanovit, že je budeme mít na talíři aspoň jednou týdně…“ Možná díky té hojnosti a láci se v našich krajích dodnes traduje jakási nedůvěra v kvalitu rybích jídel. Je to despekt nezasloužený a hlavně nezdravý.

Pro sváteční příležitost
Na vánoční stůl patří nádobí a náčiní, které vzbuzuje sváteční atmosféru. Z našeho trhu jsme vybrali několik nadčasových ukázek. Dózy s mořskými plody na víku přidáváme pro ty, kteří něco takového na talíři mít nemusejí, ale na stole by si je dali líbit.

Podle čeho vybírat rybu, resp. maso ryby

– musí vypadat zdravě, tj. bez skvrn a plísní
– oči musejí být jasné a vypouklé
– žábry sytě červené (nikoli hnědé)
– břicho nesmí být nafouklé a vnitřnosti měkké
– maso musí být bílé až červené (u lososa a některých pstruhů jasně růžové, u tuňáka rudé)
– kůže a šupiny mají být lesklé a povrchový hlen jasný
– rybí pach přiměřený (ryby mají být uloženy ve velkém množství ledové tříště, která je třpytivá)
– vykuchané ryby nesmějí mít při nákupu v břišní dutině zbytky krve

Kontakty:
ARZENAL, Valentinská 11/56, Praha 1, tel.: 02/24 81 74 79;
LA CASA LAGOSTINA,
Na Perštýně 10, Praha 1, tel./fax: 02/24 23 46 29, 02/24 23 82 02;
LE-WIEN (výhradní zastoupení firmy Kelomat), Vlašimská 12, Praha 10, tel.: 02/71 73 15 49, fax: 02/71 73 43 96;
M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2,
tel.: 02/24 94 14 31,
tel./fax: 02/24 94 15 32;
POTTEN & PANNEN,
Václavské nám. 57, Praha 1, tel. 02/24 21 49 36,
fax: 02/24 21 67 94;
RANNÝ ARCHITECTS,
(VILLEROY & BOCH), Galerie Platýz, Národní 37, Praha 1, tel.: 02/24 23 51 65;
RÖSLER PRAHA,
Sekaninova 26, Praha 2,
tel.: 02/691 60 81,
fax: 02/691 64 46;
WINSTON INTERNATIONAL (dovozce firmy Pedrini), Hudcova 78, Brno,
tel./fax: 05/42 51 33 62

VÁNOČNÍ PŘÍLOHA DOMU A BYTU

Smrk, jedli, nebo borovici?

Jeho jehličky jsou opravdu pichlavé, šedozelené až modrošedé, dlouhé kolem tří centimetrů. Vyrůstají kolem celých větviček, takže působí hustě a huňatě. Smrk bílý (nazývaný též sivý) pochází rovněž ze Severní Ameriky, má jehličky kratší než druhy předchozí, zato husté. Mají modrozelenou barvu, a navíc je zdobí bílé pruhy. I kůra větévek má velmi světlou barvu.

Smrku je velmi podobná douglaska tisolistá – je také za něj často považována. Má lesklé, tupě zakončené jehlice dlouhé až tři centimetry. Po rozemnutí příjemně voní po citronech. Douglaska pochází ze Severní Ameriky. U nás byla často vysazována pro svou odolnost a celkem rychlý růst.

V mnoha oblastech Evropy se nejvíce používá jedlička. Její koruna není tak hustá jako u smrku – tři centimetry dlouhé, lesklé a tmavozelené jehlice však působí velmi ozdobně. Jedličku by pytláci kradli nejraději, ale zatím mají poměrně smůlu, do našich lesů se teprve vrací. Mimochodem, pokud se jim to zdaří, ale dopadne na ně ruka zákona, může je taková jedlička přijít i na pět set korun.

Borovice má volnou a vzdušnou korunu, což však nemusí být nevýhoda, pokud se její architektura vhodně využije při zdobení. Borovice lesní má zelenošedé jehlice dlouhé kolem sedmi centimetrů, vyrůstající v párech. Dražší, avšak také ozdobnější je borovice černá. Její jehlice jsou sytě tmavozelené a dlouhé úctyhodných patnáct centimetrů. Vyrůstají v párech jako uborovice lesní, jsou však hustější.

Výhody a nevýhody vybraných druhů jehličnanů
smrk ztepilý
+ nízká cena
– kratší životnost
opadávaní jehliček
cena: 120-150 cm – 40 Kč
nad 150 cm – 60 Kč
smrk pichlavý a bílý
+ hustá koruna jehličky opadávají jen ve velmi malé míře
– kratší životnost
ceny: podobné či o trochu vyšší jako u smrku ztepilého smrk pichlavý v kontejneru – 60 cm – 120 Kč
jedle
+ vydrží poměrně dlouho jehličky neopadávají
– vyšší cena
cena: do 150 cm – 170 Kč
nad 150 cm – 200 Kč
jedličky z Holandska – 300 Kč
borovice lesní
+ dlouhá trvanlivost jehličky neopadávají
– řídká koruna
ceny: do 150 cm – 60 Kč
nad 150 cm – 80 Kč.
v kontejneru – 80 cm – 150 Kč
borovice černá
+ dlouhá trvanlivost jehličky neopadávají atraktivní vzhled
– vyšší cena
ceny: do 150 cm – 150 Kč
nad 150 cm – 200 Kč


Poznámka: ceny jsou přibližné, podle ceníků ve školkách. Pokud budete stromek kupovat ve stánku, budou ovšem ceny v různé míře vyšší. Nejdražší bývají samozřejmě v centru větších měst, to se týká zejména Prahy, kde jsou ceny i dvojnásobné v porovnání s prodejci v okrajových čtvrtích.

 

 

Jak prostřít sváteční stůl

Někdy jsme, bohužel, nuceni příbor v hostinci před upotřebením utírati ubrouskem, čiňme tak co možno nenápadně. Nezanášejme však těchto zvyků (také utírání okraje sklenice) do soukromého života! Tolik Jiří Guth-Jarkovský ve svém Společenském katechismu. O Vánocích by však měla být tato rada zbytečná. Slavnostní stolování včetně zářícího skla a porcelánu by mělo být chloubou každé hospodyně. Vedle zářivého lesku je však třeba dodržet i zavedený „stolní řád“.

Příbory ve směru od talíře
To, jak se kladou příbory a sklenky na stůl, není tak složité. Stačí dodržovat pravidlo, že příbor se dává vždy ve směru od talíře. Nejblíže k němu je proto příbor pro hlavní chod (nůž ostřím k talíři), pak následují příbory pro další chody. Je-li prvním chodem předkrm, najdete nůž a vidličku na něj nejdále od talíře, začínáte-li polévkou, bude na pravé straně ležet první neboli nejdále od talíře lžíce.

Při variantě, kdy se menu skládá z polévky, rybího a masitého pokrmu, začíná se na pravé straně od talíře nožem na maso a pokračuje nožem na rybu a lžící. Vlevo od talíře pak najdete vidličku na maso a vedle ní vidličku na rybu. (Jestliže nemáte rybí příbor tvoří jej širší vidlička a tupý nůž, kterým se maso nekrájí, ale odlupuje od kostí – můžete použít dvě vidličky nebo vidličku do pravé ruky, zatímco levá ruka bude přidržovat sousta kouskem chleba.)
Pokud si místo ryby dopřejete například hlemýždě, pokládá se speciální vidlička na hlemýždě mezi nůž a lžíci vpravo, vlevo vedle vidličky pak přijdou kleštičky na hlemýždě. Dezertní příbor patří před talíř. Malá lžička se používá například na krém nebo pudink, dezertní vidlička je určena – jak jinak – pro klasické dezerty. Dezertní nůž a vidlička slouží při konzumaci ovoce a sýrů.

Zpravidla nezbytný je přílohový talířek a nůž na máslo a pečivo. Ty se servírují vlevo od talíře. Právě tento talířek může posloužit i na odkládání kostiček (a těch u vánočního kapra bývá více než dost!) nebo použitého a již nepotřebného příboru.

Sklenice pěkně do řady
Pokud jde o sklenice na jednotlivé nápoje, ty se staví jako vojáci do řady za sebou – nebo do oblouku – pěkně vně od první sklenice. Zásada je poměrně jednoduchá – opět nejblíže k nám je sklenka na pití, které se podává jako první. Nejčastějším pořadím je sklenice na bílé víno, pak na červené a nakonec sklenice na vodu. Jedním z dalších řešení je také postavení do trojúhelníku“.

A co udělat, když se podává šampaňské? Buď začneme sklenkou na sekt, pokud se podává jako přípitek, nebo tyto sklenice přinášíme zvlášť. Protože ať již jde o sklenice, příbory nebo porcelán na stole vůbec, mělo by platit jedno pravidlo: do třetice všeho dobrého, aneb je-li více chodů i nápojů, nesnažte se je všechny mít připraveny na stole, ale takzvaně dokládat. Čtvrtá sklenice prostě nepůsobí dobře, totéž platí o přemíře příborů.

Aby tak při stolování nevznikal zbytečný zmatek při výměně nebo doplňování nádobí, zkuste využít servírovací stolek. Měl by mít dvě desky nad sebou. Nahoru přijdou mísy s jídlem, na spodní desku patří další potřebné příbory, případně talíře na výměnu, ale také lahve s minerálkou, pivem a vínem. Lahve totiž na stůl nepatří, jinak se totiž hovoří o ruském“ stolování.

I textil má svá pravidla
Ještě před několika lety se lidé zajímali hlavně o závěsy a záclony, dnes už si pečlivě vybírají i ubrusy a k nim barevně sladěné ubrousky. Stále důležitější je pro ně i kvalita použitých materiálů,“ tvrdí Alena Kuchtová ze Studia Anna & A, které se specializuje na bytový textil. Podle ní však krása slavnostně prostřeného stolu neznamená nutně obrovské finanční výdaje.

Právě proto, že Vánoce jsou hlavně rodinné svátky, lze při nich využít spoustu památek po prarodičích, třeba staré krajkové ubrusy či krajkové šály po babičkách, zbytky starých damaškových či jiných těžkých látek nebo starých záclon,“ tvrdí Alena Kuchtová, záleží jen na vaší fantazii. Ušít z takových zbytků prostírání, ubrousky nebo podélné pruhy na stůl zvládne skoro každá žena.“

Klasický ubrus totiž není podmínkou. Používáme na stolech jen bílé pruhy, které díky speciálně navrženým stolům s průřezem na okraji volně ‚propadají‘ dolů,“ říká Roman Koderle z restaurace Zahrada v Opeře, přesto stoly vypadají velmi dobře, bílý materiál v nás totiž vždycky evokuje slavnostní stolování.“ Majitelé stolů s kvalitní dřevěnou deskou z ušlechtilého dřeva tak mohou místo klasické kombinace ubrusu a textilních ubrousků použít jen anglické“ prostírání (není to však úplně přesný výraz).

Pod talíře se použijí ubrousky, jež se ještě doplní dalšími, které se pak používají jako ochrana šatů a na otření úst. Pod talíře jsou lepší menší ubrousky, takové, na které se již nevejde přílohový talíř a sklenice. Vypadají totiž mnohem dekorativněji než ty větší, i když ty by mohly připadat některým hospodyním praktičtější. Alena Kuchtová doporučuje použít na textilní ubrousky tužší látky, které můžete naškrobit. Důležité jsou také rozměry ubrousků. Ideální je 50×50 centimetrů, minimum 45×45 centimetrů. Pro vánoční svátky se nejčastěji používají bílé damaškové ubrusy, případně světle pastelové. Béžové odstíny, jinak velmi elegantní, se však příliš nedoporučují.

Bílý porcelán a sklo na nich totiž tolik nevyniknou. Ubrus by se měl podložit měkkou vrstvou, například tenkým flanelem, kterému profesionálové říkají multon. Výrazné barevné kontrasty nejsou podle mne pro vánoční svátky vhodné, jde spíše o německý vkus,“ míní Alena Kuchtová, nejlépe vypadají ubrus a ubrousky tón v tónu.“ Pokud jde o nádobí, pak nejlepší je opět bílý porcelán, i když to nemusí být pravidlem. Velmi dobře však vypadají větší talíře. Jsou vždycky elegantní a vyvolávají dojem luxusu, i když nejde o značkový porcelán,“ tvrdí architektka Bára Škorpilová, stejně tak jako v architektuře pak mají obrovský význam doplňky. Levná slánka s pepřenkou vám úplně zničí dojem z celého stolu.“

Co také patří na stůl
Vedle skla a porcelánu se u slavnostního stolování používají samozřejmě květiny a další dekorace. Zatímco v létě vypadají na stole velmi efektně mísy s ovocem, na slavnostně prostřeném vánočním stole vyniknou mnohem více stříbrné nebo skleněné svícny a broušené sklo. Porcelánové nebo keramické svícny patří spíše do rustikálního interiéru. Dobře na stole vypadají šišky, větvičky jedle nebo stříbrného smrčku a pak typické vánoční pochoutky, jakými jsou datle, fíky, ořechy a pro barevný efekt i pomeranče. K Vánocům patří neodmyslitelně i svíčky. Na obdélníkový stůl jsou vhodné dva svícny s dlouhými štíhlými svícemi.

Na kulatý nebo čtvercový stůl postačí svícen jeden, ale s nižšími, silnějšími svícemi, aby na sebe stolující dobře viděli. Právě kvůli přehledu“ je třeba pečlivě volit i květinovou výzdobu. Místo vysoké vázy uprostřed stolu použijte raději nízkou žardiniéru s aranžovanými květy, abyste na sebe nemuseli u stolu pokukovat“ za květinovou bariérou. Nevhodné jsou samozřejmě příliš voňavé, případně opadavé květy. Zdají se vám některé věci příliš složité nebo finančně náročné? Alena Kuchtová je jiného názoru: Je to otázka fantazie. Tu pravou noblesu nedělá vánočnímu stolu porcelán nebo sklo, ale my a tradice, kterou každý z nás přenáší po generace ze své rodiny dál.“

 

PŘÍKLAD DOMÁCÍHO ARANŽMÁ PRO ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘI

Na krásném dubovém loveckém rozkládacím stole, který byl původně určen pro porcování zvěřiny (jeho desku s kováním je skutečně škoda zakrýt), je prostřeno pro štědrovečerní večeři, která se bude skládat z několika chodů. Proto jsou zde tři druhy příborů – předkrmový, rybí a klasický pro masitý pokrm a také lžíce. Přílohový talířek s nožem na máslo doplňuje základní vybavení“ stolu. Během večera přijde na stůl ještě mísa na polévku, omáčník a ochucovací souprava. Prostírání (design V&A museum London) doplňuje kostěný porcelán (Villeroy & Boch). Jako dekorace byly zvoleny skleněné ozdoby a kamínky.

PŘÍBORY
1. Příbory se na stůl kladou vždy ve směru od talíře. Na pravé straně nejblíže k talíři se tak začíná nožem pro hlavní chod (ostřím k talíři), pak následují příbory pro další chody.V tomto případě rybí nůž a zcela na kraji najdete nůž předkrmový. (Kdyby byla jako první servírována polévka, začínalo by se lžící, kdyby byla po předkrmu, bude i lžíce druhá.) Vzhledem k tomu, že jde o domácí stolování, byla polévková lžíce výjimečně umístěna nad talíř, protože stůl je úzký. V restauraci by toto řešení bylo nepřípustné. Levá strana – opět od talíře – začíná vidličkou na hlavní masitý chod, dále pokračuje rybí vidlička od rybího příboru a zcela vlevo je vidlička na předkrm.

2. Dezertní příbor se klade před talíř, a to tak, aby střenka nože směřovala vlevo, vidlička vpravo. Místo dezertního příboru zde může být i jiná kombinace, například dezertní vidlička a lžička, podle toho, co se bude podávat, případně dezertní příbor a lžička.

3. Malý nůž na máslo se servíruje společně s přílohovým talířkem vlevo. Ten poslouží na odkládání kostiček nebo použitého a již nepotřebného příboru.

SKLENICE
4. Sklo se také řadí podle pořadí nápojů, jak je budete podávat. Začínáte-li bílým vínem, bude na prvním místě sklenka na bílé víno, je-li jako aperitiv sherry, pak patří na první místo odpovídající sklenka. Šikmo doleva (případně do oblouku) pokračujeme sklenkou na červené víno, závěr zpravidla patřívá sklenici na vodu. Možné je i postavení do trojúhelníku. Číši na digestiv na stůl již nedáváme. Digestiv by se měl stejně jako káva podávat již u jiného stolu (nižšího), případně po novém prostření. Počet sklenic by totiž neměl přesáhnout tři kusy pro každého stolujícího. Přemíra skla i porcelánu nevypadá dobře, a navíc by se na sklenky jen těžko dosáhlo vsedě.

PROSTÍRÁNÍ
5. Ubrousky mohou nahradit i ubrus, zejména tam, kde je zajímavá deska stolu. Minimální rozměr je 45 x 45 cm, lépe 50 x 50 cm. Další ubrousky (někdy označované jako servítky) se dávají na klín, aby chránily oděv. Slouží také k otření úst před každým napitím.

6. Kroužky na ubrousky jsou praktické i dekorativní, využijí je zejména ti, kteří nezvládají nebo nemají rádi skládané“ tvary ubrousků.
TALÍŘE

7. Nejlépe vypadá bílý porcelán. Talíře se doporučují s větším průměrem – 26 až 28 cm. Na teplé chody by měly být nahřáté.

DEKORACE STOLU
8. Květiny na stole nesmějí vadit ve výhledu ani rušit příliš intenzivní vůní.

9. Svícny na obdélníkový stůl mají být dva, pak je doplňují vysoké štíhlé svíce. Na kulatý či oválný stůl patří svícen jeden, s nižšími, baňatějšími svíčkami.
10. Výzdoba stolu by měla odpovídat roční době. Vánoční stůl dobře doplňují skleněné doplňky a stříbrné svícny, efektní je také broušené sklo.

VÁNOČNÍ PŘÍLOHA DOMU A BYTU

Levně ze starého jako nové

V jednobarevném provedení se samolepicí fólie d-c-fix (HORNSCHUCH) vyrábějí ve 120 odstínech, a to v matné či lesklé variantě, dále můžete koupit různě lakované, neonové, průsvitné nebo strukturované v imitaci mramoru, žuly, korku, juty, kůže a dalších přírodních materiálů.   Samozřejmostí je imitace dřeva (70 typů) a obkladů či dlaždiček.

Dokáže to každý
Práce s fólií je snadná, čistá a rychlá a měl by ji zvládnout každý průměrně šikovný člověk. Stačí zajistit hladký, rovný a odmaštěný povrch. Rubová strana je opatřená rastrovým papírem, podle něhož se dá fólie snadno stříhat. Postupným odvíjením spodního papíru se fólie lepí na plochu. Nalepená plocha se uhladí suchým hadříkem. Při chybném nalepení je možné vzniklou vadu jednoduše napravit – ještě několik hodin po nalepení lze s fólií manipulovat.

Na desku dejte Classic  Extra
Všechny fólie odolávají vodě i dalším kuchyňským živlům. Fólie se používá nejenom k proměně či oživení zadní stěny u kuchyňských sestav, lze ji 
úspěšně aplikovat i na dvířka či poličky kuchyňských sestav a dokonce též na obnovení pracovní desky. Zde se nalepuje vysoce lesklá designová fólie classic extra, opatřená vrstvou odolnou proti poškrábání. Na zadní stěnu kuchyňské sestavy či dvířka zcela postačí fólie z řady Classic.

O zdraví se nebojte
Samolepicí fólie d-c-fix jsou z hlediska výroby, zpracování a likvidace šetrné k životnímu prostředí. Použité disperzní lepidlo neobsahuje rozpouštědla. Fólie jsou při použití k účelu, k němuž byly určeny, nezávadné. D-c-fix neobsahují těžké kovy, jsou stálobarevné na světle podle DIN 54004 a jsou odolné proti oděru a otěru podle normy DIN 54021.

Co dalšího na trhu?
Kromě již popsaných d-c-fix existují ještě klasické samolepicí tapety, které mají na papírové podložce plastickou fólii a na rubové straně lepivou vrstvu krytou ochranným papírem. Používají se všude tam, kde se aplikují na hladké umakartové nebo emailové plochy, nábytek či dřevo.

Novinkou je samolepicí tapeta tuzemského výrobce GUMOTEX, jejímž základem je netkaná textilie opatřená mikroporézní vrstvou termoplastu. Díky této vrstvě je tapeta z vnější strany vodovzdorná a zároveň je oboustranně prodyšná. Tím se vylučuje možnost vzniku plísní, usazování prachu a vlhkosti na podkladovém materiálu. Tapeta se dá lepit na všechny druhy povrchu bez jakýchkoliv jiných úprav.

Existují ještě dýhové, korkové a hliníkové tapety. Dřevěné dýhové tapety jsou vhodné hlavně k tapetování nábytku či k obkládání stěn. Tapetovaný povrch musí být hladký.

Korkové tapety mají tenkou korkovou fólii slepenou s papírovou podložkou. Dobře se po-užívají na rovných stěnách, neboť jsou poměrně křehké.
Hliníkové tapety mají velmi atraktivní vzhled, jsou velmi
trvanlivé, mohou se otírat i omývat. Jde ale o vodivý materiál, který nesmí přijít do styku s elektrickým proudem. Při tapetování je třeba zachovat co největší bezpečnost a po dobu lepení a zasychání vypnout elektrický proud. n

KONTAKTY:
GUMOTEX, samolepicí fólie d-c-fix můžete
zakoupit v marketech GLOBUS, HORNBACH Praha a Brno, ve specializovaných
prodejnách s tapetami a ve všech dobře
zásobených papírnictvích, dodává
HORNSCHUCH CS, Nad stadionem 264, Králův Dvůr, tel.: 0311/63 62 39; 
PAVO, nám. Republiky 1079, Mladá Boleslav, tel.: 0326/230 87 

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025