Blog

Dům ve znamení levandule a kaktusů

Na počátku našeho příběhu stála touha bydlet ve vlastním domě a založit rodinu – původně manželé bydleli v domě u Simoniných rodičů v Třebíči. Představa začala nabírat reálnějších obrysů, když tchán paní Simony objevil rohovou parcelu v okolí Třebíče. Šlo o náhodu, protože pozemek na okraji louky zaplněné novostavbami někdo vrátil.

Náhoda to byla šťastná, protože pozemek na okraji zástavby poskytuje svým obyvatelům nádherný výhled do okolní krajiny, výhodné je i to, že ochranné pásmo vedení vysokého napětí zaručuje, že okolí zůstane nezastavěné i do budoucna. Jinak oba manželé mají k místu dlouhodobý vztah, Štěpán pochází z vedlejší obce, oba zde mají známé a dokonce odtud pocházel i děda Simony.

Upravená typovka

Jakmile byla zajištěna parcela, začalo domácí výběrové řízení na podobu budoucího domu. Nakonec volba padla na typový dům od společnosti EuroLine, ale původní projekt doznal zásadní úpravy. „V původním projektu se počítalo s chodbou, ale to nám nevyhovovalo. Chodba by zbytečně zabírala místo obytnému prostoru, tak jsme ji zrušili. Projekt nám nakonec překreslil kamarád, stavební povolení vyřizovala Simona.

Od začátku jsme chtěli dům bez schodů, bungalov. Preferovali jsme přírodní materiály, proto jsme se rozhodli pro cihlu. Konkrétně jsme si vybrali broušené cihelné bloky Heluz zděné na lepidlo, a to pro obvodové zdi, příčky jsou z Porfixu,“ vysvětluje Štěpán.

Stavbu si manželé zajišťovali svépomocí, vydatně pomohli oba tátové. Pouze s první řadou a s rohy jim pomáhali profesionální zedníci.

Vnitřní uspořádání

Po vstupu do domu se ocitnete v předsíni s velkou vestavnou skříní pro ukládání obuvi i oblečení se zrcadlovými dveřmi, na protější stěně najdete věšák na kabáty. Vpravo jsou dveře do garáže, umožňující odnést pohodlně těžký nákup bez nutného přezouvání přímo do kuchyně. Na předsíň navazuje vstupní hala s dveřmi do koupelny, dětského pokoje, pracovny a hlavní obytné místnosti s kuchyní a jídelnou.

Z hlavní místnosti vedou dveře do ložnice, která je dalšími dveřmi propojena se šatnou a druhou koupelnou. Z této koupelny se dostanete do technické místnosti s kotlem, rozvody podlahového topení, pračkou a sušičkou, a dalšími dveřmi z technické místnosti projdete opět do garáže. Z garáže vedou skládací schůdky na půdu, kterou je možné využít jako odkládací prostor.

Vytápění a ohřev vody

O teplo se v domě stará kondenzační plynový kotel Baxi spojený s bojlerem od téže firmy. „Nechtěl jsem nic složitého, žádné soláry ani tepelná čerpadla, kompletně v celém domě máme teplovodní podlahové topení,“ objasňuje Štěpán.

V hlavní obytné místnosti je pro chladnější období v roce připravena celolitinová krbová vložka Invicta, připojená na komín Heluz. Vložka je obestavěná tvárnicemi Liapor, které mají vynikající kondenzační vlastnosti, další distribuci tepla z krbu zajišťují vzduchové průduchy. Vložka je v zimě hojně využívána, ale když jsou slunné dny, k vytopení domu stačí vytopit pouze zimní zahradu.

Království kaktusů

Z hlavní místnosti se dostanete rovněž do zimní zahrady, kde vás na první pohled zaujmou nádherné kaktusy, které pěstuje Simona. „Zimní zahrada tu původně být neměla, počítali jsme se zastřešenou terasou, ale nakonec, když jsme ten prostor viděli, napadlo mě, že bych sem mohla umístit kaktusy, kterým se věnuji už odedávna, a jižní stěnu jsme zasklili. Pak už jen stačilo rozšířit podlahové topení a nová místnost byla na světě,“ řekla nám Simona, zatímco jsme obdivovali její pichlavé miláčky.

Okolí domu

Exteriér není ještě úplně hotov, prostor před zimní zahradou je vysypán štěrkem a čeká na vydláždění betonovými tvárnicemi, které přivezli jen několik hodin před námi. Na konci zahrady u plotu vidíme přípravu na drobnou zahradní stavbu. „Tam budujeme zahradní domek rozdělený na dvě části, kde bude mít manžel dílnu s ponkem a nářadím a kde bude uskladněn přívěsný vozík a vedle bude pergola s posezením. Bude to pod jednou střechou a část bude sloužit jako letní kuchyně,“ ukazuje Simona na betonové základy.

Technické údaje a kontakty

Jednopodlažní nepodsklepený bungalov 4 + 1 ve tvaru T.
Zastavěná plocha: 193,50 m2
Obytná plocha: 73,75 m2
Obestavěný prostor: 798,32 m3
Konstrukce: kombinovaný, zděný, stěnový systém založený na základových pasech
Stavební materiál: cihelné bloky Heluz Family 44 zděné na lepidlo
Zastřešení: valbová střecha nad celým objektem, střešní krytina – Moravská taška plus, barva břidlicově černá
Fasáda: částečný obklad lícovými cihelnými pásky Brons Rustiek/Marziale, dodavatel West Brick – lícové zdivo, s. r. o.
Dlažba v interiéru: Seta crema, 60 × 60 cm, výrobce Armonie by ArteCasa. Interiér navržen ve spolupráci s firmou Belidis, s. r. o. – Mgr. Jitka Talašová.
Látky a textilie na přehozy, římské rolety, závěsy, potahy židlí u jídelního stolu atd. – firma Habitat, a. s.

Kontakty:

HELUZ cihlářský průmysl, v. o. s., Dolní Bukovsko 295, www.heluz.cz

WEST BRICK – lícové zdivo, s. r. o., prodej a montáž lícových cihel a obkladových pásků, náměstí Generála Píky 2025/1, Plzeň, www.westbrick.cz

Joie představuje nepostradatelné novinky pro pohodlí dětí i rodičů

Novinky britské značky Joie k nám dováží společnost Babypoint. Více informací na www.babypoint.cz či www.cz.joiebaby.com.

S „nákupní taškou“ kočárkem Joie Litetrax E můžete vyrazit do města i na polní cestu

Nový čtyřkolový kočárek Joie Litetrax E lze s trochou nadsázky zařadit do kategorie „nákupních tašek“ – nejen prostorným košíkem ve spodní části, ale především tvarem, do kterého kočárek snadno složíte jednou rukou. Jako i u ostatních modelů Joie Literax stačí zatáhnout za úchyt umístěný uprostřed sezení a máte složený kočárek ve tvaru nákupní tašky, kterou lehce odnesete nebo postavíte, protože samostatně stojí a rozložení brání automatická pojistka.

Čtyřkolový kočárek Joie Litetrax E je dokonale univerzální, skvěle obstojí na dovolené (látky nabízejí ochranu UPF 50+), při nákupech i v nerovném terénu třeba na polní cestě. Schválen je už pro nejmenší děti od narození do 15 kg, a to díky horizontální poloze zádové opěrky, jejíž sklon lze plynule nastavit. Dostatek prostoru malým pasažérům zajistí rozměrná bouda s výklopným kšiltem a okénkem. Po dokoupení adaptérů je možné na konstrukci nasadit také novorozeneckou autosedačku Joie nebo hlubokou korbu Ramble XL. Pohodlí při používání zvyšuje odpružení všech kol a aretace předních kol, praktická je nožní brzda. Případný transport kromě snadného složení usnadní odnímatelná přední a zadní kola.

Orientační cena 4.200,- Kč.

Skladnou židličku Joie Snacker 2in1 složíte jednou rukou

Židlička Joie Snacker 2in1 vás nadchne zejména skladností – složíte ji pohybem jedné ruky. Stačí zatáhnout za popruh a židlička se promění v kompaktní rozměr šetřící cenné místo v domácnosti. Židlička Joie Snacker 2in1 je výškově polohovatelná do pěti úrovní, snadno se tedy přizpůsobí vašim potřebám. Do tří možných vzdáleností od těla dítěte lze nastavit také pultík a tři polohy sklonu nabízejí i zádové opěrky pro případný odpočinek po jídle. Bezpečné stolování zajistí měkké, snadno nastavitelné, ale pevné pětibodové pásy, k pohodlí malého strávníka přispívá i opěrka chodidel. V prostorném košíku můžete uchovat vše, co při krmení dětí chcete mít po ruce – bryndáky, ubrousky atd.

Údržbu usnadňuje odnímatelný pultík i potah sezení, veškeré povrchy lze otírat. Židle je vyrobena z vysoce kvalitních materiálů, základem je lehký a odolný hliníkový rám s neklouzavou úpravou. Jídelní židlička Snacker 2in1 je určená pro děti od 6 měsíců do 15 kg.

Orientační cena 2.310,- Kč.

Autosedačka Joie i-Traver ochrání větší děti až do cestovní „dospělosti“

Joie i-Traver je první i-Size autosedačkou značky Joie určenou pro větší děti – od cca 4 let (100 cm) až do momentu, kdy už budou potomci moci usednout na sedadlo pro dospělé. Jak je pro autosedačky Joie pravidlem, nadstandardně splňuje požadavky nejpřísnější aktuální normy i-Size (ECE R129/03). Autosedačku i-Traver lze instalovat pomocí tříbodového pásu, ale především ji lze upevnit do ISOFIX úchytů auta prostřednictvím ISOFIX konektorů. Pro možná úskalí při cestě autem je dítě chráněno panely Guard Surround Safety™ pro případ bočního nárazu a polstrováním s unikátní vrstvou Tri-Protect™ včetně patentované paměťové pěny Intelli-Fit™.

Na děti rostoucí jako z vody pamatuje autosedačka i-Traver podhlavníkem nastavitelným do 10 výškových pozic či třemi pozicemi délky sedáku. Pohodlí zvyšují dvě polohy sklonu opěrky zad i polstrované opěrky rukou. Údržba je snadná – snímatelný potah z prodyšných látek lze prát v pračce.

Orientační cena 4.200,- Kč.

Více informací najdete na www.cz.joiebaby.com, www.babypoint.cz , Facebooku Joie a Instagramu Joie.

Kuchyně: 5 designových stylů

Romantická a starobylá

Máte duši romantika a jste příznivci dřívějších dob? Potom neváhejte a pořiďte si kuchyň zařízenou starým nábytkem. Některé krásné doplňky možná najdete i na půdě nebo ve sklepě. Nejlépe se budou hodit především do rekonstruovaného staršího domu anebo na chalupu. Uplatnit se však můžou i v paneláku či novostavbě. V těchto případech je ovšem nutné zacházet s nimi citlivě.

Barevná a hravá

Toužíte po funkční a přitom hravé kuchyni, kde je vaření radost? Zvolte jednu barvu jako hlavní. Ta bude dominovat buď na stěně, nebo v podobě barevných kuchyňských skříněk. Pro oživení ji doplňte jednou nebo dvěma tlumenějšími barvami.

Nepřehlédněte: Nejlepší materiály pro vaši kuchyni

Bytelná a hřejivá

Dřevo je klasika, která nestárne ani s příchodem moderních materiálů. Uklidňuje a přináší do našich domovů pocit sounáležitosti s přírodou. Díky svým vlastnostem i finanční dostupnosti je vůbec nejproužívanějším materiálem v interiéru.

Elegantní a luxusní

Nerez je v kuchyňském prostředí oblíbeným materiálem, jenž působí v každém typu interiéru elegantním dojmem, ať jde o kuchyně moderní nebo klasické. Jeho nejsilnější stránkou je dlouhá trvanlivost. Údržba je však daleko náročnější než u jiných používaných materiálů.

Nechte se inspirovat: 10x vychytávky do kuchyně

Slušivá a dovádivá

Mezi nejzajímavější retro kuchyně patří bezesporu kuchyně amerického typu z padesátých, šedesátých a sedmdesátých let. Schéma je prosté. Dominuje jedna z teplejších barev (žlutá, zelená, modrá, oranžová), která je doprovázena barvou bílou.

Všechny obrazové tipy najdete v galerii pod hlavní fotkou článku!

Jak jednoduše vyměnit radiátor ve 4 krocích + kdy a proč se k tomu rozhodnout

Jak se připravit na výměnu radiátorů. Co všechno výměně předchází?

V případě pouhé výměny starého za nový je výběr radiátoru velmi jednoduchý. Potřebujete znát rozměry a následně počet žeber radiátoru, který bude nahrazen. V tabulce od KORADO, českého výrobce otopných těles, jednoduše naleznete stávající radiátor a k němu odpovídající náhradu za deskový RADIK KLASIK-R. Pokud si nejste jisti, není nic jednoduššího, než se obrátit na specialistu.

Jestliže měníte topná tělesa v celém bytě a bydlíte v paneláku, nemělo by to mít žádný vliv na celkovou otopnou soustavu v domě. Tedy za předpokladu, že nová tělesa budou mít stejný výkon jako ta původní. Vždy je však dobré a někdy i nutné konzultovat výměnu radiátorů se Společenstvím vlastníků jednotek, družstvem či provozovatelem kotelny. V každém případě se nejedná o nic komplikovaného. Tělesa, jako je právě RADIK KLASIK-R od KORADO, jsou pro rekonstrukce přímo určená, jejich instalace je tedy velmi jednoduchá.

Výměna starého radiátoru ve 4 krocích

1) Nejdříve je třeba vypustit vodu, a to buď z celé otopné soustavy, nebo jen ze stoupačky, což bude jednodušší zejména v panelových domech. Pokud vám tento krok soused nepovolí, existuje pro tyto případy speciální zamrazovací soustava. Ta vám umožní výměnu radiátoru bez nutnosti vypouštět vodu z otopné soustavy. Stačí jen nasadit zamrazovací objímky na trubky radiátoru a poté vodu zamrazit.

2) Jakmile máte vodu vypuštěnou nebo zamraženou, můžeme přistoupit k demontáži starého radiátoru, která nepředstavuje nijak složitý úkon. Začneme tím, že odšroubujeme boční připojení na rozvod otopné soustavy, které máme na levé nebo pravé straně. Poté radiátor sejmeme ze zdi a dáme stranou. V dalším kroku odstraníme původní ocelové závěsy, na kterých byl připevněný starý radiátor. Pro odříznutí masivního kovu je možné použít například vibrační nebo mečovou pilu. Jejich výhodou oproti kotoučovým bruskám je výrazně čistější pracovní prostor.

3) Odkrytou stěnu je vhodné zatmelit či zasádrovat do roviny a zároveň vymalovat.

4) Pak následuje samotná montáž nového radiátoru, která spočívá v umístění nosných prvků (konzol) radiátoru na zeď a následně jeho opětovné připojení k otopné soustavě prostřednictvím původních rozvodů. Na závěr nový radiátor napustíme vodou a řádně odvzdušníme.

www.korado.cz

STAVBA DOMU e4 V PŘÍMÉM PŘENOSU, fáze 62: Konečné práce v interiéru

Fáze 62: Konečné práce v interiéru

Nezadržitelně se blíží předání domu investorům, a tak se v interiéru dodělávají poslední detaily. Mezi ně se řadí usazení zřizovacích předmětů v koupelnách, nátěr dřevěného schodiště a přiznaných trámů, osazení svítidel apod. Svítidla jsou povětšinou designová a v některých případech následně vlastními silami obyvatel domu upravovaná, aby se docílilo požadovaných vlastností svítidel. Součástí tvorby požadované světelné atmosféry se staly i ledkové pásky a bodovky.

Schodiště je z dřevěného dubového masivu, upravené technologii kartáčování a olejované. Zábradlí je ze skleněných tabulí s chromovým madlem doplněným ledkovým páskem umožňujícím nasvícení skleněných ploch rozptylovým světlem.

I při dokončovacích pracích v interiéru se opět projevuje zajímavost projektu v tom, že Wienerberger e4 dům podporuje individuální řešení, není to typový dům. A platí to samozřejmě i v oblasti architektury a materiálů, které již nyní splňují požadavky bydlení v budoucnosti.

Text: Stojan Černodrinski s využitím podkladů firmy Wienerberger

Cesty v zahradě: mlatový povrch

V principu nejde o nic nového – naopak. Povrchy tvořené sypkými přírodními materiály, jako je písek, antuka, kamenná drť, drobný štěrk a podobně, se používají v zahradách, parcích i krajině již po mnoho staletí. To, co tyto povrchy dostalo opět do sféry zájmu, jsou dnešní propracované technologie, vyzkoušené materiály a hledání náhrad za dlažby, beton a asfalt.

Slovo mlat vychází z historického výrazu pro pevnou plochu ve stodole, kde se na ní pomocí cepů mlátilo obilí. Byla tvořena za mokra udusaným jílem s plevami. Voda tu hraje důležitou roli stále – ne nadarmo se v německých normách používá výraz „wassergebundene Decke“, což znamená vodou pojený povrch.

Co je moderní mlat

Pokud má nějaký sypký materiál vytvořit pevnou plochu, musí mít celou řadu specifických vlastností. Dnes se využívají určité směsi z kamenolomů. Odborně se rozdrceným a roztříděným kamenům říká lomové kamenivo. To se třídí podle velikosti na celou řadu tzv. frakcí od jemného prachu přes drti, štěrky až po makadam a větší. Směs, která obsahuje všechny frakce do určité velikosti, se nazývá prosívka – např. 0/32 znamená, že je zde vše od prachu až do velikosti 32 mm.

Řeknete si, že přece stačí nasypat a rozprostřít vrstvu kamení, udusat a je to. V mnoha případech to pak dopadne přesně podle známé dvojice Pat a Mat. Každý lomový materiál se „váže“ jinak dobře a některý vůbec, i když to na první pohled nevypadá. Aby se do sebe jednotlivé prvky struktury dobře zaklínily a držely u sebe, musí být dostatečně „ostré“, hranaté, odolné a tvrdé. Navíc nesmí být stejné velikosti, mezi větší se zakliňují menší a vyplňují prostory a tak stále dál až k jemným frakcím.

Není to tak dávno, kdy se kamenivo s prachem považovalo za nekvalitní a bylo odmítáno. Preferovaly se čisté a prosáté frakce přibližně stejné velikosti. Dobře propouštěly vodu, díky čemuž s nimi mráz nehýbal a jako podklad pro dlažbu či asfalt byly v pořádku. Pokud ale neměly na povrchu pevnou vrstvu, brzy se vytvořily díry a nerovnosti. To se změnilo poté, co se začaly využívat směsi s frakcemi od prachu až po velké kameny. Prach a jemné části tu totiž fungují jako pojivo, a pokud se zpracují ve vlhkém stavu, vytvoří neuvěřitelně pevnou strukturu. Aby nakonec z povrchu nevylézaly větší kameny, klade se na sebe několik vrstev (zpravidla 3–4) různých frakcí od nejhrubších po nejjemnější, které povrch uzavřou.

Výhody a nevýhody

Přes veškeré nadšení se sluší zdůraznit, že nejde o žádné samospasitelné řešení a je třeba dobře vědět, kam se mlat hodí a kam ne. Vedle výhod, jako je cena a rychlost a snadnost realizace, mají i mnohé méně příjemné vlastnosti. Především vyžadují údržbu, déšť a vítr dokážou snadno jemný povrch poničit. Opravy ale nejsou nijak složité a drahé, stačí přisypat jemnou prosívku a utužit.

Mlat není vhodný na větších svazích, kde se při dešti vytváří potoky vody. Vodu je potřeba co nejrychleji odvést k okrajům ploch, proto je třeba i příčný spád kolem 2–3 %. Tam, kde vanou časté a silné větry, bude suchý prach dělat také nepříjemnosti. Musíme si uvědomit, že tyto povrchy optimálně fungují ve vlhkém stavu, což se v praxi u nás nedá zajistit, pokud nemáme speciální kropicí systém.

Stabilizace povrchu můžeme dosáhnout i tím, že se zde usadí nějaké nízké rostliny nebo tráva, která začne prorůstat z okolí. Můžeme tomu i pomoci výsevem. Vídáme to na starých dvorech a příjezdových cestách ke stavením. To se ale nemusí každému líbit.

Mlatové povrchy jsou jistou alternativou k zavedeným technologiím, ale osobně si myslím, že v zahradě se lépe chodí po trávě nebo dlažbě. Dobrým řešením jsou na delších příjezdových cestách nebo nepříliš zatížených manipulačních a parkovacích plochách. Větší uplatnění nachází spíše ve veřejné sféře, v parcích, sportovních zařízeních, lesích a přírodě jako cyklostezky, odpočívadla, parkoviště.

Složení mlatové cesty

Základem pro mlatové povrchy je vlhká směs z lomové prosívky 0/32 mm. Čím ostřejší jsou jednotlivé kamínky, tím se do sebe lépe „vážou“. Samotný materiál musí být velmi tvrdý – žula, rula, rohovec a podobně. Založení mlatového povrchu definuje německá norma DIN 18035-5. V praxi existují nejrůznější varianty na dané téma podle dostupného materiálu a receptury realizačních firem. Čím je větší zatížení, tím se spodní vrstvy navyšují.

Příklad pro pěší cestu odspodu:

filtrovací vrstva 10 cm prosívka 0/32 (0/45)
nosná vrstva 6 cm prosívka 0/16
svrchní vrstva 4 cm prosívka 0/4 (0/2)

Rozumné řešení rozpočtu domu? Svépomoc s Ytongem

Mladá dvojice bydlela nejprve v bytě v Praze, ale protože jim myšlenka vlastní zahrady, klidu a prostoru připadala lákavější, začali hledat pozemek v dosahu velkoměsta. Vybrané místo je společně oslovilo nejen svoji atmosférou, ale i dobrou dostupností do práce a vyhovovala jim také okolní zástavba, na kterou v projektu esteticky navázali. Představovali si totiž od začátku patrový dům se sedlovou střechou a ten se na toto místo vzhledem k sousedícím stavbám ideálně hodil. Projekt si zvolili z nabídky projekční firmy G Servis. Typový dům jim v G servisu upravili podle konkrétní orientace pozemku a dalších povinných limitů pro stavební povolení.

Za stavebním materiálem se rozhodli vydat na veletrhy: „Zašli jsme spolu s partnerkou například na For Arch nebo For Habitat. Měli jsme pozitivní dojem z poradců od Ytongu, doporučili nám skladbu materiálu a poradili s výběrem. Svou volbu jsme ale ještě prověřili například nezávislými srovnávacími testy spotřebitelů v médiích a rozhodli se pak téměř celý dům udělat z Ytongu. Poradce, kterého jsme znali z veletrhu, se nám věnoval i v dalších fázích, například za námi přijel, když jsme potřebovali poradit s montáží schodiště a stropu,“ popisuje průběh stavby stavebník.

Od počátků byli rozhodnutí stavbu nezateplovat, proto zvolili tepelněizolační Ytong Lambda YQ šířky 450 mm. „Viděli jsme příklady různého zateplení a jeho nedostatky. Třeba to, že potřebujete velmi dlouhé hmoždinky pro kotvení světel a čehokoli dalšího do fasády. Připadalo mi to jako práce navíc – což znamená zdržení a tím pádem i čas anebo náklady na práci,“ vysvětluje majitel. Energetická třída domu spadá do kategorie A, což jim umožnilo provoz s náklady zhruba 14 000 ročně za topení plynovým kotlem, což je u poměrně velkého patrového domu velmi pěkný výsledek.

Rozhodnutí pro svépomoc bylo ovlivněno nejen tím, že otec majitelky je zedník a také majitel sám měl chuť vyzkoušet vlastní síly. Zásadním důvodem bylo snížení nákladů. Cenové nabídky stavebních firem na dům bez zařizovacích prvků zněly totiž kolem čtyř milionů, což už bylo nad možný limit mladé rodiny. Formou svépomoci, kdy část prací dělali sami a na některé si najímali drobné živnostníky z oboru, se dostali na cenu necelých dvou milionů.

„V době, když jsme stavěli, jsme už čekali naši dceru. Proto jsme se snažili mít vše co nejdříve. Začali jsme v březnu, hrubou stavbu jsme v pěti lidech postavili za dva týdny. Další práce jsem pak řídil sám – vždy jsem udělal přesný týdenní plán a práce řídil nebo vykonával. Díky tomu jsme se už před Vánocemu mohli stěhovat,“ vysvětluje stavebník. „Celá hrubá stavba z jednoho materiálu mi dávala smysl. Strop byl oproti litému montážně mnohem jednodušší. Stejně tak schodiště – je to monoblok v podobě skládačky. Zde sice pomocníci měli trochu obavy, ale jako profesí strojař a technik jsem si s tím poradil snadno,“ uvádí majitel. Své rozhodnutí hodnotí pozitivně i po pár letech od nastěhování. Stavba je kvalitně a spolehlivě provedená, navíc pozemky v okolí cenově dost vzrostly a tak se jim vyplatilo neváhat.

VE VLASTNÍ REŽII, 1. část: Dům z katalogu, nebo projekt na míru?

Česko dlouhodobě trápí nedostatek kvalifikovaných a kvalitních zedníků, klempířů, tesařů a dalších profesí. A situace se dle profesních cechů v blízké době nezlepší, neboť mladým se na „učňáky“ moc nechce a zkušení mistři postupně odcházejí do důchodu. Zkrátka nejsou lidi a dodavatelské firmy bývají vytíženy na dlouhou dobu dopředu. Leckdy ani nezbývá nic jiného než přiložit ruku k dílu. Zde je na místě podotknout, že stavební odborníci sice individuální výstavbu principiálně neodmítají, přesto varovně vztyčují prst a radí: pouštějte se pouze do věcí, které skutečně zvládnete, a vězte, že na některých věcech ve skutečnosti neušetříte.

Jednou z věcí, které určitě zvládnete, je manažerské vedení celého projektu, od jeho výběru či zadání svých představ projektantovi až po doslova dirigentské vedení jednotlivých subdodavatelů a řemesel.

Také čtěte: Nový dům krok za krokem – 1. díl: Plánujeme stavbu

Katalogový, anebo šitý na míru?

V přípravné fázi vás čeká a nemine velmi důležité rozhodnutí, kterým je buď výběr projektu typového (katalogového) domu, nebo realizace ryze individuální představy o budoucím bydlení.

Obě alternativy mají svá pro i proti. Typový projekt ve většině případů představuje univerzální (ovšem zpravidla i praxí prověřené) řešení a obvykle zahrnuje domy standardních velikostí se standardním dispozičním uspořádáním. Katalogový projekt tedy lze označit jako univerzální projekt rodinného domu. Nebo ještě jinak „ideální dům pro ideálního uživatele na ideálním pozemku“. Což je samozřejmě teorie.

Katalogové projekty rodinných domů jsou totiž zpracovány bez vazby k pozemku a nezohledňují (ani nemohou zohledňovat) místní podmínky v daném území. Tudíž neberou v potaz vlastnosti a charakter konkrétní parcely (např. okolní výstavbu, spád terénu, dopravní infrastrukturu, napojení na inženýrské sítě, požadavky na orientaci místností ke světovým stranám atd.).

Cena katalogového projektu je samozřejmě nižší nežli cena za individuální řešení, ovšem tady je třeba připomenout, že jde o tzv. cenu základní. Ta se rozhodně navýší o další položky, např. o projekt osazení domu na konkrétní parcelu, o projekt infrastruktury, za radonový průzkum, za průkaz energetické náročnosti domu a další položky.

Mohlo by vás zajímat: Jaký materiál použít na hrubou stavbu domu?

Spolutvůrcem budoucího domu

Příprava individuálního řešení je sice o „něco“ dražší a tvorba projektu vyžaduje určitý čas, ale nabízí možnost realizace vašeho vlastního nápadu i jeho ladění podle reálných finančních možností.

Architekt (či projektant) zde může využít své tvůrčí invence a (pochopitelně v rámci platných norem a zásad), vám projekt „ušije“ přesně na míru. S přihlédnutím k vašemu způsobu života, vašich zvyklostí, nároků i požadavků, se zohledněním možností pozemku v daném prostředí, s reakcí na okolní architekturu a terénní podmínky, s využitím nezastavěné plochy a vzrostlé zeleně (může ovlivňovat oslunění budovy a zahrady) atd.

Výsledkem je zpravidla projekt domu k dlouhodobému užívání, připravený reagovat i na různé etapy vašeho života. Určitou nevýhodou je poněkud vyšší cena, za niž ovšem obdržíte kompletní dokumentaci (podílí se na ní tým specialistů) pro ohlášení stavby či pro stavební povolení.

Další díly seriálu:

Měkké linie, široké spektrum barev a dlouhá životnost – to jsou střešní tašky Terran Danubia

Tašky Danubia svými měkkými liniemi navíc ideálně zapadají do české přírody a krajiny. Důvodem velké obliby je i mnoho barevných odstínů, vysoká pevnost a dokonale odolná povrchová úprava. Tašky se samočistícím efektem lépe odolávají UV záření a tím nedochází ke ztrátě barevnosti. Vylepšená povrchová úprava pod názvem „EVO“ je opravdovým unikátem na českém trhu.

Vše podstatné o střešních taškách Terran najdete na www.terran.cz.

Rekonstrukce odkryla řadu překvapení

Manželé původně uvažovali o koupi novostavby za Prahou v Černošicích nebo Dobřichovicích, ale pak převážily argumenty pro hlavní město. „Spoustu času bychom strávili dojížděním, vrátili se až večer, a k čemu by nám ta zahrada pak byla,“ popisuje rozhodování Klára. Řešení? Koupit starší dům a zrekonstruovat jej.

Ne každý chce do nového

Rekonstukce domu bývá často dražší a složitější cestou, to ale neznamená, že všechny hned odradí. „Novostavby z katalogů, ale ani hotové domy po rekonstrukci se mi moc nelíbily. Zaplatili bychom hodně peněz a v budoucnu bychom to stejně chtěli předělat k vlastním představám,“ vysvětluje Klára důvod, proč se s manželem Robertem rozhodli pro tuto cestu.

Dům neměl být ani velký, ani malý, ale hlavně situovaný už ve starší zastavěné městské části, aby jim za hlavou nevyrostla nějaká průmyslová hala. Všechny tyto požadavky nakonec splnil dům v Malešicích, ve kterém bydlí rodina se dvěma dětmi už druhým rokem.

„Malešice mají přátelskou vesnickou atmosféru, a přitom jsou součástí Prahy, takže nemusím dlouho dojíždět do práce,“ hodnotí Klára. Zhruba rok pak prý trvalo vybrat firmu a architekta, kteří by se o rekonstrukci postarali. „Někteří se do toho nechtěli pustit, nebo jen za zpracování projektu požadovali příliš vysokou částku. Nakonec jsme oslovili Sféru, protože se nám líbil vedlejší dům, jehož rekonstrukci navrhli právě oni,“ popisuje Klára, podle čeho se rozhodli. A s architekty si prý hned padli do oka.

Zůstaly v podstatě jen obvodové zdi

Vrátit domu šmrnc a duši – tak by se dalo zkráceně vysvětlit přání majitelů. Z domu ve výsledku zůstaly téměř pouze obvodové zdi. Rekonstrukce ale zároveň odkryla řadu překvapení, jako například starou klenbu mezi současnou předsíní a kuchyní, kterou se původní majitelé snažili na rozdíl od těch současných zakrýt.

Tip: Podívejte se, jak dopadla rekonstrukce památkově chráněné chalupy na Vysočině

Ve zcela původním stavu byl zachován také sklep, který sloužil (a nadále slouží) jako malá vinárnička. Jiné objevy už tak příjemné ale nebyly. „Když začali zasahovat do zdí, tak jsme objevili místa, kde najednou chyběly cihly a byly tam místo toho kousky dřeva,“ popisuje jeden ze zádrhelů Klára.

Nejdůležitější část domu? Úložné prostory

Rekonstrukce trvala zhruba rok a dům proměnila téměř k nepoznání. Některé průchody byly zazděny, jiné naopak probourány. Hned za dveřmi bývala dřív malinkatá kuchyň a za ní průchozí pokoj. Z kuchyně je dnes praktická úložná místnost a z průchozího pokoje útulný pokoj pro hosty.

Největší změny ale čekaly první poschodí, kam se původně dalo dostat pouze po strmých schůdcích. Nahoře býval k dispozici jen jeden pokoj, malá koupelna, a zbytek byl zkrátka a dobře půda s trámy pod střechou.

„Z původního pokoje vznikla naše ložnice. Architekti sem přidali dva dětské pokoje, komůrku a koupelnu. Měli jsme obavy, aby pokoje nepůsobily stísněně kvůli tomu, že jsou pod šikmou střechou, ale není tomu tak,“ popisuje nový stav Klára a s nadšením nám ukazuje tajnou skrýš, která slouží jako ukládací prostor. Těch prý není nikdy dost.

Myslet i na stáří

Další podstatnou změnou k lepšímu byla přestavba původně průchozího pokoje v přízemí, který v současnosti slouží jako pokoj pro hosty, především pro rodiče Kláry či Roberta, když přijedou na návštěvu z Ostravy nebo Itálie. V budoucnu ale bude plnit funkci hlavní ložnice, aby majitelé ve stáří nemuseli běhat nahoru a dolů po schodech. V přízemí se navíc nachází prostorná koupelna, dům tak může plnohodnotně sloužit jako bezbariérový, což bylo i jedním z hlavních přání majitelů.

Zvenku k nepoznání

Podstatných změn se dům dočkal i zvnějšku. Na západní straně domu byla tvarově zjednodušena přístavba domu, která slouží jako hlavní vchod. Důležitým krokem byla také výměna plastových oken za dřevěná a úprava jejich proporcí. V přízemí bylo okno v současné kuchyni vyměněno za vchod přímo na zahradu, díky čemuž se šikovně propojil interiér s exteriérem.

Na první pohled je také zřejmé, že se zcela úplně proměnila fasáda domu. Zmizely původní pruhy pískovcových barev a přibyla hlavní římsa i další plastické prvky ve tmavém odstínu. Přístavba je nyní výrazně kontrastní k hlavní části domu. Dům působí elegantně a dobře zapadá do okolní zástavby.

Už jste viděli? Když je pokora velkou výzvou. Rekonstrukce domu provedená s citem

Podlahy jako manželský kompromis

Část vybavení domu pochází z původního bytu rodiny na Žižkově. Některý nábytek vyráběl truhlář na míru, jako například kuchyňské skříňky (podle návrhu Sféry) nebo skříně v předsíni, ložnici a koupelně.

Podlahy jsou výsledkem kompromisu mezi přáním manželů. Částečně je tvoří dubové třívrstvé lamely celoplošně lepené a částečně jsou z keramických dlaždic, které si majitelé dovezli z Itálie. Vytápění v přízemí zajišťuje podlahové topení, v prvním patře radiátory. V obývacím pokoji je umístěn krb, ze kterého vede výdech nahoru do patra, kde vyhřívá chodbu.

Zahrada krásně prokoukla

Co se zahrady týče, dočkala se nového travního koberce, pod kterým se ukrývá nádrž na dešťovou vodu k zalévání. Dále došlo na vykácení tújí a jehličnanů a odstranění nevzhledného skleníku nalepeného na stěnu domu u kuchyně. Klára si naopak přála zachovat starší ovocné stromky: „Zas tak dobrá jablka neplodí, ale vypadá to krásně, když to všechno kvete,“ vysvětluje. Celá jedna část zahrady byla pak vyhrazena pro pěstování bylinek a zeleniny. „Dřív jsme odebírali farmářské bedýnky, dnes nemusíme, hodně si vystačíme sami,“ pochvaluje si Klára.

Naprostá spokojenost

Dům po rekonstrukci splnil všechna očekávání rodiny. „Jediná věc, kterou jsme špatně zvolili, je světlá dlažba na terase. Snadno se zašpiní a špatně se čistí,“ říká přece jen po našem dalším naléhání Klára. „Kromě toho bychom ale nic neměnili,“ dodává jedním dechem.

Technické údaje

Užitná plocha: 162 m2
Zastavěná plocha: 133 m2 RD + garáž 43 m2
Konstrukce: zděná konstrukce z CP + zateplení 160 mm
Výplně otvorů: okna dřevěná s trojskly, dveře dřevěné
Vytápění: vytápění plynovým kondenzačním kotlem, 1. NP podlahové topení, 2. NP radiátory, teplovzdušná krbová vložka

Autoři projektu

Ateliér Sféra
Ing. arch. Tomáš Stránský, Ing. arch. Martin Rezek, Ing. Vít Spálenský, Ing. arch. Lucie Pňáčková, Ing. Martin Pospíšil

Rádi tvoří pro klienty, kteří hledají neotřelá řešení a ocení dobrý nápad. Architekturu nevnímají jako estetickou nadstavbu projektu, ale jako přirozený základ pro všechny bez ohledu na výši rozpočtu, charakter stavby nebo člověka. Dům má sloužit jak svému uživateli, tak i okolí. Každý objekt, který navrhují, má jiný charakter, stejně jako jeho investor nebo prostředí. Ateliér Sféra zajišťuje kompletní rozsah projektové dokumentace, dozory a realizace staveb.

Kontakt: www.sfera-atelier.com, tomas@sfera-atelier.com