Blog

Předchozí část seriálu najdete zde.

Patříte k  „otcům zakladatelům“ skvělého projektu Českého ostrovního domu, který se zrodil s cílem vyvolat poptávku po soběstačných technologiích a stavbách. Dnes už se původní trojice či čtveřice nadšenců rozrostla v početný tým odborníků z mnoha oblastí i oborů. Kolik lidí, profesionálů, firem a partnerů se vám už podařilo svým záměrem „infikovat“?

To, co se za poslední tři roky kolem projektu Český soběstačný (původně „ostrovní“) dům událo, jsem opravdu ani ve snu nečekal. Pořád jsme ale z mého pohledu na úplném začátku. Počet lidí, s nimiž spolupracujeme, se rozrostl k třiceti v různé míře zapojení a v různé škále oborů. Stále nikdo nepobírá žádný plat a jedeme na společné vlně možná určitého vzdoru. Od naprosté špičky v oblasti fotovoltaiky a baterií – pana Michala Klečky z GWL Power – přes obrovské znalosti o vodním managementu Daniela Vilíma z Envi-Pu po Petra Pokoru z ELPRAMA, neuvěřitelně schopného elektrotechnika a odborníka na skladbu technologií. Na palubě máme ale i například českou pobočku WEIL, což je jedna z nejoceňovanějších právních firem na světě. A tak bych mohl pokračovat. Na lidi jsme měli a máme obrovské štěstí.

Platí ještě, že moderních technologií, přispívajících k soběstačnosti a nezávislosti, už existuje i v Česku na výběr dost, ale v  legislativě stále pokulháváme za vyspělými západními zeměmi?

Tak například energetika je z tohoto pohledu fascinující. Když se budova snaží být energeticky soběstačnou každý den v roce, měla by z principu věci být tato budova schopna i sdílet své přebytky s okolím. To je pro mě naprosto vzrušující představa, posun. Technologie existují, jen se třeba ne vždy využívají racionálně.

Například solární panely na českých střechách ve valné většině vyrábějí energii zrovna v době, kdy je jí v síti už tak hodně a spotřeba je nízká. Aby to celé dávalo větší smysl, aby nastal ten posun, musí ve velkém nastoupit nějaká forma akumulace, která ideálně se sítí umí spolupracovat a pomáhá ji vyrovnávat.

My jsme pár věcí na trhu nenašli, a tak jsme si je museli začít vyvíjet po své ose. Vyvinuli jsme třeba systém řízení energeticky soběstačných budov, který k ostatním technologiím přistupuje, jako kdyby to byl organismus, umí sdílet se sítí, pokud je mu to umožněno, dynamicky se mění a dokonce předpokládá stavy.

Že bychom v něčem technologicky pokulhávali, to mi nepřijde, naopak jsme velice šikovní. Je tady ale určitá systémová zeď, která se kolektivně a možná i nechtěně, ze zvyku, brání jakékoliv změně a často vede k odchodu našich skvělých mozků do zahraničí. To je na dlouhý rozhovor.

Před časem jste zahájili vývoj vlastního bateriového úložiště pro domácnosti. Dovoluji si vás ocitovat:„Představte si takovou míru rozšíření akumulace do domácností, která udělá z uhelných elektráren nepotřebnou věc.“ Nejste tak trochu Verne současnosti?

To jsme vlastně navázali na předchozí odpověď. Kdybyste měl nainvestovány miliardy a miliardy do uhelných elektráren, byl byste nadšený z rozšíření technologie, která by z vaší investice učinila nepotřebnou věc? Možná i proto je energetický systém velice zručně legislativně zakonzervován a „baterkářům“ nezbývá než hledat malé skulinky, které by jim zajistily vstup. My jsme na stopě jednomu takovému elegantnímu řešení pro domácnosti, které by mělo fungovat jak s, tak i bez vlastních solárních panelů. Od prvního dne je hlavní motivací těchto aktivit snaha o změnu, ne nutně o maximalizaci zisku. Pokud na konci té cesty nebude produkt, který má šanci na změnu, je dost možné, že to zabijeme a vždycky už budeme vědět, že jsme se poctivě pokusili. Takže žádný Verne, realita.

A ještě jedna poněkud troufalá myšlenka z uvedeného rozhovoru: „Věřím, že za pět let nebudou například energeticky soběstačné domy ničím výjimečným.“

No vidíte a to mi přijde v nejbližší době mnohem reálnější než samotný odklon od uhlí. Denně mi chodí do mailu několik poptávek od nadšenců. Ten pocit, že si veškerou energii vyrobím sám a nepodílím se tím třeba na věcech, s nimiž nesouhlasím, začíná být pro lidi velice příjemný. Možná tam ještě není návratnost, ale věřím, že s rostoucí cenou energie si do koláče energeticky soběstačných domů kousne i většinová společnost. Snad na to budou dodavatelé připraveni.

Co pro vás osobně znamená myšlenka nezávislosti a soběstačnosti, pokud ji vztáhneme k oblasti bydlení?

Řeknu to takhle: Provozuji se svou ženou poměrně pokornou domácnost, snažíme se nevlastnit nic zbytečného, u toho, co vlastníme, se snažíme o dlouhotrvající kvalitu, nadčasovost. Tím pádem je pro nás také přirozené se nezadlužovat, což nám poskytuje určitou životní svobodu, abychom s naším synem mohli trávit maximum času. To je pro mě nakonec tou hlavní hodnotou nezávislosti. Mít svobodu investovat čas tam, kam chci, a cítit, že je má práce někomu užitečná. Vědomě se tedy někde omezíme, abychom za to mohli získat něco pro nás důležitějšího. Tak to vidím i u lidí, kteří mi píší o radu, jsou ochotni zainvestovat něco navíc, protože to pro ně má další, nevyčíslitelnou přidanou, pocitovou hodnotu. Věřte, že píší lidé jak extrémně bohatí, tak mladé rodiny. Myslím, že jde o určitý druh mindsetu, ke kterému se dochází různými způsoby.

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

RÁDCE 2019 je stavební veřejností a trhem osvědčená příručka.

Je k dostání ZDARMA v každých dobrých prodejnách stavebnin nebo je možnost si tuto publikaci objednat e-mailem: info@weber-terranova.cz.

V příručce naleznete celou řadu návodových listů vytipovaných nejčastějších závad, kde je nejen problém popsán, ale i systémově vyřešen. Dále jsou v RÁDCI 2019 uvedeny veškeré výrobky, které Weber v aktuální stavební sezóně nabízí, včetně návodů k použití a technických parametrů. Na závěr jsou zařazeny i vzorkovnice barev a struktur.