Odpovídá Ing. Martin Chrt, MBA, jednatel společnosti Rehau, s.r.o.:
„Návod, jaký typ oken zvolit pro danou stavbu je poměrně jednoduchý. Velikost okenního otvoru a design okna by měl korespondovat s charakterem domu. Je zřejmé, že do moderních staveb funkcionalistického typu se hodí jiný typ oken, než do staršího rekonstruovaného domu nebo činžáku.
Současná moderní architektura nabízí široké možnosti, a tak je z pohledu designu z čeho vybírat. Okna mohou být sladěna nejen s fasádou domu, ale také s interiérem. Okenní systémy REHAU s kašírovanými profily umožňují totiž dvoubarevné provedení okenního rámu. Novinkou jsou dokonce plně probarvené profily v antracitovém, karamelovém, tmavohnědém nebo bílém odstínu. Tím je dosaženo skutečně maximálního designového sladění.
Před pořízením okenních systémů je dobré probrat také s architektem způsob užívání domu, abyste po čase nezjistili, že vám okna z nějakého důvodu nevyhovují. Praktická stránka je velmi důležitá.
Současným trendem jsou například velké prosklené plochy a ostré hrany, ale musíte počítat s tím, že do interiéru bude více vidět, že na prosklenou stěnu nepověsíte žádný obrázek apod. Rovněž se doporučuje myslet v této souvislosti na bezpečnost a v rizikových místech, jako jsou dolní patra nebo francouzská okna do zahrad, investovat do výrobků, která budou zařazena do vyšších bezpečnostních tříd (minimálně RC2 nebo RC3).
V tomto ohledu doporučujeme okenní systémy REHAU GENEO, které jsou vyrobeny z kompozitního materiálu RAU-FIPROâ a vynikají vysokou tuhostí a odolností vůči vloupání.„
Na první pohled studený, neosobní materiál se dá skvěle kombinovat s barevnými poduškami, polštáři, dřevěnými detaily, tkaninami a syntetickými materiály. Nejčastěji se setkáte s nábytkem vyrobeným z hliníku, jehož předností je dlouhá životnost, odolnost, malá hmotnost a nenáročná údržba. K výrobě venkovního nábytku se také používá ocel. Oba dva materiály jsou již povrchově upravené a mají vysokou nosnost. Na desky stolů se často používá plechová mřížovina.
Aby zahradní nábytek sloužil co nejdéle, je potřeba mu věnovat alespoň základní péči. Tvrdé a exotické dřevo se doporučuje napouštět olejem. Buk je zajímavé lakovat, dub můžete natřít podlahovým lakem. Měkké dřevo, jako je například smrk a borovice, nejlépe ochráníte tenkovrstvou lazurou, která až 7 let vzdoruje povětrnostním vlivům. Dřevo se také vyplatí chránit před hnilobou vhodnými impregnačními přípravky. Proti provlhnutí pomůže speciální pryskyřice, je elastická, neprůhledná a odolává povětrnostním vlivům.
Připravte si velkorysé množství ledu, velký hrnec s pokličkou a žáruvzdornou keramickou misku. Pracovní desku a veškeré pomůcky dezinfikujte lihem, doprostřed hrnce vložte žáruvzdornou misku a na dno hrnce nasypte květy floxů. Zalijte je filtrovanou či destilovanou vodou v poměru 1 : 1 (tj. např. na 1 g květů 1 g vody). Hrnec zakryjte obrácenou pokličkou, aby kondenzovaná květinová voda mohla stékat do keramické misky, a na mírném plameni vařte. Na pokličku umístěte led v sáčcích a průběžně jej vyměňujte.
Při zařizování dětského pokojíčku bychom neměli zapomínat na interaktivní prvky, které dětem poskytnou další místo na hraní, jež bude rozvíjet jejich kreativitu. Základem je stůl, který u předškoláka nemusí být ještě plnohodnotný pracovní.
Abyste nemuseli školákovi pořizovat nový stůl a židli pokaždé, když povyroste, poohlédněte se po nábytku, který výrobci nazývají rostoucí. Od takového stolu můžete očekávat výškově nastavitelné nohy a v ideálním případě i naklápěcí pracovní desku. Židle by měla mít sedák s možností výškového nastavení, opěrku s regulovatelným úhlem, příjemný a prodyšný potah.
K výrobě betonových střešních tašek je zapotřebí voda, cement a písek. Díky kombinaci optimalizace tvaru tašky, použití velmi kvalitního cementu a speciálního kameniva je zajištěno snížení hmotnosti tašky a přitom je zachována požadovaná pevnost. Výsledkem je Classic AERLOX, který je o 30 % lehčí než srovnatelná betonová taška. 
Před nákupem zvažte, jaký materiál na pile budete nejčastěji řezat, zda ji budete používat pouze na přípravu palivového dříví, nebo vám bude sloužit i v domácí truhlářské dílně na řezání deskového materiálu.
Cirkulárka či 
Stolní varianty či větší kolébkové pily jsou opatřeny kolečky, umožňujícími snadnější manipulaci při transportu. To je důležité, protože cirkulárka se k přípravě dřeva využívá jen občas a většinou odpočívá v kůlně či dřevníku. Kolébková varianta je skladnější než varianta stolní.
I když zuby pilového kotouče vydrží víc než řetěz motorovky, neobejdou se bez broušení. Že jsou tupé, poznáte podle častějšího zasekávání. Mnohé napoví i povrch řezu – ten by měl být světlý a hladký a ne „vytrhaný“ a popálený. Broušení vyžaduje profesionální vybavení, ale zkušenější kutil může ostří kotouče udržovat v kondici občasným přibroušením pilníkem. Zuby se brousí ve dvou fázích – sudé a liché zvlášť. Při broušení můžete nechat kotouč v pile a postupně jím pootáčet. Pokud nemá vaše pila funkci aretace otáček, můžete kotouč při broušení zafixovat kusem dřevěné latě.
