Blog

Jarní sázení růží

Když zakoupíte růži na jaře, ušetříte si podzimní sázení a přípravu na zimu. Čas neztratíte, růže zasazená na jaře pokvete již v červnu stejně jako růže vysázená na podzim! Navíc jsou sazenice růží pro jarní výsadbu lépe „zabaleny“ – v úzkých kontejnerech a speciálních bioobalech. Mají pevný kořenový bal a při výsadbě neutrpí žádný šok z poškození.

Na jaře také dobře vidíte, zda je sazenice v pořádku – výhonky musí být zelené a pokožka napnutá a ne svrasklá. Pokud již raší, nevadí, alespoň máte jistotu, že kupujete životaschopnou růži. Pokud ji po zakoupení ihned nevysadíte, postavte ji na chráněné a stinné místo venku a především řádně a často zalévejte!

S výsadbou ale zbytečně neotálejte. Růže je sice královna květin (byť je to vlastně dřevina), ale žádná „choulostivka“. Vydrží na stanovišti desítky let, a pokud je dobře zakořenělá (může to být i několik metrů), vypořádá se i s výraznějším suchem v průběhu léta, na rozdíl od mnoha jiných rostlin. Ale jako u všech ostatních rostlin i u růží platí: čím pro ni vytvoříte lepší podmínky, tím se vám více odmění.

Půdy má ráda písčito-jílovité, mírně kyselé, lehké a vzdušné, ale nikoli zbytečně humózní. Proto u těžkých a jílovitých přidejte jemný praný betonářský písek. Existují i speciální hotové substráty pro růže, které můžete smíchat s původní zeminou a přidat písek. Do spodní vrstvy přidejte hnojivo s dlouhodobým účinkem, například rohovinu.

Růže patří na vzdušné a světlé stanoviště, ale nemusí mít slunce celý den, stačí 3 až 5 hodin. Pokud sázíte růži na stejné místo po jiné růži, vyměňte všechnu původní zeminu z jámy za novou. V první sezoně zajistěte dostatečnou zálivku.

Jak správně sázet růže

1. Vždy je dobré vyrýt co nejhlubší jámu, čím horší je půda, tím ryjte hlouběji. Pokud je podloží nepropustné, dejte na dno drenáž – říční písek nebo štěrk. Pak na dno nasypte zeminu a stlačte ji. Musí být v takové hloubce, aby na ni postavená sazenička s bioobalem byla již v konečné výšce pro sázení a místo štěpování bylo cca 5 cm pod úrovní záhonu. Pro odhad si pomůžete nějakým rovným dřívkem, které položíte přes jámu vedle rostliny.

2. Pak obsypejte bal v jámě zeminou a přiměřeně ji pěchujte asi do poloviny hloubky jámy. Sazenici i jámu řádně zalijte a počkejte, až se voda vsákne.

3. Pokračujte v zasypávání a pěchování až k povrchu. Nakonec vytvořte kolem rostliny hráz pro vodu a opět vše řádně, i několikrát zalijte. Tím je rostlina vysazena.

Odborná poradkyně: Vlaďka Prouzová, www.nejkrasnejsi-ruze.cz

Pasivní dům z HELUZu, část 1.: Ekonomicky a zdravě

(Komerční prezentace)

Jak získat dotaci Nová zelená úsporám

V několika pokračováních bychom vás rádi ve stručnosti seznámili s tím nejpodstatnějším, co souvisí se stavbou pasivních domů z výrobků HELUZ, a sdělili vám zkušenosti odborníků i investorů, jak si takový dům správně vystavět, seznámit vás, jak se novým majitelům žije v těchto moderních nízkoenergetických stavbách. A v neposlední řadě bychom vás rádi upozornili, na co se při stavbě domu z HELUZu zaměřit, aby získal certifikaci potřebou k získání dotace Zelená úsporám.

Pokud hovoříme o pasivních, nebo nízkoenergetických domech, stále naléhavěji se v této souvislosti hovoří i o energiích, kdy jejich zvyšující se cena je alfou omegou všeho kolem nás. Zásoby surovin se rok od roku tenčí a proto jejich ceny stále rostou. To jsou nezvratná fakta, se kterými musíme při všech významných rozhodnutích počítat. A tím bezesporu stavba nového domu je.

Nízkoenergetický nebo pasivní dům?

Podle původní německé metodiky potřebují nízkoenergetické domy ročně na vytápění jednoho metru čtverečního podlahové plochy do 50 kWh tepelné energie.

Pasivní domy nespotřebují víc než 15 kWh, což je více jak třikrát nižší spotřeba než u nízkoenergetických domů.

Můžeme si to ukázat na příkladu. Pokud budu mít pasivní dům, s tepelným čerpadlem, o podlahové ploše 100 m2, spotřeba bude kolem 15kWh. Pokud platím za elektřinu tarif snížený tarif cca 2,5 Kč/kWh, tak si snadno spočítáte, že ročně zaplatíte za vytápění domu kolem 4000 Kč.

Udržet teplo v místnosti, aby neutíkalo

Co to vlastně znamená pasivní dům? Pro optimistu slovo pasivní nezní nejpříznivěji. Ale v technické slova smyslu to zní už jinak. Tam, když se řekne název pasivní dům, tak se vychází odborně řečeno z využívání vnějších a vnitřních pasivních tepelných zisků, které lze v domě získat.

Vnější zisky jsou například ze sluníčka, které nám svítí do místnosti skrz okna. Zisky vnitřní jsou teplo, které je vyzařované lidmi a ze spotřebičů požívaných v domě. Pokud máte kvalitní izolační zdivo a další izolační stavební prvky domu, tak takto získané teplo zůstává po většinu roku v místnostech a nemůže unikat z domu. A to často postačí k zajištění příjemné teploty v jednotlivých místnostech.

Je tedy zcela na místě si položit otázku? Jaký typ domu si postavit, z jakého stavebního materiálu, aby splňoval stále přísnější nároky na snižování energetické náročnosti budov, vyhovoval požadavkům dotačního programu Nová zelená úsporám.

Jaký si tedy pořídit dům, který umí šetřit náklady na energii, o tom si povíme v další kapitole seriálu Pasivní dům z HELUZu příští úterý.

Polkovice zdobí opravená vila s duší první republiky

(Komerční prezentace)

Na stylové prvorepublikové domy narazíte i v menších městech nebo dokonce na vesnicích. V centru hanácké obce Polkovice leží stavba s podobným osudem. Až do roku 1948 obec spadala do vlastnictví olomoucké kapituly a zdejší vilu si nechal v roce 1924 postavit Arnošt Hruban, arcibiskupský správce polkovického panství.

V roce 2013 zakoupil vilu nový majitel a nedávno byla dokončena její kompletní rekonstrukce. Při pohledu na exteriér vily v Polkovicích vás především zaujme víceúrovňová střecha s obytnou půdou, která byla pro vícegenerační vily z meziválečného období typická. Pod členitými střechami mansardového nebo valbového typu vznikaly užitné prostory s dostatečnou výškou. Světlo do podkroví přiváděla okna umístěná ve štítových stěnách nebo vikýře.

Oprava střechy na rodinné vile v Polkovicích byla bezesporu nejnáročnější fází rekonstrukce. Při podrobnějším průzkumu se zjistilo, že vnitřní dřevěné konstrukce krovu a stropu byly napadeny houbou a dřevomorkou. Střecha se tak musela pokládat kompletně znovu, včetně nových krovů i věnce. Výrobou repliky původní konstrukce krovu a pokládkou nové krytiny pověřil majitel objektu realizační firmu Jaroslava Noháčka z Třebíčska.

Pokrývači museli nejprve střechu důkladně zaměřit, včetně všech detailů. Replika krovu byla následně vyrobena na CNC stroji a osazena. Původní krytinu nahradila keramická, pálená taška BRAMAC Opál v povrchové úpravě režná, která je stavebníkům známější pod pojmem bobrovka. Bobrovky se řadí mezi nejstarší typy skládané krytiny a hojně se využívají na rekonstrukce historických objektů.

„Z devadesáti procent pracujeme s Bramacem, který je ve zpracování a kvalitě výrobků o krok napřed.,“ vysvětluje Jaroslav Noháček. „Na keramickém střepu se pozná kvalita surovin. Měl by být pravidelně zabarvený a vynikat tvrdostí. Opál se vyrábí v závodech v Německu, které disponují prvotřídními nalezišti, ale také špičkovým technologickým zázemím. Z výrobního pásu odcházejí tašky, které jsou maximálně přesné s minimálními tvarovými odchylkami. Střešní tašky mají dokonale hladký povrch, který vyniká v celé ploše střechy,“ chválí vybraný typ střešní krytiny Jaroslav Noháček.

Na konečné podobě objektu se významnou měrou podílely nejen citlivé zásahy řemeslníků, ale také osvícený přístup investora. Dům se po rekonstrukci proměnil v moderní prostor pro bydlení, přitom u něj byla dokonale zachována původní noblesa a elegance. Přízemí dnes plní funkci rodinného zázemí. V prvním patře si majitel splnil sen v podobě kavárny, kde se setkává se svými přáteli. V podkroví přímo pod střechou pak vznikl soukromý ateliér s galerií.

„Uvnitř na vás padne zvláštní, nostalgická atmosféra, neboť majitel nechtěl narušit dobový ráz stavby montáží střešních oken,“ dodává na závěr Jaroslav Noháček. I to je důkazem, že historická vila v Polkovicích přirostla svému novému majiteli opravdu k srdci.

Více o krytině BRAMAC Opál zde.

STŘECHA DĚLÁ DŮM, část 2.: Slunce, světlo, vzduch

První část seriálu najdete zde.

Stejnou cestou však může teplo unikat ven z budovy. Střešní okna musí ve střešním plášti odolávat působení vnějších klimatických jevů a zároveň jsou nepřetržitě atakována také ze strany interiéru. Jejich kvalita (a naopak) se tedy zákonitě projevuje v podstřeší i v celém domě.

Základní typy střešních oken vycházejí z odlišného způsobu otevírání: kyvné, výsuvně kyvné, výklopné/kyvné křídlo. Nejběžnějším typem jsou kyvná okna, která se při otevření otáčejí kolem vodorovné osy v polovině své výšky a jejichž horní polovina se vyklápí do místnosti.

Rovnoměrnost denního osvětlení závisí na velikosti okna, na světelné propustnosti zasklení a především na ploše a umístění okna vzhledem k osvětlované místnosti. Na trhu se prezentují osvědčené značky jako Velux, Roto, Solara, Rehau, Fenestra, Fakro… Únik tepla (i nežádoucí nadměrné solární zisky) střešními okny do značné míry dokážou eliminovat předokenní rolety.

V létě zachytí až 95 % tepla ze slunečních paprsků ještě před dopadem na sklo, v zimě účinně sníží tepelné ztráty až o 15 %. Předokenní roleta navíc dokáže snížit i hluk z deště a krupobití až o 3 dB a ve stažené poloze dokonale zatemní interiér.

Okna ve střešní rovině

Jsou určena pro střechy ploché a s mírným sklonem (do 15˚) s fóliovou krytinou. Střešní okna (rám, zasklení, těsnění a další prvky) jsou mnohem více vystavena povětrnostním vlivům než okna fasádní. Rozdíly teplot jsou někdy až 80 °C (léto versus zima). Okna jsou namontovaná ve střešní konstrukci, která prakticky pořád pracuje a okno pochopitelně společně s ní.

Z novinek na trhu lze připomenout třeba světlík Velux Integra CVP s plochým zasklením, které dodává elegantní vzhled. Světlík je určen pro střechy se sklonem 5–15° a v nabídce je i možnost elektrického ovládání. Atraktivní je i zaoblené bezrámové zasklení CurveTech (pro střechy se sklonem 0–15˚), umožňující dokonalý odvod dešťové vody a estetické napojení na střešní plášť. Venkovní tvrzené sklo o tl. 6 mm je odolné vůči poškrábání.

Co nabízejí prosklené střechy

Existují i další možnosti střešního prosklení. Prosklená střecha slouží ve většině případů pro zakrytí venkovního prostoru, který zpravidla navazuje na hlavní objekt, nebo zastřešení spojovacího prostoru několika budov. K zásadním otázkám střešního prosklení však vždy patří energetická úspornost a tepelný komfort v interiéru. Kupříkladu na míru vyráběná velkoplošná prosklení přinášejí velkorysé vizuální otevření prostoru, nenapodobitelný výhled a možnost individuálního pojetí interiéru. Prosklení může být koncipováno jako otevíravé. K takovým výrobkům se řadí třeba Solara Perspektiv.

Vikýře a jiné „budky“

Vybudovat obytné podkroví si kromě dostatku světla často žádá mnohem víc. Střešní okna totiž přece jen mají jistá, zejména prostorová omezení. I to je jeden z důvodů, proč se i na střechách novostaveb objevují vikýře. Umístění vikýře, jako tesařsky a vůbec řemeslně poměrně složitého konstrukčního prvku, vyžaduje kvalitně provedenou vazbu na krov, fasádu a samozřejmě i na prosklené prvky fasády.

Při volbě umístění je třeba – z estetických důvodů – vycházet z tvaru střechy a polohy oken i dveří spodního podlaží. Je-li to možné, pak se vikýř projektuje na osu těchto oken a dveří, na osu vstupu do domu nebo na osu prázdné plochy přízemí (fasády bez oken). Záleží i na tom, co umožňuje konstrukce krovu.

Přemýšlíte-li nad tím, která z variant – střešní okno nebo vikýř – lépe prosvětlí podkroví, pak jednoznačně zvítězí okno. Poskytuje totiž o 40 až 150 % lepší „světelný efekt“ než vikýř, neboť šikmá rovina kolmá na sluneční záření pustí do interiéru více slunečních paprsků. Z hlediska osvětlení se tedy vikýř chová jako standardní fasádní okno, kde intenzita osvětlení klesá se vzdáleností od okna. Střešní okno má v porovnání s vikýřem také lepší tepelněizolační vlastnosti.

Pokud jde ovšem o způsob otevírání a větrání, pak vikýř je na tom stejně jako kterékoli jiné svislé okno. Na místě je ještě dovětek, že ze střešního okna se nelze vyklonit, ani vidět do okolí. Alternativou, nabízející víc než pouhý astrologický zážitek, jsou střešní balkony a střešní terasy (Velux).

Čočky přímého osvětlení

I při zatažené obloze lze získat světlo jako z 60W žárovky. Ušetříte až 400 hodin svícení ročně (světlovod VELUX) Angličané jim říkají „sunpipe“, Američané „skylight“, tuzemský ekvivalent zní světlovod. Jednoduchý, konstrukčně dokonalý stavební prvek s využitím prostého fyzikálního jevu – odrazu světla. Zařízení sestává z kopule nad střešní rovinou, zachytávající maximální množství světla a lámající ho do tubusu, jímž se paprsky dostávají na místo určení. Vnitřní povrch tubusu je pokrytý extrémně reflexním materiálem, který odrazí 95 až 99,7 % světla k difuznímu sklu ve stropě místnosti. Odtud se paprsky rozlijí do celého prostoru. Parametry zařízení určují délka a také průměr tubusu.

Třetí část seriálu najdete v této rubrice příští týden.

PORADNA: Opravdu potřebujeme bezpečnostní okna?

Odpovídá Ing. Martin Chrt, MBA, jednatel společnosti Rehau, s.r.o.:

Instalací bezpečnostního skla do oken nic nezkazíte, právě naopak, riziko vloupání se tím nepochybně snižuje. Nicméně je důležité si z hlediska bezpečnosti uvědomit, že k nejčastějšímu průniku do interiéru budovy (až v 84 % případů) nedochází rozbitím skla, ale vypáčením okenního rámu.

Proto se okna řadí do čtyř bezpečnostních tříd (RC1 až RC4), které v podstatě napoví, za jak dlouho a jakým nářadím zloděj všechny bezpečnostní prvky v okně překoná. Čím vyšší je bezpečnostní třída, tím je riziko průniku menší.

Bezpečnostní riziko a přiřazení bezpečnostní třídy souvisí především s použitým kováním, tuhostí okenního profilu a samozřejmě s typem instalovaného skla. Například REHAU má ve své nabídce špičkové okenní systémy, které jsou vyrobené z kompozitního materiálu RAU-FIPRO^â, které vynikají nadstandardní tuhostí a vysokou odolností vůči vloupání.

Více také v článku Bezpečná okna – prevence proti zlodějům

Soupeření přírody s chemií pod střechou a kolem stěn

Pro nejrůznější dutiny v podlahách, ve stěnách a stropech, členitá zákoutí v podkroví a jiná obtížně přístupná místa jsou tyto technologie tepelné izolace ideální. Zajišťují homogenní bezespárou izolaci bez tepelných mostů a bez náročné montážní práce.

Způsob aplikace, tedy zmíněné „foukání a stříkání“, představuje dvě naprosto odlišné technologie, které pracují (s výjimkou celulózové izolace) s odlišnými typy materiálů: přírodními a chemickými. Zatímco u foukaných izolací jde o různé typy přírodních nebo recyklovaných odpadových surovin, u stříkaných jde o ryze chemickou záležitost. Výrobci pochopitelně chválí své produkty slovy jako špička v izolacích, snadná aplikace, ojedinělá kvalita, soudobý trend atd. A čert, respektive zákazník, aby se v tom vyznal.

Způsoby zateplení

Foukání do dutin: duté podlahy, trámové stropy, šikminy a další duté konstrukce. Jde o nejčastější způsob použití foukané izolace. Při dodržení pokynů výrobce ohledně objemové hmotnosti nikdy materiál nesesedne, a to ani po mnoha letech.

Volné foukání: dvouplášťové střechy, neprůchozí půdy, zavěšené sádrokartonové stropy, těžko přístupné nízké pultové střechy a další. Izoluje se na nízkou objemovou hmotnost, obvykle okolo 28 až 40 kg/m3. Při volném foukání je potřeba počítat se sedavostí materiálu zhruba okolo 10 %, proto se fouká o to více materiálu.

Suroviny

Foukaná izolace je na staveniště dopravena v balících a vkládána do přístroje, který ji (v kombinaci s mechanickým dělením) proudem vzduchu potrubím dovede až na místo aplikace. Tento způsob izolace má mnoho výhod, ale rozhodně není samospasitelný.

V praxi se kromě celulózy používají i další suroviny a materiály. Patří k nim třeba expandovaný polystyren, jehož jednotlivé granule mají uzavřenou buněčnou strukturu a jsou vodoodpudivé. Do konstrukcí trvale vystavených vlhkosti je určena polystyrenová izolace s příměsí grafitu (Easy-fill).

Existují i minerální izolace (např. Climastone), kde vstupní surovinou je čedič, či křemičitý písek (na bázi skleněných vláken).

Výhody foukané izolace

Foukaná izolace (např. Climatizer Plus, Climaglas, Climastone, Supafil, Thermo) je velmi účinná např. pro zateplení vazníkových krovů, neboť při izolaci klasickými rolemi zůstává spousta míst, kam se nedostanete. Kolem trámů, krokví apod. netřeba nic složitě obřezávat a malé částečky izolace proniknou i tam, kde by se izolace prováděla velmi složitě. Vzniká tak ucelená, kompaktní vrstva beze spár.

Další výhodou je i relativně nízká cena provedení. Zde záleží na konkrétní konstrukci a objemu izolovaných prostor. Foukané izolace se v průměru a v závislosti na materiálu pohybují v rozmezí 1 000–1 500 Kč/m3 izolace při volném foukání a při foukání do dutiny 1 350–2 500 Kč/m3. Tyto ceny jsou uváděny včetně aplikace.

Na plochu i do dutin

Druhou možností izolování konstrukcí a dutin je stříkaná izolace, která prakticky dokonale přilne ke všem materiálům. Pěna s otevřenou strukturou buněk ve stavební konstrukci dýchá a propouští vodní páry, vytvoří vzduchovou bariéru, čímž zabraňuje průniku studeného vzduchu a následné kondenzaci vlhkosti uvnitř objektu. Používá se především do střešních konstrukcí, jako izolace podkroví, stropu, stěn apod. Pěnu na zateplení domu lze aplikovat v průběhu celého roku při teplotě od –6 °C.

Pěna s uzavřenou strukturou buněk je nejlepším dostupným způsobem zateplení, poskytuje téměř dvojnásobný tepelný odpor oproti pěnám s otevřenou strukturou buněk. Zabraňuje vzniku plísní, zpevňuje stavební konstrukci a řadí se do kategorie středně tvrdých pěn. Kompletně vyplní a dokonale utěsní celý prostor, zabraňuje vzniku tepelných mostů.

Kupříkladu stříkaná pěnová izolace EXY s otevřenou strukturou po aplikaci expanduje 100 až 150×, zachovává neměnné parametry po celou dobu životnosti stavby a dokáže snížit náklady za energii o 50 až 60 %. Zateplení trvá pouze jeden den.

Náš tip

Většinu deklarovaných technických požadavků – tepelnou akumulaci, přírodní charakter, schopnost vyrovnávat vlhkost i šetrnost k životnímu prostředí – skvěle splňuje celulózová izolace. Ekologicky aktivní izolant (např. CIUR), vhodný prakticky do všech konstrukcí ,díky své přírodní podstatě dobře „spolupracuje“ s dřevěnými prvky (krovy, sendvičové panely) a se všemi typy konstrukcí. Struktura materiálu sestává z vláken tříděného novinového papíru, je založena na principu vzduchových „mikroprostorů“ uzavřených mezi vlákny, které fungují jako izolant. Kvalita produktu je závislá na jemnosti rozdrcení papíru.

Dům, který jsme si vysnili

Připraveno ve spolupráci se společností Canaba a.s.

Petr s Lucií mají dvě malé neposedné děti a jednoho přátelského retrívra, proto vždycky toužili po domě se zahradou, kde by se mohli všichni vyřádit. Celá rodina spolu tráví hodně času, milují slunce, sport, domácí pohodu a grilování na zahradě. Prostorný dům s podkrovím, francouzskými okny a zejména se slunnou terasou byl pro ně jako stvořený. Zeptali jsme se:

Proč právě dům Riviera Exclusive?

„Zalíbil se nám hned při první návštěvě u našich přátel v jejich novém domě. Klasický dům připomíná středomořský styl, ale je moderní, působí hezky a útulně ze všech stran a díky nadčasové a odolné fasádě s obkladem z lícových cihel bude vypadat dobře pořád. Uvnitř je od rána do večera sluneční světlo a oproti původnímu sedmdesátimetrovému bytu teď máme celých 245 metrů čtverečných plochy! Celé přízemí i s terasou je bezbariérové a velkoryse prostorné – to je neuvěřitelně pohodlné,“ chválí nadšeně Lucie.

Jak rychle jste se v domě zabydleli? Jste spokojeni s jeho vnitřní dispozicí?

„Prakticky okamžitě! Dispozice do tvaru L se opravdu povedla. Jídelna s kuchyní se nachází na jedné straně velkorysého společného prostoru, společenské sezení na opačné, takže nikdo nikoho neruší. A zároveň na sebe obě místnosti navazují, takže vlastně zůstáváme pořád spolu,“ pokračuje Lucie a dodává: „Skvělé je, že z obývacího pokoje i z jídelny se dá vyjít přímo na terasu. Je zčásti krytá, takže můžeme být venku i za deště. Já tu sedávám každé ráno s kávou, prakticky za každého počasí. Mám tady klid na přemýšlení, baví mě pozorovat, jak se zahrada probouzí do nového dne, a plánovat, co budeme s dětmi podnikat.“

„Co si opravdu užíváme, to je venkovní krb. Často zveme návštěvy, také za dětmi chodí spousta kamarádů. Posezení s pohledem na otevřený oheň milujeme všichni, dokonce i náš retrívr,“ dodává Petr.

Dům má nejen chytře řešené přízemí, ale také plnohodnotné podkroví se třemi pokoji, koupelnou a zázemím. „Pokoje v podkroví jsou opravdu velké a každý má svou vlastní šatnu, po tom jsem vždycky toužila,“ chválí si paní domu a spontánně se přidávají i její děti, které potvrzují, že mají v podkroví dostatek místa na všechny své hračky, panenky, plyšáky i autodráhu.

U velkých domů se někteří stavebníci obávají velkých provozních nákladů, hlavně na vytápění. Jaká je vaše zkušenost?

„Ukázalo se, že dům skvěle akumuluje teplo a udržuje uvnitř za každého počasí příjemnou teplotu, v létě se nepřehřeje, v zimě nevychladne, i když je tu hodně oken. To je přidaná hodnota, kterou na první pohled nevidíte, musíte ji zažít. V létě to bez problémů zvládáme i bez klimatizace a v zimě není spotřeba plynu na topení moc velká. Věděli jsme, že stavíme úsporný dům, a přesto nás po první zimě nízká faktura za plyn docela mile překvapila,“ odpovídá Petr.

Čerství majitelé nových domů někdy po nastěhování nevědí, co dřív reklamovat. Stalo se to i vám?

„Právě naopak, “ pokračuje Petr. „Rivieru jsme si vybrali i proto, že je tu mnoho hezkých a zajímavých detailů. Vikýře, sloupy, orámování oken, obložení fasády – takové prvky jsou pracné a bývají při stavbě kamenem úrazu. Tady je ale všechno dokonale pečlivě provedeno, z kvalitních materiálů, které vydrží. Velkou výhodou podle mě bylo, že stavbu stavěl jeden dodavatel. Po celou dobu jsme komunikovali s jedním stavbyvedoucím. Přímé jednání, jasné vztahy, jasná zodpovědnost, s tím máme jen tu nejlepší zkušenost.“

Zahradní domky pro rekreaci i práci

(Komerční prezentace)

Kvalitní dřevo je základ

Zahradní domky jsou převážně ze dřeva, proto byste měli dávat dobrý pozor při jeho nákupu. Dřevo musí být tvrdé, dobře a snadno udržovatelné pomocí lazur, olejů či laků. Mezi kvalitní dřeva pro výrobu zahradních domků patří třeba smrk.

Před nákupem je dobré nasbírat i pár informací o konstrukci. Nejčastěji se setkáte s dvěma typy. Srubová a palubková konstrukce. V prvním případě si doslova můžete představit srub, kdy do sebe jednotlivé díly zapadají, a vytváří tak velmi bytelnou stavbu. Bohužel kvůli vyšší ceně se na trhu asi častěji setkáte s druhou palubkovou variantou. Tento typ stavby je samozřejmě taky dobrý. Palubky jsou o něco slabší, a tak nemají tak perfektní izolační vlastnosti. V případě domků v akci se vždy zajímejte a původ stavby. Pamatujte, že zahradní domek vám má sloužit dlouhá léta, ne-li celý život. A je jedno, zda ho využíváte k rekreaci nebo jen na nářadí.

Kdo mi domek postaví?

Všechny malé dřevostavby, pergoly či přístřešky na auta se většinou prodávají demontované. Po jejich nákupu vám firma přiveze takovou větší stavebnici. Nabízí se otázka, zda si stavebnici složíte sami, nebo si připlatíte a necháte to na odbornících, kteří stavebnici přivezli. S trochou šikovnosti jisto jistě domek zvládne smontovat každý zručný kutil. Proč by to ale dělat neměl? Odpověď je prostá. I když vás prodejci většinou od této akce neodrazují, má to háček. Pokud si stavbu postavíte svépomocí, dobrovolně se zbavujete až pětileté záruky, která se jinak vztahuje na servis celého zahradního domku.

Potřebuju povolení?

Když už jsme u té realizace stavby, je záhodno zmínit ještě něco málo z úřední desky. Většině z nás asi dá rozum, že zatěžovat stavební úřad s výstavbou de facto kůlny nemá smysl. Protože v případě výstavby něčeho tak malého, jako jsou zahradní chatky na vlastním pozemku, určitě nebude potřeba stavební povolení. To má sice náš selský rozum pravdu, ale dejte pozor, abyste nenarazili, až po vás budou úředníci chtít tzv. územní rozhodnutí nebo souhlas. Což je schematický výkres stavby plus podpisy sousedů, že s realizací souhlasí. A ještě jedna maličkost. Zahradní domek musí stát alespoň 2 m od hranice vašeho pozemku.

Vyberte si domek dle svých potřeb

Závěrem se asi hodí říct, že co zahradní domek, to jiný účel. S účelem jde ruku v ruce i velikost, uspořádání domku i cena. Zatímco v domku na nářadí si vystačíte s užitným místem okolo 6 m2, v chatce určené k rekreaci už budete potřebovat o pár metrů navíc. Všechny typy domků mohou disponovat například zastřešenou terasou nebo zastřešeným parkovacím místem.

Nízkoenergetická archa na ekologické farmě

Zanedbaný areál kravína zkrachovalého zemědělského družstva koupil Otakar Jiránek v roce 2001, aby měl kde umístit zemědělské stroje: „Postupně se přidaly i další potřeby a na řadu přišla rekonstrukce a přístavba,“ podotýká a zve na prohlídku farmy, která slavnostně ožívá v době biodožínek a po celý rok je otevřena všem zájemcům o zdravý životní styl a komunitní život.

V areálu najdete kromě hospodářství a firemní prodejny také kapli, školicí středisko, knihovnu, mlýnici, pekárnu a donedávna i sklady velkoobchodu.

Po vzoru amerických farmářů

Inspiraci hledal majitel společně s architektem Alešem Brotánkem na cestách po Spojených státech amerických, kde navštívili celou řadu podobných biofarem i samostatných ekologických staveb. Za zásadní označuje setkání s architektem českého původu Gregorym Frantou, vedoucím skupiny Ensar Group, špičkového architektonického ateliéru se specializací na projektování ekologických budov.

„Navštívili jsme i jeho rodinný dům, který byl po řadu let ekologicky nejúspornějším soukromým domem v USA. Roční náklady na topení a chlazení byly, tuším, okolo 11 dolarů,“ vzpomíná majitel české biofarmy, který měl v té době již první fázi svého projektu za sebou.

V Nenačovicích ekologicky hospodaří od roku 1993. Začínal se čtyřmi hektary půdy a současná rozloha činí asi 66,5 hektaru. Pěstuje se tu obilí, zelenina i ovoce. „Chybělo nám pouze důstojné zázemí a prostor pro komunitní život,“ dodává Otakar Jiránek.

Kultivace v souladu s přírodou

Berounská část Křivoklátské vrchoviny je krajinou jeho dětství a zdejší příroda byla námětem a inspirací v době studií na FAMU. „Studoval jsem tehdy uměleckou fotografii a do Nenačovic jezdil fotografovat krajinu. Tady se zřejmě utvářel i můj vztah k přírodě a ekologii a snad jsem přemýšlel i o malém hospodářství.“

Krajina v údolí potoka Kačáku (oficiální název je říčka Loděnice) je sice nádherná, ale, jak je vidět ze starých fotografií jednotného zemědělského družstva, budovy byly v žalostném stavu, zatékalo do nich a okolí zahalovala bujná vegetace. Kultivace pozemku, rekonstrukce a přístavba budov a vybudování biofarmy měly vrátit do krajiny harmonii a sepětí s přírodou.

Po vzoru starověké legendy

Architekt Aleš Brotánek pracuje převážně s přírodními materiály a hovoří o „razantní změně v alegorii Archy (dominantní budova) přivážející alternativu šetrného životního stylu“.

Doporučil začít rekonstrukcí kravína, navrhl mezipatro a v přední části budovy dřevěnou stavbu jako dominantu areálu. Zde se nachází prodejna, přednáškové a administrativní místnosti. Vedlejší „jézédácký“ seník pak proměnil v apartní hlavní sídlo velkoobchodu (v roce 2016 se přestěhovalo do Rudné u Prahy). Poté se dostavěly další obytné prostory, balírna a biopekárna, které byly slavnostně otevřeny na prvním ročníku biodožínek.

Po celém areálu biofarmy to stále krásně voní, neboť v biopekárně se peče slané i sladké pečivo, používají se výhradně suroviny v biokvalitě, peče se tady z mouky od českých i zahraničních ekozemědělců. Mistrně přestavěná budova kravína i nová část nazvaná Archa jsou samy o sobě architektonicky pozoruhodným dílem. V maximální možné míře jsou zde uplatněny přírodní materiály.

Celý areál biofarmy již ve své první etapě využíval pro vytápění biomasu a na ohřev UV teplovodní kolektory. Nechybí ani propracovaný systém rekuperace vzduchu. Nová střecha počítá s bezúdržbovou vegetační úpravou s retencí vodních srážek. Dešťová voda se zachycuje do podzemních rezervoárů a využívá se ke splachování, praní a zalévání.

Náš tip

Nejkrásnější cesta je na kole z Berouna podél řeky Berounky směrem na Srbsko. U Kozla odbočte po žluté značce podél Kačáku, pokračujte přes Hostim a Svatého Jána pod Skalou do Loděnice, tam se vydejte po modré značce do Chrustenic a pak do Nenačovic (asi 17 km). Návštěvu obce v nádherné přírodě Křivoklátska lze spojit s exkurzí do rodinné sklářské huti Glasstar.

HORNBACH: Z čeho stavět na zahradě?

(Komerční prezentace)

Posekané okraje trávníku a kamenné obruby

Okraje trávníku oddělují například záhon a trávníkovou plochu. Nazývají se také ukončovací trávníkový kámen nebo pomůcka pro sekání trávníku. Kromě své vizuální přitažlivosti nabízí především dlouhodobé usnadnění práce při péči o trávník.

Kamenné obruby jsou k dispozici v nejrůznějších provedeních. Podle výšky lze kamenné obruby použít buď jednotlivě nebo ve spojení se záhonovými sloupky – jako zdící prvek nebo naolemování vyvýšeného záhonu.

Palisády

Palisády jsou kulaté, půlkulaté nebo hranaté, zašpičatělé nebo zkosené, jednořadé nebo dvouřadé. Můžete je zakoupit jednotlivě nebo v blocích, přičemž blokový tvar má samozřejmě rozhodující výhody. Lze ho použít rychle, protože kůly se nemusí skládat jednotlivě. Palisády lze také svázat do záhonových lemů pomocí drátů.

Dřevěné palisády lze zakoupit z lokálního dřeva a v různých průměrech. Délky se pohybují od 30 do 400 cm. Před zpracováním byste je měli naimpregnovat popř. na ně aplikovat vhodný přípravek na ochranu dřeva. Betonové palisády se jen tak nerozbijí, nezahnívají ani se netříští či snadno nezvětrávají.

K ohraničení záhonu patří rovněž betonové tvarovky a zatravňovací mřížky, ty mají nicméně zvláštní tvar a nepoužívají se proto jako klasické ohraničení.

Lávový mulč

Lávový mulč se vyrábí z vulkanických hornin. Patří k tuhnoucím kamenům (přírodní kámen) a je minerální alternativou k běžným záhonovým pokrývkám.

Výhody:

Vysoký podíl minerálů zajišťuje zlepšení půdní struktury.
Půda pod mulčovací kůrou tak rychle nevysychá a zůstává déle vlhká.
Zrnitá struktura dělá záhon odolný proti pošlapání a snižuje riziko napadení šneky.
Růst nežádoucího plevele je značně ztížen.

Na rozdíl od jiných organických záhonových pokrývek, jako např. mulčovací kůry, je lávový mulč zcela bez zápachu a nezahnívá – záhon zůstává trvale hezký a odpadá tudíž namáhavé udržování. Lávový mulč lze použit kdekoli, a to také jako posyp cest a k vyplnění trávníkových a rostlinných kamenných mříží.

Mulčovací kůra

Mulčovací kůra jsou nadrobno nasekané, nefermentované části stromové kůry a patří podle toho rovněž k organickým záhonovým pokrývkám.

Výhody:

Půda pod mulčovací kůrou tak rychle nevysychá a zůstává déle vlhká.
Díky ní se na místě usídlují nejdrobnější živočichové, kteří zvyšují úrodnost půdy.
Růst nežádoucího plevele je značně ztížen.

Na rozdíl od lávového mulče, mulčovací kůra ze stromů po určité době hnije. Přitom je z půdy odčerpáván dusík. Pro zajištění rovnováhy byste měli substrát nejprve smíchat se zrohovatělými pilinami. Na rozdíl od lávového mulče není mulčovací kůra vhodná pro všechny rostliny – pozor u zeleninových a květinových záhonů!

Tip: Zastrčené rohy na zahradě či místa, která jsou jen obtížně přístupná, lze pokrýt mulčovací kůrou. To výrazně sníží náročnost údržby. Dále můžete neupravenou mulčovací kůru použít jako půdní substrát pro vaše terárium.

Informace o dalších možnostech (venkovní dlažba, dekorativní štěrk, drť, kameny, betonové dalžby a gambiony) najdete v tomto článku.

Zdroj: Hornbach.cz

Jak správně sázet růže

Jak získat dotaci Nová zelená úsporám

Nízkoenergetický nebo pasivní dům?

Udržet teplo v místnosti, aby neutíkalo

Okna ve střešní rovině

Co nabízejí prosklené střechy

Vikýře a jiné „budky“

Čočky přímého osvětlení

Způsoby zateplení

Suroviny

Výhody foukané izolace

Na plochu i do dutin

Náš tip

Kvalitní dřevo je základ

Kdo mi domek postaví?

Po vzoru amerických farmářů

Kultivace v souladu s přírodou

Po vzoru starověké legendy

Náš tip

Posekané okraje trávníku a kamenné obruby

Palisády

Lávový mulč

Mulčovací kůra

PARTNEŘI WEBU