Blog

„Když jsme se před dvěma lety pustili do hledání vhodného domku ke koupi, netušili jsme, že to bude takové martyrium. Měli jsme představu menšího domku ve slušném stavu s větší zahradou někde na tichém místě u Berounky, aby to bylo kousek od Prahy, nejlépe dostupné i vlakem,“ vzpomíná režisér David Drábek.

Po dvou letech usilovného hledání se ale zdálo, že si manželé vysnili něco nereálného. Zjistili, že nemovitosti na Praze-západ jsou všeobecně velmi předražené, a když už našli dům za slušnou cenu, většinou vzápětí odhalili nějaký nešvar, kvůli němuž od koupě upustili.

Pak ale sehrála roli šťastná náhoda. „Šel jsem po ránu do divadla a jen tak ze zvyku jsem si vzal z nosiče časopis s nabídkou realit a koukám – domek u Berounky z roku 2002, s velkou zahradou, 20 minut vlakem od Prahy, za přiměřenou cenu a v dobrém stavu. Tak jsem tam ještě ten den zavolal, odpoledne jsme byli se ženou na prohlídce a další den jsme složili zálohu. Věděli jsme, že to je ONO.“

Respekt k přírodě

Manželé Drábkovi věděli, že domek stojí v záplavové oblasti, což s sebou nese určitá rizika, ale místo jim natolik učarovalo, že se s představou možné „velké vody“ smířili a rozhodli se udělat i některá zásadní opatření.

„Také jsme tu už jednu povodeň chytli – tu předloňskou, ale dopadlo to dobře. Původní majitelé byli totiž prozíraví a domek při stavbě zvedli asi o čtvrt metru nad okolní terén. Při povodni se voda rozlila po zahradě, ale domek zůstal stát uprostřed na suchu jako na ostrůvku – na fotkách trochu připomíná zámek Červenou Lhotu,“ směje se Henrieta a dodává, „povodeň ale pro nás měla i jednu pozitivní stránku – díky ní jsme se dobře poznali s našimi sousedy. Máme tu opravdu štěstí na bezvadné lidi, kteří si dokážou navzájem pomáhat.“ V této souvislosti zmiňuje i původní majitele domu, s nimiž se dodnes v případě potřeby radí a navštěvují. 

Po předloňské zkušenosti se ale manželé rozhodli dům proti záplavám ještě lépe zabezpečit. „Nyní, když dáváme nové podlahy, připravujeme i silnější izolaci. Můj otec je stavař, a tak nám dokonce vymyslel originální protipovodňový systém – všechny vstupní dveře a ateliérové okno jsou zabezpečeny speciálními vodotěsnými překližkami zapřenými o zárubně uvedených otvorů a utěsněny voděodolnou pěnou,“ vysvětluje známý režisér, který o Berounku na zahradě sice nestojí, ale už se těší, jak si v zadní části zahrady vybuduje plavecké jezírko.

Pracovna pro relaxaci

„Když jsme někomu řekli, kde a za kolik jsme dům koupili, hned se nás ptal, kdy začneme s rekonstrukcí. Jenže my jsme nic rekonstruovat nemuseli. Domek byl ve výborném stavu. Okamžitě jsme se mohli nastěhovat. Majitelé nám tu nechali i původní kuchyň, takže jsme si jen přivezli svůj nábytek a mohli jsme začít bydlet,“ pochvalují si manželé.

Přesto jednu větší stavební úpravu udělali. Za domkem byl prostor, který se nabízel pro vybudování další místnosti. Za vydatné pomoci obou tatínků tady vznikla Davidova pracovna navazující na obývací místnost. „Pracovat se tu ale moc nedá,“ směje se sám autor návrhu. „Vymyslel jsem si, že stěna do zahrady bude celá prosklená. Jenže výhled ven je tak úžasný, že když se chci soustředit na práci, musím se stejně přemístit do jídelny.“

Dodejme, že nejen výhled, ale i samotná pracovna je krásná, stejně jako další místnosti v domě vybavené netradičními kusy nábytku a zajímavými doplňky. A přestože se tu vedle sebe nacházejí zcela odlišné věci z různých míst i materiálů, celek působí velmi přirozeně a příjemně.

„Třeba ty dřevěné koule, staré lyže nebo světla v pracovně jsou z obchodu s nábytkem z Loděnice u Berouna, kde rádi nakupujeme. Skříně a almary pocházejí z našeho oblíbeného obchodu Sanu Babu, hnědého jelena jsme si přivezli z Drážďan, svíčky z Bali… Jsme prostě sběrači,“ směje se Henrieta.

Mexiko v Toskánsku

„Při zařizování domu nás asi nejvíc inspirovala cesta do Mexika, kterou jsme před lety podnikli. Nastudovali jsme si o něm všechno možné, přesto nás tahle země překvapila a v pozitivním smyslu i silně zasáhla. Především svojí barevností – na domech se střídá červená, žlutá, fialová, zelená… Je to velmi působivé, byli jsme nadšení. Je pravda, že odstíny bílé, béžové a bílé kávy nás trochu nudí. Chtěli jsme, aby náš dům působil barevněji, proto jsme začali tím, že jsme rámy dveří a oken natřeli výraznými barvami.“

Zářivé červené a zelené odstíny, jakkoli v tuzemsku neobvyklé, přitom vůbec nepůsobí nepatřičně, naopak domek oživily a dodaly mu na osobitosti.

„V létě rádi sedáváme venku na terase, ještě zvažujeme nějakou markýzu – protože tu bývá velmi horko. V létě jsou čtyřicítky na slunci úplně normální teploty a dokonce tady už dvakrát naměřili celorepublikový teplotní rekord. To je další zajímavost zdejšího údolí… asi i díky vápencovému podloží tady panuje zvláštní klima, takže si tu občas připadáme jako někde v Toskánsku,“ popisuje další jedinečnost místa sympatická herečka.

Na naši poslední otázku, jestli se chystá v dohledné době na zahradě něco sázet, má odzbrojující odpověď: „Víte, my máme rádi volné prostory, a naopak nemáme moc volného času. Takže se tu určitě nechystáme dělat záhonky se zeleninou. Já navíc občas dělám nějakou choreografii a potřebuju tančit, takže velký trávník je pro mě ideální.“