Blog

Před jedenácti lety tu rostly jen kopřivy do pasu, ostřice, několik keřů, jívy a jabloň. Je až k podivu, že rodina zvládla navrhnout a vytvořit zahradu vlastními silami. Pán domu dokonce přetvořil hromadu kamenů, které zbyly z přestavby stodoly, v zahradní stavby a stavbičky.

Tvorba zahrady byla po rekonstrukci domu a stodoly hlavně pro ženské osazenstvo spíš už velkou zábavou. Zkrátka blaženě skočily od malty k rostlinám. Terénních úprav nebylo třeba, zahrada se výškově rozčlenila už při těžbě jílu. Pozemek o úctyhodném rozměru 6 800 m² má podobu mělké kotliny, lemované zvenčí plaňkového plotu vysokými stromy a ze strany silnice kamennou zdí s plotem. Vznikla tak zahradní oáza, do které zvenku jen těžko nahlédnete.

Velký trvalkový záhon

Středu zahrady vévodí velký trvalkový záhon. „Na jeho místě bylo dříve smetiště,“ vzpomíná dnes paní domu. „Udělali jsme z něj ohniště, na kterém shořelo harampádí z domu a ze stodoly. Na vypáleném místě jsme pak vysadili kopretiny a řekli si, tady bude velký záhon.“ Předvádějí se na něm kromě jiného nejrůznější odrůdy gerania, kolem komule Davidovy neboli motýlího keře opravdu romanticky poletují motýli. Na jaře první rozkvetou čemeřice, narcisy, tulipány, modřence a plicníky, jako velká kytice pro nevěstu bíle svítí v centru záhonu tavolník. V létě postupně rozkvétají kosatce, plamenky, skalkové růžičky a keřové růže, kopretiny, denivky v různých barvách, žlutozelený kontryhel se stříbřitými listy, třezalky a další trvalky. O barvy se v podzimním záhonu postarají jiřiny a chryzantémy.

Po celý rok zahradu prosvětlují keře s barevnými listy, přeborníky jsou červenolisté dřišťály, žlutě nebo bíle panašovaný brslen nebo poléhavé zlaté a stříbrné jalovce. Stráně, které byly problematické na sekání, osadili majitelé keři – jsou tu tavolníky v různých kultivarech, dále kultivary skalníků, kaliny, bíle nebo žlutě panašované svídy a šeříky, které se během tří až čtyř let rozrostly a spojily v jeden celek. Za stodolou zbylo místo na malý sad s ovocnými stromy, které pomáhá stříhat kamarádka zahradnice.

Co nejméně práce

Protože je pozemek rozlehlý, majitelé se snažili, aby jim v budoucnu dal co nejméně práce. Na řadu míst, kde se sázelo, proto položili fólii a mulčovací kůru. „Propustí vodu, podrží ji v půdě a je pod ní tepleji, navíc na fólii kůra tolik netleje,“ pochvaluje si dcera Tereza. Záhony tak plejí jen na jaře a podruhé až na podzim.

Rostliny vysázené v patřičných rozestupech se rozrostly v souvislé porosty, které kvetou postupně jeden po druhém, nebo společně zahradu probarvují. Tvůrkyně zahrady si nemohou vynachválit Květiny Sandra, kde pořídily většinu rostlin. Daly si záležet na barevných tónech, jež prostor rozzáří v různých ročních obdobích. Předvede se žluto-zlatá stráň, další s růžově kvetoucími tavolníky a rododendrony v horní části zahrady září od žlutooranžové přes červenou, oranžovou až po bílou. Okolí bazénu zdobí modré perowskie, nedaleko jezírek najdete záhon s vřesy a spoustou kultivarů třezalek, které vytvářejí žlutě kvetoucí koberec, posléze ozdobený drobnými červenými bobulemi. Na jaře ozdobí bývalé chlévy, v kterých je dnes dílna, klematisy, v létě převezme kvetení zimolez. U stodoly zaujmou osázená kamenná koryta z chléva i bohyšky. Jeden záhon za stodolou kvete od jara do podzimu bíle, na jaře pro změnu ozdobí místo opodál růžově kvetoucí skalka. Rostliny převyšují zajímavé stromy, například roubovaná vrba, která se stříhá, aby vytvořila pravidelný deštník, moruše nebo panašované javory, roubované převislé modříny, zlatá katalpa, panašovaný tulipánovník nebo různé kultivary borovic. Odpustit si nemohli ani zeleninovou zahrádku i školku hned v sousedství, kde množí rostliny.

Kaskáda tří jezírek

Dalším nepřehlédnutelným prvkem zahrady je kaskáda tří jezírek. Nejdříve vzniklo vrchní malé, napájené samospádem ze studny. Z něj teče voda do dalšího a za kamenným můstkem je vybudováno třetí, největší.

Stodola bývala dvakrát tak dlouhá a průjezdná. Zřícená část stavby se rozebrala na kameny, které pro změnu miluje pán domu. Z nučického pískovce zbarveného do červena tak vznikly na sucho poskládané zídky, na kterých se vyjímají suchomilné rostliny. Z kamene vznikly i vyvýšené záhony, lavice a krásné „staré“ sešlapané zahradní schody. Rozlehlá zahrada potřebovala kompost. Vznikl vzadu na kopci, kde byla dolina plná vody. Až časem majitelé zjistili, že je na pozemku vysoká hladina spodní vody. Je to neuvěřitelné, ale na této zahradě se nemusí zalévat. „Kropíme, jen když koupíme nové rostliny, aby zakořenily,“ přiznává Tereza. Zájem o zahradu výmluvně dokládají slova paní domu: „Tak velká zahrada je nám už malá. Když přineseme keřík, není najednou kam dát.“

Před třiceti roky, když majitelé statek se zahradou kupovali, vypadalo to tu jako v každém běžném hospodářství: na dvoře obdélníkového půdorysu bylo uprostřed velké hnojiště, políčko s bramborami a několik řádků zeleniny. Na dvůr navazoval sad s přestárlými ovocnými stromy.

Dnes je to tu téměř k nepoznání. Z původních obyvatel dvora zůstala jen stará hrušeň, kterou ovšem dávno přerostly nově vysázené buky, borovice a duby. Na místě hnojiště se zelená krátce střižený trávník, pole s bramborami nahradily nejrůznější okrasné stromy a keře, zelenině se lépe daří ve skleníku. Přibylo také několik míst k po­sezení, jedno slunečné u zápraží, další je situováno ve stínu mimořádně vysoké turecké lísky, přitisknuté k chladivé kamenné zdi sklepa. Dále je tu květinová skalka, bylinková zahrádka a ještě před­zahrádka s růžemi. Nemocné stromy v ovocném sadu musely ustoupit novým odrůdám.

Majitelé svou zahradu milují, a proto, když se jim naskytla možnost přikoupit ještě jeden přiléhající pozemek, neváhali a k původnímu dvoru se sadem připojili dalších 3 000 m². Z bývalého kravína zachovali pouze jednu podélnou zeď a žlab, který už je zcela zaplněn květinami. Daří se v něm především kobercovým trvalkám, své místo tu ale našly také zakrslé konifery. Za­střešená terasa nabízí pohled na celou novou výsadbu a je letním domovem řady subtropických rostlin, které tu společně se svými modrými nádobami pomáhají vytvářet středomořskou at­mosféru.

V zahradě jsou použity pouze přírodní materiály, především kámen, pro který mají zdejší obyvatelé slabost. Je uplatněn nejen na všechny drobné zahradní stavby, terasy, cestičky a zídky, ale je mu dán prostor také solitérně. S pomocí zajímavých rostlin, namátkou třeba jerlínem, liliovníkem či jinanem dvojlaločným – ginkgem, vytvářejí zahradu velice vkusnou a nenásilně usazenou v okolní krajině.